11 Tdo 294/2026-2048 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2026 o dovolání obviněného P. E., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2025, č. j. 11 To 74/2025-1761, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 5/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 7. 2025, č. j. 33 T 5/2024-1609, byl obviněný P. E. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod bodem 1) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1, 3 tr. zákoníku, pod bodem 2) přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, a pod body 4) a 5) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 9 roků, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Uložen mu byl také trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 24 T 36/2024, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 7 To 279/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Předmětným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu spoluobviněných V. P. a D. K. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se dovolatel trestných činů dopustil – zjednodušeně řečeno – tím, že 1) v přesně nezjištěné době nejpozději však do 01:10 hodin dne 29. 3. 2023 v jím užívaném bytě č. 9 na adrese XY v Karlových Varech, okres Karlovy Vary, přechovával pro svou potřebu 4 zelenohnědé kompaktní výlisky pryskyřice z konopí ve tvaru kvádrů o celkové hmotnosti 264,89 gramu s obsahem 9,4 % delta-9-tetrahydrokanabinolu, což představuje 24,9 gramu čistého delta-9-tetrahydrokanabinolu, 2) v přesně nezjištěné době nejpozději však do 01:10 hodin dne 29. 3. 2023 v jím užívaném bytě č. 9 na adrese XY v Karlových Varech, okres Karlovy Vary, přechovával samonabíjecí pistoli výrobce Walther, model 9, ráže 6,35 mm Browning, s odstraněným výrobním číslem, a dále přechovával 92 kulových nábojů ráže 6,35 mm Browning tuzemské provenience Sellier & Bellot Vlašim, které lze užít v uvedené zbrani, přičemž tyto věci lze nabývat do vlastnictví, držet a nosit pouze s příslušným oprávněním, kterým, jak obviněný věděl, nedisponoval, 4) v blíže nezjištěné době nejméně od února 2023 do 28. 3. 2023 v XY a XY, obojí okres XY, zdarma předal D. K. v šesti případech celkem 18 gramů pervitinu 5) společně s D. K. a V. P. v blíže nezjištěné době dne 28. 3. 2023 do 01:10 hodin dne 29. 3. 2023 v garáži na adrese XY, XY, okres XY, poté, co si za blíže nezjištěných okolností obstaral chemikálie, prekurzory a další předměty potřebné k výrobě pervitinu, přičemž toluen a hydroxid sodný mu aktivně pomáhala obstarat obviněná V. P., vyráběl pervitin zčásti za přítomnosti obviněného D. K. a obviněné V. P., kdy měl v úmyslu vyrobit 500 gramů pervitinu, přičemž k dokončení výrobního procesu tohoto množství pervitinu nedošlo v důsledku zákroku Policie ČR v 01:10 hodin dne 29. 3. 2023, dále dovolatel sám v uvedené garáži za účelem další výroby pervitinu přechovával 859 gramů červeného fosforu, za jehož použití by bylo možné vyrobit 2.611 gramů pervitinu, vlhkou žlutou krystalickou látku o hmotnosti 152,56 gramu po vysušení s obsahem 25,8 % metamfetaminu, což představuje 39,36 gramu čisté metamfetaminové báze, a hnědou krystalickou látku o hmotnosti 209,61 gramu po vysušení s obsahem 30,7 % metamfetaminu, což představuje 64,35 gramu čisté metamfetaminové báze. 3. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 11. 2025, č. j. 11 To 74/2025-1761, rozhodl o odvoláních dovolatele a spoluobviněného D. K. tak, že napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil ve vztahu k dovolateli ve výroku o vině pod body 4) a 5) a ve výroku o trestu. Ve vztahu ke spoluobviněnému D. K. jej zrušil ve všech výrocích jej se týkajících, tedy ve výroku o vině i ve výroku o trestu, a s ohledem na zásadu beneficium cohaesionis též ve vztahu ke spoluobviněné V. P. ve všech výrocích jí se týkajících, tedy ve výroku o vině i ve výroku o trestu. Ohledně všech tří obviněných bylo v rozsahu zrušení znovu rozhodnuto o vině a trestu. 4. Dovolatel byl při převzatých (nezměněných) skutkových zjištěních pod body 4) a 5) rozsudku prvostupňového soudu uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, spáchaném ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento zločin, dále za trestné činy pod body 1) a 2) z rozsudku soudu prvního stupně, které nebyly odvoláním dotčeny, a konečně za sbíhající se přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 24 T 36/2024, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 7 To 279/2024, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku vrchního soudu specifikovaných věcí. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 24 T 36/2024, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 1. 2025, sp. zn. 7 To 279/2024, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podklad. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, a to ve vztahu k výroku o vině pod bodem 5) a v návaznosti na to i ve výroku o trestu. Opřel je o důvody uvedené v § 265b odst. 2 písm. c), g) a h) tr. ř. 6. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. obviněný namítal, že dne 30. 3. 2023 byl vyslýchán do protokolu o výslechu obviněného za situace, kdy neměl obhájce, ačkoliv policejnímu orgánu již muselo být zřejmé, že dojde k rozšíření trestního stíhání na právní kvalifikaci zakládající nutnou obhajobu. To stejné platí pro vazební zasedání dne 31. 3. 2023 a pro ohledání místa činu konané dne 29. 3. 2023. Dovolatel vyšel z toho, že sám hovořil u výslechu dne 30. 3. 2023 o zamýšlené výrobě 500 g pervitinu, podle odborného vyjádření držel látky, jejichž držení je znakem trestného činu podle § 286 tr. zákoníku, navíc policejní orgán se svými odbornými znalostmi při jeho zadržení mohl posoudit, že v garáži se nacházely zakázané látky v takovém množství, které je znakem kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů podle § 283, 284 či 286 tr. zákoníku. Naznačil, že postup policie, která navíc zásah plánovala a připravovala, mohl být účelový a tím bylo porušeno jeho právo na obhajobu. 7. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel namítal, že soudy nižších stupňů rozhodná skutková zjištění týkající se bodu 5) výroku o vině (úmysl obviněného vyrobit pervitin v množství 500 g a vlastnictví zakázaných látek nalezených v garáži) založily na procesně nepoužitelných důkazech, jak je vymezil v předešlé části dovolání. Úkony konané ve dnech 29., 30. a 31. 3. 2023 jsou procesně nepoužitelné důkazy a na jejich základě nemohlo být rozhodnuto o jeho vině. Kromě toho podle odborných vyjádření nemohl z dostupných látek vyrobit pervitin v množství 500 g, takže závěr o jeho úmyslu vyrobit takovéto množství pervitinu je založen na pouhé spekulaci, navíc vycházející z jeho prvotní, procesně nepoužitelné, výpovědi. Obviněný se také zabýval otázkou totožnosti skutku, neboť usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 3. 2023, ani usnesením policejního orgánu ze dne 19. 6. 2023 při tzv. rozšíření trestního stíhání, mu nebylo kladeno za vinu neoprávněné držení červeného fosforu. To se stalo až v obžalobě ze dne 6. 5. 2024. Pokud byl tedy k držení červeného fosforu v přípravném řízení vyslýchán, nemůže být tento výslech ve vztahu k držení červeného fosforu užit. 8. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný odmítl, že by bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že byl výlučným disponentem nalezených látek v celém rozsahu. Vycházel z toho, že garáž mohl reálně kromě něj užívat její vlastník, navíc podle výpovědi M. R. ji užívala další osoba, a to J. Š. Navíc není zřejmé, zda dovolatel dostal fosfor jako celek, či pouze jeho dílčí část. Výklad soudů nižších stupňů je potom v rozporu se zásadou in dubio pro reo. 9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2025, č. j. 11 To 74/2025-1761, zrušil, a věc vrátil vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, případně aby zrušil i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 7. 2025, č. j. 33 T 5/2024-1609, a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. 10. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. 11. Podle státního zástupce, pokud jde o námitku absence obhájce, třebaže měl být ve věci od počátku zřejmý důvod nutné obhajoby, se s obviněným nelze ztotožnit. V popisu skutku uvedeném ve výroku usnesení policejního orgánu, a to Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Územního odboru Sokolov ze dne 30. 3. 2023, č. j. KRPK-5143-98/TČ-2023-190972, nejsou uvedeny okolnosti, z nichž by bylo možno s vyšší mírou pravděpodobnosti, vyžadovanou v § 160 odst. 1 tr. ř., dovodit možnost jednání obviněného právně kvalifikovat tak, že by to zakládalo již v okamžiku zahájení trestního stíhání existenci některého ze zákonných důvodů nutné obhajoby. Důvod nutné obhajoby vůči obviněnému vznikl dne 31. 3. 2023 v návaznosti na vzetí obviněného do vazby usnesením soudce Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 31 Nt 24014/2023. Je tak zřejmé, že u prvotních úkonů konaných proti obviněnému ve věci dány důvody nutné obhajoby nebyly. 12. V návaznosti na tento závěr se nelze ztotožnit s názorem obviněného, že část úkonů provedených s ním bez přítomnosti obhájce je nezákonná, a tudíž procesně nepoužitelná. 13. Za jakkoli důvodnou nepovažuje státní zástupce ani argumentačně příliš nerozvedenou výhradu, že při podání obžaloby nebyla dodržena totožnost skutku, pokud až v ní je obsažena skutečnost, že měl nakládat s červeným fosforem. Z popisu skutku v pořadí druhém usnesení o zahájení trestního stíhání je přitom uvedeno, že obviněný přechovával na uvedeném místě chemické látky mj. za účelem výroby pervitinu. Pakliže je ve vztahu ke konkrétnímu období a konkrétnímu místu dále v obžalobě i upřesněno, že se jednalo o prekurzor v podobě červeného fosforu, je zjevné, že totožnost skutku spočívající v totožnosti jednání i následku zůstala zachována. Nemohlo tak ani dojít k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, neboť obviněný byl v průběhu řízení s podstatou trestního obvinění proti své osobě prokazatelně seznámen. 14. Za zjevně neopodstatněnou dále považuje státní zástupce námitku obviněného, že není zřejmé vlastnictví či držba prekurzoru červeného fosforu. K tomu lze jen dodat, že z hlediska přisouzené varianty trestné činnosti v podobě úmyslného vytváření podmínek pro neoprávněnou výrobu psychotropní látky ve velkém rozsahu je vlastnictví prekurzoru bez významu. Zároveň pro právní kvalifikaci jednání spočívajícího v nelegálním nakládání s touto látkou není možno aplikovat pojmy soukromého práva, jak se obviněný domáhá. Není ostatně ani pravdou, že by soudy obviněnému přisuzovaly vlastnictví k uvedené látce, jak namítá. Podstatné zde je, že obviněný měl uvedený objem prekurzoru k dispozici a měl zároveň úmysl metamfetamin vyrábět, k čemuž měl právě uvedený prekurzor sloužit. Obviněný by tak byl trestně odpovědný v uvedeném smyslu i tehdy, pokud by všechny uvedené látky dokonce zcela prokazatelně náležely jiné osobě, a to již proto, že mu nebylo napadeným rozsudkem kladeno za vinu přechovávání uvedeného prekursoru. Z hlediska přípravy výrobní činnosti je podstatné, že tuto zamýšlenou výrobu měl provádět právě obviněný. V tomto ohledu nebyl dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. naplněn. 15. Ostatní námitky obviněného ve vztahu k právnímu posouzení jsou založeny na vlastním hodnocení provedených důkazů a předkládání vlastní, od soudů odlišné skutkové verze. 16. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. III. Přípustnost dovolání 17. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje všechny obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 18. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady jsou zčásti opakováním námitek vznášených již v odvolacím řízení, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně. Druhostupňový soud na ně dostatečně reagoval, vypořádal se s nimi a obviněnému poskytl náležité vysvětlení, proč mu nedal za pravdu. Na odvolací argumentaci lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se v tomto rozsahu zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 19. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c), g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda obviněným vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.]., · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. 20. Ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu obviněný konkrétně namítal nepřítomnost obhájce u jeho výslechu dne 30. 3. 2023, kdy policejnímu orgánu již mělo být zřejmé, že se u dovolatele bude jednat o případ tzv. nutné obhajoby. Absenci obhájce namítal také u vazebního zasedání a rozhodnutí o jeho vazbě dne 31. 3. 2023 a také u ohledání místa činu, kde byl zadržen, konaného dne 29. 3. 2023. 21. Obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ať již zvoleného (§ 37 tr. ř.) nebo ustanoveného (§ 38 tr. ř.), ač ho podle zákona mít měl, čímž bylo porušeno právo obviněného na obhajobu. To je jedním z nejdůležitějších procesních práv, což jen potvrzuje jeho ústavně právní ochrana (ustanovení čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod) a dále garance jeho ochrany v mezinárodních smlouvách o lidských právech a svobodách (např. ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb., dále jen „Úmluva“), a jeho porušení se považuje za podstatnou vadu řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) a § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř. 22. K tomu Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu § 36 odst. 3 tr. ř. musí mít obviněný obhájce už v přípravném řízení i tehdy, koná-li se řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje 5 let. 23. Podle usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 3. 2023, č. j. KRPK-5143-98/TČ-2023-190972 (č. l. 56 a násl. spisu), bylo dovolateli sděleno obvinění pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem dokonaný a dílem dokončený ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kde je pachatel ohrožen trestem odnětí svobody do 5 let (pozn. i ve znění účinném od 1. 1. 2026). Na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 3. 2023 bylo jeho jednání pod bodem d) ustáleno tak, že nejméně od 28. 3. 2023 do 29. 3. 2023 chtěl vyrobit v garáži půjčené obviněným D. K. přesně nezjištěné množství pervitinu, s výrobou započal, ale nedokončil ji, neboť byl před dokončením syntézy zadržen policií. Nejednalo se tedy o případ nutné obhajoby. Ta nastala až jeho vzetím do vazby a další důvod nutné obhajoby pramenící z právní kvalifikace skutku přirostl na základě sdělení obvinění ze dne 19. 6. 2023, č. j. KRPK-5143-209/TČ-2023-190070 (č. l. 68 a násl. spisu). 24. Dovolatel byl zpočátku stíhán pro trestný čin, z jehož právní kvalifikace nevyplývala nutná obhajoba. Formálně tedy k žádnému pochybení nedošlo. Jeho domněnku, že se mohlo jednat o účelový postup, jehož cílem de facto bylo, aby neměl při svém výslechu v přípravném řízení obhájce, je třeba důrazně odmítnout. Předně v obecné rovině vzato, obviněný ani nenaznačuje, proč by právě on měl být natolik významným, aby stál řadě osob figurujících v orgánech činných v přípravném řízení za to, aby riskovaly svou lidskou, občanskou, profesní a etickou integritu a zosnovaly proti němu nějaký účelový komplot vedený zcela mlhavou (přinejmenším obviněným rovněž ani rámcově nenastíněnou) motivací. Taková jeho argumentace tedy svědčí spíše pro jeho tendenci podléhat svodům konspiračních teorií a přeceňovat svou vlastní důležitost. 25. Dále je třeba mít na paměti, že trestní řízení není statickým, nýbrž dynamickým útvarem měnícím se v závislosti na tom, jak jsou postupně získávány další informace, a ruku v ruce s rozkrýváním skutkového stavu a opatřováním dalších dílů do celkové mozaiky událostí se tříbí i právní náhledy na to, jak průběžně se měnící situaci kvalifikovat. To je ostatně smyslem trestního (ale i jakéhokoliv jiného) řízení tak, aby závěry činěné na počátku rozkrývání skutkového stavu mohly být následně upřesňovány a eventuálně i revidovány. Není tak nic neobvyklého, že právní kvalifikace zaujatá předběžně na počátku šetření doznává postupně změn (nezřídka i před soudy mnoha stupňů), naopak takový postup je zcela legální a legitimní. Proto je důvodnost i formu určitého úkonu trestního řízení nutno posuzovat k momentu jeho provedení, a nikoliv zpětně optikou informací, které vyjdou najevo až později, popř. jim je až později přiznána validita. Opačný přístup, při němž by již na počátku určitého procesu coby podmínka pro jeho zahájení musel být znám jeho výsledek, je zcela iluzorní, neboť by vyžadoval reálně nedostupný posun v čase anebo jiné narušení časoprostorového kontinua. 26. V konkrétním případě platí, že u fyzického zajištění pervitinu – metamfetaminu je třeba při právní kvalifikaci skutku vycházet z obsaženého množství účinné látky. Pokud na počátku trestního stíhání nebyl orgánům činným v trestním řízení obsah účinné látky obsažený v zajištěné krystalické látce žluté a hnědé barvy, resp. přesné chemické složení látky červené barvy a ostatních chemických látek, které nebyly obsaženy v originálních obalech s označením množství a chemického složení, znám, neboť tyto chemické látky měly být odborným zkoumáním teprve zjištěny, sotva lze po policejním orgánu požadovat, aby tyto exaktní veličiny (obsah účinné látky a složení ostatních chemikálií) odhadoval a jaksi preventivně posoudil trestnou činnost jako závažnější (k tomu srov. bod 14 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Naopak, pokud by takto postupoval, byl by patrně terčem kritiky obhajoby, že je účelově nadsazována společenská škodlivost stíhaného jednání, vytvářen nátlak na obviněného zveličováním hrozby trestem či jinými důsledky trestního řízení, budováno předpolí pro snazší argumentaci o nutnosti uvalit na obviněného vazbu apod. V závislosti na míře ochoty vyznávat spiklenecké teorie by pak šlo tyto námitky gradovat až do úvah o tom, že „vnucením“ obhájce mělo jít o poškození obviněného navýšením jeho nákladů spojených s nutnou obhajobou. Orgány činné v přípravném řízení proto správně a v souladu se zásadou zdrženlivosti veřejné moci kategorizovaly dovolatelovo jednání střídmě podle dostupných zjištění, která nikterak nedeformovaly snahami o jejich spekulativní nadsazení. 27. Nepřípustnost dovolatelem poptávaného odhadu rozhodných veličin navíc v řešené věci platí o to víc, že ohledávaný prostor rozhodně nepůsobil jako uspořádaná farmaceutická laboratoř s efektivním skladovým hospodářstvím, s evidencí chemikálií jak zpracovávaných, tak produkovaných, s přehlednou výrobní linkou, v níž na sebe jednotlivé zpracovatelské fáze při minimalizaci prostorových proluk ergonomicky navazují, s jasnými a zřetelnými pracovními postupy apod. Těmito kvalitami ohledávané místo neoplývalo, takže jakýkoli (natož alespoň trochu kvalifikovaný) odhad výtěžnosti výroby i druhu, množství a vlastností nalezených látek byl zcela nerealizovatelný. 28. Pokud se týká namítané absence obhájce u vazebního zasedání, tak i na tu dopadá shora uvedená argumentace. Pro úplnost stojí za zmínku, že k porušení práva obviněného na obhajobu by nedošlo, ani kdyby v této fázi trestního řízení obhájce měl, ale ten se vazebního zasedání neúčastnil. U vazebního zasedání totiž obhájce nemusí být přítomen. Tato skutečnost je výslovně uvedena v § 73f odst. 2 tr. ř., podle něhož se vazebního zasedání vždy účastní obviněný; jeho účast může být zajištěna i prostřednictvím videokonferenčního zařízení, účast státního zástupce a obhájce při vazebním zasedání není nutná. Uvedená úprava vyplývá z významu a smyslu vazebního zasedání, kterým se realizuje právo obviněného na "osobní slyšení" ve vymezených druzích vazebního rozhodování, zejména ve smyslu rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (dále ve zkratce "ESLP"), jenž právo být osobně slyšen zařadil mezi základní garance aplikované v případech omezení svobody (např. rozsudek ESLP ze dne 28. 10. 1998 ve věci Assenov a další proti Bulharsku, stížnost č. 24760/94, a mnoho dalších). Podstata tohoto práva vychází z toho, aby byl obviněný předtím, než bude rozhodnuto o omezení jeho osobní svobody, vyslechnut a aby k jím uvedeným argumentům bylo přihlédnuto předtím, než soud rozhodne o vzetí do vazby (viz článek 5 odst. 1 Úmluvy). Z tohoto důvodu není z hlediska zachování účelu uvedeného institutu podstatné, aby ve všech případech byl vazebnímu zasedání přítomen obhájce. Obhájce ve vazebním zasedání nemusí být přítomen ani tehdy, pokud byl již obviněnému ustanoven nebo si jej obviněný zvolil. 29. K institutu nutné obhajoby je třeba dále uvést, že se jí nelze domáhat v tzv. předprocesním stádiu trestního řízení (tzn. ve fázi prověřování), neboť v něm není povinnost ustanovit osobě, která není v postavení obviněného, právního zástupce (advokáta) za účelem právní pomoci ve smyslu podmínek nutné obhajoby podle § 36 tr. ř. (nejedná-li se o vedení řízení proti mladistvému podle zákona č. 218/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů). U dospělého pachatele se nutná obhajoba (ustanovení obhájce) váže na konání trestního řízení, resp. na zahájení trestního stíhání, což vychází z dikce ustanovení § 36 odst. 1 tr. ř., podle něhož dospělý pachatel teprve v procesním postavení obviněného musí mít obhájce už v přípravném řízení, které počíná zahájením trestního stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř. a pokračuje v dalších stádiích trestního řízení, pokud tento důvod nadále trvá (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 1/1968, 2/1978, 1/1979 Sb. rozh. tr.). Počátek nutné obhajoby je u dospělého pachatele vždy spojen se zahájením trestního stíhání (nemůže nastat dříve), což vyplývá z použitého pojmu „obviněný“ v návětí § 36 tr. ř., protože právě od zahájení trestního stíhání se vede řízení proti konkrétní osobě (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1-156. Komentář. 7., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 443). 30. Na podkladě posledně uvedeného Nejvyšší soud uzavřel, že tvrzenou vadou spočívající v absenci obhájce u provádění ohledání místa činu, a to dne 29. 3. 2023 v XY, ul. XY (č. l. 2 a násl. spisu) a téhož dne v Karlových Varech, XY (č. l. 36 a násl. spisu), tyto úkony netrpí a vzhledem k procesním a časovým souvislostem ani trpět nemohly, neboť usnesení o zahájení trestního stíhaní bylo dovolateli doručeno až dne 30. 3. 2023 (viz č. l. 60 spisu). Předmětná ohledání místa činu měla povahu neodkladného a neopakovatelného úkonu a bylo nezbytné provést je okamžitě, obviněný byl v té době v postavení zadržené podezřelé osoby (viz protokol na č. l. 166 spisu). Za této situace měl možnost si obhájce zvolit (viz § 76 odst. 5 a § 76b tr. ř.), čehož však v procesním postavení zadrženého podezřelého nikterak nevyužil. Pokud by se obhájce obviněného k dané prohlídce dostavil, bylo by namístě mu přítomnost u této umožnit, ovšem nebylo by povinností policejního orgánu vyčkat s jejím provedením až do doby, kdy se dostaví. Proto také nedošlo ani k porušení práva obviněného na obhajobu. 31. S přihlédnutím ke všem konstatovaným procesním ustanovením je zřejmé, že ze strany policejního orgánu, ani soudu, nebyla porušena ustanovení o nutné obhajobě. Na základě všech těchto skutečností Nejvyšší soud neshledal porušení práva na obhajobu a výhrady obviněného vztahující se k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. jsou tak zjevně neopodstatněné. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 32. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. 33. Obviněný tento dovolací důvod fakticky uplatnil v jeho prvé alternativě. Konkrétně tak činil zejména při svých úvahách [které ovšem ve svém mimořádném opravném prostředku podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] spočívajících v tom, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že byl výlučným disponentem nalezených látek v celém rozsahu, neboť garáž mohl užívat jednak její vlastník a jednak J. Š. Navíc není dle dovolatele zřejmé, zda dostal fosfor jako celek, či pouze jeho dílčí část. Výklad soudů nižších stupňů je potom v rozporu se zásadou in dubio pro reo. 34. Jakkoliv lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu za podmínek striktně vymezených § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnit námitky skutkové povahy, Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů, ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). 35. Námitky dovolatele nelze podřadit pod první variantu uvedeného dovolacího důvodu. V obecné rovině platí, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění i) postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nebo ii) nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo iii) jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). 36. Nutno zdůraznit, že zejména odvolací soud se již s touto polemikou obviněného vypořádal a je tak možné na jeho závěry plně odkázat. Odvolací soud zdůraznil, že pokud obviněný namítá, že prekursor – červený fosfor mu odsypal J. Š., který byl jeho vlastníkem, není tato jeho část výpovědi v souladu se zajištěným stavem popsaným a zachyceným na místě činu, kdy současně obviněný pominul, že ve své prvotní výpovědi k červenému fosforu uvedl, že tento sice dostal od jiné osoby (ve smyslu, že za něj neplatil), ale byl úplně špinavý a musel jej očistit a přesušit. Hovořil o prekursoru – červeném fosforu jako o celku a nikoli pouze o dílčí části, kterou musel nejprve chemicky upravit, aby byla použitelná pro výrobu metamfetaminu. Pokud obviněný nastínil, že komponenty a chemické látky včetně červeného fosforu mohl do uvedené garáže uložit i J. Š. nebo jiná osoba bez toho, že by o tom měl povědomost, je možné poukázat na obsah zaznamenané telefonní komunikace, kde obviněný naléhavě řeší dodání chemických látek k výrobě metamfetaminu (srov. bod 18. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 37. Ale i kdyby hypoteticky mělo být dovolací argumentací stran vlastnictví červeného fosforu a zajištěných krystalických látek obsahujících metamfetamin dáno za pravdu (tj., že obviněnému patřila jen polovina či jiná část z nich), pak z hlediska naplnění znaků stíhaného zločinu není v řešené věci otázka jejich vlastnictví rozhodným skutkovým zjištěním. Jak trefně upozornil již odvolací soud, obviněný s těmito chemikáliemi disponoval, a i kdyby je držel pro J. Š. či kohokoli jiného, naplňoval by tím jednu z variant jednání, jimiž lze stíhaný zločin spáchat. Jinak řečeno, na právní kvalifikaci jeho jednání coby zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku by nic neměnilo, pokud by část chemikálií držel pro svou výrobu a část přechovával pro jiného. 38. Obviněný tak ve svém mimořádném opravném prostředku v podstatě obecně polemizuje s hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů. Jeho výhrady fakticky představují pouhé subjektivní stesky nad tím, že soudy důkazy vyhodnotily jinak, než by si on představoval či přál. Soudy vyčerpávajícím způsobem hodnotily provedené důkazy, kdy širokospektrálně posuzovaly všechny jejich aspekty jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném souhrnu. Na tyto informace přitom nenahlížely pouze izolovaně či jednotlivě, ale komplexně vyhodnocovaly veškeré zjištěné okolnosti, které posuzovaly i v jejich vzájemné provázanosti. Právě a především takový souhrnný náhled jim pak umožnil složit mozaiku do sebe navzájem zapadajících informací, které by jinak při separátním náhledu na ně mohly umožňovat více výkladových variant. Takové oddělené optiky se nesprávně domáhá obviněný, který se upínáním na teoreticky možné eventuality určité jednotlivosti snaží vyvolat dojem rozsáhlých nesrovnalostí v celku, jehož vyznění mu právě pro snahu koncentrovat se na jednotlivosti uniká. Obviněnému tak nelze přitakat v námitce o nesprávnosti skutkových zjištění soudů, natož pak v tom, že by existoval rozpor (tím méně zjevný) mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. 39. Pro úplnost stojí za zmínku, že ani v oněch jednotlivostech mu nelze dát za pravdu a jeho námitky se s uplatněným dovolacím důvodem zcela míjejí. Obviněný vyčítá soudům nižších stupňů excesivní výklad, pokud dovodily, že sdělením o tom, že fosfor dostal, hovořil o fosforu jako celku a nikoli jen jako o jeho dílčí části, neboť stejně tak by šlo namítat, že nikde neuvedl, že dostal všechen fosfor. Toto jeho lingvistické pojednání však představuje strojené „slovíčkaření“ odpoutané od běžných vyjadřovacích slovních obratů v živém jazyce, jejichž kontext spolehlivě, bez nejasností a zcela srozumitelně určuje, co řečník chtěl sdělit. Je-li v běžném jazyce hovořeno o určitém předmětu, myslí se tím takřka vždy celek, a teprve má-li jít jen o jeho část, pak to řečník zdůrazní. Opačný vyjadřovací model, kdy by řečník předpokládal, že posluchač automaticky bude referovaný předmět vnímat jen jako jeho díl, a proto je třeba vyvést jej z omylu údajem upozorňujícím, že je řeč o celku, je zcela neživotný a umělý. Napadané úvahy soudů nižších stupňů tedy nejsou žádným excesem, ale jen reálným a standardním užitím funkčního jazykového aparátu, jehož výstřední interpretace se domáhá naopak dovolatel. 40. V nyní posuzované věci se tedy nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Pouhá odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění předložená obviněným v rámci jeho mimořádného opravného prostředku nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. 41. Dovolatel uplatnil také druhou alternativu dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když namítal, že soudy nižších stupňů rozhodná skutková zjištění týkající se bodu 5) výroku o vině (úmysl obviněného vyrobit pervitin v množství 500 g a vlastnictví zakázaných látek nalezených v garáži) založily na procesně nepoužitelných důkazech, tedy na úkonech konaných ve dnech 29., 30. a 31. 3. 2023, kdy neměl obhájce, ačkoli byl podle jeho přesvědčení na straně jeho osoby dán důvod nutné obhajoby. 42. Nejvyšší soud shledal, že byť uvedenou námitku lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé variantě, nelze jí přiznat opodstatněnost. V tomto ohledu Nejvyšší soud zcela odkazuje na své závěry popsané v pasáži týkající se dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť v souvislosti s údajnou nutnou obhajobou obviněný procesní nepoužitelnost některých úkonů dovozuje. IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 43. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na „nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). 44. Obviněný ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu namítal, že závěr o jeho úmyslu vyrobit pervitin v množství 500 g je založen na pouhé spekulaci, navíc vycházející z jeho prvotní, procesně nepoužitelné, výpovědi. K tomu doplnil, že podle odborných vyjádření nemohl z dostupných látek vyrobit pervitin v uváděném množství. Ačkoliv tato námitka je věcně podřaditelná pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je zcela neopodstatněná. 45. Pro posouzení naplnění subjektivní stránky trestného činu není rozhodná osobní deklarace pachatele o svých záměrech, ale závěr soudu učiněný na podkladě výsledků provedeného dokazování, tedy to, za jakých okolností a jakou formou byl posuzovaný projev vůle pachatele realizován. Nutné je zmínit i to, že posouzení, zda tu je zavinění ve smyslu trestního zákoníku a v jaké formě (§ 15 a 16 tr. zákoníku), je závěrem právním, jenž se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu vyplývajících z dokazování, stejně jako závěr o objektivních znacích trestného činu. Skutečnosti duševního (psychického) života významné pro právní závěr o tom, zda tu je zavinění a v jaké formě, jsou předmětem dokazování právě tak jako všechny další okolnosti naplňující znaky trestného činu. Na zavinění a jeho formu je třeba usuzovat ze všech konkrétních okolností, za kterých byl trestný čin spáchán. Jen ze skutečnosti, že obviněný trestnou činnost popírá, nelze vyvodit, že na podkladě jiných důkazů, vztahujících se k objektivní stránce posuzovaného činu, nepřichází v úvahu zjištění úmyslné formy jeho zavinění (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 60/1972-IV. Sb. rozh. tr.). 46. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku dovodil, že výpověď obviněného ze dne 30. 3. 2023 ve vztahu k výrobě metamfetaminu v očekávaném množství 500 g koresponduje s důkazy objektivní povahy, a to s věcmi, které byly zajištěny v garáži na adrese XY, XY, kde byla zajištěna krystalická látka obsahující metamfetamin a další chemické látky vč. prekursoru, které lze užít k výrobě metamfetaminu. Obviněný opakovaně v přípravném řízení doznal, že měl v úmyslu vyrobit 500 g metamfetaminu v garáži, kterou mu poskytl spoluobviněný K. V rámci odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu bylo prokázáno, že další komponenty a chemické látky v průběhu výrobního procesu měl dodat J. Š., jak vyplývá jednak z telefonních hovorů mezi dovolatelem a J. Š., a jednak z telefonního hovoru mezi dovolatelem a obviněnou P. ze dne 28. 3. 2023, na který následně navazuje konspirativní hovor obviněné P. s J. Š. (srov. bod 18 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). S ohledem na provedené dokazování nevznikají pochybnosti o naplnění úmyslu obviněného vyrobit pervitin v množství 500 g. IV./4 Další dovolací námitky 47. Dovolatel se také zabýval otázkou totožnosti skutku, když namítal, že usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 3. 2023, ani usnesením policejního orgánu ze dne 19. 6. 2023 při tzv. rozšíření trestního stíhání, mu nebylo kladeno za vinu neoprávněné držení červeného fosforu. K uvedenému došlo až v obžalobě ze dne 6. 5. 2024. 48. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout, že dovolatelem zmíněný pojem „totožnost skutku“ je institutem trestního práva procesního, nikoliv trestního práva hmotného, jelikož je upraven v ustanovení § 220 tr. ř., který zakotvuje povinnost soudu rozhodovat o skutku, který je uveden v žalobním návrhu státního zástupce. Námitku dovolatele týkající se totožnosti skutku nelze v rámci podaného dovolání úspěšně zařadit nejen pod jím deklarovaný dovolací důvod [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], ale ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. Jelikož je však Nejvyšší soud vždy povinen dbát na to, aby ve všech fázích trestního řízení byla respektována základní práva a svobody obviněných zaručené ústavním pořádkem České republiky (popř. mezinárodními smlouvami), a to především ve smyslu dodržení pravidel spravedlivého procesu (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14), přezkoumal i tuto námitku obviněného, načež zjistil, že k namítanému pochybení a porušení práva dovolatele na spravedlivý proces nedošlo. 49. Podle § 220 odst. 1 tr. ř. platí, že soud je oprávněn rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu (tzn. ve státním zástupcem podané obžalobě nebo návrhu na potrestání). Přitom je třeba rozlišovat pojmy „skutek“ a „popis skutku“. Skutkem je vždy míněno to, co se ve vnějším světě objektivně odehrálo. Naproti tomu popis skutku je slovní formou, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je přitom významný samotný skutek a nikoli jeho popis, neboť trestní stíhání je vždy vedeno ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 8 Tdo 179/2010). Totožnost skutku v trestním řízení je zachována tehdy, je-li zachována alespoň totožnost jednání nebo totožnost následku (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 1979, sp. zn. 5 Tz 2/79, obdobně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. Tzn 12/94). Totožnost skutku je přitom zachována rovněž v případě, když některé ze skutečností pojatých původně do souhrnu skutečností charakterizujících jednání nebo následek odpadnou, jakož i tehdy, když k takovému souhrnu skutečností přistoupí skutečnosti další, tvořící s původními jedno jednání, popř. následek (srov. na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 143/02, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 3 Tdo 384/2014). Současně platí, že soud může, resp. musí přihlížet i k těm změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci v hlavním líčení či veřejném zasedání o odvolání, a to bez ohledu na to, zda zlepšují nebo zhoršují postavení obviněného. 50. V souladu se shora uvedeným je v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni ze dne 6. 5. 2024, č. j. 2 KZV 48/2023-139 (č. l. 1370 spisu) v bodě 6) uvedeno, že obviněný v uvedené garáži za účelem další výroby pervitinu přechovával 859 g červeného fosforu, z jehož použití by bylo možné vyrobit 2 611 g pervitinu, což odpovídá i bodu 5) výroku rozsudku soudu prvního stupně i soudu odvolacího. Oproti tvrzení dovolatele je třeba zdůraznit, že v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 30. 3. 2023, č. j. KRPK-5143-98/TČ-2023-190972 (č. l. 56 a násl. spisu), bylo jednání dovolatele pod bodem d) popsáno tak, že nejméně od 28. 3. 2023 do 29. 3. 2023 chtěl vyrobit v garáži pervitin poté, co si nejprve v nezjištěné době nezjištěným způsobem a na nezjištěném místě zajistil chemikálie, jako mj. červený fosfor. Tedy již v prvním usnesení o zahájení trestního stíhání mu bylo kladeno za vinu neoprávněné držení červeného fosforu, ačkoliv ještě nebylo uvedeno jeho množství a nebylo známo, kolik gramů pervitinu by za jeho použití bylo možno vyrobit, neboť až odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, bylo kvalifikovaným odpočtem stanoveno, že z 859 g červeného fosforu by bylo možné vyrobit 2 611 g pervitinu. V době vydání usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo možné v tomto uvádět jiné okolnosti než ty, které měly oporu v provedeném prověřování. 51. Kromě toho trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 tr. zákoníku je činem zpravidla trvajícím, nikoli pokračujícím, takže se nerozpadá na jednotlivé dílčí útoky, u nichž by ve smyslu § 12 odst. 13 tr. ř. bylo nutné stran každého útoku zahájit trestní stíhání, obžalovat jej atd. Totožnost skutku u trvajícího trestného činu tak není narušena tím, že se rozšíří, popř. zúží sortiment distribuovaných drog, jejich množství, okruh odběratelů atp. Nejvyšší soud proto uzavírá, že totožnost skutku byla dodržena. 52. Nejvyšší soud se nezabýval námitkami, jimiž obviněný (navíc bez odkazu na konkrétní dovolací důvod) shledal rovněž vadným výrok o trestu, které však nepodložil jakoukoliv bližší argumentací ani konkretizací, jaký trest má na mysli. V této souvislosti je třeba připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky naplnit, a takové námitky tedy pro svou neurčitost vyvolávají jejich nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). V. Způsob rozhodnutí 53. Z shora uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že tento vznesl dílem námitky, které se s dovolacími důvody míjejí, a dílem výhrady, které se s dovolacími důvody sice věcně nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.). V Brně dne 21. 4. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce