11 Tcu 49/2026-17 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. B., rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika, ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. 317 Hv 30/23h, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Zemského soudu v Korneuburgu, Rakouská republika (dále jen „cizozemský soud“), ze dne 6. 4. 2023, sp. zn. 317 Hv 30/23h, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2023, byl M. B. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže páchané za účelem pravidelného výdělku, a to vloupáním, podle § 127, § 129 odst. 1 bod 1 a 2, § 130 odst. 1 první případ a odst. 2 druhý případ rakouského trestního zákoníku (dále jen „StGB“). Za uvedený trestný čin byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. 2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora uvedeného trestného činu dopustil tím, že za účelem pravidelného výdělku a s úmyslem se jejich přivlastněním neoprávněně obohatit, níže uvedeným osobám odcizil vloupáním (dále blíže specifikované) cizí movité věci, v celkové hodnotě nepřesahující 5 000 EUR, konkrétně v hodnotě v přepočtu přibližně 79 506,- Kč, a to v rámci celkem 4 dílčích útoků. 3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona. 5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně. 6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Rakouské republiky. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence českého rejstříku trestů dne 14. 4. 2023. 7. U odsouzeného skutku je zachována oboustranná trestnost. Skutek podle právního řádu České republiky naplňuje znaky pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), f) tr. zákoníku, neboť odsouzený si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv nepatrnou (3 256,79 EUR), takový čin spáchal vloupáním, a současně byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen [viz bod 8) opisu rejstříku trestů odsouzeného – dne 7. 10. 2021 pravomocné odsouzení Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 7. 10. 2021, sp. zn. 1 T 32/2021]. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny. 8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se totiž dopustil trestného činu, jehož objektem je zájem na ochraně vlastnického práva, přičemž společenskou škodlivost jeho jednání zvyšuje jak četnost útoků, tak i skutečnost, že tento trestný čin spáchal opakovaně. Byl mu uložen trest odnětí svobody přesahující výměru 1 roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem. 9. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. 4. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce