11 Tcu 68/2026-21 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. H., rozsudkem Okresního soudu v Kiskunfélegyháze, Maďarsko, ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. 1.B.64/2022/28, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Kecskemétu, Maďarsko, ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 2.Bf.575/2022/22, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2023, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kiskunfélegyháze, Maďarsko, ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. 1.B.64/2022/28, byl J. H. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu převaděčství osob podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 3 písm. a) maďarského trestního zákoníku, za což byl odsouzen jednak k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a dále k trestu vyhoštění z území Maďarska na dobu deseti let. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně však odsouzený podal odvolání. O tomto řádném opravném prostředku tak následně rozhodl Krajský soud v Kecskemétu, Maďarsko, který svým rozsudkem ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 2.Bf.575/2022/22, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2023, rozhodl tak, že jednak upřesnil právní kvalifikaci jednání odsouzeného na trestný čin převaděčství osob podle § 353 odst. 1, odst. 3 písm. a) maďarského trestního zákoníku a současně zmírnil odsouzenému uložený nepodmíněný trest odnětí svobody na tři roky a šest měsíců a trest vyhoštění z území Maďarska na sedm let. Naproti tomu v ostatních částech rozsudek soudu prvního stupně odvolací soud potvrdil. 2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kiskunfélegyháze se odsouzený J. H. shora uvedené trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že: dne 29. 4. 2022 v ranních hodinách odsouzený řídil nákladní motorové vozidlo tov. zn. Iveco Daily (SPZ XY, česká registrace), upravené pro tento účel, a poblíž srbsko- maďarské hranice naložil 32 osob, které se prohlašovaly za syrské občany (tyto osoby dříve nelegálně překročily maďarské hranice), a zahájil jejich převoz směrem k rakousko-maďarské hranici. Z 32 migrantů bylo 9 osob mladších 18 let. V nákladovém prostoru vozidla řízeného odsouzeným byly vytvořeny dva úkryty, které byly ze strany kabiny řidiče maskovány IBC nádrží a 2 kusy sudů o objemu 110 litrů, zatímco ze zadní části nákladového prostoru vozidla byly zakryty na sebe naskládanými poleny. Do těchto úkrytů naváděl odsouzený migranty skrze otvor o šířce 43 cm a výšce 110 cm, vytvořený za kabinou řidiče, na který byly namontovány dveře z kovového plechu uzavíratelné posuvnou závorou, přičemž ty bylo možné otevřít pouze z kabiny řidiče. Za těmito dveřmi zůstal prostor o rozměrech cca 1,3 × 1,6 × 0,6 m, kde se ukrylo 5 migrantů, na osobu připadalo 0,2808 m³ vzduchu. Další část byla oddělena a tvořila uzavřený prostor bez větrání (260 × 150 × 150 cm), kde se ukrylo dalších 27 osob, přičemž na osobu připadalo 0,267 m³ vzduchu. Odsouzený byl zastaven policií dne 29. 4. 2022 v 08:25 hodin na dálnici XY u XY po cca 1 až 1,5 hodině jízdy. Přeprava byla pro převážené osoby spojena s významným fyzickým i psychickým utrpením, neboť byly natlačeny do mimořádně úzkého prostoru, některé z nich během cesty v důsledku nedostatku vzduchu omdlely. Migranti se pokoušeli boucháním upozornit řidiče vozidla na nebezpečí, ten však buď signál neslyšel, nebo jej nevzal v úvahu a nezastavil, takže jen policejní zásah zabránil tomu, aby přeprava migrantů měla případně závažnější následky v důsledku dehydratace nebo nedostatku vzduchu. Odsouzený tak tímto svým jednáním úmyslně pomohl 32 nelegálním migrantům dostat se přes území Maďarska do západní Evropy. 3. Dne 9. 6. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon“), o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Kiskunfélegyháze, Maďarsko, ze dne 10. 11. 2022, sp. zn. 1.B.64/2022/28, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Kecskemétu, Maďarsko, ze dne 9. 3. 2023, sp. zn. 2.Bf.575/2022/22, který nabyl právní moci dne 9. 3. 2023, ve vztahu k osobě J. H. hledí jako na odsouzení soudem České republiky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 6. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence). 7. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že J. H. je občanem České republiky, byl pravomocně odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů dne 12. 4. 2023. Předmětné odsouzení se navíc týká skutku, který vykazuje zákonné znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění příslušného maďarského soudu je totiž zřejmé, že odsouzený jinému pomáhal nedovoleně překročit státní hranici, přičemž tímto svým jednáním vědomě vystavil nelidskému a ponižujícímu zacházení větší počet osob, konkrétně 32 osob, z nichž 9 osob bylo mladší osmnácti let. Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona. 8. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť v rámci projednávaného skutku odsouzený spáchal závažný delikt narušující činnost orgánu veřejné moci tím, že se podílel na pašování většího počtu osob, které nebyly státními příslušníky žádného z členských států Evropské unie, na území Evropské unie. Společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je přitom zvyšována nejen celkovým počtem osob, které jím měly být na území Evropské unie pašovány, když se jednalo celkem o 32 jedinců, z toho 9 ve věku mladším osmnácti let, tedy ve smyslu § 126 tr. zákoníku dětí, ale též ne zcela humánním způsobem realizace tohoto nelegálního transportu (když migrující osoby byly převáženy v nákladním prostoru motorového vozidla ve dvou záměrně vytvořených skrýších, ve kterých byly namačkány v těsném prostoru, bez zajištění dostatečného množství čerstvého vzduchu a vody, o rozměrech cca 1,3 × 1,6 × 0,6 m, kde se ukrylo pět migrantů, pročež na jednu osobu připadalo pouze 0,2808 m³ vzduchu, resp. o rozměrech cca 2,6 × 1,5 × 1,5 m, kde bylo ukrylo dalších 27 osob a kde tak na jednu osobu připadalo toliko 0,267 m³ vzduchu, což vedlo mimo jiné k tomu, že některé z nich během cesty v důsledku nedostatku vzduchu omdlely). 9. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Kiskunfélegyháze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Kecskemétu, uložena (z pohledu dosavadní konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře tří let a šesti měsíců doplněný trestem vyhoštění z území maďarského státu na dobu sedmi let. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zákonné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. H. příslušným soudem Maďarska hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, a to i přes dosavadní trestní bezúhonnost jeho osoby. 10. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě odsouzeného zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. 6. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu