KSPA 53 INS 6189/2022 53 ICm 3445/2022 29 ICdo 140/2025-219 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce ArenCo Trade Praha s. r. o., se sídlem v Praze 4, 5. května 851/70, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 47546140, zastoupeného Mgr. Josefem Janíkem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Kašparova 3244, PSČ 415 01, proti žalovanému Mgr. Ivu Šotkovi, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, PSČ 779 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Praqia Jewellery s. r. o., zastoupenému JUDr. Mgr. Pavlou Ládovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Ostružnická 325/6, PSČ 779 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 53 ICm 3445/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Praqia Jewellery s. r. o., se sídlem v Pardubicích, S. K. Neumanna 2793, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 06600085, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 53 INS 6189/2022, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2025, č. j. 53 ICm 3445/2022, 101 VSPH 245/2025-203 (KSPA 53 INS 6189/2022), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 10. února 2025, č. j. 53 ICm 3445/2022-184, určil, že (označené) dílčí pohledávky žalobce (ArenCo Trade Praha s. r. o.) za dlužníkem (Praqia Jewellery s. r. o.), přihlášené (přihláškou pohledávky P71) do insolvenčního řízení vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPA 53 INS 6189/2022, jsou po právu (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (body II. a III. výroku). 2. K odvolání žalovaného (Mgr. Iva Šotka, jako insolvenčního správce dlužníka) Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24. dubna 2025, č. j. 53 ICm 3445/2022, 101 VSPH 245/2025-203 (KSPA 53 INS 6189/2022), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). 3. Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že dlužník v době před zjištěním úpadku písemně (listinou datovanou 1. června 2021) uznal své závazky (jež jsou předmětem řízení v projednávané věci) vůči žalobci co do důvodu a výše ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalovaný (jenž v tomto ohledu nesl důkazní břemeno) neprokázal, že dluh v době uznání neexistoval. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně proti oběma jeho výrokům, podal žalovaný dovolání, namítaje, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod dle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)] ve vztahu k řešení otázky, zda bylo uznání dluhu učiněno „jasně a srozumitelně“, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí i rozsudek insolvenčního soudu a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání 5. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění. 6. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výrokům o nákladech řízení (prvnímu výroku v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil rozhodnutí insolvenčního soudu o nákladech řízení, a druhému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení), je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné, jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. 7. Dovolání žalovaného proti prvnímu (potvrzujícímu) výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež může být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., když potud pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v § 238 o. s. ř., pak Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. 8. Učinil tak proto, že [poměřováno obsahem listiny (odsouhlasení pohledávek) z 1. června 2021 (č. l. 11), kterou soudy měly za uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z.] napadené rozhodnutí (oproti mínění dovolatele) respektuje ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Srov. z recentní judikatury Nejvyššího soudu např. závěry obsažené v odstavcích 28 a 29 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2021, sen. zn. 29 ICdo 112/2019, uveřejněného pod číslem 97/2021 Sb. rozh. obč., podle kterých: „Uznání dluhu je samostatným zajišťovacím institutem; zajišťovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Prohlášení o uznání dluhu podle ustanovení § 2053 o. z. představuje jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání (§ 545 a násl. o. z.) je k jeho platnosti třeba písemná forma a uvedení důvodu dluhu a jeho výše (tedy uznání dluhu „co do důvodu a výše“). Způsob vymezení důvodu dluhu a jeho výše zákon nestanoví. Nemusí být tedy výslovně uvedeny přímo v písemném prohlášení; stačí, že písemný projev obsahuje takové údaje, ze kterých za případné pomoci výkladu projevu vůle vyjádřeného v posuzovaném právním jednání (podle pravidel vyplývajících z ustanovení § 555 a § 556 o. z.) důvod dluhu a jeho výše nepochybně vyplývají. Protože uznání dluhu je právním jednáním, pro které je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma (§ 582 odst. 1 věta první o. z.), musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranné právní jednání učinil, případně věřiteli, kterému bylo toto právní jednání adresováno, byl jasný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob.“ 9. Namítá-li dovolatel, že odvolací soud zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces (tím, že nedostatečně posoudil provedené důkazy a nezohlednil důkazy předložené dovolatelem), pak z § 237 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. vyplývá, že dovolací přezkum se zásadně předpokládá pro posouzení právní otázky vymezené v dovolání. Ke zmatečnostním vadám, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud přihlíží (toliko) u jinak přípustného dovolání (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). 10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 a § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 163 a § 202 odst. 1 větou první zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), když dovolání žalovaného (insolvenčního správce dlužníka) bylo odmítnuto a procesně úspěšný žalobce nemá proti insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení. Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 12. 2025 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu