11 Tdo 178/2026-22466USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2026 dovolání obviněných 1. I. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, 2. M. W. O., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, 3. A. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, 4. N. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, 5. Ž. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, 6. L. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Plzeň, 7. N. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kynšperk nad Ohří, 8. N. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem a 9. S. Đ., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 15 To 10/2025-21155, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 4/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. W. O., L. R. a S. Đ. odmítají. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných I. Š., A. P., N. P., Ž. M., N. S. a N. M. odmítají. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 45 T 4/2024, byli obvinění I. Š., M. W. O., A. P. a N. P. pod bodem I. shodně uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku, obviněný A. P. pod body I. a II. rovněž zvlášť závažným zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 a odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Týmž rozsudkem městského soudu byli dále obvinění Ž. M., L. R., N. S., N. M. a S. Đ. shodně uznáni vinnými pod bodem I. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný N. S. byl nadto pod bodem III. uznán vinným přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku, zatímco obviněný L. R. byl pod bodem IV. uznán vinným rovněž přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku. 2. Za uvedené jednání byli všichni výše jmenovaní obvinění Městským soudem v Praze odsouzeni podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody, jenž byl v případě obviněných A. P., L. R., N. S. ukládán za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku jako trest úhrnný, a to konkrétně obviněný I. Š. v trvání dvanácti let a šesti měsíců, obviněný M. W. O. v trvání dvanácti let, obviněný A. P. v trvání dvanácti let a devíti měsíců, obviněný N. P. v trvání jedenácti let a devíti měsíců, obviněný L. R. v trvání deseti let a šesti měsíců, obviněný N. S. v trvání jedenácti let, obviněný S. Đ. v trvání deseti, a obvinění Ž. M. a N. M. shodně v trvání deseti let a devíti měsíců. Pro výkon uložených trestů odnětí svobody byli všichni jmenovaní obvinění podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou, a to vyjma obviněných M. W. O. a Ž. M., kteří byli podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. 3. Obvinění I. Š., M. W. O., A. P., L. R., N. S. a N. M. byli týmž rozsudkem městského soudu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odsouzeni rovněž k trestu propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části tohoto rozsudku. Podle § 80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byli obvinění I. Š., M. W. O., A. P. a N. P. dále odsouzeni k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a obvinění Ž. M., L. R., N. S., N. M. a S. Đ. k trestu vyhoštění z území České republiky v trvání deseti let. Konečně podle § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku byli obvinění I. Š. a A. P. odsouzeni k peněžitému trestu, a to v případě prvního z jmenovaných ve výměře 500 denních sazeb ve výši 4.000 Kč u každé jedné denní sazby, tedy v celkové výměře 2.000.000 Kč, a v případě druhého z jmenovaných obviněných ve výměře 87 denních sazeb ve výši 4.000 Kč, u každé jedné denní sazby, tedy v celkové výměře 348.000 Kč. 4. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku městský soud vyslovil rovněž ochranné opatření zabrání věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku. 5. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 45 T 4/2024, byl následně v zákonné lhůtě napaden, a to ve všech výrocích, odvoláními podanými ze strany všech devíti výše jmenovaných obviněných, jakož i odvoláním státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, podaným jednak v neprospěch obviněných I. Š., A. P. a N. S. proti výrokům o trestu, a dále proti výroku o zabrání věcí podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, a to tak, že napadený rozsudek městského soudu částečně zrušil, a to z podnětu odvolání obviněného A. P. podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a e), odst. 2 tr. ř. a z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ohledně jmenovaného obviněného ve výroku o vině pod body I. a II., v celém výroku o trestu, a dále ve výroku o ochranném opatření v rozsahu vymezeném citovaným rozsudkem. Z podnětu odvolání obviněného N. P. vrchní soud podle § 258 odst. 1 písm. b) a písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ohledně jmenovaného obviněného ve výroku o vině jednáním popsaným pod bodem I. a v celém výroku o trestu. Z podnětu odvolání obviněného N. S. podle § 258 odst. 1 písm. b) a písm. e), odst. 2 tr. ř. a z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podle § 258 odst. 1 písm. d) a písm. e), odst. 2 tr. ř. vrchní soud napadený rozsudek částečně zrušil ohledně jmenovaného obviněného ve výroku o vině jednáním popsaným pod bodem I., v celém výroku o trestu, jakož i ve výroku o ochranném opatření v rozsahu vymezeném citovaným rozsudkem. Z podnětu odvolání obviněného L. R. vrchní soud podle § 258 odst. 1 písm. d) a písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o vině jmenovaného obviněného jednáním popsaným pod bodem IV., v celém výroku o trestu, a dále ve výroku o ochranném opatření v rozsahu vymezeném citovaným rozsudkem. Z podnětu odvolání obviněných N. M. a S. Đ. vrchní soud podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně těchto obviněných zrušil pouze částečně, a to ve výroku o trestu. Konečně z podnětu odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze vrchní soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu ohledně obviněného I. Š. a podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve výroku o ochranném opatření v rozsahu vymezeném citovaným rozsudkem. 6. Na to byli uvedeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. pod bodem I. obvinění A. P. a N. P. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku, zatímco obviněný N. S. jím byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný A. P. byl nadto vrchním soudem pod body I. a II. uznán vinným zvlášť závažným zločinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea první a alinea druhá, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zatímco obviněný L. R. byl pod bodem IV. uznán vinným přečinem padělání a pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1 alinea druhá tr. zákoníku. 7. Za výše uvedené jednání a za jednání, jimiž byli odsouzeni napadeným rozsudkem soudu prvního stupně, pokud tento rozsudek zůstal po zásahu vrchního soudu nedotčen, byli následně obvinění A. P., N. P., N. S., L. R., N. M., S. Đ. a I. Š. vrchním soudem odsouzeni k identickým trestům, k nimž byli odsouzeni již městským soudem, a to s následujícími výjimkami. Obvinění N. P., N. S., L. R., N. M., a S. Đ. byli pro výkon uložených trestů odnětí svobody podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. V případě obviněných I. Š. a A. P. vrchní soud upustil (bez náhrady) od uložení peněžitého trestu, přičemž obviněného I. Š. odsoudil k trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku oproti rozsudku soudu prvního stupně nově zahrnujícímu též nemovitost ve vlastnictví jmenovaného obviněného podrobně specifikovanou ve výrokové části rozsudku vrchního soudu. Obvinění A. P. a N. S. byli nadto vrchním soudem podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku nově odsouzeni rovněž k trestu propadnutí náhradní hodnoty v podobě zajištěných finančních prostředků podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně. Uvedeným rozsudkem vrchní soud za podmínek podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vyslovil rovněž ochranné opatření zabrání věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných v jeho výrokové části. 8. Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů se obvinění I. Š., M. W. O., A. P., N. P., Ž. M., L. R., N. S., N. M. a S. Đ. předmětné trestné činnosti dopustili společně se spoluobviněnými V. D., Đ. K. a B. A. (kteří ovšem dovolání v nyní projednávané věci nepodali) v podstatě tím, že: I. V. D., Đ. K., A. P., N. P., B. A., N. S. spolu s I. Š., N. M., Ž. M., M. W. O., L. R., S. Đ. (roz. V.), aniž by disponovali nezbytným povolením v přesně nezjištěné době nejméně od roku 2019 do 20. 3. 2023, jako členové organizované skupiny zabývající se výrobou a prodejem sušiny konopí v Evropě a s vědomím, že se dopouštějí protiprávního jednání v rámci organizované skupiny s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřené na páchání úmyslné trestné činnosti, organizovali, řídili a provozovali nejméně v České republice, nejméně na území hlavního města Prahy a ve Středočeském kraji, zejména v pronajatých bytech, kdy v řadě případů k pronájmu užili smyšlených identit a padělaných dokladů, indoor pěstírny s úmyslem výroby psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol (dále jen „THC“) soustavným pěstováním a sušením rostlin konopí skrytým způsobem a ve velkém rozsahu, a to za účelem a s úmyslem získat rostliny konopí s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku THC, k čemuž bylo využito moderní nákladné sofistikované technologie, a to za účelem jejího dalšího prodeje, přičemž takto jednali v úmyslu získat pro sebe a pro jiného prospěch velkého rozsahu, I. Š., M. W. O., N. P., a A. P. tak jednali ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, kdy jako vyšší článek organizované skupiny působící na území České republiky byl nejméně I. Š. jako organizátor, přičemž členy organizované skupiny I. Š. byli nejméně Đ. K., Ž. M., M. W. O., N. P., L. R., kdy I. Š. jako vyšší článek organizované skupiny, mimo jiné poskytoval dopravní prostředky pro členy organizované skupiny, vyšší článek druhé části organizované skupiny byl A. P. a členové byli nejméně N. M., S. Đ. (roz. V.), N. S., V. D., B. A., kdy I. Š. a A. P. jako vyšší články dále kromě samotného pěstování rostlin konopí zajišťovali a koordinovali uspokojení poptávky po sušině rostliny konopí s vysokým obsahem účinné látky THC mezi odběrateli, zprostředkovateli, dopravci a dalšími členy organizovaných skupin, včetně tzv. řízení lidských zdrojů a půjčování svých členů na tzv. stříhání rostlin konopí a přípravě k sušení ostříhaných vrcholíků rostlin konopí, případně opatření sazenic rostlin konopí v Rakousku ve městech Linec a Vídeň a jejich následné dopravě k jednotlivým indoor pěstírnám konopí, kdy ke vzájemné komunikaci používali řadu komunikačních programů, nejméně Viber, Wicker, a také šifrovací komunikační program Sky ECC, který používali jak vyšší organizační články organizovaných skupin, tak někteří jejich další členové, přičemž s ohledem na druh sušiny konopí I. Š. a A. P. dojednávali mezi ostatními členy organizovaných skupin a odběrateli, případně zprostředkovateli, množství a prodejní cenu, která se pohybovala v rozmezí od 3.400 až 4.000 Eur za 1 kg sušiny konopí podle jejího druhu, přičemž čistý zisk - po odpočtu nákladů ve výši 20.000 Eur na zřízení pěstíren v jednom bytu, dále po odpočtu nákladů na nájem bytu, elektrickou energii, vodu, folie na okenní skla, odměnu osob podílejících se na sázení, zalévání, hubení škůdců, stříhání rostlin konopí, sušení a dalších pracích, včetně nákladů na pěstební materiál, dále na nákup sazenic a náhradní díly do funkčních systémů indoor pěstíren, zastření páchání trestné činnosti v podobě zajištění falešných dokladů totožnosti, nákladů na pohonné hmoty a odměny řidičů kamionů za nelegální přepravu sušené rostlinné drti konopí – z jednoho pěstebního cyklu činil cca 19.000 Eur, čili při počtu 4 cyklů v každém roce (ve 12 po sobě jdoucích měsících), počtu pěstíren a doby jejich provozu získali prospěch v částce nejméně 15.570.257 Kč, když každá z dílčích organizovaných skupin jednala v úmyslu získat pro členy organizované skupiny prospěch velkého rozsahu, přičemž doprava sazenic rostlin konopí, vyrobené a zobchodované sušiny konopí, byla dle situace organizována a zajišťována buď ze strany odběratele, zprostředkovatele, vyššího organizačního článku organizované skupiny nebo jejího člena, přičemž k předání docházelo buď osobně zprostředkovateli, kurýrovi, odběrateli, na různých místech v Praze, zejména v okolí XY nebo na benzínových čerpacích stanicích, kdy pro transport používali osobní vozidla řízená členy organizovaných skupin, a zejména v době restrikcí, v době pandemie Covid-19, používali srbské řidiče mezinárodní kamionové dopravy, 1) I. Š. nejméně spolu s M. W. O., Ž. M., N. P., L. R. v době od 29. 12. 2019 pro jiného přechovávali přesně nezjištěné množství sušiny konopí s obsahem THC, od dne 2. 1. 2020 pak nejméně 23.000 g v celkové hodnotě nejméně 78.200 Eur, ze kterých následně prodal M. W. O. dne 14. 1. 2020 dosud neustanovenému uživateli PIN kódu 257F3A nejméně 3.700 g sušiny konopí s obsahem THC za 13.690 Eur, dále ze zbylé sušiny konopí dne 28. 1. 2020 prodal I. Š. 5.000 g sušiny konopí nezjištěné osobě za celkovou částku 19.000 Eur, dále dne 26. 1. 2020 prodal za dosud přesně nezjištěnou cenu 1.000 g sušiny konopí s obsahem THC jako vzorek uživateli PIN kódu CBAA3C, a to s vědomím, že tento vzorek je určen pro odběratele v Rakousku, a ve dnech 27. 2. až 28. 2. 2020 obviněný I. Š. nabídl uživateli PIN kódu C747EB jako vzorek 2.600 g s vědomím, že tento vzorek je určen pro odběratele ve Vídni v Rakousku, I. Š. spolu s dalšími dosud neustanovenými členy organizované skupiny nejméně dne 26. 3. 2020 pro jiného přechovával celkem 16.000 g sušiny konopí s obsahem THC v celkové hodnotě nejméně 54.400 Eur, I. Š. po předchozí domluvě s uživatelem PIN kódu 93B5CA, který zprostředkoval prodej další osobě české národnosti, prodal dne 16. 4. 2020 mezi 10:15 a 10:30 hodin v Praze XY, v okolí obchodního domu XY, 1.000 g sušiny konopí s obsahem THC za částku 92.000 Kč, I. Š. dne 22. 4. 2020 prodal 1.000 g sušiny konopí s obsahem THC za částku 3.400 Eur dosud neustanovenému uživateli PIN kódu QTLDB3, kterou za tím účelem dne 21. 4. 2020 opatřil od neustanovených uživatelů PIN kódů C747EB a IHNMKC a osoby s přezdívkou Č., I. Š. spolu s M. W. O., Ž. M., N. P., L. R., nejméně dne 4. 6. 2020 neoprávněně pro jiného přechovávali nejméně 9.000 g sušiny konopí s obsahem THC, kterou nabídl dosud neustanovenému uživateli PIN kódu 35415A za částku 3.600 Eur za kilogram, tj. celkem za částku 32.400 Eur, a dále téže osobě dne 8. 6. 2020 nabídl 4.000 g sušiny konopí s obsahem THC v celkové hodnotě nejméně 13.600 Eur, I. Š. spolu s M. W. O., Ž. M., N. P., L. R., v průběhu přesně nezjištěné doby vyrobili a nejméně ve dnech 28. 10. až 29. 10. 2020 pro jiného přechovávali nejméně 13.050 g sušiny konopí s obsahem THC v celkové hodnotě nejméně 44.370 Eur, I. Š. spolu s M. W. O., Ž. M., N. P., L. R., nejméně v době od 10. 12. 2020 do dne 11. 12. 2020 pro jiného přechovávali nejprve 1.300 g sušiny konopí s obsahem THC, posléze celkem 5.300 g sušiny konopí, a následně dne 11. 12. 2020 I. Š. prodal dosud neustanovenému uživateli PIN kódu 238K4S nejméně 5.300 g sušiny konopí s obsahem THC za částku 20.540 Eur, přičemž 1.300 g bylo vyrobeno organizovanou skupinou I. Š. a 4.000 g bylo dodáno členy organizované skupiny dosud neztotožněného uživatele PIN kódu C747EB, I. Š. spolu s M. W. O., Ž. M., N. P., L. R., dne 20. 12. 2020 v Praze, u hotelu XY a křížení ulic XY a XY, pro jiného přechovávali a následně I. Š. prodal 5.300 g sušiny konopí s obsahem THC za přesně nezjištěnou částku, přičemž 3.265 g sušiny konopí s obsahem THC I. Š. dne 19. 12. 2020 za účelem dalšího prodeje koupil od dosud neustanoveného uživatele PIN kódu T0O3VK za částku 12.400 Eur, kdy tuto sušinu převzal L. R., a následně ji předal I. Š., I. Š. spolu s M. W. O., Ž. M., N. P., L. R., v průběhu přesně nezjištěné doby vyrobili a nejméně ve dnech 11. 1. až 13. 1. 2021 pro jiného přechovávali nejméně 17.850 g sušiny konopí s obsahem THC v hodnotě nejméně 60.690 Eur, kdy následně I. Š. prodal za přesně nezjištěnou částku přesně nezjištěné množství sušiny konopí prostřednictvím N. P. dne 13. 1. 2021 dosud neustanovenému uživateli PIN kódu Sky ECC KQOLQB, I. Š. nejméně dne 4. 3. 2021 pro jiného přechovával a prodal nejméně 7.000 g sušiny konopí s obsahem THC za přesně nezjištěnou částku, nejméně však za 23.800 Eur, dosud přesně nezjištěnému odběrateli, kdy věděl, že sušina konopí bude vyvezena z ČR do zahraničí, A. P. spolu s N. M., N. S., V. D. v přesně nezjištěné době, nejméně dne 9. 2. 2020 vyrobili a pro jiného přechovávali nejméně 6.000 g sušiny konopí s obsahem THC v celkové hodnotě nejméně 20.400 Eur, A. P. spolu s N. M., N. S., V. D. v průběhu přesně nezjištěné doby vyrobili a nejméně dne 27. 7. 2020 pro jiného přechovávali nejméně 5.900 g sušiny konopí s obsahem THC v celkové hodnotě nejméně 20.060 Eur, A. P. nejméně spolu s N. M., N. S., V. D. v průběhu přesně nezjištěné doby vyrobili a nejméně dne 27. 1. 2021 pro uživatele PIN kódu D65105 přechovávali nejméně 5.280 g sušiny konopí s obsahem THC v celkové hodnotě nejméně 17.952 Eur, A. P. a N. M. s dalšími osobami, nejméně N. P., který byl za předmětnou trestnou činnost již pravomocně odsouzen, D. T., který je pro tento trestný čin stíhán ve Spolkové republice Německo, dosud nebyla jeho vina zákonným způsobem prokázána a tento rozsudek se jej netýká, podíleli na výrobě sušiny konopí s obsahem THC o celkové hmotnosti 124 kg s obsahem účinné látky THC v celkové hodnotě nejméně 421.600 Eur, která byla v pěti velkých černých cestovních taškách zajištěna hlídkou Policie Bundespolizeiinspektion Berggieβhübel, když však část sušiny konopí byla zasažena plísní, k dalšímu prodeji koncovým zákazníkům byla vhodná pouze část o celkové hmotnosti 25.018,6 gramů, která obsahovala účinnou látku THC o celkovém množství 3.454,6 gramů, A. P. nejméně spolu s N. P. a V. D. a dále s N. I., který byl za předmětnou trestnou činnost již pravomocně odsouzen, se podíleli na výrobě sušiny konopí s obsahem THC o celkové hmotnosti cca 25 kg, kterou ve dvou velkých cestovních taškách a jedné přenosné tašce z ČR do Spolkové republiky Německo dovezl N. I., který byl za tento trestný čin již pravomocně odsouzen, přičemž obvinění A. P., N. P. a V. D. se na celkové dodávce podíleli tak, že dodali nejméně 7.580 g sušiny konopí a dále dodali nejméně 8.869 g sušiny konopí s obsahem THC v celkem 16 ks zaletovaných foliových sáčcích, bez označení, celkem se tak na dodávce sušiny konopí o celkové hmotnosti 25 kg brutto podíleli subdodávkou celkem 16.449 g sušiny konopí s obsahem THC v hodnotě nejméně 55.926 Eur, a obvinění I. Š. spolu s M. W. O., Ž. M., N. P. a L. R. tak dílem vyrobili, přechovávali a dílem prodali nejméně 102.500 g sušiny konopí obsahující THC v celkové hodnotě nejméně 348.500 Eur, tj. 8.712.500 Kč, a obvinění A. P. spolu s N. M., N. S., V. D. pak dílem vyrobili, přechovávali a dílem prodali nejméně 52.629 g sušiny konopí obsahující THC v hodnotě nejméně 178.938 Eur, tj. 4.473.450 Kč, celkem tedy 155.129 g sušiny konopí s obsahem THC za částku nejméně 13.185.950 Kč, a získali tak – po odpočtu nákladů - prospěch ve výši nejméně 10.416.900 Kč, 2) I. Š. v rodinném domě na adrese XY provozoval indoor pěstírny rostlin konopí, kde vyrobil nezjištěné množství sušiny konopí s nezjištěným obsahem účinné látky THC, I. Š., L. R., Ž. M., N. P. a M. W. O. na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 29, vyrobili dosud přesně nezjištěné množství sušiny konopí, a nejméně dne 20. 3. 2023 zde přechovávali pro jiného 6.384,2 g s obsahem 1.260,39 g THC o celkové hodnotě nejméně 21.692 Eur a pěstovali celkem 102 ks rostlin konopí s THC, I. Š., L. R., Ž. M., N. P. a M. W. O. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 9, pokusili vyrobit celkem 90 kg sušiny konopí, a nejméně dne 20. 3. 2023 pro jiného přechovávali 132,9 g sušiny konopí s obsahem 12,55 g THC, a dne 20. 3. 2023 pěstovali celkem 96 ks rostlin konopí o celkové hmotnosti 4.960 g s obsahem 729,7 g THC, N. P. a M. W. O. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 29, pokusili vyrobit nejméně 48 kg sušiny konopí s THC, a nejméně dne 20. 3. 2023 zde přechovávali pro jiného nejméně 764,5 g sušiny konopí s obsahem 66,65 g THC, a dne 20. 3. 2023 pěstovali celkem 128 ks rostlin konopí o celkové hmotnosti 6.666,67 g s obsahem 713,51 g THC, N. S. a L. R. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 5, pokusili vyrobit nejméně 54 kg sušiny konopí, a nejméně dne 20. 3. 2023 zde přechovávali pro jiného 119,23 g sušiny konopí s obsahem 16,19 g THC, a dne 20. 3. 2023 pěstovali celkem 151 ks rostlin konopí, z nichž bylo možno vyrobit 2.938 g rostlinné drti s obsahem 377,6 g THC, přičemž při pronájmu bytu byl použit jako pravý padělaný cestovní pas Slovinska znějící na smyšlené jméno M. K., A. P., N. M. a S. Đ. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 4, pokusili vyrobit nejméně 83 kg sušiny konopí, a nejméně dne 20. 3. 2023 zde přechovávali pro jiného nejméně 4.075,3 g sušiny konopí s obsahem 454,73 g THC, a dne 20. 3. 2023 pěstovali celkem 128 ks rostlin konopí, o hmotnosti drti 1.602 g s obsahem 10,62 g THC, A. P., N. S., N. M. a S. Đ. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 7, pokusili vyrobit nejméně 60 kg sušiny konopí, a nejméně dne 20. 3. 2023 zde přechovávali pro jiného nejméně 594,80 g sušiny konopí s obsahem 86,61 g účinné látky THC, a dne 20. 3. 2023 pěstovali celkem 128 ks rostlin konopí, které by poskytly celkem 5.829,3 g sušiny konopí s obsahem 727,7 g THC, přičemž při pronájmu bytu A. P. užil jako pravý padělaný cestovní pas a padělaný průkaz totožnosti občana, opatřené jeho vlastní fotografií, obé na jméno A. P. a to za účelem zastření své pravé totožnosti, M. W. O. a L. R. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 4, pokusili vyrobit nejméně 12 kg sušiny konopí, a nejméně dne 20. 3. 2023 v pěti vakuovaných pytlích přechovávali pro jiného nejméně 2.489,78 g sušiny konopí, v níž se nacházelo 421,84 g THC, a dne 20. 3. 2023 pěstovali celkem 116 ks rostlin, které by poskytly celkem 2.005,7 g rostlinné drti, ve které by bylo obsaženo celkem 56,4 g THC, N. P. a M. W. O. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 10, pokusili vyrobit nejméně 144 kg sušiny konopí s THC, a dne 20. 3. 2023 pěstovali celkem 96 ks rostlin konopí o celkové hmotnosti 8.360,64 g s obsahem 1.041,92 g THC, N. S., V. D. a B. A. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 9, pokusili vyrobit nejméně 83 kg sušiny konopí, a nejméně dne 20. 3. 2023 přechovávali pro jiného nejméně 11.600 g sušiny konopí s nezjištěným obsahem THC, N. M., A. P., S. Đ. a N. S. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 5, pokusili vyrobit nejméně 60 kg sušiny konopí, a nejméně dne 20. 3. 2023 přechovávali pro jiného 354,14 g sušiny konopí s obsahem 52,75 g THC, a dne 20. 3. 2023 pěstovali celkem 96 ks rostlin konopí o celkové hmotnosti 3.852,48 g s obsahem 313,35 g THC, V. D. a N. S. na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 10, pokusili vyrobit nejméně 150 kg sušiny konopí, a nejméně dne 20. 3. 2023 přechovávali pro jiného 3.496,1 g sušiny konopí s obsahem 338,42 g THC, Đ. K. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 12, pokusil vyrobit nejméně 30 kg sušiny konopí, a nejméně dne 20. 3. 2023 pro jiného přechovával 1.059,5 g sušiny konopí s obsahem 59,1 THC, přičemž při sjednávání nájemní smlouvy k bytu předložil padělaný průkaz totožnosti občana Slovinska, opatřený jeho vlastní fotografií a vyhotovený na smyšlené jméno D. S., A. P. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 7, pokusil vyrobit nejméně 90 kg sušiny konopí, a dne 20. 3. 2023 pěstoval celkem 96 ks rostlin konopí o celkové hmotnosti 3.127,97 g s obsahem 317,25 g THC, N. P. a M. W. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 18, pokusili vyrobit nejméně 132 kg sušiny konopí, a nejméně dne 20. 3. 2023 v předmětném bytě přechovávali pro jiného 6.518,98 g sušiny konopí s obsahem 1.266,89 g THC, z toho 925,5 g s obsahem 194 g THC bylo zjištěno v celkem 20 ks pěstovaných rostlin konopí, A. P. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 208, pokusil vyrobit nejméně 24 kg sušiny konopí, přičemž při pronájmu bytu byl užit pravděpodobně padělaný průkaz totožnosti Chorvatské republiky na jméno N. P., A. P., N. M. a S. Đ. se nejméně od 17. 3. 2021 do 20. 3. 2023 na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 6, pokusili vyrobit nejméně 42 kg sušiny konopí, a dne 20. 3. 2023 pěstovali celkem 128 ks rostlin konopí, o celkové hmotnosti drti 1.740 g s obsahem 70,30 g THC, A. P., N. M. a S. Đ. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 42, pokusili vyrobit nejméně 30 kg sušiny konopí, a nejméně dne 28. 6. 2023 přechovávali pro jiného 481,72 g sušiny rostliny konopí s celkovým obsahem 27,90 g THC, kdy nájemní smlouva byla uzavřena na smyšlená jména, které užíval obviněný N. M., N. S. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 12, pokusil vyrobit nejméně 24 kg sušiny konopí, a nejméně dne 1. 10. 2019 přechovával pro jiného nejméně celkem 2.464,817 g sušiny rostliny konopí s celkovým obsahem 234,561 g THC, z toho 169,288 g s obsahem 3,045 g THC bylo zjištěno v celkem 92 ks pěstovaných rostlin konopí, N. S. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 6, pokusil vyrobit nejméně 66 kg sušiny konopí, a nejméně dne 28. 8. 2019 pěstoval celkem 96 ks rostlin konopí o celkové hmotnosti 1.205,96 g s obsahem 19,73 g THC, V. D. se na adrese Praha XY, XY, v bytě č. 12, pokusil vyrobit nejméně 96 kg sušiny konopí, a nejméně dne 28. 10. 2022 přechovával pro jiného 974,9 g sušiny rostliny konopí s celkovým obsahem 52,78 g THC, tedy v době zadržení obviněných bylo v jednotlivých pěstírnách zajištěno celkem 41.129,647 g sušiny konopí s obsahem THC v hodnotě nejméně 139.840 Eur, tj. 3.216.320 Kč, a dále 1.035 ks rostlin konopí v různých fázích růstu, z nich by bylo možno vyrobit nejméně 42.288 g sušené rostlinné drti v hodnotě nejméně 143.779 Eur, tj. 3.306.917 Kč, tedy vzhledem k počtu pěstíren, době páchání trestné činnosti a počtu cyklů realizovaných v jednom roce, po odpočtu nákladů na nájem bytů, vybavení a provoz pěstíren, nákup sazenic a přípravků podporujících růst rostlin, odměny osob starajících se o chod pěstíren a zpracování rostlin, by v případě prodeje sušiny konopí s obsahem THC a zpracování živých rostlin konopí spolu s prodeji sušiny konopí s obsahem THC popsaných ad I. 1) činil zisk nejméně 15.570.257 Kč, II. A. P. v přesně nezjištěné době, nejméně od 18. 9. 2020 do 27. 9. 2020, s vědomím, že jedná jako člen organizované skupiny působící ve více státech a s vědomím, že se jedná o padělané doklady, opatřil si padělaný průkaz totožnosti občana Chorvatska, padělaný cestovní pas Chorvatska, oba na jméno A. P. a dále pro N. M. opatřil průkaz totožnosti občana Chorvatska na jméno N. P., a dále pro J. P., nyní M. P., opatřil průkaz totožnosti občana Chorvatska na jméno J. M., s úmyslem, aby jich bylo užito jako pravých, a to za cenu 84.000 RSD, III. N. S. vědomě si bez povolení v blíže nezjištěné době na nezjištěném místě a nezjištěným způsobem nejdříve opatřil a poté přechovával samonabíjecí pistoli Glock model 17, s odstraněným výrobním číslem, ráže 9 mm Luger, s celkem 7 ks ostrých nábojů ráže 9 mm Luger, kdy tato byla zajištěna při domovní prohlídce dne 13. 4. 2023, přičemž při pronájmu jím užívaného úmyslně užil jako pravý padělaný průkaz totožnosti občana Chorvatska vyhotovený na jméno M. P., který spolu s padělaným cestovním pasem Chorvatska a řidičským průkazem s identickými údaji opatřil za účelem prokazování totožnosti, přechovával je a tyto byly zajištěny dne 20. 3. 2023 při domovní prohlídce, IV. L. R. v blíže nezjištěné době, na nezjištěném místě v Srbsku a nezjištěným způsobem, nejdříve úmyslně opatřil a poté nejméně dne 20. 3. 2023 přechovával padělaný průkaz k povolení pobytu Německa vystavený na své jméno, s úmyslem ho užívat při přechodu státních hranic zemí v Schengenském prostoru. II. Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim 9. Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, napadl obviněný I. Š. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, přičemž tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a písm. m) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Napadené rozhodnutí zároveň podle dovolatele spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. 10. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný I. Š. v prvé řadě namítl, že skutkové a právní závěry nemají oporu v provedeném dokazování a jsou dovozovány spekulacemi. Tím došlo k porušení zásady trestního řízení in dubio pro reo a z ní vyplývající zásady presumpce neviny. Obviněný k danému konkrétně namítá, že nebylo prokázáno jeho zapojení do trestné činnosti a nebyla zjištěna přesná hmotnost pěstovaného konopí a množství v něm obsažené účinné látky THC. Nebylo tudíž ani vyloučeno, že se mohlo jednat o technické konopí obsahující legální látku CBD. Současně namítá, že prodejní cena veškeré sušiny konopí nemusela být stanovena nejméně ve výši 3.400 Eur za kilogram, neboť není vyloučeno, že ad hoc mohla být sjednána cena nižší. 11. K provozu pěstírny na adrese XY pak obviněný konkrétně namítl, že byl nedůvodně zamítnut návrh na výslech svědka Z. A., který zde bydlel a vybavení pěstírny mohlo být jeho. Podle dovolatele přitom žádný z důkazů vztahujících se k této pěstírně neprokazuje jeho trestnou činnost, když váhy lze legálně koupit, není prokázáno, kdo napsal na papír údajné názvy marihuany a jaký je skutečný význam těchto výrazů. Spotřeba elektrické energie pak může být vysvětlena přítomností běžných spotřebičů. K jednání vztahujícímu se k pěstírně na adrese XY – byt č. 29, obviněný uvedl, že nebylo prokázáno, že by v tomto objektu v roce 2023 hradil nájem. Sám si na toto místo podle svého tvrzení pouze chodil vyzvedávat poštu, o pěstování konopí nic nevěděl a mohlo se jednat o konopí CBD v souladu se zde nalezeným daňovým dokladem a zajištěnými 102 ks rostlin s obsahem THC pod 1 %. K jednání vztahujícímu se k pěstírně na adrese XY – byt č. 9, obviněný uvedl, že zde byl pouze dvakrát po dobu 10 až 15 minut a o pěstování konopí nic nevěděl. Fotografie komunikace nalezená ve zde zajištěném notebooku nebyla jeho, přičemž popírá, že by někdy užíval platformu Sky ECC. Pokud zde byla nalezena stopa jeho DNA na latexové rukavici, pak ani tato skutečnost jej z trestné činnosti neusvědčuje. 12. Obviněný tedy s ohledem na výše uvedené souhrnně namítl, že osoby bydlící na adrese Praha, XY a XY pouze znal, s M. K. nikdy nepodepsal jako jednatel společnosti RETRO CONCEPT s.r.o. smlouvu a podpis na této smlouvě není jeho. Přesto nebyl zpracován obviněným navrhovaný posudek z oboru písmoznalectví. Pěstování konopí v těchto objektech od roku 2019 je pouhou spekulací soudů nižších stupňů a objemy pěstovaného konopí jsou nereálné a absurdní, a to už jen díky principu odpadovosti a možnosti napadení rostlin škůdci. Jednotlivým obviněným lze podle dovolatele klást za vinu pouze pěstování aktuálně zajištěných rostlin a přechovávání sušiny konopí, a to každému z nich toliko v rozsahu, v jakém bylo prokázáno jejich přímé zapojení do jejich pěstování či výroby. 13. Obviněný dále namítl vadu tzv. opomenutých důkazů, když se v prvé řadě jednalo o výpověď výše uvedeného svědka Z. A. Ten podle soudu prvního stupně opustil Českou republiku a nebylo jej možné předvolat, k čemuž však obviněný uvedl, že se jmenovaný svědek i nadále zdržoval na území České republiky v obci XY a měl zřízenou soukromou datovou schránku. Jeho předvolání tak mohl soud prvního stupně jednoduše zajistit. Nedůvodně byl zamítnut rovněž návrh na provedení důkazu výslechem jednotlivých policistů, kteří vypracovali protokoly o sledování osob a věcí. Ty totiž podle obviněného nekorespondují se záznamy, které byly jako důkaz provedeny, když mnohé záznamy dokonce nemají jako přílohu uveden žádný protokol. 14. Dále obviněný namítl, že soud prvního stupně nedůvodně odmítl provedení důkazu předvoláním jednotlivých zpracovatelů znaleckých posudků z oboru biologie a chemie, ačkoli tito mohli vysvětlit sporné skutečnosti v jimi zpracovaných odborných vyjádřeních. Konkrétně se jednalo o rozpory mezi odbornými vyjádřeními a protokoly o domovních prohlídkách v objektech nacházejících se na adresách XY a XY stran výšky zajištěných rostlin konopí. Z žádného důkazu totiž není zřejmé přesné místo odebrání reprezentativních vzorků, jež je nezbytné pro přezkum závěru o dodržení charakteru odběrové matice a vyloučení statistických chyb. Nadto pak podle obviněného byla užita nevhodná metoda plynové chromatografie, když za vhodnější pro zjištění aktuálního obsahu THC v pěstovaných rostlinách konopí označuje metodu kapalinové chromatografie, neboť při ní nedochází k umělému navyšování absolutních hodnot THC ve vzorku cíleným rozkladem prekurzoru THCA přítomného v rostlinách. Zároveň obviněný poukazuje na skutečnost, že ve výpočtech obsahu THC nebyla odečtena odchylka 10 % vyvolaná nejistotou měření. Právě tyto rozpory přitom byly důvodem, pro který obviněný navrhl doplnění odborného vyjádření, které mělo být vypracováno všemi zpracovateli, kteří se podíleli na vypracování původního odborného vyjádření, když s ohledem na výše uvedené fakticky nelze určit finální hodnoty, od kterých se následně odvíjí právní kvalifikace, neboť je třeba, aby kriminalisté postupovali podle příruček a interních rozkazů. 15. Výsledky zkoumání s užitím procesu plynové chromatografie, není-li obviněnému prokázána výroba a další způsob nakládání s rostlinným materiálem, se pak z jeho pohledu jeví jako spekulativní, neboť dané hodnoty by nemusely být nikdy získány, resp. k těmto nebyl prokázán jeho úmysl. Jelikož mu nebyl prokázán úmysl směřující k výrobě omamné nebo psychotropní látky, nelze předmětné jednání právně kvalifikovat jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) tr. zákoníku. U nalezených rostlin se totiž nemohlo jednat o dokonaný trestný čin, nýbrž toliko o pokus, a to pouze za předpokladu, je-li prokázán způsob dalšího zamýšleného nakládání s nimi. 16. Obviněný zároveň namítl, že Městský soud v Praze nesprávně sečetl veškeré množství účinné látky THC získané jak ze sušiny, tak z živých rostlin, které však látku THC před zpracováním plynovou chromatografií neobsahovaly. Proto není správný závěr soudu, že při přepočtu na celkové množství toxikomansky využitelného podílu z celkového počtu zelených rostlin pěstovaných v jednotlivých objektech, spolu s již vyrobenou sušinou nalezenou v jednotlivých objektech, by bylo možné získat takové množství účinné látky THC, jímž by byla překročena hranice velkého rozsahu této účinné látky. Z tohoto důvodu považuje právní kvalifikaci předmětného jednání jako trestného činu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) a c) tr. zákoníku za nepřípustnou. Ve vztahu k zamýšlenému prospěchu nadto obviněný namítl, že rozsudek Městského soudu v Praze nepočítá s reálnými náklady (když například nezohlednil náklady související s plísní či hmyzem), přičemž ani prodejní cenu nelze automaticky stanovit ve výši 3.400 Eur za kilogram sušiny. 17. Obviněný následně namítl procesní nepoužitelnost důkazů získaných záznamem komunikace prostřednictvím platformy Sky ECC. K tomu odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále též jen „SDEU“) ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22, přičemž akcentuje, že se jedná o odposlech, k jehož provedení absentovaly podmínky ve smyslu českého práva. Nebylo totiž zdůvodněno, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, příp. proč by to bylo podstatně ztížené, přičemž nebyl konkretizován ani účel odposlechu ve vztahu k trestné činnosti obviněného a dalších spoluobviněných osob. Současně absentují konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. důkazy k nim, a chybí rovněž konkrétní skutkové okolnosti odůvodňující dobu jeho trvání. Podle obviněného se přitom jednalo o nepřípustný a protiústavní plošný odposlech realizovaný tři roky před prvotními poznatky tuzemských orgánů činných v trestním řízení. Obviněný dále namítl porušení povinnosti notifikace odposlechu prováděného na území jiného členského státu Evropské unie ve smyslu čl. 31 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. 4. 2014 (dále též jen „směrnice“), z čehož dovozuje porušení svých práv a další důvod procesní nepoužitelnosti tohoto důkazu. Jelikož Česká republika nebyla informována prostřednictvím formuláře uvedeného v příloze C směrnice, nemohla za účelem ochrany proti zásahům do základních práv osob oznámit, že odposlech nesmí být prováděn, nebo že musí být ukončen. Tak by se přitom podle obviněného muselo v nyní projednávané věci stát, a to ohledem na výše uvedenou nepřípustnost hromadných odposlechů podle českého práva. Dovolatel se neztotožňuje se závěrem soudů o tom, že členský stát Evropské unie nemá právo přezkoumávat postup jiného členského státu, což by mohlo vést k obcházení tuzemských norem sloužících na ochranu práv a soukromí osob. K závěru soudů o tom, že důkazy týkající se komunikace prostřednictvím platformy Sky ECC nebyly shledány nezákonnými soudy jiných členských států Evropské unie, pak obviněný odkazuje na rozhodnutí Zemského soudu v Berlíně a Nejvyššího soudu Rakouska, podle nichž textové zprávy zachycené francouzskou policií v obdobném případě ze šifrované telefonní sítě EncroChat nelze použít k trestnímu stíhání vedené těmito soudy. 18. K vlastnímu obsahu komunikace Sky ECC obviněný namítl, že nebylo prokázáno, že používal aplikaci Sky ECC, jelikož u něj nebyl zajištěn telefon s takovouto aplikací. Bez znaleckého posudku z oboru fonetika pak nemohl být označen za odesílatele hlasových zpráv, přičemž žádná z fotografií, i když na nich byl zachycen, neprokazuje (ani pokud jde o tzv. „selfie“), že ji odeslal on a bez zkoumání znalcem z oboru lingvistiky tak nemohl být označen za osobu, která všechny zprávy napsala. S ohledem na možné půjčování zařízení sloužících k vedení komunikace nemůže být určeno, kdo komunikaci psal a kdo v dané chvíli hovořil, přičemž ani jeden z provedených důkazů neprokazuje to, co bylo uváděno v rámci selektivně provedené komunikace Sky ECC. Obviněný nadto k danému poukazuje na nelogičnosti v obsahu přepisů komunikace, jako např. chybějící ID jedné ze stran této komunikace. 19. Ke způsobu provedení důkazu záznamem z komunikace vedené prostřednictvím platformy Sky ECC obviněný současně namítl, že povinností soudů bylo provést tento důkaz v souladu s § 213 odst. 1 a odst. 2 tr. ř., tedy jako celek, a nikoliv pouze po vybraných částech. Soud si totiž nemůže selektivně vybírat z důkazů provedených podle § 213 odst. 1 tr. ř., které bude číst a které nikoli. Nadto obviněný dodává, že k příslušné komunikaci nebyly přehrány obrázky, které k dané komunikaci patřily a pokud byla čtena komunikace, nebylo uváděno, jaké ID tuto komunikaci činí (pokud nebyla vysvětlena excelová tabulka, kterou obhajoba - nikoliv obvinění v důsledku vzdálenosti - viděla na obrazovkách, nebylo možné určit, které ID danou komunikaci vede). Obviněný pak neměl možnost vyjádřit se k provedenému důkazu bezprostředně po jeho provedení, pročež mu bylo upřeno právo účinně se k němu vyjádřit, neboť soud dával příležitost obviněným vyjádřit se k provedeným důkazům podle § 214 tr. ř. až po provedení obsáhlých bloků důkazů, které zahrnují čtení obsáhlých konverzací a zobrazování fotografií. 20. Obviněný rovněž namítl, že podle § 128 odst. 1 tr. ř. je nutné rozsudek vždy vyhlásit, přičemž v rámci hlavního líčení konaného dne 24. 10. 2024 nebyl Městským soudem v Praze rozsudek, resp. jeho výrok, vůbec vyhlášen, když se předsedkyně senátu rovnou uchýlila k jeho stručnému odůvodnění. Vyhlášení předložením písemného vyhotovení výrokové části pak obviněný označuje za rozporné s § 128 odst. 2 tr. ř. 21. Obviněný následně namítl, že opakovaně žádal a urgoval zaslání protokolů z hlavního líčení, nicméně ty nebyly obhajobě poskytnuty, v důsledku čehož se obhajoba nemohla řádně na závěrečné řeči připravit. Obviněný v tomto ohledu poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahující se obecně k důležitosti řádné protokolace, zejména na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. 13 Kss 6/2019, v němž bylo v kárném řízení shledáno jako závadné a ztěžující uplatnění práva na obhajobu v jiné věci jednání, které spočívalo v zadržování připravených protokolů a jejich nezařazení do spisu. Podle obviněného přitom vzhledem k tomu, že protokoly z hlavních líčení byly zaslány obhajobě až po posledním hlavním líčení ve věci, nemohla obhajoba zvážit případné návrhy na doplnění dokazování. Obviněný k danému upozornil rovněž na skutečnost, že obhajobě nebyly poskytnuty na její žádost ani zvukové záznamy z hlavních líčení, které si před přípravou závěrečných řečí vyžádala. 22. V další ze svých námitek dovolatel poukázal na podjatost tlumočnice Mgr. Jasminy Žarković, a to s ohledem na její neakceptovatelné tlumočení, jelikož ta na rozdíl od ostatních tlumočníků dávala jednoznačným slovům více významů, a to takových, aby souvisely s trestnou činností výroby marihuany. Dále tlumočnice překládala slova psaná bez diakritiky s diakritikou, kterou si k nim volně podle svého uvážení přidávala, v důsledku čehož překládala výraz „sisao“ jako „ostříhal“ a nikoli jako „cucal“ či „sešel“. Nadto měla být podle názoru obhajoby tato tlumočnice vyloučena z tlumočení z důvodu, že se jako konzultantka podílela na zpracování znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví fonoskopie PhDr. Marie Hes Svobodové, která sama při svém výslechu znalce uvedla, že konzultant musí být nestranný. Hodnota tlumočení pak byla podle obviněného snížena tím, že jmenovaná tlumočnice nepřekládala zvukové záznamy tak, jak je slyšela při hlavním líčení, nýbrž pracovala s již hotovými texty, které následně četla. 23. Obviněný dále označil za chybný postup, při němž přesto, že obhajoba podala námitku podjatosti senátu Městského soudu v Praze již dne 10. 6. 2024, bylo rozhodnutí o této námitce doručeno obhajobě až dne 18. 8. 2024. Stížnost proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o námitce podjatosti pak nebyla řádně předložena vrchnímu soudu, když městský soud pochybil, pokud s tímto úkonem vyčkal až do předložení řádného opravného prostředku proti rozhodnutí ve věci samé. Podobný přístup podle obviněného sám o sobě zavdává důvod k pochybnostem o podjatosti senátu Městského soudu v Praze, v souvislosti s čímž poukazuje rovněž na skutečnost, že Městský soud v Praze již dne 5. 4. 2024, tedy na počátku řízení, přijal stanovisko k použitelnosti komunikace Sky ECC coby důkazu, a to bez toho, aniž by vyčkal na výsledek řízení vedeného před Soudním dvorem EU, který v obdobné věci týkající se záznamů komunikace z platformy EncroChat rozhodl dne 30. 4. 2024. 24. Obviněný v neposlední řadě namítl, že zásadní procesní vadou je též založení cca dvou tisíc stran listin do trestního spisu orgány činnými v trestním řízení až po provedeném prostudování spisu na konci procesu vyšetřování. I v tomto jednání spatřuje jasný zásah do svého práva na spravedlivý proces, neboť mu bylo upřeno právo podat návrh na předběžné projednání obžaloby příslušným senátem soudu prvního stupně. Vyjádření městského soudu ohledně toho, že má za splněné všechny podmínky pro konání hlavního líčení, nemohlo obstát, když si nevyslechl námitku obhajoby až do konce. 25. Závěrem svého podání proto obviněný I. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 26. Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný M. W. O., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 27. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný M. W. O. namítl, že odvolací soud pochybil, pokud neakceptoval jeho odvolací argumentaci brojící proti způsobu provedení důkazu komunikací z platformy Sky ECC mimo režim § 213 odst. 1 tr. ř. a neprovedení důkazu všemi záznamy. K danému obviněný uvedl, že z malého počtu záznamů nelze dovodit dlouhodobou, vysoce organizovanou, konspirativní činnost s širokým přeshraničním přesahem. Soudem zvolené záznamy bez bližšího kontextu s ostatními záznamy podle dovolatele nemají žádnou vypovídající hodnotu. Skutkové závěry uvedené v bodě I. části 2) rozsudku soudu prvního stupně jsou tedy ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 28. Závěrem svého podání proto obviněný M. W. O. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 29. Citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 45 T 4/2024, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný A. P., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 30. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný A. P. namítl procesní nepoužitelnost záznamů komunikace z platformy Sky ECC, když v tomto ohledu odkázal na závěry rozsudku SDEU ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22. Současně poukázal na skutečnost, že trestní řád neumožňuje získat důkaz v podobě plošných odposlechů, pročež nemohly být naplněny podmínky pro vydání evropského vyšetřovacího příkazu podle ustanovení čl. 6 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. 4. 2014. Obviněný je pak přesvědčen, že v této situaci došlo i k obcházení českého práva, podle něhož by totiž nebylo možno povolit hromadný odposlech neurčitého množství osob pro neurčité podezření z páchání trestné činnosti a bez zahájeného řízení proti konkrétním osobám. 31. Obviněný dále namítl, že soudy nižších soudů nedůvodně odmítly jeho návrh na doplnění dokazování znaleckým posudkem zpracovaným znalcem z oboru písmoznalectví, specializace forenzní lingvistika, jenž by na základě jazykové analýzy a interpretace zachycené komunikace Sky ECC odpověděl na otázku, zda z ID: KJQDK8 komunikuje jedna osoba nebo osob více, případně kolik osob a jednotlivé komunikace roztřídil a přiřadil je k jednotlivým mluvčím. Téměř ze všech takto zachycených a provedených komunikací je totiž podle obviněného zjevné, že z uživatelského ID: KJQDK8 komunikuje více osob, a to s ohledem na styl komunikace, její obsah a skutečnost, že z hlasových zpráv zasílaných jeho prostřednictvím je zjevné, že se nejedná o hlas obviněného. 32. V souvislosti s výše uvedeným obviněný dále namítl, že mu připisované jednání nemohlo být prokázáno z nezákonného důkazu v podobě komunikace z platformy Sky ECC, pročež nemohl být správný ani závěr o tom, že tímto jednáním naplnil jakoukoli kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu podle § 283 tr. zákoníku. 33. Závěrem svého podání proto obviněný A. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. 34. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný N. P., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) a i) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a současně mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. 35. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný N. P. namítl procesní nepoužitelnost záznamů komunikace z platformy Sky ECC, když v tomto ohledu poukázal na závěry z rozsudku SDEU ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22, v jehož kontextu zdůraznil, že trestní řád neumožňuje provádění plošných odposlechů. Za tohoto stavu tak nebyla pro získání tohoto důkazu a jeho následné užití v trestním řízení splněna podmínka vztahující se k možnosti vydání evropského vyšetřovacího příkazu spočívající v tom, aby vyšetřovací úkon v něm uvedený bylo možno za stejných podmínek nařídit i u obdobného vnitrostátního případu. 36. Obviněný dále namítl, že za nezákonný je nutno považovat i způsob, jakým byl získán srovnávací materiál pro posouzení zajištěných zvukových zpráv, když s ohledem na absenci řádného poučení obviněných o právu odmítnout poskytnutí vzorku hlasu je nutno i tyto důkazy považovat za procesně nepoužitelné. Odvolací soud se pak s touto argumentací nevypořádal, ačkoli se věnoval otázce ztotožnění osob ve zvukových nahrávkách. 37. Obviněný nadto namítl, že ani ze zajištěné komunikace z platformy Sky ECC nevyplývá nic, co by nasvědčovalo závěru, že byl uživatelem komunikujícím pod ID: 4DQVKR a byl zapojen do organizované skupiny působící ve více státech či organizované skupiny jako takové. Taková skutečnost nevyplývá ani z toho, že se v komunikaci vyskytují slova jako“ P.“, „N.“ a „Z.“. Zapojení či i jen povědomí dovolatele o existenci tvrzené organizované skupiny neplyne ani z protokolů o sledování osob a věcí, včetně důkazů v podobě záznamů a fotografií provedených v hlavním líčení. Podle obviněného z pořízené fotodokumentace a z pořízených několikasekundových videozáznamů nejsou ve vztahu k jeho osobě vůbec patrny skutečnosti tvrzené v mnohastránkových protokolech o sledování. Bylo tedy nezbytné provést důkaz výslechem osob, které toto sledování prováděly, avšak tento obviněným navrhovaný podstatný důkaz nebyl nedůvodně proveden. 38. Obviněný dále namítl, že prokázány byly pouze jeho přátelské vztahy se spoluobviněnými, avšak nikoli již jeho zapojení do trestné činnosti vyjma činnosti realizované v bytě na adrese XY v Praze, kde bydlel. Maximálně mu tak může být kladeno k tíži toliko přechovávání množství 764,5 g vyrobené sušiny konopí s obsahem 66,65 g účinné látky THC a pěstování celkem 128 ks rostlin konopí o celkové hmotnosti 6.666,67 g s obsahem 713,51 g účinné látky THC. Naopak v bytě na adrese Praha, XY byl pouze několikrát na návštěvě, zatímco v bytech na adresách Praha, XY a XY nebyl nikdy. Nadto podle obviněného ani soudy nižších stupňů poukazovaná vyšší spotřeba elektrické energie nemůže sloužit jako důkaz o páchání trestné činnosti, neboť tato spotřeba má zcela legální vysvětlení. Předmětem dlouhodobého zájmu obviněného totiž byly kryptoměny, jejichž těžbě se v minulosti věnoval, přičemž tato aktivita je vysoce náročná právě na spotřebu elektrické energie. Dovolateli pak nemůže být kladeno k tíži celkové množství ostatními spoluobviněnými, ať již skutečně nebo hypoteticky, vypěstované marihuany, neboť ze žádného procesně použitelného důkazu nevyplývá jeho povědomí o tom, kolik marihuany tyto osoby vypěstovaly nebo hypoteticky mohly vypěstovat. S ohledem na to nebyl ani procesně použitelnými důkazy prokázán jeho úmysl získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého nebo i značného rozsahu ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. 39. Dále obviněný namítl, že relevantními a procesně použitelnými důkazy nebyla prokázána jeho účast na jakékoli organizované skupině, a již vůbec ne na takovéto skupině působící na území vícero států. V tomto kontextu obviněný opakuje, že komunikační platformu Sky ECC nikdy nepoužíval. Avšak ani v opačném případě nelze z toho, že dodal blíže nezjištěné množství marihuany odběrateli, kterému by marihuanu dodávalo i více dalších „pěstitelů“, a ten následně marihuanu bez vědomí dovolatele odeslal nebo převezl do zahraničí, sama o sobě nemůže z těchto jednotlivců činit žádnou organizovanou skupinu. Napojení na organizovanou skupinu působící ve více státech nemůže prokazovat ani ojedinělý nález DNA profilu obviněného na balíčku v Německu. Procesně použitelnými důkazy nebylo podle obviněného nikterak prokázáno jeho povědomí o tom, že by jím vypěstovaná marihuana měla opustit území České republiky. 40. Závěrem obviněný shrnul, že s ohledem na pochybnosti ohledně zjišťování množství účinné látky v pěstovaných rostlinách a nikoli sušině, procesní nepoužitelnost důkazu v podobě zajištěné komunikace z platformy Sky ECC, přetrvávající a navrhovanými důkazy nerozptýlené pochybnosti stran protokolů o sledování osob, jakož i nutnost respektovat zásadu in dubio pro reo, je namístě skutek, který je mu kladen za vinu, právně kvalifikovat jako trestný čin toliko podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. 41. Ve vztahu k jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. pak obviněný namítá, že již v době ukládání trestů měla být zohledněna změna společenského nahlížení na škodlivost trestných činu souvisejících s pěstováním marihuany, která našla svůj odraz v novele trestního zákoníku provedené zákonem č. 270/2025 Sb., účinným od 1. 1. 2026. Zároveň obviněný poukazuje na to, že podle jeho mínění je ustanovení § 283a odst. 8 písm. b) novelizovaného tr. zákoníku zcela identické s ustanovením § 283a odst. 5 písm. a), písm. b) citovaného zákona. Přes vysvětlení v důvodové zprávě je podle názoru obviněného nutno považovat tuto „duplicitu“ za nepřehlednou a poněkud matoucí. Dovolatel se proto domnívá, že je vhodné, aby na tuto skutečnost Nejvyšší soud již nyní judikatorně reagoval a do budoucna tak předešel možným interpretačním komplikacím. 42. Závěrem svého podání proto obviněný N. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 43. Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný Ž. M., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 44. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný Ž. M. namítl, že mu nebyl prokázán úmysl získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu, případně tento znak kvalifikované skutkové podstaty nebyl správně právně posouzen. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí totiž není zřejmé, že by skutečně mířil k tak vysokému zisku, nebo že by takový zisk komukoli svým jednáním reálně zajistil. Nebylo totiž konkretizováno, jaká hodnota omamných látek či finanční profit byly v dané věci zjištěny, přičemž ani ze spisového materiálu neplyne zajištění drog či peněz v hodnotě řádu desítek milionů korun. Odvolací soud přitom dovodil jeho úmysl směřující k tomuto následku pouze z charakteru činu, aniž by posoudil osobní roli obviněného a jeho povědomí o celkovém objemu obchodu. Pokud dovolatel vystupoval pouze jako „zahradník“ za předem sjednanou odměnu, nelze automaticky dovozovat, že jednal s úmyslem získat prospěch ve výši přes 10 mil. Kč. Pakliže nebylo možné spolehlivě prokázat výše uvedený kvalifikační znak podle § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, mělo by být právní posouzení jeho jednání zmírněno a předmětný skutek kvalifikován nanejvýš podle třetího odstavce, nebo dokonce jen druhého či pouze prvního odstavce § 283 tr. zákoníku. Identicky obviněný namítá, že z provedených důkazů nelze dovodit naplnění znaku „velkého rozsahu“ ve vztahu k stíhané drogové činnosti, neboť zajištěné omamné látky nebyly s ohledem na jejich druh, hmotnost a čistotu kvantifikovány ve vztahu k těmto zákonným limitům. 45. Obviněný dále namítl procesní nepoužitelnost záznamů komunikace z platformy Sky ECC, jelikož není zřejmé, zda byl tento důkaz získán v souladu se zákonem a zda bylo vyhověno požadavkům § 88 tr. ř. Nadto obviněný namítá, že povinností soudů bylo provést tento důkaz jako celek, a nikoliv pouze po vybraných částech. 46. Obviněný nadto namítl, že soudy nižších stupňů nerespektovaly zásadu in dubio pro reo, jelikož provedené důkazy nevyvrátily alternativní verzi skutkového stavu a jeho tvrzení o tom, že k zabezpečenému telefonu Sky ECC mělo přístup více osob a že některé zachycené hovory tak ve skutečnosti nevedl on, nýbrž jiná osoba. Obviněný poukazuje na skutečnost, že podle jeho mínění v dané věci absentují přímé důkazy o jeho vině, přičemž soudy nižších stupňů provedené důkazy vykládaly jednostranně v jeho neprospěch. 47. Další dovolací námitku obviněný směřoval k procesním vadám při opatřování a provádění důkazu znaleckým posudkem z oboru fonoskopie, kriminalistická audioexpertíza. Dovolatel konkrétně namítl, že postup policejního orgánu při získávání jeho srovnávacího hlasového vzorku porušil zákon a ústavní zásady, konkrétně zákaz nucení k sebeobviňování a jeho právo na obhajobu. Dovolatel totiž nebyl před výslechem při vazebním zasedání řádně poučen, a to podle § 114 tr. ř. Pokud by byl řádně poučen, mohl by odmítnout vypovídat. K danému obviněný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1122/2019, a v něm obsažené závěry, podle nichž poskytnutí hlasového vzorku obviněným představuje aktivní úkon a obviněný tak musí být předem poučen o právu jej odmítnout, jinak je vzorek získán v rozporu se zákonem. 48. Závěrem svého podání proto obviněný Ž. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 49. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný L. R., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 50. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný L. R. namítl nezákonnost postupu soudů při provedení důkazů záznamy komunikace z platformy Sky ECC. Podle obviněného totiž bylo povinností soudů provést tento důkaz v přepisu do srbského jazyka a v překladu do českého jazyka v souladu s § 213 odst. 2 tr. ř. jako listinný důkaz, a to jako celek, nikoliv pouze po vybraných částech. Zároveň měly být přehrány všechny hlasové zprávy. Nepřečtením celých přepisů komunikace a přehráním pouze části záznamů tak podle obviněného došlo ke zkreslení jejich obsahu v důsledku absence nezbytného kontextu. 51. Obviněný dále namítl, že v odůvodnění napadeného rozsudku absentuje bližší popis jeho jednání, tedy vyjádření toho, jakým způsobem se podílel na trestné činnosti a na základě jakých důkazů bylo toto jeho jednání prokázáno. Z tohoto důvodu jej podle jeho mínění nelze uznat vinným pouze s ohledem na jeho vazby na další osoby, aniž by bylo specifikováno, jakého konkrétního protiprávního jednání se sám dopustil. Závěr o jeho vině nemohl být vystavěn pouze na tvrzení, že se spoluobviněnými komunikoval prostřednictvím aplikace Sky ECC a měl blízko ke spoluobviněnému I. Š. Provedenými důkazy nebylo nikterak prokázáno, že by se zapojil do dílčích jednání spočívajících v přechovávání sušiny konopí či jejího prodeje, a to zejména ve dnech 4. 6. 2020, dále od 10. 12. 2020 do 11. 12. 2020, od 11. 1. 2021 do 13. 1. 2021. Podle dovolatele se komunikace z platformy Sky ECC týkající se těchto případů přechovávání sušiny konopí jeho osoby vůbec netýkala, když o jeho vině nesvědčí ani fotografie z této komunikace. K jednání ze dne 28. 9. 2020 a 29. 10. 2020 současně namítl, že z prosté komunikace spoluobviněných o tom, že má rozvést sazenice, nelze usuzovat, zda k tomuto jednání skutečně došlo. Stran závěru o svém zapojení do činnosti v jednotlivých pěstírnách uvedených pod bodem I. 2) namítá, že soudy tyto své závěry opřely o komunikaci z platformy Sky ECC, aniž by však uvedly přesné citace jednotlivých částí této komunikace, na jejichž podkladě tyto závěry učinily. Nicméně důkazy provedené touto komunikací nejsou ani ve spojení s nálezem kartáčku s jeho DNA v objektu jedné z pěstíren dostatečné pro závěr o jeho vině. Podle obviněného tak lze vycházet pouze z toho, co sám vypověděl o svém částečném podílu na pěstování konopí v bytě na adrese Praha, XY, avšak pokud jde o pěstírny v pražských bytech na adresách XY, XY a XY, nemají závěry o jeho podílu na jejich chodu oporu v provedeném dokazování. 52. Závěrem svého podání proto obviněný L. R. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 53. Výše citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný N. S., který tak učinil v celém jeho rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen, přičemž skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 54. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný N. S. namítl procesní nepoužitelnost záznamů komunikace z platformy Sky ECC, když v tomto ohledu poukázal na absenci notifikace podle podle čl. 31 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. 4. 2014 a skutečnost, že z rozsudku SDEU ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22, vyplývá, že zákonnost evropského vyšetřovacího příkazu, a tím i použitelnost takto získaného důkazu u vnitrostátního soudu, je nutné posuzovat podle práva České republiky. Vzhledem k tomu, že Česká republika nebyla v rozporu s čl. 31 směrnice před zahájením odposlechu či v jeho průběhu informována o jeho provádění, nemohlo být zaručeno právo odposlouchávaných subjektů na spravedlivý proces. Trestní řád totiž neumožňuje plošné odposlechy komunikace uživatelů určité služby a odposlech obviněného by tudíž nebyl povolen. Podle dovolatele tento důkaz nebyl získán v souladu se zákonem a nainstalování speciálního softwaru do desítek tisíc telefonů užívající komunikační aplikaci nemá v souladu se zásadou enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí podklad v zákoně a představuje zásah, který nemůže obstát v testu proporcionality. Prosté užívání šifrovaného telefonu přitom podle obviněného neznamená, že by jeho uživatel byl nutně pachatelem trestné činnosti. Nadto bylo povinností soudů provést důkaz záznamem z komunikace Sky ECC v souladu s § 213 odst. 1 a odst. 2 tr. ř., tedy jako celek, a nikoliv pouze po vybraných částech. 55. Obviněný dále namítl, že se podle výsledků dokazování nepodílel na provozu všech pěstíren. Nelze mu tak přičítat výnos všech pěstíren a shledat u něho existenci úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu. V daném případě totiž nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu, jelikož absentuje příčinný vztah mezi jednáním jeho osoby a následkem, a to ve vztahu k pěstírnám, na jejichž provozu se sám aktivně nepodílel a nebylo ani prokázáno jeho povědomí o rozsahu činnosti ostatních osob. V dané věci se podle dovolatele nejednalo o organizovanou zločineckou skupinu ve smyslu § 129 tr. zákoníku a jelikož jeho jednání spočívalo v pěstování konopí v jednotlivých časově oddělitelných cyklech, nemohlo se jednat o trvající trestný čin, nýbrž o trestný čin pokračující. 56. Konečně obviněný namítl, že soud prvního stupně nebyl náležitě obsazen, a to z toho důvodu, že v případě přísedících nebylo v souladu s rozvrhem práce respektováno jejich abecední pořadí, čímž bylo porušeno právo obviněného na zákonného soudce. Nadto obviněný poukázal na skutečnost, že pro náležité obsazení soudu je nezbytné, aby byli přísedící u hlavního líčení při vědomí. V nyní projednávané věci však někteří z přísedících během hlavního líčení opakovaně nesledovali jeho průběh a spali. 57. Závěrem svého podání proto obviněný N. S. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 58. Předmětný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 45 T 4/2024, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný N. M., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň napadené rozhodnutí podle obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 59. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný N. M. namítl procesní nepoužitelnost záznamů komunikace z platformy Sky ECC k důkazu, a to s ohledem na ignorování požadavku notifikace podle čl. 31 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. 4. 2014, z něhož v souladu se závěry rozsudku SDEU ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22, vyplývá, že pokud členský stát Evropské unie provádí odposlech telekomunikačního provozu na území jiného členského státu, má povinnost tuto skutečnost tomuto státu notifikovat. Cílem této notifikace je ochrana práv dotčených osob, přičemž pokud by v nyní posuzované věci Francie řádně notifikovala České republice odposlech v rámci komunikační platformy Sky ECC v době sběru dat, český soudce by podle dovolatele musel použití takto získaných dat odmítnout. Podle § 88 a § 88a tr. ř. je totiž v České republice v zásadě nepřípustné provádět plošné sledování a odposlech telekomunikačního provozu neurčitého okruhu osob, navíc bez konkrétního podezření a bez povolení soudu. Obviněný k danému pokazuje na to, že byl českým orgánům znám až od listopadu 2022 a v době plošného sběru dat komunikace Sky ECC, tedy v období let 2019 až 2021, proti němu neexistovalo žádné podezření. Žádný český soudce tedy v té době nemohl povolit odposlech jeho komunikace. Obviněný dále namítá, že neměl možnost verifikace integrity dat, jelikož neměl přístup k přímým, původním zdrojům dat ani k informacím o technologii jejich dešifrování, neboť tyto informace podléhají utajení ve Francii. České soudy přitom rezignovaly na svoji kontrolní funkci a nekriticky převzaly data cizího státu, která nelze přezkoumat. Pokud pak obhajoba namítala konkrétní nesrovnalosti v datech jako jsou duplicity, nelogičnosti, komunikace „sama se sebou“, soud je měl ověřit, nikoliv paušálně odmítnout jako marginální. 60. Obviněný dále namítl rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Výpisy z jeho sociálního pojištění totiž bylo doloženo, že minimálně do 15. 10. 2020 žil a pracoval v Srbsku. Nadto konstatoval, že první protokol o sledování spojující jej s trestnou činností je až ze dne 1. 3. 2023, přičemž je-li zachycen na fotografiích z prosince 2020 a ledna 2021, nelze z těchto dovodit jeho podíl na trestné činnosti a tyto byly zachyceny během jeho krátkodobé návštěvy v České republice. Pokud dovolatel v České republice v letech 2019 až 2021 fyzicky nebyl a nemohl se ani podílet na účasti na trestné činnosti na dálku, nemůže mu být účast na této trestné činnosti jakkoli přičítána. 61. Obviněný rovněž namítl, že bez důkazu v podobě komunikace z platformy Sky ECC chybí důkaz o existenci úmyslu o zapojení do struktury skupiny, z něhož by mohlo být dovozeno naplnění subjektivní stránky jemu přisouzeného trestného činu. Provedené důkazy totiž mohly svědčit pouze o jeho přítomnosti na místě pěstování konopí, což může zakládat odpovědnost za pomoc, nikoliv za spolupachatelství na organizované skupině ve smyslu § 283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Soudy také dovodily úmysl obviněného získat prospěch velkého rozsahu matematickou kalkulací teoretické produkce pěstíren za několik let. Pokud však není prokázána jeho účast na provozu pěstíren po celou dobu, přičemž bez procesně nepoužitelné komunikace Sky ECC nelze prokázat jeho vědomost o rozsahu celé skupiny, je přičítání tohoto kvalifikačního znaku zcela nepodložené. 62. Obviněný konečně poukázal na novelu trestního zákoníku, jež od 1. 1. 2026 zmírňuje trestní sazby u některých kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku, což se přímo dotýká posouzení přiměřenosti uloženého trestu v nyní projednávané věci. Podle obviněného by tedy v souladu se zásadou použití pro pachatele příznivějšího zákona, která je zakotvena v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 1 tr. zákoníku, měl Nejvyšší soud při rozhodování o dovolání zohlednit tuto novou, pro dovolatele příznivější právní úpravu. 63. Závěrem svého podání proto obviněný N. M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. 64. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 45 T 4/2024, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný S. Đ., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť namítá nesprávné právní posouzení skutku, což by s účinností od 1. 1. 2022 odpovídalo dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nicméně z obsahu jím podaného dovolání vyplynulo, že obviněný fakticky své námitky zamýšlel podřadit jednak pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, a současně pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, a to v jeho první variantě, neboť své námitky stran nesprávného hmotněprávního posouzení skutku popsaného pod bodem I. výroku o vině opírá o popření svého zapojení do trestné činnosti a o tvrzení toho, že jeho jednání nebylo v důsledku neexistence usvědčujících důkazů prokázáno nade vší pochybnost. Tím fakticky namítá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. 65. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný S. Đ. namítl, že důkazy byly hodnoceny v jeho neprospěch a jemu přisouzený skutek odmítá. Provedenými důkazy totiž nebylo prokázáno jeho úmyslné jednání, či že by věděl o existenci jakékoli organizované skupiny. Obviněný k danému poukazuje na skutečnost, že byl zadržen dne 22. 7. 2023 na letišti ve Vídni a nemohl tak být fakticky spojován s jakoukoliv nelegální činností na území České republiky. Přesto byl mechanicky a formalisticky zahrnut do organizované skupiny bez dalších důkazů, které by prokazovaly jeho účast v takové skupině od června 2019, ačkoli do České republiky přijel na návštěvu až v únoru 2023 a teprve dne 1. 3. 2023 byl zastaven při jízdě osobním automobilem a legitimován policejní hlídkou, přičemž až tímto úkonem byl ztotožněn orgány činnými v trestním řízení. 66. K výše uvedenému pak obviněný poukázal na přílohu dovolání, tedy dopisy spoluobviněných A. P. a N. M., v nichž je vysvětleno postavení dovolatele ve vztahu k pěstování marihuany a jeho nezapojení do jakékoliv činnosti, která by měla mít charakter organizované skupiny. Vzhledem k tomu, že identické skutečnosti jmenovaní spoluobvinění vypověděli již v řízení před Vrchním soudem v Praze a odvolací soud na to nikterak nereagoval, je dovolatel přesvědčen, že jeho vina nebyla prokázána nade vší pochybnost. Nadto obviněný poukazuje na skutečnost, že u obviněného R. Č., který byl zproštěn obžaloby, postačilo sdělení dalšího spoluobviněného N. S. o jeho nezapojení do pěstování konopí, a to přesto, že byly nalezeny otisky prstů R. Č. na klíčích od pěstírny. Z tohoto důvodu dovolatel navrhl provést k důkazu výslech spoluobviněných A. P. a N. M., neboť jejich svědectví má zásadní význam na vymezení jeho pozice v celé nyní posuzované věci. 67. Obviněný dále namítl, že jeho jednání se oba soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích prakticky nevěnují, jejich závěry označuje za domněnky a poukazuje na skutečnost, že jej ani státní zástupkyně nezmínila ve své závěrečné řeči. Obviněný tedy označuje napadená rozhodnutí ve vztahu ke své osobě za nepřezkoumatelná. V tomto ohledu je rovněž přesvědčen o tom, že trest, který mu byl uložen, byl uložen nezákonně v rozporu se všemi okolnostmi, ke kterým má být ze zákona přihlédnuto a o kterých se vyjadřuje odvolací soud ve svém rozhodnutí, nicméně ve vztahu k jeho osobě v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku zcela absentují. 68. Závěrem svého podání proto obviněný S. Đ. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. 69. K podaným dovoláním výše jmenovaných obviněných zaslal svá písemná stanoviska ze dne 27. 2. 2026, č. j. 1 NZO 871/2025-93, a ze dne 10. 3. 2026, č. j. 1 NZO 871/2025-125, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který k dovolání všech obviněných uvedl, že jsou v podstatě téměř celá vystavěna na opakování námitek, s nimiž se beze zbytku a správně vypořádaly již soudy obou nižších stupňů. K vlastním námitkám uplatněným obviněnými státní zástupce nejprve souhrnně uvádí, že jejich argumentace brojící proti procesní použitelnosti zajištěné komunikace prostřednictvím platformy Sky ECC obsahově odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V této souvislosti přitom konstatuje, že podrobně rozvedené stanovisko vrchního soudu již vypořádalo všechny obviněnými v dovolání zopakované námitky a je zcela v souladu s dlouhodobě zastávaným stanoviskem orgánů veřejné žaloby, pročež se státní zástupce v rámci dovolacího řízení s uvedenými závěry bezvýhradně ztotožňuje. Pokud obvinění činí vlastní závěry s odkazem na rozsudek SDEU, sp. zn. C-670/22, pak z tohoto vyplývá, že otázka přípustnosti vydání evropského vyšetřovacího příkazu směřujícího k poskytnutí důkazů, které má vykonávající stát již k dispozici, se zde posuzuje analogicky podle vnitrostátního práva jako otázka použitelnosti (či spíše přenositelnosti) daného druhu důkazu zajištěného v jednom řízení též v řízení jiném. V daných souvislostech jde tedy zjednodušeně řečeno o splnění podmínek podle § 88 odst. 6 tr. ř. Nevyplývá z něj tedy, že by procesní použitelnost důkazu již předtím opatřeného ve vykonávajícím státě byla vázána na splnění vnitrostátních podmínek vydávajícího státu na opatření stejného druhu důkazů. Naopak pro vlastní opatření takového důkazu vykonávajícím státem je podle Soudního dvora Evropské unie třeba vycházet ze zásady vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí, jež je „základním kamenem“ justiční spolupráce v trestních věcech a sama je založena na vzájemné důvěře, jakož i na vyvratitelné domněnce, že ostatní členské státy Evropské unie dodržují unijní právo, a zejména základní práva. 70. K námitkám obviněných směřujícím k nemožnosti verifikace integrity dat státní zástupce odkazuje na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze a skutečnost, že uvedenou námitku zjevně uplatňovali již v předchozích fázích řízení a soudy obou stupňů se jí řádně zabývaly. Soudy přitom neshledaly žádnou známku manipulace s předmětnými daty, a to ani ve smyslu možné chyby v přiřazení komunikace ke konkrétnímu PIN určitého uživatele, přičemž taková vada by se při posuzování obsahového kontextu dané komunikace musela projevit. 71. Státní zástupce dále konstatuje, že se neztotožňuje ani se závěrem dovolatelů, že by procesní nepoužitelnost takto opatřených důkazů měla být založena tvrzeným porušením postupu podle čl. 31 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. 4. 2014. Ani podle Soudního dvora Evropské unie, ani podle vrchního soudu totiž z této směrnice nikterak nevyplývá, že by neoznámení provádění odposlechu samo o sobě představovalo překážku procesní použitelnosti takto získaného důkazu, a naopak je konstatováno, že posouzení otázky použitelnosti takového důkazu je předmětem posuzování vnitrostátního orgánu. Nadto i případný nesouhlas českého justičního orgánu s pořizováním či použitím takového důkazu by působil pouze ve směru k jinému členskému státu (tj. nikoli vnitrostátně), nehledě na skutečnost, že prostřednictvím Eurojustu byly členské státy Evropské unie o provádění tohoto úkonu informovány. Odvolací soud se pak dostatečně přesvědčivě zabýval i otázkou podmínek pro samotné nařízení odposlechu francouzskými orgány, přičemž nedospěl k dovolateli prosazovanému závěru, že se jednalo o nelegální plošný odposlech. K tomu státní zástupce dodává, že procesní použitelnost provedených odposlechů nelze posuzovat en bloc ve vztahu ke všem v úvahu připadajícím uživatelům konkrétní platformy, ale vždy je třeba ji posuzovat ve vztahu ke konkrétním odposlouchávaným osobám. Na použitelnosti takto získaných údajů podle státního zástupce ničeho nemění ani konkrétní technický způsob jejich získání prostřednictvím distribuce softwaru do mobilních telefonů jednotlivých uživatelů, neboť jde jen o technický způsob pro zajištění francouzskými orgány legálně povoleného odposlechu. Je přitom zjevné, že konspirativní povaha uvedené platformy vyžadovala právě podobný francouzskými orgány zvolený individualizovaný technický přístup, který byl povolen nezávislým a nestranným francouzským soudem po splnění dalších podmínek podle tamního práva. 72. Státní zástupce se dále neztotožňuje ani s naznačenou výhradou některých dovolatelů, že použitelnosti uvedených záznamů brání okolnost, že se jednalo o obcházení českého práva, jelikož opatření důkazů v souladu s francouzskou úpravou časově předcházelo požadavku tuzemských orgánů na jejich poskytnutí. V tomto směru i odvolací vrchní soud věcně adekvátně dovodil, že zajištění komunikace předcházely relevantní poznatky o tom, že jde o komunikační platformu dominantně využívanou právě pro konspirativní komunikaci ohledně páchání nejzávažnější organizované trestné činnosti. Nejednalo se tedy v tomto směru o plošný odposlech, z něhož by bylo teprve následně dovozováno možné protiprávní jednání uživatelů, ale záznam komunikace byl pořizován právě na základě předchozího podezření o páchání rozsáhlé a organizované trestné činnosti za využití této komunikační platformy. Již z tohoto hlediska nelze souhlasit s tvrzením dovolatelů, že pro nařízení uvedeného postupu by vůbec nebyly splněny požadavky tuzemské právní úpravy. 73. Za bezvýznamné lze podle státního zástupce považovat i odkazy obviněného I. Š. na rozhodnutí zahraničních soudů, neboť bez dalšího nelze přenášet skutkově podmíněné závěry soudu jednoho státu na podmínky státu odlišného, přičemž jde-li konkrétně o obviněným poukazované rozhodnutí Zemského soudu v Berlíně, pak nelze pominout, že to bylo zrušeno rozhodnutím německého Spolkového soudního dvora ze dne 17. 12. 2025, sp. zn. 5 StR 413/25. Zcela neopodstatněný je podle státního zástupce i poukaz jmenovaného obviněného na údajně masivní měřítko průniku do jeho soukromí. Tento závěr se ovšem odvíjí primárně od počtu uživatelů uvedené platformy, nikoli od reálného významu údajů zjištěných jejím monitoringem. V této souvislosti státní zástupce zdůrazňuje, že průnik do uvedené aplikace byl proveden na základě zjištění, že tato platforma je užívána v podstatě výhradně k páchání trestné činnosti. 74. Pokud jde o námitky řádnosti procesního způsobu při provádění dokazování záznamem zajištěné komunikace z platformy Sky ECC, nelze tyto výhrady podle státního zástupce obsahově vůbec podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K danému státní zástupce poukazuje, že vrchní soud již věcně adekvátně vyložil, že záznam telekomunikačního provozu nelze zcela ztotožňovat s listinou, přičemž tento důkaz je proveden již samotným předložením k nahlédnutí, popřípadě k žádosti některé ze stran přehráním konkrétního záznamu nebo přečtením určité zprávy, tj. nikoli přečtením jejich přepisu. Rozsah prováděného dokazování je přitom primárně určován soudem, a i kdyby některý z obviněných vznesl en bloc požadavek na provedení veškeré zajištěné komunikace, není v rozporu s racionálním výkladem uvedeného ustanovení postup soudu, který takto zpřístupní jen věcně relevantní pasáže. V předkládané věci považuje státní zástupce za významné, že obvinění byli seznámeni s tím podstatným obsahem zajištěné komunikace, která byla podkladem pro skutková zjištění soudů. Ani případná dílčí nesprávnost či nedůslednosti při vlastním procesu dokazování za tohoto stavu nemůže způsobit procesní nepoužitelnost takto jinak řádně opatřeného důkazního prostředku a důkazů z něj vycházejících. Obvinění přitom např. na bázi vady spočívající v opomenutém důkazu neformulují konkrétní vyviňující skutkové zjištění, jež by se snad mělo z neprovedených skutkových zjištění podávat, a přesto zůstalo opomenuto. 75. Ke zbylým dovolacím námitkám obviněného I. Š. státní zástupce uvádí, že námitka údajně vadného zjištění obsahu objemu THC a nesprávnosti zajištění příslušného vzorku je zcela irelevantní, neboť při žádné racionálně myslitelné korekci výpočtu objemu THC by nebyla nikterak dotčena jemu přisouzená právní kvalifikace z hlediska rozsahu páchané trestné činnosti. Podle státního zástupce je přitom v nyní projednávané věci nepodstatné, že zelená rostlina konopí neobsahuje THC a námitky stran údajného pěstování technického konopí již byly vypořádány rozhodnutím vrchního soudu. Mimo rámec uplatněných, ale i jiných zákonných dovolacích důvodů jsou podle státního zástupce i opakovaně vznášené námitky vytýkající vady ve vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně, podjatost celého senátu soudu prvního stupně, nesprávného skončení vyšetřování, vady spočívající v nedostupnosti protokolů o hlavních líčení a podjatost soudní tlumočnice Mgr. Jasminy Žarković. I s těmito námitkami se již vypořádal odvolací soud, pročež státní zástupce na jeho závěry plně odkazuje. K poslední z uvedených pak státní zástupce doplňuje, že tato námitka je spíše vedena snahou dovolatele za každou cenu zpochybnit výkon tlumočení, který se naopak vyznačoval vysokou mírou porozumění kontextu a skrytým významům zajištěné komunikace. To však lze stěží považovat za vadu, ale naopak spíše za přidanou hodnotu činnosti jmenované tlumočnice. 76. Setrvává-li obviněný I. Š. na svých důkazních návrzích výslechem zpracovatelů odborných vyjádření, nejedná se podle názoru státního zástupce o podstatný důkazní návrh, na jehož podkladě by byla tvořena rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu ve smyslu vymezení jím uplatňovaného dovolacího důvodu. 77. Uplatnil-li obviněný I. Š. rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jím vznesené námitky tomuto důvodu podle státního zástupce v podstatném rozsahu obsahově neodpovídají. Byť zpochybnil naplnění znaků objektivní stránky přisouzeného zločinu, činil tak v drtivé většině z pozice vlastního závěru, že daná věc není náležitě objasněna a jeho vina prokázána. Za alespoň částečně odpovídající citovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. tak státní zástupce s jistou mírou benevolence považuje toliko dovolatelem zpochybňované určení zamýšleného prospěchu, nicméně ani v tomto směru se s ním neztotožňuje. K tomu státní zástupce odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a nad rámec tohoto doplňuje, že pachatel uvedeného trestného činu zamýšlí produkovat marihuanu o vysokém obsahu THC a v pokud možno dobré kvalitě, aby se tak na nelegálním trhu mohl uplatnit, nicméně pokud k tomu vlivem vnějších okolností stojících mimo jeho vůli nedojde, nijak mu tato okolnost z hlediska uvedeného znaku neprospívá. V tomto rozsahu tak státní zástupce považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné. 78. K dovolání obviněného N. S. státní zástupce v prvé řadě konstatuje, že jeho námitky zpochybňující okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby představují pouhé deklarace obviněným preferovaných závěrů, aniž by bylo jasné, na čem se tyto závěry zakládají. K otázce přičítání rozsahu drogové trestné činnosti jednotlivým pachatelům, je-li páchána na bázi spolupachatelství či v rámci organizované skupiny, proto státní zástupce obecně odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Jde-li o námitku nesprávného obsazení soudu, pak ta nemá sloužit jako ex post prostředek ke zvrácení již vydaného rozhodnutí, přičemž není patrné, proč uvedenou námitku tento dovolatel neuplatnil již v odvolacím řízení. Na obsazení senátu laickými přísedícími přitom nelze klást totožné nároky jako u profesionálních soudců a rozhodně nelze jen na podkladě porovnání prosté posloupnosti přísedících v rozvrhu práce u určitého senátu a konkrétního složení senátu v dané věci dovozovat, že senát byl obsazen nesprávně. Na podkladě takto formulované námitky proto není možno dovodit konkrétní porušení zákazu odnětí věci zákonnému soudci, pročež státní zástupce danou námitku hodnotí jako zjevně neopodstatněnou. Zmiňuje-li dále obviněný, že snad měl některý z přísedících v průběhu hlavního líčení spát, jde o námitku zcela nekonkrétní, nepodřaditelnou pod kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů, když se jedná spíše o stížnost na chování soudních osob, což se však dovolacímu řízení vymyká. 79. K dovolání obviněného L. R. státní zástupce konstatuje, že nad rámec výhrad proti procesnímu postupu při provádění důkazů záznamy komunikace uskutečněné prostřednictvím aplikace Sky ECC, tento dovolatel předkládá pouhou polemiku s odůvodněním napadeného rozhodnutí příslušným soudem. K danému tedy státní zástupce poukazuje na obsahové meze dovolacích námitek podle § 265a odst. 4 tr. ř. a na závěry odvolacího soudu, který předmětné námitky, stejně jako námitky, v nichž obviněný předložil vlastní hodnocení provedených důkazů, již dříve řádně vypořádal. 80. K dovolání obviněného A. P. státní zástupce upozorňuje, že pokud jde o námitku stran existence opomenutého důkazu v podobě znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, odvětví forenzní lingvistiky, pak tento důkazní návrh nevznesl jmenovaný obviněný k vyvrácení žádného ze závěrů soudů nižších stupňů, jelikož tyto vůbec nezpochybňovaly skutečnost, že se příslušný telefon půjčoval mezi více osobami. Za tohoto stavu se požadavek na forenzně-lingvistické zkoumání komunikace jeví jako zjevně nadbytečný a třebaže se odvolací soud uvedeným důkazním návrhem přímo (explicitně) nezaobíral v odůvodnění napadeného rozhodnutí, jde jen o formální nedostatek tohoto odůvodnění, přičemž na podkladě uplatňovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Odkázal-li tento dovolatel rovněž na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obsahově mu podle státního zástupce uplatněné námitky neodpovídají, jelikož je obviněný odvíjí od vlastní verze skutkových zjištění, která se však zásadně liší od skutkových zjištění příslušných soudů. 81. K dovolání obviněného N. P. následně státní zástupce konstatuje, že z jeho námitky nezákonného pořízení srovnávací nahrávky hlasu pro identifikaci mluvčího není zřejmé, v rámci jakého úkonu měla být tato srovnávací nahrávka pořízena, pročež se k takto toliko naznačené námitce nelze jakkoli podrobněji vyjádřit. Námitky ohledně nedostatečného určení jeho identity jsou potom ryze skutkové povahy a jsou založeny jen na vlastním hodnocení provedených důkazů, přičemž se jimi odvolací vrchní soud již dostatečně zabýval. Za opodstatněnou nelze podle státního zástupce považovat námitku obviněného, že nebylo vyhověno jeho důkaznímu návrhu na výslech osob provádějících sledování. K takovému postupu totiž zjevně nebyl dán žádný relevantní důvod a takový výslech nelze považovat ani za podstatný důkaz, na němž by bylo vystavěno rozhodné skutkové zjištění, které je pro závěr o naplnění zákonných znaků přisouzeného trestného činu určující, neboť takovým podstatným důkazem je samotný pořízený záznam o provedeném sledování. Soud prvního stupně proto oprávněně považoval daný důkaz za nadbytečný, což je obecně uznávaný legitimní důvod pro zamítnutí takového důkazního návrhu. Zpochybnil-li dovolatel naplnění zákonných znaků skutkové podstaty jemu přisouzeného zločinu, učinil tak podle státního zástupce primárně na podkladě zpochybnění skutkových zjištění soudů nižších stupňů a tvrzené procesní nepoužitelnosti některých důkazů. Takto koncipované námitky ovšem uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu rovněž neodpovídají. Konečně poukazuje-li obviněný na právní úpravu účinnou od 1. 1. 2026, tj. na znění trestního zákoníku po novele provedené zákonem č. 270/2025 Sb., jde podle státního zástupce o námitku zcela irelevantní. K pravomocnému odsouzení obviněného totiž došlo za účinnosti právní úpravy účinné do 31. 12. 2025, přičemž v rámci dovolacího řízení se již nelze zabývat změnou trestní normy, která nabyla účinnosti až po právní moci napadeného rozhodnutí. Dožaduje-li se obviněný stanoviska dovolacího soudu k aplikaci § 283a tr. zákoníku, není k tomu podle státního zástupce v rámci předkládané věci jakýkoli procesní prostor, neboť tato právní úprava se na jednání obviněného nevztahuje a dovolací řízení není určeno k řešení teoretických disputací, které se konkrétní věci netýkají. 82. K dovolání obviněného Ž. M. státní zástupce v prvé řadě zmiňuje, že zpochybňuje-li tento dovolatel naplnění znaku „v úmyslu získat pro sebe prospěch velkého rozsahu“, jde o námitku založenou výlučně na skutkovém závěru, že o jeho naplnění „existují pochybnosti“, když obviněný nepřednáší žádné relevantní argumenty, na jejichž základě by bylo možno dovodit naplnění pouze „úmyslu dosáhnout značného prospěchu“. Za obsahově odpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak zároveň za neopodstatněnou, považuje státní zástupce námitku údajné procesní nepoužitelnosti důkazu znaleckým posudkem z oboru fonoskopie v důsledku údajného pochybení při zajištění srovnávacího vzorku hlasu. Státní zástupce se totiž zcela ztotožňuje se závěry odvolacího vrchního soudu, který v daném případě aplikoval závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 3/2011 Sb. rozh. tr., které je na situaci obviněného zjevně přiléhavé, neboť se zabývalo okolnostmi pořízení srovnávacího vzorku při hlavním líčení, které je běžně nahráváno. V předkládané věci se přitom jednalo o vazební zasedání ovládané obdobnými zásadami. 83. K dovolání obviněného M. W. O. státní zástupce konstatuje, že se jmenovaný dovolatel v zásadě omezuje na výhrady proti způsobu provádění důkazu zajištěnou komunikací uskutečněnou prostřednictvím platformy Sky ECC. Nad rámec toho již pouze vznáší námitky založené výhradně na polemice se skutkovými zjištěními soudů, nadto bez jakékoli relevantní argumentace, k níž by bylo možno zaujmout jakékoli stanovisko. Dovolatel sice deklaroval naplnění též dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně sám obsahově neformuloval žádnou námitku, jež by se jeho vymezení blížila. 84. K dovolání obviněného N. M. státní zástupce uvádí, že jmenovaný nad rámec námitky procesní nepoužitelnosti důkazu záznamem komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC vznáší především prostou polemiku s hodnocením provedených důkazů soudy, která však jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. věcně neodpovídá. Primárně na podkladě těchto skutkových námitek obviněný zpochybňuje právní kvalifikaci svého jednání z hlediska naplnění znaku „úmyslu získat prospěch velkého rozsahu“. Soudy ovšem správně na podkladě provedených důkazů dovodily kapacitu daných pěstíren a vyšly z teoretické výtěžnosti jejich provozu, a to jak co do objemu marihuany, tak co do zamýšleného zisku. K tomu státní zástupce doplňuje, že předpokladem naplnění uvedeného rozporovaného znaku není, aby pachatel takového prospěchu skutečně dosáhl, nýbrž zjištění takového jednání, které konkrétně nasvědčuje úmyslu takového prospěchu dosáhnout. To přitom ze skutkových zjištění na podkladě provedené kalkulace bez zřejmých pochybností vyplývá. Tuto námitku tedy státní zástupce označuje za bezpředmětnou, přičemž identické konstatoval i k poukazu na znění trestního zákoníku po jeho novele provedené zákonem č. 270/2025 Sb., neboť o vině obviněných bylo pravomocně rozhodnuto před nabytím účinnosti uvedené změny a obviněného N. M. se tak tato novela fakticky netýká. 85. Stran dovolání obviněného S. Đ. státní zástupce dospívá k závěru, že obsahově vybočuje z rámce daného tímto obviněným uplatněnými dovolacími důvody. Dovolatel v něm totiž předkládá pouze vlastní hodnocení provedených důkazů, resp. vlastní verzi skutkových zjištění, či poukazuje plošně na zprošťující výrok ohledně spoluobviněného R. Č., aniž by formuloval konkrétní případ zjevného rozporu mezi obsahem jakéhokoli důkazu s určitým skutkovým zjištěním vztahujícím se k jeho osobě. Naopak jen velmi povšechně a obecně uvádí, že důkazy jeho trestnou činnost neprokazují. Odvolací námitky obviněného byly podle státního zástupce dostatečně a přiléhavě vypořádány, přičemž odkazuje-li tento dále na údajná vyjádření spoluobviněných, lze ryze teoreticky uvažovat o jejich uplatnění v případně podaném návrhu na povolení obnovy řízení. V řízení dovolacím však tzv. „nova“ uplatňovat nelze. Uplatnil-li obviněný rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., absentuje v jeho mimořádném opravném prostředku podle státního zástupce, byť i jen náznak, argumentace, která by mu odpovídala. 86. Státní zástupce tedy v závěru svých vyjádření shrnul, že námitky obviněných L. R., M. W. O. a S. Đ. nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, zatímco námitky uplatněné zbylými dovolateli dílem žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají a dílem jsou zjevně neopodstatněné. Za tohoto stavu navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněných L. R., M. W. O. a S. Đ. odmítl postupem podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., zatímco dovolání obviněných N. S., A. P., N. P., Ž. M., N. M. odmítl postupem podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 87. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným shora jmenovanými obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům jednotlivých obviněných k jejich případným replikám. Do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních přitom využil svého práva na repliku k vyjádření státního zástupce pouze obviněný N. P., který v této své replice de facto ve stručnosti zopakoval své zásadní dovolací argumenty k tomu, že nebyl poučen o svém právu odmítnout vzorek hlasu poskytnout, přičemž na důkaz svého tvrzení poukázal na protokol o provedení srovnávací nahrávky hlasu pro identifikaci mluvčího ze dne 20. 3. 2023, č. j.: NPC-848/TČ-2022-2200PR. V závěru své repliky pak jmenovaný obviněný setrval na petitu svého dovolání. III. Přípustnost dovolání 88. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnými osobami ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda učiněná podání splňují všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. 89. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a v tomto směru vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání. IV. Důvodnost dovolání 90. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze jednotlivými obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 91. Obviněný N. S. ve svém podání předně odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., který je naplněn tehdy, pokud ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně. Vedle rozhodnutí věcně nepříslušným soudem je tedy daný dovolací důvod naplněn rovněž v případě existující vady spočívající v tom, že ve věci rozhodl soud, který nebyl náležitě obsazen (s výjimkou, že místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně). Obecně přitom platí, že soud nebyl náležitě obsazen, jestliže jeho obsazení neodpovídalo ustanovením § 27, § 31 a § 35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tak tomu bude zejména tehdy, když rozhodoval samosoudce namísto senátu nebo když byl senát soudu složen z předsedy senátu a přísedících, přestože měl rozhodovat senát složený jen ze soudců, nebo opačně, dále pokud senát rozhodoval v neúplném složení, na rozhodování se podílel soudce, který nebyl náhradním soudcem podle § 197 tr. ř., nebo soudce, který byl v době rozhodnutí dočasně přidělen k jinému soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2012-II. Sb. rozh. tr.) apod. (viz Šámal, P. a kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3157). 92. V souvislosti s dovolacím důvodem uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž byl uplatněn fakticky všemi obviněnými, Nejvyšší soud připomíná, že tento důvod dovolání spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu tak lze za relevantní dovolací námitku považovat správnost a úplnost rozhodných skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, dále úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. 93. Tento dovolací důvod přitom umožňuje nápravu toliko v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno), přičemž ve všech třech případech jedná o důkaz, který je z pohledu skutkových zjištění, jež jsou určující pro naplnění zákonných znaků obviněnému přisouzeného trestného činu, podstatný. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností ode dne 1. 1. 2022) naopak nedošlo k nikterak obecnému (plošnému či automatickému) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na jakékoli otázky skutkového charakteru, neboť – jak již bylo konstatováno výše - umožňuje nápravu jen v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo k zásadním vadám v rozhodných skutkových zjištěních. 94. Všichni obvinění fakticky odkázali též na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu přitom nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). 95. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., na který ve svém dovolání odkázal obviněný N. P., pak může být naplněn ve dvou alternativách, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v § 52 tr. zákoníku, avšak bez splnění k tomu předepsaných podmínek. Naproti tomu uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu znamená, že při ukládání trestu odnětí svobody došlo k nedůvodnému překročení horní hranice trestní sazby, nebo nezákonnému prolomení její dolní hranice, včetně nesprávného užití § 40 odst. 2 a § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod č. NS 26/2004-T 617). Tento dovolací důvod proto nenaplňují subjektivní námitky domnělé nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 96. Konečně k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., na který ve svém podání výslovně odkázal pouze obviněný I. Š., nicméně ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) nelze pominout, že i obvinění M. W. O. a Ž. M. ve svém dovolání fakticky brojí proti postupu a závěrům učiněným soudem prvního stupně, čímž de facto (implicitně) i oni uplatnili zbylé jimi materiálně (výslovně) uplatněné dovolací důvody ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, neboť jimi podaná odvolání byla Vrchním soudem v Praze podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná, lze v obecné rovině připomenout následující. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je dán jen tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. (tj. po provedení věcného přezkumu odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že podané odvolání odvolací soud neshledal důvodným), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V takovémto případě nebylo osobě obviněného odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil. 97. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). V. K meritu věci 98. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání jednotlivých obviněných splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování jejich obsahu a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněný N. S. ve svém dovolání vznesl námitky věcně podřaditelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř., zatímco obvinění I. Š., A. P., N. P., Ž. M., L. R. a N. S. ve svých dovolání vznesli mimo jiné námitky, jež jsou zčásti formálně podřaditelné pod jimi shodně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně všechny tyto námitky Nejvyšší soud z níže rozvedených důvodů vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Naproti tomu dovolání obviněných L. R., M. W. O. a S. Đ. obsahovala argumentaci, jíž pod žádné zákonem taxativně stanovené dovolací důvody podřadit v žádném ohledu nelze, a to ani částečně. V. 1. K výhradám proti obsazení soudu prvního stupně 99. Obviněný N. S. v rámci své dovolací argumentace vztahující se k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. namítá, že v trestním řízení nebyl náležitě obsazen senát soud prvního soudu. Konkrétně je z této námitky zřejmé, že se vztahuje toliko k tvrzení, že senát městského soudu byl špatně obsazen přísedícími, když podle abecedního pořadí příslušelo obsadit přísedící jiné. K danému je třeba obecně konstatovat, že pravidla či zásady pro přidělování přísedících do jednotlivých senátů toho kterého soudu nemohou být rozvrhem práce stanoveny tak striktně, jako pravidla pro přidělování věcí jednotlivým senátům či samosoudcům. Při volbě (určení) přísedících musí být zachována větší míra flexibility než u soudců z povolání, neboť osoby vykonávající funkci přísedících nejsou v obecné rovině (tj. mimo okamžik plnění této veřejné funkce) zaměstnanci soudu, nýbrž vykonávají občanské zaměstnání, a je proto nutno zohlednit i jejich osobní život a zájmy, jakož i možnosti, které jim zaměstnavatel v souvislosti s výkonem veřejné funkce přísedícího poskytuje. Přísedící jsou tak k jednotlivým trestním věcem předvoláváni zpravidla podle jejich časových, pracovních a zdravotních možností, jakož i zbývající délky jejich mandátu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2015, sp. zn. 4 Tdo 1108/2015). Obdobně se přitom vyjádřil též Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 5. 2013, sp. zn. II. ÚS 1168/13, v němž výslovně uvedl, že je třeba rozlišovat rozsah konkrétnosti určení mezi soudci a přísedícími, a to především s ohledem na rozdíly v povaze jejich funkcí. Zatímco soudce je jmenován natrvalo, přísedící je volen, a to na určité období. Soudce je na rozdíl od přísedícího v pracovním vztahu, přičemž v rámci senátu je to především soudce, komu procesní předpisy ukládají povinnost vést řízení, zatímco kompetence přísedícího jsou omezeny toliko na rozhodování (obdobně rovněž usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. I. ÚS 2337/14). Současně je třeba připomenout, že ústavní imperativ, podle něhož nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 alinea první Listiny), představuje ochranu především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc, přičemž jej nelze zaměňovat za procesní prostředek, jímž by mělo být ex post zvráceno již vydané rozhodnutí. Lze proto na účastníkovi soudního řízení vyžadovat, aby námitku porušení ústavní ochrany, plynoucí ze zásady o zákonném soudci, uplatnil včas, tj. bezprostředně poté, co se mu skutečnosti ji odůvodňující staly známými (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 711/01, a ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96). 100. V nyní posuzované věci přitom obviněným poukazovaný Rozvrh práce Městského soudu v Praze pro rok 2024 s účinností od 15. 3. 2024, jehož znění bylo rozhodné po podání obžaloby městskému soudu dne 19. 3. 2024, stanovil pravidla pro určení přísedících v rámci konkrétních věcí tak, že přísedící zařazení do jednotlivých oddělení budou zařazováni do senátů k rozhodování v jednotlivých trestních věcech v abecedním pořadí. Jedinou námitkou, jíž obviněný rozporuje řádné obsazení soudu, je pouhý poukaz na nedodržení abecedního pořadí osob v postavení přísedících při volbě konkrétních přísedících coby členů senátu soudu prvního stupně v nyní projednávané věci. V tomto kontextu je předně nutno zdůraznit, že obviněný tuto námitku uplatnil až ve svém dovolání, aniž by tak neučinil již v průběhu dosavadního řízení, přestože osoby předsedy senátu a přísedících mu musely být známy již nejpozději od okamžiku započetí konání prvního hlavního líčení v dané věci. Obviněný N. S. přesto ani sám, ani prostřednictvím svého obhájce, námitku proti složení daného senátu, resp. založenou na tvrzení, že v jeho věci nerozhoduje zákonný soudce, neuplatnil a neučinil tak ani v řízení odvolacím, přestože mu v tom nebránily žádné objektivní skutečnosti, přičemž pozdní uplatnění této námitky ve svém dovolání ani nikterak neodůvodňuje. V souladu se shora zmíněnou judikaturou Ústavního soudu se za těchto okolností jeví jeho námitka proti složení senátu soudu prvního stupně, jejímž prostřednictvím se domáhá ochrany svého práva na zákonného soudce, jako účelové jednání, kterým se snaží zvrátit odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako usnesení soudu odvolacího, jímž nebylo v plném rozsahu vyhověno jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2021, sp. zn. II. ÚS 441/21). 101. V návaznosti na shora uvedené je tak nutno konstatovat, že výše uvedená námitka obviněného neobstojí, neboť jím nebyla uplatněna včas, tj. bezprostředně poté, co se prokazatelně dozvěděl skutečnosti, jež ji odůvodňovaly. Zároveň lze doplnit, že z prostého tvrzení o nedodržení abecedního pořadí není zjevné, že by se jednalo o případ svévole při přidělování soudní agendy a určení konkrétního složení senátu soudu prvního stupně, jelikož v souladu s výše uvedenou judikaturou je přípustné, aby při volbě přísedících do konkrétního senátu bylo přihlíženo zejména k časovým možnostem jednotlivých osob zastávajících v daném období funkci přísedících, k jejich zdravotnímu stavu, k době zbývající do konce jejich funkčního období, jakož i k jejich případné odbornosti. Přestože skutečnosti, které vedly k ustavení konkrétních přísedících, nejsou ve spise podloženy konkrétními důkazy, s ohledem na zjevnou účelovost námitky obviněného ji Nejvyšší soud považuje za zjevně neopodstatněnou, v důsledku čehož neshledal za zbytné obrátit se na Městský soud v Praze s žádostí týkající se objasnění postupu při přidělování přísedících v posuzované trestní věci vedené u jmenovaného soudu pod sp. zn. 3 T 27/2024. 102. Pokud obviněný ve vztahu k nesprávnému obsazení soudu přísedícími podílejícími se na rozhodování v jeho věci svoji námitku opřel rovněž o zcela obecné tvrzení, že tito přísedící v průběhu hlavního líčení opakovaně usnuli, je k danému na místě konstatovat, že dovolatel nikterak blíže neoznačuje, kterého dne a v kterém okamžiku, a tedy v jaké fázi řízení, se tak stalo a jakým způsobem by se měla tato skutečnost projevit na samotném rozhodování příslušného soudu. Pokud se tedy obviněný ve svém dovolání omezil pouze na obecné sdělení toho, že blíže neoznačení přísedící v blíže neurčeném okamžiku či okamžicích nesledovali průběh hlavního líčení (což dovozoval např. z faktu, že v určitém okamžiku mohli mít zavřené oči apod.), aniž by ve vztahu k tomu fakticky vznesl jakoukoli věcnou námitku stran možných důsledků vztahujících se ke konkrétním úkonům soudu prvního stupně, je tento poukaz pro jeho neurčitost nejen zpětně neověřitelný, ale zejména s ohledem na výše uvedená teoretická východiska postrádá ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. jakoukoli relevanci. V. 2. K výhradám stran procesní nepoužitelnosti části provedených důkazů 103. Po prostudování obsahu podaných dovolání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že z hlediska možného podřazení pod shora citovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou ve vztahu k jeho druhé alternativě relevantní pouze výhrady dovolatelů I. Š., A. P., N. P., Ž. M., N. S. a N. M., jimiž tito obvinění brojí proti procesní použitelnosti komunikace uskutečněné v rámci platformy Sky ECC coby důkazu, jakož i identicky směřovaná námitka obviněného Ž. M. brojící proti procesní použitelnosti znaleckého posudku z oboru fonoskopie, odvětví kriminalistická audioexpertíza, nicméně všechny tyto námitky shledal z níže rozvedených důvodů zjevně neopodstatněnými. Naopak tvrzení obviněného N. P. o pochybení orgánů činných v trestním řízení v důsledku jeho nepoučení před poskytnutím srovnávací nahrávky postrádá ve vztahu k zákonným dovolacím důvodům jakoukoli relevanci. 104. V návaznosti na výše uvedené je v souvislosti s otázkou procení použitelnosti záznamů z komunikace Sky ECC třeba úvodem konstatovat, že Nejvyšší soud nepovažuje s ohledem na formulaci námitek obviněných, jakož i z důvodu procesní ekonomie za potřebné detailně rekapitulovat hodnocení tohoto důkazu, jež bylo řádně a zcela vyčerpávajícím a komplexním způsobem provedeno Vrchním soudem v Praze v bodech 161. až 273. odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku (na téměř dvaceti textových stranách). Nejvyšší soud se s výsledky jeho hodnocení v plné míře ztotožňuje, pročež považuje za dostatečné rekapitulovat pouze jeho stěžejní závěry a v podrobnostech na něj v plné míře odkázat. 105. V této souvislosti Vrchní soud v Praze předně konstatoval, že komunikace uskutečněná prostřednictvím platformy Sky ECC představuje v nyní projednávané věci podstatný důkaz, jenž osvětluje v bezprostřední perspektivě trestnou činnost obviněných. Nejedná se ovšem o jediný přímý důkaz. Za stěžejní pro vypořádání otázky procesní použitelnosti této komunikace coby důkazu přitom označil rozhodnutí SDEU ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22, který se vyjadřoval k použitelnosti komunikací získaných obdobným způsobem nabouráním serveru služeb „EncroChat“ v rámci stíhání osob při páchání trestných činů souvisejících taktéž zejména s nedovoleným obchodem s omamnými látkami. Ve světle jeho závěrů, zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „z. m. j. s.“), jakož i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. 4. 2014 vrchní soud shledal, že komunikace uskutečněná prostřednictvím platformy Sky ECC byla tuzemskými orgány činnými v trestním řízení získána na základě státním zástupcem řádně vydaného evropského vyšetřovacího příkazu. Ve světle judikatury SDEU a Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) dále vrchní soud konstatoval, že použití tohoto důkazu nemá bez dalšího za následek porušení čl. 6 Listiny základních práv Evropské unie a práva obviněného na spravedlivý proces. Rozhodné je totiž to, zda je trestní řízení spravedlivé jako celek a zda jsou obviněnému poskytnuty záruky práv obhajoby, zejména zda se mohl účinně vyjádřit k těmto informacím a důkazům. V daném případě přitom všichni obvinění mohli k důkazu v podobě komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC uplatnit veškeré připomínky, přičemž tato komunikace nepředstavuje jediný usvědčující důkaz, přičemž její obsah byl odpovídajícím způsobem podpořen i dalšími ve věci provedenými důkazy. 106. Rovněž s odkazem na judikaturu ESLP a SDEU vrchní soud následně konstatoval, že infiltrace koncových zařízení za účelem získání provozních, komunikačních a lokalizačních údajů, resp. provádění de facto hromadného odposlechu, není vyloučeno, pokud byl takový odposlech provázen účinnými zárukami proti riziku jeho zneužití, tedy pokud byl nařízen nezávislým orgánem a náležitě odůvodněn, a to zejména povahou trestných činů, ohledně nichž existuje důvodné podezření stran jejich spáchání. Současně musí být vymezena kategorie osob, které mohou být odposlouchávány, stejně jako musí být omezena doba trvání těchto odposlechů. Posouzení zákonnosti, a tedy i procesní využitelnosti těchto důkazů, pak přísluší toliko vnitrostátním soudům. Vrchní soud současně zdůraznil, že v souladu s mezinárodní zásadou nepřezkoumatelnosti by se mělo vycházet z toho, že důkazy shromážděné v zahraničí jsou shromážděny v souladu se základními právy Evropské unie, ledaže by byly sneseny přesvědčivé argumenty pro závěr, že tomu tak v konkrétním případě nebylo. Jelikož v daném případě nebyla rozhodnutí francouzských soudů schvalujících odposlech a záznam telekomunikačního provozu nikdy shledána za odporující francouzskému právu, a to ani nejvyššími soudními autoritami Francouzské republiky, lze si podle vrchního soudu stěží představit možnost, že by v procesu povolování a realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve věci komunikační platformy Sky ECC došlo k rozporu s českým právem, které implementovalo, stejně jako právo francouzské, příslušné směrnice Evropské unie. Ačkoli se v daném případě jednalo o odposlech telefonické komunikace svojí povahou blízký hromadnému odposlechu, nejednalo se podle Vrchního soudu v Praze o necílený masivní odposlech a zásadní zásah do soukromí odposlouchávaných osob. Předmětem komunikace vedené prostřednictvím služby Sky ECC byly totiž převážně otázky týkající se v širším slova smyslu obchodu s drogami rozličné povahy, tímto odposlechem byla zasažena cílená skupina osob, která tuto veřejně nedostupnou službu upravenou speciálně pro potřeby pachatelů závažné trestné činnosti získala na doporučení některého ze stávajících uživatelů, pročež tato služba umožňovala anonymní komunikaci pouze v této uzavřené komunitě. Současně nelze přehlédnout, že cena této služby, nastavená v řádech tisíců eur ročně, a neveřejnost její nabídky, byly prakticky prohibitivní pro běžné uživatele. Veškeré skutečnosti zjištěné o podmínkách a způsobu provozu služby Sky ECC ještě před vydáním příkazu francouzskými soudy a zajištění jejích dat tedy nasvědčovaly tomu, že byla fakticky využívána exkluzivně jako nástroj páchání závažné trestné činnosti. Tomu také byly na míru uzpůsobeny její funkce jako např. vzdálené vymazání obsahu zařízení či podmínky jejího využívání, mezi něž se řadilo např. i znemožnění připojení telefonu k běžným mobilním sítím a vypnutí GPS pro zabránění zjištění lokace zařízení a maximální utajení identity uživatele. 107. V první ze svých námitek směřující proti použitelnosti komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC k důkazu poukázal obviněný I. Š. na to, že příkaz, na jehož základě byla tato komunikace zajištěna, nebyl odůvodněn ve vztahu k jeho trestné činnosti způsobem, který by splňoval požadavky stanovené v § 88 odst. 2 tr. ř. 108. K dané námitce je na prvním místě třeba konstatovat, že již soud prvního stupně upozornil na skutečnost, že se ve spise nachází kompletní povolovací dokumentace od Obecného soudu v Paříži, které předchází rozsáhlé zprávy z vyšetřování policejního orgánu, ze kterých plyne důvodné podezření na páchání rozsáhlé trestné činnosti drogového charakteru s mezinárodním přesahem. Obviněný tedy měl možnost se s tímto podkladovým materiálem zahrnujícím příkaz francouzského soudu, na jehož základě byla zajištěna komunikace uskutečněná prostřednictvím platformy Sky ECC, seznámit a vznést proti němu konkrétní věcné námitky. 109. Jedná-li se o skutečnost, že tento příkaz není odůvodněn individuálně ve vztahu k osobě jmenovaného obviněného, pak tímto poukazem dovolatel nerozporuje žádný ze závěrů odvolacího soudu. Obviněný totiž svoji námitku stran nenaplnění požadavků zakotvených v § 88 odst. 2 tr. ř. v případě příkazu francouzského soudu, na jehož základě byla zajištěna předmětná komunikace Sky ECC, primárně vystavěl na prostém odcitování požadavků vtělených do předmětného ustanovení trestního řádu a deklaraci jejich nenaplnění ve vztahu k nyní projednávané trestné činnosti jeho osoby, a tedy na ignorování závěrů Vrchního soudu v Praze. Ten se procesní použitelností komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC coby důkazu nezabýval konkrétně z toho důvodu, že se jedná o důkaz získaný na základě mezinárodní justiční spolupráce ze zahraničí, nýbrž proto, že se jednalo o úkon, který byl svojí povahou blízký cílenému hromadnému odposlechu zaměřenému na veškeré uživatele této služby, kteří ji využívali fakticky výlučně jako nástroje závažné trestné činnosti. Procesem nařízení odposlechu francouzskými orgány se totiž odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval komplexně, když na podkladě jeho zevrubného hodnocení ve světle četné judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, SDEU a ESLP uzavřel, že prováděný odposlech obviněného (jakož i celé řady dalších osob zabývajících se tou nejzávažnější trestnou činností) není a priori nepoužitelný pro porušení čl. 6 směrnice, přičemž tento splňoval srovnatelné podmínky s ustanovením § 88 tr. ř. Jak totiž plyne ze zaslaných materiálů francouzské strany, bylo ve Francii vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání mimo jiné zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, páchaný uživateli uzavřené šifrované platformy, mezi něž bylo možno vstoupit pouze na doporučení a její užívání bylo spojeno s vysokým poplatkem v řádech tisíců eur ročně. Současně bylo možno důvodně předpokládat, že tímto odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a evidentně nebylo možno sledovaného účelu dosáhnout jinak, resp. by to bylo podstatně ztížené, jak uvádí § 88 odst. 1 tr. ř. Nejednalo se přitom o klasický odposlech telefonické komunikace, pročež bylo nabourání serverů zajišťujících funkci služby Sky ECC možno posuzovat pouze analogicky optikou požadavků zakotvených v § 88 tr. ř., a to i pokud jde o požadavek individuálního určení odposlouchávaných osob. 110. Nejvyšší soud se přitom - jak již bylo poukázáno výše - s výsledky hodnocení provedeného vrchním soudem v plné míře ztotožňuje, přičemž k danému zdůrazňuje, že odvolací soud neopomněl zohlednit rovněž to, že k použitelnosti důkazů pocházejících z odposlechu provedeného v zahraničí se Nejvyšší soud již vyjadřoval ve svém rozhodnutí ze dne 13. 4. 2007, sp. zn. 11 Tz 129/2006. Podle závěrů zde obsažených je nezbytné, aby odposlech realizovaný zahraničními orgány byl proveden způsobem srovnatelným se zákonnými podmínkami vymezenými českým právem a poskytoval tedy srovnatelnou míru ochrany ústavním právům osob, na něž cílí. Rozhodné tedy je, že příkaz k realizaci „odposlechu“ vztahující se k trestné činnosti skupiny osob užívajících služeb platformy Sky ECC byl odůvodněn skutečnostmi, jež naplňují požadavky srovnatelné s požadavky trestního řádu, a naopak je irelevantní, že v prvotním příkazu k zajištění této komunikace nebyl obviněný jmenovitě označen společně s uvedením konkrétních skutkových poznatků vztahujících se k jeho osobě. Požadavek na naplnění podmínek srovnatelných s § 88 tr. ř. totiž nelze zaměňovat s požadavkem na splnění podmínek identických či s požadavkem trestního řádu na to, aby příkaz k provedení tohoto odposlechu byl formulován tak, aby výslovně deklaroval naplnění podmínek stanovených § 88 odst. 2 tr. ř. Stěžejním je naopak zejména to, že zjištění zahraničních orgánů činných v trestním řízení odůvodňovala časově omezený zásah státních orgánů do tajemství zpráv podávaných telefonem nebo jiným podobným zařízením u konkrétně vymezeného okruhu osob, a to za přísného respektování zásady subsidiarity, kdy bylo zřejmé, že dojde pouze k minimálnímu zásahu do soukromé korespondence nesouvisející s trestnou činností, přičemž jiné prostředky se z pohledu dosažení účelu trestního řízení a ochrany společnosti před pachateli závažných trestných činů ukázaly jako nedostatečné. Způsob zajištění komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC byl totiž predeterminován technologickými parametry provozu této sofistikovaně šifrované služby, jež vylučovala možnost zacílit „odposlech“ na komunikaci vedenou konkrétní osobou či osobami. S ohledem na anonymní charakter služby totiž ani sama společnost, která tuto službu provozovala, neměla k dispozici žádný způsob, kterak přiřadit jednotlivé komunikace ke konkrétním osobám. Za této situace pro orgány činné v trestním řízení neexistovala jiná, cílenější a méně invazivní možnost prověření poznatků o závažné trestné činnosti, než jakou bylo zajištění šifrovaného obsahu veškeré komunikace realizované prostřednictvím této služby, její následné dešifrování a vyhledání indicií umožňující určení osob komunikujících pod konkrétními uživatelskými ID. 111. Pokud pak obvinění namítli, že komunikace uskutečněná prostřednictvím platformy Sky ECC je coby důkaz procesně nepoužitelná v důsledku neinformování České republiky v průběhu provádění odposlechu podle „přílohy C“ ve smyslu čl. 31 směrnice, pak rovněž tuto námitku shledal Nejvyšší soud nedůvodnou, přičemž je nutno poukázat na skutečnost, že i jí se již řádně zabýval odvolací soud v bodech 251. až 257. odůvodnění svého rozhodnutí. Nejvyšší soud se přitom s jeho závěry plně ztotožňuje a nad rámec tohoto poukazu pouze zdůrazňuje, že k udělení souhlasu s provedením odposlechu nebo s jeho pokračováním podle § 393 odst. 1 z. m. j. s. v nyní projednávané věci nedošlo v důsledku svévolného postupu francouzských orgánů činných v trestním řízení, ale objektivně k němu nemohlo dojít s ohledem na technickou povahu realizovaného odposlechu šifrované komunikace v průběhu jejího vlastního zajišťování. K rozklíčování identity jednotlivých uživatelů služby Sky ECC a určení jejich polohy totiž došlo až v rámci následné analytické činnosti velké skupiny zaměstnanců Europolu se zapojením zástupců členských států, mezi něž patřila rovněž Česká republika. Tato objektivní překážka v informování České republiky na patřičném formuláři v souladu se směrnicí přitom nemohla vést k procesní nepoužitelnosti takto získaného důkazu v České republice, jelikož tento důsledek nevyplývá ze zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ze směrnice, ani z obviněnými poukazovaného rozhodnutí SDEU ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22. Jelikož Česká republika byla materiálně seznámena s provedením odposlechu osob nacházejících se na jejím území, a to v okamžiku, kdy tato skutečnost vyšla najevo, předmětné odposlechy jí byly následně poskytnuty a staly se předmětem řádného přezkumu soudů s ohledem na podmínky jejich povolení a jejich procesní použitelnost, dostalo se právům obviněných v nyní projednávané věci plné ochrany. 112. Na výše uvedené je pak na místě poukázat rovněž ve vztahu k námitkám obviněných A. P., N. P., Ž. M., N. S. a N. M., kteří - shodně jako obviněný I. Š. - ve svých dovoláních označili záznam z komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC za plošný odposlech, což odporuje požadavkům § 88 tr. ř. a tuzemské orgány by jej nemohly povolit s ohledem na to, že v této době neměly žádné konkrétní poznatky vztahující se k trestné činnosti dovolatelů. V této souvislosti je třeba s ohledem na argumentaci jmenovaných obviněných zdůraznit skutečnost, že i v případě, že by Česká republika byla po zajištění komunikace Sky ECC notifikována formálně správně ve smyslu čl. 31 směrnice, bylo by pro zvážení využití oprávnění zakotveného v odst. 2 písm. a) citovaného článku směrnice třeba vycházet z poznatků francouzských orgánů činných v trestním řízení, které shledaly důvody k provedení odposlechu, přičemž právě jejich poznatky mohly odůvodňovat prolomení ústavního práva obviněných na ochranu soukromí, jehož legitimita s ohledem na veřejný zájem na zjištění trestných činů a jejich spravedlivém potrestání podléhá kontrole, a který může mít za následek jeho procesní nepoužitelnost. Je tudíž irelevantní, pokud obvinění ve své námitce stran nepoužitelnost zajištěné komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC argumentují tím, že v době, kdy byl tento odposlech proveden, neměly tuzemské orgány činné v trestním řízení vlastní konkrétní poznatky o trestné činnosti dovolatelů. 113. K námitkám brojícím proti nemožnosti ověřit integritu a pravost komunikace Sky ECC s ohledem na utajení technického postupu jejího získání Nejvyšší soud konstatuje, že rovněž touto námitkou se zabýval již vrchní soud, a to v bodech 284. až 290 odůvodnění dovoláními napadeného rozsudku. Odvolací soud přitom zdůraznil zejména to, že obviněným neplyne žádné legitimní právo na to být seznámen s konkrétním technickým postupem, jakým byla data získána ze serverů společnosti provozující službu Sky ECC a kterak probíhalo jejich dešifrování či nabourání. Tímto způsobem totiž nejsou obviněným zprostředkovávána ani data o tom, kterak probíhají odposlechy či jiné postupy policejních orgánů, jakým způsobem jsou zajišťovány po technické stránce a s využitím jakých konkrétních prostředků a postupů. Ve vztahu k integritě dat přitom platí princip důvěry mezi státy Evropské unie, přičemž vlastní obsah komunikace byl podrobně hodnocen v kontextu provedených důkazu při jeho provedení v hlavním líčení, přičemž všichni obvinění měli náležitou možnost se k tomuto vyjádřit a uplatnit své připomínky či námitky. Právo se účinně vyjádřit bylo tedy všem obviněným v nyní projednávané věci zachováno a žádnému z nich nebyla odepřena možnost seznámit se s tímto důkazem od počátku řízení, namítat způsob jeho opatření či jeho použitelnost v trestní věci. Obviněným nic nebránilo ani v tom, aby dále podrobněji brojili proti pravosti komunikace Sky ECC a relevantním způsobem namítali nekonzistenci jednotlivých v ní zaslaných zpráv či např. navrhli jejich podrobení znaleckému zkoumání. Přístup k informacím o procesu získání dat přitom nebyl obviněným odepřen bezdůvodně, nýbrž jeho odepření bylo odůvodněno legitimními cíli v podobě utajení účinných prostředků boje proti té nejzávažnější trestné činnosti. S vývojem informačních technologií a rozšířením jejich využití při páchání trestné činnosti se stále větší část vyšetřování sestává ze snahy orgánů činných v trestním řízení překonat inovativní technologické bariéry, kterými se obzvláště pachatelé závažné trestné činnosti organizovaného charakteru snaží zamezit svému odhalení a dopadení. Za tímto účelem se tito pachatelé odklání od tradičních veřejně užívaných telekomunikačních prostředků, jelikož technologický vývoj jim dal do rukou možnost zřídit si vlastní alternativní, obtížně odhalitelné a prolomitelné komunikační kanály. V nyní projednávané věci šlo právě o takový případ, kdy byl ve službě Sky ECC identifikován nástroj vyvinutý speciálně pro účely komunikace členů organizovaných skupin dopouštějících se závažné trestné činnosti a šířený interními distribučními kanály v rámci jejich globální kooperace. Z tohoto důvodu lze za opodstatněné označit utajení postupů a technologií použitých francouzskými orgány činnými v trestním řízení k překonání těchto překážek, a to s ohledem na možnost zneužití znalostí těchto postupů a technologií k vývoji ochrany před prostředky, které mají orgány činné v trestním řízení k dispozici za účelem vyšetřování závažné trestné činnosti. 114. Konečně Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že na výše uvedených závěrech ničeho nemění ani obviněným I. Š. učiněný zcela obecný poukaz na rozsudek Zemského soudu v Berlíně ze dne 19. 12. 2024, sp. zn. 525 KLs 8/22, případně na rozhodnutí jiných zahraničních soudů, které shledaly nepoužitelnost důkazu v podobě komunikace „EncroChat“ získané obdobným způsobem, tedy nabouráním serveru těchto služeb. Rovněž s tímto poukazem obviněného se totiž již plně vypořádal Vrchní soud v Praze, který správně poukázal na skutečnost, že obecný soud České republiky není nikterak vázán rozhodnutím soudu jiného státu, byť se jedná o stát Evropské unie. Obviněný přitom tento závěr nikterak nerozporuje, když učinil pouze opětovný plošný poukaz na existenci těchto rozhodnutí bez bližšího odkazu na jakoukoli v nich obsaženou argumentaci, čímž pouze poukázal na skutečnost, že soudy jiných států již dospěly k závěru, že důkazy týkající se komunikační platformy Sky ECC byly získány v rozporu s vnitrostátním pořádkem těchto zemí. Takto formulovanou námitku je však v dovolacím řízení nutno označit za zcela irelevantní za situace, kdy obviněný nepředložil jakoukoli vlastní argumentaci, kterou by, a to při zohlednění specifických okolností nyní projednávané věci, společně s poukazem na konkrétní úvahy obsažené v citovaném rozhodnutí rozporoval konkrétní závěry soudů nižších stupňů. K tomuto stavu Nejvyšší soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, není dovolací soud povinen je za něho jakkoli domýšlet (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07). Pro doplnění lze uvést, že závěry obsažené v obviněným poukazovaném rozhodnutí Zemského soudu v Berlíně nebyly přijaty ani tamními výše postavenými soudy, jelikož dané rozhodnutí německého soudu bylo podle veřejně dostupných informací v rámci řádného přezkumu zrušeno a věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí zemskému soudu v jiném složení senátu. 115. Obvinění N. P. a Ž. M. současně namítli porušení principu zákazu sebeobviňování, k němuž mělo dojít v důsledku absence poučení o možnosti odmítnout poskytnout vzorek hlasu resp. nevypovídat, a to v případě obviněného N. P. před pořízením srovnávací nahrávky orgány činnými v trestním řízení pro identifikaci mluvčího ze dne 20. 3. 2023, č. j.: NPC-848/TČ-2022-2200PR, a v případě obviněného Ž. M. v průběhu vazebního řízení, v němž byl pořizován zvukový záznam, který byl následně užit jako srovnávací materiál pro vypracování znaleckého posudku z oboru fonetika, odvětví kriminalistická audioexpertíza. 116. K danému se Nejvyšší soud již dříve ve své judikatuře vyslovil v tom smyslu, že z pohledu zásady nemo tenetur se ipsum accusare a z ní vyvěrajícího zákazu donucení k sebeobviňování lze rozlišovat dva okruhy trestně procesních úkonů, z nichž jedny jsou charakterizovány aktivitou obviněného, k nimž obviněný nesmí být pod hrozbou sankce donucován, zatímco druhý okruh zahrnuje úkony, jichž je obviněný toliko pasivním objektem a k jejichž strpění jej lze zákonnými prostředky přinucovat. Příkladem pasivního úkonu je např. rekognice, při níž je obviněný nucen toliko pasivně strpět poznávací proceduru, přičemž strpění tohoto úkonu nelze označit za donucování k sebeobviňování. Poznávaná osoba je v takovém případě povinna strpět provedení rekognice, přičemž k účasti na rekognici může být donucována předvedením či uložením pořádkové pokuty. V nyní projednávaném případě obvinění Ž. M. a N. P. správně poukazují, že poskytnutí vzorku hlasu představuje aktivní úkon, před jehož provedením má policejní orgán povinnost obviněného poučit o právu jej odmítnout, jelikož poskytnutím vzorku hlasu dochází k překročení hranice mezi úkonem, při němž je obviněný toliko pasivním objektem vyšetřovacího úkonu, a situací, kdy je obviněný nucen k aktivnímu jednání, jímž může přispět ke svému sebeobvinění. Policejní orgán je tedy oprávněn obviněného vyzvat, aby promluvil nebo jinak aktivně jednal, zároveň jej však musí poučit, že provedení tohoto úkonu může odmítnout (bez hrozby uložení pořádkové pokuty čin jiného pořádkového opatření). 117. K danému je v prvé řadě na místě konstatovat, že touto námitkou obviněného Ž. M. se již řádně a zcela správně vypořádaly oba soudy nižších stupňů. Obviněný ovšem tuto skutečnost ve svém dovolání zcela opomíjí, závěry soudů nižších stupňů nikterak nerozporuje a spokojil se tedy s prostým zopakováním svého přesvědčení o tom, že měl být před konáním vazebního zasedání poučen podle § 114 tr. ř. o tom, že může zvážit využití svého práva nevypovídat. K uvedenému tak Nejvyšší soud považuje za dostatečné poukázat na skutečnost, že již Vrchní soud v Praze poukázal na přiléhavé závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 8 Tdo 921/2009, publikovaném pod č. 3/2011 Sb. rozh. tr. Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu přitom plyne, že pro použitelnost zvukového záznamu z hlavního líčení zachycujícího hlasové projevy obviněného jako srovnávací materiál pro vypracování znaleckého posudku z oboru fonetika, odvětví kriminalistická audioexpertíza, je rozhodné to, že se tento záznam stal součástí spisového materiálu po tom, co byl obviněný v souladu s ustanovením § 33 odst. 1 tr. ř. řádně poučen o právu ve své trestní věci nevypovídat a přesto se rozhodl tak učinit s vědomím toho, že je hlavní líčení zvukově zaznamenáváno. Obviněný přitom nerozporuje, že by se identické závěry nedaly vztáhnout i na vazební zasedání, že by některá z výše uvedených podmínek nebyla splněna či že by k výpovědi byl jakkoli nucen, když poukazuje pouze na to, že měl být před svým výslechem v rámci vazebního zasedání poučen rovněž podle § 114 tr. ř. Nejvyšší soud ovšem v souladu se soudy nižších stupňů na podkladě takovéto blíže neodůvodněné argumentace neshledal, že by bylo na místě odchýlit se od jeho výše citované judikatury a zákaz sebeobviňování, který má primárně sloužit k zamezení užívání důkazních materiálů získaných donucením nebo pod nátlakem proti vůli obviněného, vykládat maximalistickým způsobem podle požadavků obviněného. Pravidlo, podle nějž nikdo není povinen sám sebe obviňovat, totiž nelze, i přes jeho zásadní význam pro spravedlivost trestního procesu, považovat za bezbřehé. V praxi přitom může nastat celá řada situací, kdy např. soud sám bude díky jedinečnosti hlasového projevu obviněného moci v průběhu hlavního líčení tento projev porovnat s hlasem mluvčího na nahrávkách či např. porovnat obviněným vlastnoručně učiněné písemné podání směřující k soudu s obsahem jiných zajištěných písemností za účelem identifikace jejich autora. Nelze ovšem požadovat, aby obviněný musel být před jakýmkoli projevem směřujícím z jeho vlastní vůle směrem k soudu poučen o tom, že fakticky tento projev může posloužit k identifikaci jeho osoby a být buď hodnocen přímo soudem či být při jeho zahrnutí do spisového materiálu užit jako srovnávací podklad k případnému budoucímu vypracování znaleckému posudku. Předmětnou námitku obviněného Ž. M. je tedy na místě označit za zcela nedůvodnou. 118. Jde-li o námitku obviněného N. P., pak tento ve svém dovolání vznáší pouze tvrzení o pochybení policejního orgánu při opatřování srovnávací nahrávky. Nikterak přitom netvrdí, že by se následně toto pochybení mělo jakýmkoli způsobem promítnout do řízení před soudem, tedy že by tato nahrávka byla provedena k důkazu přímo či byla užita jako podkladový materiál k vypracování jakéhokoli znaleckého posudku. Z logiky věci tedy obviněný ani nikterak netvrdí, že by následně samotná nahrávka či znalecký důkaz o ní opatřený posloužili k ustálení jakýchkoli skutkových zjištění, natožpak rozhodných. Ničeho takového se nepodává ani z obsahu spisového materiálu, přičemž z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně je zjevné, že obviněný N. P. byl jako uživatel ID: 4DQVKR ztotožněn na základě vyhodnocení vlastního obsahu zajištěné komunikace. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud shledal námitku obviněného za neopodstatněnou, jelikož forma a způsob získání srovnávací nahrávky hlasu obviněného v daném případě, a to s ohledem na následné vyloučení srovnávací nahrávky z důkazní materie, nemohla představovat citelný zásah do práv tohoto obviněného, tzn. že bez ohledu na obviněným tvrzené pochybení policejních orgánů nemohla založit potřebu kasačního zásahu ze strany Nejvyššího soudu. V. 3. K výhradám proti správnosti skutkových zjištění a úplnosti dokazování 119. Pokud jde o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je z podaných dovolání zřejmé, že tento všichni obvinění uplatnili zejména v jeho první alternativě. V této souvislosti Nejvyšší soud znovu odkazuje na výše uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno výše, těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Za případ extrémního (zjevného) nesouladu však nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. 120. V této souvislosti Nejvyšší soud rovněž připomíná, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), když platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má ryze procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové tedy není způsobilé naplnit obviněným zvolené (avšak ani žádné jiné) dovolací důvody. Nejvyšší soud v rámci své konstantní rozhodovací praxe doposud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury lze v tomto směru poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. 121. Z výše popsaných důvodů je tak nutno za irelevantní považovat námitky skutkového charakteru, jejichž prostřednictvím žádný z dovolatelů nikterak věcně nebrojí proti tomu, že by soudy nižších stupňů přijaté závěry údajně nasvědčovaly jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy proti tomu, že by rozhodná skutková zjištění učiněná v nyní projednávané věci neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo že by takováto rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Všichni obvinění se totiž ve svých dovoláních převážnou většinou své argumentace omezili na opětovné předložení výtek stran údajně chybného hodnocení provedených důkazů a následně na základě vlastního hodnocení těchto důkazů odmítli rozhodná skutková zjištění stran jimi páchané trestné činnosti jako nepodložená či chybná, jelikož podle jejich mínění nebyla dostatečně prokázána jejich účast na jednání popsaném pod body I. a II. výrokové části rozsudků soudů prvního a druhého stupně. Takovéto námitky obviněných však nelze podřadit pod žádný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř. a tyto nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, neboť podstata jejich dovolací argumentace nespočívá v tom, že by osvědčovala vadu plynoucí ze skutečnosti, že skutková zjištění soudů projevující se v závěru o jejich vině přisouzenými zločiny nemají podklad v soudem hodnocených důkazech, nýbrž ve snaze důkazy, z nichž soudy vyšly, zpochybnit a s poukazem na zásadu in dubio pro reo prosadit vlastní (pro jejich osoby příznivější) variantu průběhu skutkového děje. 122. Nad rámec shora uvedeného konstatování o irelevantnosti předmětných námitek [jak z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] Nejvyšší soud uvádí, že Městský soud v Praze i Vrchní soud v Praze v dané věci postupovaly v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotily podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, jakož i v rozsudku soudu druhého stupně a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných především v odůvodnění těchto meritorních rozhodnutí, je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Z odůvodnění rozsudku soudů nižších stupňů zároveň nelze nikterak vyvodit, že by se v nyní posuzovaném případě tyto soudy dopustily jakéhokoliv svévolného hodnocení důkazů v neprospěch dovolatelů, když oba soudy přesvědčivě a logicky zdůvodnily, z jakých důvodů neuvěřily obhajobě prezentované obviněnými. 123. Pakliže s ohledem na výše uvedené obvinění M. W. O., A. P., N. P., N. S. a Ž. M. v rámci svého mimořádného opravného prostředku stran jednání popsaného pod bodem I. namítli, že z provedených důkazů není možné prokázat jejich vinu, a fakticky se tak spokojili pouze s prostým konstatováním toho, že soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo, jelikož provedené důkazy nevyvrátily jimi předkládané alternativní verze skutkového stavu, a to zejména v důsledku procesní nepoužitelnosti komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC či chybného hodnocení jejích částí vytržených z kontextu komunikace jako celku, považuje Nejvyšší soud za zcela dostatečné poukázat na výše uvedené vypořádání námitek vztahujících se k procesní použitelnosti a způsobu provedení tohoto klíčového důkazu. S ohledem na zcela obecné vymezení námitek jmenovaných dovolatelů je podle dovolacího soudu dostatečným konstatování, že z řady podkladů (jejichž podrobný obsah zde není třeba, a to zejména z důvodu procesní ekonomie, opětovně detailně rekapitulovat) podporujících zjištění učiněná na základě komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC byl zjevný charakter a četnost úkonů, jimiž se jmenovaní podíleli na chodu pěstíren či obchodu s marihuanou tak, jak je jejich činnost vymezena v rámci jednání popsaného pod bodem I., jakož i skutečnost, že tak činili po delší dobu a v úzké kooperaci s dalšími spoluobviněnými a tedy s vědomím své role v organizované skupině zaměřené na soustavnou výrobu drog v řádech stovek kilogramů a obchodu s nimi za účelem dosažení zisku velkého rozsahu, když pouze u obviněného Ž. M. nebylo na jejich základě prokázáno, že by tak činil s vědomím o přeshraničním působení této skupiny. 124. Jde-li o námitky obviněného I. Š. ohledně údajného neprokázání jeho zapojení do provozu pěstíren a pěstování konopí s obsahem THC, resp. neprokázání množství pěstovaného konopí a jeho ceny za kilogram, pak i k těmto Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal, že se jedná o zcela irelevantní skutkové námitky, jejichž prostřednictvím obviněný izolovaně hodnotí jednotlivé důkazy a odmítá hodnocení provedené soudy nižších stupňů. Jmenovaný obviněný přitom nikterak nepoukazuje na zásadní rozpory mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, nýbrž předkládá-li vlastní rozbor podstatné části provedených důkazů, činí tak pouze na podkladě jejich izolovaného hodnocení a zcela opomíjí, a to pro jím tvrzenou procesní nepoužitelnost, jakákoliv zjištění učiněná na základě komunikace učiněné prostřednictvím platformy Sky ECC. Právě v rámci této komunikaci přitom obviněný podle závěru soudu prvního stupně nikoli konspirativně, nýbrž zcela bez zábran probíral svoji trestnou činnost, když hovořil například o obchodních značkách konopí, procesu pěstování, o cenách, dovozu sazenic ze zahraničí atd. V tomto kontextu přitom soudy nižších stupňů správně hodnotily zbylé důkazy spojující obviněného s činností organizované skupiny, načež shledaly, že bylo spolehlivě vyloučeno, že by obviněný neměl s pěstováním konopí ničeho společného, i že by předmětem jeho činnosti mohlo být pěstování tzv. CBD konopí, které by nebylo toxikomansky zneužitelné. Obviněný Š. přitom nad rámec prostého poukazu na to, že u něj nebyl nalezen telefon s touto aplikací, nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, jíž by zpochybnil autorství komunikace, kterou podle zjištění soudů nižších stupňů vedl prostřednictvím platformy Sky ECC. Nikterak ani nerozporuje nejnižší zjištěnou prodejní cenu sušiny konopí nad rámec zcela obecného konstatování, že hypoteticky mohla být ad hoc dohodnuta i cena jiná. Pokud pak obviněný rozporuje výsledky zkoumání zajištěných rostlin konopí a sušiny, zcela přechází, že se těmito námitkami již vypořádaly soudy nižších stupňů a nikterak relevantně nerozporuje jejich závěr o tom, že z provedených důkazů vyplynulo to, že jediným důvodem pěstování konopí byla výroby drogy a její následná distribuce. Jelikož jiný scénář nedává s ohledem na nákladný, skrytý provoz pěstíren pomocí sofistikovaných technologií v pražských bytech při placení vysokých nájmů a konspirativní činnosti jednotlivých obviněných, jež byly koordinovány prostřednictvím šifrovaných telefonů, smysl, nelze považovat za chybu, pokud zkoumání zajištěných neusušených rostlin směřovalo právě k zjištění obsahu THC v zajištěném konopí při jeho zpracování do toxikomansky zneužitelné podoby. I případné hypotetické nepřesnosti pak nelze v souladu se závěry soudů nižších stupňů považovat za jakkoli podstatné, natožpak způsobilé ovlivnit rozhodná skutková zjištění, a to s ohledem na prokázané enormní množství již vyrobené a zobchodované drogy, které mnohonásobně překročilo hranici nejvyššího zákonem vymezeného rozsahu. 125. Stran námitek, jimiž obviněný L. R. namítá, že v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku absentuje bližší popis jeho jednání, tedy to, kterak se podílel na trestné činnosti a na základě jakých důkazů bylo toto jeho jednání prokázáno, Nejvyšší soud shodně konstatuje, že rovněž tento obviněný fakticky neoznačuje rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a provedenými důkazy. Námitkami tohoto obviněného stran jím tvrzeného neprokázání jeho trestné činnosti se přitom již podrobným a vyčerpávajícím způsobem zabýval odvolací soud v bodech 333. až 347. odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku. Nejvyšší soud považuje za dostatečné na tyto přesvědčivé a komplexní závěry poukázat, a to s ohledem na skutečnost, že je dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku ani věcně nerozporuje, když se omezil toliko na zopakování svého přesvědčení o tom, že mu přisouzená trestná činnost v tomto rozsahu nebyla řádně prokázána. Relevantním způsobem tak nikterak nezpochybnil soudy provedené hodnocení komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC, z níž vyplynulo intenzivní zapojení jeho osoby do provozu pěstíren a činnosti organizované skupiny, a jejímž obsahem byly mimo jiné i fotografie, na kterých je zachycen i s dalšími spoluobviněnými při pěstování konopí a manipulaci s jeho sušinou. Skutečnosti vyplývající z komunikace Sky ECC byly podpořeny zejména výsledky sledování osob a věcí, při nichž byl obviněný zachycen při návštěvě vícero objektů s pěstírnami, jakož i při manipulaci se sazenicemi konopí, dále výsledky domovních prohlídek, jakož i jeho částečným doznáním či odbornými vyjádřeními z oboru kriminalistiky, odvětví genetiky. 126. Opírá-li obviněný N. M. své námitky rozporující rozhodná skutková zjištění o tvrzení stran údajného neprokázání své přítomnosti v České republice v letech 2019 až 2021, a tedy ani své účasti na trestné činnosti v tomto období, pak je nutno i takovéto námitky označit ve vztahu k zákonným dovolacím důvodům za irelevantní. Jmenovaný obviněný totiž v těchto zcela ignoruje rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů prokazující jeho zapojení do trestné činnosti. Tyto soudy totiž samy připustily, že se obviněný nenacházel po celou dobu páchání trestné činnosti soustavně na území České republiky, nicméně dospěly k závěru, že z provedených důkazů jasně vyplývá jeho zapojení do této činnosti. Povaha organizační činnosti obviněného totiž nevyžadovala jeho soustavnou přítomnost na území České republiky, neboť s ohledem na úzkou kooperaci vysokého počtu osob na jednotlivých činnostech spojených s výrobou drogy a její distribuci se tyto osoby byly schopny v případě nepřítomnosti některé z nich zastoupit. Intenzivní zapojení obviněného do trestné činnosti přitom nevyplynulo jen z komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC vztahující se již k roku 2020 a obsahující rovněž usvědčující fotografie k pěstování konopí a pěstírnám, ale také např. z nálezu DNA obviněného na zásilce zachycené v květnu 2021 a obsahující 125 kg marihuany pocházejících z pěstíren provozovaných organizovanou skupinou, jejíž činnost organizoval zejména obviněný I. Š. V roce 2020 obviněný N. M. prostřednictvím A. P. objednal falešné doklady totožnosti, za něž sám zaplatil, převzal je a následně je užil v roce 2023 k pronájmu jednoho z objektů, v němž byla provozována nelegální pěstírna konopí. V žádném případě tak nelze akceptovat požadavek obviněného na to, aby byla rozhodná skutková zjištění považována za neprokázaná s ohledem na absenci důkazů, z nichž by vyplýval jeho kontinuální pobyt na území České republiky. 127. Konečně je na místě konstatovat, že ani obviněný S. Đ. nevznesl ve svém dovolání námitky, jimiž by relevantním způsobem zpochybnil rozhodná skutková zjištění soudů nižších stupňů, nýbrž fakticky pouze odmítá výsledky dokazování a v návaznosti na vlastní hodnocení provedených důkazů označuje své jednání, jakož i zapojení do organizované skupiny, za neprokázané. Nejvyšší soud v prvé řadě shledal, že není zjevné, jak jmenovaným obviněným poukazovaná skutečnost, že byl dne 1. 3. 2023 ztotožněn při silniční kontrole a následně v červenci 2023 zadržen ve Vídni, vylučuje závěry soudů stran toho, že se v České republice minimálně od února 2023 podílel na provozu nelegálních pěstíren konopí. Obviněný totiž tímto prostým poukazem nemohl nikterak zpochybnit zjištění vyplývající z řady důkazů, jimiž byl z trestné činnosti usvědčen a tyto zcela opomíjí, natož aby popsal jakýkoli rozpor mezi nimi a rozhodnými skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů. Vina jmenovaného obviněného byla spolehlivě prokázána zejména výsledky analýz věcí zajištěných při domovních prohlídkách, podle nichž byla nalezena stopa DNA obviněného rovnou ve třech bytech, v nichž se nacházely nelegální pěstírny konopí, jakož i výsledky sledování osob a věcí, v jehož rámci byl obviněný Đ. zachycen při nákupu v Grow shopu a následném vnášení předmětů do objektů s nelegálními pěstírnami. Obviněný se tedy podle výsledků provedených důkazů na území České republiky zapojil do nelegálního provozu celkem pěti pěstíren. Za zcela irelevantní je na místě označit návrhy na doplnění dokazování výpovědí spoluobviněných v dovolacím řízení či snahu obviněného Đ. dosáhnout změny skutkových závěrů soudů nižších stupňů poukazem na srovnání úzké části důkazů o jeho vině s důkazy, které se vztahovaly k jednání původně spoluobviněného a následně odvolacím soudem viny zproštěného spoluobviněného R. C. K danému je nutno pouze doplnit, že obviněný Đ. sám konstatoval, že jím v dovolacím řízení poukazované dopisy spoluobviněných A. P. a N. M. nemají přinést ničeho nového, a to nad rámec zopakování popření zapojení osoby dovolatele do trestné činnosti organizované skupiny. 128. Za dané situace lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že soudy nižších stupňů posuzovaly věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodily shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny a § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistily skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jejich rozhodnutí. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené v nyní posuzované věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry městského a vrchního soudu neměly oporu v provedených důkazech. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění předložená obviněnými v rámci jejich mimořádného opravného prostředku či jimi plošně učiněné odmítnutí většiny skutkových zjištění jakožto nepodložených přitom nemají procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně či soudem druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. 129. Jedná-li se o námitky obviněných I. Š. a N. P. směřující proti úplnosti provedeného dokazování, pak ani ty nelze podřadit pod žádnou z alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Své tvrzení o existenci vady v podobě tzv. opomenutého důkazu totiž obviněný I. Š. vznesl pouze v kontextu svých výše vypořádaných skutkových námitek a toto jeho tvrzení tak fakticky představuje toliko prosté zopakování jeho přetrvávajícího přesvědčení, že v dané věci bylo pro prokázání míry jeho participace na trestné činnosti a stanovení jejího rozsahu nezbytné, aby byl soudy nižších stupňů proveden důkaz svědeckou výpovědí Z. A. a výpovědí zpracovatelů odborných vyjádření. Zároveň shodně s obviněným N. P. navrhl výslech jednotlivých policistů, kteří v dané věci vypracovali protokoly o provedeném sledování osob a věcí. 130. Nejvyšší soud k tomuto opětovně připomíná, že soudy vždy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, kterak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Oba soudy nižších stupňů přitom svá meritorní rozhodnutí vydaná v nyní posuzované věci řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky kladenými na odůvodnění svých rozhodnutí vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů, jakož i to, jakým způsobem se vypořádaly s obhajobou jednotlivých obviněných, včetně obviněného I. Š. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu. Ta vylučuje, aby se ve smyslu tohoto dovolacího důvodu jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 733/01 a další). Nerespektování práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, k čemuž však v nyní posuzované věci nedošlo. 131. Nadto je s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování v nyní posuzované věci podle zjištění Nejvyššího soudu zřejmé, že se v případě námitek obviněných I. Š. a N. P. o tzv. opomenuté důkazy nejedná a jednat ani nemůže, neboť za opomenuté nelze označit takové důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů řádně zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněnými navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. Zjednodušeně řečeno, o existenci opomenutých důkazů se nejedná v důsledku prosté nespokojenosti obviněného s úplností provedeného dokazování. Výše uvedené je nutno zdůraznit zejména za situace, kdy obviněný I. Š. ve svém dovolání zcela obecně bez označení konkrétních důkazů a k nim se vztahující argumentace zcela irelevantním způsobem namítl, že nebyly provedeny výslechy blíže neurčeného „množství svědků“. Nejvyšší soud se v dané věci plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, který v odůvodnění svého rozsudku přiléhavě uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Nejvyšší soud se rovněž bezvýhradně ztotožnil se způsobem, jímž vrchní soud v bodech 307. až 309., 315. a 354 až 356. odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku důkladně vypořádal veškeré obviněnými I. Š. a N. P. navrhované důkazy, když vysvětlil, proč je považuje za nadbytečné. Nelze tedy než zopakovat, že odvolací soud nepochybil, pokud zamítl návrh obhajoby obviněného I. Š. na doplnění dokazování výslechem Z. A. v postavení svědka, když při absenci výpovědi tohoto svědka jiné, dostupné a náležitě provedené důkazy umožnily bez důvodných pochybností v dané věci řádně rozhodnout. Zároveň bylo s ohledem na napojení tohoto svědka na činnost spoluobviněných zjevné, že by jeho výpověď nemohla vyvrátit rozhodná skutková zjištění učiněná na základě zbylých důkazů, a to i za situace, pokud by tento svědek nevyužil svého práva nevypovídat, jelikož obviněný I. Š. návrh na výslech svědka Z. A. učinil s tvrzením, že by z jeho výpovědi mohlo vyplynout, že právě tento svědek byl skutečným vlastníkem a provozovatelem pěstírny konopí v nemovitosti na adrese XY. Jde-li o navrhované důkazy opětovným výslechem zpracovatelů odborných vyjádření a znaleckých posudků, pak tyto důkazy shledal odvolací soud nadbytečnými s ohledem na skutečnost, že ani hypotetické nepřesnosti vyplývající např. z nezohlednění odchylky 10 % nemohly - s ohledem na enormní množství vyrobené a distribuované marihuany - ničeho změnit na rozhodných skutkových zjištěních a závěru o vině obviněných. Obdobným způsobem odvolací soud vysvětlil, že neshledává žádných rozporů mezi protokoly o sledování osob a věcí a pořízenými videozáznamy či fotografiemi, když tyto důkazy byly v souladu s dalšími objektivními důkazy v podobě výsledků domovních prohlídek a analýzy při nich řádně zajištěných věcí. 132. Námitky obviněných I. Š. a N. P. stran existence opomenutých důkazů v důsledku zamítnutí návrhů obhajoby je tak s ohledem na výše uvedené na místě označit za zcela irelevantní, jelikož obvinění ve svém dovolání ani netvrdí, že by některý z jimi učiněných důkazních návrhů zůstal v rámci úvah soudů nižších stupňů zcela opomenut. Taktéž podle zjištění Nejvyššího soudu ze spisového materiálu jasně vyplynulo, že soudy nižších stupňů nikterak neopomněly rozhodnout o každém vzneseném důkazním návrhu, jehož provedení jmenovaní obvinění v rámci hlavního líčení či veřejného zasedání o odvolání výslovně žádali, přičemž odmítnutí obhajobou vznesených důkazních návrhů ve svých rozhodnutích také dostatečně odůvodnily. 133. Obviněný A. P. současně namítá nedůvodné neprovedení podstatného důkazu v podobě znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, specializace forenzní lingvistika, jenž by na základě jazykové analýzy a interpretace zachycené komunikace odpověděl na otázku, zda z ID KJQDK8 komunikuje jedna osoba či osob více, a následně jednotlivé komunikace roztřídil a přiřadil k jednotlivým mluvčím. Tuto námitku Nejvyšší soud shledal věcně podřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jelikož obviněný uvádí, že přestože byly jeho návrhy opakovaně odmítnuty, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně se podává jen to, že je běžné, že si lidé telefony půjčují. K danému je však nutno poukázat na skutečnost, že byť se soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích výslovně nevěnovaly důvodům vedoucím k zamítnutí předmětného návrhu obviněného, oba se v odůvodnění svého rozhodnutí zevrubně věnovaly hodnocení důkazu v podobě komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC, přičemž dospěly k závěru, že pod uživatelským ID KJQDK8 nehovoří pouze obviněný A. P., nicméně on byl vlastníkem telefonu s tímto uživatelským ID a případy, kdy komunikaci jeho prostřednictvím nevedl právě on, byly pro tyto soudy běžně rozpoznatelné z obsahu komunikace (tedy i bez potřeby jejího znaleckého zkoumání). Městský i vrchní soud se tedy řádně zabývaly tím, kterou komunikaci je na místě přičítat obviněnému P., a to zejména v kontextu vysokého počtu fotografií, které s ní tohoto obviněného jednoznačně spojovaly, když tato komunikace obsahovala např. selfie fotografie obviněného, fotografie jeho psa či fotografie falešných dokladů vystavených na jeho jméno. Půjčování telefonu v některých případech pak představuje skutečnost, kterou soudy nižších stupňů nikterak nezpochybňovaly, jak plyne např. z bodu 55. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž je popisována komunikace, kterou prostřednictvím ID: KJQDK8 vede obviněný N. M. Za tohoto stavu je z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů zjevné, že se požadavek na forenzně-lingvistické zkoumání komunikace jevil jako zjevně nadbytečný, přičemž - jak již bylo konstatováno výše, zjevná nadbytečnost určitého důkazu vylučuje možnost, že by se jednalo o důkaz opomenutý a je judikatorně uznávaným relevantním důvodem pro zamítnutí takového důkazního návrhu. S ohledem na výše uvedené tedy Nejvyšší soud shledal, že byť se soudy nižších stupňů přímo (explicitně) uvedeným důkazním návrhem obviněného A. P. ve svých rozsudcích podrobně nezaobíraly, materiálně tak učinily, pročež jde jen o formální nedostatek jejich odůvodnění a na podkladě uplatňovaného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak jde o námitku zjevně neopodstatněnou. V. 4. K výhradám proti procesním nedostatkům v řízení 134. Na prvním místě považuje Nejvyšší soud za důležité vypořádat se s námitkami, v nichž obvinění I. Š., M. W. O., L. R., N. S., Ž. M. a N. S. namítli, že komunikace uskutečněná prostřednictvím platformy Sky ECC byla ze strany soudu prvního stupně čtena selektivně a tento soud pochybil, pokud na návrh obhajoby nepřistoupil k přečtení veškeré komunikace v souladu s § 213 odst. 2 tr. ř. 135. Pokud jde o otázku, zda se soud prvního stupně nedopustil pochybení, pokud nepřistoupil k přečtení či přehrání celého obsahu paměťového média obsahujícího komunikaci Sky ECC, lze s ohledem na výše uvedené ve shodě se závěry soudů nižších stupňů konstatovat, že záznam komunikace pořízený v zahraničí se předáním tuzemským orgánům činným v trestním řízení nestává automaticky ve všech ohledech odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, tj. odposlechem realizovaným na základě rozhodnutí příslušného soudce orgány Policie České republiky v rámci trestního řízení vedeného na území České republiky. Za situace, kdy je orgánům činným v trestním řízení tento odposlech pořízený v zahraničí předán ve formě datového nosiče obsahujícího soubory s tabulkami obsahujícími konverzace, fotografie a zvukové záznamy, pak je nutno způsob provedení tohoto důkazu přizpůsobit jeho formě, jak již ostatně uzavřel Vrchní soud v Praze v bodech 274. až 278. odůvodnění svého rozsudku, v nichž zcela přiléhavým způsobem vypořádal identické námitky obviněných a konstatoval, že je tento důkaz nutno považovat za jiný věcný důkaz podle § 213 odst. 1 tr. ř. Podle § 213 odst. 1 tr. ř. přitom platí, že posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny a jiné věcné důkazy se při hlavním líčení předloží stranám k nahlédnutí, a pokud je to třeba, předloží se k nahlédnutí i svědkům a znalcům. Podle druhého odstavce tohoto ustanovení pak platí, že pokud kterákoli ze stran navrhne přečtení listiny uvedené v odstavci 1, je soud povinen při hlavním líčení takovou listinu přečíst. V nyní projednávaném případě tedy soud prvního stupně postupoval v souladu se zákonem, když v rámci konaného hlavního líčení přítomným procesním stranám podle § 213 odst. 1 tr. ř. za použití technických prostředků předložil k nahlédnutí relevantní části komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC a následně podle § 214 tr. ř. dal obviněným možnost, aby se k tomuto provedenému důkazu vyjádřili. Nejen soud, ale i obvinění tedy byli seznámeni s obsahem předmětné komunikace a věděli, co je v ní zachyceno a z čeho může soud vycházet, přičemž obvinění měli adekvátní příležitost uplatnit k ní své stanovisko. 136. Těžiště námitek obviněných představuje zejména jejich poukaz na skutečnost, že soud nepřečetl kompletní obsah komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC, ačkoli to obvinění navrhli. Je přitom nutné akcentovat, že v trestním řízení je třeba předejít zcela neúměrnému prodlužování celé fáze soudního řízení, které by již kolidovalo se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Dokazování v trestním řízení nemůže být z povahy věci bezbřehé, nýbrž se musí vždy vztahovat k projednávané věci. Je přitom zcela samozřejmé, že v případě rozsáhlých konverzací obsažených v jediném důkazu je tuto nutno rozdělit do určitých bloků v rozsahu, který minimalizuje prodloužení řízení, avšak zároveň neznemožní obhajobě, resp. obviněným možnost se k ní vyjádřit. K danému lze zdůraznit, že ani postup, kdy soudy nevyhoví návrhu na čtení všech listinných důkazů, nýbrž provedou důkaz demonstrací ve formě předložení listinného důkazu stranám k nahlédnutí, automaticky nezakládá zásah do práva na spravedlivý proces (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. III. ÚS 3707/19). Uvedené tedy v plné míře platí rovněž pro jiné věcné důkazy, na něž se bez dalšího nevztahuje povinnost podle § 213 odst. 2 tr. ř., přičemž v postupu městského soudu nelze shledat pochybení ani v tom, jakým způsobem se v rámci hlavního líčení s neprovedením důkazu veškerou komunikací a jejím přečtením vypořádal. Obvinění totiž nevznesli odůvodněné návrhy ke konkrétním částem komunikace, a ani ve svých dovolacích námitkách neoznačují takové zprávy či jiné části komunikace, k nimž by věcně odůvodnily jejich důležitost nad rámec zcela obecného poukazu na nutnost zjištění „kontextu“ celé komunikace. S ohledem na uvedené se v případě neprovedení komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC k důkazu v její úplnosti nemohlo jednat o pochybení či opomenutí důkazů a založit závažnou vadu, která by se mohla odrazit v posouzení viny a trestu obviněných. 137. Namítl-li dále obviněný I. Š., že v rámci hlavního líčení konaného dne 24. 10. 2024 nebyl rozsudek Městského soudu v Praze, resp. jeho výrok, vůbec vyhlášen, přičemž předsedkyně senátu se rovnou uchýlila k jeho stručnému odůvodnění, Nejvyšší soud k danému konstatuje, že se jedná o irelevantní námitku, jíž se již řádně věnoval odvolací soud v bodech 144. až 148. odůvodnění svého rozsudku. Nad rámec zde uvedeného k tomu, že postup zvolený soudem prvního stupně je aprobovaný ustálenou judikaturou a obviněný nemohl být předložením skutkové věty v textové podobě namísto jejího přečtení žádným způsobem fakticky zkrácen na svém právu na spravedlivý proces, Nejvyšší soud dodává, že tato skutečnost našla odraz mimo jiné i v novele trestního řádu provedené zákonem č. 270/2025 Sb. Tato novela zakotvila nové znění ustanovení § 128 odst. 3 tr. ř., podle nějž od 1. 1. 2026 platí, že je-li popis skutku rozsáhlý, obsahuje řadu technických údajů nebo ústní vyhlášení plného výroku, jímž se obviněný uznává vinným nebo jímž se obžaloby zprošťuje, není z jiných obdobných důvodů vhodné, předseda senátu vyhlásí výrok tak, že uvede podstatné skutkové okolnosti a označení trestného činu, jehož se výrok o vině týká, a to jeho zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, včetně skutečnosti, zda jde o zločin nebo přečin. Naproti tomu ve zbytku odkáže na písemné znění výroku rozsudku, jež bezprostředně po vyhlášení předá stranám. Považuje-li to za vhodné, může předseda senátu písemné znění výroku rozsudku také promítnout nebo jinak zpřístupnit veřejnosti. 138. K námitce obviněného I. Š. stran porušení práva na obhajobu v důsledku absence protokolů z hlavního líčení ve spise před přednesem závěrečných řečí Nejvyšší soud konstatuje, že se rovněž v tomto případě nejedná o námitku nepodřaditelnou pod kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů, navíc se identickou námitkou řádně zabýval již odvolací soud v bodech 141. až 143. odůvodnění svého rozhodnutí. K danému s ohledem na absenci změn v argumentaci obviněného tak nezbývá než podotknout, že se Nejvyšší soud v tomto ohledu ztotožňuje s kritickým náhledem obviněného na stav, kdy nedojde k včasnému vyhotovení protokolů z hlavního líčení, jelikož je nutno označit za žádoucí, aby ve věcech složitých byly tyto protokoly obhajobě (resp. i dalším stranám řízení) k dispozici, nicméně v souladu s odvolacím soudem má přesto za to, že pokud je hlavní líčení vyjádřením zásady ústnosti a zásady bezprostřednosti uvedených v § 2 odst. 11 a 12 tr. ř., a obvinění i jejich obhájci se tohoto hlavního líčení řádně účastnili, pak případné opožděné vyhotovení protokolů o hlavním líčení nikterak nezakládá porušení práva na obhajobu a potažmo práva na spravedlivý proces. K danému již odvolací soud zcela přiléhavě odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 6 To 58/2012, uveřejněné pod č. 61/2013 Sb. rozh. tr, podle kterého z § 55a, § 55b tr. ř. ani § 41 odst. 6 tr. ř., jakož ani z jiných ustanovení předmětného zákona upravujících práva obhajoby neplyne, že by protokol o hlavním líčení bylo nezbytné vyhotovit a obhájci doručit ještě před přednesem závěrečných řečí, což je zjevné rovněž z § 128 odst. 3 tr. ř., podle nějž platí, že rozsudek se zpravidla vyhlásí hned po skončení jednání. 139. Identicky je za irelevantní nutno označit rovněž námitku obviněného I. Š., že mu na jeho žádost nebyly poskytnuty zvukové záznamy z hlavního líčení. K danému totiž Nejvyšší soud ve shodě s Vrchním soudem v Praze shledal, že na žádost obviněného bylo v tomto směru Městským soudem v Praze reagováno a tyto záznamy byly následně k dispozici v kanceláři trestního oddělení, kam se však obhájkyně obviněného nedostavila, přičemž její přesvědčení o tom, že bylo povinností soudu prvního stupně informovat ji o dostupnosti těchto záznamů a nevyrozumění o této skutečnosti tak představuje zásadní pochybení, je nutno označit za liché. 140. K dovolacím námitkám, jež obviněný I. Š. spojuje s námitkou podjatosti senátu Městského soudu v Praze jím vznesenou dne 10. 6. 2024, Nejvyšší soud předně konstatuje, že jmenovaný obviněný ve svém dovolání výslovně neuplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. a zjevně tak ani neměl v úmyslu, jelikož v tomto směru nevznáší žádnou ucelenou argumentaci nad rámec toho, že za známky podjatosti označuje zcela obecně ty dílčí závěry soudu prvního stupně, s nimiž nesouhlasí. Obviněný tedy fakticky Městskému soudu v Praze po věcné stránce vytknul ve vztahu k namítané podjatosti pouze to, že stížnost proti usnesení o námitce podjatosti senátu podle § 31 odst. 1 tr. ř. byla soudem prvního stupně vrchnímu soudu předložena až společně s meritorním rozhodnutím. Takto formulovanou námitku ovšem obviněný nemohl vznést s poukazem na žádný ze zákonných dovolacích důvodů a v jím vytýkaném postupu nelze shledat žádného zásadního pochybení, a to vzhledem k tomu, že stížnost proti rozhodnutí o námitce podjatosti nemá odkladný účinek (srov. § 141 odst. 4 tr. ř.), pročež podání této stížnosti nebrání dokončení probíhajících úkonů trestního řízení či dalšímu postupu v řízení. Ačkoli soud prvního stupně bezesporu mohl a měl předložit stížnost obviněného Vrchnímu soudu v Praze dříve, jelikož se nejednalo o nikterak časově náročný úkon, který by měl za následek průtahy ve věci samé, je zjevné, že se tato skutečnost (resp. městským soudem zvolený postup) práva obviněného na podání stížnosti a její vyřízení materiálně nikterak nedotkla. Faktickým důsledkem postupu soudu prvního stupně tak bylo pouze to, že městský soud zvýšil zcela hypotetické riziko možných budoucích průtahů ve věci, jelikož v mezidobí od podání stížnosti obviněného učinil ve věci samé řadu úkonů, které by eventuálně nemohly v souladu s § 30 odst. 1 tr. ř. posloužit jako podklad pro rozhodnutí, a to v případě, že by Vrchní soud v Praze shledal námitku podjatosti vznesenou obviněným za důvodnou, což se však nestalo. 141. Pokud obviněný I. Š. dále namítal podjatost tlumočnice Mgr. Jasminy Žarković z hlediska jí prováděného překladu a skutečnosti, že jmenovaná tlumočnice byla konzultantkou znalkyně z oboru fonetiky PhDr. Marie Hes Svobodové, jedná se rovněž o námitku nepodřaditelnou pod kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů, kterou navíc dostatečně vypořádaly již soudy prvního i druhého stupně. Zejména soud prvního stupně se ve svém rozsudku vyjádřil k podjatosti jmenované tlumočnice, stejně jako k věcné správnosti jí pořízených překladů. Podjatost jmenované tlumočnice ve smyslu § 18 zákona č. 354/2019 Sb., o soudních tlumočnících a překladatelích, ve znění pozdějších předpisů, přitom v nyní posuzované věci neshledal. K danému je nutno zdůraznit, že věcný nesouhlas strany řízení s obsahem tlumočnického (či překladatelského) úkonu, stejně jako znaleckého posudku, není možné považovat za důvod vedoucí bez dalšího k vyloučení tlumočníka (překladatele nebo znalce), a to ani tehdy, pokud by byl tento nesouhlas v řešené věci důvodný a tlumočník ve svém překladu chyboval. V nyní projednávané věci přitom tlumočnice překládala mimořádně rozsáhlé množství písemného i jiného materiálu, přičemž je přirozené, že se mohly objevit dílčí nepřesnosti, nicméně nikoli v zásadním rozsahu. Pokud obhajoba namítala, že tlumočnice v některých případech příliš dovozovala kontext tlumočeného projevu, tzn. že se neomezila na pouhý překlad, nýbrž přikročila k určité subjektivní interpretaci překládaných sdělení nabídnutím alternativ výkladu, soud vysvětlil, že tento význam byl zcela zřejmý z kontextu překládané konverzace a nedošlo tak ke zkreslení jejího obsahu. Soud prvního stupně proto navzdory tomu, že shledal za nutné poučit tlumočnici o tom, že nemá vykládat obsah překládaných textů, neshledal, že by tlumočnice k výkonu své odborné činnosti přikročila nekorektně s cílem obviněným v nyní posuzované věci jakkoli škodit. Důvod pro její vyloučení pro podjatost pak soudy nižších stupňů neshledaly ani s ohledem na její působení v pozici konzultantky při zpracování posudku z oboru kriminalistika, odvětví fonoskopie, jelikož toto působení se vztahovalo pouze k osvětlení toho, jak se v cizím jazyce tvoří jednotlivé hlásky, a nelze z něj dovodit jakoukoli pochybnost o její nepodjatosti pro její poměr k věci, některému z účastníků řízení nebo jeho zástupci, zadavateli posudku, orgánu veřejné moci, který jí zadal tlumočnický úkon nebo prováděl řízení. 142. Konečně namítl-li obviněný I. Š., že zásadní procesními vadou je též dodatečné založení listin do trestního spisu až po provedeném prostudování spisu na konci vyšetřování, jakož i to, že mu údajně bylo upřeno právo podat návrh na předběžné projednání obžaloby, lze konstatovat, že se i v tomto ohledu jedná o irelevantní námitky nepodřaditelné pod kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů. Nadto je na místě zdůraznit, že obviněný se ve svém dovolání omezil pouze na blíže neodůvodněné konstatování o existenci vady, přičemž toto konstatování odpovídá identickým odvolacím námitkám vypořádaným již Vrchním soudem v Praze. Jelikož obviněný ve svém dovolání k danému neuvádí žádnou argumentaci, považuje Nejvyšší soud za dostatečné poukázat na závěry odvolacího soudu vyjádřené v bodech 149. až 154. odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku, v nichž odvolací soud uzavřel, že obhajobou vytýkaný postup orgánů činných v přípravném řízení trestním není porušením práva na obhajobu a potažmo spravedlivý proces, pakliže byly v přípravném řízení shromážděny informace odůvodňující trestní stíhání konkrétních osob, použitou právní kvalifikaci a následně i podání návrhu na podání obžaloby a samotné podání obžaloby. Vrchní soud současně zcela správně poukázal na skutečnost, že i samy procesní strany mají možnost v průběhu trestního řízení, tedy i v řízení před soudem, předkládat další důkazy. 143. Pokud se jedná o údajné upření práva na podání návrhu na předběžné projednání obžaloby senátem soudu prvního stupně, pak k dané obecné deklaraci obviněného Š., v níž absentuje jakákoli věcná argumentace, nezbývá než podotknout, že obviněnému žádné takové právo nesvědčí, jelikož z ustanovení § 185 tr. ř. vyplývá obligatorní povinnost předsedy senátu přezkoumat obsah obžaloby a obsah předloženého spisu. Jinak vyjádřeno, řízení o nařízení předběžného projednání obžaloby není řízením o návrhu, o kterém by bylo nutno vydávat formální rozhodnutí. Po přezkoumání podané obžaloby v kontextu předloženého spisového materiálu může dojít k další fázi řízení, tedy k předběžnému projednání obžaloby, což představuje samostatné fakultativní stádium soudní fáze trestního řízení, jež patří do výlučné kompetence soudu. O tom, zda je nutno věc předběžně projednat, anebo zda lze ve věci nařídit hlavní líčení rozhoduje předseda senátu, který však nevydává žádné speciální rozhodnutí o tom, proč předběžné projednání obžaloby v konkrétní věci nenařídil či naopak nařídil. Je přitom možné, aby procesní strany samy navrhly předsedovi senátu, aby podanou obžalobu předběžně projednal, nicméně podání takového podnětu neznamená, že za situace, kdy soud neshledá zákonné důvody pro předběžné projednání obžaloby, bude povinen o tomto podnětu vydat negativní rozhodnutí. V. 5. K výhradám proti právnímu hodnocení a právní kvalifikaci jednání 144. K právním námitkám obviněných Nejvyšší soud úvodem opětovně zdůrazňuje, že ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je podkladem pro posouzení správnosti právních otázek skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to ani na základě případného doplnění dokazování, ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.). Nejvyšší soud se v rámci formování svých právních závěrů opírá toliko o skutečnosti, jak byly soudy nižších stupňů zjištěny a jsou zaneseny ve výroku dovoláním napadeného rozhodnutí. Proto ani důvodem dovolání ve smyslu tohoto zákonného důvodu nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění, která jsou vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a jsou blíže rozvedena v jeho odůvodnění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, sv. 16 pod č. T 369). 145. Výše uvedené je třeba zdůraznit v návaznosti na skutečnost, že všichni obvinění své námitky, jimiž rozporují údajně nesprávné závěry soudů nižších stupňů ohledně toho, zda byla naplněna subjektivní stránka či objektivní stránka jim přisouzených trestných činů, minimálně z části opírají o své tvrzení stran údajného neprokázání skutkového stavu, resp. v návaznosti na jimi předkládaný alternativní skutkový stav, jehož se dožadují v kontextu vlastního hodnocení důkazů či po vyloučení části důkazů pro jejich údajnou procesní nepřípustnost. Výlučně tak činí obvinění M. W. O., A. P., L. R. a S. Đ., kteří ve svých námitkách, v nichž rozporují právní kvalifikaci jim přisouzeného jednání – a to opětovně – vznáší primárně argumentaci, jíž negují rozhodná skutková zjištění soudu prvního stupně či soudu druhého stupně, na jejichž základě byl ustálen skutkový stav. Nejvyšší soud tak na tomto místě odkazuje na výše uvedené vypořádání skutkových námitek obviněných a znovu zdůrazňuje, že soudy nižších stupňů v nyní posuzované věci zjevně postupovaly v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř., když zjistily skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. 146. Další částí svých námitek, jež podle Nejvyššího soudu nelze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., obvinění odmítli právní závěry soudů nižších stupňů, aniž by blíže odůvodnili, z jakého důvodu je považují za chybné, eventuálně pouze poukázali na jimi preferované hodnocení provedených důkazů. K takovýmto námitkám Nejvyšší soud poukazuje na to, co již konstatoval výše, tedy že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, není dovolací soud povinen je za něho jakkoli domýšlet. 147. Uvedené je nutno zdůraznit zejména ve vztahu k dovolacím námitkám obviněného N. S., který závěr o spáchání trestné činnosti ve velkém rozsahu odmítl jednak poukazem na údajné neprokázání jeho podílu na provozu všech nelegálních pěstíren konopí a jeho povědomí o jednání ostatních spoluobviněných, jakož i poukazem na to, že se v tomto případě nejednalo o organizovanou zločineckou skupinu. Obviněný přitom konkrétními hmotněprávními námitkami vycházejícími z rozhodných skutkových zjištění soudů nižších stupňů nikterak nerozporuje spáchání trestného činu podle § 283 tr. zákoníku v postavení člena organizované skupiny působící na území více států. Zároveň zcela opomíjí, že Vrchní soud v Praze ve svém hodnocení nevycházel z toho, že se v daném případě jednalo o organizovanou zločineckou skupinu a ani tak učinit nemohl, jelikož takový závěr by představoval nepřípustné porušení zásady reformatio in peius, a to pro absenci odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze směřujícího v neprospěch dovolatelů do výroku o trestu. Vrchní soud v Praze tedy i nadále v souladu se závěry Městského soudu v Praze shledal, že obvinění se svého jednání dopustili ve vzájemné součinnosti (ve spolupachatelství) jako členové organizované skupiny, a nad rámec toho pouze obiter dictum konstatoval, že jednání skupiny, jíž byl obviněný členem, již vykazovala znaky organizované zločinecké skupiny. Ve vztahu ke způsobenému následku, tj. rozsahu nedovoleného nakládání s omamnými a psychotropními látkami, je v takovém případě nutné aplikovat obecné zásady o spolupachatelství vyjádřené v § 23 tr. zákoníku, tedy že každý ze spolupachatelů odpovídá za spáchaný trestný čin, jako by jej spáchal sám (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 187/2019, ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 11 Tdo 977/2017, či ze dne 18. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1236/2015). Jinými slovy v takovém případě platí, že každému ze spolupachatelů je zásadně přičítáno i jednání všech ostatních spolupachatelů, respektive škodlivý následek takového jednání (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 332; PROVAZNÍK, J. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2020, s. 416). Na identické závěry lze odkázat i ve vztahu k argumentaci obviněného N. P., Ž. M. a N. M., kteří odmítli jako neprokázané, že by věděli o existenci organizované skupiny a byli do ní zapojeni, a současně požadovali, aby bylo jejich jednání právně kvalifikováno pouze ve vztahu k části nelegálně pěstovaného konopí. 148. Výjimkou z výše uvedeného jsou v první řadě námitky obviněného I. Š., v nichž tento rozporuje naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty zločinu podle § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. I tyto námitky ovšem obviněný z části opřel o skutkovou argumentaci, v níž rozporuje nejmenší zjištěnou výši prodejní ceny konopí, pročež v tomto rozsahu Nejvyšší soud shledal předmětnou námitku irelevantní. Naopak věcně podřaditelnou pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud shledal námitku obviněného zakládající se na tvrzení o nezohlednění všech reálných nákladů a možných ztrát jednotlivých pěstebních cyklů, nicméně dospěl k závěru, že se jedná o námitku zjevně neopodstatněnou. Ustanovení § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku totiž hovoří o úmyslu získat majetkový prospěch velkého rozsahu, nikoliv o jeho skutečném získání. Jak konstatoval již odvolací soud, z provedeného dokazování vyplývá, že členové organizované skupiny, včetně obviněného Š., v rámci jednání popsaného pod bodem I. 2) nelegálně zřídili celkem jednadvacet tzv. indoorových pěstíren konopí, přičemž vzhledem k počtu pěstíren, době páchání trestné činnosti a počtu cyklů realizovaných v jednom roce, po odpočtu nákladů na nájem bytů, vybavení a provoz pěstíren, nákup sazenic a přípravků podporujících růst rostlin, odměny osob starajících se o chod pěstíren a zpracování rostlin, by v případě prodeje sušiny konopí s obsahem THC a zpracování živých rostlin konopí spolu s prodeji sušiny konopí s obsahem THC popsaných po bodem I. 1) činil zisk nejméně 15.570.257 Kč. V tomto ohledu je tak zapotřebí jednání, které je obviněnému Š. kladeno za vinu, posoudit jako dokonaný trestný čin, a to rovněž ve vztahu ke znakům kvalifikované skutkové podstaty předmětného zločinu uvedené v § 283 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Soudy nižších stupňů přitom při výpočtu očekávaného prospěchu operovaly s celkovým očekávaným ziskem z prodeje a zcela správně odečetly náklady vynaložené na technologii, jakož i další předvídatelné náklady. 149. Nejvyšší soud má v souladu se soudy nižších stupňů za to, že těmito náklady se rozumí toliko náklady nezbytné pro samotné opatření drogy (v posuzovaném případě rostlin konopí) a rovněž prokázané pravidelné a obviněnými předpokládané náklady spojené s obchodem s touto drogou, avšak nikoli hypotetické ztráty, k nimž mohlo dojít přes snahu obviněných se těmto vyhnout a maximalizovat svůj zisk, když ne všechny výdaje na straně pachatele drogové trestné činnosti mají tu povahu, aby byly při řešení míry jeho prospěchu jako náklady zohledněny. V tomto směru lze analogicky poukázat na východiska vyplývající z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 1 To 89/2014, podle nichž „pokud by docházelo k nekritickému zohledňování pachatelem eventuálně uváděných nákladů ve spojení s trestnou činností, mohlo by docházet k situacím, jež by byly v zásadě v rozporu s logikou věci, proto je možno mezi objektivně zohlednitelné náklady započíst v podstatě pouze ty položky, které jsou nezbytné pro opatření rostlin, jejich vypěstování či sklizeň, eventuálně zpracování, tedy náklady, které byly při výrobě drogy spotřebovány či užity při tomto procesu jejich výroby. Mezi takové náklady přitom nepatří pořízení nemovitostí, byť za účelem vybudování pěstíren, či stravné osoby na trestné činnosti se podílejících, případně jiných osoby, jejich odměna, telekomunikační náklady, náklady na PHM v souvislosti s různými jízdami apod.“ (k tomu rovněž srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 3 Tdo 496/2008). 150. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. věcně odpovídá námitka obviněného N. S. opírající se o tvrzení, že skutkový stav tak, jak byl ve vztahu k jeho osobě zjištěn a následně popsán ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu, nelze posuzovat jako trestný čin spáchaný jedním neděleným útokem, nýbrž jako pokračující trestný čin ve smyslu § 116 tr. zákoníku, spáchaný vícero dílčími útoky, či dokonce jako vícero samostatných trestných činů. 151. K danému tedy Nejvyšší soud v prvé řadě konstatuje, že podle § 116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku. 152. Co se rozumí skutkem, není v obecné rovině zákonem nikterak definováno, nicméně jeho vymezení je záležitostí ustálené právní teorie a soudní praxe. Podstatou skutku, o němž má soud rozhodnout, je právně relevantní jednání obviněného (konání nebo opomenutí), z něhož vzešel následek porušující nebo ohrožující společenské zájmy chráněné trestním zákonem. Podstatu skutku tedy tvoří jednak jednání trestně odpovědného pachatele a jednak následek, který jím byl způsoben. Součástí skutku nemůže být jakékoli jednání osoby, ale pouze takové, které je relevantní z hlediska trestního práva hmotného, a je proto obsaženo ve znacích skutkové podstaty některého trestného činu. Obdobně i následek musí být významný ze stejného hlediska. Momentem, jenž dělí počínání pachatele na různé skutky, je právě trestněprávně relevantní následek, který obviněný způsobil nebo chtěl způsobit. Pro vztah mezi jednáním a následkem musí platit, že jednání je pro daný následek kauzální, tj. bez něj by k následku nemohlo dojít tím způsobem, jak k němu došlo (srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 8/1985 a č. 5/1988 Sb. rozh. tr.). Všechny projevy vůle pachatele navenek, které vedly k takovému trestněprávně relevantnímu následku, pak tvoří jeden skutek. O jeden skutek z hlediska hmotného práva se jedná i v případě, došlo-li ke vzniku více následků významných pro trestní právo hmotné, jestliže každý z těchto následků byl způsoben alespoň zčásti týmž (jedním) jednáním, rovněž významným z hlediska trestního práva hmotného. 153. Trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku přitom může mít podle okolností případu povahu trestného činu trvajícího i pokračujícího. Pro určení povahy konkrétního skutku je podstatné to, zda jednotlivé útoky (kterými jsou v dané věci jednotlivé přesně nezjištěné případy výroby drogy a na ně navazující distribuční akty) lze v rámci uvedeného celku samostatně vymezit, resp. rozdělit na samostatné skutky nebo na jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu. V případě, že takto učinit nelze, je nutno takové jednání posuzovat v hmotněprávním smyslu jako jeden skutek, a to tehdy, pokud časově neurčené jednání pachatele bylo kontinuální a jednotlivé akty mající alternativní znaky objektivní stránky skutkové podstaty ve smyslu § 283 odst. 1 tr. zákoníku byly spolu kauzálně propojeny (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008). 154. Danou problematikou, tedy zda určité jednání je pokračováním v trestném činu podle ustanovení § 116 tr. zákoníku, či zda se o pokračování trestného činu nejedná, přičemž všechna popsaná jednání tvoří jeden skutek, se ve vztahu k drogové trestné činnosti Nejvyšší soud již opakovaně zabýval v rámci své judikaturní činnosti, a to např. v usneseních ze dne 10. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1480/2006, ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 11 Tdo 1440/2008, ze dne 15. 8. 2012, sp. zn. 5 Tdo 801/2012, ze dne 19. 9. 2012, sp. zn. 6 Tdo 894/2012, ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1132/2015, ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015, a ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 11 Tdo 125/2017. Právě ve dvou posledně uvedených usneseních Nejvyššího soudu je výslovně zdůrazněno, že případy, kdy pachatel distribuuje nebo vyrábí a distribuuje omamné a psychotropní látky v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají, je třeba považovat za jediný (trvající) skutek, nikoliv za pokračování v trestném činu ve smyslu § 116 tr. zákoníku. 155. S odkazem na výše uvedené je na místě konstatovat, že o takový, citovanou judikaturou předpokládaný případ se jednalo i v nyní posuzované věci. Podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů měl obviněný S. nejméně od 27. 12. 2016 až do 20. 3. 2023 jako člen organizované skupiny zabývající se výrobou a prodejem sušiny konopí v Evropě sám či s dalšími spoluobviněnými provozovat, organizovat a řídit chod nelegálních in-door pěstíren, přičemž se jednalo o soustavnou pěstitelskou činnost. Takto vyrobené konopí pak dlouhodobě přechovávali a toto bylo průběžně po částech distribuováno třetím osobám. Za daného stavu je tak třeba přisvědčit závěrům soudů nižších stupňů, že jednání obviněného N. S. zahrnující jednak pěstování rostlin konopí a opakovanou a průběžnou výrobu toxikomansky zneužitelné sušiny z něj, jakož i distribuci této sušiny dalším osobám, se časově prolíná, překrývá se a nerozpadá se do časově izolovaných úseků, které by byly propojeny jednotným záměrem a dalšími okolnostmi předpokládanými v § 116 tr. zákoníku. Ve shodě s právním posouzením učiněným soudy nižších stupňů tak nelze než dospět k závěru, že se v daném případě jedná o jednání, které bylo namístě posoudit jako jediný nedílný skutek, kterým se obviněný dopustil spáchání trvajícího trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. b), písm. c) tr. zákoníku. V. 6. K výhradám proti výrokům o trestu 156. Jde-li o námitky dovolatelů stran nepřiměřenosti jim uloženého trestu odnětí svobody uplatněné obviněným N. P. s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., obviněnými N. M. a S. Đ. s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je z obsahu dovolání podaných jmenovanými obviněnými zjevné, že je opřeli především o své tvrzení, že jim ukládaný trest odnětí svobody byl soudem vyměřen v nepřiměřené výši. Konkrétně obviněný S. Đ. v tomto ohledu namítl nedostatečné zohlednění „všech zákonných okolností“, zatímco obvinění N. P. a N. M. se dožadují, aby v dovolacím řízení byla reflektována právní úprava obsažená v zákoně č. 270/2025 Sb., kterým došlo s účinností od 1. 1. 2026 k novelizaci trestního zákoníku. Nejvyšší soud však z níže rozvedených důvodů ani jednu z těchto námitek neshledal za věcně podřaditelnou pod kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů. 157. Nejvyšší soud totiž ve své judikatuře již dříve mnohokrát uvedl, že námitky směřované vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit toliko v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen za podmínek, kdy byl obviněnému uložen trest takového druhu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu nebo výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu vymezeného v § 265b odst. 1 tr. ř. 158. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno dovoláním napadené rozhodnutí, je ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. možno považovat – jde-li o výrok o trestu – toliko jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 159. Současně je třeba připustit, že uvedené zásady neplatí bezvýjimečně, neboť pokud by bylo zjištěno, že uložený trest je v natolik extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe, implikovalo by to zásah Nejvyššího soudu v dané věci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. 160. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda a z principu právního státu vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba si klást otázku, zda zásah do osobní svobody pachatele - obecně ústavním pořádkem předvídaný - je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, stejně jako za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (viz nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). 161. V tomto směru nelze pominout, že Ústavní soud ve své judikatuře zastává názor, že ukládání trestu obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a v této souvislosti zohledňuje případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu porušily (či mohly porušit) některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného. O takové případy může jít tehdy, je-li rozhodnutí o trestu v důsledku absence odůvodnění nepřezkoumatelné, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je-li založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémním rozporu s provedeným dokazováním či zjištěném nezákonným způsobem anebo zjištěném nedostatečně v důsledku existence tzv. opomenutých důkazů (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV. ÚS 2947/17). 162. V nyní posuzované věci se však o takovouto situaci zcela zjevně nejedná. Obvinění N. P., N. M. a S. Đ. byli v souladu s § 283 odst. 4 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2025, shodně ohroženi trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od deseti do osmnácti let, přičemž soudem druhého stupně byl obviněný S. Đ. odsouzen k nepodmíněnému trestu v délce trvání deseti let, tedy k trestu vyměřenému na samé spodní hranici zákonné trestní sazby vztahující se na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V případě obviněných N. P. a N. M. pak odvolací soud oběma obviněným uložil trest odnětí svobody ve shodné výměře jedenácti let a devíti měsíců, tzn. v blízkosti dolní hranice zákonné sazby vztahující se na trestný čin, jímž byli uznáni vinnými. Odvolací soud přitom při ukládání těchto trestů zohlednil konkrétní povahu a závažnost obviněnými spáchaného zvlášť závažného zločinu, jejich osobní poměry a dosavadní způsob života, možnosti jejich nápravy, stejně jako jejich chování po spáchání činu, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními § 37 až § 39 tr. zákoníku. 163. Zcela obecná námitka nepřiměřenosti uloženého trestu vznesená obviněným S. Đ., v níž tento dovolatel bez jakéhokoliv bližšího odůvodnění namítá nezohlednění všech „podstatných okolností“, tak neodpovídá nejen obviněným uplatněným, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Jmenovanému obviněnému lze přisvědčit pouze v tom ohledu, že soud prvního stupně neodůvodnil řádně své úvahy o výši ukládaného trestu odnětí svobody ve vztahu k jeho osobě. Toto pochybení bylo ovšem napraveno odvolacím soudem, který ve prospěch obviněného jako polehčující okolnost zohlednil jeho kratší účast na trestné činnosti. Obviněný ovšem tuto skutečnost nikterak nereflektuje a konkrétně neuvádí, jaké zákonné náležitosti uložený trest vyměřený odvolacím soudem nesplňuje, či jaká skutečnost byla podle jeho mínění opomenuta. Ve svém dovolání se naopak omezil pouze na vyjádření toho, že s výší trestu není spokojen a upřednostňoval by trest v nižší výměře. Jelikož mu byl uložen trest odnětí svobody na samé spodní hranici, dožaduje se fakticky z blíže neurčených důvodů uložení trestu pod spodní hranicí jeho zákonné sazby, aniž by byť i jen zmínil jedinou konkrétní okolnost, která by tento mimořádný (a nikoli obligatorně daný) postup měla podle jeho mínění odůvodňovat. K danému tedy Nejvyšší soud považuje za dostatečné konstatovat, že obviněným zvolený postup nemohl být nikterak úspěšný za situace, kdy mu odvolací soud prokazatelně uložil odpovídající druh trestu a jeho uložení sice úsporně, avšak stále ještě dostatečným způsobem odůvodnil, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném případě nejedná o trest exemplární, nepřiměřeně přísný a neslučitelný s principy proporcionality trestní represe. 164. Rovněž v případě obviněných N. P. a N. M. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tresty uložené těmto obviněným, kteří se přes svou dosavadní bezúhonnost účastnili závažné trestné činnosti delší dobu, s rozmyslem a po předchozím uvážení, nelze považovat za tresty nezákonné, nepřiměřeně přísné, exemplární či dokonce za excesivní, a to ani v kontextu zbylých jim uložených trestů. Jmenovaní obvinění v nyní projednávané věci nenamítají, že by jim uložený trest byl v rozporu s hmotným právem v tom smyslu, že by byla porušena ustanovení o ukládání trestu odnětí svobody platná podle právní úpravy účinné v době rozhodování, a to ani pokud jde o vymezení zákonných hranic příslušné trestní sazby, nýbrž brojí proti tomu, že soudem prvního stupně mělo být při hodnocení závažnosti trestné činnosti přihlédnuto k budoucí změně právní úpravy, k níž došlo v důsledku novely trestního zákoníku provedené zákonem č. 270/2025 Sb., s účinností od 1. 1. 2026, resp. by podle představ dovolatelů měl tuto novelu aplikovat Nejvyšší soud v dovolacím řízení. V této souvislosti je namístě připomenout, že dovolací soud není nikterak oprávněn zrušit rozhodnutí, v němž neshledal žádné pochybení, přičemž podle obecného pravidla pro posouzení časové působnosti hmotně právních předpisů je soud povinen trest ukládat podle zákona účinného v době, kdy je o trestném činu, a tedy i o uložení trestu, rozhodováno (§ 3 odst. 1 tr. zákoníku), tzn. že i zákonnost takového trestu se posuzuje podle právní normy účinné v době, kdy daný rozsudek, jímž byl trest pachateli uložen, nabývá právní moci, a nikoliv podle zákona - byť již platného, avšak v době rozhodování o trestu dosud neúčinného. Nad rámec toho pak Nejvyšší soud dodává, že neshledal jakkoli relevantní požadavek obviněného na to, aby mu dovolací soud s ohledem na jím vnímané rozpory v § 283a tr. zákoníku v nyní účinném znění, jehož aplikace v nyní projednávané věci nepřipadala v úvahu, poskytnul ryze teoretický výklad tohoto ustanovení, resp. v něm zakotvených znaků kvalifikovaných skutkových podstat. 165. Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že v nyní posuzované věci ve vztahu k osobám výše jmenovaných dovolatelů k porušení hmotného práva ze strany soudu druhého stupně při ukládání trestů odnětí svobody v žádném ohledu nedošlo. VI. Závěr 166. Jak již Nejvyšší soud konstatoval výše, obvinění I. S., M. W. O. a Ž. M. v rámci svého dovolání uplatnili rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., přičemž se tak stalo v případě obviněného I. S. výslovně a v případě zbylých jmenovaných obviněných implicitně. Všichni tři tak přitom učinili v jeho druhé alternativě, když poukázali na zamítnutí jimi podaných řádných opravných prostředků odvolacím soudem, přestože v předchozím řízení byly – podle jejich názoru – dány důvody dovolání popsané v § 265b odst. 1 písm. g) či písm. h) tr. ř. Takto formulovaný důvod dovolání však může být úspěšný toliko v případě, že by byla skutečně zjištěna existence vytýkaných vad, které by zatěžovaly trestní řízení již před soudem prvního stupně. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu zbylých jmenovanými obviněnými uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani jimi výslovně uplatněný či v jimi podaných dovoláních implicitně vyjádřený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. 167. V souvislosti s uplatněnou argumentací dovolatelů je třeba opětovně zdůraznit, že všichni z nich převážnou většinu svých dovolacích námitek uplatnili již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 168. Oba soudy nižších stupňů se přitom v nyní posuzované věci s námitkami obviněných v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly, aniž by došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání jimi vznesených odvolacích námitek, resp. nevyhovujícího odůvodnění napadeného rozsudku vrchního soudu. Odvolací soud se totiž v odůvodnění svého rozsudku – místy sice stručně, avšak dostatečně - vypořádal s hlavními procesními i hmotně právními aspekty dané věci, přičemž z jeho argumentace je zjevné, jakým způsobem se vypořádal se zásadními námitkami jednotlivých obviněných. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i ESLP zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do zákonných podmínek kladených na odůvodnění soudního rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96, rozsudek velkého senátu ze dne 21. 1. 1999). V tomto směru lze poukázat rovněž na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj. 169. Současně je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněných mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. Obecně přitom platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Současně byly projednávané skutky všech dovolatelů správně právně kvalifikovány, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněny. 170. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, sp. zn. 15 To 10/2025, jakožto i jemu předcházejícího postupu, v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněných M. W. O., L. R. a S. Đ. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., pročež tato dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Ve věci dovolání obviněných I. Š., A. P., N. P., Ž. M., N. S. a N. M. pak nebylo nikterak zjištěno, že by došlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu jimi uplatněných dovolacích důvodů, pročež byla dovolání těchto obviněných Nejvyšším soudem v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. O odmítnutí všech podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.). V Brně dne 21. 4. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu