11 Tcu 62/2026-25 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. N., rozsudkem Trestního soudu č. 7 v Zaragoze, Španělské království, ze dne 22. 6. 2023, sp. zn. PAB-0000265/2022, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Trestního soudu č. 7 v Zaragoze, Španělské království, ze dne 22. 6. 2023, sp. zn. PAB-0000265/2022, který nabyl právní moci téhož dne, byl M. N. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným jednak trestným činem krádeže vloupáním podle čl. 237, 238 odst. 2 a 241 odst. 1, 2 a 3 španělského trestního zákoníku, dále trestným činem poškození cizí věci podle čl. 263 španělského trestního zákoníku a trestným činem krádeže podle čl. 234 odst. 2 španělského trestního zákoníku. Za uvedené činy byl odsouzen jednak k nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku za současného uložení vedlejšího trestu v podobě zvláštního zákazu výkonu pasivního volebního práva po dobu trvání odsouzení a dále ke dvěma peněžitým trestům vždy ve výměře jednoho měsíce s denní sazbou 2,- eura a náhradním osobním trestem pro případ nezaplacení nebo platební neschopnosti ve výši jednoho dne odnětí svobody za každé dvě nezaplacené denní sazby. 2. Podle skutkových zjištění Trestního soudu č. 7 v Zaragoze se M. N. předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že - dne 4. 3. 2022 přibližně v 00:30 hodin po vylomení vstupních dveří vnikl do nemovitosti nacházející se v ulici XY v Zaragoze a poté, co způsobil několik škod na poštovních schránkách a dalších prostorách, usnul na podestě čtvrtého patra, čímž poškozeným subjektům způsobil škodu v celkové výši 383,95 eur; - následně téhož dne kolem 06:15 hodin vešel do dvora společenství vlastníků na adrese XY v Zaragoze, kde ukradl kbelík s čisticími prostředky a hliníkový žebřík, čímž poškozeným subjektům způsobil škodu v nezjištěné výši; - poté se vydal do kliniky XY nacházející se na adrese XY v Zaragoze, která je majetkem Evropského oftalmologického institutu, S.A., kde po vloupání do vstupních dveří ukradl počítač, skener, počítačovou myš a různé dokumenty, čímž poškozené společnosti, jíž byla pojišťovnou HDI GLOBAL SE vyplacena náhradu škody a odcizených věcí ve výši 867,65 eur, způsobil škodu vloupáním a na odcizených věcech v celkové výši nejméně 867,65 eur; přičemž jím odcizené věci, některé poškozené, byly následně zajištěny a vráceny oprávněným majitelům do úschovy. 3. Dne 23. 4. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), o tom, že se na výše citované pravomocné odsouzení rozsudkem Trestního soudu č. 7 v Zaragoze, Španělské království, ze dne 22. 6. 2023, sp. zn. PAB-0000265/2022, který nabyl právní moci téhož dne, ve vztahu k osobě M. N. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence). 7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že M. N. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 9. 7. 2023. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, dílem spáchaného v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění španělského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený více dílčími útoky (jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku) přisvojil, popř. se snažil přisvojit si cizí věci tím, že se jich zmocnil, daný čin spáchal vloupáním a způsobil jím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 10.000 Kč. Současně svým jednáním poškodil cizí věci a způsobil tím na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou ve smyslu citovaného ustanovení § 138 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 shora citovaného zákona. 8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, konkrétně četností jednotlivých dílčích útoků spáchaných v období toliko jediného dne, přičemž pominout nelze ani skutečnost, že svým jednáním odsouzený naplnil zákonné znaky skutkové podstaty hned dvou úmyslných trestných činů. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 1983 až 2003 byl na území České republiky celkem devětkrát trestně stíhán a odsouzen, a to v převažující míře pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Současně platí, že vyjma trestné činnosti, která je předmětem tohoto rozhodnutí, byl M. N. v letech 2016 a 2024 dvakrát odsouzen za další trestnou činnost majetkového charakteru též na území Španělského království, z čehož tak plynou jeho zjevné sklony k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států. Z výše uvedeného je rovněž zřejmé, že ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, jmenovanému nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí. 9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným shora citovaným rozsudkem Trestního soudu č. 7 v Zaragoze, uložena (z pohledu dosavadní, konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře jednoho roku (doplněný dvěma peněžitými tresty vždy ve výměře jednoho měsíce s denní sazbou 2,- eura a náhradním trestem pro případ nezaplacení nebo platební neschopnosti ve výši jednoho dne odnětí svobody za každé dvě nezaplacené denní sazby peněžitého trestu). Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. N. příslušným soudem Španělského království hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. 10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 20. 5. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu