33 Nd 523/2025-53 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka, v právní věci žalobkyně SÝKORA - Transport s.r.o., se sídlem Brno - Horní Heršpice, Kšírova 701/255, identifikační číslo osoby 29233097, zastoupené Mgr. Radkem Hladinou, advokátem se sídlem Praha, Vinohradská 35/25, proti žalované Ptáček - velkoobchod, a.s., se sídlem Praha 1 - Malá Strana, Mostecká 58/2, identifikační číslo osoby 25501143, o zaplacení 472 747 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 89/2025, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., t a k t o: Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 89/2025 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Brně. Odůvodnění: Žalovaná podáním ze dne 30. 6. 2025 navrhla, aby věc – nyní projednávaná u Obvodního soudu pro Prahu 1 – byla přikázána Městskému soudu v Brně z důvodu, že ji může rozhodnout hospodárněji a rychleji a po skutkové stránce spolehlivěji a důkladněji projednat, když se již u Městského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. 2116 C 11/2025 domáhá po žalobkyni (v procesním postavení žalované) zaplacení pohledávky, kterou jednostranně započetla vůči pohledávce uplatněné žalobou v projednávané věci. Řízení u Městského soudu v Brně bylo zahájeno jako první (18. 3. 2025), žalobkyně má v jeho obvodu sídlo a žalovaná oddělení právní, logistiky a centrální provozovnu. V případě delegace soud může obě související věci spojit, posoudit obě pohledávky – tedy i jejich vzájemné započtení – v rámci jednoho řízení, čímž se zamezí duplicitnímu provádění důkazů, sníží se množství prováděných úkonů, a tedy i náklady účastníků. Zdůraznila, že její pohledávka – z titulu náhrady škody za ztrátu zásilky – činí 242 668,78 EUR a v důsledku zmíněného započtení pohledávka žalobkyně zanikla. Žalobkyně s přikázáním věci Městskému soudu v Brně nesouhlasí. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 938/10, zdůraznila, že žalovanou uvedené okolnosti neodůvodňují učinění výjimky z ústavně zaručeného práva na zákonného soudce. Namítá, že případné přikázání věci nepovede k jejímu hospodárnějšímu a rychlejšímu rozhodnutí, neboť zmíněné řízení vedené u Městského soudu v Brně je skutkově i právně podstatně složitější a již v něm navrhla provedení důkazů, přičemž někteří ze svědků se nacházejí v zahraničí. K argumentaci žalované, že v Brně se nachází její právní a logistické oddělení a svědci, odkázala na závěry Nejvyššího soudu uvedené například v usnesení sp. zn. 4 Nd 368/2009, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo sp. zn. 29 Nd 289/2013. Ohledně žalovanou zmíněného započtení pohledávek a údajné škody uvedla, že jde o jednostrannou interpretaci skutkového stavu, nikoli o zjištěné a nesporné skutečnosti, žalovaná tak předjímá výsledek zmíněného řízení. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený soudu příslušnému a soudu, jemuž má být věc přikázána (§ 12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu. Podle § 12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. s. ř.“), věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti (odst. 2). Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odst. 3 věta druhá). Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by proto mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. Okolnosti, pro něž žalovaná navrhla přikázání věci označenému soudu, neobstojí. Žalovanou tvrzené důvody nejsou samy o sobě důvodem pro přikázání věci jinému soudu, pokud nelze dovodit, že řízení bude vedeno hospodárněji a rychleji. Pokud by však v nyní posuzované věci došlo k jejímu přikázání Městskému soudu v Brně, šlo by o rozhodnutí procesně nepříznivé pro žalobkyni, která s návrhem na delegaci nesouhlasila (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 4 Nd 418/2009, nebo ze dne 18. 6. 2008, sp. zn. 4 Nd 153/2008). Nejvyšší soud při úvahách o možném postupu podle § 12 odst. 2 o. s. ř. přihlédl též k tomu, že Obvodní soud pro Prahu 1 již vydal ve věci elektronický platební rozkaz a následně vedl řízení, v němž prováděl další procesní úkony. Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. 12. 2025 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu