11 Tdo 344/2026-211 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2026 o dovolání, které podal obviněný Z. O. E., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2025, č. j. 5 To 295/2025–167, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 11/2025, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 4. 11. 2025, č. j. 2 T 11/2025–117 byl obviněný Z. O. E. (dále jen obviněný nebo dovolatel) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, za což byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, dále k trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy v délce dvou let, rovněž k trestu propadnutí věci, a to kokainu o hmotnosti 0,66 g netto, a konečně k trestu propadnutí věci, a to finanční částky 2 000 Kč. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se přečinu dopustil zjednodušeně řečeno tím, že 22. 8. 2025 ve večerních hodinách v centru Prahy prodal I. R. J. kokain o hmotnosti 0,72 g a takto si počínal přesto, že v posledních třech letech byl za jinou drogovou distribuci pravomocně odsouzen. V podrobnostech k popisu skutku se odkazuje na prvostupňový rozsudek. 3. Odvolání obviněného Městský soud v Praze usnesením z 10. 12. 2025, č. j. 5 To 295/2025–167 zamítl podle § 256 tr. řádu. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal prostřednictvím svého obhájce dovolání obviněný. Opřel je o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovodil “extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením”. Konkrétně namítl, že výrok o vině je založen výlučně na výpovědi jediného svědka, policisty E., která je toliko nepřímým důkazem a nevyplynulo z ní naplnění ani jednoho ze znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Svědek viděl pouze předání bankovek, což trestným činem není, a ve své výpovědi opakovaně uvedl rozporné údaje, kdy si nebyl jist počtem bankovek. Situaci sledoval za snížené viditelnosti, nesledoval údajné kupující, nebylo prokázáno, že došlo k předání omamné látky a výpovědi svědka byly vyhýbavé. Za zásadní rozpor dovolatel označil tvrzení svědka E., že odcházel za obviněným do ulice XY, současně však na dotaz, jak komunikoval s kolegy, když odcházel do ulice XY, na což byl tázán z důvodu svého tvrzení, že měl odběratele J. a B. pořád ve vizuálním kontaktu, tak odpověděl, že komunikoval se všemi, kteří se ten den účastnili akce. Obviněný dále upozornil, že navrhoval další důkazy (kamerové záznamy, výslechy odběratelů J. a B.), tyto však nebyly provedeny, přestože jejich význam byl zásadní. 5. Nesprávné posouzení skutku obviněný spatřoval v tom, že jediný relevantní důkaz, který prokazuje pouze předání bankovek, nikoliv však zprostředkování drogy, nemůže podložit závěr o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Dále soudům nižších stupňů vyčetl, že nerespektovaly zásadu “in dubio pro reo” a namísto jeho zproštění vyložily všechny pochybnosti v jeho neprospěch. Zásah do práva na spravedlivý proces shledal i v tom, že výslech klíčového svědka nebyl proveden způsobem umožňujícím efektivní kontradiktorní výslech. 6. Navrhl, aby Nejvyšší soud sám rozhodl tak, že jej zprostí obžaloby, případně, aby zrušil napadené usnesení a věc přikázal soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí. 7. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Neztotožnil se s existencí extrémního rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, neboť sama formulace této dovolatelovy námitky v podstatě existenci takového rozporu vylučuje, když obviněný sám připouští, že jeho vina je určitými důkazy prokazována, nesouhlasí však s jejich hodnocením. Taková námitka uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, neboť představuje pouze polemiku s hodnocením důkazů provedených soudy. Státní zástupce též odmítl, že by byla dána existence opomenutých důkazů, neboť vůbec nespecifikuje, o jaké důkazy by se mělo jednat, jaké skutkové zjištění by na jejich základě mělo být učiněno, a z jakého hlediska by takové skutkové zjištění mělo být rozhodné pro naplnění znaků skutkové podstaty. Provedené důkazy i bez výslechu odběratelů prokazují jednání obviněného, a pokud prvostupňový soud tyto důkazní návrhy zamítl jako nadbytečné a tento svůj závěr věcně adekvátně odůvodnil, nemůže se jednat o vadu spočívající v opomenutém důkazu. 8. K uplatněnému hmotněprávnímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu obviněný nepřipojil žádnou skutečně hmotněprávně relevantní argumentaci a jeho námitky tak tomuto dovolacímu důvodu vůbec neodpovídají. 9. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. 10. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný replikou. Upřesnil, že dovolání směřuje primárně proti prvostupňovému rozsudku a dále proti usnesení odvolacího soudu a pokud by kdekoliv z textu dovolání vyplývalo, že směřuje pouze vůči usnesení, jde o písařskou chybu. Odmítl, že by nedostatečně specifikoval důkazy, jejichž provedení se domáhal a zopakoval, že jde o kamerové záznamy z místa, kde mělo dojít k prodeji drogy, a dále o výslechy odběratelů J. a B. Vyjádřil přesvědčení, že tyto důkazy by vedly k prokázání, že nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Konečně se ohradil proti vyjádření státního zástupce, že v dovolání neuvedl žádnou skutečně hmotněprávně relevantní argumentaci a upozornil, že dostatečně odkázal na spisový materiál a stíhané jednání nenaplňuje znaky trestného činu. III.Přípustnost dovolání 11. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 12. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady jsou z podstatné části opakováním námitek vznášených již v odvolacím řízení, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně. Druhostupňový soud na ně dostatečně reagoval, vypořádal se s nimi a obviněnému poskytl náležité vysvětlení, proč jim nedal za pravdu. Na jeho argumentaci lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se – jde-li vůbec o námitky podřaditelné pod některý z dovolacích důvodů – zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné. 13. Obviněný založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněnými označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže - rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], a - rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 14. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. 15. Z obsahového vymezení vznesených námitek lze vysledovat, že dovolatel cílil na uplatnění prvé alternativy tohoto dovolacího důvodu, byť extrémní nesoulad neshledával mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé (jak odpovídá této alternativě předmětného dovolacího důvodu), nýbrž mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením na straně druhé. S prvou alternativou tohoto dovolacího důvodu se však námitky obviněného míjejí. 16. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě nelze podřadit žádnou z námitek, jimiž obviněný brojí proti věrohodnosti či validitě informací pramenících z výpovědi svědka E. Jakkoli lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit námitky skutkové povahy, Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů, ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). 17. V obecné rovině přitom platí, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění i) postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nebo ii) nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo iii) jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). 18. Dovolatel však ve svém mimořádném opravném prostředku v podstatě pouze polemizuje s hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů. Jeho výhrady fakticky představují pouhou subjektivní nespokojenost s tím, že soudy důkazy vyhodnotily jinak, než by si on představoval či přál. Dovolatel tuto polemiku buduje metodou separace jednotlivostí, nezřídka i zcela marginálních, které vyzdvihuje a ze sebemenší (ačkoli pochopitelné a logicky vysvětlitelné) odchylky v detailu dovozuje dalekosáhlé závěry, jimiž se pokouší zpochybnit nosné informace pramenící z provedeného dokazování. Soudy vyčerpávajícím způsobem hodnotily provedené důkazy, kdy komplexně posuzovaly všechny jejich aspekty jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném souhrnu. Na tyto informace přitom nenahlížely pouze izolovaně či jednotlivě, ale komplexně vyhodnocovaly veškeré zjištěné okolnosti, které posuzovaly i v jejich vzájemné provázanosti. Právě, a především takový komplexní náhled, jim pak umožnil složit mozaiku do sebe navzájem zapadajících informací, které by jinak při separátním náhledu na ně mohly umožňovat více výkladových variant. Takové oddělené optiky se nesprávně domáhá obviněný, který se upínáním na teoreticky možné eventuality určité jednotlivosti snaží vyvolat dojem masivních nesrovnalostí v celku. Obviněnému tak nelze přitakat v námitce o nedostatečnosti či selektivnosti hodnotících úvah soudů, natož pak v tom, že by označoval rozpor (tím méně zjevný) mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. 19. Navíc obviněným označované nesrovnalosti ve výpovědích policisty E. vycházejí z dovolatelovy svébytné interpretace, respektive spíše dezinterpretace svědkem sdělovaných informací. Na to výstižně upozornil již odvolací soud v bodě 13 odůvodnění svého rozhodnutí, kde podrobně vysvětlil, že obviněným dovozovaný údajný rozpor ve svědkem uváděném počtu předávaných bankovek ve skutečnosti rozporný nebyl. Totéž platí i o údajném rozporu označovaném dovolatelem dokonce jako zásadním, jehož identifikace a formulace ze strany obviněného navíc působí více než nejasně a nesrozumitelně. Měl-li by však Nejvyšší soud vykročit z mantinelů výše zmíněných usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, a ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, pak onen rozpor (natož zásadní) ve výpovědích policisty E. založen rozhodně není. Svědek E. popsal, že předmětnou trojici (dovolatel, J. a B.) měl ve stálém vizuálním kontaktu, který v momentě, kdy jej vůči J. a B. ztratil, převzal kolega v XY ulici, jehož o vzezření B. a J. informoval vysílačkou, zatímco sám pokračoval ve vizuálním sledování dovolatele. Z tohoto hlediska není vůbec zřejmé, v čem dovolatel spatřuje nějakou (natož zásadní) nesrovnalost ve výpovědi policisty E. a lze se jen domnívat, že vytrhl pouze její torzo z celkového kontextu, popřípadě přehlédl, že komunikace policisty E. s kolegy probíhala prostřednictvím vysílaček, takže policista E. nemusel fyzicky jít za svými kolegy do XY ulice, čímž by ztratil vizuální kontakt s obviněným, ale informoval je distančně. 20. Pod třetí alternativu předmětného dovolacího důvodu nelze podřazovat námitku, kterou obviněný nižším soudům vyčítá neprovedení dalších důkazů – kamerových záznamů a výslechu svědků J. a B. Ačkoliv obviněný neoznačuje, co by z těchto důkazů mělo být zjištěno ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, lze připustit, že v obecné rovině tyto důkazy potenciál objasnit rozhodná skutková zjištění mají a mohly by být i důkazy podstatnými. Ovšem k tomu, aby tyto neprovedené důkazy bylo možno označit za opomenuté a naplňující třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, by se muselo jednat o neprovedení těchto důkazů bez náležitého odůvodnění. To však není situace projednávaného případu, neboť nižší soudy vysvětlily, že tyto důkazy považovaly za nadbytečné, neboť v řízení byly opatřeny jiné důkazy, jejichž náležitým vyhodnocením lze zjistit skutkový stav věci bez důvodných pochybností v rozsahu potřebném pro soudní rozhodnutí. Ustálená judikatura přitom vylučuje, aby se v případě nadbytečnosti určitého důkazu jednalo o tzv. opomenutý důkaz (k tomu srovnej například rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). 21. Nad rámec argumentace nižších soudů k nadbytečnosti předmětných důkazů lze dodat snad jen tolik, že i kdyby kamerový záznam nezachytil předání drogy, a i kdyby svědci J. a B. popírali získání drogy od obviněného, bylo by nutné tyto informace konfrontovat s údaji, které vyplynuly z dosud provedených důkazů a soudy nižších stupňů by se tak dostaly do stejné fáze, v jaké se nacházejí nyní, kdy by musely důsledně vyhodnotit již nyní provedené důkazy. Kromě toho varianta, že kamerový záznam by nezachytil předání drogy, popřípadě, že odběratelé J. a B. by nepotvrdili převzetí drogy od obviněného, je veskrze hypotetická a zjevně pochybná, což nadbytečnost provedení požadovaných důkazů ještě posiluje (srovnej stanovisko Ústavního soudu z 21. 4. 2020, sp. zn. Pl. ÚS-st. 50/20). IV./2 K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu 22. V mezích tohoto dovolacího důvodu se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů. Jestliže nebyla shledána vada zjevných rozporů a rozhodných skutkových zjištění s provedenými důkazy, ani podstatný důkazní deficit k rozhodným skutkovým zjištěním, ani že rozhodná skutková zjištění by vycházela z procesně nepoužitelných důkazů, pak správnost či nesprávnost hmotněprávního posouzení musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy, a nikoliv ze skutkové alternativy, kterou dovolatel buduje na podkladě svých představ o tom, jak by provedené důkazy měly být hodnoceny. Přitom právě toto obviněný činí, neboť shledané právní posouzení napadá z platformy svého skutkového závěru o neprůkaznosti předání drogy. V tomto ohledu se tedy námitky obviněného proti právní kvalifikaci jeho jednání s tímto dovolacím důvodem rozcházejí. IV./3 Další námitky 23. Pod žádný uplatněný ani jiný dovolací důvod nelze podřazovat jak výtku, že před soudem nebyl proveden výslech klíčového svědka způsobem umožňujícím efektivní kontradiktornost, tak připomínku, že soudy nerespektovaly zásadu “in dubio pro reo”. Navíc ani jedna z těchto námitek nemá opodstatnění. 24. Dovolatelem označený klíčový svědek – policista E. – byl procesně řádným způsobem vyslechnut v přípravném řízení, výslechu se účastnil obhájce obviněného a měl možnost svědkovi klást dotazy, což také řádně činil. Kontradiktornost tak byla v rámci tohoto výslechu plně zachována. V hlavním líčení pak výslech tohoto svědka čten za splnění podmínek § 211 odst. 1 tr. řádu – totiž za souhlasu obviněného i státního zástupce. Dovolatel si tedy nyní stěžuje na procesní postup, který sám umožnil svým postojem v řízení, a z tohoto hlediska tak jeho námitka působí nejen značně nelogicky, ale především je nedůvodná. Obviněný totiž měl v hlavním líčení možnost trvat na osobním slyšení svědka a pokud tak neučinil, nemůže se úspěšně zpětně domáhat revokace svých procesních kroků. 25. Stran namítaného porušení zásady “in dubio pro reo” je v prvé řadě nutno zdůraznit, že Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští, aby bylo dodržení této procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, 11 Tdo 496/2015, 11 Tdo 1569/2014, 4 Tdo 467/2016, 4 Tdo 1572/2016, 5 Tdo 595/2018), ledaže by porušení této zásady mělo za následek extrémní nesoulad skutkových zjištění s provedenými důkazy (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). V projednávaném případě však žádný (natož extrémní) rozpor mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé založen není, a dovolatelova argumentace zásadou “in dubio pro reo” je pouze jiným způsobem, jak polemizovat s hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů a domoci se prosazení své vlastní skutkové verze. V. Způsob rozhodnutí 26. Ze shora uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že tento vznesl toliko námitky, které se s dovolacími důvody míjejí. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, podle něhož dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.). V Brně dne 20. 5. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce