23 Cdo 173/2025-289 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobkyně B W T Česká republika s.r.o., se sídlem v Čestlicích, Lipová 196, identifikační číslo osoby 49713108, zastoupené JUDr. Pavlem Srbem, advokátem se sídlem v Praze 2, Žitná 562/10, proti žalované Italo In Development s.r.o., se sídlem v Praze 10, Vršovice, Moskevská 1464/61, identifikační číslo osoby 07522037, zastoupené Mgr. Pavlem Mollerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská 760/27, o zaplacení 219 384 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 9 C 67/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2024, č. j. 13 Co 175,176/2024-258, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 652 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se v řízení na žalované domáhala zaplacení 219 384 Kč s příslušenstvím jako neuhrazené části ceny díla podle smlouvy o dílo (žalovanou akceptované nabídky žalobkyně ze dne 2. 6. 2022), jíž se žalobkyně zavázala pro žalovanou provést dílo spočívající ve foliování bazénu, dodání, instalaci a montáži potřebných technologií a uvedení díla do provozu, za což se žalovaná zavázala žalobkyni zaplatit cenu díla ve výši 337 560 Kč. Před započetím prací žalovaná žalobkyni uhradila 100 000 Kč jako část sjednané zálohy ve výši 236 292 Kč podle žalobkyní vystavené faktury ze dne 7. 6. 2022. Žalobkyně dílo řádně provedla, avšak v důsledku poruchy elektrických rozvodů v nemovitosti žalované jej nemohla uvést do provozu, přičemž žalované nabídla opravu vadné elektroinstalace, jež však žalovaná neakceptovala. Opravu elektroinstalace a zprovoznění bazénu si poté žalovaná zajistila sama, aniž by o tom žalobkyni informovala. Fakturou ze dne 30. 6. 2022 žalobkyně žalované vyúčtovala zbývající část ceny díla ve výši 83 092 Kč, jež žalovaná neuhradila. Žalobkyně se proto této částky, jakož i neuhrazené části zálohy ve výši 136 292 Kč, domáhala žalobou v nadepsaném řízení. 2. Obvodní soud pro Prahu 10 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 8. 1. 2024, č. j. 9 C 67/2023-201, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 2. 2024, č. j. 9 C 67/2023-216, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 136 292 Kč s příslušenstvím (výrok I), ohledně částky 83 092 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III až V). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastnic napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 580 Kč s příslušenstvím, jinak jej v tomto výroku ohledně částky 67 512 Kč s příslušenstvím a ve výroku I potvrdil (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II až IV napadeného rozsudku). 4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná ve výrocích I, II a IV dovoláním, v němž namítla nesprávné posouzení otázky povinnosti žalobkyně (zhotovitele) upozornit žalovanou (objednatele) na nevhodnou povahu věci a z ní vycházející odpovědnosti zhotovitele za vadně provedené dílo. V dalším obsahu dovolání žalovaná měla za nesprávné posouzení otázky, zda žalobkyně mohla namítat opožděné oznámení vad díla žalovanou, jestliže tyto vady byly důsledkem skutečností, o nichž žalobkyně věděla či musela vědět (tj. provedla-li žalobkyně vadné dílo vědomě). V této souvislosti žalovaná zpochybňovala rovněž hodnocení svědeckých výpovědí (svědkyně L., H. a K.). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání žalovaná spatřovala v tom, že se odvolací soud při řešení shora uvedených otázek odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 5. Žalovaná konkrétně uvedla, že ji žalobkyně před započetím prací na díle v rozporu s § 2594 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, neupozornila, že povrch vany bazénu je pro položení fólie nevhodný, a že dojde k „viditelným nevzhledným zvlněním a bublinám na povrchu fólie“. Podle žalované vady díla představovaly podstatné porušení smlouvy žalobkyní, přičemž dne 31. 10. 2022 žalovaná vady oznámila žalobkyni a od smlouvy o dílo odstoupila. Žalobkyně pak podle žalované nemohla namítat opožděné vytknutí vad, neboť dílo provedla, ačkoliv si musela být vědoma toho, že dojde ke vzniku shora popsaných vad díla. Žalovaná navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc soudu vrátil k dalšímu řízení. 6. Ve vyjádření k dovolání žalobkyně zpochybnila dovolací argumentaci žalované, označila její dovolání za nepřípustné, přičemž uvedla, že podané dovolání trpí nedostatkem obligatorních náležitostí a směřuje zejména proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání žalované odmítl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. 7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 8. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností. 9. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti části výroku I napadeného rozsudku, jíž byl potvrzen (zamítavý) výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 67 512 Kč s příslušenstvím, je dovolání subjektivně nepřípustné (podané tím, kdo k němu není oprávněn), neboť v této části napadeného rozsudku nebyla žalované způsobena žádná újma na jejích právech, která by byla odstranitelná zrušením uvedené části rozsudku (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, a ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 23 Cdo 2459/2023, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4311/2011, uveřejněný pod číslem 101/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 12. Nejvyšší soud proto ve shora uvedeném rozsahu dovolání žalované podle § 243c odst. 1 a 3 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl a dále se zabýval přípustností dovolání ve zbývajícím rozsahu. 13. Namítá-li žalovaná s odkazem na § 2594 odst. 1 o. z. nesprávné posouzení notifikační povinnosti zhotovitele, přičemž v dovolání k této námitce (mimo jiné) uvádí, že „žalobkyně jako profesionál v oboru při převzetí laminátové vany bazénu (po vypuštění zezelenalé vody a vyčištění) neupozornila žalovanou na nevhodnost povrchu vany bazénu“, ve skutečnosti tím uplatňuje námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu (resp. soudu prvního stupně), nikoliv proti jím učiněnému právnímu posouzení věci. 14. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů totiž vyplývá, že žalovaná byla již v nabídce žalobkyně ze dne 2. 6. 2022 upozorněna, že podklad, jenž má být fólií (o tloušťce 1,5 mm) pokryt, musí být rovný a hladký. Navzdory tomuto upozornění však žalovaná, jež si byla stavu původní bazénové vany (nerovností jejího laminátového povrchu) vědoma, zvolila řešení spočívající v co nejdřívějším zprovoznění bazénu jeho pokrytím folií. Žalovaná tak nemohla důvodně očekávat, že pokrytí bazénu fólií o tloušťce 1,5 mm bude eliminovat veškeré jeho nerovnosti; uvedené pak nemohla očekávat ani na horním okraji bazénu oválného tvaru, jehož překrytí pohledovou lištou či keramickým obkladem odmítla (viz bod 10 odůvodnění napadeného rozsudku a body 39, 43 a 65 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů ovšem v dovolacím řízení v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je podle § 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatelka k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. 23 Cdo 767/2022, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 846/2022, ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). 15. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá ani žalovanou předložená otázka, zda žalobkyni svědčila námitka opožděného oznámení vad díla podle § 2618 o. z., jestliže provedla vědomě vadné dílo. Odvolací soud však ve svém rozhodnutí nevyšel ze zjištění, že žalobkyně od počátku věděla, že žalované poskytuje vadné plnění, ale naopak uzavřel, že dílo prováděné žalobkyní vadami netrpí (v bodě 10 odůvodnění napadeného rozhodnutí), a to i s ohledem na skutkový závěr soudu prvního stupně, že provedení foliování a vlastnosti folie byly zcela standardní (bod 41 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Žalovaná tak tvrzenou nesprávnost právního posouzení staví na vlastních skutkových závěrech o vědomosti žalobkyně o poskytnutí vadného plnění. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. však nemůže být založena na vlastních skutkových závěrech dovolatele odlišných od skutkových závěrů odvolacího soudu, resp. na zpochybňování skutkových závěrů odvolacího soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 4/2014, dále jen „R 4/2014“, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4566/2014). 16. Přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nemůže založit ani žalovanou namítaná nepravdivost a účelovost (některých) svědeckých výpovědí podaných v řízení před soudem prvního stupně, neboť samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (soudem prvního stupně) – opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. – nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. shora již citované R 4/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4171/2017, a ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 1002/2020, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2937/2022). Dovolací soud může samotné hodnocení důkazů, provedené jinak v souladu se zákonem, přezkoumávat jen tehdy, pokud je toto hodnocení v rozporu s pravidly logického myšlení, příp. s obecnou zkušeností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 22 Cdo 617/99, nebo ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 32 Cdo 4970/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5444/2017), což ale není případ projednávané věci, a ostatně ani dovolatelka takové pochybení odvolacímu soudu nevytýká. 17. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl i ve zbývajícím rozsahu. 18. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti nákladovým výrokům II a IV rozsudku odvolacího soudu dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k nákladům řízení postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani (objektivně) přípustné. 19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost, kterou jí ukládá toto usnesení, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce). V Brně dne 28. 5. 2025 JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu