11 Tdo 268/2026-1716 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2026 dovolání obviněného R. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha Ruzyně, podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 11 To 16/2025-1546, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 1/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. N. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 1 T 1/2024-1480, byl obviněný R. N. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za jeho spáchání a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 29 T 37/2023, a za další sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 9. 2023, sp. zn. 46 T 73/2023, byl obviněný podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku a za užití § 45 odst. 2 tr. zákoníku městským soudem odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně soud prvního stupně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výroky o trestu z obou výše citovaných trestních příkazů, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. V souladu s § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku městský soud uložil rovněž ochranné opatření spočívající v zabrání věci, konkrétně jedenácti kusů dóz s červeným uzávěrem se strhanými vinětami od tablet zn. Efedrina arena 50 mg comprimate. 2. Stejným rozsudkem byl za spáchání téhož trestného činu, tedy za spáchání zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, odsouzen i spoluobviněný V. H., a to podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku a § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou za současného uložení trestu propadnutí věci podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výroku o vině tohoto rozhodnutí. 3. Proti výše uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze podal jak obviněný R. N. odvolání, kterým napadl výrok o vině i o uloženém trestu, tak státní zástupce Městského státního zastupitelství, který podal odvolání proti rozsudku tohoto soudu do výroků o trestech, a to v neprospěch obou obviněných. 4. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 5. 2025, č. j 11 To 16/2025-1546, a to tak, že z podnětu odvolání obviněného R. N. a odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného V. H. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 1 T 1/2024-1480, ve vztahu k obviněnému R. N. ve výroku o vině i ve výroku o trestu a ve výroku o ochranném opatření, a podle § 258 odst. 1 písm. d), e) odst. 2 tr. ř. ve vztahu k obviněnému V. H. pouze ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. se ohledně obou obviněných v rozsahu zrušení znovu rozhodl tak, že obviněného R. N. uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedený zvlášť závažný zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 29 T 37/2023, a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 9. 2023, sp. zn. 46 T 73/2023, mu podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroků o trestech z výše uvedených trestních příkazů, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Současně vrchní soud podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku uložil ochranné opatření v podobě zabrání věci, konkrétně jedenácti kusů dóz s červeným uzávěrem se strhanými vinětami od tablet zn. Efedrina Arena 50 mg comprimate. 5. Pro úplnost je vhodné doplnit, že Vrchní soud v Praze stejným rozsudkem odsoudil rovněž spoluobviněného V. H., a to podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci v podobě movitých věcí, jejichž výčet položkově vyjmenoval ve výroku o trestu. Naopak ve výroku o vině ve vztahu k osobě obviněného V. H. zůstal napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 1 T 1/2024-1480, beze změn. Odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného R. N. pak Vrchní soud v Praze podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 6. Podle skutkových zjištění obou soudů nižších stupňů se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že: bez příslušného povolení Ministerstva zdravotnictví České republiky k zacházení s omamnými a psychotropními látkami, tedy v rozporu s ustanovením § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, a s vědomím, že efedrin je prekursor k výrobě látky metamfetamin, v blíže nezjištěné době, nejméně od srpna 2022 do 8. 2. 2023, opatřoval společně s obviněným V. H. dosud nezjištěným způsobem na dosud přesně nezjištěných místech, nejméně však v okolí obce XY a XY v okrese Liberec, tablety obchodního názvu Efedrina Arena 50 mg comprimate s obsahem efedrinu, kdy jedna tato tableta obsahuje 50 mg účinné látky efedrinu hydrochloridu, a tyto jednak dále distribuovali na dosud přesně nezjištěných místech, především však v Praze dosud neustanoveným odběratelům, nejméně osobě M. Z., přičemž si byli vědomi, že efedrin se užívá k výrobě látky metamfetamin, a jednak obviněný V. H. tablety užíval k výrobě látky metamfetamin, konkrétně pak ve dnech 25. až 26. 1. 2023 obviněný R. N. nejprve zajistil zapůjčení motorového vozidla tov. zn. Škoda Fabia, registrační značky XY, které poté v Praze předal za účelem realizace kurýrní cesty obviněnému V. H., kdy tento pak dne 25. 1. 2023 kolem 17:43 hod. na blíže nezjištěném místě v okolí obce XY, opatřil dosud nezjištěným způsobem dosud nezjištěný počet tablet obchodního názvu Efedrina Arena 50 mg comprimate s obsahem efedrinu, a poté tyto tablety dovezl do Prahy, kde jejich část za účelem další distribuce výrobcům metamfetaminu předal obviněnému R. N. a část si ponechal za účelem výroby metamfetaminu, přičemž obviněný V. H. dne 26. 1. 2023 4 ks dóz s obsahem celkem cca 6.000 ks tablet prodal za nezjištěnou finanční částku osobě M. Z., a po svém návratu do Prahy předmětné vozidlo vrátil obviněnému R. N., načež ve dnech 27. až 30. 1. 2023 obviněný R. N. nejprve zajistil na doklady V. H. zapůjčení motorového vozidla tov. zn. Škoda Fabia, registrační značky XY, které sám převzal a poté předal v Praze za účelem realizace kurýrní cesty obviněnému V. H., kdy tento pak na blíže nezjištěném místě v okolí obce XY dne 27. 1. 2023 kolem 17:15 hod. opatřil dosud nezjištěným způsobem dosud nezjištěný počet tablet obchodního názvu Efedrina Arena 50 mg comprimate s obsahem efedrinu, a poté si část tablet ponechal k výrobě metamfetaminu a část tablet předal v Praze za účelem další distribuce výrobcům metamfetaminu obviněnému R. N., přičemž dne 28. 1. 2023 obviněný V. H. 1 ks dózy s obsahem celkem 1.500 ks tablet prodal za nezjištěnou finanční částku osobě M. Z., a dne 30. 1. 2023 vrátil předmětné vozidlo, načež dne 8. 2. 2023 realizoval za účelem opatření tablet s obsahem efedrinu obviněný V. H. poté, co mu obviněný R. N. předal v Praze dva cestovní kufry, kurýrní cestu osobním motorovým vozidlem tov. zn. Škoda Superb, registrační značky XY, které dlouhodobě užíval, přičemž si na dosud přesně nezjištěném místě v okolí obce XY opatřil v době mezi 17:08 hod. až 17:34 hod. nejméně 99 ks plastových dóz tablet obchodního názvu Efedrina Arena 50 mg comprimate, kdy tak celkem opatřil 150.290 ks tablet s celkovým obsahem 7.514,5 gramů účinné látky efedrinu hydrochloridu, ze kterých by se teoreticky dalo připravit 3.557 gramů metamfetaminu báze, což odpovídá 4.428 gramů metamfetaminu hydrochloridu, přičemž psychotropní látka metamfetamin je zařazena v Seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle § 44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 7. Obviněný R. N. napadl citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 11 To 16/2025-1546, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 1 T 1/2024-1480, dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce a zaměřil jej proti výroku o vině. Odkázal přitom jednak na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě, neboť je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků jemu přisouzeného trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a dále na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 8. Ve vztahu k projednávanému jednání dovolatel s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první procesní variantě jako zásadní námitku přednesl tvrzení, že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu uvedeného v § 283 tr. zákoníku, z provedených důkazů jednoznačně nevyplývají. Konkrétně dovolatel tvrdí, že ze skutkových zjištění nevyplynulo, že by věděl či byl alespoň srozuměn s tím, že jím prodávané vitamínové doplňky (léčiva) budou užita k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek (dále také „OPL“), stejně jako nebylo prokázáno, že by věděl o tom, že léčivo zn. Efedrina Arena 50 mg comprimate obsahuje efedrin (což je látka, která je z trestněprávního hlediska zařazena do seznamu prekurzorů, tedy chemických látek zneužívaných jako prekurzor při výrobě metamfetaminu). Obviněný u hlavního líčení připustil, že v době covidu se stal závislým na výherních automatech i na pervitinu, avšak k získání závislosti došlo u jeho osoby až poté, co se seznámil se spoluobviněným V. H., který byl v minulosti odsouzen za výrobu a prodej metamfetaminu a kterému dovolatel pronajal byt své manželky v XY ulici v Praze, avšak nikoli za účelem výroby této psychotropní látky. V době covidu však spoluobviněný H. nebyl zaměstnán, a proto obviněnému místo úhrady měsíčního nájemného ve výši 20.000 Kč „platil“ dodávkami pervitinu. Přestože obviněný za spoluobviněným docházel do bytu, nikdy si nevšiml, že by zde měl instalovanou domácí varnu, pročež neměl ani ponětí o tom, že spoluobviněný uvnitř „vaří“ pervitin. Nebyl rovněž srozuměn s tím, že nakládá s léčivem obsahujícím efedrin za účelem laboratorní výroby metamfetaminu, neboť měl po celou dobu za to, že obchoduje s potravinovými doplňky. Zároveň z komunikace mezi oběma obviněnými ze dne 29. 12. 2022, 30. 12. 2022, 26. 1. 2023 a 8. 2. 2023 (stejně jako z dalších zaznamenaných telefonických hovorů s jeho otcem či další neztotožněnou osobou) není nikterak zjevné, že by zainteresované osoby mezi sebou projednávaly obchodování s léčivem zn. Efedrina Arena 50 mg comprimate. 9. V této souvislosti dovolatel namítl, že spoluobviněný V. H. u soudu učinil prohlášení o vině a v rámci něho křivě obvinil jeho osobu z organizované výroby pervitinu s cílem získat pro sebe co možná nejnižší trest, přičemž soud jeho prohlášení viny přijal a v této souvislosti uzavřel, že dovolatel je osobou organizující obchodování s léčivem Efedrina Arena 50 mg comprimate (dále pouze „Efedrina Arena“) za účelem jeho dalšího zneužívání k výrobě pervitinu. Je tedy zřejmé, že soud se přiklonil k výpovědní verzi spoluobviněného H. (který byl již v minulosti za „drogovou“ trestnou činnost trestán) a následně odmítl jeho skutkovou verzi (tj. verzi obviněného), aniž by prověřil všechny skutkové verze, které v projednávané věci přicházely v úvahu. Přitom např. svědek M. M. potvrdil, že dovolatel byl přítomen prodeji prekurzoru toliko ve 30 % případů, zatímco spoluobviněný H. byl přítomný ve zbytku případů. 10. Vzhledem k výše uvedenému má dovolatel za to, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by skutečně vědomě nakládal (resp. přeprodával) prekurzor za účelem jeho dalšího využití k výrobě metamfetaminu. 11. Ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel namítl, že projednávaná trestná činnost byla soudy nižších stupňů nesprávně právně posouzena jako jednání naplňující zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 283 tr. zákoníku. V této souvislosti odkázal na stanovisko velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2022, Tpjn 301/2018 (z něhož vycházel i Vrchní soud v Praze, kterak je patrné z bodu 37 odůvodnění jeho rozsudku), v rámci kterého Nejvyšší soud jasně konstatoval, že „okolnost, zda nakládání pachatele s léčivými přípravky s obsahem efedrinu (pseudoefedrinu) skutečně směřovalo k nedovolené výrobě omamných nebo psychotropních látek podle § 283 tr. zákoníku, musí být předmětem dokazování. Orgány činné v trestním řízení musí podle okolností případu pečlivě zvažovat, zda úmysl pachatele (v podobě alespoň nepřímého úmyslu) zahrnoval neoprávněné nakládání s léčivými přípravky za účelem získání prekursoru (efedrinu, resp. pseudoefedrinu) a poté výroby omamné nebo psychotropní látky (např. pervitinu). Stejně jako u hlavního pachatele je třeba tuto okolnost zjišťovat též v případě účastenství (ve formě pomoci) na tomto trestném činu, zvláště pak, dojde-li k opakovaným prodejům léčivých přípravků, než se dostanou do dispozice výrobce OPL. U každého z těchto „překupníků“ (prodejců, poskytovatelů) se bude nutno zabývat jejich vědomím o tom, k jakým účelům mají být léčivé přípravky použity, a přinejmenším srozuměním, že dojde k jejich zneužití nedovolenou výrobou OPL. Pokud výsledky provedeného dokazování neumožní učinit takový závěr, pak podpůrně přichází v úvahu posouzení uvedeného jednání jako trestného činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku. Léčivé přípravky obsahující efedrin (pseudoefedrin), jsou-li určeny k nedovolené výrobě OPL, lze totiž pokládat za „jiný předmět“ ve smyslu § 286 tr. zákoníku.“. 12. Na tomto základě dovolatel vznesl námitku, že z provedených skutkových zjištění nevyplynulo, že by věděl (anebo byl alespoň srozuměn s tím), že předmětné léky budou použity k nedovolené výrobě metamfetaminu. Skutečnost, že osobně přijímal od spoluobviněného H. místo peněžních prostředků za pronájem bytu určité množství této psychotropní látky (která byla určena jen pro jeho osobní spotřebu) nikterak nedokazuje, že by byl skutečně obeznámen s nedovolenou výrobou metamfetaminu spoluobviněným H. Stejně tak tvrdí, že nebyl nikterak obeznámen s tím, jakým způsobem spoluobviněný H. získával pervitin. Dovolatel sám metamfetamin nikdy nevyráběl a ani nevěděl, zda spoluobviněný H. nebo svědek M. předmětná léčiva použijí k výrobě OPL nebo je přeprodají dále a k jakým účelům. Byť tento svědek uvedl, že si léčiva opatřil od spoluobviněného H. a zhruba ve 30 % případů byl předávce přítomen i dovolatel, neuvedl nic o tom, že by obviněný skutečně věděl, že svědek M. využije předmětná léčiva k výrobě metamfetaminu. 13. Dovolatel tedy shrnul, že proti jeho výpovědi stojí pouze protichůdná výpověď spoluobviněného H., který však ve snaze, aby nebyl soudem označen za organizátora trestné činnosti (který shání léčiva a následně je využívá k laboratorní výrobě pervitinu, přičemž bylo prokázáno, že právě on má s výrobou zkušenosti i kontakty v drogovém prostředí), křivě obviní obviněného, který se k projednávané trestné činnosti dostal pouze proto, že od tohoto spoluobviněného přijal místo nájemného jako náhradní hodnotu pervitin, byť nemá s výrobou OPL žádné zkušenosti a v drogovém prostředí ani žádné kontakty. Přestože tedy v předmětné věci proti sobě stojí výpovědi spoluobviněného H., který byl opakovaně za stejnou trestnou činnost odsouzen, a dovolatele, který do této doby nebyl trestně stíhán za drogovou trestnou činnost, přiklonily se soudy nižších stupňů ke skutkové verzi spoluobviněného V. H., která je podle dovolatele nevěrohodná a účelově vedena snahou vyvinit se z projednávané trestné činnosti v jeho neprospěch. 14. Jelikož tedy nebylo prokázáno, že by věděl, že jím prodávané vitamínové doplňky (resp. léčiva) budou užita k nedovolené výrobě metamfetaminu, má dovolatel za to, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení. S odkazem na výše uvedené stanovisko velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu má za to, že projednávaná trestná činnost (soudy připisována jeho osobě) mohla maximálně naplnit zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 286 tr. zákoníku. Vzhledem k tomu dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2025, č. j. 11 To 16/2025-1546, a v souladu s § 265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že jej zprostí podané obžaloby. 15. K dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 16. 9. 2025, č. j. 1 NZO 685/2025-34, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Stran skutkových námitek, které dovolatel podřadil pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce odkázal na příslušné části odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze a rozsudku Vrchního soudu v Praze, v nichž oba soudy podrobně rozvedly důkazy, které obviněného spolehlivě usvědčily ze spáchání jednání popsaného v tzv. skutkové větě, s čímž se státní zástupce beze zbytku ztotožnil. Jelikož o úplnosti a bezvadnosti dokazování, jakož ani o správnosti skutkových zjištění nepanují žádné pochyby, státní zástupce odmítl, že by napadené rozhodnutí bylo zatíženo vadou, jež by naplnila první alternativu předmětného dovolacího důvodu. Současně nemohlo dojít ani k obviněným tvrzenému porušení zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny, neboť po vyhodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů neměly o průběhu skutkového děje, resp. o vině obviněného žádné pochybnosti. 16. Stran námitek, které dovolatel podřadil pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., státní zástupce poznamenal, že dovolatel jejich prostřednictvím toliko zpochybňoval naplnění subjektivní stránky skutkové podstaty projednávaného zločinu výlučně skrze vlastní nesouhlas se skutkovými zjištěními obou soudů. Stejně tak státní zástupce odmítl snahu obviněného, aby jeho trestná činnost byla právně kvalifikována podle § 286 tr. zákoníku, neboť i v tomto ohledu je jeho argumentace ryze účelová, nehledě na to, že i touto otázkou se v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zabýval odvolací soud (bod 40 odůvodnění jeho rozsudku). Za této situace státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně v souladu s § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než jím navrhované rozhodnutí. 17. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo Nejvyšším soudem následně zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu předložena. 18. Pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že vyjma výše uvedeného mimořádného prostředku obviněný doručil prostřednictvím svého druhého obhájce JUDr. Jaroslava Ortmana, CSc., „druhé“ dovolání, které by tak představovalo toliko doplnění dovolání dříve podaného. Jelikož však zákonná dvouměsíční prekluzivní lhůta pro podání mimořádného opravného prostředku obviněnému uplynula v neděli dne 14. 9. 2025, resp. za podmínek § 60 odst. 3 tr. ř. v pondělí dne 15. 9. 2025, nebylo možné k tomuto doplnění dovolání, jež bylo učiněno prostřednictvím obhájce JUDr. Jaroslava Ortmana, CSc. (kterému obviněný v této věci udělil plnou moc dne 16. 12. 2025) a datováno dnem 19. 2. 2026, nicméně Městskému soudu v Praze bylo podáno a doručeno až dne 4. 3. 2026, vůbec přihlédnout. III. Přípustnost dovolání 19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. 20. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání. IV. Důvodnost dovolání 21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 22. Obviněný ve svém dovolání předně výslovně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž je dán tehdy, pokud „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Z pohledu zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu tak lze za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného považovat správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), dále procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod přitom umožňuje nápravu jen v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním či zjevným) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř., přičemž věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno). Jak je patrné z právě uvedeného, zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností ode dne 1. 1. 2022) naopak nedošlo k obecnému (plošnému či automatickému) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na jakékoli otázky skutkového charakteru, neboť se vždy musí jednat o zásadní (extrémní či zjevné) vady v rozhodných skutkových zjištěních. 23. Další z obviněným detekovaných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné iniciovat za podmínky, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu tedy lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, konkrétně to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin vůbec nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). 24. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). V. K meritu věci 25. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu dovolací soud zkoumal, zda dovolání obviněného R. N. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněnému, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům taxativně uvedeným v § 265b odst. 1 tr. ř. 26. Obviněný ve vztahu k jím zpochybňovanému jednání opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které v podstatě namítl, že provedené důkazy ve svém souhrnu nevytvořily logickou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, z nichž by bylo možné dovodit závěr o jeho vině. Nejvyšší soud však po přezkumu připojeného spisového materiálu konstatuje, že dovolatel svými výhradami opětovně zpochybňuje či popírá zásadní skutková zjištění, aby stran projednávaného protiprávního jednání prosadil vlastní obhajobu, podle které nemělo být dostatečně prokázáno, že se uvedeného trestného činu dopustil. Zároveň usiluje o zrušení napadeného rozsudku vrchního soudu a opětovné projednání věci s cílem dosáhnout pro svoji osobu značně příznivějšího rozhodnutí. Takovouto argumentační negací však všechny své námitky znovu zaměřil výhradně proti soudy učiněným skutkovým závěrům, což je však ve fázi dovolacího řízení z pohledu vymezených dovolacích důvodů již nepřípustné. 27. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není a priori určen k opakované a kompletní revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud to odůvodňuje jedna ze tří alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech anebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Takové závažné pochybení v rámci uplatněného dovolacího důvodu s odkazem na jeho první procesní alternativu obviněný sice namítl, nicméně Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu konstatuje, že skutkový stav byl stran obviněným zpochybňovaného jednání řádně zjištěn a bez důvodných pochybností prokázán. V dané věci proto nebyly shledány žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, tím méně závažné pochybnosti o skutkových závěrech, které byly pro učinění závěru o naplnění zákonných znaků obviněnému přisouzeného trestného činu, tedy o jeho vině, klíčové. 28. Dovolací soud ověřil, že Městský soud v Praze ve vztahu k projednávanému delikventnímu jednání uskutečnil dokazování v potřebném rozsahu. V jeho rámci dominuje (vyjma výslechu obviněného N.) zejména výpověď spoluobviněného V. H. (který stran projednávané trestné činnosti u hlavního líčení prohlásil svoji vinu, kterou městský soud přijal) a dalšího na věci zainteresovaného svědka M. M., jakož i M. B. Soud prvního stupně své dokazování doplnil také řadou dalších důkazů, jako jsou protokol o provedení domovní prohlídky (v bytě na adrese XY, Praha XY), protokol o provedení prohlídky jiných prostor a pozemků (garáže, jejímž uživatelem byl obviněný), protokol o vydání věci (finanční hotovosti související s trestnou činností), či protokoly o sledování osob a věcí. Součástí dokazování bylo i provedení odborných vyjádření – konkrétně odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, daktyloskopie a genetika, jakož i policií zaznamenaných odposlechů uskutečněného telekomunikačního provozu, které byly u hlavního líčení přehrány, včetně dalších důkazů, které však měly stran projednávané trestné činnosti toliko doplňující povahu. 29. Pakliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku zpochybňuje hodnocení výše uvedených důkazů, aby následně svoji osobu prohlásil za nevinou, se ve své podstatě domáhá nového projednání předmětné trestné činnosti, jíž byl pravomocně uznán vinným, přestože ta byla výše uvedenými důkazy detailně a přesvědčivě zmapována. V. 1. Námitky dovolatele podřazené jím pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 30. V rámci svého dovolání obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první alternativě) brojí proti důkazům, které soudy nižších stupňů vyhodnotily jako věrohodné, byť jsou v přímém rozporu s popěrnými tvrzeními obviněného. Obviněný však tyto své námitky ponechal v podobě velmi nekorektní polemiky, aniž by věcně reagoval na pečlivá odůvodnění rozsudků Městského soudu v Praze (viz odůvodnění rozsudku v bodech 13 až 21) i Vrchního soudu v Praze (viz odůvodnění rozsudku v bodech 28 až 35). Přitom povinností dovolatele, který odkazuje na předmětný dovolací důvod, je pečlivá konkretizace namítaného rozporu rozhodných skutkových zjištění na straně jedné a obsahu provedených důkazů na straně druhé, zvláště pokud se jedná o rozpor zjevný. Jinými slovy dovolatel je povinen velmi pečlivě precizovat, kterých rozhodných skutkových zjištění se jeho námitka týká, v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy, z jakého důvodu jsou tato skutková zjištění z pohledu rozhodnutí o vině podstatná, stejně jako řádně vymezit, které důkazy nebyly provedeny a proč byly z pohledu meritorního rozhodnutí podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny. 31. V nyní posuzované věci však dovolatel svůj mimořádný opravný prostředek založil toliko na tvrzeních, v rámci kterých namítá, že byl z páchané trestné činnosti usvědčen pouze na základě účelové výpovědi spoluobviněného V. H., přestože sám nevěděl, že jím prodávané doplňky budou zneužity k nedovolené výrobě metamfetaminu, nevěděl, že léčivo Efedrina Arena 50 mg obsahuje efedrin (jehož laboratorní extrakcí je získáván pervitin), nebyl obeznámen s tím, že efedrin a pseudoefedrin jsou prekurzory, neměl povědomí o tom, že spoluobviněný H. v jím pronajatém bytě produkuje pervitin, neboť (jak tvrdí) v tomto bytě při svých návštěvách varnu užívanou k výrobě této psychotropní látky nikdy neviděl. 32. Městský soud v Praze však oprávněně vyhodnotil výpověď spoluobviněného V. H. jako usvědčující, neboť jednoznačně popsal, jakým způsobem probíhal celý proces s nákupem a dalším prodejem prekurzoru, kdo jej organizoval a financoval. Z jeho výpovědi vyplynulo, že právě obviněný N. jeho osobu řídil, zadával mu úkoly, zařizoval pronájem motorových vozidel, kterými V. H. jezdíval pro léčiva s obsahem efedrinu a které si následně obviněný přebíral, neboť každý jednotlivý nákup financoval (a to nejen ze svých finančních prostředků, ale také z prostředků svého otce, který mu svěřoval vysoké částky). Výše popsaný modus operandi potvrdil i svědek M. M., který navíc doplnil, že léčiva obsahující efedrin mu obstarávali oba obvinění a on je považoval za rovnocenné obchodní partnery, a to až do doby, kdy přestali být v dodávkách spolehliví. 33. Výpovědi obou výše jmenovaných osob (tedy V. H. i M. M.) jsou zcela konzistentní a souladná s dalšími ve věci provedenými důkazy – zejména protokoly o sledování osob a věcí. Z nich vyplynulo, že oba obvinění si v inkriminovaném období několikrát vyměnili velké cestovní kufry, které vozili na různá místa po Praze i mimo ni (přičemž se nejčastěji scházeli v Praze na adrese XY, kde pobýval spoluobviněný H. a kde byla zajištěna i domácí varna na laboratorní extrakci metamfetaminu). Ostatně s jedním z těchto kufrů byl spoluobviněný H. zadržen, načež bylo zjištěno, že v něm převážel 99 kusů bílých dóz, obsahujících 150.290 kusů tablet léčiva zn. Efedrina Arena 50 mg comprimate. Předmětné transakce jednoznačně potvrdily i policií zajištěné odposlechy uskutečněného telekomunikačního provozu (jejichž rozborem se soud prvního stupně podrobně zabýval zejména v bodech 18 a 19 odůvodnění svého rozsudku). Tato skutková zjištění byla následně ověřena rovněž prostřednictvím odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, daktyloskopie a genetika (viz odůvodnění rozsudku městského soudu v bodech 6 až 12). 34. Pokud dovolatel s důrazem na vlastní skutkovou verzi a nesouhlas s vyjádřením spoluobviněného V. H. fakticky vylučuje, že by nákup a další prodej léčiv Efedrina Arena 50 mg comprimate realizoval s vědomím, že je určeno k výrobě metamfetaminu dalšími osobami, tak formuje vlastní skutkové závěry, které se zcela míjí se skutkovými zjištěními vyplynuvšími z řádně provedených důkazů. Souběžně přehlíží, že jím namítaný zjevný rozpor skutkových zjištění a provedených důkazů lze dovodit výlučně v případech svévolného hodnocení důkazů, tedy pouze v situacích, kdy odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektují obsah provedeného dokazování. Takovou zásadní vadou však napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů v nyní posuzované věci zatížena nejsou. Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu naopak ověřil, že všechna podstatná skutková zjištění (na jejichž základě byl ustálen průběh sledovaného skutkového děje) vyplynula z provedených a procesně použitelných důkazů, které městský a posléze i vrchní soud hodnotil v souladu s principy elementární logiky. 35. Nelze rovněž souhlasit ani s námitkou stran údajného porušení procesní zásady in dubio pro reo a principu presumpce neviny (kterou dovolatel vznesl s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 722/09). Na existenci zjevného či extrémního rozporu nelze usuzovat jen z toho, že z předložených verzí skutkového děje se soudy přiklonily k verzi uvedené spoluobviněným H. Hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost ještě samočinné porušení zásady in dubio pro reo, příp. porušení dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 892/2014 a sp. zn. 3 Tdo 1558/2019, nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/02). 36. Požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku soud prvního stupně v nyní posuzované věci plně dostál, což potvrdil i odvolací soud, který rozsudek městského soudu přezkoumal a konstatoval, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou zcela správná. Dovolací soud v rámci svého přezkumu rovněž konstatuje, že hodnocení důkazů ze strany soudů prvního a druhého stupně není nikterak tendenční či účelové. Je to naopak obviněný, který ve svém dovolání vědomě popírá tvrzení konkrétních osob, jakož i obsah jednotlivých důkazů, přestože mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků projednávaného zločinu, nepanuje žádný, natož zjevný nesoulad. Je to tedy sám dovolatel, nikoli soudy nižších stupňů, kdo se ve svých námitkách ubírá cestou svévolného hodnocení provedených důkazů. 37. V souvislosti s výše uvedeným Nejvyšší soud připomíná, že k tomu, aby alternativní varianta průběhu skutkového děje skutečně vedla k pochybnostem o vině obviněného, musí být možná a uvěřitelná, což však v tomto případě nelze tvrdit, ježto obviněný své námitky založil na pouhém zpochybňování logických skutkových závěrů, a to bez toho, aby soudu předložil skutečně rozumnou a uvěřitelnou alternaci o možném průběhu skutkového děje. Nadto dovolatel v rámci své ryze účelové obhajoby (založené na čistě subjektivním hodnocení provedených důkazů) dospěl ke zcela absurdnímu tvrzení o své nevině, přestože z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že to byl on, kdo organizoval, financoval a logisticky zajišťoval odbyt léčiva s obsahem efedrinu za účelem laboratorní extrakce metamfetaminu, který z dovezených léků vyráběl nejen spoluobviněný V. H., ale i svědci M. M. a M. Z., se kterými byl dovolatel v živém kontaktu. 38. Předmětná námitka svým obsahem navíc směřuje do skutkových zjištění, a tedy proti způsobu hodnocení provedených důkazů. Pravidlo in dubio pro reo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a tedy má procesní charakter a jako takové není způsobilé naplnit obviněným zvolený (ani žádný jiný) dovolací důvod vyjma podmínky, že nevygraduje do stavu zjevného nesouladu předpokládaného dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., k čemuž v předmětné věci zjevně nedošlo]. 39. Stran této námitky Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že v trestním řízení je třeba vždy vycházet z nejvyššího možného stupně jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, a to alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 4266/16-1). Důvodné pochybnosti by se tak měly vztahovat ke skutkovým zjištěním, a nikoliv k hodnocení jednotlivého či jednotlivých důkazů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1451/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1475/2016). Řádně provedené důkazy je současně nezbytné hodnotit v souladu s principy vyjádřenými v § 2 odst. 6 tr. ř. ve vzájemných souvislostech, což je postup, kterým lze odstranit případné pochybnosti. Nutným předpokladem použití této zásady je přitom reálná existence důvodných pochybností ve vztahu k projednávanému skutku či osobě pachatele, které nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu. Souběžně se musí jednat o pochybnosti závažné a neodstranitelné provedením dalších či vyhodnocením stávajících důkazů. Naopak svědčí-li důkazy o vině obviněného způsobem, že soud projednávající daný případ o jeho spáchání nemá žádné pochybnosti, není důvod rozhodovat ve prospěch obviněného (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1509/2016). 40. Jelikož soudy nižších stupňů neměly o skutkových závěrech, jež byly učiněny na základě řádně provedených důkazů, žádné pochybnosti, nedošlo v projednávané věci k porušení zásady presumpce neviny a z ní vyplývajícího pravidla in dubio pro reo. Také zproštění viny, které dovolatel v závěru svého dovolání požaduje, by muselo být založeno na nelogickém a iracionálním úsudku. Stávající argumentaci obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první alternativě) je proto nutné označit za neakceptovatelnou, neboť obviněný uplatněné námitky podřadil pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně. Ve skutečnosti takto postavenou argumentaci nemůže podřadit pod žádný zákonem výslovně vymezený dovolací důvod, neboť svojí argumentací pouze pokračuje ve své popěrné obhajobě, aniž by akceptoval zásadní důkazní argumenty obou soudů nižších stupňů. 41. V souvislosti s výše uvedeným považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat také na právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je totiž zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. V. 2. Námitky dovolatele podřazené jím pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 42. Ve vztahu k dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolatel dále namítl, že projednávaná trestná činnost byla soudy nižších stupňů nesprávně právně posouzena podle § 283 tr. zákoníku. V této souvislosti dovolatel odkázal na stanovisko velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2022, Tpjn 301/2018, uveřejněné pod č. 3/2022 Sb. rozh. tr., a na základě jeho tzv. právní věty konstatoval, že v projednávaném případě soudy nižších stupňů neprokázaly jeho povědomí (či alespoň srozumění), že předmětná léčiva budou použita k nedovolené výrobě metamfetaminu, pročež má za to, že se svojí činností mohl dopustit toliko trestné činu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025). 43. Jak bylo zmíněno výše, předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními hmotněprávními vadami a teprve v návaznosti na tvrzená a řádně odůvodněná právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Dovolatel však postupuje opačně, neboť fakticky předkládá vlastní skutkové závěry o tom, že o trestné činnosti nevěděl, resp. byl k ní zneužit spoluobviněným H., a teprve poté využil k „zakrytí“ své skutkové argumentace výše uvedeného stanoviska Nejvyššího soudu. Jinak řečeno – dovolatel i v této části dovolání pokračuje ve svých popěrných skutkových námitkách, zdůrazňujíce, že distribuci předmětných léčiv obsahujících prekurzor efedrin vůbec nezamýšlel. 44. Ostatně ve vztahu k dovolatelem navrhované právní kvalifikaci jeho jednání podle § 286 tr. zákoníku Vrchní soud v Praze s odkazem na citované stanovisko velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2018, uveřejněné pod č. 3/2022 Sb. rozh. tr. (vyjma jiného) konstatoval, že nakládání s léky obsahujícími efedrin nebo pseudoefedrin některým ze způsobů předvídaných § 283 odst. 1 tr. zákoníku ještě samo o sobě nezakládá naplnění zákonných znaků tohoto trestného činu, neboť vždy musí být předmětem dokazování skutečnost, zda došlo k neoprávněnému dovozu (vývozu, průvozu) léčiv obsahujících efedrin nebo pseudoefedrin za účelem jejich zneužití ke konkrétní nedovolené výrobě metamfetaminu (či jiné omamné nebo psychotropní látky). Přitom podotkl, že nakládání s uvedenými léky za předpokladu, že mají sloužit k výrobě metamfetaminu (aniž by k takové výrobě či pokusu o ni došlo), může mít za splnění dalších podmínek povahu přípravy trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu § 20 odst. 1, § 283 odst. 1, 3 tr. zákoníku (a to ve vztahu k alternativě jednání „výroba psychotropní látky“). 45. K tomu lze doplnit, že rozdíl mezi trestným činem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamných a psychotropních látek podle § 286 tr. zákoníku a přípravou k trestnému činu podle 20 odst. 1 tr. zákoníku k § 283 tr. zákoníku spočívá v tom, že příprava musí vždy směřovat k individuálně určenému trestnému činu. Naproti tomu podle § 286 tr. zákoníku je postihován toliko pachatel, který vyrobí, sobě nebo někomu jinému opatří nebo přechovává prekurzor určený k nedovolené výrobě OPL, který je však pouze obecně určen k takové nedovolené výrobě – tedy bez vtahu ke konkrétnímu, individuálně určenému trestnému činu. Trestným činem podle § 286 tr. zákoníku je totiž již sama výroba, opatření nebo přechovávání prekurzoru bez ohledu na to, zda jich pachatel zamýšlí použít ke spáchání trestného činu podle § 283 tr. zákoníku (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2898). 46. Jak již bylo konstatováno výše, obviněný v nyní posuzované věci prokazatelně financoval nákup léčiv s obsahem efedrinu, přičemž rozhodoval, jaké množství léků – tablet zn. Efedrina Arena 50 mg bude ze strany spoluobviněného H. užito pro výrobu metamfetaminu, dále je společně se spoluobviněným H. prodával osobám, které tyto léky užívaly k výrobě metamfetaminu, a minimálně pro svoji osobní potřebu od spoluobviněného H. vyrobený pervitin odebíral a konzumoval (což ostatně sám doznal). Byl tedy nepochybně informován o tom, že spoluobviněný H. v jeho bytě na adrese XY v Praze neoprávněně vyráběl metamfetamin, když mu za tímto účelem poskytoval předmětná léčiva, jejich nákup organizoval a logisticky zajišťoval. Jelikož tak jednání dovolatele cíleně směřovalo k individuálně určené výrobě metamfetaminu, jeho jednání bez důvodných pochybností naplnilo subjektivní stránku předmětného trestného činu formou úmyslu přímého podle § 15 odst. 1 tr. zákoníku. 47. Za těchto okolností Vrchní soud v Praze jednání obviněného zcela správně právně kvalifikoval jako zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025), k němuž je trestný čin podle § 286 tr. zákoníku ve vztahu subsidiarity. VI. Závěr 48. Nejvyšší soud po přezkumu připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že dovolatel v rámci své argumentace pouze zopakoval námitky skutkového charakteru, jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich podstatou je však pouze nekorektně vedená polemika s výsledky dokazování řádně provedeného soudem prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i soud odvolací (byť vyhodnotil právní kvalifikaci stíhaného jednání za částečně nepřiléhavou a z tohoto důvodu byl nucen zasáhnout do výroku o vině, nicméně tak činil z důvodu drobných formulačních úprav skutkového stavu, neboť městský soud chybně označil samotné tablety léčiva zn. Efedrina Arena 50 mg comprimate za prekurzor, byť prekurzorem je až v tomto léčivu obsažená účinná látka efedrin hydrochloridu). 49. Odlišná interpretace skutkových zjištění ze strany obviněného nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je v nyní posuzované věci patrná zjevná logická návaznost. Za této situace Nejvyšší soud neshledal důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno. 50. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 6. 2025, č. j. 11 To 16/2025-1546, ani jemu předcházejícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2024, č. j. 1 T 1/2024-1480, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného R. N. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Za tohoto stavu Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a obviněným podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.). V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Tomáš Durdík v předseda senátu