11 Tdo 337/2026-506 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2026 o dovolání obviněného T. J. R., dříve T. E., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 4. 2025, č. j. 31 To 50/2025-395, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 28/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. J. R., dříve T. E., odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 2. 12. 2024, č. j. 4 T 28/2023-375, byl obviněný T. J. R. (dále převážně jen „obviněný“, případně „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání dvou přečinů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025. Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že: 1) v přesně nezjištěné době, od léta 2020 do 19. 4. 2021, v Liberci, na ubytovně v XY, vědomě a úmyslně, aniž by k tomu měl povolení, v rozporu s ustanoveními zákona číslo 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, přechovával přesně nezjištěné množství látky metamfetamin zvané pervitin, kterou dále v uvedeném období distribuoval dalším osobám, a to: a) F. K., kterému v období od léta 2020 nejpozději do 19. 2. 2021, v Liberci, na ubytovně v XY, v několika desítkách případů, poskytl zejména za různé sexuální praktiky, v několika případech i za finanční hotovost, látku metamfetamin zvanou pervitin, a to v přesně nezjištěném množství, přibližně po dávkách 0,2 g až 0,3 g, které mu opakovaně připravoval k nitrožilní aplikaci, b) V. R., kterému v období od února do 19. 4. 2021, v Liberci, na ubytovně na adrese XY, v blíže nezjištěném počtu případů prodal po částkách 500 Kč, případě poskytl za orální sex, ve zhruba týdenní frekvenci látku metamfetamin zvanou pervitin, a to v přesně nezjištěném množství, 2) v přesně nezjištěné době, od 20. 4. 2021 do srpna 2021, v Liberci, na ubytovně v XY, vědomě a úmyslně, aniž by k tomu měl povolení, v rozporu s ustanoveními zákona číslo 167/1998 Sb., o návykových látkách, v platném znění, přechovával přesně nezjištěné množství látky metamfetamin zvaný pervitin, kterou dále v uvedeném období nabízel či distribuoval dalším osobám, a to: a) V. R., kterému v období od 20. 4. 2021 do srpna 2021, v Liberci, na ubytovně na adrese XY a později v XY, v blíže nezjištěném počtu případů prodal po částkách 500 Kč, případě poskytl za orální sex, ve zhruba týdenní frekvenci látku metamfetaminu zvanou pervitin, a to v přesně nezjištěném množství, b) M. Ř., kterému v období června či července 2021 v Liberci, na ubytovně na adrese XY, opakovaně nejméně ve dvou případech nabídl za sexuální služby přesně nezjištěné množství zakázané látky metamfetamin zvaný pervitin, přičemž metamfetamin je jako psychotropní látka zařazen do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a uvedený v příloze číslo 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek ve smyslu § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších změn a doplňků. 2. Za uvedené přečiny v souběhu s přečinem znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2025 z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 5. 2023, č. j. 2 T 203/2021-420, podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále soud prvního stupně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 5. 2023, č. j. 2 T 203/2021-420, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 4. 2025, č. j. 31 To 50/2025-395, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Alexandra Šoljaka, advokáta, dovolání, a to z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítá, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a dále pak ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 5. Pokud jde o výrok o vině, obviněný odkazuje na své vyjádření v rámci hlavního líčení, své vyjádření a poslední slovo po skončení hlavního líčení včetně závěrečné řeči jeho právního zástupce. Současně namítá, že osobám uvedeným v obžalobě žádné drogy ani jiné omamné a psychotropní látky nikdy tak, jak je uvedeno v obžalobě, neposkytl. F. K., V. R. a M. Ř. obviněný zná z doby, kdy s nimi bydlel na ubytovně a také ze společného zaměstnání ve společnosti DENSO. Jsou podle jeho tvrzení uživateli drog s tím, že on sám drogy neužívá. Výpovědi těchto osob považuje obviněný za zjevně tendenční, neboť si kladou za cíl jej poškodit. Tyto se také podle obviněného zcela rozcházejí a není tudíž možné je považovat za věrohodné. Obviněný dále namítá, že přisouzené jednání mu nebylo prokázáno. Podle svého tvrzení byl se svědky, kteří byli uživateli drog, v častém kontaktu. Bydlel s nimi a nechal si od nich poskytovat sexuální služby za peníze. V další argumentaci připouští, že pervitin mohl poskytnout F. K. a V. R., avšak pouze v minimálním množství, v žádném případě v takovém rozsahu, za který byl odsouzen. 6. Podle tvrzení obviněného mu nebylo ze strany obou soudů umožněno provedení důkazu výslechem původního majitele ubytovny na adrese XY v Liberci, kterým by bylo možno prokázat, zda se jmenovaní svědci v rozhodném období na ubytovně vůbec nacházeli a zda se tedy jednání uvedeného v obžalobě mohl dopustit. Rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou podle názoru obviněného ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a dále pak ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované důkazy. 7. V další argumentaci obviněný namítá, že četnost poskytování drog svědkům R. a K., která mu byla kladena v obžalobě za vinu, je zcela v rozporu se skutkovými zjištěními učiněnými na základě provedeného dokazování. Takové jednání mu nebylo podle jeho náhledu prokázáno. 8. Ve vztahu k uloženému trestu obviněný pouze stručně konstatuje, že odvolací soud „na základě provedeného dokazování zjištění osobních a majetkových poměrů a postavení odsouzeného, odsouzenému uložil souhrnný trest v délce tří let.“. Obviněný však „ani s tímto trestem“ nemůže souhlasit, neboť má za to, že se protiprávního jednání, které je mu kladeno za vinu v obžalobě, nedopustil. 9. S ohledem na shora uvedené skutečnosti dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil „rozsudek“ odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí. 10. K dovolání obviněného se vyjádřil JUDr. Michal Basík, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci a obsahu dovolání obviněného předně uvádí, že obviněný měl správně uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě a až jeho prostřednictvím dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dodává však, že tato formální vada nemá vliv na posouzení opodstatněnosti podaného dovolání. 11. Ve vztahu k části dovolání, jež směřuje proti výroku o vině, poukazuje státní zástupce na to, že obviněný měl správně uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě a až jeho prostřednictvím dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zároveň má státní zástupce za to, že obsah uplatněných dovolacích námitek zjevně neodpovídá žádné z variant uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani žádnému z dalších zákonných dovolacích důvodů. 12. Co se týká námitek obviněného ohledně neprokázání přisouzené trestné činnosti, státní zástupce konstatuje, že ze skutkových zjištění soudů vyplývá zřejmý opak. Namítá, že z výpovědí slyšených svědků je zřejmé, že obviněný v přisouzeném období drogy prodával, popřípadě poskytoval či nabízel výměnou za sexuální služby. Ačkoliv je podle jeho názoru pravdou, že svědci v hlavním líčení vypovídali vyhýbavě, popřípadě se v jejich výpovědích objevovaly rozpory, soud prvního stupně však postupoval řádně a uvedenými rozpory se dostatečně zabýval. Z tohoto důvodu se státní zástupce domnívá, že skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu. Nadto obviněný ani neformuluje konkrétní rozpor určitého skutkového zjištění s obsahem nějakého konkrétního důkazu, s výjimkou obecného konstatování, že výpovědi svědků jsou nevěrohodné či tendenční a jiné důkazy jej neusvědčují. Státní zástupce však o takto koncipované námitce uvádí, že obsahově první variantě uplatněného dovolacího důvodu neodpovídá, neboť se jedná o prostou polemiku s hodnocením provedených důkazů soudem prvého stupně. 13. Současně má státní zástupce za to, že za odpovídající třetí variantě uplatněného dovolacího důvodu nelze považovat ani námitku obviněného ohledně neprovedení jím navrhovaného důkazu výpovědí předchozího majitele ubytovny v XY v Liberci. Důvodem je skutečnost, že se zjevně nejedná o podstatný důkazní návrh, na jehož základě by bylo možno potvrdit či vyvrátit rozhodné skutkové zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu. Obviněný totiž ani netvrdí, že by tento svědek měl mít jakékoli povědomí o žalované trestné činnosti, ale má se pouze vyjádřit k případnému spolubydlení odběratelů pervitinu s obviněným na ubytovně. Rovněž již ze samotné povahy přisouzeného skutku i vypovědí svědků ani nelze dovodit, zda se vůbec u obviněného zdržovali oficiálně s vědomím provozovatele ubytovny. I kdyby tedy uvedený důkazní návrh odpovídal kategorii podstatných důkazů, jednalo by se podle názoru státního zástupce o důkaz zcela nadbytečný. 14. Státní zástupce dále poukazuje na to, že nelze přehlédnout, že obviněný dokonce i ve svém dovolání připouští, že svědkům V. R. a F. K. drogy poskytoval. Z hlediska objektivní stránky přisouzené skutkové podstaty přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku přitom není konkrétní rozsah takové činnosti podstatný. Kvalifikované rozsahy takové činnosti jsou podle státního zástupce podstatné až při posouzení existence okolností podmiňující použití trestní sazby, které však obviněnému nebyly kladeny za vinu. Státní zástupce namítá, že paradoxně tak obviněný i ve svém vlastním dovolání připouští, že skutkovou podstatu přisouzeného přečinu ve skutečnosti naplnil. 15. Pokud jde o tu část dovolání, jež směřuje proti výroku o trestu, domnívá se státní zástupce, že se v podstatě ani nejedná o dovolací námitku, ale spíše jen o pouhý stesk. Obsahově zde absentuje jakákoli smysluplná argumentace, kterou by bylo možné, byť s největší mírou benevolence, podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů. Obecně tedy státní zástupce konstatuje, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu a zároveň v rámci rozhodné zákonné trestní sazby podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, nadto se jednalo o trest souhrnný, uložený celkově za tři trestné činy, a to dvojnásobný přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku a přečin znásilnění podle § 185 odst. 1 tr. zákoníku. 16. Závěrem svého vyjádření státní zástupce shrnuje, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. Zároveň řádně provedené důkazy hodnotily, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. Z tohoto důvodu má státní zástupce za to, že nelze ve věci shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Zároveň nedošlo ani k narušení práv obviněného vyplývajících z principů spravedlivého procesu. Konečně konstatuje, že dovolání obviněného proto v tom rozsahu, v jakém odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, hodnotí jako zjevně neopodstatněné. 17. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 18. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel. III. Přípustnost dovolání 19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř. v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti. 20. Vzhledem ke skutečnosti, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.). 21. Jak již bylo uvedeno, obviněný v dovolání uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí variantě. Dovolací argumentace obviněného současně materiálně odpovídá (výslovně neuplatněnému) dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je tomu tak proto, že jím tvrzené a zde uvedené vady vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 22. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhá alternativa). 23. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. přichází v úvahu pouze v jeho druhé alternativě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. 24. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta). V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno. 25. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). IV. Důvodnost dovolání 26. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, shledal, že námitky obviněného nelze podřadit pod jím výslovně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho první a třetí alternativě), ale ani pod žádný jiný zákonný dovolací důvod. Za této situace pak nemůže být naplněn ani (výslovně neuplatněný) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s § 265i odst. 2 tr. ř. – uvádí Nejvyšší soud následující. 27. Předně je třeba konstatovat, že námitky obviněného [vznesené v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě], jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž prodával či za sexuální služby poskytoval pervitin F. K. a V. R. a M. Ř. jej nabízel, nemohou obstát. Obviněný uvádí, že výpovědi svědků jsou tendenční s cílem poškodit jeho osobu, přičemž ani jejich výpověďmi, ani ohledáním jeho facebookového profilu nebyla prokázána distribuce pervitinu. Obviněný tedy v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítá, že z dokazování nevyplývá, že by distribuoval pervitin, byť sám v bodě VI. odst. 4 dovolání připouští, že „mohl poskytnout drogu svědkům R. a K., avšak ve zcela minimálním množstvím, v žádném případě pak v takovém rozsahu, za který byl odsouzen.“. Nejvyšší soud tak shledává zjevnou nesoudržnost v procesní obraně obviněného. Těmito námitkami dovolatel fakticky toliko brojí proti správnosti učiněných skutkových zjištění. Nikterak však nekonkretizuje, v čem má spočívat jejich zjevný rozpor s provedeným dokazováním. Absentuje tak jakékoliv vymezení toho, jaká konkrétní skutková zjištění se nachází v rozporu s obsahem konkrétního provedeného důkazu. Obviněný toliko polemizuje s výpověďmi svědků, které považuje za nevěrohodné. Z výpovědí slyšených svědků však bez důvodných pochybností vyplynulo, že obviněný v rozhodném období prodával drogu pervitin, případně poskytoval výměnou za sexuální služby, a tuto též nabízel (srov. body 4 až 6 rozsudku soudu prvního stupně). 28. Nejvyšší soud konstatuje, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu plně odpovídajícím požadavkům na náležité objasnění věci. Tento soud řádně vyslechl svědky, kterým měl obviněný v rozhodné době pervitin prodat nebo nabídnout, případně jej poskytnout výměnou za sexuální služby, a současně provedl řadu listinných důkazů. Z pohledu Nejvyššího soudu tak soud prvního stupně dostupný důkazní potenciál zcela vyčerpal. V tomto směru je namístě vyzdvihnout jeho procesní aktivitu, spočívající v tom, že z vlastní iniciativy vyhledával a opatřoval veškeré dostupné důkazy k ověření pobytových a pracovních poměrů obviněného i dotčených svědků v rozhodné době. 29. K této dovolací argumentaci obviněného Nejvyšší soud dodává, že v posuzovaném případě tedy nelze shledat žádný, natož zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů a řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil (srov. zejména bod 17 rozsudku soudu prvního stupně). S hodnotícími úvahami a skutkovými závěry soudu prvního stupně se plně ztotožnil i soud odvolací. Lze tedy uzavřít, že skutkový stav věci byl zjištěn v souladu s pravidly upravujícími dokazování v trestním řízení (zejména srov. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 89 tr. ř.). Soud prvního stupně své hodnotící úvahy a závěry též zcela logicky a přesvědčivě odůvodnil, a to v souladu s požadavky plynoucími z § 125 odst. 1 tr. ř. 30. Ohledně námitky obviněného týkající se nedůvodného neprovedení jím navrženého důkazu [uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě], jímž měl být výslech bývalého majitele ubytovny na adrese XY v Liberci, Nejvyšší soud konstatuje, že přestože takovou námitku lze považovat za dostatečně konkrétní, obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě nenaplňuje. Nesvědčí totiž o nedůvodném neprovedení navrhovaného podstatného důkazu vztahujícího se k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Za rozhodnou skutečnost přitom Nejvyšší soud považuje, že ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný distribuoval pervitin na ubytovně nacházející se v XY v Liberci. 31. Nejvyšší soud v tomto směru nejprve obecně připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (§ 2 odst. 6 tr. ř.). Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Je tedy plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze namítat, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přitom reflektuje ustálenou judikaturu, která vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz v případě nadbytečnosti takovéhoto důkazu (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). K porušení práva na spravedlivý proces, garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny, totiž dochází až v situaci, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. 32. K problematice tzv. opomenutých důkazů Nejvyšší soud pro úplnost dále uvádí, že jde dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03, a další). Neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů však nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Nutno dodat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve své třetí variantě navíc předpokládá, že se musí jednat o podstatné nedůvodně neprovedené navrhované důkazy, jež mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. 33. Jak Nejvyšší soud zjistil, o takový případ v trestní věci obviněného nejde, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soudy nižších stupňů zabývaly, avšak rozhodly, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy. Zjednodušeně řečeno, existenci tzv. opomenutých důkazů nelze shledat v případě nespokojenosti obviněného s úplností provedeného dokazování. Pokud jde o obviněným navržený důkaz výslechem předchozího majitele ubytovny na adrese XY v Liberci, je vhodné připomenout, že obviněný tento důkazní návrh učinil v hlavním líčení dne 2. 12. 2024, a to v návaznosti na předchozí provedení zprávy agentury EDYMAX Personal Management SE založenou na č. l. 337 až 345. Tato zpráva byla opatřena na základě výzvy soudu prvního stupně k poskytnutí informací o osobách F. K., V. R., M. Ř. a obviněného. V návaznosti na učiněná zjištění soud prvního stupně telefonicky kontaktoval majitele ubytovny, který sdělil, že v předmětném období nebyl majitelem ubytovny na adrese XY v Liberci (č. l. 353). Návrh na provedení tohoto důkazu byl poté soudem prvního stupně zamítnut jako nadbytečný. Uvedené rozhodnutí soud prvního stupně rovněž řádně odůvodnil (srov. bod 15 jeho rozsudku). V takovém postupu Nejvyšší soud žádné pochybení neshledává. 34. Ve vztahu k obecné a toliko velmi stručné námitce obviněného týkající se uloženého trestu Nejvyšší soud konstatuje, že ji nelze považovat za řádně uplatněnou. Je tomu tak proto, že neobsahuje žádnou relevantní argumentaci, kterou by bylo možné podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů. Z tohoto důvodu se Nejvyšší soud touto námitkou nezabýval. V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu 35. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného T. J. R. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, neboť dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému dovolacímu důvodu ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, nezbylo Nejvyššímu soudu než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 17. 6. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu