11 Tcu 52/2026-31 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, t a k t o : Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. E., rozsudkem Okresního soudu v Bayreuthu, Spolková republika Německo, ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 7 Ds 150 Js 12080/21, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Bayreuthu ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 2 Ns 150 Js 12080/21, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu v Bayreuthu, Spolková republika Německo, ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 7 Ds 150 Js 12080/21, v právní moci dne 19. 12. 2022 (dále též jen „cizozemské rozhodnutí soudu prvního stupně“), byl M. E. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže ve dvou případech, vždy v jednočinném souběhu s poškozením cizí věci, ve vícečinném souběhu s nepovoleným přechováváním omamných látek podle § 242 Abs. 1, § 243 Abs. 1 Satz 1, § 243 Abs. 1 Satz 2 Nr. 1, § 303 Abs. 1, § 303c, § 52, § 53 německého trestního zákoníku (StGB) a podle § 17 Abs. 2 německého zákona o spolkovém ústředním rejstříku (BZRG). Za uvedenou trestnou činnost byl po započtení trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Bayreuthu ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 7 Ds 223 Js 4754/21, a zrušení úhrnného trestu uloženého tímto rozsudkem, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v délce trvání 1 roku a 2 měsíců, a za spáchání trestného činu nepovoleného přechovávání omamných látek odsouzen k dalšímu trestu odnětí svobody v délce trvání 3 měsíců. 2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený trestného činu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že 1. v noci z 19. 9. 2021 na 20. 9. 2021 a) se vloupal do vozidla VW Caddy, reg. zn. XY, patřícího poškozenému J. U., které bylo zaparkováno v podzemní garáži nemovitosti XY v XY, tak, že rozbil zadní sklo a z vozidla odcizil zboží, jehož hodnota činila minimálně 2000 EUR a způsobená škoda na vozidle činila 6 926, 92 EUR, b) se vloupal do vozidla VW Golf, reg. zn. XY, patřícího poškozenému H. M., které bylo zaparkováno v podzemní garáži nemovitosti XY v XY, tak, že rozbil levé zadní sklo a z vozidla odcizil zboží, jehož hodnota činila minimálně 200 EUR a způsobená škoda na vozidle činila 2 599, 29 EUR, 2. dne 16. 10. 2021 kolem 23:10 hodin měl u sebe v herně XY na ulici XY v XY celkem 3,18 gramů metamfetaminu. 3. Rozsudkem Zemského soudu v Bayreuthu ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 2 Ns 150 Js 12080/21, bylo odvolání M. E. proti cizozemskému rozhodnutí soudu prvního stupně zamítnuto jako neopodstatněné s tím, že se odsouzený odsuzuje k celkovému trestu odnětí svobody v délce trvání 1 roku a 3 měsíců, a to bez zahrnutí jednotlivých trestů z mezitím zcela vykonaného rozsudku Okresního soudu v Bayreuthu ze dne 21. 09. 2021 (č. j.: 7 Ds 223 Js 4754/21). 4. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"). 5. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že v daném případě jsou splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 1 zákona. 6. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně. 7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie. Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence českého rejstříku trestů dne 6. 1. 2023. 8. Oboustranná trestnost činu se zásadně, jestliže je předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, posuzuje samostatně ve vztahu ke každému skutku zvlášť. Odsouzení cizozemským soudem se v nyní posuzované věci týká skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně jednak pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s pokračujícím přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a jednak přečinu neoprávněného přechovávání omamné nebo psychotropní látky nebo jedu pro vlastní potřebu podle § 284 odst. 1 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění cizozemského rozhodnutí soudu prvního stupně je totiž zřejmé, že odsouzený si dvěma dílčími útoky – jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku – přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, daný čin spáchal vloupáním a tímto činem způsobil škodu nikoliv nepatrnou [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10 000 Kč]. Současně tímto svým jednáním jednak poškodil cizí věci a způsobil tak na cizím majetku minimálně škodu nikoli nepatrnou. Odsouzený rovněž neoprávněně pro vlastní potřebu držel 3,18 gramu metamfetaminu, tedy psychotropní látku v množství větším než malém (tj. podle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ve spojení s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., v množství větším než 1,5 gramu metamfetaminu, resp. v množství větším než 0,5 gramů účinné látky). Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona. 9. Otázka oboustranné trestnosti skutku odsouzeného rozsudkem Okresního soudu v Bayreuthu ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 7 Ds 223 Js 4754/21, k němuž cizozemský soud prvního stupně původně ukládal souhrnný trest, není právně relevantní. Rozsudkem odvolacího soudu – Zemského soudu v Bayreuthu ze dne 19. 12. 2022, sp. zn. 2 Ns 150 Js 12080/21, totiž byl uložen již trest nikoli souhrnný, neboť k momentu jeho rozhodování byl trest z rozsudku Okresního soudu v Bayreuthu ze dne 21. 9. 2021, sp. zn. 7 Ds 223 Js 4754/21, už zcela vykonán a nedošlo proto k jeho včítání do nynějšího trestu. Ten tak byl ve výměře jednoho roku a tří měsíců ukládán výlučně za nyní řešenou trestnou delikvenci. 10. Konečně v posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním porušil zájem na ochraně majetku třetích osob, když společenská škodlivost jeho trestné činnosti je dána celkovou výší způsobené škody (tj. cca 2 200 EUR na odcizených věcech a 9 526 EUR na poškozených věcech). Odsouzený rovněž držel více než dvojnásobek množství většího než malého metamfetaminu, tj. 3,18 gramů uváděné psychotropní látky. Odsouzenému byl uložen trest přesahující výměru jednoho roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem. 11. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. 4. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce