11 Tdo 324/2026-1435 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný JUDr. Aleš Zeman, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2025, č. j. 9 To 314/2025-1361, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 8 T 105/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. 7. 2025, č. j. 8 T 105/2024-1311, byl obviněný JUDr. Aleš Zeman (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. b), d) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025. Za to byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 600 000 Kč, který tvoří 600 denních sazeb po 1 000 Kč. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti – výkonu povolání advokáta na dobu 5 (pěti) roků. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se uvedeného zločinu dopustil tím, že od blíže nezjištěné doby druhé poloviny roku 2018 nejméně do 27. 6. 2019 v Praze 2, Svobodova 137/7, v sídle své advokátní kanceláře i jinde, konal v úmyslu se neoprávněně obohatit na majetku svého klienta poškozeného M. Š., kterého zastupoval jako advokát na základě udělené plné moci ze dne 27. 6. 2018, ve dvou řízeních, a to v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu Mladá Boleslav pod sp. zn. 80 D 1112/2012 a v civilním sporu u Okresního soudu Praha-východ, pod sp. zn. 8 C 71/2015, kdy z těchto řízení záměrně zatajil poškozenému klientovi významné skutečnosti, zejména to, že na základě výsledku jednání v těchto dvou řízeních došlo ve věci pod sp. zn. 8 C 71/2015 dne 23. 1. 2019 ke schválení soudního smíru o finančním vyrovnání mezi jeho klientem a protistranou - věřitelem P. M., svému klientovi zatajil jak samotné schválení soudního smíru, tak i okolnosti, za nichž došlo k 11. 2. 2019 k podstatnému vyrovnání dluhu, na místo toho před poškozeným předstíral, že s věřitelem P. M. a jeho právním zástupcem stále jedná o výši dlužné částky a namluvil mu, že protistrana je ochotna se dohodnout, když zašle bezodkladně na účet P. M. sumu 1.200.000 Kč a poté budou moci uzavřít Dohodu o narovnání s dalším plněním, kdy dne 7. 6. 2019 zaslal falzifikát této Dohody o narovnání poškozenému Š. ke schválení e-mailem, dne 12. 6. 2019 poškozený tuto Dohodu v domnění, že je pravá, odsouhlasil, a na základě podmínek stanovených v tomto nepravdivém dokumentu zaslal dne 24. 6. 2019 na bankovní účet JUDr. Aleše Zemana jako fyzické osoby podnikající, číslo XY, ve dvou platbách celkovou částku 1.650.000 Kč s tím, že tyto peněžní prostředky budou vyplaceny P. M. jako vyrovnání dluhu, neboť nevěděl, že tento dluh již byl celý zaplacen, obviněný si částku 1.650.000 Kč ponechal, následně ji použil pro svoji potřebu a tímto jednáním poškozenému M. Š. způsobil škodu ve výši 1.650.000 Kč a tohoto jednání se dopustil jako advokát, tedy osoba se zvlášť uloženou povinností hájit jeho zájmy podle ustanovení § 16 zákona o advokacii č. 317/2009 Sb. 3. Proti tomuto rozsudku podal obviněný, manželka obviněného a státní zástupkyně odvolání. Všechna odvolání byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2025, č. j. 9 To 314/2025-1361, zamítnuta podle § 256 tr. ř. pro jejich nedůvodnost. II. Dovolání, vyjádření k němu a replika 4. Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním podaným prostřednictvím obhájce. Opřel je o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a směřoval je do výroku o vině i o trestu. Zároveň také navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon trestu zákazu činnosti – výkonu povolání advokáta. 5. Obviněný ve svém podání uvedl, že konstrukce skutkového děje tak, jak je popsána v prvostupňovém rozhodnutí, nemá podklady v dokazování provedeném v hlavním líčení. Rozhodná skutková zjištění nemají vazbu na provedené důkazy a nevyplývají z nich při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jsou dokonce opakem těchto důkazů. Současně namítal, že soudy dostatečně nehodnotily navrhované důkazy, případně je vůbec neprovedly. 6. Dovolatel v nesprávném postupu soudů shledal naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž vytyčil okruhy námitek týkající se i) zatajení existence dohody o narovnání z 30. 11. 2018 poškozenému Š. (dále též jen „poškozený“), ii) zatajení existence soudního smíru M. Š., iii) zatajení podstatných okolností, za kterých došlo k 11. 2. 2019 k podstatnému vyrovnání dluhu, iv) rozumného a obhajitelného důvodu pro zaslání částky 1 650 000 Kč obviněnému od poškozeného Š., v) ponechání si této částky obviněným a následného použití pro svou potřebu a vi) zatajení existence listiny označené jako Dohoda o narovnání z 20. 6. 2019 svědkům M. a jeho právnímu zástupci, Mgr. Špulkovi. 7. K prvému okruhu [i)] poukázal na skutečnost, že tato dohoda je podepsána samotným poškozeným, který podle ní následně postupoval. M. Š. navíc u hlavního líčení vypověděl, že podle této dohody o narovnání plnil přímo P. M. (bez prostřednictví advokáta), a to podle částek v této dohodě uvedených. Poškozený u hlavního líčení také přiznal, že dohodu podepisoval. K tomu obviněný poznamenal, že podpis M. Š. je pouze na dohodě z 30. 11. 2018, nikoli na dohodě z června 2019. Dovolatel proto tvrdil, že soudy převzaly skutkové závěry obžaloby, která spočívá na procesně nepoužitelných důkazech, kterými jsou protokoly o podání vysvětlení z přípravného řízení. 8. V návaznosti na to dovolatel vyjmenoval 5 důkazů, které navrhl, ale tyto zůstaly soudy zcela bez hodnocení. Jedná se o SMS zprávu poškozeného Š. dovolateli z 25. 8. 2018, ve které žádá okamžité zahájení jednání s protistranou P. M. Dále o písemný pokyn z 24. 10. 2018, jímž poškozený uložil obviněnému uzavřít dohodu o narovnání s P. M. ve výši 3 miliony korun, přičemž tento pokyn navazuje na výsledky jednání u soudu ze dne 29. 9. 2018. SMS zpráva M. Š. dovolateli ze dne 27. 12. 2018, ve které se M. Š. dotazoval, jak by měla znít poznámka pro příjemce platby P. M., a obviněný mu odpověděl „splátka dle dohody o narovnání“, má podle dovolatele prokazovat, že M. Š. o uzavření dohody a stavu řízení 8 C 71/2015 věděl. Závěr odvolacího soudu uvedený v bodě 27. usnesení, tedy že „poškozený, pokud by o této Dohodě věděl, neměl by důvod se obžalovaného SMS zprávou z 17. 12. 2018 ptát, co má vepsat do zprávy pro příjemce,“ je podle dovolatele zcela spekulativní a nelogický. Pokud by se dohodu obviněný snažil tajit, tak by poškozenému navrhl jako poznámku např. „budoucí dohoda o narovnání“ nebo „vrácení půjčky M.“. Poškozený Š. se navíc znění poznámky nedivil a platbu odeslal, což prokazují výpisy o platbách poškozeného P. M. (č. l. 158), které také nebyly jako důkaz provedeny. Obviněný tak za naprosto nejasné považoval, jaký důkaz provedený v hlavním líčení by měl dokazovat nevědomost poškozeného o dohodě z 30. 11. 2018. Pátým neprovedeným důkazem měl být podle dovolatele e-mail Mgr. Špulky ze 17. 12. 2018, ve kterém obviněnému sděluje číslo účtu svědka M., tedy kam má být plněno. Z tohoto mělo být jasné, že poškozený Š. si číslo účtu od obviněného převzal, když na tento účet peníze zasílal. 9. Dovolatel považoval za nelogický a nepodložený závěr, že M. Š. poslal P. M. částku v celkové výši 1,2 milionu pouze na základě ústního příslibu uzavření budoucí dohody o narovnání, tedy bez předmětné dohody o narovnání z 30. 11. 2018. Úkolem obviněného před soudem nemělo být prokazování, že poškozený o uzavřené dohodě věděl, nýbrž obžaloba měla prokázat, že M. Š. o ní neměl tušení. 10. V rámci druhé oblasti [ii)] – že zatajil poškozenému existenci soudního smíru – obviněný namítal, že toto je v rozporu s obsahem dohody o narovnání z 30. 11. 2018, s pokynem poškozeného z 24. 10. 2018, s kupní smlouvou z 3. 4. 2019, se zástavní smlouvou z 27. 5. 2019 a s výpovědí poškozeného Š. u hlavního líčení. Především považoval za nepochybné, že si u něj v kanceláři poškozený soudní smír osobně vyzvedl. Dále vyzdvihl, že až v přímé návaznosti na schválený soudní smír M. Š. realizoval zpětný odkup svých nemovitostí, což dokazuje nejen uzavření kupní smlouvy, ale také zástavní smlouva s Českou spořitelnou. Dovolatel poukázal na nevěrohodnost poškozeného, kterou ale soudy nijak nehodnotily, když tento vypověděl při hlavním líčení, že žádnou kupní ani zástavní smlouvu neuzavíral. Dovolatel navíc považoval za nelogické a nemyslitelné, aby M. Š. tyto smlouvy uzavíral bez toho, aniž by měl povědomí o uzavřeném soudním smíru, jelikož zástavní smlouvu podepsal ve znění, že nejsou v době jejího uzavírání vedeny žádné spory, které by jej majetkově ohrožovaly. 11. Stran zatajování okolností, za nichž došlo k 11. 2. 2019 k podstatnému vyrovnání dluhu [iii)], měl obviněný za to, že zůstalo zcela nevysvětleno, co měl poškozenému Š. z dědického řízení po jeho tetě zatajit. 12. Dovolatel dále rozpracoval argumentaci k soudy tvrzené [iv)] neexistenci rozumného a obhajitelného důvodu, aby poškozený zaslal částku 1 650 000 Kč na účet obviněného. Jelikož M. Š. neplnil podle dohody z 30. 11. 2018 a částku 1 250 000 Kč podle znění této dohody nestihl zaslat do konce roku 2018, měl P. M. možnost vymáhat zbytek dluhu. Svědek M. reálně zvažoval toto vymáhání, což vyplynulo z SMS zprávy z 9. 4. 2019, kterou právní zástupce P. M., Mgr. Špulka, informoval obviněného, že ještě 50 tisíc korun není z první části plnění uhrazeno. Poškozený Š. si tak byl vědom možné exekuce a z toho důvodu zaslal obviněnému 1 650 000 Kč, aby mohla být tato exekuce rychle zaplacena. 13. Námitku týkající se obviněného a jeho [v)] ponechání si 1 650 000 Kč a použití této částky pro svou potřebu, založil dovolatel na skutečnosti, že k tomuto tvrzení není podklad v žádných důkazech. Vztah mezi obviněným a poškozeným totiž nebyl jako vztah mezi advokátem a klientem ukončen, stále se měli sejít a věc dořešit, což dokazuje jejich vzájemná komunikace. Peníze byly u dovolatele uloženy pro případnou exekuci vedenou P. M. proti poškozenému, jak bylo uvedeno výše. Dovolatel rozporoval tvrzení prvostupňového soudu „z jakých důvodů než ryze zištných by obžalovaný radil Š. uzavřít Dohodu o narovnání ze dne 20. 6. 2019“ v souvislosti se závěry odvolacího soudu, že „je zjevné, že si obžalovaný v čase připravoval podmínky pro to, aby mohl z poškozeného vylákat peníze pod smyšlenými důvody“. Obviněný argumentoval, že nemohl koncem roku 2018 předvídat, jakým směrem se budou události následujících měsíců vyvíjet. 14. K poslednímu okruhu [vi)] ohledně zatajení existence listiny označené jako Dohoda o narovnání z 20. 6. 2019 svědkům M. a Š. obviněný uvedl, že tento dokument vytvořil na žádost poškozeného Š., který nechtěl v rodině, u které si půjčoval peníze, přiznat, že může být ohrožen exekucí. Proto se rozhodl rodině tvrdit, že spor končí zaplacením částky 1 650 000 Kč, přičemž tato částka odpovídá tomu, kolik byl poškozený v té době schopen shromáždit. Vypracovaná dohoda o narovnání je podle dovolatele naprosto nicotná a v písemné podobě neexistující. Ve svém podání k Nejvyššímu soudu uznal, že to vypadá „divně“ a nebylo od něj takové vyhovění přání klienta opatrné ani prozíravé, nicméně i přes to podstatou trestního řízení bylo, zda uvedl poškozeného Š. v omyl a jestli jednal v úmyslu se obohatit na jeho majetku. Dovolatel je přesvědčen, že prokázal vědomost M. Š. o dohodě o narovnání z 30. 11. 2018 i o uzavřeném soudním smíru, podle kterých jednal, a tak se poškozený nemohl nacházet v omylu a je nepochybné, že peníze obviněnému poslal z jiného důvodu. 15. V následující části svého dovolání se obviněný věnoval skutečnosti, že soud prvního stupně celou jeho obhajobu a předložené důkazy ignoroval. Tuto námitku druhostupňový soud odbyl v bodě 25. odůvodnění usnesení o zamítnutí odvolání i přes to, že konstatoval, že prvostupňový soud měl dostát své povinnosti vypořádat se s tím, proč důkazy neprovedl, nebo proč je provedl, ale z jejich obsahu neplyne nic významného pro projednávanou věc. Dovolatel v tomto spatřoval porušení práva na spravedlivý proces a také zaujal názor, že soudy nedostály své povinnosti uvážit všechny okolnosti případu, hodnotit důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu podle § 2 odst. 6 tr. ř. 16. Dovolatel vytýkal soudům také převzetí skutkových zjištění a popisu skutku doslovně z obžaloby, přitom sám soud prvního stupně v bodě 5. odůvodnění rozsudku uvedl, že „všichni svědci byli vyslechnuti toliko na protokol o podání vysvětlení, tudíž po podání obžaloby byly nepoužitelné, nicméně obžaloba byla na jejich obsahu postavena. Soud tedy musel zásadní svědky přeslechnout u hlavního líčení.“ Z výpovědi svědků ovšem nevyplynul průběh událostí tak, jak uvádí obžaloba. Obviněný zdůraznil, že skutková tvrzení uvedená v obžalobě nebo v procesně nepoužitelných protokolech o podání vysvětlení nebyla v hlavním líčení potvrzena. 17. Závěrem dovolatel uvedl, že rozhodná skutková zjištění jsou z výše uvedených důvodů v rozporu s obsahem provedených důkazů. Soudy neprokázaly naplnění znaků skutkové podstaty podvodu a nesprávně posoudily subjektivní stránku. Vzhledem k tomu obviněný Nejvyššímu soudu navrhl, aby zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2025, č. j. 9 To 314/2025-1361, a věc vrátil k novému projednání. 18. Před koncem dovolací lhůty obviněný písemným podáním k Nejvyššímu soudu ještě doplnil své dovolání. Zčásti se jednalo o opakování námitek uplatněných v rámci prvního podání, v části byla argumentace mírně rozvedena. Dovolatel tvrdil zjevný rozpor mezi obsahem důkazů, konkrétně mezi dohodou o narovnání z 30. 11. 2018, kterou soudy prohlásily za opatřenou podpisem M. Š., a skutečností, že soudy ale oproti tomu tuto listinu považovaly za zatajenou poškozenému Š. Bez spolehlivého závěru o zamlčení podstatných okolností obviněným nelze dovodit naplnění znaků podvodu podle § 209 tr. zákoníku. Následně obviněný zdůraznil, že vědomost poškozeného Š. o smíru nebyla předmětem úvah soudů, ty ale i přes to zatajení smíru dovodily. Bez důkazní opory obviněný považoval závěry soudů o ponechání si částky 1 650 000 Kč a použití jí pro vlastní potřebu. Zopakoval, že částka byla držena jako zajištění pro případ vymáhání, M. Š. opakovaně odkládal řešení situace, což vyplývá ze vzájemné komunikace obviněného a poškozeného. Stejně tak dovolatel znovu zkritizoval převzetí tezí obžaloby do popisu skutkového děje a také hodnotících závěrů. Namítl deformaci důkazu, konkrétně SMS zprávu z 9. 4. 2019 zaslanou obviněnému od Mgr. Špulky, právního zástupce P. M., když soudy této zprávě přisoudily význam, že obviněný díky jejímu textu nejpozději tohoto dne věděl o uhrazení celé částky kromě 50 tisíc korun. Obviněný z této zprávy vyvozuje informaci o možném vymáhání zbytku dluhu pro nesplnění lhůt. Dovolatel dále vyčetl soudům nevyjasnění okamžiku vzniku omylu poškozeného, což společně s chybějícím vysvětlením mechanismu a příčinnou souvislostí nezakládá naplnění znaků skutkové podstaty. Omyl poškozeného není zřejmý, pokud soudy na jedná straně konstatují existující podpis M. Š. na dohodě z listopadu 2018, ale na druhé straně staví vinu dovolatele na Š. neznalosti této dohody. 19. Závěrem obviněný navrhnul Nejvyššímu soudu, aby přerušil výkon trestu zákazu činnosti, jelikož takový trest má pro něho bezprostřední a jen složitě napravitelné profesní následky. Dovolatel by se po ztrátě veškeré klientely ve svých 61 letech už nemohl k práci vrátit. Obviněný setrval na svém návrhu, aby dovolací soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2025, č. j. 9 To 314/2025-1361, a věc vrátil k dalšímu řízení. 20. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejdříve teoreticky vymezil limity dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho první alternativu, a tzv. extrémní rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. Následně konstatoval, že námitky obviněného týkající se způsobu hodnocení důkazů samy o sobě žádný z dovolacích důvodů nenaplňují. Závěr o vině je postaven zejména na věrohodné a konzistentní výpovědi poškozeného Š., z níž vyplývá, že nevěděl o uzavřeném smíru. Jeho výpověď je v podstatných bodech potvrzena svědky M. a Mgr. Špulkou. Menší rozpory oproti dřívějším vysvětlením byly soudem racionálně vysvětleny paměťovým odstupem a hodnoceny bez jakékoli tendenčnosti. 21. Odvolací soud podle státního zástupce správně poukázal na neexistenci rozumného důvodu, proč by poškozený posílal značnou finanční částku na účet obviněného. Bylo prokázáno, že poškozený o dohodě z listopadu 2018 nevěděl, obviněný mu zaslal až dohodu z června 2019, což bylo v době, kdy už dovolatel věděl o uzavřeném soudním smíru. Obviněný předstíral, že M. Š. nejdříve musí P. M. zaslat peníze, které představovaly nezbytnou podmínku k následnému uzavření dohody o narovnání. Takový postup ale neměl odůvodnění, jelikož dohoda už existovala, poškozený o ní ovšem nevěděl. 22. Důkazní situace založená především na výpovědi poškozeného je natolik přesvědčivá, že vysvětluje snahu dovolatele zpochybnit věrohodnost M. Š. Časový sled událostí, SMS komunikace i další důkazy podle státního zástupce svědčí o promyšleném a sofistikovaném podvodném jednání obviněného, který zneužil důvěry poškozeného coby klienta a cíleně jej udržoval v nevědomosti. Skutková zjištění soudů odpovídají provedeným důkazům a naplňují znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolací námitky, z velké části již uplatněné v odvolacím řízení, jsou těmito zjištěními spolehlivě vyvráceny. Státní zástupce tak uzavřel, že odvolací soud proto správně převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. 23. Státní zástupce poznamenal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se týká nesprávného právního posouzení skutku, tedy aplikace hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudy. Předmětem posouzení je skutek, jak jej zjistily soudy, nikoli jeho alternativní verze prezentovaná dovolatelem. Relevantní jsou pouze námitky, podle nichž takto zjištěný skutek nenaplňuje znaky trestného činu. Obviněný pouze obecně tvrdí, že nebyly naplněny znaky trestného činu. Soud prvního stupně však na základě spolehlivých skutkových zjištění (body 37–39 rozsudku) dovodil naplnění všech znaků, včetně způsobené škody, zvláštního postavení obviněného a přímého úmyslu. Odvolací soud tyto závěry správně převzal. Tvrzení dovolatele o nedostatečném dokazování či účelovém hodnocení důkazů nejsou důvodná, a dovolací důvod nesprávného právního posouzení tak nebyl naplněn. 24. Podání dovolatele je zčásti založeno na opakování námitek již uplatněných v předchozích stadiích řízení, s nimiž se podle státního zástupce soudy dostatečně vypořádaly. Navíc připomněl, že podle judikatury Nejvyššího soudu se v takových případech zpravidla jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Nad rámec výše uvedeného státní zástupce upřesnil, že právo na spravedlivý proces nezaručuje úspěch v řízení ani rozhodnutí podle představ dovolatele, ale pouze spravedlivé soudní řízení vedené v souladu se zákonem a ústavními principy. 25. Závěrem tak státní zástupce navrhnul, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné. 26. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný replikou. Poznamenal, že vyjádření státního zástupce nereaguje na jádro dovolání, pouze obecně potvrzuje závěry soudů, ale dovolací námitky nevyvrací, přitom obviněný konkrétně označil deformované, opomenuté či jinak nesprávně posuzované důkazy. Dovolatel opakuje zásadní argumentaci z jeho dovolání vztahující se k (ne)vědomosti M. Š. o dohodě z 30. 11. 2018, opomenutým důkazům (kupní a zástavní smlouvě), dále k deformaci významu SMS zprávy Mgr. Špulky z 9. 4. 2019 a k závěru soudů, že si dovolatel ponechal částku 1 650 000 Kč pro svou potřebu. Obviněný také nesouhlasil s výtkou státního zástupce stran opakování námitek z předchozího řízení, když jeho námitky byly odvolacím soudem ignorovány. Není rozhodné, zda námitka byla uplatněna či nikoli, ale zda byla taková námitka věcně a přesvědčivě vypořádána – to se v posuzované věci nestalo. 27. Dovolatel setrval na svém závěrečném návrhu. III. Přípustnost dovolání 28. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. Dovolání bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 29. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 30. Tento dovolací důvod obsahuje tři různé alternativy a obviněný své dovolací námitky směřuje do všech z nich. Jeho připomínky však z níže rozvedených důvodů pod tento dovolací důvod věcně podřadit vůbec nelze. 31. První alternativa, tedy zjevný rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu, spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů i) nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, nebo ii) nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo iii) jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). Takový rozpor nemůže být založen pouze tím, že hodnocení důkazů neodpovídá představě dovolatele a jeho verzi skutkového děje. 32. Právě to však dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku činí. V podstatě pouze polemizuje s hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů a jeho výhrady fakticky představují pouhé subjektivní stesky nad tím, že soudy důkazy vyhodnotily jinak, než by si on představoval či přál. Tuto polemiku buduje metodou separace jednotlivostí, nezřídka i zcela marginálních, které vyzdvihuje a ze sebemenší (ačkoli pochopitelné a logicky vysvětlitelné) odchylky v detailu dovozuje dalekosáhlé závěry, jimiž se pokouší zpochybnit nosné informace pramenící z provedeného dokazování. Soudy vyčerpávajícím způsobem hodnotily provedené důkazy, kdy širokospektrálně posuzovaly všechny jejich aspekty jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném souhrnu. Na tyto informace přitom nenahlížely pouze izolovaně či jednotlivě, ale komplexně vyhodnocovaly veškeré zjištěné okolnosti, které posuzovaly i v jejich vzájemné provázanosti. Právě, a především takový komplexní náhled, jim pak umožnil složit mozaiku do sebe navzájem zapadajících informací, které by jinak při separátním náhledu na ně mohly umožňovat více výkladových variant. Takové oddělené optiky se nesprávně domáhá obviněný, který se upínáním na teoreticky možné eventuality určité jednotlivosti snaží vyvolat dojem masivních nesrovnalostí v celku. Obviněnému tak nelze přitakat v námitce o nedostatečnosti či selektivnosti hodnotících úvah soudů, natož pak v tom, že by zakládaly rozpor (tím méně zjevný) mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. 33. Jeho námitky pod prvou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto nespadají, protože jde o pouhou polemiku s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů, byť obviněnému nelze upřít snahu podrobně se ponořit do důkazní struktury a domnělé rozpory identifikovat. Dovolatel takto vytyčil celkem 6 okruhů skutkových zjištění prvostupňového soudu potvrzených odvolacím soudem, která podle něj představují zjevný rozpor s provedenými důkazy. Nejvyšší soud ve svém odůvodnění ctí posloupnost námitek obviněného tak, jak jsou uvedeny v dovolání a jak jsou shrnuty v části II. tohoto rozhodnutí. 34. Ad i) Tvrzení dovolatele, že nebylo prokázáno, že tento zatajil existenci dohody o narovnání z 30. 11. 2018 poškozenému Š., je postaveno na premise, že se na předmětné dohodě nachází podpis M. Š., a proto je vyloučeno, aby o ní nevěděl. K tomu má navíc přispívat výpověď poškozeného z hlavního líčení, ve které uvedl, že podle této dohody plnil věřiteli M. tak, jak v ní bylo popsáno, a také připustil, že dohodu sám podepisoval. Pokud ovšem obviněný soudům vytýká ve svém dovolání deformaci některých důkazů, sám se deformace v tomto případě dopouští. 35. Z výpovědi poškozeného u hlavního líčení (č. l. 1231) totiž vyplývá, že tento hovoří o dohodě z června 2019. Specifikuje, že podle jejího znění měl poslat obviněnému částku 1 650 000 Kč. To odpovídá právě znění dohody z 20. 6. 2019 (č. l. 116), nikoli znění dohody z listopadu 2018 (č. l. 152–154). Obviněný namítl, že když M. Š. potvrdil, že dohodu podepisoval, musel mít na mysli dohodu z 30. 11. 2018, jelikož pouze na ní se podpis poškozeného nachází. Dohoda z 20. 6. 2019 totiž Š. podpis neobsahuje, byla mu poslána pouze jako příloha v e-mailu. Nejvyšší soud i přes to uzavírá, že vzhledem k výše i níže uvedeným okolnostem se poškozený ve své výpovědi vyjadřuje k červnové dohodě, nikoli listopadové, jak tvrdí dovolatel. Poškozený totiž říká, že má na mysli tu dohodu, kterou podepsal a kterou obdržel pouze e-mailem. Logickou úvahou tak lze dojít k závěru, že „podpisem“ smlouvy M. Š. myslel její akceptaci, kterou potvrdil obviněnému do e-mailu. Je nutno neizolovat jednotlivá sdělení, nýbrž je zasadit do celého kontextu a zkoumat, zda jazykové vyjádření odpovídá zamýšlenému smyslu sdělení. 36. K tomu poškozený Š. ve své výpovědi hovořil o takové dohodě, o které měl povědomí. Jak je možno zjistit z jiných částí výpovědi, o dohodě z 30. 11. 2018 poškozený nevěděl – nejdříve na č. l. 1230 verte poškozený říká: „Po několika sezeních s tím kriminalistou jsme postupně odkryli to, k čemu došlo. On mi ukázal nějaké papíry, Dohody o narovnání, které měl pan M., které jsem měl já a podle toho jsem zjistil, že já plnil úplně něco jiného, než měl pan M. a tím jsme došli k tomu, že jsme odhalili tu věc, jak to vlastně JUDr. Zeman udělal.“ Závěrem své výpovědi M. Š. o dohodě z 30. 11. 2018 prohlásil, že ji obviněný zfalšoval a podepsal za něj (č. l. 1240). Nelze si přitom nevšimnout, že podpis připisovaný poškozenému Š. a vyvedený na dohodě z 30. 11. 2018 (č. l. 154) se i laickým pohledem liší od podpisů, jejichž pisatelem prokazatelně M. Š. byl (podpisy na protokolech v trestním řízení – č. l. 101-112 a 127-142). Obviněný tvrdí, že nevědomost poškozeného o dohodě byla soudy obou stupňů předpokládána, ale při hlavním líčení nebylo nic takového prokázáno. Nejvyšší soud názor dovolatele nesdílí, naopak uvádí důvody, které potvrzují závěry soudů. 37. Dovolatel je přesvědčen, že vědomost M. Š. o dohodě z 30. 11. 2018 je prokázána několika důkazy, které zůstaly soudy opomenuty v hodnocení. Prvně k SMS zprávě poškozeného obviněnému z 25. 9. 2018, ve které poškozený dává pokyn k okamžitému zahájení jednání s P. M. o možné dohodě na zaplacení, a k na něj navazujícímu pokynu z 24. 10. 2018, kterým M. Š. udělil obviněnému písemný pokyn k uzavření dohody o narovnání, je třeba sdělit, že tyto důkazy nepředstavují zjevný rozpor se skutkovými zjištěními učiněnými soudy. Dovolatel jim pouze přisuzuje jinou výpovědní hodnotu. Nelze (ani ve spojení s dalšími důkazy) uzavřít, že na základě těchto zpráv a pokynů je jedinou možnou skutkovou variantou, že poškozený věděl o uzavření dohody z listopadu 2018. Jelikož se spory mezi M. Š. a P. M. táhly několik let, nemusel poškozený jednoznačně očekávat, že k dohodě dojde během následujících týdnů, nýbrž i dohoda z června 2019 by mohla časově odpovídat vyjednávacímu období. Dovolatelem vyzdvihovaná SMS i pokyn svědčí o zájmu Š. dohodu uzavřít, ale neprokazují, že poškozený Š. věděl o tom, že se následně dohodu (za jeho zády) podařilo už v listopadu 2018 sjednat. 38. Za další soudy nehodnocený důkaz, který prokazuje Š. znalost dohody z listopadu 2018, dovolatel považuje SMS zprávy mezi ním a poškozeným ke konci roku 2018. Poškozený Š. se 27. 12. 2018 zeptal, jaký text má napsat do poznámky pro příjemce platby, obviněný mu odvětil „splátka dle dohody o narovnání“. Nejvyšší soud se nemůže ztotožnit s tvrzením obviněného, že by taková komunikace měla jednoznačně dokládat povědomí poškozeného o předmětné dohodě. Ani dovolatelova verze, že kdyby se dohodu snažil zatajit, zvolil by jiné znění poznámky k platbě, není způsobilá vytvořit zjevný rozpor se skutkovým zjištěním. M. Š. neměl potřebu svému právnímu zástupci, kterému logicky věřil, že jedná v jeho prospěch, rozporovat pokyn k popisu platby. Taková poznámka nemusí zakládat jedinou variantu skutkového děje, naopak si poškozený oprávněně mohl myslet, že se jedná o plnění v rámci dohody, kterou jeho právní zástupce vyjednává s protistranou a která bude písemně teprve vytvořena, jakmile P. M. zašle částku 1 200 000 Kč. O tomto M. Š. hovořil během hlavního líčení na č. l. 1230 verte. Vysvětlení odvolacího soudu tak má logiku a alternativy obviněného o doporučeních jiného textu do zprávy pro příjemce platby jsou pouhým slovíčkařením produkovaným z pozice osoby znalé právní terminologie. Takovou však poškozený Š. nebyl a doporučení textu se zmínkou o dohodě, o kterou stál, tak bylo o to svůdnější, podbízivější a motivačně posilující jeho víru, že dohoda je na dohled či na dobré cestě. Tuto skutečnost dále potvrzuje i obviněným vytvořená dohoda z června 2019 deklarující, že poškozený již zaplatil P. M. 1,2 milionu korun – tu M. Š. zmiňuje ve výpovědi na č. l. 1239. Tento postup se ostatně poškozenému nakonec potvrdil dohodou zhotovenou v červnu 2019, která v části II., bod 2 obsahuje, že „ke dni podpisu této smlouvy uhradil (tedy v minulosti) pan M. Š. panu P. M. částku 1.200.000,-Kč.“ (č. l. 114) K tomuto závěru se přiklonily jak soudy obou stupňů, tak nyní i soud dovolací. 39. Do toho zapadají i výpisy o platbách M. Š. P. M. Platby totiž poškozený Š. prováděl významně jinak (1,2 mil. Kč v 6 platbách od 27. 11. 2018 do 4. 3. 2019), než bylo v dohodě z 30. 11. 2018 uvedeno (1,25 mil. Kč do 31. 12. 2018). Poznámky pro příjemce plateb vtělené do platebních příkazů M. Š. tedy nikterak neprokazují jeho vědomost o dohodě z 30. 11. 2018 (podle níž by plnil), ale daleko lépe je vysvětluje to, co je uvedeno v předchozím odstavci. 40. Dovolatel dále tvrdí, že je nepochybné, že si M. Š. převzal od obviněného e-mail, v němž M. právní zástupce Mgr. Špulka sdělil číslo účtu, kam mají být P. M. peníze od M. Š. zaslány, když pak peníze právě na tento účet zasílal. Nejvyššímu soudu ovšem není jasné, z čeho tuto nepochybnost dovolatel vyvozuje. Z této skutečnosti lze vyvodit jistotu pouze v tom, že poškozenému Š. bylo sděleno číslo účtu, nikoli že mu byl předán celý e-mail, ze kterého by snad měl dovozovat, že v listopadu byla uzavřena dohoda o narovnání. Ani tento důkaz tak Nejvyšší soud nevyhodnocuje jako způsobilý vytvořit zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými (či neprovedenými nadbytečnými) důkazy. 41. Samostatně ani ve spojení s ostatními tyto důkazy nezakládají zjevný rozpor, dovolatel pouze nabízí jinou variantu hodnocení situace. Závěry soudů tak ani při uvážení obviněným navržených důkazů nesměřují k tomu, že by jejich skutková zjištění neměla žádnou vazbu na obsah důkazů, nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo snad byla pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Nejvyšší soud nahlíží na uplatněné námitky obviněného jako na pouhé domáhání se alternativního hodnocení důkazů, přisouzení jim odlišné vypovídající hodnoty, a tím pádem odlišného zjištění skutkového stavu. Dovolatel sice tvrdí, že skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů (která vyústila v odsuzující rozhodnutí) byla zbudována nelogickou úvahovou konstrukcí, ale snaží se toliko prosadit svou vlastní hodnotící verzi, které soud prvního ani druhého stupně důvodně neuvěřil, a naopak se přiklonil k variantě odlišné. Stejný názor zastává i soud dovolací. Samotná skutečnost, že soudy hodnotí provedené důkazy odlišným způsobem, než odpovídá tužbám některé procesní strany, však neznamená porušení zásady volného hodnocení důkazů a již vůbec ne rozpor (natož pak zjevný) mezi obsahem důkazů na straně jedné a skutkovými zjištěními na straně druhé. 42. Namítaná nelogičnost úvah soudů nižších stupňů má navíc nepřehlédnutelné trhliny. Obviněný má za krajně nelogické, aby M. Š. poslal P. M. jen s ústním příslibem 1,2 mil. Kč. Nicméně právě takto prezentoval dovolatel poškozenému Š. dohodu z 20. 6. 2019 – totiž že část peněz (nelogicky jen s ústním příslibem) již M. Š. plnil před sepisem dohody a nyní teprve dosahuje kýženého cíle, tj. dohody samotné. Není jasné, proč totožné počínání M. Š. dovolatel shledává jednou nelogickým a jednou bezproblémovým. 43. Ad ii) Námitky rozporující závěry o zatajenému smíru obviněný opírá především o dohodu o narovnání z 30. 11. 2018, pokyn M. Š. z 24. 10. 2018, kupní smlouvu z 3. 4. 2019, zástavní smlouvu z 27. 5. 2019 a také o výpověď poškozeného u hlavního líčení. Dovolatel tvrdí, že je nepochybné, že si u něj v kanceláři M. Š. soudní smír vyzvedl. Jelikož Nejvyšší soud považuje za prokázané, že poškozený o dohodě z 30. 11. 2018 nevěděl, jak je rozvedeno výše, není takové tvrzení způsobilé prokázat znalost poškozeného o uzavřeném smíru. To, že poškozený Š. za obviněným jezdil do kanceláře, neznamená, že mu soudní smír byl předán a že mu obviněný při těchto návštěvách „naléval čistého vína“. 44. Co se týče kupní a zástavní smlouvy, které by podle dovolatele M. Š. nemohl uzavřít, pokud by věděl, že ve sporu nebyl uzavřen soudní smír, odkazuje dovolací soud na bod 28. odůvodnění usnesení soudu druhého stupně. Je pravdou, že poškozený souhlasil s ujednáním zástavní smlouvy ve znění, že neexistují žádné spory, které by jej mohly majetkově ohrozit. Podpis smlouvy ale nedokazuje, že poškozený o uzavřeném smíru musel vědět, naopak mohl oprávněně předpokládat, že majetkově ohrožen není, protože probíhají jednání jeho právního zástupce s protistranou, které již zaslal 1,2 milionu Kč. Jak podotkl i odvolací soud, M. Š. následně obviněnému zaslal částku 1 650 000 Kč již čtyři dny po obdržení dohody z 20. 6. 2019, což prokazuje, že finanční závazky byl schopen plnit obratem. Nelze přehlížet, že M. Š. předmětnou zástavní smlouvu uzavíral jako právní laik, který interpretaci pojmu „majetkově ohrožující spory“ bude vnímat především materiálně, a nikoli formálně-právně, jak by činil jedinec s právním vzděláním. Obdobné je patrné i z totožného prohlášení zástavce – T. T. Zmíněné Š. prohlášení proto nelze přeceňovat a na námitku dovolatele, že je ve „zjevném, přímo křiklavém rozporu“ se skutkovým tvrzením soudů o nevědomosti soudního smíru, nutno nahlížet jako na neopodstatněnou. 45. Pokud obviněný namítá, že nebyla do odůvodnění rozhodnutí soudů nijak promítnuta lež z výpovědi poškozeného, jenž u hlavního líčení uvedl, že žádnou kupní ani zástavní smlouvu na jaře 2019 neuzavíral, pak je potřeba odkázat na okolnosti této výpovědi stejně jako na odůvodnění soudu II. stupně v bodě 24, který správně upozornil, že dílčí nesprávná tvrzení jsou ospravedlnitelná časovým odstupem od předmětných událostí. Poškozený ve své výpovědi (č. l. 1235 verte) odpovídal na otázky stran výše odměny, kterou platil obviněnému za poskytování právních služeb, poté měl uvádět, kolikrát byl na policii v projednávané věci, a následně na něj směřovala otázka, jestli kupoval někdy na jaře 2019 nějaké nemovitosti nebo si bral nějaké úvěry. Otázka nebyla specifikována na konkrétní okolnost, nenavazovala na předchozí nebo následné dotazy, obhájce obviněného se dále nedoptával. Spíše se tak může jevit, že dovolatel předmětnou část výpovědi používá ve svůj prospěch účelově. 46. Ad iii) Dále dovolatel namítá, že k zatajení okolností vyrovnání dluhu k 11. 2. 2019 nemohlo dojít, protože M. Š. znal dohodu z 30. 11. 2018, nebylo mu tedy co zatajit. Stejně jako soudy I. a II. stupně i Nejvyšší soud tuto premisu dovolatele nepovažuje za správnou, nevědomost o listopadové dohodě byla prokázána, není proto nutné se námitkou dále zabývat. Pokud dovolatel po poškozeném požaduje, aby se orientoval ve všech souvislostech veškerých řízení a mělo mu být jasné, že zpětvzetí odvolání v dědickém řízení způsobí výplatu peněz podle rozvrhového usnesení (o to spíše, když písemnosti byly doručovány pouze obviněnému a nikoli poškozenému), pak mu nejspíš uniká smysl právní pomoci od profesionálního právního zástupce, který má vůči svému klientovi mimo jiné informační povinnost. Kdyby M. Š. věděl, že 1,89 mil. Kč se P. M. k uspokojení jeho pohledávky dostane v dědickém řízení, pak by těžko svolil k platbě dalších 1,65 mil. Kč obviněnému, protože tím by zcela nelogicky P. M. přeplácel – smírem pravomocně přisouzená pohledávka 3,14 mil. Kč (č. l. 157) vs. platby 1,2 mil. (č. l. 158) + 1,85 mil. (č. l. 754 spisu Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 80 D 1112/2012) + 1,65 mil. (č. l. 355). 47. Ad iv) Obviněný také nesouhlasí se skutkovým tvrzením, že neexistuje žádný rozumný a obhajitelný důvod, aby mu poškozený zaslal na účet částku 1 650 000 Kč. Důvodem převodu této částky mělo být případné „rychlé zapravení exekuce“, kterou P. M. zvažoval, když poškozený neplnil podle listopadové dohody, která byla schválena v rámci soudního smíru. V tomto směru je možno na situaci nazírat v několika rovinách. Prvně nepůsobí přesvědčivě posílat finanční prostředky svému advokátovi „pro jistotu“ nebo „kdyby náhodou“ se protistrana rozhodla vést exekuční řízení. Stejně jako byl během několika dnů poškozený schopen zaslat obviněnému 1 650 000 Kč, mohl tuto částku zaslat přímo P. M. bez prostředníka. V této souvislosti se navíc vnucuje otázka, zda k tomuto – podle dovolatele bohulibému cíli – bylo zapotřebí fingovat dohodu o narovnání z 20. 6. 2019. To, že se tak stalo, zapadá do závěrů soudů nižších stupňů o „balamucení“ poškozeného, protože chtěl-li by obviněný minimalizovat riziko exekuce, pak mu stačilo poškozeného o tomto přepečlivém ochranitelství informovat bez nutnosti předstírat mu existenci červnové dohody. Je přitom přinejmenším zvláštní, že by si poškozený nechal dobrovolně zadržovat takto vysokou částku, nemohl s ní nijak nakládat nebo ji zhodnotit. 48. V této souvislosti je třeba zmínit, že sporuje-li obviněný závěr odvolacího soudu o tom, že si v čase připravoval podmínky k vylákání peněz z poškozeného, poukazem na to, že by musel být jasnovidec, aby od podzimu 2018 svedl předvídat vývoj událostí (viz bod 39 dovolání), pak zde deformuje závěry druhostupňového soudu. Argumentace odvolacího soudu nespočívá v tom, že by od nějakého exaktně určeného a ostře ohraničeného momentu přesně naplánoval každičký krok, který pak již jen realizoval, ale že „pouze“ postupně využíval vhodného vývoje běhu věcí a díky separaci informačních toků vůči jednotlivým stranám průběžně připravoval půdu pro završení nekalého jednání vůči poškozenému. Každé straně tak zatajil určitý díl skládanky a vyvolával dojem, že se odehrávají děje, které však realitě neodpovídaly. Zatímco u P. M. a jeho právního zástupce Mgr. Špulky jim nepravdivě připisované aktivity (dohoda z 20. 6. 2019, zpětvzetí žaloby M.) zůstaly bez dopadu do jejich majetkové sféry, u poškozeného vyvolaný omyl vedl ke škodě 1,65 mil. Kč. 49. Druhou nesrovnalostí jsou závěry o možném vymáhání zbytku dluhu ze strany P. M. Je pravdou, že Mgr. Špulka obviněnému zaslal 9. 4. 2019 SMS zprávu ve znění, že 50 000 Kč z dluhu nebylo ještě uhrazeno, tu mu ale přijde zbytečné exekuovat, a dále že nebyly splněny lhůty dle dohody, což dává jeho klientovi možnost vymáhat i zbytek dluhu. Není ovšem jasné, jaký zbytek dluhu by P. M. chtěl vymáhat, protože 1 200 000 Kč poškozený zaplatil v rámci celkem 6 splátek ke dni 4. 3. 2019 a 50 tisíc korun P. M. zaslal obviněný 11. 4. 2019 v reakci na předmětnou SMS zprávu. Jediným problémem bylo, že částka 1 250 000 Kč nebyla plněna včas (měla být uhrazena do 31. 12. 2018), nicméně plněna byla. Co se týče zbytku plnění, částka 1 890 508 Kč byla P. M. zaslána 11. 2. 2019 od Okresního soudu v Mladé Boleslavi v souvislosti s likvidací dědictví (č. l. 814–816 spisu ve věci dědického řízení u Okresního soudu Mladá Boleslav, sp. zn. 80 D 1112/2012). Pokud si dovolatel nebyl jist, zda částka již byla P. M. okresním soudem vyplacena, měl se o tomto informovat, a ne reagovat tak, že si pro případ exekuce od poškozeného Š. nechá zaslat 1 650 00 Kč. Navíc i kdyby P. M. ke dni 9. 4. 2019 částka od okresního soudu ještě nedorazila, podle schváleného soudního smíru měl M. Š. lhůtu závazek splnit až do 15. 7. 2019 (tj. 6 měsíců od právní moci dědického rozvrhového usnesení – viz č. l. 756 spisu Okresního soudu Mladá Boleslav, sp. zn. 80 D 1112/2012). 50. Především však jakékoli vymáhání nespecifikovaného zbytku dluhu bylo zcela bezpředmětným, protože původně žalovaný nárok byl pravomocně přisouzen smírem, jímž byla modifikována jeho původní výše, takže žádný zbytek, který by šlo nějak vymáhat, neexistoval, resp. jeho vymáhání by bránila překážka věci rozsouzené (res iudicata). To ostatně potvrdil i M. právní zástupce svědek Špulka (viz č. l. 1252). Ve světle tohoto jeho tvrzení a tím spíše při zohlednění jeho komentáře k dovolatelem vyzdvihované SMS z 9. 4. 2019 (viz č. l. 1254) nelze obsah předmětné SMS interpretovat tak, jak činí obviněný. Jím vystavěné argumentační konstrukci o riziku vymáhání nějakého dalšího (zcela mlhavého) nároku a nutnosti eliminovat je depozitní platbou z 24. 6. 2019 tak Nejvyšší soud nemůže přisoudit opodstatněnost. 51. Ad v) Pokud dovolatel popírá, že by si ponechal částku 1 650 000 Kč a následně ji použil pro vlastní potřebu, není možné se z toho vyvázat tvrzením, že nebylo možné se s M. Š. sejít a celou věc uzavřít z důvodu opakovaného rušení schůzek ze strany poškozeného. Jestliže obviněný věděl, že zadržuje finanční částku, která náleží klientovi, nebylo nic jednoduššího než ho vyrozumět písemně a peníze mu zaslat, když by nebyli schopni věc vyřešit osobně několik měsíců. Kromě toho tato komunikační nesnáz obviněného měla trvat více než 2 roky a zlomit se mu ji mělo zdařit až 6. 8. 2021 po intervenci orgánů činných v trestním řízení, které vůči němu dne 29. 4. 2021 zahájily trestní stíhání. Chce-li obviněný prosazovat, aby poškozený Š. (byť právní laik) rozlišoval různé právní nuance a dodržoval terminologickou čistotu, je více než pozoruhodné, že se stejnou přísností nepřistupuje k sobě samému. Jako nikoli právní laik je totiž bezesporu obeznámen s institutem soudní úschovy, takže pokud by tolik prahnul po „řešení situace kolem peněz“ (viz bod 37 dovolání), pak jeho situaci za bezvýchodnou šlo označit jen těžko. 52. Výmluvným argumentem prokazujícím, že obviněný nakládal s ekvivalentem částky zaslané poškozeným Š. na jeho účet advokátní úschovy, jsou obraty na tomto účtu (viz č. l. 355). To se netýká jen odtoku onoho 1 mil. Kč z 22. 8. 2019 na dovolatelův privátní účet (v tabulce zeleně označená platba), což vyvolalo pozornost Finančního analytického úřadu (dále jen FAÚ), ale plateb již dřívějších. Jestliže totiž zůstatek před kreditními operacemi, které ve prospěch účtu advokátské úschovy provedl dne 24. 6. 2019 M. Š. (v tabulce žlutě označené platby), činil dle sdělení FAÚ cca 100 000 CZK (č. l. 7), pak podle dopočítaných zůstatků, které záhy klesly pod M. Š. údajně pro jistotu zaplacených 1,65 mil. Kč, je evidentní, že obviněný Š. peníze začal spotřebovávat k jiným účelům takřka bezprostředně po jejich připsání (tj. počínaje výběrem dne 1. 7. 2029 – níže v tabulce označeno inverzně). Takže dovolatelova úvaha o jakémsi finančním polštáři pro případ, že by P. M. vedl proti M. Š. exekuci je evidentně účelová, protože obviněný poškozeným Š. svěřené peníze odlil pro své potřeby daleko dříve a udržovaný zůstatek na účtu mu neumožňoval tuto rezervu užít k tomuto jejímu údajnému účelu. Podrobnosti plynou z následující tabulky obratů na účtu advokátní úschovy č. 43-6525350297/0100: datum zúčtováníobratzůstatekpopis obratuprotiúčetjméno protiúčtu číslo kód 21.06.2019-50 000,00 CZK100 000,00 CZKCZK WithdrawalXY 24.06.2019250 000,00 CZK350 000,00 CZK XYXYM. Š. 24.06.201920 000,00 CZK370 000,00 CZKXYXYCH. M. 24.06.201920 000,00 CZK390 000,00 CZKXYXYP. M. 24.06.201920 000,00 CZK410 000,00 CZKXYXYK. M. 24.06.20191 400 000,00 CZK1 810 000,00 CZK XYXYŠ. M. 25.06.2019-1 116,00 CZK1 808 884,00 CZKÚhrada v Kč bez poplatkuXYXY 25.06.2019-2 956,00 CZK1 805 928,00 CZKÚhrada v Kč bez poplatkuXYXY"1. VODOHOSPODÁŘSKÁ SPOLEČNOST, S.R.O." 25.06.2019-178,00 CZK1 805 750,00 CZKÚhrada v Kč bez poplatkuXYXYPRAŽSKÁ ENERGETIKA A.S. 25.06.2019-25 000,00 CZK1 780 750,00 CZKÚhrada v Kč bez poplatkuXYXY 25.06.2019-600,00 CZK1 780 150,00 CZKÚhrada v Kč bez poplatkuXYXY 27.06.2019-70 000,00 CZK1 710 150,00 CZKCZK WithdrawalXY 28.06.2019-170,00 CZK1 709 980,00 CZKXYXY 01.07.2019-150 000,00 CZK1 559 980,00 CZKCZK WithdrawalXY 02.07.20191 502,69 CZK1 561 482,69 CZKÚhrada v Kč s AV-polemXYXYP. T. 04.07.2019-5 400,00 CZK1 556 082,69 CZKÚhrada v Kč bez poplatkuXYXY 08.07.20193 500,00 CZK1 559 582,69 CZKXYXYM. B. 08.07.2019-50 000,00 CZK1 509 582,69 CZKÚhrada v Kč bez poplatkuXYXYZ. A. 08.07.201920 398,00 CZK1 529 980,69 CZKXYXYCH. M. 08.07.201920 400,00 CZK1 550 380,69 CZKXYXYK. M. 08.07.201920 398,00 CZK1 570 778,69 CZKXYXYP. M. 09.07.2019-1 214,45 CZK1 569 564,24 CZKCM pl.VYŠLO z CZK ú.XYXY 09.07.2019-100 000,00 CZK1 469 564,24 CZKCZK WithdrawalXY 09.07.2019-195,00 CZK1 469 369,24 CZKÚhr.p.za pl.z KÚ(OUR,SHA)CZKXY 15.07.20194 000,00 CZK1 473 369,24 CZKXYXYS. R. 15.07.2019-100 000,00 CZK1 373 369,24 CZKCZK WithdrawalXY 17.07.2019-6 521,00 CZK1 366 848,24 CZKÚhrada v Kč bez poplatkuXYXY 17.07.2019-110 000,00 CZK1 256 848,24 CZKCZK WithdrawalXY 17.07.20191 514,80 CZK1 258 363,04 CZKÚhrada v Kč s AV-polemXYXYP. T. 17.07.2019-15 000,00 CZK1 243 363,04 CZKÚhrada v Kč bez poplatkuXYXYM. J. 22.07.2019134 910,00 CZK1 378 273,04 CZKXYXYMASO UZENINY PÍSEK, 22.07.20192 000,00 CZK1 380 273,04 CZKXYXYZ. P. 25.07.2019-100 000,00 CZK1 280 273,04 CZKCZK WithdrawalXY 26.07.201914 229,00 CZK1 294 502,04 CZKXYXYG. P. 29.07.20199 192,00 CZK1 303 694,04 CZKXYXYZ. J. 29.07.2019-100 000,00 CZK1 203 694,04 CZKCZK WithdrawalXY 29.07.2019-35 522,00 CZK1 168 172,04 CZKÚhrada v Kč bez poplatkuXYXYSTUDENT AGENCY TRAVEL K.S. 30.07.2019-100 000,00 CZK1 068 172,04 CZKCZK WithdrawalXY 31.07.2019-20 000,00 CZK1 048 172,04 CZKÚhrada v Kč bez poplatkuXYXY 31.07.2019-30 000,00 CZK1 018 172,04 CZKÚhrada v Kč bez poplatkuXYXYZ. A. 31.07.2019-170,00 CZK1 018 002,04 CZKXYXY 13.08.2019-100 000,00 CZK918 002,04 CZKCZK WithdrawalXY 14.08.2019-100 000,00 CZK818 002,04 CZKCZK WithdrawalXY 15.08.2019-15 000,00 CZK803 002,04 CZKÚhrada v Kč bez poplatkuXYXYM. J. 15.08.20191 502,71 CZK804 504,75 CZKÚhrada v Kč s AV-polemXYXYP. T. 20.08.20192 000,00 CZK806 504,75 CZKXYXYZ. P. 21.08.2019230 444,60 CZK1 036 949,35 CZKXYXYJ. S., 21.08.2019159 550,60 CZK1 196 499,95 CZKXYXYJ. S, 21.08.2019209 237,50 CZK1 405 737,45 CZKXYXYJ. S., 21.08.2019185 541,40 CZK1 591 278,85 CZKXYXYJ. S., 21.08.2019144 000,00 CZK1 735 278,85 CZKXYXYMASO UZENINY PÍSEK, 22.08.2019-1 000 000,00 CZK735 278,85 CZKPaym.in CZK without fee(BO)XYXYZ. A. 53. Ad vi) Nejvyšší soud považuje dovolatelovu konstrukci ohledně dohody o narovnání z 20. 6. 2019 za alternativní variantu skutkového děje, které soudy neuvěřily, a místo ní se přiklonily k verzi uvedené ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný tvrdí, že předmětná dohoda byla sepsána na žádost poškozeného, který nechtěl své rodině přiznat, že mu hrozí exekuce, a z tohoto důvodu se rozhodl vůči rodině prezentovat ukončení sporu zaplacením částky 1 650 000 Kč založeným na fakticky nicotné smlouvě. Ukončení sporu však šlo daleko lépe a snadněji prezentovat předmětným smírem, a nikoli tvorbou falsifikátu smlouvy samé umocněného nadto jeho osazením nepravým podpisem M. právního zástupce Mgr. Špulky (viz č. l. 1252 p. v.) a korunovaného dokonce i podvrhem zpětvzetí žaloby P. M. (č. l. 119+141). Nejvyšší soud plně souzní se soudy nižších stupňů, které na základě výpovědi poškozeného i celkového sledu událostí a důkazů, které byly vyhodnocovány, po právu odmítly jako krajně nevěrohodnou dovolatelovu verzi o raison d´être dohody z 20. 6. 2019. Jelikož dovolací soud považuje Š. neznalost dohody z listopadu 2018 a soudního smíru z ledna 2019 za prokázanou, verze událostí prezentovaná obviněným nemůže obstát, jelikož tento své závěry staví na opačných premisách. 54. Ani námitky, že skutková zjištění jsou postavena na procesně nepoužitelných důkazech, neodpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Obviněný považuje skutková zjištění za fakticky založená na protokolech o podání vysvětlení z přípravného řízení, které sám soud prvního stupně prohlásil za procesně nezpůsobilé, a proto výslech jednotlivých osob zopakoval u hlavního líčení. Dovolatel ale zastává názor, že skutková zjištění v konečném důsledku nevyplývají z výslechů u hlavního líčení, čímž se ale fakticky vrací zpět do oblasti svých výhrad k hodnotícím úvahám soudů nižších stupňů. 55. Závěr, že „obviněný namluvil Š., že protistrana je ochotna se dohodnout, když zašle bezodkladně na účet M. sumu 1 200 000 Kč a poté budou moci uzavřít dohodu o narovnání s dalším plněním“, je převzat ze znění obžaloby, které je podle dovolatele postavené na procesně nezpůsobilých protokolech o podání vysvětlení, ačkoli ve výpovědi poškozeného z hlavního líčení se takové tvrzení nevyskytuje. S takovou dovolatelovou interpretací však souhlasit nelze. Na této jeho námitce je ilustrativní jeho dovolací metoda spočívající v separaci jednotlivostí a v bazírování na exaktních slovních obratech, jíž se snaží odvést pozornost od podstaty děje podávající se nikoli z vybraného torza vstupních údajů, ale z jejich komplexu a vzájemné provázanosti jeho složek (viz bod 32 tohoto odůvodnění). Obviněným napadaná textová výseč je zbudovaná jednak na procesně použitelné výpovědi poškozeného u hlavního líčení na č. l. 1230 a 1239, jednak na M. Š. reálně provedených 6 platbách po 200 000 Kč z 27. 12. 2018, 28. 12. 2018, 26. 2. 2019, 27. 2. 2019, 28. 2. 2019 a 4. 3. 2019, a konečně na existenci dohody o narovnání z 20. 6. 2019. Z jeho procesní výpovědi (vedle rozboru v bodech 36 až 38 tohoto usnesení) plyne i to, že poškozený Š. obviněnému v podstatě slepě důvěřoval a plnil veškeré jeho pokyny, takže platby v celkovém objemu 1,2 mil. Kč nevyvěraly z nějaké jeho iniciativy, ale byly důsledkem dovolatelových pokynů, které souladily s přáním poškozeného dohody dosáhnout. To se podává i z té skutečnosti, že poslední 4 z uvedených plateb podmínky dohody z 30. 11. 2018 vůbec nekopírovaly, takže jejich provedení by nemělo valného smyslu, protože nikoli včasnou úhradou částky 1,25 mil. Kč k ultimu roku 2018 odpadal benefit této dohody vtělený do jejího čl. II bodu 8 – totiž vypořádání veškerých nároků. Je proto zcela logickým závěrem, že plnění celých 1,2 mil Kč bylo motivováno snahou přiblížit se ke kýžené dohodě, jejíž dosažení se pak poškozenému Š. jevilo v podobě dohody z 20. 6. 2019. Tu by těžko (jako duplicitní) s povděkem kvitoval, pokud by znal dohodu z 30. 11. 2018 a tím spíše pokud by dokonce měl vědět též o soudním smíru a o plnění z likvidace dědictví po své tetě. 56. Převzetí pasáže z obžaloby do popisu skutku soudy nižších stupňů tak není důsledkem vystavění skutkových závěrů na procesně nepoužitelných důkazech, ale jde výlučně o pragmatický postup eliminující hledání již objeveného. Nejde-li o verbální delikty, u nichž exaktnost slovního prohlášení hraje zásadní roli, pak popis skutku nemusí (a vzhledem k požadavku na stručnost a jasnost ani nemá) obsahovat doslovná vyjádření procesních stran či svědků o některém z jevů zakládacích znaky skutkové podstaty, ale snahou by měl být výstižný popis děje. Smyslem soudního rozhodnutí také není literární produkce, u níž by její forma, autorská jedinečnost či lingvistická pestrost měla převažovat nad sdělovaným obsahem. Shledal-li tedy prvostupňový soud popis skutku v obžalobě správným a přiléhavým, pak nebyla potřeba, aby pátral po jiných slovních obratech či jej modifikoval nějakými opisnými formami kopírujícími přesně slovní aparát, který svědci či procesní strany užili při výslechu před soudem. 57. Totéž dopadá i na časovou osu převzatou z obžaloby, k níž se trefně vyjádřil již odvolací soud v bodě 27 odůvodnění svého usnesení. Ta je sestavena z řádně provedených důkazů. Jejich náležitým hodnocením odkazujícím na procesně použitelné důkazy, ze kterých Nejvyšší soud čerpal při posuzování námitek obviněného, byla patřičně učiněna spolehlivá skutková zjištění. Pokud soudy neuvěřily skutkové verzi obviněného, nejedná se o zásah do práva na spravedlivý proces, jak již bylo několikrát zmíněno. Je logické, že tvrzení stran řízení si mohou zcela odporovat, je na soudech, aby v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. A to se v projednávaném případě stalo. 58. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně pod jeho třetí alternativu, nespadají námitky dovolatele stran opomenutých důkazů. Podstatou opomenutých důkazů je situace, ve které soudy buď odmítly provést obviněným navržené důkazy, aniž by svůj postoj náležitě a věcně odůvodnily, nebo sice důkaz provedly, ale v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nehodnotily. 59. Z procedurálního hlediska obviněný neoznačil důkazy, které by zůstaly neprovedeny, sám připouští, že jím vyzdvihované důkazy byly předloženy stranám k nahlédnutí (viz bod 1 dovolání). Jejich opomenutí však spatřuje v tom, že podle jeho názoru nebyly soudy nižších stupňů hodnoceny. V této své námitce se však vrací na půdu prvé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože soudům vyčítá, že tyto důkazy nehodnotily tak, jak by si představoval. Jinak řečeno, domáhá se toho, aby těmto důkazům byla přiznána jiná váha či byly interpretovány jiným způsobem, než jak učinily soudy nižších stupňů. V tomto ohledu však nutno odkázat na výše uvedenou argumentaci Nejvyššího soudu k prvé alternativě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 60. Dovolatel tvrdí, že soud prvního stupně celou jeho obhajobu a navržené důkazy ignoroval a odvolací soud odbyl vypořádání odvolací argumentace obviněného, když v bodě 25. odůvodnění svého usnesení uvedl, že „není povinností soudu, aby provedl všechny důkazy, které strany navrhnou. Pokud návrhy na doplnění dokazování zamítne, nebo důkaz provede, ale nevyplyne z něj pro něj nic významného, měl by se v odůvodnění přiměřeně vypořádat s tím, proč důkazy neprovedl, nebo proč je sice provedl, ale z jejich obsahu neplyne nic významného pro projednávanou věc, a proto se s nimi blíže nezabývá v odůvodnění svého rozhodnutí. V tomto směru lze soudu prvního stupně vytknout, že alespoň v obecné rovině této povinnosti nedostál. Jak se však Městský soud v Praze přesvědčil, důkazy, které obžalovaný označoval v podaném odvolání, nebyly a nejsou způsobilé zvrátit závěr o vině obžalovaného, nijak nezpochybňují prokázané skutečnosti týkající se zatajení existence Dohody o narovnání z listopadu 2018 a soudem schváleného smíru před poškozeným, zatajení existence listiny označené jako Dohoda o narovnání z 20. 6. 2019 bez jakéhokoli rozumného důvodu, jak svědkovi M., tak jeho advokátovi v občanskoprávním řízení, tj. svědkovi Mgr. Špulkovi.“ Obviněný v tomto spatřuje porušení práva na spravedlivý proces, když odvolací soud sám vytýká prvostupňovému soudu nedostání svým povinnostem, ale vady nijak nenapravuje. S tím ovšem souhlasit nelze. 61. Již z výše uvedené citace samotné je patrné, že odvolací soud neustrnul před branami určité domény, ale ponořil se do její struktury, přezkoumal tvrzený informační potenciál a vyhodnotil, že jím důkazy vyzdvihované obviněným neoplývají. To, že k této otázce zaujal jiný názor než dovolatel, však neznamená, že by předmětné důkazy neposuzoval. Odvolací soud tedy vážil nejen přítomnost v nich obsažených relevantních informací, ale i jejich validitu vyplývající z jejich opodstatněnosti a odůvodněnosti. Nadbytečným je totiž nejen důkaz, který neobsahuje informace přinášející objasnění skutkového stavu, ale i důkaz, který takové informace nabízí, ovšem nikoli na základě logického a přesvědčivého podkladu, nýbrž na základě např. fabulací, subjektivních tužeb či jiné nepřijatelné motivace. Všechny tyto parametry vzal odvolací soud v potaz a svůj náhled lapidárně vyjádřil závěrem, že jde o důkazy, které nezpochybňují rozhodná skutková zjištění. Jinak řečeno, dostatečně zřetelně vyložil, jak a proč na poptávané důkazy nahlíží – tedy že jim nepřikládá tu váhu, jaké se domáhá obviněný. Takové vysvětlení nelze označit za odbytí odvolacích námitek. 62. Nejvyšší soud v tomto případě stejně jako soud odvolací nahlíží na důkazy zdůrazňované obviněným jako na nezpůsobilé zvrátit závěr o vině a nezpochybňující rozhodné skutečnosti, k čemuž je možno odkázat na podrobnější argumentaci v předchozích částech tohoto odůvodnění vyjadřující se k dovolatelovým námitkám spadajícím pod první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 63. Ve vztahu k této části dovolací argumentace obviněného Nejvyšší soud předně připomíná, že v mezích tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. Jestliže nebyla shledána ani vada zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy, ani podstatný důkazní deficit k rozhodným skutkovým zjištěním, pak správnost či nesprávnost hmotněprávního posouzení musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy, a nikoliv ze skutkové alternativy, kterou dovolatel buduje na podkladě svých představ o tom, jak by provedené důkazy měly být hodnoceny. Přitom právě toto obviněný v nyní posuzované věci činí, neboť shledanou právní kvalifikaci stíhaného jednání napadá z platformy svého skutkového závěru o absenci či nejasnosti omylu poškozeného, konkrétních zamlčených skutečnostech a příčinné souvislosti mezi zamlčením a majetkovou dispozicí 1,65 mil. Kč provedenou poškozeným. V tomto ohledu se námitky obviněného proti právní kvalifikaci s tímto dovolacím důvodem věcně rozcházejí. 64. To platí i o námitce obviněného, že nelze dovodit jeho úmysl obohatit se od blíže nezjištěné doby druhé poloviny roku 2018. Touto námitkou totiž obviněný argumentačně nesporuje úmysl jako takový, ale upíná svou pozornost spíše na časový moment jeho vzniku. Vedle toho, co Nejvyšší soud zmínil výše v bodě 48 odůvodnění svého usnesení, je namístě zdůraznit, že časové vymezení celé řady jevů zpravidla nelze určit exaktní datací, což platí o to více u veličiny úmyslu, která se odehrává ve vnitřním světě jedince a navenek se většinou nikde nepetrifikuje (zápisem, záznamem, deklarací) tak, aby nahlédnutím do dokumentace byl úmysl, resp. přesný okamžik, kdy jej pachatel pojal, patrný. Na úmysl je usuzováno obvykle až zpětnou analýzou (zpravidla) souboru navenek patrných jednání či jiných projevů mysli. Tyto limity pak vedou logicky a legitimně k tomu, že popis skutku krytého úmyslem lze vymezit než obecnějšími či širšími časovými pojmy. 65. V obecné rovině lze podoktnout, že obviněný věděl o všech klíčových momentech, které vedly jak k modifikaci pohledávky uplatněné vůči jeho klientovi M. Š. věřitelem P. M., tak k jejímu zániku splněním postupnými dílčími platbami provedenými jednak M. Š. samotným a jednak plněním z likvidace dědictví. Tyto momenty zatajil poškozenému Š., a naopak jej vedl sérií na sebe navazujících kroků k tomu, aby bez jakéhokoli právního titulu provedl v dovolatelův prospěch platbu 1,65 mil. Kč. Uvedené kroky nečinil nikterak nahodile, ale důmyslnou „hrou na obě strany“ vytvářel vůči poškozenému virtuální realitu, pod jejímž dojmem získal do své dispozice vylákané peníze. Provázanost a důslednost jeho jednotlivých počinů i ochota zakomponovat do budované legendy falsifikáty vícero dokumentů vylučuje, že by se mohlo jednat o nějaký dovolatelův omyl, který by souhrou náhod odhalil až díky FAÚ a zásahu orgánů činných v trestním řízení po více něž dvou letech od svého obohacení. K popsaným krokům se tedy obviněný uchýlil proto, že tak činit jednoznačně chtěl. V. Způsob rozhodnutí 66. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten vznesl toliko námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně míjejí. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. 67. Obviněný do svého dovolání vtělil i podnět k přerušení výkonu prvostupňového rozhodnutí. Nejvyšší soud však nerozhodl o přerušení výkonu prvostupňového rozsudku, neboť k takovému postupu neshledal zákonné důvody. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14). Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.). V Brně dne 20. 5. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce