11 Tcu 53/2026-23 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky R. S., rozsudkem Okresního soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 2 Ls 7 Js 2978/19, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2021, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 2 Ls 7 Js 2978/19, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2021, byl R. S. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem krádeže vloupáním do bytu podle § 242 odst. 1, § 244 odst. 1 č. 3, odst. 4, § 21 německého trestního zákoníku (StGB). Za toto jednání byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a tří měsíců. 2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Deggendorfu se R. S. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že v přesně neurčitelné noční době mezi 31. 5. 2018 a 1. 6. 2018, se odsouzený dostal přes vyklopené okno do domu obývaného rodinou G., na adrese XY, XY, a to takovým způsobem, že se mu podařilo zvednout dveře na terasu z pantů, poté vnikl do domu a odcizil 2 klíče od motorového vozidla tov. zn. Opel Vivaro-B, registrační značky XY, a 2 klíče od motorového vozidla tov. zn. Nissan Primastar, registrační značky XY, patřících rodině G., v celkové hodnotě 800 EUR, aby si je ponechal pro sebe. 3. Dne 1. 4. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), o tom, že se na výše citované pravomocné odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Deggendorfu, Spolková republika Německo, ze dne 30. 6. 2021, sp. zn. 2 Ls 7 Js 2978/19, který nabyl právní moci dne 26. 10. 2021, ve vztahu k osobě R. S. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České publiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence). 7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že R. S. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 23. 8. 2022. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), f) tr. zákoníku, spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, daný čin spáchal vloupáním (tzn. vniknutím do uzavřeného prostoru lstí, nedovoleným překonáním uzamčení nebo překonáním jiné jistící překážky s použitím síly) a způsobil jím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000 Kč. Současně svým jednáním po překonání překážky, jejímž účelem je zabránit vniknutí, neoprávněně vnikl do obydlí jiného. Oboustranná trestnost jednání odsouzeného popsaného ve výrokové části rozsudku německého soudu je navíc dána rovněž jeho trestní minulostí, neboť se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech odsouzen a potrestán. Z aktuálního opisu z rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty [z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku] poté, co byl trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 23 T 236/2014, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2015, uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen jednak k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců, tj. do 18. 7. 2017, a jednak k trestu zákazu činnosti v podobě zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmnácti měsíců. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 shora citovaného zákona. 8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty hned dvou úmyslných trestných činů. Přehlédnout přitom nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 2011 až 2025 byl na území České republiky celkem dvacetkrát trestně stíhán a odsouzen, a to ve větší míře i pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně platí, že vyjma trestné činnosti, která je předmětem tohoto rozhodnutí, byl R. S. v letech 2013 až 2024 celkem v šesti případech odsouzen za další trestnou činnost výhradně majetkového charakteru též na území Spolkové republiky Německo, Rakouské republiky, Italské republiky a Švédského království, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení jmenovanému nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí. 9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným shora citovaným rozsudkem Okresního soudu v Deggendorfu, uložena (z pohledu dosavadní, konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a tří měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení R. S. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. 10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. 4. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu