11 Tcu 44/2026-20 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. C., rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 096 Hv 140/2022v, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 096 Hv 140/2022v, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. C. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak (pod bodem A. 1.) trestným činem odcizení bezhotovostních platebních prostředků podle § 241e odst. 1 první případ rakouského trestního zákoníku (StGB), dále (pod bodem A. 2.) trestným činem podvodného zneužití zpracování dat podle § 148a odst. 1 a odst. 3 rakouského trestního zákoníku (StGB) a (pod bodem B.) trestným činem krádeže, částečně spáchané vloupáním, podle § 127, § 129 odst. 1 bod 1, § 15 rakouského trestního zákoníku (StGB). Za tato jednání byl jmenovaný citovaným rozsudkem rakouského soudu odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. 2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni se J. C. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že A. ve Vídni 1. dne 22. 10. 2022 si neoprávněně opatřil bezhotovostní platební prostředek, konkrétně platební kartu ve vlastnictví M. V. R., se kterou neměl právo disponovat, a to s úmyslem, že se jejím použitím v právním styku neoprávněně obohatí, a to tak, že si bankovní kartu vzal a provedl platby uvedené v bodě A. 2.; 2. dne 23. 10. 2022, s úmyslem se neoprávněně obohatit, způsobil M. V. R. újmu na majetku tím, že ovlivnil výsledek automatizovaného zpracování dat neoprávněným zadáním údajů, čímž způsobil škodu v celkové výši 36,69 EUR, když pomocí odcizené bankovní karty uvedené v bodě A. 1. ve dvou případech zaplatil zboží u kasy kartou; B. následujícím oprávněným osobám odcizil nebo se pokusil odcizit cizí movité věci s úmyslem neoprávněně obohatit sebe nebo třetí osobu jejich přivlastněním, konkrétně: 1. ve Vídni oprávněným osobám společnosti Billa, a to tak, že si vzal zboží a prošel s ním pokladnou bez zaplacení, I. se pouze pokusil odcizit, protože byl pozorován a zadržen ochrankou, takže zůstalo jen u pokusu: a) 2. 10. 2022 láhev vína v hodnotě 2,45 EUR, b) 4. 12. 2022 láhev whisky v hodnotě 15,99 EUR, c) 11. 12. 2022 láhev vodky v hodnotě 12,49 EUR, d) 20. 1. 2023 láhev Jägermeistera v hodnotě 14,99 EUR, e) 12. 2. 2023 plechovku Jim Beam Cola v hodnotě 2,19 EUR, f) 15. 2. 2023 láhev Jägermeistera v hodnotě 14,99 EUR, II. odcizil: g) 11. 8. 2022 láhev vína v hodnotě 8,99 EUR, h) 9. 1. 2023 láhev ginu v hodnotě 27,99 EUR, kterou však již předtím vypil v prodejně Billa a odnesl pouze prázdnou láhev; 2. dne 3. 3. 2023 ve Wolfsthalu oprávněným osobám společnosti „Nah&Frisch“ odcizil zboží vloupáním do budovy, přičemž pomocí lopaty rozbil vstupní dveře obchodu s potravinami „Nah&Frisch“, čímž se dostal dovnitř, a odcizil nápoje, potraviny, alkohol, hygienické potřeby, zapalovače, stírací losy a cigarety v celkové hodnotě 1.338,36 EUR. 3. Dne 10. 3. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, Rakouská republika, ze dne 5. 4. 2023, sp. zn. 096 Hv 140/2022v, který nabyl právní moci téhož dne, ve vztahu k osobě J. C. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence). 7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. C. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 7. 4. 2023. Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), f) tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění rakouského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený více dílčími útoky - jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku – přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, daný čin dílem spáchal vloupáním (tzn. vniknutím do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly) a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000,- Kč]. Navíc v případě jednání popsaného pod bodem A. sobě nebo jiné osobě bez souhlasu oprávněného uživatele opatřil platební prostředek umožňující výběr hotovosti, který náleží jinému. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku rakouského soudu je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech potrestán. Z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty [z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku] poté, co dne 17. 9. 2020 vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 27 T 91/2018, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2019, sp. zn. 4 To 124/2019, mimo jiné za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona. 8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že se odsouzený dopustil více dílčích útoků v rámci relativně krátkého období, svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty více úmyslných trestných činů, přičemž jím fakticky způsobená škoda významně (vícenásobně) přesáhla minimální hranici škody nikoli nepatrné ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, která je zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 1981 až 2020 byl na území České republiky celkem dvanáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to mimo jiné i pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně byl v roce 2022 odsouzen za další trestnou činnost majetkového charakteru též na území Rakouské republiky, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, osobě odsouzeného nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí. 9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným shora citovaným rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci ve Vídni, uložena (z pohledu dosavadní, konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře patnácti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. C. příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. 10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. 3. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu