33 Cdo 3540/2024-115 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Krbkem ve věci žalobkyně Shape Steel a.s., se sídlem v Ostravě, Ruská 2974 (identifikační číslo 258 16 675), zastoupené JUDr. Luborem Bertíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, proti žalované KRÁLOVOPOLSKÁ, a.s., se sídlem v Brně, Křižíkova 2989/68a (identifikační číslo 463 47 267), zastoupené JUDr. Alešem Ondrušem, advokátem se sídlem v Brně, Bubeníčkova 502/42, o 99 400 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2108 C 1/2022, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu Brně ze dne 15. 8. 2024, č. j. 27 Co 136/2023-96, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6 534 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Lubora Bernatova, advokáta. O d ů v o d n ě n í Usnesením ze dne 21. 7. 2023, č. j. 2108 C 1/2022-88, Městský soud v Brně zrušil rozsudek pro uznání ze dne 9. 8. 2022, č. j. 2108 C 1/2022-42 (výrok I), řízení zastavil (výrok II), žalované uložil nahradit žalobkyni na nákladech řízení 218 957,10 Kč - žalobkyní zaplacení soudní poplatek 134 608 Kč a odměna za zastupování advokátem (výrok III) a rozhodl, že se žalobkyni zaplacený soudní poplatek nevrátí (výrok IV). Na základě odvolání žalované Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 8. 2024, č. j. 27 Co 136/2023-96, potvrdil v napadených výrocích III a IV rozhodnutí soudu prvního stupně a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V projednávané věci soud prvního stupně rozhodl rozsudkem pro uznání bez jednání a žalobkyně vzala žalobu (o 2 484 900 Kč s příslušenstvím) zpět až po jeho vyhlášení, tj. po rozhodnutí o věci samé. Vzhledem k § 10 odst. 3 a 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“), postupoval soud prvního stupně správně, jestliže žalobkyni nevrátil zaplacený soudní poplatek splatný podáním žaloby snížený o 20 %. V dovolání, kterým napadla rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž bylo ve výroku IV potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, žalovaná namítla, že podmínky pro vrácení 80 % žalobkyní zaplaceného soudního poplatku podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. byly splněny; řízení totiž bylo zastaveno před prvním jednáním ve věci. Zda „je přípustná aplikace § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. … na procesní stav, kdy je v řízení sice vydán rozsudek pro uznání, ale tento je před právní mocí tím samým soudem následně zrušen z důvodu zpětvzetí žaloby před prvním jednáním soudu“, považuje za právní otázku v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešenou. Žalobkyně se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožnila. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o. s. ř. – posouzení jeho tzv. subjektivní přípustnosti. Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. může dovolání podat účastník řízení. Z povahy dovolání jako opravného prostředku přitom plyne, že k dovolání je oprávněna jen ta strana (účastník řízení), které nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popřípadě které byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jejich právech. Subjektivní přípustnost tedy reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, který se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98, ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 5373/2008, a z pozdější doby například usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1303/2014, a ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3041/2015). Dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen výrok rozhodnutí soudu prvního stupně o nevrácení soudního poplatku žalobkyni, je subjektivně nepřípustné, protože jím nebyla způsobena žádná újma na právech dovolatelky. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1, odst. 3 věta první, § 218 písm. b/ o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci). V Brně dne 24. 2. 2025 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu