11 Tcu 69/2026-20 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky T. H., rozsudkem Okresního soudu Mosonmagyaróvár, Maďarská republika, ze dne 15. 12. 2022, sp. zn. B.237/2022/29, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Okresního soudu Mosonmagyaróvár, Maďarsko (dále jen „cizozemský soud“), ze 15. 12. 2022, sp. zn. B.237/2022/29, který nabyl právní moci téhož dne, byl T. H. (dále jen „odsouzený“) uznán vinným ze spáchání trestného činu převaděčství podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b) maďarského trestního zákoníku. Za uvedený trestný čin byl odsouzenému cizozemským soudem uložen (nepodmíněný) trest odnětí svobody v trvání dvou let a trest vyhoštění z území Maďarska na dobu čtyř let. 2. Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený shora uvedeného trestného činu dopustil spolu s obviněným M. B. (stručně řečeno) takto: Dne 21. 5. 2022 jeli odsouzený a M. B. po dálnici M1 směrem na XY vozidlem Mercedes Vito s registrační značkou XY, registrovaným v České republice, provozovaným a leasingově užívaným J. J.; vozidlo řídil odsouzený, zatímco M. B. seděl na místě spolujezdce. Vozidlo a jeho posádka byly dne 21. 5. 2022 ve 22:25 hodin podrobeny policejní kontrole na XY. kilometru pravého jízdního pásu dálnice XY v oblasti XY. Ve vozidle používaném odsouzeným a M. B. se nacházelo 6 státních příslušníků třetích zemí – 4 osoby afghánské a 2 osoby pákistánské státní příslušnosti, kteří nemohli prokázat oprávněnost svého pobytu na území Maďarska a neměli doklady opravňující k překročení státní hranice. Osoby převážené odsouzeným a M. B. přicestovali do Maďarska ze Srbska za asistence převaděčů a následně na dosud přesně nezjištěném místě a v nezjištěném čase nastoupili do vozidla používaného odsouzeným a M. B. Ti si byli vědomi, že přepravované osoby nemají doklady opravňující k překročení státní hranice, neboť jim cestující nebyli schopni předložit žádné doklady. Tyto osoby směřovaly do Rakouska a odsouzený a M. B. je za tímto účelem hodlali přepravit k maďarsko‑rakouské státní hranici. Odsouzený a M. B. svou výše uvedenou činností poskytli pomoc státním příslušníkům třetích zemí, kteří neměli doklad opravňující k překročení státní hranice, k jejímu neoprávněnému překročení. Odsouzený a M. B. provedli přepravu i dne 20. 5. 2022, avšak nelze bez důvodných pochybností zjistit, že osoby tehdy přepravované neměly doklad opravňující k překročení státní hranice. Odsouzeného pověřila přepravami osoba jemu známá pod jménem M. A., která by za druhou přepravu, kvalifikovanou jako převaděčství osob, zaplatila odsouzenému částku 2 000 EUR v případě úspěšného provedení přepravy. Odsouzený za účast na přepravách – přičemž vozidlo částečně řídil i M. B. – celkem předem vyplatil M. B. částku 1 300 EUR. Odsouzený a M. B. si byli při přepravě bez jakýchkoli pochybností vědomi toho, že přepravují osoby, které nejsou oprávněny k překročení státní hranice, přesto přepravu za účelem získání majetkového prospěchu provedli. 3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“). 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona. 5. Především je třeba uvést, že Nejvyšší soud s ohledem na čl. II bod 18. přechodných ustanovení zákona č. 427/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, i nadále aplikuje § 4a odst. 3 zákona, ve znění účinném přede dnem 1. 7. 2024, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů. V takovém případě rozhodne na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Ustanovení § 4 odst. 4 zákona se použije obdobně. 6. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl pravomocně odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, konkrétně příslušným soudem Maďarska. Předmětné odsouzení se navíc týká skutků, které jsou trestné i podle právního řádu České republiky (jmenovitě trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 tr. zákoníku). Cizozemské odsouzení bylo zaznamenáno do evidence rejstříku trestů dne 22. 5. 2023. 7. Konkrétně jednání odsouzeného vykazuje nejméně znaky zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, neboť ze skutkových zjištění cizozemského soudu prvního stupně vyplývá, že odsouzený svým jednáním umožnil ilegálním migrantům po nedovoleném překročení státní hranice přepravit se přes území Maďarska, a této trestné činnosti se dopustil jako člen organizované skupiny a za úplatu. 8. Pouze na okraj Nejvyšší soud podotýká, že je nerozhodné, že odsouzený umožnil ilegálním migrantům se přepravit přes území Maďarska, nikoliv přes území České republiky, neboť pro účely posouzení podmínky oboustranné trestnosti je třeba vycházet z metody tzv. analogické transpozice, podle níž se v takové situaci na cizí stát nahlíží jako na Českou republiku (srov. přiměřeně HUCLOVÁ, H. In: POLÁK, P., HUCLOVÁ, H., KUBÍČEK, M. Zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2020, s. 248.). Formální podmínky ustanovení § 4a odst. 3 zákona jsou tedy splněny. 9. V posuzované věci jsou zároveň dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený totiž svým jednáním zasáhl do zájmu státu na ochraně státního území před nelegální migrací, který je realizovaný kontrolou osob, které překračují jeho státní hranici. Jde-li o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že odsouzenému byl cizozemským soudem uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2010, sp. zn. 11 Tcu 57/2010, ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 11 Tcu 19/2013, či ze dne 18. 7. 2018, sp. zn. 11 Tcu 29/2018). V projednávané věci jsou tedy splněny všechny podmínky pro to, aby se na odsouzení T. H. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledělo jako na odsouzení soudem České republiky. 10. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky zcela vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. 6. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu