11 Tdo 301/2024-1491 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2026 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněné M. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2023, č. j. 15 To 7/2022-1316, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 8/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá. Odůvodnění:I.Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 5. 10. 2021, č. j. 10 T 8/2021-1073, byla obviněná M. P. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou ze spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Uvedeného zločinu se obviněná dopustila ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku společně se Z. P., (dále jen „spoluobviněný“), a to způsobem uvedeným ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Za spáchání uvedeného trestného činu uložil soud prvního stupně obviněné podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně soud prvního stupně uložil obviněné a spoluobviněnému podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, resp. movitých věcí specifikovaných ve výrokové části jeho rozsudku. Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku dále soud prvního stupně rozhodl o uložení ochranného opatření zabrání věci, a to finanční hotovosti ve výši 1 130 170 Kč, 980 EUR a 1 350 HRK, která byla zajištěna při domovní prohlídce, a finančních prostředků ve výši 669 790 Kč zajištěných na účtu č. XY vedeného u Fio banky a. s., IČO: 618 58 374. 2. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, která tak učinila v neprospěch obviněné a spoluobviněného do výroků o vině i o trestu, obviněná i spoluobviněný. Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) o podaných odvoláních rozhodl rozsudkem ze dne 4. 3. 2022, č. j. 15 To 7/2022-1163 tak, že k odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu propadnutí věci, uloženém společně obviněné a spoluobviněnému a ve výroku o zabrání finanční hotovosti a finančních prostředků. K odvolání obviněné a spoluobviněného pak napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu. Ve věci při nezměněných výrocích o vině a o trestu propadnutí věci, uloženém spoluobviněnému, odvolací soud znovu podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl (mimo jiné) tak, že obviněné podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Odvolací soud dále podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodl o uložení ochranného opatření zabrání věci, resp. věcí, které podrobně popsal ve výrokové části svého rozsudku. Podle § 101 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku pak rozhodl o zabrání finanční hotovosti ve výši 1 130 170 Kč, 980 EUR a 1 350 HRK, která byla zajištěna při domovní prohlídce a finančních prostředků ve výši 669 790 Kč zajištěných na účtu č. 2301733127/2010 vedeném u Fio banky a.s., IČO: 618 58 374. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 4. 3. 2022 podal nejvyšší státní zástupce dovolání, a to z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. O tomto dovolání rozhodl Nejvyšší soud dne 4. 5. 2023, č. j. 11 Tdo 190/2023-1296 (dále též „kasační usnesení Nejvyššího soudu“), tak, že napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil ve výroku o trestu uloženém obviněné a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. 4. Odvolací soud věc po vrácení Nejvyšším soudem znovu projednal, doplnil dokazování a v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodl tak, že k odvolání obviněné napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Při nezměněném výroku o vině obviněné pak podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, této uložil trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 6. 10. 2023 (dále jen „napadený rozsudek“), č. j. 15 To 7/2022-1316, podává nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněné jednak z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť napadeným rozsudkem byl obviněné uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou, jednak z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod uvedený podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť napadeným rozsudkem bylo zamítnuto odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím rozsudkem soudu prvního stupně uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. 6. Nejvyšší státní zástupce se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu ohledně naplnění podmínek pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Připomíná, že obviněná se dopustila zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jehož trestní sazba (v době rozhodování odvolacího soudu) činila osm až dvanáct let. Odvolací soud přitom nepříliš přesvědčivě akcentoval skutečnost, že se obviněná na páchané trestné činnosti neangažovala příliš aktivně, vedla do svého zadržení řádný život a pečuje o nezletilého syna. Své závěry tedy postavil především na skutečnosti, že obviněná pečuje o nezletilé dítě, hodnotě nejlepšího zájmu dítěte a na tom, že postačí toliko pohrůžka výkonem nepodmíněného trestu odnětí svobody. 7. K odvolacím soudem akcentované úvaze o neaktivním zapojení obviněné do trestné činnosti nejvyšší státní zástupce odkazuje na bod 33 kasačního usnesení Nejvyššího soudu, v němž tento vysvětlil, že úvahy soudů obou stupňů jsou v tomto směru přinejmenším neúplné. Nejvyšší státní zástupce k tomuto dodává, že obviněná např. půjčovala spoluobviněnému svůj průkaz zdravotní pojišťovny za účelem nákupu léků, s nimiž později neoprávněně nakládali. Navíc v některých případech zajišťovala odesílání zásilek s léky a je třeba přihlédnout i k nezanedbatelné změně její výpovědi v hlavním líčení oproti přípravnému řízení. Soudy obou stupňů tak podle nejvyššího státního zástupce aktivitu obviněné nepřípadně bagatelizují, přičemž na tomto stanovisku setrval odvolací soud i v rámci nového projednání věci po vydání kasačního usnesení Nejvyššího soudu. 8. Nejvyšší státní zástupce uvádí, že závěry odvolacího soudu týkající se ústřední problematiky nejlepšího zájmu dítěte jsou i po doplnění odůvodnění stále nesprávné. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v případě uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody obviněné přichází pro jejího nezletilého syna v úvahu pouze ústavní výchova. Z napadeného rozsudku totiž není zřejmé, jaké úvahy vedly odvolací soud k tomuto závěru, neboť se vůbec nevypořádal se skutečností, že obviněná má matku a čtyři sourozence a otec nezletilého má oba své rodiče. K tomu nejvyšší státní zástupce připomíná znění § 953 odst. 2 o. z., podle něhož má svěření dítěte do péče jiného člověka přednost před ústavní výchovou, přičemž lze vážně uvažovat o tom, že nezletilý bude svěřen do péče právě některému z rodinných příslušníků. V tomto ohledu tedy považuje úvahy odvolacího soudu za nepřezkoumatelné. 9. V souvislosti s nutností posuzovat při ukládání trestu rodiči nezletilého nejlepší zájem dítěte připomíná nejvyšší státní zástupce obecný závěr z judikatury Ústavního soudu, že je-li uložení trestu odnětí svobody nevyhnutelné, veřejný zájem na ochraně společnosti je v takovém případě značný a zpravidla může převážit nad nejlepším zájmem dítěte, nejsou-li v konkrétním případě specifické okolnosti, jež by významněji zvyšovaly negativní dopad odsouzení rodiče k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dítě v porovnání s jinými případy (nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19, bod 56). Ústavním soudem avizované specifické okolnosti, jež by zapříčiňovaly převážení nejlepšího zájmu dítěte nad odsouzením v projednávané věci nejsou podle nejvyššího státního zástupce dány. Nebylo zjištěno, že by se syn obviněné nacházel v nepříznivém zdravotním stavu, nebo by měl zvláštní potřeby či vyžadoval speciální péči. Případné problémy s učením nejsou takového rázu, aby odůvodňovaly uložení podmíněného trestu odnětí svobody. V této souvislosti nejvyšší státní zástupce dodává, že žádná z okolností uvedených v bodě 55 citovaného nálezu Ústavního soudu značnou měrou v projednávaném případě nevybočuje. Proto nelze mít za to, že by uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody obviněné bránily čl. 3 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte. 10. Nejvyšší státní zástupce konstatuje, že sice lze lidsky chápat obtíže spojené s výchovou nezletilého dítěte v případě, že oba rodiče vykonávají trest odnětí svobody, nicméně nelze ze samotného odsouzení pachatele trestného činu usuzovat na porušení mezinárodních závazků ani ústavního pořádku České republiky. Nelze připustit, že by v případě obviněné, která je rodičem nezletilého dítěte, bylo a priori vyloučeno uložení jakéhokoliv trestu, který na nezletilé dítě jakýmkoliv způsobem dopadá, neboť k takovému následku v praxi dojde téměř vždy. K tomu nejvyšší státní zástupce poukazuje na bod 65 citovaného nálezu Ústavního soudu, podle něhož nelze souhlasit s postojem obviněných usilujících o ochranu před nepodmíněným trestem odnětí svobody pouze z toho důvodu, že jsou rodiči nezletilého dítěte. Takový závěr by totiž jednak rezignoval na účinnou ochranu společnosti před trestnou činností, jednak by nebylo v nejlepším zájmu dítěte, aby se stalo záštitou svého rodiče před uložením nepodmíněného trestu odnětí svobody. Tento názor podle nejvyššího státního zástupce je třeba přiměřeně vztáhnout i na projednávanou věc. Obviněná v době páchání trestné činnosti o nezletilého již pečovala a musela si být minimálně vědoma toho, že pokud její trestná činnost bude odhalena, může takové odhalení vyústit až v nepodmíněný trest odnětí svobody, a tedy jejich faktickému odloučení. 11. Nejvyšší státní zástupce se vyjadřuje i k dalšímu důvodu pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Za takový důvod odvolací soud označil vedení řádného života od zadržení obviněné (dobu přesahující tři roky). Tento důvod však nelze ve smyslu § 58 odst. 1 tr. zákoníku považovat za mimořádný, nýbrž za zcela standardní polehčující okolnost. Tato okolnost sama o sobě ani s dalšími zjištěnými skutečnostmi podle nejvyššího státního zástupce nepostačuje pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku, k čemuž v plném rozsahu odkazuje na kasační usnesení Nejvyššího soudu. 12. Nejvyšší státní zástupce proto uzavírá, že již soud prvního stupně pochybil, pokud obviněné uložil trest odnětí svobody zcela zásadně pod dolní hranicí trestní sazby stanovené zákonem na trestný čin, jímž byla uznána vinnou, čímž své rozhodnutí zatížil vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Odvolací soud pak uvedenou vadu nejenže na podkladě odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze neodstranil, neboť její odvolání jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl, ale uvedenou vadu zopakoval nově učiněným výrokem o trestu. Tím své rozhodnutí zatížil jednak vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jednak sám naplnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Přestože vyčtenou vadou je zatíženo i rozhodnutí soudu prvního stupně, z hlediska hospodárnosti řízení podle nejvyššího státního zástupce postačí kasace pouze napadeného rozsudku odvolacího soudu, neboť nápravu této vady je možno zajistit na podkladě původního odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze. 13. Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř., zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu ve výroku o trestu uloženém obviněné a dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 14. Dovolání nejvyššího státního zástupce zaslal Nejvyšší soud obviněné k případné replice. V ní obviněná uvádí, že respektuje rozsudek soudu prvního stupně změněný rozsudkem odvolacího soudu. Je si plně vědoma závažnosti svého jednání, uložený trest plně přijímá a vnímá jej jako spravedlivý a výchovný. Připomíná, že dosud nebyla soudně trestána, stará se o nezletilého syna, řádně pracuje a vypomáhá nemocným rodičům svého partnera, který byl v této věci pravomocně odsouzen k výkonu dlouholetého trestu. Jí uložený trest vnímá jako trest citlivý, který zohledňuje její roli v celém případu, ale zejména citlivě zohledňuje její osobní poměry. Zdůrazňuje, že zajišťuje bydlení pro sebe, svého syna a též jeho řádnou výchovu a výživu a v neposlední řadě je připravena přijmout zpět svého partnera po jeho propuštění z výkonu trestu. Dále uvádí, že spolu se synem svého partnera pravidelně navštěvuje ve vězení a snaží se, aby nedošlo k přetrhání citových vazeb mezi otcem a synem. Závěrem konstatuje, že v případě nepodmíněného odsouzení ztratí její syn domov, bude vychováván cizími lidmi, dojde k možnému přetrhání vazeb mezi ním a rodiči. Proto obviněná opětovně vyjadřuje své přesvědčení, že uložený trest je spravedlivý a zároveň citlivý k její osobě. Obviněná závěrem prohlašuje, že již samotné řízení spolu s pohrůžkou vysokého trestu a představou odloučení od syna na ni měly odstrašující vliv. Z těchto důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265j tr. ř. jako nedůvodné zamítl. III.Přípustnost dovolání 15. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání nejvyššího státního zástupce přípustné, zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. a zda splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání nejvyššího státního zástupce splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti. 16. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda nejvyšším státním zástupcem uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Jak již bylo uvedeno, nejvyšší státní zástupce v dovolání výslovně uplatňuje jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jednak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. 17. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa). Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl mimo jiné tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání státního zástupce zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Tímto dovolacím důvodem je pak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. 18. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (první alternativa), nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (druhá alternativa). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá z uvedených alternativ se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenou přesně definovaným rozpětím. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody). IV.Důvodnost dovolání 19. Nejvyšší soud předně konstatuje, že dovolací námitky nejvyššího státního zástupce plně odpovídají jím uplatněným dovolacím důvodům. Navzdory tomu však Nejvyšší soud nemohl podanému dovolání vyhovět, neboť po jeho posouzení dospěl k závěru, že je namístě jej odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., jelikož je zcela zřejmé, že jeho projednání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněné a otázka, která má být z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce řešena, není po právní stránce zásadního významu. 20. Nejvyšší státní zástupce v dovolání především namítá, že odvolací soud u obviněné nesprávně aplikoval ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, uložil jí tak trest odnětí svobody ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou, a tím zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Stejné pochybení přitom vytýká i soudu prvního stupně. 21. Nejvyšší soud připomíná, že projednávanou věc řeší opakovaně, když v předchozím případě z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce usnesením ze dne 4. 5. 2023, č. j. 11 Tdo 190/2023-1296, zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 4. 3. 2022, č. j. 15 To 7/2022-1163, ve výroku o trestu uloženém obviněné a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Odvolací soud přitom opětovně ve věci rozhodl tak, že obviněné uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků. 22. V obecné rovině je vhodné připomenout, že podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, jestliže má vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání. 23. Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za potřebné toliko stručně zmínit, že § 58 odst. 1 tr. zákoníku je nepochybně prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. K jednotlivým podmínkám a možnostem aplikace citovaného zákonného ustanovení plně odkazuje zejména na body 30 a 31 svého kasačního usnesení ze dne 4. 5. 2023, č. j. 11 Tdo 190/2023-1296, v nichž jsou jednotlivé předpoklady pro použití tohoto ustanovení, vyplývající především z ustálené judikatury, podrobně rozvedeny. 24. Z východisek ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu k výkladu § 58 odst. 1 tr. zákoníku je třeba dovodit, že podmínky pro užití daného ustanovení, jak je v napadeném rozsudku vymezil odvolací soud, nebyly v případě obviněné splněny, a byl jí tedy uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou v zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. V tomto ohledu lze přisvědčit nejvyššímu státnímu zástupci, že odvolací soud svůj závěr o naplnění podmínek § 58 odst. 1 tr. zákoníku založil v podstatě na takových skutečnostech, které se jednotlivě ani vcelku nijak nevymykaly standardním polehčujícím okolnostem, ať již v zákoně výslovně uvedeným či nikoliv (srov. zejména body 11 až 15 jeho rozsudku). Vrchnímu soudu je třeba důrazně vytknout, že se v novém řízení nedostatečně zabýval jednotlivými otázkami uvedenými v kasačním usnesení Nejvyššího soudu, ačkoli tak byl povinen učinit (srov. zejména jeho body 32 až 36). Zejména odvolací soud opomenul posoudit a vypořádat Nejvyšším soudem akcentovanou problematiku nejlepšího zájmu dítěte, a to prizmatem kritérií obsažených především v bodech 52 až 56 nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 950/19, uveřejněného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, sv. 99, pod č. 70, s. 362. Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud dovolací argumentaci nejvyššího státního zástupce zcela důvodnou. 25. Nejvyšší soud se dále zabýval otázkou, zda by zjištěná vada při ukládání trestu odnětí svobody obviněné mohla zásadně ovlivnit její postavení a současně, zda je otázka aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku v této trestní věci, co do své právní povahy, zásadního významu či nikoliv. 26. Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. platí, že Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněného a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. 27. Nejvyšší soud je i přes shora nastíněnou vadu při ukládání trestu odnětí svobody obviněné, jíž se dopustil odvolací soud, toho názoru, že v dané trestní věci není za stávající situace nutné přistoupit ke zrušení napadeného rozsudku odvolacího soudu. Obviněná byla v nyní posuzované trestní věci podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku ohrožena trestem odnětí svobody na osm až dvanáct let, přičemž jí byl napadeným rozsudkem odvolacího soudu podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon tento soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. V době od nabytí právní moci rozsudku odvolacího soudu ze dne 6. 10. 2023 do vydání tohoto usnesení však nastaly takové skutečnosti, které jsou podle právního názoru Nejvyššího soudu zásadní pro ukládání trestu obviněné. První takovou okolností je novela trestního zákoníku provedená zákonem č. 270/2025 Sb., která s účinností od 1. 1. 2026 v § 283 odst. 3 tr. zákoníku snížila dolní hranici zákonné trestní sazby trestu odnětí svobody z osmi na pět let. V projednávané trestní věci by bylo v případě kasačního zásahu Nejvyššího soudu nutné zohlednit též celkovou dobu, která uplynula od spáchání trestného činu obviněnou. Obě tyto skutečnosti se přitom spolu s dalšími rozhodnými kritérii pro stanovení druhu a výměry trestu ukládaného obviněné vzájemně prolínají a ovlivňují. 28. Nejvyšší soud si v dovolacím řízení opatřil podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci. Jednalo se zejména o podklady ke zjištění osobních, rodinných, majetkových a jiných poměrů obviněné, které se zcela logicky dotýkaly též nezletilého syna obviněné a spoluobviněného. Tyto také s ohledem na délku dovolacího řízení aktualizoval a reagoval tak též na skutečnost, že na základě změny rozvrhu práce Nejvyššího soudu došlo ke změně ve složení senátu č. 11, který v této věci rozhodoval. Z těchto listin Nejvyšší soud zejména zjistil, že obviněná není osobou sociálně narušenou, neboť nebyla (s výjimkou projednávané trestné činnosti) v minulosti soudně trestána ani trestně stíhána a nebyla ani uznána vinnou ze spáchání přestupku. Zajišťuje osobní péči o nezletilého syna AAAAA (pseudonym), plní své povinnosti v rámci pracovního poměru i schváleného oddlužení. S ohledem na uvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že k osobě obviněné nebyly zjištěny žádné negativní poznatky. Je tedy možné uzavřít, že obviněná ve zkušební době podmíněného odsouzení vede řádný život. Ve vztahu k přisouzenému jednání lze zmínit též určitou sebereflexi obviněné, kterou vyjádřila prostřednictvím své obhájkyně v dovolacím řízení. 29. Z předloženého trestního spisu dále vyplývá, že obviněná se přisouzeného jednání dopustila v přesně nezjištěné době od roku 2018 do jejího zadržení dne 7. 7. 2020. Trestní stíhání bylo proti obviněné zahájeno dne 7. 7. 2020. Obžaloba byla v projednávané trestní věci podána u soudu prvního stupně dne 2. 7. 2021. Tento soud také rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 5. 10. 2021, jehož výrok o vině ve vztahu k obviněné nabyl právní moci dne 4. 3. 2022. Následně ve věci opakovaně rozhodoval odvolací soud, naposledy rozsudkem ze dne 6. 10. 2023. Ve věci rozhodoval též Nejvyšší soud (srov. blíže bod 21 tohoto usnesení). 30. S ohledem na shora uvedené skutečnosti a aktuální procesní situaci je zřejmé, že ačkoli Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, nelze podle jeho právního názoru důvodně očekávat, že by tomu odpovídající rozhodnutí o dovolání mohlo vést k takovému výsledku, aby se situace obviněné ve věci následně podstatně změnila v její neprospěch, tedy aby jí byl uložen přísnější trest odnětí svobody. Vzhledem k okolnostem rozhodným pro stanovení druhu a výměry ukládaného trestu je totiž zřejmé, že trest odnětí svobody by byl obviněné ukládán na samé dolní hranici zákonné trestní sazby stanovené v § 283 odst. 3 tr. zákoníku, která činí pět let. Současně by však bylo nutné důsledně zohlednit i dobu téměř šesti let, která uplynula od spáchání trestného činu obviněnou, a to v kombinaci s dalšími běžnými polehčujícími okolnostmi, které byly ve věci zjištěny. Všechny tyto okolnosti by ve svém souhrnu odůvodňovaly aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neboť je zřejmé, že uložení trestu odnětí svobody v trvání pěti let by vzhledem k poměrům obviněné bylo pro ni nepřiměřeně přísné a její nápravy je reálně možné dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání nespojeným s jeho přímým výkonem. Tento předběžný úsudek učinil Nejvyšší soud na základě obsahu spisu a aktuálních podkladů, které si za tímto účelem obstaral. 31. Přestože se tedy odvolací soud dopustil pochybení, případné zrušení jeho rozhodnutí a nové rozhodnutí ve věci by ve vztahu k obviněné nebylo s to zásadně ovlivnit její postavení. V této souvislosti je namístě připomenout ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, podle níž není účelné zasahovat kasačním způsobem do pravomocných rozhodnutí soudů nižších stupňů, je-li zjevné, že nové projednání věci by na postavení obviněného nemohlo ničeho zásadního změnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2022, sp. zn. 5 Tdo 833/2022). Stejně by tomu bylo i v nyní posuzované věci obviněné. 32. Zároveň je zapotřebí uvést, že otázku aplikace § 58 odst. 1 tr. zákoníku nelze v případě obviněné považovat za významnou po právní stránce, natož pak za otázku zásadního právního významu, a to především s ohledem na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. V.Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu 33. Nejvyšší soud shrnuje, že ačkoli v trestní věci obviněné shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, odmítl jej podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř., neboť je zcela zřejmé, že projednání dovolání by nemohlo zásadně ovlivnit postavení obviněné a otázka, která má být z podnětu dovolání řešena, není po právní stránce zásadního významu. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 21. 4. 2026JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu