11 Tcu 11/2026-37 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 2. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky I. P. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 KLs 424 Js 22788/21, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2022, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 KLs 424 Js 22788/21, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2022, byl I. P. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem závažné krádeže spáchané v rámci organizované zločinecké skupiny v devíti případech, dále pokusem o závažnou krádež spáchanou v rámci organizované zločinecké skupiny ve třech případech, krádeží v deseti případech, z toho v jednom případě v jednočinném souběhu s nadržováním, a pokusem o krádež v sedmi případech podle § 242 odst. 1, § 243 odst. 1 věta druhá č. 1, 2 a 3, § 244a odst. 1, § 257 odst. 1, § 22, § 23, § 25 odst. 2, § 52 a § 53 německého trestního zákoníku (StGB), za což byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a deseti měsíců. 2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Drážďanech se I. P. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že odsouzený se v přesně nezjištěné době, v každém případě však před níže uvedenými činy, připojil k již existující organizované zločinecké skupině sestávající se z odděleně stíhaných L. B., R. Č., L. J., T. M., Š. F., J. B., J. D., P. P., L. R., D. D., M. P., N. R., M. S. a dalších neznámých spolupachatelů, aby ve Spolkové republice Německo kradli vozidla, zejména vozidla tov. zn. Škoda Octavia, a převáželi je do České republiky a tam je se ziskem prodávali. Tím si všichni účastníci zajistili značný a dlouhodobý zdroj příjmů v určitém rozsahu. Hlavní organizátor a vůdce této skupiny, L. B., organizoval a financoval prostřednictvím svých podřízených prostředníků krádeže konkrétního typu vozidel, o kterých věděl, že po nich, resp. po náhradních dílech pro tato vozidla, na trhu existuje poptávka. Ostatní členy skupiny vybavil nástroji potřebnými k vloupání se do vozidel a elektronikou potřebnou ke spuštění vozidel za účelem překonání imobilizérů – tzv. OBD nástroji. Kromě toho nařídil členům skupiny, aby si pro cesty do Německa pořídili nové mobilní telefony a SIM karty – tzv. pracovní mobily. Odděleně stíhaný B. měl kontakty na další osoby v pozadí a odběratele, jako byli odděleně stíhaní Č., J. a M., kteří dostávali vozidla odcizená v Německu krátce po krádeži. Odděleně stíhaní Č., J. a M. přebírali odcizená vozidla na základě předchozí dohody členů zločinecké skupiny v České republice, kde měli k dispozici prostory (dílny, garáže), kde mohla být vozidla dočasně ukryta a rozebrána. Jmenované osoby byly odpovědné za prodej vozidel nebo jejich částí a odděleně stíhanému Bílému platili odpovídající odměnu. Odděleně stíhaní F. a P. pak v rámci organizované zločinecké skupiny fungovali jako demontéři odcizených vozidel. Oba navíc zajišťovali dílny a garáže, kde byla vozidla rozebírána. Odděleně stíhaný S. rovněž poskytl garáž, resp. sklad, kde byla vozidla rozebírána. Odsouzený P. a odděleně stíhaní J. B., J. D., P. P. a L. R. působili v rámci zločinecké skupiny jako zloději a kurýři odcizených vozidel. L. B. předem v Německu vyhledával vozidla vhodná ke krádeži, poté vždy pověřil J. B. krádeží konkrétních vozidel a předal mu k tomuto účelu OBD nástroje, přičemž také vozil zloděje na místa činu. Na místě činu však nezůstával, okamžitě odjel zpět do České republiky. J. B. během krádeže obsluhoval předem poskytnutý OBD nástroj a otevíral vozidla pomocí takzvaných „polských klíčů“, zatímco ostatní zloději, zejména odsouzený P., stlačovali kapotu vozu dolů, aby při otevírání vozidel nevznikl hluk, a drželi „hlídku“. Nakonec byly odcizené vozy převezeny do České republiky a předány L. B., který je předal příslušným odběratelům, jako byli odděleně stíhaní Č., J. a M., a obdržel za to peníze. Poté zaplatil zlodějům odpovídající mzdu, která činila v přepočtu mezi 1.000 a 2.000 EUR a byla rozdělena mezi tři osoby. Odsouzený I. P. byl před spácháním níže uvedených činů na základě pověření L. B. osloven J. B. a souhlasil, že bude trvale spolupracovat s odděleně stíhanými B. a B. a dalšími třetími osobami a bude ve Spolkové republice Německo krást vozidla objednaná L. B. podle jeho pokynů a pomocí nástrojů předaných L. B. a převážet je do České republiky. Při provádění výše uvedeného záměru a při následujících činech podrobně popsaných v rozsudku Okresního soudu v Drážďanech ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 KLs 424 Js 22788/21, pod body 1. až 11. došlo v období od 8. 3. 2020 do 3. 10. 2020 k odcizení, popř. ve dvou případech k pokusu o odcizení, a to výše popsaným způsobem na základě dohody mezi členy organizované zločinecké skupiny a vždy alespoň s jedním dalším členem skupiny, nejméně jedenácti osobních motorových vozidel, čímž byla jednotlivým poškozeným způsobena škoda odcizením vozidel v celkové výši 50.650 EUR a poškozením vozidel další škoda ve celkové výši 4.077 EUR. Následně v době, kterou nelze přesně určit, v každém případě však před níže uvedenými činy a poté, co se L. B. z velké části stáhl z obchodních aktivit, se odsouzený I. P. a odděleně stíhaný J. B. spolčili s M. T. a R. B., F. P., P. P., P. F., P. M. a dalšími dosud neznámými spolupachateli do mezinárodně fungující organizované zločinecké skupiny, aby ve Spolkové republice Německo kradli vozidla, zejména tov. zn. Škoda a VW, převáželi je do České republiky a tam je se ziskem prodávali. Tím si zajistili značný a dlouhodobý zdroj příjmů v určitém rozsahu. Hlavní organizátor a vůdce této skupiny M. T. organizoval a financoval prostřednictvím svých podřízených prostředníků krádeže konkrétního typu vozidel, o kterých věděl, že je po nich, resp. po jejich náhradních dílech na trhu poptávka. Měl kontakty na další osoby v pozadí a odběratele, kteří dostávali vozidla odcizená v Německu krátce po krádeži. Měl k dispozici prostory (dílny, garáže) v České republice, kde mohla být vozidla dočasně ukryta a rozebrána. Kromě toho byl zodpovědný za prodej vozidel nebo jejich dílů a postupně vyplácel zisk z prodeje ostatním členům organizované zločinecké skupiny (zlodějům, kurýrům a demontérům). Odsouzený I. P. a odděleně stíhaní J. B., R. B., F. P., P. P. a P. F. působili v rámci této organizované zločinecké skupiny jako zloději a kurýři odcizených vozidel. V rámci realizace výše uvedeného záměru a po dohodě mezi zúčastněnými došlo přinejmenším k činům podrobně popsaným v rozsudku Okresního soudu v Drážďanech ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 KLs 424 Js 22788/21, pod body 12. až 15., kdy došlo v období od 11. 10. 2020 do 4. 11. 2020 k odcizení, popř. ve dvou případech k pokusu o odcizení nejméně čtyř osobních motorových vozidel, čímž byla jednotlivým poškozeným způsobena škoda odcizením vozidel v celkové výši 14.000 EUR a poškozením vozidel další škoda ve celkové výši 910 EUR. Odsouzený I. P. se na této trestné činnosti, zjednodušeně vyjádřeno, podílel tak, že poté, co byl některých z odděleně stíhaných společně s další osobou odvezen do Spolkové republiky Německo, aby tam za pomoci nástrojů ke vloupání a OBD nástroje k překonání imobilizéru odcizili předem vytipované motorové vozidlo požadované výrobní značky a odvezli jej do České republiky, kde jej měli předat odděleně stíhanému T. za účelem prodeje se ziskem, obvykle tlačil dolů kapotu motoru a rovněž sledoval okolí, zatímco další přítomná osoba vnikla do vozidla a manipulovala se zámkem zapalování, aby vozidlo nastartovala. Následně v období od 22. 11. 2020 do 4. 5. 2021 odsouzený I. P. sám na různých místech na území Spolkové republiky Německo odcizil, popř. v osmi případech se pokusil odcizit, ke škodě jednotlivých poškozených celkem ve čtrnácti případech podrobně popsaných v rozsudku Okresního soudu v Drážďanech ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 KLs 424 Js 22788/21, pod body 16. až 29., čtrnáct osobních motorových vozidel tov. zn. Škoda nebo VW a jeden motocykl, a to pomocí nástrojů na vloupání a OBD nástroje k překonání imobilizéru, a poté takto odcizená vozidla nebo motocykl odvézt do České republiky, kde je chtěl prodat, čímž byla jednotlivým poškozeným způsobena škoda odcizením vozidel či motocyklu v celkové výši 42.900 EUR a poškozením vozidel či motocyklu další škoda ve celkové výši 8.168 EUR. 3. Dne 6. 2. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 KLs 424 Js 22788/21, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2022, ve vztahu k osobě I. P. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence). 7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že I. P. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 10. 1. 2023. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), c) tr. zákoníku, dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu totiž jasně plyne, že odsouzený si jako člen organizované skupiny (tj. sdružení nejméně třech trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jeho jednotlivé členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost) více dílčími útoky (jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku) přisvojil, popř. se snažil přisvojit si cizí věci tím, že se jich zmocnil, daný čin spáchal vloupáním a způsobil jím na cizím majetku značnou škodu, tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 1.000.000 Kč. Současně svým společným jednáním s dalšími osobami poškodil cizí věci a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000 Kč. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona. 8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, konkrétně vyšší četností jednotlivých dílčích útoků (celkem 30 útoků) spáchaných v období cca jednoho roku, jakož i celkovou výší způsobené škody, která výrazným (násobným) způsobem přesáhla minimální hranici značné škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, která je zákonným znakem zločinu krádeže podle § 205 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, resp. minimální hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, která je zákonným znakem přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Současně nelze pominout ani skutečnost, že odsouzený svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty hned dvou úmyslných trestných činů, přičemž přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost. Z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů je totiž zřejmé, že v rozmezí let 1997 až 2009 byl na území České republiky celkem šestkrát trestně stíhán a odsouzen, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně byl I. P. v letech 2008 až 2020 v pěti případech pravomocně odsouzen za další trestnou činnost majetkového či drogového charakteru též na území Spolkové republiky Německo. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí. 9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, uložena (z pohledu dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře čtyř let a deseti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení I. P. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. 10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. 2. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu