8 Tdo 829/2024-395 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 2. 2025 o dovolání obviněného M. T. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 7 To 166/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 4 T 87/2023, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 7 To 166/2024, v části, jíž bylo zamítnuto odvolání obviněného ohledně výroku o vině pod body 1., 2. a v celém výroku o trestu, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2024, sp. zn. 4 T 87/2023, ve výroku o vině pod body 1., 2., a v celém výroku o trestu. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. za použití § 260 tr. ř. se věc v části zrušených výroků o vině pod body 1., 2. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2024, sp. zn. 4 T 87/2023, vrací státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Brně k došetření. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se ohledně nezměněného výroku o vině pod bodem 3. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2024, sp. zn. 4 T 87/2023, věc vrací Městskému soudu v Brně k novému rozhodnutí o trestu. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2024, sp. zn. 4 T 87/2023, byl obviněný M. T. uznán vinným v bodech 1., 2. zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, v bodě 3. zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku a v bodech 1., 2., 3. dvojnásobným přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že 1. v blíže nezjištěný den v polovině měsíce srpna 2021, pravděpodobně dne 13. 8. 2021, ve večerních hodinách na lesní cestě za benzínovou čerpací stanicí v osobním motorovém vozidle Audi A5, reg. zn. XY, černé barvy, které v té době užíval, poté co byl s nezletilou AAAAA (pseudonym) a jejími kamarádkami nezletilými BBBBB (pseudonym) a CCCCC (pseudonym) téhož dne na společných nákupech v XY, kde AAAAA koupil kabelku, tričko a další věci, a poté co BBBBB a CCCCC odvezl domů, a zůstal s AAAAA sám, tuto přemlouval k pohlavnímu styku, přestože věděl, že v té době nedovršila věku patnácti let, nejprve jí sahal rukou na stehna a břicho a říkal jí, že když jí koupil kabelku, teď může udělat ona něco pro něho, čímž myslel sex, a když odmítla, nabízel jí za pohlavní styk peníze a nabízenou částku postupně zvyšoval, přičemž nezletilá nejprve odmítala a když obžalovaný v naléhání nepřestával, tak nakonec souhlasila, přesunuli se na zadní sedadla vozidla, kde si nezletilá sama vysvlékla kalhoty, obviněnému svojí rukou stimulovala penis a poté se posadila obkročmo na obviněného a došlo mezi nimi k souloži zakončené ejakulací obviněného do prezervativu, a dále v době od 14. 8. 2021 do 6. 9. 2021, kdy nezletilá nastoupila do Střediska výchovné péče XY, na témže místě na lesní cestě za benzínovou čerpací stanicí XY, v dalších nejméně třech případech měl s nezletilou AAAAA pohlavní styk formou soulože, za což jí poskytoval peníze nebo cigarety, přičemž jí celkově zaplatil asi 5.000 Kč až 6.000 Kč, 2. v době od 21:00 hodin do 22:00 hodin dne 12. 9. 2021, poté, co přijel osobním motorovým vozidlem Audi A5, reg. zn. XY, černé barvy, které v té době užíval, pro nezletilou BBBBB, do místa jejího bydliště v Brně a jeli se společně projet, po cestě koupil láhev vodky, kterou dal nezletilé a ta z ní pila, odbočil z ulice XY ve směru jízdy směrem do XY na lesní cestu, kde zastavil automobil, a ačkoli si byl vědom, že nezletilé je třináct let, tak ji nejprve přemlouval k pohlavnímu styku s ním, ptal se jí, za kolik by mu provedla orální sex, a poté, co odmítla, jí následně nabízel za pohlavní styk s ním peníze, a částku postupně zvyšoval až na 20.000 Kč, s čímž nezletilá souhlasila, vysvlékla si kalhoty a přelezla ze sedadla spolujezdce na místo řidiče za obviněným, na kterého se obkročmo posadila a došlo mezi nimi k souloži, po chvíli se přesunuli ven, kde měli pohlavní styk na kapotě auta, přičemž došlo k ejakulaci obviněného, a poté nezletilé venku před automobilem zasouval prsty do pochvy, a když mu nezletilá řekla, že to nechce, tak svého jednání zanechal, a na benzinové čerpací stanici jí koupil další lahev vodky, 3. dne 18. 3. 2022 ve večerních hodinách, poté, co přijel osobním motorovým vozidlem Audi A5, reg. zn. XY, černé barvy, které v té době užíval, pro nezletilou CCCCC do místa jejího bydliště v XY a jeli se společně projet po okolí, zaparkoval na místě zvaném XY, a ačkoli si byl vědom, že nezletilá nedovršila věku patnácti let, ve vozidle ji nejprve přemlouval k pohlavnímu styku s ním, sahal jí na prsa a nohy, snažil se jí rukou dostat pod kalhotky, do podprsenky a ptal se, „jestli mu ho nechce vykouřit“, nabízel jí, že jí za to zaplatí, a když odmítla, tak obnažil svůj penis a začal si ho v její bezprostřední blízkosti sám rukou stimulovat, až došlo k jeho ejakulaci. 2. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 187 odst. 1 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. 3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 7 To 166/2024, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání obviněného 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, v němž tvrdil, že výpovědi poškozených jsou nevěrohodné a jsou v nich rozpory, a proto považoval za nesrovnalosti ve výpovědích poškozených AAAAA a BBBBB to, jak mělo dojít ke skutku pod bodem 1., kde a na jakém místě která z dívek seděla. Citoval jednotlivé pasáže z jejich výpovědí, ve kterých se rozcházely, a to i s poukazem na to, že obdobné skutečnosti namítal v podaném odvolání. Podle něj uvedené rozporné okolnosti měly zásadní význam, protože soud o tyto výpovědi opíral své závěry o jeho vině, ač poškozené s ohledem na jím uváděné tvrzení jsou objektivně zcela nevěrohodné. Zdůraznil, že obě ještě před patnáctým rokem užívaly alkohol, cigarety a vedly sexuální život. Obdobně nevěrohodnost shledával i u poškozené CCCCC, která (podle obviněným připojeného otisku elektronické konverzace) od něj žádala odvoz výměnou za pohlavní styk s ním, čímž rovněž dokládal, že i tato poškozená vedla nezřízený život. Všechny si před dovršením patnácti let počínaly promiskuitně a sex s obviněným iniciovaly, což svědčí pro přesvědčivost jeho obhajoby, že se ony domáhaly pohlavního styku s ním. Poukázal též v rámci argumentace na konkrétní rozhodnutí soudů týkající se situace tzv. tvrzení proti tvrzení, o níž jde v jeho věci u výpovědí poškozených ve srovnání s jeho popisem událostí. Obviněný v dovolání též tvrdil, že soud své závěry založil jen na domněnkách a nebral do úvahy všechny ve věci zajištěné důkazy, které jeho vinu vyvracely. V té souvislosti vytýkal vadný postup soudů u výslechu poškozených, protože nebyly dodrženy podmínky § 102 odst. 1 a § 211 odst. 1 tr. ř., a poukazoval i na to, že ve věci nebyl na věrohodnost poškozených zpracován znalecký posudek. 5. Výhrady zaměřil i proti použité právní kvalifikaci, protože tvrdil, že neznal věk poškozených, k čemuž doložil internetovou komunikaci s poškozenou AAAAA. Namítal též, že se soudy nezabývaly ani jeho subjektivní stránkou, resp. usuzovaly na ni jen na základě svých domněnek, nikoliv na podkladě ve věci zajištěných důkazů, a proto závěry o jeho úmyslu zatížily řadou chyb. 6. Soud mu vyměřil i nesprávný trest, jestliže mu odnětí svobody uložil jako nepodmíněné, protože vzhledem k tomu, že byl dosud netrestán a nedopustil se ani žádného přestupku a po celou dobu vedl řádný život, postačil by k jeho potrestání trest odnětí svobody podmíněně odložený na zkušební dobu. Poukázal i na to, že poškozené, zejména AAAAA, měly závažné výchovné problémy, byl poškozenými k pohlavnímu styku vybízen, sám trpí psychickými problémy z vidiny nepodmíněného trestu, a z důvodů zdravotních komplikací se ani nemohl zúčastnit odvolacího řízení. Jeho zdravotní stav však soudy nezohlednily. Z těchto důvodů, pokud by soud setrval na jeho vině, kterou však obviněný odmítá, by mu měl být trest změněn na podmíněný. 7. Obviněný kromě uvedeného namítal nedodržení zásady totožnosti skutku, a to s ohledem na závěry soudu v bodě 1. Poukázal na nové skutečnosti, které soud oproti obžalobě u tohoto bodu v popisu skutku uvedl, a dodal k tomu, že soud nesprávně poukazoval na to, že nelze hodnotit jako jednorázový exces, protože u poškozené AAAAA šlo o opakované schůzky. Popsané skutečnosti však nekorespondují s usnesením o zahájení trestního stíhání, kde se o opakovaných schůzkách nehovoří. Podle jeho obsahu trestní stíhání zde bylo zahájeno pro jeden čin, nikoliv pro další útoky, o kterých zcela navíc rozhodl soud prvního stupně. Pro uvedené opakované pohlavní styky u této poškozené však trestní stíhání zahájeno nebylo. 8. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 7 To 166/2024, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2024, sp. zn. 4 T 87/2023, a aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. rozhodl, že se obviněný zprošťuje obžaloby, případně aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně požadoval postupovat podle § 265h odst. 3 tr. ř., případně aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno. V té souvislosti poukázal i na stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti, která se u Nejvyššího soudu vede pod sp. zn. 8 Tz 45/2024. III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.) ve vyjádření k důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že výhrady obviněného zaměřené proti nevěrohodnosti poškozených pod uvedený dovolací důvod podřadit lze, avšak nejsou opodstatněné, neboť skutková zjištění soudu prvního stupně, jejichž správnost potvrdil také odvolací soud, nejsou zatížena vadou zjevného nesouladu s provedenými důkazy. Uvedený nedostatek by totiž bylo možno dovodit výlučně v případech svévolného hodnocení důkazů, a tedy v situacích, kdy by odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovala obsah provedeného dokazování, avšak takové nedostatky ve věci neshledal. Poukázal zejména na to, že oba soudy přesvědčivě rozvedly důvody, pro které vzaly za základ skutkového děje právě výpovědi nezletilých poškozených, a nikoli zavádějící a nepravdivá sdělení dovolatele vedená jeho snahou bagatelizovat vlastní jednání a vyloučit svou trestní odpovědnost. Nepřisvědčil obviněnému v tvrzení o rozporech ve výpovědích poškozených, protože byly v základních a pro věc klíčových aspektech shodné, vzájemně se doplňovaly, pokud vyplynuly nejasnosti, šlo o nesoulad v otázkách spíše marginálního významu. Zásadně se shodly v tom, že obviněný znal jejich skutečný věk, a proto neexistuje ani žádný rozumný důvod, pro který by si shodně všechny tři o vědomosti obviněného o jejich skutečném věku, vymýšlely. V situaci, kdy setrvaly na tom, že obviněnému svůj reálný věk skutečně sdělily, jsou podstatné tyto výpovědi, jimž soudy uvěřily. 10. Vady státní zástupce neshledal ani v tom, že soud prvního stupně přečetl protokoly o výpovědích poškozených zajištěné v přípravném řízení za využití § 102 odst. 2 tr. ř., ani v tom, že by byly nedůvodně neprovedeny obviněným navrhované důkazy, protože obviněný u hlavního líčení dne 22. 4. 2024 na výslovný dotaz soudu před skončením dokazování žádný důkaz k doplnění nenavrhoval. Rozhodnutí soudů vadou zjevného rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů zatížena nejsou. Nedůvodnými státní zástupce shledal i námitky směřující proti právnímu posouzení věci, protože výhrady proti subjektivní stránce nebo že obviněný neznal věk poškozených, nekorespondují s výsledky provedeného dokazování. 11. Pokud obviněný brojil proti výroku o trestu pro jeho údajnou nepřiměřenou přísnost, podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) jde o námitky na žádný z důvodů nedopadající. Obviněný poukazoval toliko na nepřiměřenost trestu co do jeho nepodmíněnosti, což s uvedeným důvodem dovolání vůbec nekoresponduje. Konkrétní druh a výše uloženého trestu jsou totiž věcí volné úvahy soudu, do níž zásadně cestou dovolání zasahovat nelze. Uložený trest není možné považovat ani za extrémně přísný, neboť adekvátním způsobem odráží skutečnost spáchání více trestných činů a více skutků ohrožujících mravní, psychický i tělesný vývoj dívek mladších patnácti let. 12. Jedinou námitkou, v níž obviněnému přisvědčil a ohledně níž spatřoval v řízení předcházejícím vydání přezkoumávaných rozhodnutí vadu, je porušení totožnosti skutku. Shledal je v tom, že zatímco v usnesení o zahájení trestního stíhání bylo v případě skutku pod bodem 1. obviněnému kladeno za vinu, že na poškozené pod příslibem úplaty vykonal soulož v jednom případě pravděpodobně dne 13. 8. 2021, v odsuzujícím rozsudku Městského soudu v Brně je uvedeno, že na ní vykonal soulož pod příslibem úplaty, kterou také poskytl, další tři soulože v období od 14. 8. 2021 do 6. 9. 2021. Takto vytýkanou vadu by bylo možné podřadit pod důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 13. Vzhledem k tomu státní zástupce připomenul § 176 odst. 2 věta první a § 220 odst. 1 tr. ř. a z nich plynoucí pravidla pro zachování totožnosti skutku, která soudy nedodržely, protože na rozdíl od usnesení o zahájení trestního stíhání, jež se týkalo jen jednoho útoku, rozšířily toto jednání i na další útoky, pro něž nebylo trestní stíhání zahájeno. Tak tomu bylo již v podané obžalobě, kde jsou shodně uvedeny další soulože od 14. 8. 2021 do 6. 9. 2021. Pro takové další jednání, které zřejmě vyplynulo z pozdějšího výslechu poškozené, však trestní stíhání zahájeno nebylo. 14. Státní zástupce s poukazem na pravidla podle § 12 odst. 12 tr. ř. zdůraznil, že bylo třeba pro další útoky, jichž se údajně měl obviněný dopustil po 13. 8. 2021, trestní stíhání zahájit, tzn. vydat nové usnesení o zahájení trestního stíhání, protože šlo o další nové skutky, resp. dílčí útoky pokračujících trestných činů pohlavního zneužití a svádění k pohlavnímu styku. Žádný z uvedených trestných činů přitom není trvajícím, u něhož se k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty vyžaduje vyvolání a následné udržování protiprávního stavu po určitou dobu [v tom případě by „rozšíření“ popisu jednání usnesení o zahájení (rozšíření) trestního stíhání postupem podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř. nevyžadovalo]. Nejde ani o jednání, které by mělo souvislý charakter a nebylo možno je rozdělit na jednotlivé dílčí útoky (srov. rozhodnutí č. 43/2011-I. či č. 57/2007 Sb. rozh. tr.). Ohledně těchto nových skutků (dílčích útoků) proto mělo být postupováno podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř., a pokud tak policejní orgán neučinil, neměly být zahrnuty do obžaloby a posléze do odsuzujícího rozsudku. 15. Zmíněný nedostatek, jak důvodně uváděl i obviněný, se promítl do úvah soudu o ukládání trestu, neboť soud prvního stupně zohlednil v jeho neprospěch kromě jiného to, že „…v případě poškozené AAAAA…šlo o opakované schůzky“ (viz bod 30. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). 16. Když státní zástupce v uvedené části shledal dovolání důvodným, navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. vyhověl návrhu obviněného na odložení vykonatelnosti rozhodnutí, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil jak usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2024 sp. zn. 7 To 166/2024, tak i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2024, sp. zn. 4 T 87/2023, a též další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. Zároveň vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o dovolání rozhodl ve smyslu § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. 17. Obviněný na vyjádření státního zástupce reagoval tím, že setrvává na svém přesvědčení o důvodnosti námitek vznesených ve svém dovolání. Požadoval, aby byla dovoláním napadená rozhodnutí zrušena a on obžaloby zproštěn. Pokud by Nejvyšší soud považoval za vhodné postupovat jinak, přiklonil se k závěru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství a navrhl, aby byla věc po jejím zrušení podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrácena Městskému soudu v Brně s tím, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Domáhal se rovněž, aby byl přerušen nebo odložen výkon napadeného rozhodnutí podle § 265o odst. 1 tr. ř. IV. Přípustnost dovolání 18. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). V. Důvodnost dovolání 19. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem s přesně zákonem stanovenými formálními podmínkami, za nichž ho lze uplatnit (§ 265a odst. 1 tr. ř.). Každý označený důvod musí být skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v přezkoumávaném rozhodnutí. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné použít, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z nich. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu. Uvedenou podmínku proto nemůže splnit tvrzení existence vad týkajících se skutkových zjištění jiných, byť také významných pro rozhodnutí ve věci, která pro naplnění znaků trestného činu určující nejsou (srov. rozhodnutí č. 19/2023 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2022, sp. zn. 8 Tdo 1377/2021, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 32/2022, aj.). 20. Podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedený důvod je určen k přezkoumání správnosti použité právní kvalifikace nebo jiné vady spočívající v porušení hmotněprávních norem. Nejvyšší soud na základě tohoto důvodu posuzuje, zda jsou učiněná skutková zjištění správně kvalifikována, tzn. zda jsou v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Posouzení podle uvedeného důvodu spočívá na tom, zda z hlediska hmotněprávních podmínek trestnosti stanovených v obecné a zvláštní části trestného zákoníku jde o trestný čin. Pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je zásadně rozhodný skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jej nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, či usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, aj.). 21. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94). Vedle těchto zákonem vymezených pravidel je Nejvyšší soud povinen posuzovat, zda jsou v postupech soudů nižších stupňů dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (viz čl. 6 Úmluvy a čl. 36 a 38 Listiny), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). 22. Obviněný dovolání opřel o důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., a proto Nejvyšší soud posuzoval, zda je uplatnil v souladu s jejich zákonným vymezením a zda jsou jeho námitky důvodné. S ohledem na obsah podaného dovolání i dosavadní stav řízení shledal, že v dovolání nejsou vytýkány takové nedostatky, pro které by ho mohl podle § 265i odst. 1 tr. ř. odmítnout, a proto v souladu s § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodu uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že dovolání je v části směřující proti vadnému procesnímu postupu důvodné, nikoliv však pokud obviněný brojil proti nedostatkům v provedeném dokazování. 23. Nejvyšší soud se nejprve zabýval výhradou obviněného týkající se totožnosti skutku a toho, že soud rozhodl v bodě 1. o části skutku, pro kterou nebylo zahájeno trestní stíhání, což ve svém vyjádření k dovolání podpořil i státní zástupce, jenž obviněnému v jeho argumentech přisvědčil. Přestože je totožnost skutku výhradou, která nedopadá ani na jeden z obviněným uvedených důvodů dovolání, Nejvyšší soud vzhledem k tomu, že jde o zásadní otázku týkající se důvodnosti trestního stíhání obviněného, považoval za nutné se tímto vytýkaným problémem zabývat. Zásadně proto, že by mohl korespondovat s důvodem podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. (proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné), ale i s ohledem na svou povinnost interpretovat domácí právo konformně se závazky vyplývajícími pro Českou republiku z relevantních mezinárodních smluv (čl. 1 odst. 2 Ústavy), zejména čl. 6 odst. 1 Úmluvy, s nimiž musí být ustanovení zákonného procesního práva interpretována souladně, a to včetně těch ustanovení trestního řádu, která vymezují dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b tr. ř. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, obdobně nález ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05). Z těchto důvodů Nejvyšší soud posuzoval, zda soudy rozhodly o všech dílčích útocích v souladu se zásadami stanovenými v § 160, § 220 a § 12 odst. 12 tr. ř. 24. Z obsahu spisu zjistil, že usnesením ze dne 7. 2. 2023, č. j. KRPB-104465-76/TČ-2022-060273-KČ, Policie České republiky, Městské ředitelství policie Brno, 32. odd. obecné kriminality, Brno (č. l. 5), bylo zahájeno podle § 160 odst. 1 tr. ř. trestní stíhání obviněného pro zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku (bod 1., 2., 3.) a přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku (bod 1., 2., 3.). Pokud jde o vymezení těchto jednání, pro něž bylo trestní stíhání zahájeno, lze pro stručnost uvést, že jsou popsána ve shodě s nyní posuzovanými činy, toliko s tou změnou, že v bodě 1. není uvedeno, … „a dále v době od 14. 8. 2021 do 6. 9. 2021, kdy nezletilá nastoupila do Střediska výchovné péče XY, na témže místě na lesní cestě za benzínovou čerpací stanicí XY, v dalších nejméně třech případech měl s nezletilou AAAAA pohlavní styk formou soulože, za což jí poskytoval peníze nebo cigarety, přičemž jí celkově zaplatil asi 5.000 Kč až 6.000 Kč“. Stejně byly činy obviněnému kladené za vinu v bodech 1., 2., 3. uvedeny i v obžalobě Městského státního zastupitelství ze dne 19. 5. 2023 sp. zn. 5 ZT 22/2023 podané Městskému soudu v Brně (č. l. 194), o níž bylo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2023, sp. zn. 4 T 87/2023, rozhodnuto tak, že podle § 188 odst. 1 písm. c) tr. ř. se věc vrací státnímu zástupci k došetření (č. l. 200), když stížnost státního zástupce proti němu byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 30. 7. 2023, sp. zn. 7 To 215/2023, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta (č. l. 214). Poté, co byla věc vrácena k došetření, byly vyslechnuty osoby mladší 18 let, a to poškozené AAAAA (č. l. 223 až 230), CCCCC (č. l. 232 až 238), BBBBB (č. l. 239 až 245), byl předvolán a vyslechnut obviněný (č. l. 255 až 256), byly vyžádány zprávy a rejstřík trestů (č. l. 257 až 259), obviněný byl upozorněn na prostudování spisu (č. l. 260 až 263) a byla podána nová obžaloba dne 2. 2. 2024, sp. zn. 5 ZT 22/2023 (č. l. 266). V ní podle jejího obsahu byly činy obviněného popsány v bodě 1., 2., 3., ve stejném znění, jak o nich nyní rozhodl soud prvního stupně (viz shora), tzn. že v bodě 1. obžaloby byl skutek rozšířen o uvedenou pasáž … „a dále v době od 14. 8. 2021 do 6. 9. 2021, … zaplatil asi 5.000 Kč až 6.000 Kč“. Právně byly činy posouzeny tak, že v bodě 1., 2. obviněný spáchal zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, v bodě 3. zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 alinea první tr. zákoníku, v bodě 1., 2., 3. dvojnásobný přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (stejně jako je tomu ve výše uvedeném rozsudku soudu prvního stupně). Ve shodě s posouzením uvedených činů soudem prvního stupně i odvolacím soudem Nejvyšší soud podotýká, že v bodě 1., 2. byly trestné činy spáchány za podmínek pokračování v trestném činu podle § 116 tr. zákoníku, v bodě 3. jde o samostatný čin, protože u něj nebyla dána blízká časová souvislost v předmětu útoku. 25. Z takto učiněných zjištění Nejvyšší soud shledal, že pokud jde o dílčí útok pod bodem 1., v usnesení o zahájení trestního stíhání (č. l. 5 spisu) byl popsán tak, že „v blíže nezjištěný den v polovině měsíce srpna 2021, pravděpodobně dne 13. 8. 2021, ve večerních hodinách na lesní cestě za benzínovou čerpací stanicí XY v osobním motorovém vozidle Audi A5, reg. zn. XY, černé barvy, které v té době užíval, poté co byl s nezletilou AAAAA a jejími kamarádkami nezletilými BBBBB a CCCCC, téhož dne na společných nákupech v XY, kde AAAAA koupil kabelku, tričko a další věci, a poté co BBBBB a CCCCC odvezl domů, a zůstal s AAAAA sám, tuto přemlouval k pohlavnímu styku, přestože věděl, že v té době nedovršila věku patnácti let, nejprve jí sahal rukou na stehna a břicho a říkal jí, že když jí koupil kabelku, teď může udělat ona něco pro něho, čímž myslel sex, a když odmítla, nabízel jí za pohlavní styk peníze a nabízenou částku postupně zvyšoval, přičemž nezletilá nejprve odmítala a když obžalovaný v naléhání nepřestával, tak nakonec souhlasila, přesunuli se na zadní sedadla vozidla, kde si nezletilá sama vysvlékla kalhoty, obviněnému svojí rukou stimulovala penis a poté se posadila obkročmo na obviněného a došlo mezi nimi k souloži zakončené ejakulací obviněného do prezervativu. V obžalobě, na jejímž základě soudy nyní rozhodovaly (č. l. 266 spisu) bylo bez toho, aby o tom bylo trestní stíhání zahájeno, doplněno další jednání obviněného, že „a dále v době od 14. 8. 2021 do 6. 9. 2021, kdy nezletilá nastoupila do Střediska výchovné péče XY, na témže místě na lesní cestě za benzínovou čerpací stanicí XY, v dalších nejméně třech případech měl s nezletilou AAAAA pohlavní styk formou soulože, za což jí poskytoval peníze nebo cigarety, přičemž jí celkově zaplatil asi 5.000 Kč až 6.000 Kč“. 26. Posoudí-li se toto další doplněné jednání, je z něj zjevné, že v něm jsou uvedeny další tři případy spáchané od 14. 8. 2021 do 6. 9. 2021, ač původní zahájení trestního stíhání se týkalo jen konkrétně popsaného činu ze dne 13. 8. 2021. Vzhledem k tomu, že jde o pokračující trestný čin (podle objektivní stránky u § 187 ani § 202 tr. zákoníku nejde o trestné činy trvající ani hromadné), je třeba připomenout, že dílčím útokem ve smyslu § 116 tr. zákoníku je nutno rozumět nejen samotné jednání – projev vůle pachatele ve vnějším světě, které naplňuje tento znak objektivní stránky skutkové podstaty určitého stejného trestného činu, ale i naplňování ostatních znaků jeho skutkové podstaty. Každý dílčí útok totiž musí mít všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, o jehož pokračování má jít (srov. rozhodnutí č. 3/2001, ale i č. 57/2007 Sb. rozh. tr.). Po hmotněprávní stránce má u pokračování zásadní význam, že všechny dílčí akty pokračování tvoří jediné jednání, které pak má i jediný následek, resp. účinek. To může být skutečnost důležitá z hlediska naplnění jak základní skutkové podstaty, tak okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (přiměřeně srov. rozhodnutí č. 51/1979 a č. 22/1990 Sb. rozh. tr.). Po procesní stránce je však třeba vycházet z § 12 odst. 12 tr. ř., podle kterého pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Díky tomuto ustanovení je možno o každém dílčím útoku pokračujícího trestného činu vést samostatné trestní řízení, a tak i když v průběhu trestního stíhání orgán činný v trestním řízení odhalí další dílčí útoky pokračujícího trestného činu, může v takovém trestním stíhání pokračovat a o nově zjištěných dílčích útocích zahájit nové, samostatné trestní stíhání (srov. DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 149). 27. Posoudí-li se zkoumaná trestní věc, je zjevné, jak bylo zjištěno z obsahu spisu, že pro dílčí útoky, jež měl obviněný spáchat v bodě 1. v době od 14. 8. 2021 do 6. 9. 2021, v dalších nejméně třech případech vůči nezletilé AAAAA, nebylo zahájeno trestní stíhání, a přesto tyto dílčí útoky se staly součástí obviněnému za vinu kladeného jednání posouzeného jako pokračující zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 alinea první tr. zákoníku a pokračující přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku. Jde o podstatnou a neodstranitelnou vadu, v jejímž důsledku rozhodnutí tak, jak bylo vydáno, nemůže obstát. 28. Institut zahájení trestního stíhání je konkrétním výrazem zásady uvedené v ustanovení § 2 odst. 1 tr. ř., podle které nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů a způsobem, který stanoví tento zákon. Pokud nebylo trestní stíhání zahájeno, nebylo ani možné podat pro tyto další dílčí útoky obžalobu, kterou je možné podat pouze pro skutek, pro nějž bylo trestní stíhání zahájeno (§ 176 odst. 2 tr. ř.). Státní zástupce podávající obžalobu dne 2. 2. 2024, sp. zn. 5 ZT 252/2023, neměl obžalobu pro uvedené dílčí útoky podat, protože byl povinen přezkoumat výsledky přípravného řízení a tento nedostatek zjistit. V návaznosti na to byl povinen uvedenou vadu zjistit i soud, který může rozhodovat jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu (§ 220 odst. 1 tr. ř.). Pokud byly ohledně skutků, pro které byla podána obžaloba, prováděny úkony tvořící jinak obsah přípravného řízení, aniž bylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., jde o podstatnou vadu řízení, jež předcházelo podání obžaloby. Výsledky řízení, které je touto vadou zatíženo, jsou nepoužitelné v řízení před soudem jako důkazy podle páté hlavy trestního řádu. Uvedenou vadu není možno napravit v řízení před soudem a její odstranění vyžaduje, aby věc byla vrácena prokurátorovi k došetření podle § 188 odst. 1 písm. f) tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 15/1991-I. Sb. rozh. tr.). 29. Jestliže v této věci bylo zjištěno, že pro uvedené dílčí skutky nebylo zahájeno trestní stíhání, nebylo možné pro ně podat obžalobu, a pokud pro ně obžaloba byla podána, bylo povinnosti soudů tento nedostatek zjistit a napravit. Pokud se tak nestalo a obviněný byl uvedeným činem v bodě 1. uznán vinným uvedenými dílčí útoky (v době od 14. 8. 2021 do 6. 9. 2021, v dalších nejméně třech případech vůči nezletilé AAAAA), nemohla přezkoumávaná rozhodnutí ohledně celého pokračujícího trestného činu podle § 187 odst. 1 alinea první a § 202 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku nejen u dílčího útoku v bodě 1., ale i v bodě 2., který tvoří společně s ním jeden pokračující skutek, obstát. Nutno podotknout, že při uvedeném zásadním nedostatku, že nebylo pro uvedené dílčí útoky zahájeno trestní stíhání, navíc vůbec nelze zjistit, z čeho státní zástupce podávající obžalobu ze dne 2. 2. 2024, sp. zn. 5 ZT 22/2023, pro své nové závěry v ní uvedené vycházel, protože vedle výpovědi poškozené konstatované v obsahu obžaloby pro ně v obsahu spisu dostatečně nesvědčí žádné jiné zjištění, a tedy v tomto směru obžaloba nemá podklad ve výsledcích přípravného řízení (viz bod 4. obžaloby). 30. Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 7 To 166/2024, v části výroku o vině pod body 1., 2. a v celém výroku o trestu, ve vztahu k nimž bylo zamítnuto odvolání obviněného, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2024, sp. zn. 4 T 87/2023, ve výroku o vině pod body 1., 2. a v celém výroku o trestu. Zrušil současně i další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pokud jde o zrušené výroky o vině pod body 1., 2., v daném případě byl povinen je vrátit státnímu zástupci k došetření (viz výklad shora), a proto postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. za použití § 260 tr. ř. a vrátil je k došetření státnímu zástupci Městského státního zastupitelství v Brně. 31. Ve věci nezrušil výrok o vině pod bodem 3., neboť toho se vada nedostatku zahájení trestního stíhání (§ 160 odst. 1 tr. ř.) netýkala, protože šlo o samostatný skutek, pro nějž bylo trestní stíhání zahájeno a byly dodrženy postupy stanovené v § 176 a § 220 tr. ř., takže tímto dovoláním nebyl ani skutek v bodě 3. z uvedených procesních důvodů napaden. 32. Ohledně něho se Nejvyšší soud zabýval výhradami uvedenými obviněným v dovolání s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., jimiž vytýkal, že se soudy nevypořádaly se všemi pochybnostmi, které o správnosti skutkových zjištění k tomuto skutku vznikly. Obviněný brojil proti tomu, že soud pro své závěry v bodě 3. vycházel pouze z výpovědi zde poškozené CCCCC, která svědčí v jeho neprospěch. Pokud soud tuto její výpověď bral za podklad svého rozhodnutí, byl povinen se zabývat její věrohodností, což nesplnil, když soud předmětné výpovědi vůbec nemohl řádně přezkoumat, pokud svědkyni osobně nevyslechl. Poukázal na to, že v daném případě nešlo o případ, kdy by mohlo být zvažováno ustanovení § 102 odst. 2 tr. ř. K výpovědi poškozené nezletilé CCCCC obviněný vytýkal, že se domluvila původně se svými kamarádkami. Nebylo možné jednoznačně vycházet z komunikace mezi touto poškozenou a obviněným, byť některé části mohly být nevhodné. 33. K těmto výhradám Nejvyšší soud podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí v dané části, tj. k bodu 3., poukazuje na to, že soud podle § 102 odst. 2 tr. ř. přečetl výpověď poškozené CCCCC, kterou učinila jako osoba mladší 18 let dne 8. 11. 2023 v přípravném řízení za přítomnosti mimo jiné i obhájce obviněného Mgr. Petra Juráně (srov. č. l. 232 až 238), o čemž svědčí protokol o hlavním líčení ze dne 22. 4. 2024 na č. l. 277 až 284, z něhož se podává, že k usnesení soudu o tom, že bude uvedenou výpověď podle § 102 odst. 2 tr. ř. číst, neměl obviněný ani jeho obhájce žádné připomínky. Ani po tomto postupu obviněný k výpovědi CCCCC nic nenamítal (srov. č. l. 281 p. v.). Poté, co bylo skončeno při hlavním líčení dokazování, a obviněný byl vyzván k návrhu na doplnění dokazování, žádné požadavky nevznesl (srov. č. l. 282). Uvedenou skutečnost, že neměl být použit postup podle § 102 odst. 2 tr. ř. obviněný stručně uplatnil až v odvolání, na což odvolací soud reagoval v bodě 4. svého usnesení s poukazem právě na to, že požadavek obviněného na opětovný výslech poškozených považoval za nadbytečný, protože obviněný takový návrh v průběhu dokazování před soudem prvního stupně neučinil a dokazování, které bylo provedeno, odpovídá požadavkům § 2 odst. 5 tr. ř., neboť skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně mají oporu ve výsledcích dokazování, jsou správná a úplná, a to s ohledem na skutečnosti, které zjistil a rozvedl mimo jiné i s ohledem na to, že výpovědi poškozených nezletilých dívek nestály osamoceny, ale byly podpořeny i dalšími ve věci provedenými důkazy. 34. Nejvyšší soud z uvedených skutečností, vyjádření a vysvětlení soudů obou stupňů v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí i z obsahu spisu shledal, že dovolací námitky obviněného opakují již dříve uváděné výhrady, s nimiž se soudy správným způsobem vypořádaly. Jen pro úplnost lze zmínit, že soudy respektovaly, že i když nezletilá CCCCC nebyla před soudem slyšena, byl zachován procesní postup, jenž ve vztahu k řádnému objasnění věci nevyvolává pochybnosti, neboť bylo aplikováno ustanovení § 102 odst. 2 tr. ř. představující výjimku ze zásady ústnosti vymezené v § 2 odst. 11 tr. ř. Provádět výslech svědka mladšího než osmnáct let o okolnostech uvedených v § 102 odst. 1 tr. ř. (tj. další výslech o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat jeho duševní a mravní vývoj) v pozdějším než přípravném řízení (zejména v řízení před soudem), je možné jen v nutných případech. Posouzení, zda jde o takový případ, záleží na všech okolnostech konkrétní trestní věci, především na důkazní situaci. Jedním z důvodů může být nutnost respektovat právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy, podle něhož má obviněný právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě. Právo obviněného na spravedlivý proces není nadřazeno jinému základnímu lidskému právu, a to právu na zvláštní ochranu dětí zaručenému jak v čl. 32 odst. 1 větě druhé Listiny, tak i ve zvláštní mezinárodní smlouvě, která je součástí právního řádu a má přednost před zákonem ve smyslu čl. 10 Ústavy a kterou je Úmluva o právech dítěte, publikovaná pod č. 104/1991 Sb. (srov. též ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1499 až 1501). 35. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že v přezkoumávané věci to bylo právě právo na ochranu nezletilé a zájem na jejím zdravém psychickém a fyzickém vývoji, které soudy považovaly za prioritní (srov. zprávu Městského úřadu XY, Odbor sociálních věcí na č. l. 149, 150 spisu). Současně Nejvyšší soud měl na zřeteli, že použití výpovědí získaných ve fázi policejního prověřování a soudního vyšetřování jako důkazů není samo o sobě neslučitelné s čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy. Při posuzování, zda řízení jako celek bylo spravedlivé, je v této věci významné, že existoval závažný důvod pro nepřítomnost svědka, jímž nezletilá CCCCC byla. Je třeba zmínit, že nezletilá byla vyslechnuta před zahájením trestního stíhání podle § 158 odst. 9 a § 158a tr. ř., protože se jednalo o výpověď patnáctileté dívky, u níž hrozilo, že v důsledku emočních prožitků u ní zanikne schopnost o věci vypovídat (č. l. 38 spisu). Pro nepřítomnost obhájce (srov. usnesení ze dne 29. 5. 2023 na č. l. 200, jímž byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření) byl tento výslech v přípravném řízení opakován a nezletilá CCCCC byla znovu v pozici svědka – osoby mladší osmnácti let vyslechnuta za přítomnosti obhájce (srov. č. l. 232 spisu). Ze všech uvedených důvodů je zjevné, že takový postup byl nezbytný kromě uvedeného i s ohledem na vyloučení možnosti setkání s pachatelem. Za těchto okolností výslech nezletilé poškozené nevykazuje vady, pro něž by procesní postupy, na základě kterých bylo dokazování provedeno, nemohly obstát, protože soud respektoval nutnost zamezení kontaktu oběti a pachatele (k tomu srov. čl. 8, 19 a čl. 24 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2012/29 EU, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2001/220/SVV; též rozsudek SDEU ze dne 16. 6. 2005, č. EU C-105/2003). 36. Nejvyšší soud shledal, že dokazování bylo zaměřeno na objasnění všech rozhodných skutkových okolností. Ze způsobu, jakým soudy postupovaly a jak se v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí s jednotlivými důkazy a výhradami obviněného vypořádaly, je zjevné, že dostály všem svým povinnostem. V potřebné míře reagovaly i na obhajobu obviněného, kterou nepominuly, ale rozvedly, proč ji nepovažovaly za důvodnou. Všechna popsaná zjištění soudů svědčí o tom, že rozhodné skutečnosti důsledně posoudily. Dospěly proto k závěrům, které tvoří spolehlivý a zejména zákonný podklad pro závěr o vině obviněného v bodě 3. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jenž je výrazem lidsky dosažitelné jistoty při dodržení zásady objektivního zjištění skutečného stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Posuzovaný skutek byl objasňován podle pravidel vymezených v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a souhrn důkazů, o něž soudy své závěry opřely, tvoří logickou a ničím nenarušenou soustavu (srov. rozhodnutí č. 38/1968-III., IV. Sb. rozh. tr.). Byla tudíž vyvrácena obhajoba obviněného, že mezi ním a CCCCC, u níž věděl, že jí je 14 let, šlo jen o kamarádský vztah a že mezi nimi nikdy k ničemu nedošlo, protože tato obhajoba zůstala osamocena. 37. Protože ani právní kvalifikace nevykazuje vady, Nejvyšší soud shledal, že čin pod bodem 3. byl nejen řádně objasněn, ale i správně právně posouzen, a proto v této části přezkoumávaná rozhodnutí ponechal beze změny. 38. Vzhledem k tomu, že s ohledem na výše uvedené vady ve výroku ohledně činu pod body 1., 2. byla přezkoumávaná rozhodnutí zrušena, musel Nejvyšší soud zrušit celý výrok o trestu (srov. § 265k odst. 2 tr. ř.). Ohledně nezměněného výroku o vině pod bodem 3. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2024, sp. zn. 4 T 87/2023, proto věc vrátil Městskému soudu v Brně, aby v tomto rozsahu o trestu znovu rozhodl. VI. Závěr 39. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud na základě obsahu přezkoumávaného rozhodnutí a trestního spisu rozhodl tak, jak je ve výroku shora uvedeno. 40. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že usnesením ze dne 26. 9. 2024, sp. zn. 8 Tdo 829/2024 rozhodl tak, že podle § 265o odst. 1 tr. ř. na dobu, než bude rozhodnuto o podaném dovolání, odložil výkon úhrnného trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen shora uvedeným dovoláním napadeným rozhodnutím. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 20. 2. 2025 JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu