24 Cdo 76/2025-136 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně UNILEASING a.s., identifikační číslo osoby 25205552, se sídlem v Klatovech, Randova 214, zastoupené Mgr. Jakubem Steidlem, advokátem, se sídlem v Klatovech, Kpt. Jaroše 94 proti žalované JANTESPO s.r.o., identifikační číslo osoby 09010416, se sídlem v Praze 7 - Holešovice, Osadní 1299/36, zastoupené JUDr. Irenou Sopkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Na Klaudiánce 781/19, o nahrazení souhlasu s vydáním věci ze soudní úschovy a o vzájemném návrhu směřujícímu k uložení povinnosti žalobkyni souhlasit s vydáním předmětu úschovy ve prospěch žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 297/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024, č. j. 13 Co 306/2024-96, a k návrhu žalované na odklad vykonatelnosti, takto: I. Právní moc výroku I rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024, č. j. 13 Co 306/2024-96, se odkládá do doby právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. II. Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2024, č. j. 13 Co 306/2024-96, se zamítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 8 C 297/2023-51, uložil žalované povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy, „založené“ usnesením Policie ČR, krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení obecné kriminality, č.j. KRPA-9381-367/TČ-2023-000072, ze dne 15. 9. 2023, tedy a) osobního motorového vozidla PORSCHE CAYENNE 3.0 250kW, reg. zn. 7AX 7885, černé barvy, VIN WP1ZZZ9YZLDA56193, b) 1 ks osvědčení o registraci vozidla č. UAZ264002 uvedeného vozidla, c) 1 ks klíče k uvedenému vozidlu, žalobkyni (výrok I); vzájemný návrh žalované, aby žalobkyni byla uložena povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy, „založené“ usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, 2. oddělení obecné kriminality, č.j. KRPA--9381-367/TČ-2023-000072, ze dne 15. 9. 2023, tedy a) osobního motorového vozidla PORSCHE CAYENNE 3.0 250kW, reg. zn. 7AX 7885, černé barvy, VIN WP1ZZZ9YZLDA56193, b) 1 ks osvědčení o registraci vozidla č. UAZ264002 uvedeného vozidla, c) 1 klíče k uvedenému vozidlu, žalované (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení 17 565,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). Takto soudy obou stupňů rozhodly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení souhlasu s vydáním výše označeného předmětu úschovy (motorového vozidla) ze soudní úschovy Obvodního soudu pro Prahu 6, kde je řízení vedeno pod sp. zn. 26 Sd 21/2023. Následně byl uplatněn (v obráceném gardu) vzájemný návrh. Rozsudek odvolacího soudu žalovaná napadla dovoláním; rovněž byl navržen odklad vykonatelnosti uvedeného rozhodnutí, „protože právoplatností rozhodnutí soudu první instance dojde k vydání motorového vozidla označeného v jednotlivých rozsudcích prvního i druhého stupně společnosti žalobkyně. A to i přesto, že žalovaná za označené motorové vozidlo řádně zaplatila vysokou sumu, přičemž žalobkyně, jako leasingová společnost, toto vozidlo znovu buď odprodá, nebo zřídí leasingovou smlouvu k motorovému vozidlu. Dovolatelce tak vznikne škoda ve výši zaplacené kupní ceny za motorové vozidlo, kterou, i když předpokládá úspešnost dovolání, už nebude možné nahradit, protože společnost Via Vespania s.r.o. je v insolvenčním řízení a společnost žalobkyně bude nakládat s motorovým vozidlem v neprospěch dovolatele“. Nejvyšší soud v poměrech projednávané věci postupoval podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.). Podle § 243 o. s. ř. platí, že před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. V usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, Nejvyšší soud shrnul, že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti (tzv. sistace) ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny současně to, že: 1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné, podané osobou k tomu oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž zákon podání dovolání připouští; 2) podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo provést exekuci; 3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech; 4) podle obsahu spisu není vyloučeno, že dovolání bude úspěšné; 5) odklad vykonatelnosti se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby). Protože rozhodnutí soudu o tom, že se (ne)nahrazuje souhlas s vydáním předmětu úschovy je rozhodnutím, které pojmově není způsobilé svého nuceného vykonání (není tedy, pokud jde o věc samu, tzv. exekučním titulem), není splněna podmínka pod bodem 2, aby mohlo být vyhověno návrhu žalované na odklad vykonatelnosti výroku I rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto její návrh zamítl, když navíc ve vztahu k výroku odvolacího osudu o náhradě nákladů řízení (výrok III napadeného rozsudku) žalovaná žádnou argumentaci ve prospěch potřeby odkladu vykonatelnosti ani neuplatnila. Nejvyšší soud se však dále z úřední povinnosti zabýval tím, zda není namístě i bez návrhu nařídit odklad právní moci výroku I rozsudku odvolacího soudu, kdy předpoklady pro takový postup jsou (až na bod 2/, jak uvedeno výše) obdobné, jako u odkladu vykonatelnosti. Posuzované dovolání nemá takové vady, pro něž by muselo být jako celek odmítnuto, bylo podáno včas a je subjektivně i objektivně přípustné. Závažnost újmy, která dovolateli hrozí na jeho právech, pokud by právní moc napadeného rozhodnutí nebyla odložena, se obecně poměřuje např. možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů dovolatele, a to v případě, že na základě napadeného rozhodnutí (jako tzv podkladového rozhodnutí) bylo v jiném řízení vydáno odlišné rozhodnutí, které již vykonáno být může. O tom, že úspěch dovolání nelze a priori vyloučit, lze pak uvažovat tehdy, jestliže dosavadní poznatky podle obsahu spisu umožňují (samozřejmě bez prejudice ve vztahu k vlastnímu rozhodnutí o dovolání) pravděpodobnostní úsudek ve prospěch závěru o možné důvodnosti dovoláním uplatněného dovolacího důvodu, případně ve prospěch závěru o možné existenci vad, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Podle obsahu spisu nelze prozatím vyloučit, že dovolání v uvedeném rozsahu bude úspěšné. Je přitom zřejmé, že pokud by nedošlo k odkladu právní moci dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu v jeho výroku I, mohlo by dojít na jeho základě k vydání předmětu úschovy žalobkyni, jak o tom ostatně svědčí Nejvyšším soudem vyžádané usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 12. 2024, č. j. 26 Sd 21/2023-25 (o tom, že se předmět úschovy vydává žalobkyni), které bylo napadeno odvoláním žalované, o němž dosud Městský soud v Praze jako soud odvolací (projednávající odvolání pod sp. zn. 15 Co 39/2025) nerozhodl. Nejvyšší soud přitom vzal na zřetel jak poměrně vysokou hodnotu předmětu úschovy, tak i okolnost, že reparace stavu založeného vydáním předmětu úschovy, pokud by dovolání bylo nakonec vyhověno, by si vyžádala další náklady řízení. Kdyby nedošlo k odkladu právní moci výroku I napadeného rozsudku hrozí vznik závažnější újmy na právech žalované, přitom odložení právní moci ve výše specifikovaném rozsahu se nedotkne právních poměrů třetích osob a nepřiměřeně nezasáhne ani oprávněné zájmy žalobkyně, lze-li současně předpokládat, že Nejvyšší soud rozhodne o podaném dovolání v řádu několika týdnů. Nejvyšší soud proto v uvedeném rozsahu odložil právní moc výroku I napadeného rozsudku odvolacího soudu, a to do doby právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání. V právu tak nastává stav, jako by o žalobě směřující k nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy dosud nebylo pravomocně rozhodnuto. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. 1. 2025 JUDr. David Vláčil předseda senátu