11 Tdo 347/2026-425 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2026 dovolání obviněného L. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2025, č. j. 8 To 235/2025-369, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 99/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. M. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 8. 2025, č. j. 2 T 99/2024-340, byl obviněný L. M. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za jeho spáchání byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně obvodní soud obviněnému podle § 70 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to částky 200 Kč a podle § 70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě nespotřebovaného množství heroinu o hmotnosti 0,45 gramů. 2. Proti výše uvedenému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 podal obviněný odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 10. 2025, č. j. 8 To 235/2025-369, tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. 3. Výše uvedená rozhodnutí nejsou v dané trestní věci jediná. Obvodní soud pro Prahu 1 totiž již dříve rozhodl rozsudkem ze dne 20. 11. 2024, č. j. 2 T 99/2024-230, avšak toto rozhodnutí právní moci nenabylo, neboť jej obviněný napadl odvoláním, o kterém Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 17. 12. 2024, č. j. 8 To 300/2024-260, tak, že napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, neboť dospěl k závěru, že v průběhu řízení došlo k procesním pochybením, která v konečném důsledku porušila právo obviněného L. M. na obhajobu. Konkrétně odvolací soud konstatoval, že soudem prvního stupně nebyl akceptován návrh obviněného na doplnění dokazování minimálně výslechem svědka J. R., současně shledal absenci provedení důkazů všemi kamerovými záznamy, přestože se soud prvního stupně ve svých skutkových zjištěních opíral o jejich obsah i hodnocení. Ve svém rozhodnutí městský soud obvodnímu soudu rovněž vytkl skutečnost, že u obviněného byly nalezeny ještě další sáčky s obsahem omamných a psychotropních látek (dále také „OPL“), které byly určeny k prodeji, což sice soud prvního stupně uvedl ve výroku o vině, avšak dále se již s touto skutečností v odůvodnění svého rozsudku nevypořádal. 4. Podle skutkových zjištění obvodního soudu, s nimiž se posléze městský soud (ve svém v pořadí druhém usnesení o odvolání) již plně ztotožnil, se obviněný L. M. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že: aniž by disponoval oprávněním jakkoli nakládat s omamnými nebo psychotropními látkami ve smyslu § 3 odst. 2 a § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, tak dne 16. 9. 2024 v době od 21:29 hodin do 21:42 hodin v Praze XY, nejprve ve XY před budovou XY oslovil J. R. odsouzeného V. P. s dotazem na koupi pervitinu, což mu odsouzený V. P. slíbil zařídit a jako odměnu požadoval parfém v červené krabičce s nápisem FeralHeart ROAMING a hodinky s nápisem GENEVA, což mu J. R. obratem předal, načež odsouzený V. P. přijal v čase 21:34 hodin hovor od obviněného L. M. a domluvil se s ním na předání pervitinu na tramvajové zastávce XY, kam společně s J. R. šli, aby se v čase 21:38 hodin setkali oba na zastávce tramvaje XY, kde odsouzený V. P. převzal od obviněného L. M. plastový sáček s přítlačnou lištou s obsahem krystalické látky o celkové hmotnosti 0,029 g, přičemž J. R. čekal poblíž, až se k němu oba vrátí, načež mu v čase 21:41 hodin obviněný L. M. prodal za částku 200 Kč plastový sáček s přítlačnou lištou s obsahem krystalické látky o celkové hmotnosti 0,056 g, dále pak u sebe neoprávněně uschovávali odsouzený V. P. za účelem dalšího prodeje jinému plastový sáček s přítlačnou lištou s obsahem krystalické látky o hmotnosti 0,029 g a 2 fragmenty bílé tablety o hmotnosti 0,335 g, a obviněný L. M. za účelem dalšího prodeje jinému 2 plastové sáčky s přítlačnou lištou s obsahem krystalické látky o hmotnosti 0,089 g a 2 papírová psaníčka s obsahem hnědé látky o hmotnosti 0,540 g netto, když následnou chemickou expertízou byl v bílé krystalické látce zjištěn metamfetamin (1-Fenyl-2-(methylamino) propan, C10H15N, CAS 537-46-2), který je uveden v seznamu č. 5 v příloze k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, jako látka psychotropní, a v hnědé látce byl zjištěn heroin (3,6-O-diacetylmorfin, C21H23NO5, CAS 561-27-3), který je uveden v seznamu č. 3 přílohy k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, jako látka omamná, a v bílých fragmentech tablet byl zjištěn buprenorfin (21 – cyklopropyl – 7 – α – [(S) – 1 – hydro – 1,2,2 – trimethylpropyl] – 6,14-endo-ethano-6,7,8,14-tetrahydrooripavin, C29H41NO4, CAS 52485-79-7), který je uveden v seznamu č. 5 v příloze k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, jako látka psychotropní, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu Kutná Hora ze dne 28. 12. 2022, sp. zn. 2 T 133/2022, který nabyl právní moci dne 24. 1. 2023, uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na dobu 24 měsíců. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 5. Obviněný L. M. podal proti shora citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2025, č. j. 8 To 235/2025-369 (ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 8. 2025, č. j. 2 T 99/2024-340), prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které zaměřil proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první a třetí variantě, neboť tvrdí, že obě dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu a která jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů; navíc ve vztahu k nim nebyl nedůvodně proveden jím navrhovaný podstatný důkaz. Dále dovolatel odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vyjma toho dovolatel implicitně odkázal i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí jím podaného odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí. Vyjma toho dovolatel v záhlaví svého dovolání uvedl rovněž odkaz na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, nicméně tento dovolací důvod v dalších částech svého mimořádného opravného prostředku již blíže nikterak neodůvodnil uvedením jakékoli konkrétní námitky. 6. V první části svého mimořádného opravného prostředku obviněný vznesl celou řadu skutkových námitek, v rámci kterých tvrdí, že jednání popsané ve výroku o vině z provedených důkazů nevyplynulo, a navíc k němu – podle jeho tvrzení – ani nedošlo. Stran prokazovaných skutečností dovolatel především namítl, že svědek J. R. u hlavního líčení toliko přiznal, že plastový sáček s obsahem krystalické látky převzal od (již odsouzeného) V. P., nikoli od obviněného. Na místě činu přítomný policista M. E. svědčil o tom, že na místě činu vyslechl rozhovor mezi odsouzeným P. a svědkem R., ve kterém V. P. J. R. přislíbil obstarání pervitinu, přičemž po následném setkání s obviněným M. mezi nimi mělo dojít k předání této psychotropní látky. Dovolatel však vyjádřil striktní nesouhlas s tím, kterak soud interpretoval předmětnou výpověď policisty E., neboť na jeho základě nelze učinit nepochybný závěr, že k předmětnému předání metamfetaminu skutečně došlo. Ostatně nejen svědek E., ale i sám svědek R. vypověděl, že omamné látky zakoupil od V. P. 7. S výše uvedenými okolnostmi souvisí i faktická neprokázanost toho, co konkrétně mělo být mezi odsouzeným P. a obviněným M. předáváno. V tomto smyslu druhý ve věci zainteresovaný policista, svědek L. D., u hlavního líčení doplnil, že předávaný předmět vypadal jako „malý sáček, ve kterém si dealeři běžně předávají drogy“, současně však připustil, že věc si s odstupem času již vybavuje jen matně. K tomu dovolatel dodal, že ve skutečnosti odsouzený V. P. jeho osobě přislíbil látku subutex, ale na místě mu místo ní nabídl subuxon, který však odmítl, neboť mu nedělá dobře. Přitom ani z kamerových záznamů není zjevné, co bylo mezi dotčenými osobami skutečně předáváno. Z takových skutkových zjištění tedy nelze usoudit, že se mělo jednat o předání plastového sáčku s přítlačnou lištou s celkovým obsahem 0,024 g psychotropní látky (stopa č. 7). 8. V rámci provedených skutkových zjištění dovolatel striktně odmítl, že by se s odsouzeným P. telefonicky domlouval na předání pervitinu na zastávce XY. Podle jeho tvrzení takový závěr nekoresponduje ani se skutečností, že odsouzený P. přijal od jeho osoby telefonický hovor ve 21:34 hodin. Jestliže V. P. slíbil svědkovi R. obstarat pervitin (údajně od osoby obviněného), musel by to být sám odsouzený P., kdo jej bude kontaktovat jako první. Uvedené nelze opřít ani o výpověď policisty M. E., který vypověděl, že až následně zaznamenal hovor mezi V. P. a J. R., přičemž odsouzený P. měl údajně tvrdit, že objednávku sežene. Skutečnost, že se odsouzený P. po telefonátu sešel s jeho osobou (tedy obviněným) nikterak neodůvodňuje závěr, že u něho měl objednávat pervitin pro svědka R. Podle dovolatele se jedná toliko o domněnku učiněnou na základě výpovědi svědka M. E., který pouze na základě toho, že V. P. po předmětném rozhovoru telefonoval, dovodil skutkové okolnosti, ke kterým ve skutečnosti nedošlo. 9. Z kamerových videozáznamů rovněž vyplynulo, že odsouzený P. běží za neztotožněnou osobou, od níž přebírá blíže neztotožněný předmět a poté se vrací ke svědkovi R., s nímž posléze provádí výměnu. Ani tuto skutečnost však soud nezohlednil, pouze vůči osobě obviněného dovodil, že předávaným předmětem (který na videozáznamu není nikterak zřejmý) je sáček s psychotropní látkou. Přitom se již nevypořádal se skutečností, že k výměně mezi V. P. a J. R. došlo až poté, co mu neztotožněná osoba předala blíže neurčený předmět, a tedy to mohla být právě tato osoba, která ve skutečnosti odsouzenému P. prodala omamné či psychotropní látky. 10. Stran prokazovaných skutečností dovolatel vyjádřil kategorický nesouhlas rovněž se závěrem soudu, že při sobě měl omamné látky za účelem dalšího prodeje. Sám totiž soudu otevřeně přiznal, že je/byl uživatelem omamných látek a tyto měl u sebe proto, aby lépe zvládl noční směnu (ostatně i v inkriminovaný večer cestoval metrem do obchodního centra, kde od 22:00 hodin pracoval na doplňování zboží). Dovolatel odmítá, že by byl drogový dealer, který u hlavního nádraží nabízí omamné látky „za účelem prodeje“, neboť tato skutečnost neodpovídá skutkovým zjištěním vzešlým z provedených důkazů, naopak je příčinou trvajícího zjevného nesouladu mezi provedenými důkazy a soudem učiněnými skutkovými zjištěními. 11. Podle mínění dovolatele tedy v projednávané věci nebyly zajištěny důkazy objektivní povahy – jako jsou např. obrazové nebo zvukové záznamy, jež by podporovaly přisouzené závěry o skutkových okolnostech, stejně jako daktyloskopické nebo DNA stopy na zajištěných sáčcích, které by vykazovaly shodu s daktyloskopickými otisky nebo profilem DNA obviněného. Z tohoto důvodu je dovolatel přesvědčen, že v předmětné věci došlo k porušení základních principů spravedlivého procesu, a to zásady presumpce neviny a zásady in dubio pro reo. 12. Vyjma výše uvedených skutkových námitek dovolatel dále akcentoval, že oba soudy nižších stupňů nedůvodně neprovedly jím navrhovaný důkaz spočívající v požadavku na provedení znaleckého posudku z oboru toxikologie za účelem objektivizace množství účinné látky obsažené v zajištěné droze. 13. V této souvislosti dovolatel poukázal na odůvodnění rozsudku obvodního soudu (který mimo jiné odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2024, sp. zn. 11 Tdo 25/2024), aby na jeho základě uvedl, že množství distribuované omamné či psychotropní látky není pro aplikovanou skutkovou podstatu nikterak podstatný. Dovolatel však s tímto tvrzením vyjádřil nesouhlas a odkaz na dané usnesení označil za nepřiléhavý, neboť v judikované věci měl obviněný v úmyslu omamnou látku distribuovat, avšak v projednávané věci takový úmysl nebylo možné u jeho osoby dovodit vzhledem k minimálnímu množství omamné látky (dovolatel má za to, že z tak malého množství omamné látky je zjevný spíše úmysl vyvolat u kupujícího dojem, že nakupuje látku způsobilou vyvolat omamný účinek). Stejně tak obviněný odmítá argumentaci městského soudu stran nevyužití stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, k výkladu pojmu „množství větší než malé“. Podle jeho mínění odvolací soud pominul skutečnost, že uvedené rozhodnutí vychází z toho, že malým množstvím je de facto jedna dávka, jejíž držení lze vysvětlit tak, že ji má osoba při sobě toliko pro svoji vlastní potřebu. V předmětné věci se však jedná o distribuci krystalické látky o hmotnosti 0,029 gramů, resp. 0,056 gramů, tedy o množství tak nicotné, že fakticky nemohlo vyvolat jakýkoli účinek. Právě tím, že ve věci nebyl vypracován znalecký posudek, bylo obviněnému znemožněno klást znalci otázky stran toho, zda je tak bezvýznamné množství účinné látky způsobilé vyvolat jakoukoli reakci a zda je v těle konzumenta vůbec zjistitelné. Pokud je účinná látka přítomna pouze ve stopovém množství, které na lidský organismus nemá účinek, nemůže se jednat ani o šíření toxikomanie a z hlediska objektu nebyl státem chráněný zájem nikterak dotčen. 14. Vzhledem k tomu, že soudy nižších instancí se obsahem účinné látky nezabývaly, a že se dostatečně nevypořádaly s námitkou obviněného stran faktické absence materiálního znaku projednávaného trestného činu, jakož i nenaplnění subjektivní stránky, má dovolatel za to, že právní kvalifikace projednávaného skutku neodpovídá soudy aplikované skutkové podstatě zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je dovolatel přesvědčen, že ve věci stále přetrvávají důvodné pochybnosti o průběhu skutkového děje. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud shledal předmětné dovolání důvodným, obě napadená rozhodnutí zrušil a dovolatele zprostil podané obžaloby. 15. K dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 23. 4. 2026, č. j. 1 NZO 136/2026-21, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem svého vyjádření předeslal, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek, s nimiž se však oba soudy již beze zbytku vypořádaly, přičemž státní zástupce se s odůvodněním jejich rozhodnutí bezezbytku ztotožnil. Ve vztahu k provedenému dokazování státní zástupce shrnul, že soudy obou stupňů v dané věci zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, přičemž provedené důkazy pečlivě hodnotily jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky. Mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními neshledal žádný, natož zjevný rozpor. Takto řádně zjištěný skutkový stav následně soudy obou stupňů i odpovídajícím způsobem právně posoudily, včetně relevantního vyhodnocení škodlivosti spáchaného zvlášť závažného zločinu. Stran obviněným navrhovaného důkazu kvalitativní analýzou zjištěných omamných a psychotropních látek státní zástupce vyjádřil souhlas se stanoviskem soudů nižších stupňů, které vyhodnotily takový důkaz jako nadbytečný. Ve vztahu k námitce o minimální škodlivosti projednávaného jednání obviněného státní zástupce doplnil, že předmětný čin je bez jakýchkoli pochyb společensky škodlivý vzhledem k vícero druhům omamných a psychotropních látek, s nimiž obviněný disponoval, jakož i k úplatnosti jeho jednání. Závěrem státní zástupce konstatoval, že v dílčím rozsahu, v jakém odpovídá uplatněným dovolacím důvodům, dovolání obviněného vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné, pročež navrhl, aby je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a to v rámci neveřejného zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. však vyjádřil svůj souhlas s tím, aby Nejvyšší soud případně učinil v neveřejném zasedání i jiné než jím navrhované rozhodnutí. 16. Obviněný poté, co mu bylo Nejvyšším soudem zasláno stanovisko státního zástupce, zaslal dovolacímu soudu prostřednictvím své obhájkyně repliku ze dne 11. 5. 2026, v rámci které setrval na své argumentaci vyjádřené v rámci svého mimořádného opravného prostředku. V rámci svého (druhého) vyjádření opětovně zdůraznil, že podle výsledků dokazování se projednávaný trestný čin vůbec neudál, neboť svědek R. psychotropní látku zakoupil od odsouzeného P., nikoli od jeho osoby. Názor státního zástupce ohledně faktické nadbytečnosti provedení důkazu kvantitativní analýzou ke stanovení čistoty distribuované látky odmítá jako nesprávný, neboť bez odborného stanoviska nelze určit, zda jeho jednání naplnilo patřičný stupeň společenské škodlivosti (nezbytný pro uložení trestní represe), neboť u tak marginálního množství zajištěné látky je namístě zabývat se možností aplikace zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Za této situace dovolatel na svých námitkách formulovaných v rámci mimořádného opravného prostředku i nadále setrval. III. Přípustnost dovolání 17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. 18. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a po formální stránce vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání. IV. Důvodnost dovolání 19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů, které jsou taxativně uvedeny v citovaném ustanovení zákona, neboť jejich existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 20. Obviněný ve svém dovolání předně explicitně odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Z pohledu zákonného vymezení tohoto dovolacího důvodu tak lze za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného považovat správnost a úplnost skutkových zjištění (na nichž je napadené rozhodnutí založeno), dále procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Předmětný dovolací důvod přitom umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v § 265a odst. 2 tr. ř. 21. Předmětný dovolací důvod tedy umožňuje nápravu toliko v případech, kdy došlo k zásadním (zjevným) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. zjevného (extrémního) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno). Z právě uvedeného je tak zjevné, že zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností ode dne 1. 1. 2022) nikterak nedošlo k obecnému (plošnému či paušálnímu) rozšíření mezí dovolacího přezkumu na jakékoli otázky skutkového charakteru, nýbrž se vždy musí jednat o výše zmíněný případ tzv. zjevného (extrémního) nesouladu. 22. Obviněný ve svém podání současně odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu však nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). 23. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je možné uplatnit, pokud má dovolatel za to, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Zákonodárce v rámci tohoto dovolacího důvodu přitom rozlišuje dvě alternativy, a to že a) v napadeném rozhodnutí určitý výrok chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, přičemž za chybějící je považován výrok jako celek anebo b) určitý výrok se v napadeném rozhodnutí nachází, ale neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. K naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. naopak nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků rozhodnutí ve věci samé je vadný, stejně jako písařské chyby či jiné zřejmé nesprávnosti, obsažené ve vyhotovení rozhodnutí či v jeho opisech. 24. V neposlední řadě obviněný odkázal (byť implicitně) na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán některý ze zbylých důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. (druhá alternativa). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, přestože již v předcházejícím řízení byl dán některý z ostatních dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. Obviněný přitom tento dovolací důvod (i přes nesprávné označení) v nyní posuzované věci fakticky uplatnil v jeho druhé alternativě. 25. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). 26. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného L. M. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že v části, ve které jeho dovolání věcně odpovídá jím uplatněným dovolacím důvodům, jsou jeho námitky – z níže rozvedených důvodů – zjevně neopodstatněné.V. K meritu věci 27. Nejvyšší soud nejprve prověřil, že Obvodní soud pro Prahu 1 odvodil své skutkové závěry z dostatečného množství provedených důkazů, mezi nimiž vyjma výpovědí obviněného L. M. dominují výpovědi ve věci zaintervenovaných policistů – svědků L. D. a M. E. a řada dalších důkazů, zahrnující zejména kamerové záznamy a záznamy telekomunikačního provozu, jakož i protokoly o zadržení osoby podezřelé, seznam věcí zajištěných při zadržení, protokoly o vydání věci, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví kriminalistická chemie a fyzikální chemie, včetně dalších důkazů, které však mají ve vztahu k prokazované trestné činnosti a jejího právního posouzení pouze doplňující charakter. 28. Všechny tyto důkazy Obvodní soud pro Prahu 1 vyhodnotil v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Přitom dostatečně vyložil, na základě jakých důkazů má za prokázaná jím učiněná skutková zjištění, jakými úvahami se při posuzování jednotlivých důkazů řídil a na základě jakých zjištění dospěl ke svému rozhodnutí. Jeho závěry jsou tedy zcela v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. kladenými na písemné vyhotovení rozsudku a nikterak neodporují principům formální logiky. Poté soud prvního stupně svým skutkovým závěrům přiřadil přiléhavou hmotněprávní kvalifikaci, neboť zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byly jednáním obviněného bez důvodných pochybností naplněny, a to jak po objektivní, tak subjektivní stránce. S výrokem o vině soudu prvního stupně se následně bezvýhradně ztotožnil i Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 14. 10. 2025, č. j. 8 To 235/2025-369, jímž odvolání obviněného zamítl, neboť jej vyhodnotil jako nedůvodné. Současně se oba soudy nižších stupňů v rámci odůvodnění svých rozhodnutí řádně vypořádaly se všemi již dříve přednesenými námitkami obviněného (obvodní soud zejména v bodech 16–17 odůvodnění, městský soud v bodech 9 a násl. odůvodnění svého usnesení). 29. I přes tyto skutečnosti obviněný podal proti usnesení Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 mimořádný opravný prostředek, ve kterém se opětovně zřekl své odpovědnosti za jím spáchaný zvlášť závažný zločin, neboť je i nadále přesvědčen, že na základě provedených důkazů nelze dospět k závěru o jeho vině, ježto svým jednáním údajně nenaplnil zákonné znaky soudy aplikované skutkové podstaty a dokonce žádá zproštění obžaloby. S ohledem na tyto námitky Nejvyšší soud danou věc v duchu uplatněných dovolacích důvodů znovu přezkoumal, nicméně v rámci své revize neshledal, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k obviněným vytýkaným pochybením. V. 1. K námitkám dovolatele podřazeným jím pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 30. Obviněný s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznesl celou řadu námitek, v rámci kterých usiloval zpochybnit jednotné závěry obou soudů nižších stupňů. V tomto smyslu dovolacímu soudu předložil vlastní rozbor skutkové situace a v rámci svých námitek naznačil vlastní hodnocení provedených důkazů, zejména svědeckých výpovědí J. R., M. E., L. D., jakož i hodnocení audio a videozáznamů a dalších ve věci provedených důkazů, aby na jejich podkladě předestřel své pochybnosti o jejich správném hodnocení a následně deklaroval vlastní závěr o průběhu skutkového děje. Rozbor skutkových zjištění přitom založil na izolovaném hodnocení jednotlivých důkazů, při současné ignoraci vzájemných skutkových souvislostí. Takový postup však nemohl být úspěšný, a to nejen proto, že dovolacímu soudu předložená skutková polemika nenaplňuje dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v žádné jeho procesní alternativě, ale také proto, že z provedených důkazů dovolatelova vina jednoznačně vyplývá. 31. Jak vyplývá z připojeného trestního spisu, východiskem pro prokázání projednávané trestné činnosti se staly zcela objektivní kamerové záznamy, které zachycují odsouzeného V. P., svědka J. R. a posléze také obviněného L. M., kterak mezi nimi dochází v blízkosti hlavního nádraží v Praze k poměrně dlouhé řadě vzájemných interakcí. V inkriminovanou dobu (mezi 21:29 hod. a 21:42 hod.) postupně osm zde instalovaných kamerových systému zachytilo setkání odsouzeného P. a svědka R., během kterého si předávají drobné předměty (hodinky a parfém), současně V. P. telefonuje, následně chvíli komunikuje s neztotožněnou osobou (oblečené v černé bundě a černé kapuci), poté přechází zpět k J. R. a po chvíli komunikují i s terénními sociálními pracovnicemi, které ke sledovaným osobám přicházejí a vyměňují jim injekční stříkačky. Posléze oba vychází k tramvajové zastávce na ulici XY, kam v čase 21:38 hod. přichází i obviněný M., zde se s ním setkává V. P. (zatímco J. R. zůstává stát opodál) a dochází mezi nimi ke vzájemnému předávání na záznamech nezřejmých předmětů. Posléze se k nim připojí J. R., všichni mezi sebou komunikují, předávají si další věci a opět se dávají do pohybu směrem k nádražní hale. 32. Předmětné transakce svědecky potvrdili i na místě zasahující policisté – svědci L. D. a M. E., kteří soudu popsali průběh setkání výše uvedených osob, resp. předávání omamných látek v malých sáčcích s přítlačnou lištou, které zcela korespondují s transakcemi zachycenými na kamerových videozáznamech. Významné je zejména svědectví policisty M. E., který výslovně uvedl, že on byl osobou s černou kapucí na hlavě, která oba zúčastněné sledovala. Současně dodal, že se mu podařilo odposlechnout část rozhovoru, během kterého V. P. sdělil J. R., že je schopen mu na hlavním nádraží sehnat dávku, poté někomu telefonoval a krátce na to šli oba směrem k hlavnímu nádraží, kde se v prostoru před pomníkem všichni tři setkali a mezi sebou si předávali drobné předměty. 33. Z protokolu o zadržení osoby podezřelé, seznamu věcí zajištěných při zadržení a z protokolů o vydání věci dále vyplynulo, že obviněný po svém zadržení (u tramvajové zastávky XY) dobrovolně vydal dvě bankovky v nominální hodnotě 100 Kč, dva plastové sáčky s krystalickou látkou o celkové hmotnosti 0,089 gramů, ve kterých byl chemickou expertízou identifikován metamfetamin, a dvě papírová psaníčka obsahující hnědou látku o hmotnosti 0,540 gramů, ve kterých byla identifikována směs heroinu, kofeinu a paracetamolu. Celou situaci potvrdil obvodním soudem vyslechnutý svědek J. R. (občan Slovenské republiky), který v rámci hlavního líčení konaného dne 20. 8. 2025 jednoznačně dosvědčil, že u odsouzeného P. poptával pervitin a ten mu jej zajistil u obviněného M., který jej osobně předal V. P. a ten jej postoupil jeho osobě, přičemž za něj předem zaplatil předem smluvenou částku 200 Kč a k ní přidal hodinky. Výslovně přitom uvedl, že viděl, kterak V. P. dává obviněnému M. peníze a ten mu za ně dal pervitin a následně jej postoupil jemu – uvedené označil za nepochybné, neboť celé transakci byl bezprostředně účasten. 34. Z výše uvedených okolností je tedy jednoznačné, že důkazy v projednávané věci utvořily ucelený a provázaný řetězec skutkových zjištění, ze kterého spolehlivě vyplynulo, že obviněný se bez důvodných pochybností dopustil trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. S tím bezprostředně souvisí i odmítnutí polemizujícího nesouhlasu obviněného, že měl u sebe údajně omamné látky toliko pro svoji osobní potřebu, nikoli za účelem jejich dalšího prodeje. 35. V návaznosti na dovolatelem vznesené námitky je namístě připomenout, že pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě nepostačuje tvrzení, že určitý důkaz byl hodnocen vadně, nýbrž je třeba výslovně vyjádřit, v jakém směru je konkrétní skutkové zjištění ve zjevném rozporu se skutečným obsahem provedeného důkazu, přičemž takový rozpor se musí týkat podstatné okolnosti, která je rozhodná pro naplnění znaků obviněnému přisouzeného trestného činu. V tomto smyslu se výstižně vyjádřil i Ústavní soud, který v rámci usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, jasně uvedl, že „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání“. Odlišnost dovolacího důvodu podle současného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (po jeho novelizaci) podle Ústavního soudu „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. Těmto požadavkům však formulace dovolacích námitek obviněného v nyní posuzované věci nikterak neodpovídá, neboť podstatou jím vznesených skutkových námitek je pouhé nesouhlasné diskutování (polemika) o tom, jaké skutečnosti vyplynuly či měly vyplynout z provedených důkazů a jak je měl soud vyhodnotit, aby byl obviněný zproštěn obžaloby. 36. V posuzované trestní věci se nelze ztotožnit ani s námitkou stran údajného porušení zásady in dubio pro reo, neboť v českém trestním řádu není zakotvena zásada, z níž by vyplývalo, že stojí-li proti sobě dvě protikladné výpovědi, je soud vždy povinen rozhodnout ve prospěch obviněné osoby. Pokud však má soud k posouzení dvě či více skutkových variant, má za této důkazní situace povinnost věnovat hodnocení důkazů zvýšenou pozornost a svůj závěr pečlivě odůvodnit. Avšak hodnotí-li soudy provedené důkazy odlišným způsobem než obviněný, neznamená tato skutečnost automaticky porušení zásady in dubio pro reo, nebo porušení zásady volného hodnocení důkazů, příp. porušení dalších zásad spjatých se spravedlivým procesem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 892/2014, sp. zn. 3 Tdo 1558/2019, nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/02). Rovněž na existenci tzv. extrémního rozporu nelze usuzovat pouze z toho, že z předložených verzí možného průběhu skutkového děje se soudy přiklonily k verzi, která svědčí o vině obviněného. 37. Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu ověřil, že těmto požadavkům oba soudy nižších stupňů v nyní posuzované věci plně dostály. Obvodní soud dostatečně rozvedl, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se řídil při hodnocení důkazů, přičemž mimořádnou pozornost věnoval především úvahám, vztahujícím se k věrohodnosti výpovědi obviněného stran jím učiněných tvrzení, načež náležitě odůvodnil rovněž právní kvalifikaci jednání, jímž byl uznán vinným, stejně jako výrok o uloženém trestu. Městský soud následně napadený rozsudek obvodního soudu řádně přezkoumal a konstatoval, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná a s jeho postupem při vyhodnocení důkazů, jakož i s právní kvalifikací jednání obviněného a výrokem o trestu, se bez výhrad ztotožnil. Lze tedy shrnout, že pochybnosti o tom, že ze strany obviněného došlo ke spáchání trestného činu, má za daných skutkových závěrů toliko sám dovolatel. Nehledě na to, že námitka in dubio pro reo má ryze procesní charakter, a proto její vznesení není podřaditelné pod uplatněný, ale ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř. [samozřejmě to platí za podmínky, že pochybnosti nejsou tak závažného charakteru, že by odůvodňovaly reálně existující zjevný nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě]. 38. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí procesní variantě formálně neodpovídá ani námitka obviněného stran neprovedení, resp. zamítnutí jím iniciovaného důkazního návrhu na provedení znaleckého posudku z oboru toxikologie, kterým mělo být objektivizováno množství účinné látky, a tedy i faktické účinky předmětné drogy na lidský organismus, o nichž dovolatel spekuluje, že musely být (vzhledem k zanedbatelnému množství drogy) marginální, a tudíž i společensky neškodné. 39. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že za tzv. důkazy opomenuté je nutné vyhodnotit toliko důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval. Neprovedení takových důkazů má za následek nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, nýbrž i jeho protiústavnost. Současně platí, že procesním právům účastníka odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, jakož i – pokud jim nevyhoví – povinnost ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. je nezohlednil v rámci svých skutkových zjištění. Pokud takto soud nepostupuje, anebo tak učiní nedostatečně, zatíží vedené řízení vadami ve smyslu porušení obecných procesních předpisů, jež jsou způsobilé současně založit kolizi se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod. K tomu však v projednávané věci obviněného nedošlo, neboť oba soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že obviněným navrhovaný důkaz, který se měl zabývat objektivizací množství účinné látky obsažené v zajištěných omamných a psychotropních látkách (dále také „OPL“) je důkazem pro posouzení projednávané věci zcela nadbytečným (viz bod 17 odůvodnění rozsudku obvodního soudu a bod 13 odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze). 40. V návaznosti na právě uvedené je namístě konstatovat, že zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku pachatel naplní jakýmkoli nakládáním s omamnou či psychotropní látkou (tedy i distribucí či jejím přechováváním za účelem dalšího prodeje). V této souvislosti však zákonodárce nestanovil žádné hraniční (tj. minimální) množství vybraných účinných látek, jakož ani jejich minimální chemickou čistotu, aby bylo možné z objektivního hlediska vyhodnotit předmětné nakládání s OPL jako trestnou činnost. Jinými slovy – množství účinné látky v distribuované dávce v rámci platné právní úpravy není znakem skutkové podstaty trestného činu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, ale ani kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Vyjma toho samotný účinek distribuované drogy na lidský organismus je natolik individuální (tedy závisející na tolika skutkových okolnostech), že jej nikdy nelze spolehlivě předvídat ani odhadovat. Pokud v této souvislosti dovolatel spekuluje o objasnění otázek typu „obvyklého množství předávaných OPL v obdobných případech“, lze doplnit, že posouzení takových okolností nikterak nespadá do otázek, ke kterým se soudem oslovení znalci v rámci své odborné činnosti vyjadřují. 41. Pokud tedy soudy nižších stupňů dovodily faktickou nadbytečnost provedení obviněným navrhovaného důkazu a tento svůj závěr přiléhavě odůvodnily, lze uzavřít, že nebyly naplněny důvody proto, aby Nejvyšší soud konstatoval pochybení stran opomenutí podstatného důkazu, který by měl potenciál změnit či zvrátit skutkový stav ve prospěch obviněného. V. 2. K námitkám dovolatele jím podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 42. Dovolatel s odkazem na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vznesl námitku stran společenské škodlivosti svého jednání, když namítl, že distribuce pervitinu (metamfetaminu) odsouzenému V. P. v množství 0,029 gramu, jakož i svědkovi J. R. v množství 0,056 gramu, byla realizována v tak malém množství, že fakticky nemohlo (podle jeho názoru) dojít k naplnění fundamentu společenské škodlivosti jeho jednání, stejně jako k naplnění subjektivní stránky (tedy úmyslu obviněného) úplatně distribuovat omamné či psychotropní látky. Dovolací soud však ověřil, že i s těmito námitkami obviněného se oba soudy nižších stupňů v rámci svých rozhodnutí dostatečně vypořádaly. 43. Především obvodní soud z hlediska společenské škodlivosti zcela oprávněně konstatoval, že přečinu právně kvalifikovaného podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí každý pachatel, který nedovoleně nakládá nebo pro jiného přechovává OPL, přičemž není podstatné, zda jde o množství „stopové“ (kterak tvrdí dovolatel) nebo množství distribučně obvyklé (čímž míní množství 1 gramu pervitinu). Naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přečinu podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku není vázáno na splnění zákonné podmínky, že by pachatel musel neoprávněně nakládat s omamnými a psychotropními látkami v určitém množství, neboť trestní zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2025 (ale ani v současném znění) stran ustanovení § 283 – na rozdíl od § 284 tr. zákoníku (do 31. 12. 2025 šlo o trestný čin přechovávání OPL a jedu) anebo § 285 tr. zákoníku (do 31. 12. 2025 šlo o trestný čin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících OPL) – žádné kvantitativní omezení nestanoví. 44. V tomto smyslu se vyjádřil i Městský soud v Praze, který s přihlédnutím ke stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. jednoznačně konstatoval, že množstevní hledisko (tedy výklad pojmu „množství větší než malé“, které je východiskem pro stanovení rozsahu trestné činnosti) je relevantní pouze pro posouzení naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 284 tr. zákoníku a ve vztahu ke znakům kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 2 písm. c), d) či odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku, které jsou vázány na minimální hranici množství OPL. 45. K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že předmětné stanovisko v rámci okruhu řešených otázek vyjma jiného výslovně vymezilo pojmy „přechovávání pro vlastní potřebu“ a „přechovávání pro jiného“. Stručně řečeno, přechovávání omamných látek pro vlastní potřebu vyjadřuje nezákonné ukrývání takové látky na pozdější dobu, bez záměru tuto látku v nejbližší době fyzicky užít pro sebe (s čímž bezprostředně souvisí i pojem „spotřební držby OPL“). Z tohoto důvodu zákonodárce na rozdíl od subsidiárního ustanovení § 284 odst. 1 tr. zákoníku užívá v primárním ustanovení § 283 odst. 1 tr. zákoníku termín „opatří“ (pro jiného) a „přechovává“ (pro jiného). Lze tedy konstatovat, že podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku je trestné opatření jakéhokoliv množství předmětné látky (viz také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2000, sp. zn. 4 Tz 142/2000, uveřejněný pod č. 46/2000 Sb. rozh. tr.). Pokud by tedy pachatel – podle zákonných podmínek účinných do 31. 12. 2025 – přechovával jakoukoli omamnou či psychotropní látku (byť jen zčásti) pro jinou osobu, bylo by nutné v tomto rozsahu posoudit jeho jednání podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, a to i když daná chemická látka nedosahuje „množství většího než malého“. 46. Jelikož je obviněný stíhán za spáchání trestného činu, který není spojen s žádnou minimální hranicí množství OPL, konkrétně pro spáchání přečinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025), tedy v základní skutkové podstatě za přechovávání omamných látek za účelem jejich dalšího prodeje a v kvalifikované skutkové podstatě za opakované spáchání totožné trestné činnosti), není nikterak podstatné, o jaké množství se fakticky jednalo, neboť i malé (třeba i stopové) množství jakékoli omamné či psychotropní látky je trestně postižitelné, pokud bylo dostatečně prokázáno, že bylo určeno k nelegální distribuci. 47. Námitka stran údajně zanedbatelné společenské škodlivosti ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku je však v nyní posuzované věci irelevantní i proto, že projednávaný skutek byl právně kvalifikován jako zvlášť závažný zločin, přičemž soudy nižších stupňů nezjistily žádné okolnosti mimořádného charakteru, pro které by k postihu jeho pachatele postačilo uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (např. ve formě přestupku). Jelikož tedy projednávaná trestná činnost osoby dovolatele naplnila zákonodárcem předepsané zákonné znaky, musela být souběžně posouzena i jako společensky nebezpečná. Tomu odpovídá i opakované spáchání drogové trestné činnosti obviněným, přestože již byl v minulosti za drogovou trestnou činnost uznán vinným a potrestán (trestním příkazem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 28. 12. 2022, sp. zn. 2 T 133/2022), ze které se zjevně nepoučil, stejně jako přechovávání vícero druhů omamných a psychotropních látek (metamfetaminu a heroinu) navíc rozdělených, „nasáčkovaných“ a připravených k prodeji, jakož i okamžitá reakce na telefonickou objednávku – to vše svědčí o opakovaně páchané distribuci drog na černém trhu. V této souvislosti nelze přehlédnout ani to, že o přechovávání metamfetaminu a heroinu nikoli pro vlastní potřebu svědčí i skutečnost, že metamfetamin je drogou výrazně stimulační, zatímco heroin má naopak účinky výrazně tlumící. 48. Lze tedy uzavřít, že námitku o fakticky nenaplněné společenské škodlivosti projednávané trestné činnosti ze strany obviněného a s ní propojenou výhradu o nenaplněném (absentujícím) úmyslu distribuovat předmětné omamné látky za úplatu, bylo namístě shledat zjevně neopodstatněnými a jako takové je postupem podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout. V. 3. Doplnění k obviněným uplatněným dovolacím důvodům uvedeným v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 49. Obviněný v záhlaví svého dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, pokud v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Vzhledem k tomu, že předmětný odkaz ve svém mimořádném opravném prostředku nepodpořil žádnou námitkou, tedy nikterak jej nekonkretizoval, nebylo možné, aby Nejvyšší soud za obviněného domýšlel důvody jeho zcela obecného odkazu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07). Za této situace se dovolací soud k danému důvodu dovolání ani nemohl nikterak blíže vyjádřit. 50. Ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 17/05) Nejvyšší soud připomíná, že obviněný za situace, kdy bylo jeho odvolání podané proti odsuzujícímu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 odvolacím soudem podle § 256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné, ve svém dovolání fakticky brojí proti závěrům učiněným soudem prvního stupně. Tím de facto uplatnil jím vznesené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě. Jelikož však Nejvyšší soud, jak je podrobně rozvedeno shora, v napadených rozhodnutích obou soudů nižších stupňů, popř. v jejich postupu v rámci řízení, které vydání těchto rozhodnutí předcházelo, neshledal porušení zákona ve smyslu obviněným explicitně (výslovně) uplatněných dovolacích důvodů, ani jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nemohl být naplněn ani dovolatelem výslovně neuplatněný (nicméně v jím podaném dovolání implicitně vyjádřený) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. V. 4. Shrnutí 51. Nejvyšší soud po pečlivé analýze přiloženého spisového materiálu konstatuje, že Obvodní soud pro Prahu 1 se řádně vypořádal se skutkovými zjištěními, která vzešla z řádně provedených důkazů v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a ty poté vyhodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. ř., tedy nejen jednotlivě, ale rovněž v jejich vzájemných souvislostech. Následně prokázanému jednání přiřadil zcela přiléhavou právní kvalifikaci, se kterou vyjádřil bezvýhradný souhlas i Městský soud v Praze jako soud odvolací. 52. Ani Nejvyšší soud přitom v rámci skutkových závěrů, jakož ani v rámci aplikované právní kvalifikace jednání obviněného neshledal žádného pochybení. Stejně tak nebyl dovolacím soudem zjištěn jakýkoli nedůvodný zásah do ústavním pořádkem garantovaných základních práv obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces. V dovolání uplatněné námitky obviněného jsou pouze projevem jeho nesouhlasu s tím, k jakým skutkovým, popř. hmotněprávním závěrům dospěly soudy nižších stupňů. Soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací, se však v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, neboť jeho aktivním jednáním byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky aplikované skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. VI. Závěr 53. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu napadeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2025, č. j. 8 To 235/2025-369, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 8. 2025, č. j. 2 T 99/2024-340, v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného L. M. nedošlo ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m), l) tr. ř. k porušení zákona, pročež bylo jím podané dovolání v souladu s § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. 54. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.). V Brně dne 20. 5. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu