11 Tcu 58/2026-21 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2026 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky P. J., rozsudkem soudu v Salernu, Italská republika, ze dne 22. 3. 2023, č. 2315/2019, který nabyl právní moci dne 22. 4. 2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Odůvodnění: 1. Ve výroku citovaným rozsudkem (dále též jen „cizozemský rozsudek“ nebo „cizozemské odsouzení“), byl P. J. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem odporu vůči veřejnému činiteli podle čl. 337 italského trestního zákoníku a trestným činem ublížení na zdraví podle čl. 582–585 italského trestního zákoníku, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku. 2. Podle skutkových zjištění cizozemského rozsudku se trestného činu podle § 337 italského trestního zákoníku dopustil tak, že dne 5. 4. 2018 se obviněný – v autobusu č. XY ve směru XY – postavil proti výzvě ozbrojené stráže agentury „Europolice“ L. R., aby předložil jízdní doklad, a použil násilí a pohrůžky vůči uvedené osobě, a trestného činu podle čl. 582–585 italského trestního zákoníku tak, že při okolnostech uvedených v předchozím bodě obžalovaný – ve zjevném stavu opilosti – poté, co byl vyzván k vystoupení z autobusu, napadl výše jmenovaného L. R., prudce jej strčil proti předním dveřím autobusu a způsobil mu „poranění pravého ramene s prognózou deseti dnů“, dle lékařské zprávy č. 20180035477 vydané na pohotovosti. 3. Ministerstvem spravedlnosti České republiky byl podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované cizozemské odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence). 6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Italské republiky, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 13. 6. 2023. 7. Rovněž podmínka oboustranné trestnosti je splněna, neboť předmětné odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Konkrétně nejméně zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění cizozemského soudu totiž plyne, že odsouzený fyzicky zaútočil na osobu vykonávající pravomoc úřední osoby při kontrole jízdních dokladů, a tímto jí způsobil poranění ramene s léčebnou dobou 10 dní. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona. 8. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž zasáhl do zájmu na řádném výkonu pravomoci úřední osoby při plnění úkolů státu nebo společnosti před násilným rušením, navíc s následkem ublížení na zdraví. Byl mu uložen trest odpovídající výměře 1 roku odnětí svobody, která je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu – viz např. usnesení ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018 – pokládána za mez, u níž závažnost činu a druh trestu ve smyslu § 4a odst. 3 zákona opodstatňuje závěr, že na cizozemské rozhodnutí se hledí jako na odsouzení tuzemským soudem. 9. Z popsaných podstatných důvodů Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti zcela vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. 5. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce