11 Tcu 60/2026-27 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. O., rozsudkem Okresního soudu Poprad, Slovenská republika, ze dne 20. 4. 2023, č. j. 4T/4/2023-452, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Prešove, Slovenská republika, ze dne 4. 7. 2023, č. j. 3To/23/2023-546, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu Poprad, Slovenská republika (dále jen „cizozemský soud prvního stupně), ze dne 20. 4. 2023, č. j. 4T/4/2023-452, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Prešove, Slovenská republika (dále jen „cizozemský odvolací soud), ze dne 4. 7. 2023, č. j. 3To/23/2023-546, který nabyl právní moci dne 4. 7. 2023, byl D. O. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání přečinu ublížení na zdraví podle § 156 odst. 1, odst. 2 písm. a) slovenského trestního zákona ve spojení s § 139 odst. 1 písm. c), e) slovenského trestního zákona. Za uvedený přečin byl odsouzenému cizozemským odvolacím soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. 2. Podle skutkových zjištění cizozemského odvolacího soudu se odsouzený shora uvedeného přečinu (stručně řečeno) dopustil takto: v přesně nezjištěné době v období od odpoledních hodin dne 26. 7. 2022 do odpoledních hodin dne 27. 7. 2022 v obci XY, okres XY, na chatě s číslem popisným XY, opakovaně fyzicky napadal svoji babičku, poškozenou H. B., narozenou v roce XY, při verbálních nedorozuměních, a to tak, že ji rukama udeřil do různých částí hlavy, tlačil, tahal a kroutil jí zápěstí obou rukou a předloktí, v důsledku čehož poškozená utrpěla různá zranění, která si vyžádala dobu léčení s omezením obvyklého způsobu života v trvání pěti týdnů. 3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona. 5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně. 6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Slovenské republiky. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který je trestný i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 25. 9. 2023. 7. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje přinejmenším znaky přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku. Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny. 8. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním porušil zájem na ochraně zdraví jiné osoby. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl odvolacím cizozemským soudem uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení D. O. výše označenými rozsudky cizozemských soudů hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. 9. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. 5. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu