11 Tdo 321/2026-549 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2026 dovolání obviněného M. B., podané proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 9 To 265/2025, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 6/2025, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2025, sp. zn. 91 T 6/2025, byl obviněný M. B. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen jednak k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání čtyř roků za současného uložení přiměřené povinnosti v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení podle svých sil nahradit škodu, kterou trestným činem způsobil, a současně podle § 67 odst. 1 ve spojení s § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb ve výši 800,- Kč u každé jedné sazby, tj. v celkové výši 80.000,- Kč. Současně byla obviněnému soudem prvního stupně podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené České republice zastoupené Finančním úřadem pro Ústecký kraj majetkovou škodu ve výši 791.540,- Kč. 2. Proti výše uvedenému rozsudku městského soudu podal obviněný odvolání. O tomto řádném opravném prostředku bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 9 To 265/2025, který odvolání obviněného podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítl pro nedostatek náležitostí stanovených v § 249 odst. 1 tr. ř., neboť uvedená vada nebyla obviněným, a to ani prostřednictvím jeho obhájce, odstraněna ani v soudem prvního stupně dodatečně stanovené lhůtě. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti shora citovanému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 9 To 265/2025, podal obviněný M. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání. V rámci svého mimořádného opravného prostředku obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť se domnívá, že jeho řádný opravný prostředek byl napadeným usnesením odmítnut, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. 4. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný tuto svoji námitku opřel o tvrzení, že bezprostředně po vyhlášení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2025, sp. zn. 91 T 6/2025, proti němu podal prostřednictvím svého obhájce odvolání, a to do všech jeho výroků, načež byla dne 16. 7. 2025 ze strany jeho obhájce soudu prvního stupně zaslána žádost o poskytnutí protokolu z hlavního líčení společně s žádostí o možnost doplnit podané odvolání ve lhůtě do 15. 8. 2025. I přes tuto skutečnost zaslal dne 24. 7. 2025 městský soud obhájci obviněného výzvu k doplnění odvolání ve lhůtě pěti dnů s tím, že jinak může být odvolání odmítnuto. Jelikož soud prvního stupně zjevně nebral žádost dovolatele o poskytnutí lhůty k doplnění odvolání do 15. 8. 2025 v potaz, jeho obhájce alespoň ve stručnosti doplnil podané odvolání ihned následujícího dne po doručení této výzvy městského soudu s tím, že napadený rozsudek, jakož i protokol vykazovaly rozpory, které bylo nutné prostudovat, tzn. že bez znalosti protokolu z posledního hlavního líčení nebylo možné zpracovat plnohodnotné odvolání. Své podání přitom označil jako „Doplnění odvolání 1/2“, z čehož podle dovolatele muselo být soudu zřejmé, že se jedná toliko o první doplnění, načež bude následovat druhé doplnění, a to ihned poté, co bude rozsudek konfrontován s protokolem a takto prostudován. Přestože tyto skutečnosti, ze kterých byla patrná aktivita na straně obhajoby, musely být známy i Krajskému soudu v Brně jako soudu odvolacímu, bylo dne 19. 8. 2025 před tímto soudem zahájeno řízení o odvolání, načež dne 28. 8. 2025, tedy za devět dnů, krajský soud odvolání obviněného bez dalšího odmítl, byť bylo rámcově odůvodněno, s vědomím, že se obviněný napadenému rozsudku od počátku aktivně brání a že odvolání bude dále doplněno, neboť obhájce studuje protokol a rozsudek, což bylo explicitně uvedeno v závěru podání označeném jako „Doplnění odvolání 1/2“, a k čemuž také došlo dne 31. 8. 2025, kdy přímo krajskému soudu doručil své podání označené jako „Doplnění odvolání 2/2“. Z této druhé části doplnění odvolání je zřejmé, že obviněný brojí i proti výroku o náhradě škody, což však bylo patrné i z doplnění odvolání č. 1, nicméně v doplnění č. 2 bylo toto vyjádření (že rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného je v přezkoumávané části rozsudku nesprávné) rozvedeno o příslušnou judikaturu. 5. Pakliže krajský soud ani přes výše uvedené nepovažoval doplnění odvolání č. 1 za dostatečné, aby nařídil veřejné zasedání - byť dovolatel trvá na tom, že i toto doplnění je dostatečné a mohlo být věcně projednáno – má obviněný za to, že měl jednou větou vyzvat obhájce k doplnění. Rozhodl-li naopak bez dalšího o odmítnutí odvolání, porušil tím krajský soud právo obviněného na přístup k soudu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť mu odepřel věcný přezkum rozhodnutí soudu prvního stupně. V tomto směru dovolatel odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2024, sp. zn. III. ÚS 1213/24. 6. Obviněný současně poukázal na skutečnost, že celé trestní řízení v nyní posuzované věci trvalo několik let, zatímco řízení o odvolání vedené u Krajského soudu v Brně jen devět dnů, z čehož je podle dovolatele zřejmé, že krajský soud postupoval zahálčivě, v rozporu s § 2 odst. 4 věta třetí tr. ř., když se danou agendou zjevně nechtěl zabývat, ignoroval sdělení obhájce, že odvolání bude dále doplněno a bez dalšího odvolání odmítl, aby si usnadnil práci. Obviněný dále namítá, že krajský soud v dovoláním napadeném rozhodnutí zcela převrátil jím naznačenou časovou osu, když zcela opomenul skutečnost, že soud prvního stupně vůbec nevyhověl žádosti obhájce o poskytnutí lhůty k doplnění odvolání do 15. 8. 2025 a naopak mu stanovil lhůtu jinou, a to pětidenní. Jelikož požadovaný protokol z hlavního líčení obhájce obdržel až po této své žádosti o poskytnutí lhůty k doplnění odvolání, požádal o lhůtu novou, a to poté, co podané odvolání rámcově odůvodnil doplněním označeným jako „1/2“. 7. Obviněný nesouhlasí ze závěry Krajského soudu v Brně ani v tom směru, že by doplnění odvolání č. 1 nebylo dostatečně odůvodněno, neboť dané podání obsahuje odvolací námitky, je z něj patrno, s jakými výroky obviněný nesouhlasí a byl v něm vymezen i odvolací návrh. Za tohoto stavu mohlo být podané odvolání projednáno ve veřejném zasedání. 8. Z tohoto důvodu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně, a věc vrátil zpět tomuto soudu za účelem řádného projednání podaného odvolání. 9. Dovolání obviněného bylo následně soudem prvního stupně zasláno k případnému vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství, jemuž byl jeho opis doručen již dne 27. 10. 2025. Jelikož však písemné stanovisko státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 15. 4. 2026, sp. zn. 1 NZO 867/2025, bylo Nejvyššímu soudu doručeno až bezprostředně před konáním již dříve nařízeného neveřejného zasedání o podaném dovolání (tedy až téměř po šesti měsících od prvotní výzvy učiněné soudem prvního stupně), v důsledku čehož tak nebylo fakticky možné toto stanovisko ještě před samotným okamžikem konání neveřejného zasedání v nyní posuzované věci zaslat obhájci obviněného k jeho případné replice, nebylo dovolacím soudem – v rámci zachování rovnosti zbraní dotčených procesních stran – k vlastnímu obsahu písemného vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství nikterak přihlíženo. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. 11. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání. IV. Důvodnost dovolání 12. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 13. Obviněný ve svém dovolání odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v § 253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle § 254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle § 256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle § 254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V nyní posuzované věci přitom obviněný M. B. citovaný dovolací důvod uplatnil v první z výše uvedených alternativ, jelikož namítá, že jeho odvolání bylo odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř., aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, neboť odvolací soud nevyčkal na další doplnění odvolání, které obviněný podal proti rozsudku soudu prvního stupně, byť tato jeho snaha zjevně plynula z obsahu jím dříve podaného doplnění označeného jako 1/2. Přitom i tato první část doplněného odvolání podle přesvědčení obviněného rámcově splňovala všechny zákonné náležitosti tohoto řádného opravného prostředku, v důsledku čehož má za to, že za tohoto stavu mohlo být jím podané odvolání řádně projednáno ve veřejném zasedání. 14. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). V. K meritu věci 15. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného M. B. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že vznesené dovolací námitky, na nichž obviněný svůj mimořádný opravný prostředek vystavěl, jsou z pohledu zákonného vymezení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. věcně relevantní, tzn. že jsou formálně podřaditelné pod tento dovolací důvod. Nejvyšší soud ovšem z níže rozvedených důvodů shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, jelikož z obsahu trestního spisu Městského soudu v Brně vedeného pod sp. zn. 91 T 6/2025, je zjevné, že námitce obviněného založené na tvrzení, že první část jím doplněného odvolání označená jako ˝ ze dne 25. 7. 2025 splňovala všechny zákonné náležitosti tohoto řádného opravného prostředku, v důsledku čehož mohlo být podané odvolání řádně projednáno ve veřejném zasedání, nelze nikterak přisvědčit. 16. Úvodem je namístě připomenout základní zákonná pravidla upravující podobu odvolání coby řádného opravného prostředku, který lze – za podmínek § 245 tr. ř. - podat proti rozsudku soudu prvního stupně. Podle § 249 odst. 1 tr. ř. přitom platí, že odvolání musí být ve lhůtě uvedené v § 248 odst. 1 tr. ř. nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně podle § 251 tr. ř. (mimo jiné) odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo. O tom musí být oprávněné osoby řádně poučeny. Uvedený požadavek na poučení osoby oprávněné k podání tohoto řádného opravného prostředku přitom plyne z faktu, že právo na odvolání je ovládáno dispoziční zásadou, a je-li věcí oprávněné osoby, zda proti rozsudku podá odvolání či nikoliv, musí být právě tak v její dispozici, v jakém rozsahu a z jakých důvodů tak učiní. Tím, do jaké míry oprávněná osoba naplní své odvolací právo, stanoví vlastně rozsah přezkumu odvolacího soudu, jehož meze nesmí být - až na zákonem stanovené výjimky - překročeny [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2990]. 17. Podle § 251 odst. 1 věty prvé tr. ř. současně platí, že pokud odvolání státního zástupce, odvolání, které podal za obžalovaného jeho obhájce, nebo odvolání, které podal za poškozeného nebo za zúčastněnou osobu jejich zmocněnec, nesplňuje náležitosti obsahu odvolání podle § 249 odst. 1 tr. ř., vyzve je předseda senátu, aby vady odstranili ve lhůtě pěti dnů, kterou jim zároveň stanoví, a upozorní je, že jinak bude odvolání odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. Poučení oprávněné osoby o obsahových náležitostech odvolání (§ 249 odst. 1 tr. ř.) přitom (zpravidla) nestačí poskytnout pouze obhájci obviněného, nýbrž musí být dáno i samotnému obviněnému (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003, uveřejněné pod č. 1/2005 Sb. rozh. tr.). 18. Z obsahu předloženého trestního spisu vyplývá, že odvoláním obviněného napadený rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2025, sp. zn. 91 T 6/2025 (resp. jeho písemné vyhotovení), obsahoval řádné poučení mimo jiné o tom, že odvolání podané proti tomuto rozhodnutí kteroukoli z oprávněných osob musí být ve stanovené lhůtě odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo. Z obsahu spisu dále jednoznačně vyplývá, že v zákonné lhůtě, konkrétně bezprostředně po jeho vyhlášení v rámci hlavního líčení konaného dne 20. 6. 2025, podal proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně, a to do všech jeho výroků, po řádném poučení odvolání sám obviněný, který tak učinil po poradě se svým obhájcem, jenž byl tomuto jednání osobně přítomen. Obviněným podané odvolání má přitom povahu toliko blanketního odvolání, neboť zcela postrádalo jakékoli odůvodnění podle požadavků vyjádřených v § 249 odst. 1 tr. ř., jelikož z něj nebylo nikterak patrno, jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které jeho vyhlášení předcházelo, vytýkány, byť z vyjádření obviněného bylo zřejmé, ve kterých výrocích je rozsudek soudu prvního stupně z jeho strany napadán. V rámci svého následného podání ze dne 22. 7. 2025 se přitom obhájce obviněného, jemuž byl předmětný rozsudek soudu prvního stupně řádně doručen dne 16. 7. 2025, zatímco osobě obviněného dne 25. 7. 2025, v tomto směru omezil pouze na žádost o zaslání protokolu z posledního hlavního líčení s tím, že současně požádal o lhůtu k odůvodnění odvolání (které - jak připomenul - bylo podáno do všech výroků rozsudku ihned po jeho vyhlášení), a to do 15. 8. 2025. 19. V návaznosti na to byla předsedou senátu soudu prvního stupně obhájci obviněného zaslána (společně s požadovaným opisem protokolu z hlavního líčení konaného dne 20. 6. 2025) písemná výzva k doplnění odvolání podle § 251 odst. 1 tr. ř. v soudem stanovené lhůtě pěti dnů ode dne doručení této výzvy tak, aby podané odvolání splňovalo všechny náležitosti obsahu tohoto řádného opravného prostředku podle § 249 tr. ř. Současně jej výslovně upozornil na skutečnost, že v opačném případě bude postupováno podle § 253 odst. 3 tr. ř., tedy podané odvolání bude odvolacím soudem odmítnuto. Na tuto výzvu městského soudu, která mu byla řádně doručena dne 24. 7. 2025, reagoval obhájce obviněného písemným podáním ze dne 25. 7. 2025, které označil jako „Doplnění odvolání 1/2", v němž předně uvedl, že teprve dne 24. 7. 2025 byl obhajobě doručen požadovaný protokol z posledního hlavního líčení, a to společně s výzvou k odstranění vad podaného odvolání. Samotné odvolání přitom obhájce doplnil tak, že obviněný i nadále setrvává na svém stanovisku podat odvolání do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně, jemuž vytýká jednak „nejasnost nebo neúplnost jeho skutkových zjištění týkajících se přezkoumávané čísti rozsudku – soud se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí“, dále to, že „jsou dány pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ohledně přezkoumávané části rozsudku“, jako i to, že „v přezkoumávané části rozsudku bylo porušeno ustanovení trestního zákona“ a že „rozhodnutí o uplatněném nároku poškozeného v přezkoumávané části rozsudku je nesprávné“. V návaznosti na to obviněný prostřednictvím svého obhájce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a ve věci sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje podané obžaloby. V části označené jako „III. – sdělení o doplnění odvolání“ obhájce závěrem uvedl, že spolu s obviněným nejprve řádně prostudují rozsudek a protokol z hlavního líčení a poté doplní odvolání o řádné odůvodnění, jak jim umožňuje čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Dne 19. 8. 2025 bylo soudem prvního stupně odvolání obviněného spolu s příslušným spisovým materiálem předloženo k rozhodnutí Krajskému soudu v Brně, který ve věci nařídil neveřejné zasedání, a to na termín 28. 8. 2025. Z následného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 9 To 265/2025, je zřejmé, že odvolání obviněného podané proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2025, sp. zn. 91 T 6/2025, bylo odvolacím soudem postupem podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto s tím, že nesplňuje zákonné náležitosti obsahu odvolání. 20. Obhájce obviněného tedy na danou výzvu soudu prvního stupně reagoval toliko svým podáním označeným jako „Doplnění odvolání 1/2“, načež se již o žádnou další nápravu vad odvolání před samotným rozhodnutím odvolacího soudu nikterak nepokusil, a to nejen ve lhůtě pěti dnů stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně v jím učiněné výzvě, ale dokonce ani do dne 15. 8. 2025, jak sám předeslal ve své žádosti o zaslání protokolu z hlavního líčení podané dne 22. 7. 2025, resp. do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném odvolání obviněného konaného dne 28. 8. 2025, tedy v období cca pěti týdnů počínajícím dnem 25. 7. 2025 a konče dnem 28. 8. 2025, tedy v období ode dne písemné reakce obhájce obviněného na výzvu předsedy senátu soudu prvního stupně učiněnou podle § 251 odst. 1 tr. ř. až do dne rozhodování odvolacího soudu o podaném odvolání. 21. K námitce obviněného, že krajský soud v dovoláním napadeném usnesení zcela převrátil časovou osu událostí, jež ve svém konečném důsledku vedly k odmítnutí obviněným podaného odvolání postupem podle § 253 odst. 3 tr. ř., neboť obhájce nejprve požádal o lhůtu k odůvodnění odvolání do 15. 8. 2025, načež po obdržení jím vyžádaného protokolu z hlavního líčení žádal o lhůtu znovu, Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu konstatuje následující. Je sice pravdou, že obviněný poté, co v nyní posuzované věci po poradě se svým obhájcem podal bezprostředně po vyhlášení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2025, sp. zn. 91 T 6/2025, proti tomuto rozhodnutí odvolání, a to všech jeho výroků, požádal prostřednictvím svého obhájce dne 22. 7. 2025 městský soud jednak o zaslání protokolu z posledního hlavního líčení a současně o poskytnutí lhůty k odůvodnění odvolání do 15. 8. 2025. Jakmile však soud prvního stupně obviněného prostřednictvím jeho obhájce postupem podle § 251 odst. 1 tr. ř. písemně vyzval k odstranění vad jím podaného odvolání, které nesplňovalo všechny zákonné náležitosti tohoto řádného opravného prostředku ve smyslu § 249 tr. ř., reagoval obhájce obviněného na tuto výzvu obratem (konkrétně dne 25. 7. 2025, tj. v den bezprostředně následující po jejím doručení) podáním označeným jako „Doplnění odvolání 1/2". V závěru tohoto podání mimo jiné uvedl, nejprve s obviněným prostudují rozsudek a protokol z hlavního líčení (který mu byl doručen teprve den předtím, tedy 24. 7. 2025), načež doplní odvolání o řádné odůvodnění. Z obsahu tohoto podání tak není nikterak zřejmé, že by obhájce obviněného žádal o jakékoli prodloužení soudem prvního stupně původně určené pětidenní lhůty k odstranění vad odvolání či o poskytnutí lhůty jiné. Z obhájcem užité formulace je toliko zřejmé, že spolu s obviněným nepovažují dané podání za řádné odůvodnění dříve blanketně podaného odvolání, neboť to mají v úmyslu učinit až následně (po prostudování rozsudku a jeho srovnání s protokolem z posledního hlavního líčení). Z daného textu však nikterak neplyne, zda tak hodlají učinit ještě v rámci soudem prvního stupně určené lhůtě pěti dnů nebo později, což by však s ohledem na pořádkový charakter této lhůty (s jejímž marným uplynutím nejsou spojeny procesní důsledky v podobě prekluze daného práva, tzn. že ani po jejím marném uplynutí nedochází k zániku práva obviněného své odvolání řádně doplnit) automaticky nevedlo k rozhodnutí o odmítnutí podaného odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř., pakliže by měl příslušný odvolací soud požadované doplnění odvolání řádně k dispozici ještě před samotným rozhodnutím o tomto opravném prostředku. Bylo přitom zcela na rozhodnutí obviněného a jeho obhájce, v jaké části této soudem určené lhůty (pořádkového charakteru) k odstranění vad podaného odvolání přikročí a pokud tak učinil bezprostředně po zahájení jejího běhu, avšak podáním, které po obsahové stránce nelze považovat za řádné odůvodnění dříve podaného dovolání, aniž by v rámci následného běhu této lhůty dané podání dále doplnil, jednalo se čistě o jím zvolenou strategii vedení obhajoby, do níž soudům (po splnění jejich „informační“ povinnosti ve smyslu § 251 odst. 1 tr. ř.) nepřísluší jakýmkoli způsobem věcně ingerovat. 22. Pokud přitom obhájce obviněného podmiňoval zaslání řádného odůvodnění podaného odvolání nutností prostudovat písemné vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně a tento srovnat s obsahem zaslaného protokolu z hlavního líčení, nelze pominout mimo jiné rozsah obou těchto dokumentů, které čítají každý dvanáct stran tištěného textu formátu A4. Za tohoto stavu, kdy se navíc obviněný i jeho obhájce hlavního líčení konaného dne 20. 6. 2025, při kterém došlo k provedení podstatného rozsahu dokazování, jakož i k vyhlášení odvolání napadeného rozsudku, osobně účastnili, se tedy nejeví nikterak nereálnou možnost doplnění blanketního odvolání o řádné odůvodnění v soudem určené pětidenní lhůtě, popř. i po jejím marném uplynutí, a to např. v obhájcem avizovaném termínu do 15. 8. 2025 či až do okamžiku konání odvolacím soudem nařízeného neveřejného zasedání o podaném odvolání (tj. do 28. 8. 2025). Sám obhájce přitom v tomto směru poukázal na skutečnost, že z databáze infosoud získal informaci o tom, že řízení u Krajského soudu v Brně o podaném odvolání obviněného bylo zahájeno dne 19. 8. 2025. K doplnění odvolání obviněného o absentující odůvodnění však došlo až podáním jeho obhájce označeným jako „Doplnění odvolání 2/2“ (jež čítalo tři tiskové strany formátu A4 vlastního textu), které sice bylo datováno dnem 26. 8. 2025, avšak odesláno bylo (z datové schránky obhájce obviněného přímo do datové schránky odvolacího soudu) až dne 31. 8. 2025, tedy až tři dny po vydání dovoláním napadeného usnesení krajského soudu, jímž bylo odvolání obviněného odmítnuto, neboť po obsahové stránce nesplňovalo všechny náležitosti, které trestní řád s tímto druhem řádného opravného prostředku obligatorně spojuje. 23. Za tohoto stavu tak nelze procesní postup, jenž městský soud stran učinění výzvy k odstranění vad podaného odvolání zvolil, považovat z pohledu trestního řádu za jakkoli závadný, neboť obsah sdělené výzvy odpovídal zákonným kritériím vyjádřeným v § 249 odst. 1 tr. ř., včetně upozornění na riziko odmítnutí odvolání odvolacím soudem podle § 253 odst. 3 tr. ř., nebude-li odvolání v soudem určené lhůtě řádně odůvodněno. S ohledem na procesní vývoj v dané věci, jakož i povahu vad odvolání, které byly soudem prvního stupně řádně detekovány a které tak bylo namístě ze strany obviněného (v součinnosti s jeho obhájcem) odstranit, hodlal-li se vyvarovat odmítnutí svého odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř., nebylo namístě možnost vydání rozhodnutí krajského soudu o tomto řádném opravném prostředku podmiňovat jakoukoli další výzvou k odstranění vad dříve podaného odvolání, kterak se snaží dovolatel naznačit v bodě 17. odůvodnění podaného dovolání, neboť ustanovení § 251 odst. 1 tr. ř. konstruuje toliko jednu výzvu k odstranění vad odvolání, nikoli výzvy opakované (k těm dochází pouze za situace předpokládané § 251 odst. 2 tr. ř., tedy v případě, že obviněný, který podal odvolání nesplňující náležitosti obsahu tohoto řádného opravného prostředku podle § 249 odst. 1 tr. ř., nemá obhájce, což však nebyl případ dovolatele v nyní posuzované věci). 24. K další z obviněným vznesených dovolacích námitek spočívající v tvrzení, že jím podané odvolání bylo prostřednictvím jeho obhájce rámcově odůvodněno, a to podání označeným jako „Doplnění odvolání 1/2“ ze dne 25. 7. 2025, v důsledku čehož nebyly dány zákonné podmínky pro jeho odmítnutí postupem podle § 253 odst. 3 tr. ř. a naopak mohlo být krajským soudem projednáno ve veřejném zasedání, považuje Nejvyšší soud na podkladě okolností nyní řešené věci za potřebné uvést následující. V souvislosti s novelou trestního řádu provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. byl s účinností od 1. 1. 2002 v odvolacím řízení do té doby panující revizní princip nahrazen principem vázanosti soudu podaným odvoláním. Smyslem této změny byla racionalizace přezkumné činnosti odvolacího soudu, neboť tak odpadla nutnost zabývat se napadeným rozhodnutím jako celkem a odvolacímu soudu bylo umožněno soustředit své úsilí zásadně jen na namítané vady. V souvislosti s těmito změnami vznikla odvolateli povinnost odvolání řádně odůvodnit, přičemž zákon za tímto účelem stanovil lhůtu, ve které se tak má stát. Bez existence této lhůty by předmětného účelu, tedy zrychlení a zjednodušení odvolacího řízení, jež je nepochybně účelem legitimním, nemohlo být dosaženo. Za tohoto stavu tak nelze omezení práva na odvolání, k němuž došlo v důsledku aplikace § 251 odst. 1 tr. ř., považovat za nepřiměřené. 25. Platnost principu vázanosti soudu podaným odvoláním, resp. vytýkanými nedostatky, jenž po shora uvedené novelizaci trestního řádu ovládá odvolací řízení, bezesporu vede ke zvýšené odpovědnosti jednotlivých osob oprávněných k podání tohoto řádného opravného prostředku za rozsah a zaměření jimi podaného odvolání, které tak představují nezbytný obsah odůvodnění tohoto opravného prostředku. Jak již bylo Nejvyšším soudem opakovaně konstatováno, soud prvního stupně zasláním výzvy podle § 251 odst. 1 tr. ř. ze dne 24. 7. 2025 poskytl obviněnému a jeho obhájci řádnou (a zákonodárcem výslovně předpokládanou) součinnost při odstranění jím detekovaných nedostatků jimi podaného odvolání ze dne 20. 6. 2025. Ani poté však písemné podání učiněné dne 25. 7. 2025 obhájcem obviněného (označené jako „Doplnění odvolání 1/2") nesplňovalo předpoklady vymezené v § 249 odst. 1 tr. ř. (tj. obsahové náležitosti odvolání, z něhož musí být vždy patrno nejen to, ve kterých výrocích je rozsudek soudu prvního stupně napadán, ale i to, jaké vady jsou rozsudku nebo řízení, které jeho vydání předcházelo, odvolatelem vytýkány). S ohledem na povahu výše uvedeného principu vázanosti odvolacího soudu podaným odvoláním, jenž určuje charakter, podstatu i základní cíle odvolacího řízení, totiž odvolacímu soudu nikterak nepřísluší za obviněného, popř. jinou oprávněnou osobu, jím podané odvolání jakkoli domýšlet, jeho argumentaci doplňovat či jinak dotvářet. V tomto směru lze přiměřeně odkázat na obdobný princip ovládající řízení o dovolání, pročež lze na situaci, kdy podané odvolání podané k tomu oprávněnou osobou zjevně nesplňuje všechny zákonné náležitosti obsahu tohoto řádného opravného prostředku, přiměřeně aplikovat závěry rozvedené např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 4 Tdo 609/2021, uveřejněném pod č. 22/2022 Sb. rozh. tr., podle kterých „Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy“. 26. Jak již bylo připomenuto shora, obhájce obviněného M. B. si byl v nyní posuzované věci nedostatků svého podání ze dne 25. 7. 2025 označeného jako „Doplnění odvolání 1/2" dobře vědom, neboť v části III. tohoto podání výslovně uvádí, že „obviněný a obhájce nejdříve řádně prostudují rozsudek a protokol z hlavního líčení … a poté doplníme odvolání o řádné odůvodnění …“. Platí-li tedy závěr, že odvolací soud není oprávněn za osobu podávající odvolání jakýmkoli způsobem domýšlet či doplňovat odvolací argumentaci, neboť v rámci své přezkumné činnosti (až na výjimky vyjádřené typicky v § 254 odst. 1 věta druhá tr. ř.) je striktně vázán vytýkanými vadami, jež odvolatel shledává v napadeném rozsudku nebo řízení, které jeho vydání předcházelo, včetně jejich odůvodnění, nelze podání obhájce obviněného ze dne 25. 7. 2025 v žádném ohledu považovat za řádné doplnění dříve blanketně podaného odvolání. Formulace užité obhájcem v tomto jeho podání jsou totiž z pohledu obsahových náležitostí odvolání ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř. příliš obecné, vágní, neurčité a nekonkrétní, neboť z nich není ani zdánlivě zřejmé, jaké konkrétní vady jsou napadenému rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 20. 6. 2025, sp. zn. 91 T 6/2025, nebo řízení, které jeho vydání předcházelo, fakticky vytýkány. Obhájcem užité formulace, které vydává za řádné odůvodnění podaného odvolání umožňující tak věcný přezkum napadaného rozsudku soudu prvního stupně, přitom představují pouhou (doslovnou) citaci vybraných ustanovení trestního řádu nebo jejích částí, konkrétně § 258 odst. 1 písm. b), písm. c), písm. d) a písm. f). Obhájce obviněného tedy ve svém podání označeném jako „Doplnění odvolání 1/2" toliko reprodukoval znění jím vybraných zákonných důvodů vedoucích ke zrušení napadeného rozsudku odvolacím soudem, aniž by takto neurčitě formulované nedostatky, jež mohou být v rozhodovací činnosti prvostupňových soudů v obecné rovině seznatelné, dále jakýmkoli způsobem konkretizoval, a to s akcentem specifik nyní posuzované věci. Z podání obhájce tak není např. nikterak zřejmé, jakou část rozsudku soudu prvního stupně má na mysli, pokud opakovaně užívá termín „přezkoumávaná část rozsudku“, když z jím podaného blanketního odvolání, jakož i z jeho podání ze dne 25. 7. 2025 je zřejmé, že obviněný svým odvoláním napadá všechny výrokové části dotčeného rozsudku soudu prvního stupně. Z obhájcem užitých formulací současně nelze žádným způsobem dovodit - aniž by se nejednalo o domýšlení či dotváření vlastní odvolací argumentace obviněného – k jakým konkrétním porušením ustanovení trestního zákona mělo v nyní posuzované věci, resp. v odvoláním napadeném rozsudku dojít apod. 27. Pokud by tedy Nejvyšší soud přistoupil na námitku obviněného, že jím předložené podání ze dne 25. 7. 2025 představuje řádné doplnění dříve podaného odvolání o absentující odůvodnění ve smyslu § 249 odst. 1 tr. ř., jednalo by se o naprosté vyprázdnění, resp. popření principu vázanosti odvolacího soudu podaným odvoláním, rezignaci na požadavek nesení zvýšené odpovědnosti osob oprávněných k podání odvolání za rozsah a zaměření jimi podávaného odvolání, popření smyslu zákonného institutu výzvy soudu k odstranění vad podaného odvolání podle § 251 odst. 1 tr. ř., jakož i degradaci samotného smyslu, účelu a významu odborného zastoupení osoby obviněného obhájcem coby právním profesionálem. 28. V souvislosti s výzvou k odstranění vad podaného odvolání, která byla dne 24. 7. 2025 soudem prvního stupně adresována obhájci obviněného, dovolací soud toliko na okraj připomíná, že samotnou interpretací této výzvy činěné postupem podle § 251 odst. 1 tr. ř. se Nejvyšší soud již dříve opakovaně zabýval, a to mimo jiné ve svém usnesení ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 11 Tdo 195/2005, uveřejněném pod č. 60/2005. Podle závěrů prezentovaných v tomto rozhodnutí musí být obsahem této výzvy upozornění na zjištěné nedostatky náležitostí obsahu odvolání, přičemž specifikace vad podaného odvolání je předpokladem, že za splnění dalších podmínek mohou být vůči odvolateli vyvozeny z nesplnění výzvy důsledky uvedené v § 253 odst. 3 tr. ř. V kontextu nyní posuzované věci obviněného M. B. je však nutno zdůraznit, že v onom dříve judikovaném případu se jednalo o situaci, kdy odůvodnění odvolání podle závěrů Nejvyššího soudu učiněných při přezkumu dané věci splňovalo minimální obsahové požadavky stanovené trestním řádem pro tento řádný opravný prostředek a rozsah přezkumné činnosti odvolacího soudu jím byl vymezen alespoň do takové míry, že na jeho podkladě bylo možno odvolání věcně projednat. Za tohoto stavu panujícího v poukazované věci pak neurčitá formulace výzvy podle § 251 odst. 1 tr. ř. citující výčet náležitostí odůvodnění odvolání nemohla vést k odstranění jakýchkoliv soudem prvního stupně spatřovaných vad, jelikož ve vztahu k obsahu odvolání nebylo možno zcela přesně určit, jaké vady byly předsedou senátu soudu prvního stupně obsahu odvolání fakticky vytýkány. 29. Ze skutečností uvedených v reprodukční části tohoto usnesení, jež vyplývají z obsahu spisového materiálu, je ovšem zřejmé, že v nyní posuzované věci se jedná o zcela jiný případ než ve shora poukazované judikatuře. Z výše popsaného sledu událostí vyplývá, že odvolací soud v době rozhodování o odvolání obviněného M. B. v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2025 nejenže neměl k dispozici řádné doplnění odvolání o jeho odůvodnění, jež by bylo způsobilé k odvolacímu přezkumu ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř., ale poukázat je třeba především na skutečnost, že obhájce obviněného si byl plně vědom nedostatků obviněným podaného odvolání (které bylo podáno jako ryze blanketní), včetně následného podání označeného jako „Doplnění odvolání 1/2" ze dne 25. 7. 2025, když sám v tomto svém podání výslovně předeslal budoucí doplnění odvolání „o jeho řádné odůvodnění“. Za této situace bylo z výzvy učiněné předsedou senátu soudu prvního stupně (a to i navzdory jejímu obecnému znění), jednoznačně zřejmé, že odvolatele vyzývá k doplnění absentujícího odůvodnění podaného odvolání, tedy ke konkretizaci vad, které jsou vytýkány rozsudku soudu prvního stupně nebo řízení, které vyhlášení tohoto rozsudku předcházelo. Navzdory skutečnosti, že byl obhájce obviněného v souladu s § 251 odst. 1 tr. ř. vyzván k doplnění podaného odvolání, nedostál v tomto směru dané výzvě a podané odvolání řádně neodůvodnil, a to nejen v předsedou senátu soudu prvního stupně stanovené pětidenní lhůtě, která počala běžet dnem 25. 7. 2025, ale dokonce ani do jím samostatně si stanoveného termínu 15. 8. 2025, resp. po dobu cca pěti týdnů před vlastním rozhodnutím odvolacího soudu o odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř. 30. Nejvyšší soud tedy na základě výše uvedených skutečností shledal, že odvolací soud v nyní posuzované věci postupoval zcela s respektem k právům obviněného, který byl řádně vyzván k odstranění vad podaného odvolání, přičemž v důsledku znění dané výzvy, jíž se mu prostřednictvím jeho obhájce dostalo ze strany předsedy senátu soudu prvního stupně, nemohl být uveden v pochybnost jak o tom, od jakého okamžiku počíná běh dané pětidenní lhůty, tak o tom, jaké nedostatky jsou v jeho odvolání spatřovány a byla mu poskytnuta dostatečná doba k tomu, aby své blanketní odvolání dodatečně odůvodnil, což jednoznačně vyplynulo nejen ze samotného spisového materiálu, ale bylo podrobně popsáno i v usnesení odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto konstatuje, že obviněný byl prostřednictvím svého obhájce dostatečným způsobem vyzván, aby v zákonné lhůtě pěti dnů odstranil vadu podání spočívající v doplnění zcela absentujících důvodů podaného odvolání a rovněž byl řádně poučen v tom smyslu, že pokud tak v soudem stanovené lhůtě neučiní, bude odvolání postupem podle § 253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto. Pokud poté odvolací soud nepovažoval podání obviněného učiněné prostřednictvím jeho obhájce (coby reakci na výzvu učiněnou soudem prvního stupně postupem podle § 251 odst. 1 tr. ř.) za řádné odůvodnění dříve podaného odvolání, byť jím bylo označeno jako „Doplnění odvolání 1/2", nelze tomuto postupu ničeho vytknout, neboť předmětné podání bylo v souladu s obecnými principy vyjádřenými v § 59 odst. 1 tr. ř. posouzeno podle jeho obsahu a nikoli označení. Právě z jeho obsahu je přitom zřejmé, že obviněný zákonným nárokům kladeným na obsahové náležitosti odvolání, jež jsou vyjádřeny v § 249 odst. 1 tr. ř., nikterak nedostál, ačkoli byl v dané věci řádně zastoupen svým obhájcem, tedy právním profesionálem, a ze strany soudu prvního stupně mu byla v tomto směru poskytnuta potřebná součinnost zakotvená v § 251 odst. 1 tr. ř. 31. Za tohoto stavu je tak namístě dovolání obviněného shledat zjevně neopodstatněným, a vyjádření obviněného, resp. jeho obhájce, prezentovaná v jím podaném dovolání o údajně „zahálčivém postupu“ Krajského soudu v Brně, neochotě se danou agendou zabývat a snaze „si usnadnit práci“ označit za přinejmenším nekorektní, nevhodná a nehodná jakéhokoli právního profesionála usilujícího o věcnou a konstruktivní polemiku s jeho názorům nekonvenujícím postupem či závěry obecných soudů. VI. Závěr 32. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovoláním napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2025, sp. zn. 9 To 265/2025, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny. Jelikož bylo dovolání obviněného M. B. ze shora rozvedených důvodů shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. řádu). V Brně dne 16. 4. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu