11 Tdo 225/2026-842 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2026 o dovolání obviněného D. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 9. 2025, č. j. 15 To 40/2025-739, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 97 T 12/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. H. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 5. 2025, č. j. 97 T 12/2024-575, uznal obviněného D. H. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedeného zvlášť závažného zločinu se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že: nejméně dne 21. 4. 2022 v úmyslu překročit hranici České republiky se Spolkovou republikou Německo vezl ve vozidle BMW X5, registrační značky XY, červený fosfor o hmotnosti 1 282,2 gramu, ze kterého lze vyrobit tzv. českou cestou při započtení maximálních ztrát 3 897 gramů hydrochloridu metamfetaminu, tj pervitinu, dále 2 750 ks tablet s obsahem nejméně 154,59 hydrochloridu pseudoefedrinu, hydroxid sodný o hmotnosti 814 gramů, kyselinu chlorovodíkovou o objemu 180 cm3, jód o hmotnosti 1 412,3 gramu a další předměty sloužící k výrobě pervitinu, přičemž téhož dne byl v 9:15 hodin zadržen policejním orgánem na čerpací stanici pohonných hmot na XY, nedaleko hraničního přechodu, čímž mu bylo v další cestě zabráněno, a to ačkoliv k jakémukoli nakládání, zacházení a vývozu těchto látek nemá a nikdy neměl žádné oprávnění, přičemž červený fosfor je jako prekursor uveden v přílohách k Nařízení Evropského parlamentu Rady (ES), č. 273/2004, konkrétně v příloze č. 1, kategorie 2, podkategorie 2A a dále v Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, konkrétně v příloze, kategorie 2, s ohledem na novelu uvedených nařízení provedenou nařízením Komise v přenesené působnosti (EU) 2020/1737 ze dne 14. 7. 2020, kyselina chlorovodíková je jako prekursor uvedena v přílohách k Nařízení Evropského parlamentu Rady (ES), č. 273/2004, konkrétně v příloze č. 1, kategorie 3 a dále v Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, konkrétně v příloze, kategorie 3, s ohledem na novelu uvedených nařízení provedenou nařízením Komise v přenesené působnosti (EU) 2020/1737 ze dne 14. 7. 2020, a pseudoefedrin je jako prekursor uveden v přílohách k Nařízení Evropského parlamentu Rady (ES), č. 273/2004, konkrétně v příloze č. 1, kategorie 1 a dále v Nařízení Rady (ES) č. 111/2005, konkrétně v příloze, kategorie 1, s ohledem na novelu uvedených nařízení provedenou nařízením Komise v přenesené působnosti (EU) 2020/1737 ze dne 14. 7. 2020, a hydroxid sodný a jód jsou pomocné látky, které se používají při výrobě metamfetaminu, tzv. českou cestou. 2. Soud prvního stupně obviněnému za shora uvedený zvlášť závažný zločin a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 4. 2023, č. j. 4 T 128/2022-112, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2023, a dále za sbíhající se přečin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Mostě ze dne 10. 11. 2023, č. j. 4 T 143/2023-635, který nabyl právní moci dne 1. 12. 2023, uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb, s výší jedné denní sazby 600 Kč, tj. celkem 120 000 Kč a podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu třiceti měsíců. Současně soud prvního stupně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 4. 2023, č. j. 4 T 128/2022-112, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2023, a trestního příkazu Okresního soudu v Mostě ze dne 10. 11. 2023, č. j. 4 T 143/2023-635, který nabyl právní moci dne 1. 12. 2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a osoby jemu blízké, a to jeho sestra L. B. a družka L. B., odvolání, o nichž Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozhodl rozsudkem ze dne 26. 9. 2025, č. j. 15 To 40/2025-739, tak, že k odvolání obviněného a jmenovaných osob jemu blízkých rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak nově rozhodl tak, že při nedotčeném výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněnému za výše uvedený zvlášť závažný zločin a dále za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 4. 2023, č. j. 4 T 128/2022-112, jenž nabyl právní moci dne 21. 4. 2023, uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, s výší jedné denní sazby 600 Kč, tj. celkem 60 000 Kč a podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu třiceti měsíců. Současně odvolací soud podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 4. 2023, č. j. 4 T 128/2022-112, který nabyl právní moci dne 21. 4. 2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Lucie Kýčkové, advokátky, dovolání, a to z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř. Namítá totiž jednak, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a jednak, že napadené rozhodnutí ve výroku o trestu spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu, dovolatel spatřuje především v tom, že soudy nesprávně vyhodnotily, že by na skutkových závěrech nemohlo nic změnit ani vyslechnutí obhajobou navrhovaných svědků, zejména bratra obviněného – N. S. L. Je přesvědčen, že nejdříve by měli být navržení svědci vyslechnuti a až následně jejich výpověď v kontextu všech provedených důkazů vyhodnocena, tedy nelze souhlasit s tím, aby soud příslušné důkazy vyhodnotil ještě před tím, než budou provedeny. Vytýká oběma soudům, že o výslech jmenovaného svědka se ani nepokusily, když navíc jde o svědka, který byl na místě činu, tj. o očitého svědka celé události. Zdůrazňuje přitom, že tento svědek byl schopen vyjádřit se k jeho plánům, a potvrdit tak skutečnost, že (ačkoliv textová komunikace mezi ním a jeho družkou svědčí o opaku) neměl v úmyslu opustit Českou republiku. V této souvislosti dále poukazuje na to, že ačkoli nepopírá, že předměty nalezené v rámci prohlídky jiných prostor a pozemků dne 27. 6. 2022 ve vozidle v batohu slouží k výrobě omamných a psychotropních látek a že je v dané době držel, a mohl tak naplnit skutkovou podstatu trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku, popírá však právě to, že by měl v úmyslu dané předměty vyvézt do Spolkové republiky Německo. 6. V rámci argumentace týkající se nesprávného hmotněprávního posouzení ve vztahu k výroku o trestu obviněný namítá, že při ukládání souhrnného trestu (kdy samotné uložení souhrnného trestu jako takové nerozporuje) mělo dojít ke zrušení nejen výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 4. 2023, č. j. 4 T 128/2022-112, ale i výroků o trestech z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 11. 3. 2024, č. j. 7 T 10/2024-59, a z rozsudku téhož soudu ze dne 3. 8. 2024, č. j. 42 T 103/2024-55, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 9. 2024, č. j. 5 To 215/2024-116. Tento svůj názor odůvodňuje tím, že nyní projednávanou trestnou činnost spáchal již na jaře roku 2022, tedy před vyhlášením uvedených dvou soudních rozhodnutí. 7. Z výše rozvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k odst. 1 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil ve výroku o vině i výroku o trestu a přikázal následně odvolacímu soudu ve smyslu § 265l odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl s tím, že ho zaváže svým právním názorem. Současně navrhuje, aby Nejvyšší soud ještě před svým meritorním rozhodnutím přerušil ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. výkon trestu odnětí svobody, který v současné době vykonává. 8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Michal Basík (dále jen „státní zástupce“). Ve vztahu k námitce obviněného stran neprovedení navrhovaného důkazu výpovědí bratra obviněného státní zástupce konstatuje, že tuto lze považovat za odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě. Dále připomíná, že obviněný provedení tohoto důkazu výslovně navrhl až v odvolacím řízení. Poukazuje na to, že odvolací soud se tímto důkazním návrhem přiměřeně zabýval, přičemž jej vyhodnotil jako nadbytečný (zde odkazuje na bod 37 odůvodnění jeho rozsudku). Přestože příslušné odůvodnění je stručnější, má státní zástupce za to, že je zcela adekvátní situaci, neboť výslech svědka je zároveň i reálně nedosažitelný, když svědek se zdržuje na neznámém místě ve Spojeném království. S ohledem na tyto okolnosti uzavírá, že o opomenutý důkaz se jednat nemůže a daná námitka je zjevně neopodstatněná. 9. Pokud jde o námitku obviněného, že jeho jednání mělo být právně posouzeno jako přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku, státní zástupce uvádí, že tato odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jen zdánlivě. Obviněný ji totiž primárně opírá o vlastní skutkový závěr, že mu nebylo prokázáno, že zamýšlel zajištěný prekursor pro výrobu metamfetaminu vyvézt. Státní zástupce konstatuje, že tento skutkový závěr však z provedeného dokazování vyplývá bez zřejmých pochybností (k tomu odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu v bodech 27 až 31), přičemž obviněný ani nepředkládá relevantní tvrzení či důkaz, který by byl reálně způsobilý takové skutkové zjištění soudů vůbec zpochybnit. Uzavírá tudíž, že samotná skutková zjištění soudů tak možnost obviněným prosazovaného právního posouzení vylučují, neboť vývoz prekursoru naplňuje pouze objektivní stránku přisouzeného trestného činu podle § 283 tr. zákoníku (když § 286 tr. zákoníku znak vývozu neobsahuje). 10. Co se týče obviněným tvrzeného nesprávného posouzení souběhu všech v úvahu připadajících trestných činů z hlediska ukládání souhrnného trestu, konstatuje státní zástupce, že tato námitka naopak pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho druhé variantě podřaditelná je. Vyslovuje však názor, že jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Dožaduje-li se totiž obviněný uložení souhrnného trestu též ve vztahu k výrokům o trestu obsaženým v dalších odsuzujících rozsudcích, nepředkládá k tomu žádnou hmotněprávně relevantní argumentaci, krom prostého konstatování, že trestné činnosti ve věci nyní předkládané se dopustil před daty zmiňovaných dalších rozhodnutí. Státní zástupce zdůrazňuje, že obviněný však přehlíží, že předpokladem pro uložení souhrnného trestu je zjištění souběhu trestných činů, nikoli „souběhu rozsudků“, a odkazuje na rozsudek odvolacího soudu, v němž tento správně poukázal na skutečnost, že mezníkem pro ukládání souhrnného trestu je vyhlášení odsuzujícího rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 4. 2023, sp. zn. 4 T 128/2022, a dále z důvodů opět správně rozvedených konstatoval, že nelze zohlednit trestní příkaz Okresního soudu v Mostě sp. zn. 4 T 143/2023, ohledně kterého se na obviněného hledí, jako by nebyl odsouzen. Pokud jde o skutky, pro něž byl obviněný odsouzen dalšími, jím citovanými odsuzujícími rozhodnutími, státní zástupce uvádí, že jsou sice časově pozdější než skutek ve věci nyní předkládané, nejsou s ním však v reálném souběhu, a ukládání souhrnného trestu za ně tak nepřipadá v úvahu. 11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce shrnuje, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tedy zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. Rozhodnutí soudů nejsou podle názoru státního zástupce zatížena ani vadou spočívající v opomenutí některého důkazu a nedošlo ani k narušení práv obviněného vyplývajících z principů spravedlivého procesu. Takto řádně zjištěný skutkový stav následně soudy obou stupňů i odpovídajícím způsobem právně posoudily, což vznesené námitky obviněného nebyly způsobilé relevantně zpochybnit. Pochybení přitom podle názoru státního zástupce není možno shledat ani v hmotněprávním posouzení souběhu trestných činů z hlediska úvah o uložení souhrnného trestu. Dovolání obviněného tudíž v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, hodnotí jako zjevně neopodstatněné a navrhuje proto, aby je Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání. 12. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř. v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti. 14. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.). 15. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě a písm. h) tr. ř. v jeho druhé alternativě, když namítá jednak nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a jednak nesprávné hmotněprávní posouzení souběhu trestných činů z hlediska ukládání souhrnného trestu odnětí svobody. Z jeho dovolací argumentace je současně seznatelné, že zpochybňuje i správnost právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě. 16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta). V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno. 17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. 18. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). IV. Důvodnost dovolání 19. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, předně shledal, že námitky obviněného, jejichž prostřednictvím vytýká vadu tzv. opomenutého důkazu s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě a dále nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě neodpovídají citovaným dovolacím důvodům a ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání. Zbývající argumentaci obviněného, jejímž prostřednictvím namítá nesprávné hmotněprávní posouzení souběhu trestných činů z hlediska ukládání souhrnného trestu odnětí svobody, lze sice podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho druhé alternativě, avšak je zjevně neopodstatněná. K předmětným dovolacím argumentům – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. ř. – uvádí Nejvyšší soud následující. 20. Co se týče námitky obviněného stran nedůvodného neprovedení jím navržených podstatných důkazů, jimiž má být (když žádný jiný důkaz neuvádí) výslech svědka – jeho bratra N. S. L., Nejvyšší soud konstatuje, že přestože takovou námitku lze považovat za dostatečně konkrétní, obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí variantě nenaplňuje, neboť nesměřuje na nedůvodné neprovedení navrhovaných podstatných důkazů stran rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. 21. Nejvyšší soud v tomto směru nejprve obecně připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je tedy plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Dovolací důvod uvedený v § 256b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, která vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Nerespektování práva na spravedlivý proces, které je garantováno v článku 36 odst. 1 Listiny je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti. 22. K problematice tzv. opomenutých důkazů Nejvyšší soud pro úplnost dále uvádí, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03, a další). Neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů však nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Nutno dodat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve své třetí variantě navíc předpokládá, že se musí jednat o podstatné nedůvodně neprovedené navrhované důkazy, jež mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. 23. Jak Nejvyšší soud zjistil, o takový případ v trestní věci obviněného nejde, neboť za opomenuté tedy nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy. Zjednodušeně řečeno, existenci tzv. opomenutých důkazů nelze shledat v případě nespokojenosti obviněného s úplností provedeného dokazování. Pokud jde o obviněným navrhovaný důkaz výslechem jeho bratra N. S. L., je vhodné připomenout, že obviněný předmětný důkazní návrh učinil až v odvolacím řízení. Odvolací soud se tímto návrhem řádně zabýval a uvedl, že výslech jmenovaného svědka by na skutkových závěrech nemohl ničeho změnit, neboť se jedná o osobu obviněnému blízkou, jež se navíc jistě podílela na plánování a realizaci odjezdu obviněného z České republiky, a proto by věrohodnost jím poskytnutých informací (i v případě, že by se místo pobytu svědka podařilo zjistit) byla limitně se blížící nule (srov. bod 37 odůvodnění jeho rozsudku). Přestože je uvedené odůvodnění ze strany odvolacího soudu relativně stručné, je z něj zřejmé, že důvodem neprovedení tohoto důkazu byla jeho nadbytečnost, kterážto je ve světle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 8. prosince 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09, nález Ústavního soudu ze dne 18. března 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, nález Ústavního soudu ze dne 14. května 2014, sp. zn. I. ÚS 1163/14, nález Ústavního soudu ze dne 10. ledna 2024, sp. zn. II. ÚS 1318/23) jedním z relevantních důvodů neprovedení navrhovaných důkazů. Nadto Nejvyšší soud považuje za vhodné poukázat na to, že výslech daného svědka zvažoval (při absenci návrhu na provedení tohoto důkazu ze strany obviněného) již soud prvního stupně. V tomto směru lze odkázat na bod 84 jeho rozsudku, v němž tento soud mimo konstatování zjevné neefektivnosti provedení tohoto výslechu a neúměrného prodloužení trestního řízení z důvodu pobytu svědka mimo Evropskou unii a jeho prohlášení, že (s ohledem na příbuzenský poměr k obviněnému) vypovídat nechce, podrobně vysvětlil, že jeho případná výpověď by zjevně nepřinesla nic nového, kdy úmysl obviněného opustit Českou republiku je zcela nezpochybnitelný a na věcech umístěných v batohu s varnou byly zajištěny toliko otisky obviněného, nikoliv otisky svědka, a ten tak ani o umístění varny ve vozidle nemusel mít sebemenší tušení, o to více za situace, kdy obviněný měl ve vozidle větší množství věcí a vozidlo bylo zaskládané nejen v zavazadlovém prostoru, ale i ve valné části zadních sedaček. Z uvedeného je tak zjevné, že též soud prvního stupně se případným provedením důkazu výslechem daného svědka věcně zabýval a shodně, jako posléze soud odvolací, od jeho provedení, resp. od svého původního záměru jej provést pro nadbytečnost upustil. Ani Nejvyšší soud pak nemá, co by mohl v tomto směru oběma soudům vytknout, s jejich výše uvedenými závěry se ztotožňuje, odůvodnění neprovedení předmětného důkazu považuje za zcela dostatečné, a jejich postup tedy za správný a zákonný. 24. Se shora uvedenou námitkou obviněného je úzce provázána jeho další argumentace, jejímž prostřednictvím brojí proti právní kvalifikaci daného skutku. Obviněný totiž vyslovuje názor, že jeho jednání mělo být právně posouzeno jako trestný čin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku, neboť setrvale tvrdí, že byť v předmětné době držel zajištěné věci, jež slouží k výrobě omamných a psychotropních látek, neměl v úmyslu opustit Českou republiku a vyvézt je do Spolkové republiky Německo (k potvrzení této skutečnosti navrhl doplnit dokazování právě výslechem svého bratra). Nejvyšší soud shledal, že taková argumentace obviněného neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě, neboť je založena výlučně na nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů na podkladě chybného hodnocení provedených důkazů, resp. neúplného dokazování a na jeho skutkové verzi. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v ustanoveních § 2 odst. 5 a 6 tr. ř., se obviněný primárně snaží zpochybnit správnost učiněných skutkových zjištění, že měl v úmyslu vycestovat z České republiky, a vyvézt tak (mimo jiné) prekursor (červený fosfor), a teprve v návaznosti na to (tedy až sekundárně) tvrdí, že rozhodnutí obou soudů nižších instancí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť tento měl být právně posouzen jako přečin výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku. 25. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že v posuzovaném případě nelze shledat ani žádný, natož zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů a řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil (srov. zejména body 67 až 75 jeho rozsudku). Současně dostatečně vysvětlil, z jakých důvodů neuvěřil obhajobě obviněného (srov. zejména body 76 až 81 odůvodnění jeho rozsudku). S hodnotícími úvahami a skutkovými závěry soudu prvního stupně se plně ztotožnil i soud odvolací, jenž se v odůvodnění svého rozsudku (srov. jeho body 27 až 31) opětovně podrobně zabýval obhajobou obviněného založenou na jeho setrvalém tvrzení, že neměl v úmyslu opustit Českou republiku, a uvedl, proč této nepřisvědčil. Lze tedy uzavřít, že soudy obou stupňů zjistily skutkový stav věci zcela v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména srov. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 89 tr. ř.) a své hodnotící úvahy a závěry zcela logicky a přesvědčivě odůvodnily v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. ř. 26. Ve zbývající části dovolací argumentace obviněný [ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho druhé alternativě] namítá, že rozsudek odvolacího soudu ve výroku o trestu spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení. Nerozporuje sice uložení souhrnného trestu odnětí svobody, je však přesvědčen, že při jeho ukládání mělo dojít ke zrušení nejen výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 4. 2023, č. j. 4 T 128/2022-112, ale i výroků o trestech z rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 11. 3. 2024, č. j. 7 T 10/2024-59, a z rozsudku téhož soudu ze dne 3. 8. 2024, č. j. 42 T 103/2024-55, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 9. 2024, č. j. 5 To 215/2024-116. Tento svůj názor odůvodňuje tím, že nyní projednávanou trestnou činnost spáchal již na jaře roku 2022, tedy před vyhlášením uvedených dvou soudních rozhodnutí. 27. Nejvyšší soud konstatuje, že ačkoli takovou námitku obviněného lze z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho druhé alternativě považovat za relevantně uplatněnou, jde o námitku zjevně neopodstatněnou. Předně je třeba uvést, že s danou námitkou se již zcela správně vypořádal odvolací soud v bodu 46 odůvodnění svého rozsudku, když uvedl, že k odsouzením z předmětných rozsudků Okresního soudu v Mostě [za přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jež spáchal dne 22. 1. 2024 a dne 1. 8. 2024] nemohlo být při ukládání souhrnného trestu přihlíženo, jak se o to obžalovaný ve svém odvolání domáhá, neboť rozhodnutím, jež činí „mez souhrnnosti“, je rozsudek Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 4 T 128/2022. Vše, co bylo rozhodnuto po jeho vyhlášení dne 21. 4. 2023 je tak recidivou v trestné činnosti… Nejvyšší soud, jenž si vyžádal dané rozsudky Okresního soudu v Mostě, se s uvedenou argumentací odvolacího soudu bezezbytku ztotožňuje a jen pro úplnost zdůrazňuje, že předpokladem pro uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku je existence souběhu trestných činů, nikoli „souběhu rozhodnutí“, jak dovozuje obviněný. 28. Lze tak uzavřít, že odvolací soud nepochybil, pokud obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody za posuzovaný zvlášť závažný zločin, který spáchal dříve (dne 21. 4. 2022), než byl Okresním soudem v Teplicích vyhlášen odsuzující rozsudek za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku (dne 21. 4. 2023, sp. zn. 4 T 128/2022); trestná činnost obviněného spáchaná dne 22. 1. 2024 a dne 1. 8. 2024, pro niž byl odsouzen jím citovanými rozsudky Okresního soudu v Mostě, je sice časově pozdější než posuzovaný skutek, avšak v souběhu s ním není, a jedná se s ohledem na rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 4. 2023, č. j. 4 T 128/2022, o recidivu. Z těchto důvodů nemohl odvolací soud uložit obviněnému souhrnný trest odnětí svobody i za tyto přečiny za současného zrušení výroků o trestu z předmětných (dřívějších) odsuzujících rozsudků. V. K návrhu obviněného na přerušení výkonu rozhodnutí 29. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný D. H. v dovolání současně navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o přerušení výkonu trestu odnětí svobody, který v současné době vykonává. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle § 265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu mimo jiné též odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu rozsudku odvolacího soudu nezjistil, a proto, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl. VI. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu 30. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného D. H. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného zčásti neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům (a ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání) a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 20. 5. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu