11 Tcu 56/2026-19 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. K., rozsudkem Zemského soudu Norimberk – Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 16 KLs 833 Js 12446/23, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Zemského soudu Norimberk – Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 16 KLs 833 Js 12446/23, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2023, byl D. K. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem zvláště závažné loupežné krádeže v jednočinném souběhu s úmyslným ublížením na zdraví podle § 223 odst. 1, § 230, § 249 odst. 1, § 250 odst. 2 č. 1 druhý případ, odst. 3, § 252, § 52 německého trestního zákoníku (StGB). Za toto jednání byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. 2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu Norimberk – Fürth se D. K. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že dne 24. 1. 2023 kolem 13:10 hod. odsouzený v obchodních prostorách společnosti XY v Norimberku, XY, ukryl láhev vína v hodnotě 8,59 EUR do kalhot, aby si ji bez zaplacení ponechal pro sebe. Svědek K., který se později stal poškozeným, odsouzeného ohledně výše uvedeného činu konfrontoval, když se snažil opustit obchodní prostory. Odsouzený prohlásil, že žádné láhve nemá, a chtěl odejít. Na to jej poškozený K. přidržel za batoh, načež odsouzený vytáhl z batohu další skleněnou láhev vína, která byla ze tří čtvrtin plná, uchopil ji za hrdlo a zamířil s ní na poškozeného a v češtině vykřikl: „Zabiju tě“, aby mohl uprchnout a ponechat si ukradenou láhve vína. V průběhu přibližně patnáct minut trvající potyčky mezi odsouzeným a poškozeným odsouzený opakovaně silně tahal za batoh, který poškozený pevně držel v ruce, aby se uvolnil. Tím utrpěl poškozený malé zranění na pravém prsteníčku, což odsouzený musel alespoň předvídat a akceptovat. Odsouzenému se nakonec podařilo uprchnout, protože využil nepozornosti poškozeného K., když se tento snažil přivolat pomoc. Přitom mu z nohavice kalhot vyklouzla láhev vína, kterou odcizil, a ta tak později mohla být zajištěna. Odsouzený si byl vědom toho, že láhev vína, kterou uchopil za hrdlo, byla způsobilá k tomu, aby způsobila poškozenému K. značná zranění. 3. Dne 2. 4. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), o tom, že se na výše citované pravomocné odsouzení rozsudkem Zemského soudu Norimberk – Fürth, Spolková republika Německo, ze dne 30. 5. 2023, sp. zn. 16 KLs 833 Js 12446/23, který nabyl právní moci dne 5. 9. 2023, ve vztahu k osobě D. K. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence). 7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že D. K. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 6. 11. 2023. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění německého soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, přičemž bezprostředně po činu se pokusil uchovat si danou věc násilím a pohrůžkou bezprostředního násilí. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 shora citovaného zákona. 8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, přičemž pominout nelze ani jeho bohatší trestní minulost, když z aktuálního opisu z rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 2001 až 2022 byl na území České republiky celkem osmkrát trestně stíhán a odsouzen, a to pro různorodou trestnou činnost včetně trestné činnosti majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně platí, že vyjma trestné činnosti, která je předmětem tohoto rozhodnutí, byl D. K. v roce 2024 odsouzen za další trestnou činnost výhradně majetkového charakteru též na území Spolkové republiky Německo, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, jmenovanému nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí. 9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným shora citovaným rozsudkem Zemského soudu Norimberk – Fürth, uložena (z pohledu dosavadní, konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku a šesti měsíců. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. K. příslušným soudem Spolkové republiky Německo hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. 10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 16. 4. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu