11 Tcu 43/2026-22 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto: I. Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky R. D., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 20. 7. 2023, sp. zn. 111 Hv 61/23p, jíž byl uznán vinným v bodech I./A., I./C a II./A. trestným činem profesionálně prováděné krádeže, částečně vloupáním podle § 127, § 129 odst. 1 třetí případ, § 130 odst. 1 první případ, § 12 třetí případ, § 15 rakouského trestního zákoníku, a tomu odpovídající část trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku se hledí jako na odsouzení soudem České republiky. II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, ohledně části odsouzení občana České republiky R. D., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 20. 7. 2023, sp. zn. 111 Hv 61/23p, jíž byl v bodě III. uznán vinným trestným činem poškození cizí věci podle § 125 rakouského trestního zákoníku, a jí odpovídající části trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců. Odůvodnění:1. Ve výroku citovaným cizozemským rozsudkem, který nabyl právní moci dne 25. 7. 2023, byl R. D. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným trestnými činy - v bodech I./A., I/C a II./A. profesionálně prováděné krádeže, částečně vloupáním, podle § 127, § 129 odst. 1 třetí případ, § 130 odst. 1 první případ, § 12 třetí případ, § 15 rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“), - v bodě III./ poškození cizí věci podle § 125 StGB. Za uvedené trestné činy byl odsouzen k (nepodmíněnému) trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. 2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se trestných činů dopustil zjednodušeně řečeno tak, že se spoluobviněným T. B. ve Vídni a na dalších místech na území Rakouska I./ odcizili nebo se pokusili odcizit cizí movité věci níže uvedeným osobám, a to s úmyslem neoprávněně obohatit sebe nebo třetí osobu jejich přivlastněním, konkrétně A/. R. D. 1) dne 3. 4. 2023 se ve vědomé a úmyslné spolupráci se dvěma neznámými pokusil společnosti Spar AG odcizit zboží v celkové hodnotě 46 EUR, 2) dne 17. 4. 2023 se pokusil společnosti Hofer KG odcizit potraviny v celkové hodnotě 9,67 EUR, 3) dne 19. 6. 2023 neznámé oprávněné osobě kolo značky Merida Wulf 7.71 v již nezjistitelné hodnotě, a to vloupáním, tak, že nožem rozbil zámek kola, tedy zabezpečovací zařízení; B/. T. B. 2) dne 19. 6. 2023 odcizil T. S. kolo značky Genesis v hodnotě 719,79 EUR, a to tak, že ho vzal z neuzamčené garáže; C/. odsouzený a T. B. ve vědomé a úmyslné spolupráci jako spolupachatelé v XY v přesně nezjištěné době odcizili dva salámy a kořalku z nezjištěného obchodu; II./ přispěli k níže uvedeným trestným činům poskytováním služeb hlídače, konkrétně A./ odsouzený k trestnému činu T. B. uvedenému v bodě I./B./2); B./ T. B. k trestnému činu odsouzenému uvedenému v bodě I./A./3); III. odsouzený dne 22. 3. 2023 ve Vídni poškodil cizí věc kopnutím, a to vozidlo společnosti TK Aufzüge Gesellschaft m.b.H. s poznávací značkou: XY, čímž vznikla promáčklina na pravých zadních dveřích vozidla. 3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). 4. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že zákonné podmínky pro pozitivní rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona jsou splněny pouze částečně. 5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně. 6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Rakouské republiky. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 31. 7. 2023. 7. Ohledně oboustranné trestnosti činu zásadně platí, že jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti samostatně ve vztahu ke každému z těchto více skutků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Dále platí, že je-li předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, hledí se jako na odsouzení soudem České republiky v takovém případě jen na část odsouzení, která se týká skutku (skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. Odpovídající část trestu, která se týká skutku, u kterého je podmínka oboustranné trestnosti splněna, určí Nejvyšší soud v rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona s přihlédnutím k závažnosti skutku, ohledně kterého tyto podmínky splněny nejsou. Určení přiměřeného trestu, ohledně něhož se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu hledí na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska jako na odsouzení soudem České republiky, je však nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle § 4a odst. 3 zákona (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2000, sp. zn. 11 Tcu 6/2000, uveřejněné pod č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). Návrh Ministerstva spravedlnosti na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona ohledně skutku, který není trestným činem podle právního řádu České republiky (u něhož není splněna podmínka oboustranné trestnosti činu), Nejvyšší soud zamítne. 8. Nejvyšší soud při posuzování dané věci dospěl k závěru, že jednání odsouzeného popsané pod bodem II./A. cizozemského rozsudku podle tuzemské právní úpravy bylo posouzeno nikoli jako účastenství na trestném činu jiného pachatele (zde T. B. pod bodem I./B. cizozemského rozsudku), nýbrž jako spolupachatelství. Šlo totiž o vzájemnou kooperaci R. D. a T. B., kteří si v jediný den (19. 6. 2023) charakterově stejně zaměřenou trestnou činností (krádeže bicyklů) toliko zrcadlově „prohodili“ role, takže jednou odcizil jízdní kolo D. (bod I./A./3) a B. hlídal (bod II./B.), a podruhé se jízdního kola zmocňoval B. (bod I./B./2) a D. hlídal (bod II./A). Za takové situace veškerá jednání popsaná pod body I./A., I./C a II./A. v provázanosti s bodem I./B./2. tvořila jeden pokračující skutek, jímž byla způsobena celková škoda 775 EUR a jehož se odsouzený D. dopustil navzdory tomu, že v posledních třech letech byl za krádež odsouzen (viz body 12 a 13 opisu trestního rejstříku). Takový skutek tedy naplňoval znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) a f) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § podle § 23 tr. zákoníku a dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. 9. Nicméně i kdyby jednání odsouzeného popsané pod bodem II./A. cizozemského rozsudku nebylo možno kvalifikovat jako spolupachatelství, nýbrž jako účastenství (pomoc) na trestném činu B. a i kdyby je proto tedy nešlo včítat do pokračujícího trestného činu krádeže spáchaného útoky pod body I./A a I./C. (srov. usnesení Nejvyššího soudu SSR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. Ndt 72/88, publikované pod číslem 22/1990 Sb. rozh. tr., a dále rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 10 To 85/2007, uveřejněný pod číslem 56/2008 Sb. rozh. tr.), ani pak by to na oboustranné trestnosti všech jednání popsaných pod body I./A., I./C a II./A. nic neměnilo. V takovém případě by totiž odsouzený spáchal dva skutky. Prvý pod body I./A a I./C., jímž by naplnil všechny znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § podle § 23 tr. zákoníku a dílem dokonané, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. A druhý pod bodem II./A. k bodu I./B./2 naplňující všechny znaky přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) a f) tr. zákoníku spáchané ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. 10. Naopak jde-li o skutek uvedený v bodu III. rozsudku cizozemského soudu, má Nejvyšší soud za to, že toto jednání odsouzeného nevykazuje znaky žádného z trestných činů podle příslušných právních předpisů České republiky – srov. zejména § 228 odst. 1 tr. zákoníku, který požaduje způsobení škody nikoli nepatrné (jež činí nejméně 10.000 Kč), která v projednávané věci nebyla zjištěna. 11. Odpovídající část trestu připadající na oboustranně trestné jednání určil Nejvyšší soud na 1 rok z uložených 15 měsíců, kdy vzal v potaz, že vandalské jednání bylo primitivním impulsivním počinem, na rozdíl od spíše řemeslných sériových krádeží. Dlužno též dodat, že z výpisu rejstříku trestů (13 záznamů) odsouzeného plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného deliktního jednání, přičemž ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, mu nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, jehož oboustranná trestnost je dána. 12. Stran něho a jemu odpovídajícího trestu odnětí svobody jsou konečně dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním porušil zájem na ochraně majetku třetích osob, byl mu určen odpovídající trest ve výměře jednoho roku odnětí svobody, která je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem. 13. Z popsaných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti vyhověl zčásti a ve zbytku ji zamítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. 3. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce