11 Tdo 361/2026-6228 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2026 o dovoláních obviněného 1. D. M t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, obviněného 2. F. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, obviněného 3. P. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a obviněného 4. O. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2025, č. j. 11 To 35/2025-5674, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích pod sp. zn. 63 T 4/2024, takto: I. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. M. a F. H. odmítají. II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. P. a O. P. odmítají. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 3. 2025, č. j. 63 T 4/2024-5091, uznal vinnými obviněné a) D. M. pod body I./7., 10., 11. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. b), c) tr. zákoníku, b) F. H. pod body I./12., 13., 18. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, c) P. P. · pod bodem I./1., 4., 6. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, · pod bodem II./2., 4. zločinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, · pod bodem V. přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 tr. zákoníku, · pod bodem VI. přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, a d) O. P. · pod bodem I./1. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, · pod bodem II./2.1. zločinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle § 286 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku. 2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný D. M. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a současně mu byl uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu. Obviněný F. H. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a současně mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Obviněný P. P. byl odsouzen za shora uvedené trestné činy a za sbíhající se přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 10. 2023, č. j. 31 T 83/2023-37, který mu byl doručen dne 19. 12. 2023, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl uložen peněžitý trest v celkové výši 20 000 Kč a trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Obviněný O. P. byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a dále mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Rovněž bylo rozhodnuto o zabrání věci obviněným P. a P. 3. Uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu obviněných B. Ž., M. H., H. M., I. S., R. Ch., M. K., P. H., M. B., J. Č. a B. B. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání B. Ž., M. H., I. S., R. Ch., M. B., D. M., F. H., J. Č., P. P., O. P., B. B. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (v neprospěch obviněného J. Č.). Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 9. 2025, č. j. 11 To 35/2025-5674 (dále jen „odvolací soud“), rozhodl konkrétně o odvoláních dovolatelů tak, že zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k obviněným D. M. a P. P. v celém výroku o trestu, ve vztahu k obviněnému F. H. ve všech výrocích jej se týkajících, tedy v celém výroku o vině a celém výroku o trestu, a ve vztahu k obviněnému O. P. v celém výroku o trestu a ve výroku o zabrání věci jeho se týkajícím. 5. Ohledně obviněného F. H. znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným pod body I./12. a 18. zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za což jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí a finanční hotovosti. 6. Stran obviněných D. M., P. P. a O. P. v rozsahu zrušení odvolací soud znovu rozhodl tak, že D. M. odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou a současně mu uložil trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Obviněného P. P. odsoudil za trestné činy, kterými byl uznán vinným napadeným rozsudkem krajského soudu a za sbíhající se přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 10. 2023, č. j. 31 T 83/2023-37, který mu byl doručen dne 19. 12. 2023, k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl uložen peněžitý trest v celkové výši 20 000 Kč a trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Obviněný O. P. byl vrchním soudem odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. 7. Odvolací soud opětovně rozhodl o zabrání ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. V celém výroku o vině u obviněných D. M., P. P. a O. P. a ve výroku o zabrání věci vztahujícím se k obviněnému P. P., naopak zůstal napadený rozsudek krajského soudu beze změn. 8. Přisouzených zločinů se obvinění dopustili zkráceně řečeno tím, že I. 1. B. Ž., P. P. a O. P. jako členové organizované skupiny působící na území České republiky a Slovenska, vedeni záměrem podílet se a profitovat na nezákonném obchodování s drogou kokain, a jako osoby vykonávající v organizované skupině dílčí úkoly směřující k uvedenému účelu, kdy O. P. působil jako kurýr kokainu pro objednatele, drogu přebíral od B. Ž., a následně ho předával P. P. za účelem předání objednateli, P. P. působil jako zprostředkovatel mezi O. P. a objednatelem, kdy předával pokyny k vyzvedávání zásilek od objednatele O. P., kokain přebíral od O. P. a předával ho objednateli, který jej následně přebíral a přechovával za účelem další distribuce na území České republiky, a zároveň předával O. P. za dovoz kokainu finanční odměnu od objednatele, a to ve dnech 13. 9. 2023, 25. 10. 2023 a 15. 11. 2023, kdy byl O. P. zastaven a kontrolován hlídkou Celní správy ČR, když uvedená droga byla poté zajištěna policejním orgánem, a takto nakládali celkem s 5,02 kg kokainu 4. J. Č. a P. P. společným jednáním od blíže nezjištěné doby do zadržení policejním orgánem dne 27. 11. 2023 ve sklepní kóji s označením S26, náležející k bytové jednotce č. 3 nacházející v 1. patře domu čp. XY ul. XY, Praha, za účelem distribuce dalším osobám přechovávali celkem 1.560,30 g drogy metamfetamin, 995,9 g drogy kokain, 555,9 g drogy ketamin a 215,94 g drogy extáze (MDMA), 6. P. P. v přesně nezjištěné době, nejspíše v letních měsících roku 2023, v Praze prodal osobě vystupující pod jménem J. N. (za použití § 55 odst. 2 tr. ř.) celkem 1.500 ks tablet drogy extáze (MDMA) s označením PANAMA a BUGATI za cenu 50 Kč za 1 tabletu, celkem tedy za částku 75 000 Kč, 7. B. Ž., M. H., M. B., D. M. v blíže nezjištěné době, nejspíše na přelomu roku 2022/2023 B. Ž. na základě předchozí objednávky M. B. dovezl drogu metamfetamin v množství 100 g, kterou následně předal M. B., tento ji následně za částku 65 000 Kč v Pardubicích prodal M. H., který drogu postupně po menších množstvích většinou 5 až 10 g prodal D. M. celkem za částku 100 000 Kč, přičemž D. M. uvedenou látku prodával blíže nezjištěným koncovým uživatelům za blíže nezjištěné částky, v blíže nezjištěný den měsíce března 2023 B. Ž. na základě předchozí objednávky M. B. dovezl drogu metamfetamin v množství 100 g, kterou následně v Pardubicích prodal M. H. za částku 65 000 Kč, přičemž obchod zprostředkoval M. B., přičemž M. H. drogu postupně po menších množstvích většinou 5 až 10 g prodal D. M. celkem za částku 100 000 Kč, přičemž D. M. uvedenou látku prodával blíže nezjištěným koncovým uživatelům za blíže nezjištěné částky, 10. M. H. a D. M. dne 20., 21., 22. a 26. 1. 2024 ve svém bytě v Pardubicích na adrese XY, M. H. prodal D. M. 5 g, 26 g, 5g a 5g drogy metamfetamin celkem za částku 5 000 Kč, 26 000 Kč, 5 000 Kč a 5 000 Kč a D. M. následně drogu prodal dalším nezjištěným koncovým uživatelům, 11. D. M. v blíže nezjištěné době, nejspíše od počátku roku 2023 do 13. 2. 2024 na různých místech v Pardubicích v přesně nezjištěném počtu případů prodal většinou v množství 1 g v celkovém množství nejméně 10 g za částku nejméně 20 000 Kč drogu metamfetamin J. S., 12. B. Ž. a F. H. dne 14. 10. 2023 B. Ž. na základě předchozí objednávky F. H. dovezl 100 g drogy metamfetamin, kterou téhož dne v Brně prodal F. H. za částku 2 400 eur, a F. H. následně tuto drogu prodal za blíže nezjištěných okolností dalším odběratelům, mezi něž v dané době patřil i A. S., dne 28. 11. 2023 B. Ž. na základě předchozí objednávky F. H. dovezl 100 g drogy metamfetamin, kterou téhož dne na parkovišti obchodního domu XY v Pardubicích, prodal F. H. za částku 2 400 eur, a F. H. následně tuto drogu prodal za blíže nezjištěných okolností dalším odběratelům, mezi něž v dané době patřil i A. S., 18. F. H. v blíže nezjištěné době na přelomu let 2022 a 2023 v obci XY prodal ve 2 případech drogu metamfetamin v množství vždy 0,5 g za částku 1 000 Kč, celkem tedy 1 g metamfetaminu za částku 2 000 Kč R. C., v blíže nezjištěné době, nejspíše od začátku roku 2023 do února 2024, v obci XY v blíže nezjištěném počtu případů zdarma a v 1 případě za částku 500 Kč poskytl drogu marihuanu v celkovém množství 30 g M. S., v blíže nezjištěné době, nejspíše od poloviny roku 2022 do února 2024, na různých místech, zejména v XY, v blíže nezjištěném počtu případů prodal drogu metamfetamin v celkovém množství nejméně 400 g, tedy v průměru 20 g měsíčně, za cenu 1 500 – 1 800 Kč za 1 g, celkem tedy za částku asi 600 000 Kč, A. S., v blíže nezjištěné době od podzimních měsíců roku 2023 do 9. 3. 2024 na různých místech, zejména v obci XY, v blíže nezjištěném počtu případů prodal drogu marihuanu v celkovém množství nejméně 150 g za průměrnou cenu 120 – 130 Kč za 1 gram, celkem tedy za částku 15 000 – 20 000 Kč, L. J., v blíže nezjištěné době na přelomu let 2022 a 2023 v obci XY prodal 5 g drogy marihuany za cenu 120 Kč za 1 gram M. G., v blíže nezjištěné době od podzimních měsíců 2023 do 9. března 2024 v obci XY prodal v blíže nezjištěném počtu případů celkem asi 30 g marihuany za cenu 100 Kč za 1 g T. B., v období od Vánoc 2022 do září 2023 v obci XY daroval v blíže nezjištěném počtu případů celkem nejméně 10 g marihuany L. S., od blíže nezjištěné doby do zadržení policejním orgánem dne 9. 3. 2024 ve svém bydlišti v rodinném domě za účelem distribuce dalším osobám přechovával celkem 4,19 g drogy kokain, 1 680 g pryskyřice z konopí - drogy hašiš, 17 ks cukrovinek o hmotnosti 73,34 g s obsahem psychotropní látky delta-9-THC, celkem 1 156,27 g drogy marihuany a 3,89 g drogy extáze (MDMA), II. 2. B. Ž., P. P. a zčásti O. P. jako členové organizované skupiny působící na území České republiky a Slovenska, vedeni záměrem podílet se a profitovat na nezákonném obchodování s tabletami s obsahem efedrinu či pseudoefedrinu, a jako osoby vykonávající v organizované skupině dílčí úkoly směřující k uvedenému účelu, kdy O. P. působil jako kurýr tablet pro objednatele, tablety přebíral od B. Ž., a následně je předával P. P. za účelem předání objednateli, P. P. působil jako zprostředkovatel mezi O. P. a objednatelem, kdy předával pokyny k vyzvedávání zásilek od objednatele O. P., tablety přebíral od O. P. nebo je sám odebíral od B. Ž. a předával je objednateli, který je následně přebíral a přechovával za účelem další distribuce na území České republiky, a zároveň předával O. P. za dovoz tablet finanční odměnu od objednatele, přičemž všichni jmenovaní takto činili s vědomím, že obchodované tablety budou užity jako základní výrobní surovina pro výrobu drogy metamfetamin, a to tak, že poté, co blíže nezjištěná osoba – objednatel, blíže nezjištěného dne učinila objednávku požadovaného množství tablet u jeho dodavatele na Slovensku, 2.1. B. Ž., P. P. a O. P. B. Ž. převzal od R. B. 2 zavakuované plastové pytle obsahující celkem 20 kg vyloupaných tablet Rinasek s označením M1 s deklarovaným obsahem 60 mg pseudoefedrinu hydrochloridu v 1 tabletě, tablety jakožto kurýr dovezl na základě jeho pokynu dne 2. 11. 2023 a v Jihlavě na benzínové čerpací stanici Mol, XY, předal O. P., který tablety na základě předchozího pokynu objednatele zprostředkovaného P. P., následně v Praze, městské části XY, předal P. P., který je následně předal objednateli, přičemž O. P. za dovoz tablet obdržel odměnu ve výši 50 000 Kč, když z uvedeného množství tablet za použití dalších pomocných látek a výrobou tzv. českou cestou lze vyrobit nejméně 3 502,2 g metamfetaminu hydrochloridu, 2.2. B. Ž. a P. P. B. Ž. převzal od R. B. zavakuované plastové pytle obsahující celkem 20 kg vyloupaných tablet Rinasek s označením M1 s deklarovaným obsahem 60 mg pseudoefedrinu hydrochloridu v 1 tabletě, tablety jakožto kurýr dovezl na základě jeho pokynu dne 24. 9. 2023 a v Praze na parkovišti v ul. XY před domem č.p. XY předal P. P., který v úmyslu doručit je objednateli převážel tablety ve vozidle Mercedes Benz GLC 250 D rzv. XY, přičemž byl v 15:49 hodin v Praze na benzínové čerpací stanici RobinOil v ul. XY zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, která následně vozidlo s v něm uloženými tabletami zajistila a umístila na odstavné parkoviště, kde tablety na základě objednávky P. P. neustanovená osoba z vozidla odcizila, když následně tablety byly dalšími osobami prodány na nelegálním trhu, když z uvedeného množství tablet za použití dalších pomocných látek a výrobou tzv. českou cestou lze vyrobit nejméně 3.502,2 g metamfetaminu hydrochloridu, 4. P. P. od přesně nezjištěné doby, nejspíše od jarních či letních měsíců 2023, do října 2023 na různých místech České republiky prodal nejméně ve 3 případech osobě vystupující pod jménem J. N. (§ 55 odst. 2 tr. ř.) celkem nejméně 28,5 kg tablet léčiva Rinasek s označením M1 s deklarovaným obsahem 60 mg pseudoefedrinu hydrochloridu v 1 tabletě, jednal tak s vědomím, že obchodované tablety budou užity jako základní výrobní surovina pro výrobu drogy metamfetamin, přičemž z uvedeného množství 28,5 kg tablet za použití dalších pomocných látek a výrobou tzv. českou cestou bylo možno vyrobit nejméně 4.990,64 g metamfetaminu hydrochloridu, V. P. P. od blíže nezjištěné doby do 27. 11. 2023 v bytové jednotce č. 311 na adrese XY, Praha, přechovával za účelem vlastního užití při cvičení v kulturistice 1 ks originálního balení s nápisem ,,BIONICHE PHRAMA Enanta-Med testosterone“, které obsahovalo skleněnou vialku s látkou testosteron o objemu 9,4 ml, 1 ks originálního balení s nápisem ,,BIONICHE PHRAMA Susta-Med testosterone“, které obsahovalo skleněnou vialku s látkou testosteron o objemu 9,4 ml, 1 ks originálního balení s nápisem ,,Nandrolone Decanoate KENWOO PHRAMA“, které obsahovalo skleněnou vialku s látkou testosteron o objemu 10,0 ml, VI. P. P. blíže nezjištěného dne, nejspíše 25. 11. 2023, si nezjištěným způsobem opatřil a do 27. 11. 2023 ve vozidle tov. zn. BMW 320D, reg. zn. XY, které sám užíval, přechovával střelbyschopnou palnou střelnou zbraň - samonabíjecí pistoli značky Echeverria S.A., model Vesta, ráže 6,35 Browning, bez výrobního čísla, včetně 6 ks střeliva ráže 6,35 Browning uložených v těle zbraně, přestože nikdy nebyl držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní licence a tuto zbraň nezaregistroval. II. Dovolání a vyjádření k nim 9. Proti rozsudku odvolacího soudu podali obvinění D. M., F. H., P. P. a O. P. prostřednictvím svých obhájců dovolání. 10. Obviněný D. M. uplatnil dovolací důvody zakotvené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 11. Dovolatel konkrétně sporoval naplnění znaku „značného rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Soudy dospěly k závěru, že měl neoprávněně distribuovat celkové množství cca 241 g metamfetaminu, což nemá oporu v provedeném dokazování a je v extrémním rozporu s realitou. Z provedeného dokazování, zejména z prostorových odposlechů a nahrávek, je prokazatelně doloženo pouze to, že dovolatel nakládal s množstvím 41 g metamfetaminu (konkrétně dílčí předání v lednu 2024 v celkové výši 41 g), k čemuž se v konečném důsledku dovolatel též doznal. Závěr soudů, že dovolatel převzal od odsouzeného H. a následně distribuoval dalších 200 g drogy (zejména v rámci skutku pod bodem I.7.), je pak založen pouze na domněnkách a nepřímých důkazech. Nebylo však přesně zjištěno, kolik gramů drogy měl dovolatel od odsouzeného H. přesně získat, natož to, že by takto získanou drogu někomu dalšímu distribuoval. K tomuto neexistuje žádný přímý důkaz. Dovolatel metamfetamin užíval také sám, a to i se svojí tehdejší přítelkyní M. S ohledem na závislost dovolatele a dalších odsouzených musela být nepochybně podstatná část uváděného množství odsouzenými spotřebována pro vlastní potřebu. Pokud by soudy správně aplikovaly zásadu in dubio pro reo, nemohly dospět k závěru, že mělo dojít k distribuci drogy tzv. ve „značném rozsahu“. 12. Následně dovolatel namítal nepřiměřenost uloženého trestu, který je v extrémním rozporu se zásadou přiměřenosti a humánnosti trestních sankcí (§ 38 tr. zákoníku). Odvolací soud sice snížil trest odnětí svobody na 4 roky, avšak dostatečně nezohlednil kumulativní dopad dalších rozhodnutí (usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 1. 2026, č. j. 0 PP 29/2022-300, dle něhož dovolatel vykoná zbytek trestu odnětí svobody v trvání 27 měsíců). Kumulovaný trest 6 let a 3 měsíce je zcela nepřiměřený vzhledem k reálné společenské škodlivosti jednání dovolatele, který se na trestné činnosti podílel jako koncový článek závislý na drogách, a nikoliv jako organizátor či velkoobchodník. 13. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2025, sp. zn. 11 To 35/2025, a to v napadených výrocích týkajících se jeho osoby, a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. 14. Obviněný F. H. podal dovolání do výroku o vině pod bodem I/18. a celého výroku o trestu, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 15. Upozornil, že ačkoliv A. S. vypovídal v procesním postavení svědka, není možné zapomínat, že byl spolupachatelem obviněného H., od něhož nakoupený pervitin dále distribuoval, a byl pouze souzen v samostatném řízení. Soudy nižších stupňů nevěnovaly žádnou pozornost tomu, že výpověď spolupachatele trestné činnosti je třeba podrobit vyšší míře kritiky, považovat ji toliko za nepřímý důkaz a pokusit se verifikovat takovou výpověď jinými, nepřímými důkazy. Žádný z provedených důkazů se netýká prokázání viny prodeje 400 g pervitinu svědkovi S. Soudy pouze nekriticky převzaly verzi svědka S. S ohledem na nutnost verifikovat svědeckou výpověď spolupracujího obviněného nebo svědka, který je spolupachatelem trestné činnosti, ke které vypovídá, odkázal dovolatel na rozsudek ESLP ve věci „Adamčo proti Slovenské republice“, stížnost č. 45084/14, ze dne 12. 11. 2019, a rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ve věci „Vasaráb a Paulus proti Slovenské republice, stížnost č. 28081/19 a 29664/19, ze dne 15. 12. 2022. Ani jeden za soudů navíc nevysvětlil, kde by obviněný získal 400 g metamfetaminu, neboť provedeným dokazováním bylo postaveno na jisto pouze to, že dovolatel získal od spoluobviněného Ž. toliko 200 g metamfetaminu, které následně prodal A. S. Původ zbývajících 200 g metamfetaminu tak zůstává záhadou. Na závěr obviněný poukázal i na podstatnou změnu výpovědi svědka S., který v přípravném řízení v procesním postavení obviněného nejprve vypověděl, že měl od obviněného převzít max. 130 g metamfetaminu, pročež později v procesním postavení svědka svou výpověď změnil a uvedl, že měl od obviněného převzít 400 g metamfetaminu. Dále svědek S. podepsal obhájci obviněného čestné prohlášení, ve kterém změnu výpovědi vysvětlil a uvedl, že správná je pouze původní verze. Odvolací soud však odmítl svědka S. vyslechnout a označil změnu výpovědi „a priori“ za účelovou. Na základě výše uvedeného dospěl obviněný k závěru, že postupem soudů nižších stupňů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. 16. Dovolatel dále vyzdvihl, že ostatní svědci si nejsou jistí, že se ve všech případech muselo jednat o tzv. ostrou marihuanu. Soud prvního stupně obstaral na poslední chvíli lékařské potvrzení, ze kterého vyplývá, že průměrný kuřák marihuany pozná, zda se jedná o marihuanu s obsahem THC či CBD, které procesním stranám předložil na posledním hlavním líčení. Takový postup však obviněný považuje za rozporný se zásadou kontradiktornosti a rovnosti zbraní. Soud sice může obstarat a provést důkaz, který strana nenavrhla, ale toliko v případě, aby rozhodl spornou situaci. Není však přípustné, aby soud obstarával a prováděl důkaz, na který obžaloba vůbec nepoukazovala. I tímto postupem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. 17. Přístup a znalecké zkoumání jeho tabletu a stolního PC policejním orgánem představuje nezákonný postup, kterým byly porušené čl. 4 odst. 1 písm. c) a čl. 13 a 54 směrnice č. 2016/680 ze dne 26. 4. 2016, jako i čl. 7, 8, 47, 52 odst. 1 Listiny práv EU. Dovolatel odkázal na rozsudek ESLP „Cviková proti Slovenské republice“, č. stížnosti 615/21, ze dne 13. 6. 2024, a rozsudek SDEU (velkého senátu) ve věci č. C-548/21, ze dne 4. 10. 2024. 18. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že vůči němu nebylo zahájené trestní stíhání pro některá z dílčích jednání. Odvolací soud tuto námitku vypořádal tak, že není důvodná, neboť skutek je třeba právně kvalifikovat jako trvající trestný čin, pročež má postačovat toliko prostá změna právní kvalifikace. Tento závěr odvolacího soudu považuje obviněný za chybný. Za vinu je mu kladen nákup a prodej 400 g metamfetaminu a dále nákup a prodej marihuany s obsahem delta 9 THC. Jednotlivé skutky jsou v obžalobě, v rozsudku soudu prvního stupně i odvolacího soudu řádně vymezeny co do data a místa jejich spáchání. Obviněný tak setrvává na svém názoru, že výše uvedeným postupem odvolacího soudu byl porušen zákon v § 2 odst. 1 a § 176 odst. 2 tr. ř. v neprospěch jeho osoby. 19. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 11 To 35/2025, ze dne 4. 9. 2025, a to v celé části pod bodem I/18, podle § 265k odst. 2 věta druhá tr. ř. zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 20. Obviněný P. P. uplatnil dovolací důvod vymezený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 21. Odvolacímu soudu vyčetl, že se nevypořádal s námitkami obhajoby týkajícími se právní kvalifikace spočívající v závěru, že dovolatel čin spáchal ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Skutečnost, že ve věci je stíhán větší počet osob, ještě neznamená, že se jedná o organizovanou skupinu. V případě obviněného se jednalo pouze o znalost tzv. dodavatele a tzv. odběratele. Jiné osoby neznal, neměl informace o celé struktuře. Tato skutečnost je patrna z výpovědi ostatních aktérů, ale zejména z policejních informací a protokolů, kdy dovolatel byl dlouhodobě monitorován a tyto informace nesvědčí o jeho hlubším napojení na jiné osoby. Je zjevné, že dovolatel a spoluobviněný P. se účastnili distribuce drog, avšak bez znalosti celé struktury skupiny a jejich jediným motivem byl „zisk“ z vlastní činnosti, a nikoliv zapojení se do struktur celé skupiny. Dovolatel rovněž rozporoval právní kvalifikaci přeshraničního působení. Naskýtá se otázka, zda v rámci spojené Evropy není přesun mezi jednotlivými evropskými státy, které jsou součástí Evropské unie, příliš extenzivním výkladem považujícím takové překročení státní hranice za působení ve více státech. Podle názoru dovolatele soud při posuzování jak organizované skupiny, tak i v případě jeho vědomosti, neměl k dispozici jednoznačné podklady o tom, že se účastní jednání, které překračuje hranice České republiky. 22. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil výrok rozsudku Vrchního soudu v Praze ve výroku o vině a trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, pokud se toto týká dovolatele, a vrátil věc Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 23. Obviněný O. P. uplatnil ve svém mimořádném opravném prostředku dovolací důvody upravené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. 24. Dovolatel konkrétně namítal, že popis skutku, kterým byl uznán vinným, neodpovídá výsledku dokazování a je s ním v rozporu. Soud prvního stupně účelově využil svědectví R. B., aby udržel domněnku o jakési organizované skupině, působící na území více států. To však bez toho, aniž by byl tento svědek jakkoliv stíhán za účast v této skupině. Dovolatel zboží přebíral od spoluobviněného Ž., nezná a nikdy se neviděl a nekomunikoval s osobou R. B., ani s nikým, kdo by se jmenoval T. Údajné zapojení R. B. do projednávané trestní věci je založeno pouze a jedině na výpovědi spolupracujícího B. Ž., a to bez existence jiných důkazů. Dovolatel nemohl být srozuměn s tím, že B. Ž. přijížděl ze Slovenska, nebyla mu známá okolnost jakékoliv mezinárodní skupiny osob. Sám působil pouze jako kurýr, který se pohyboval výlučně na území České republiky. V trestním spise není žádný důkaz o tom, že by si měl být vědom nejen toho, že existuje nějaká organizovaná skupina, ale že by měla taková skupina působit mimo území České republiky. Ad absurdum by v případě dovozu prekursoru z jiného státu mohl naplnit tuto kvalifikovanou skutkovou podstatu téměř každý pachatel. Dovolatel se tak domnívá, že jeho jednání mělo být posouzeno podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. ř., neboť nebylo prokázáno, že by se podílel na trestné činnosti jako člen mezinárodní organizované skupiny. 25. Navíc soudy nižších stupňů nebylo provedeno vyhodnocení obsahu komunikace mezi ním a spoluobviněným P. Konkrétní návrh na provedení tohoto důkazu byl podán již dne 11. 3. 2025. 26. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud ohledně něj zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 9. 2025, č. j. 11 To 35/2025-5674, jakož i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 21. 3. 2025, č. j. 63 T 4/2024-5091, a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. 27. K dovolání obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Upozornil, že poukazují-li někteří obvinění na údajné pochybnosti o jejich vině, je nutno připomenout, že Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi v zásadě nepřipouští, aby bylo uplatnění procesní zásady in dubio pro reo zkoumáno v dovolacím řízení a odkázal na ustálenou judikaturu. 28. K dovolání D. M. uvedl, že námitky, které uplatnil, nelze považovat za obsahově odpovídající jím uplatněným, ale ani jiným zákonným dovolacím důvodům. Za tzv. zjevný rozpor nelze považovat to, že určitá dokazovaná skutečnost je prokázána pouze důkazy nepřímými, neboť tím není nijak snížena hodnota takových skutkových zjištění, existence nepřímých důkazů v tomto směru pouze klade vyšší nároky na hodnotící činnost soudů, čemuž ovšem soudy v předkládané věci dostály. Za námitku odpovídající uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu nelze považovat ani výtku dovolatele, že by měl být od rozsahu distribuovaného množství odečten objem, který obviněný užil pro vlastní potřebu. Jde o námitku hmotněprávní povahy pouze zdánlivě, neboť se opírá jen o skutkové tvrzení dovolatele. Takové námitce by však nebylo možno přitakat ani z hlediska věcného, protože jednočinný souběh trestných činů podle § 283 a § 284 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025) je vyloučen. 29. Zpochybňuje-li obviněný výši uloženého trestu, ani v tomto směru jeho námitky neodpovídají žádnému zákonnému dovolacímu důvodu. Dovolateli byl uložen trest výrazněji v dolní polovině zákonné trestní sazby určené pro uvedený zvlášť závažný zločin. Při zohlednění nařízení výkonu zbytku trestu uloženého za předcházející trestnou činnost, z jehož výkonu byl dříve podmíněně propuštěn, nelze hovořit o trestu zjevně nespravedlivém či nehumánním, neboť celková délka takto vykonávaného trestu jen nepatrně převyšuje polovinu zákonné trestní sazby za uvedený zločin. 30. Námitky obviněného F. H. rovněž zcela nekorespondují s vymezením jím uplatněných dovolacích důvodů. Výpověď svědka A. S. byla i na pozadí jeho vlastního trestního stíhání hodnocena náležitě kriticky a lze přitom odkázat na podrobné hodnotící pasáže ve vztahu k tomu svědkovi v napadeném rozsudku. (srov. body 206., 212. – 214. odůvodnění napadeného rozsudku). Soudy se přitom přesvědčivým způsobem vypořádaly i s předloženým čestným prohlášením. Též se náležitě zabývaly obhajobou obviněného, že měl distribuovat konopí obsahující legální kanabinoid CBD, považovaly však tuto obhajobu provedeným dokazováním za vyvrácenou. 31. Pokud tento obviněný dále namítá vady dokazování související se zkoumáním zajištěné elektroniky, poukázav na směrnici č. 2016/680 a s ní související judikaturu Soudního dvora EU, nelze se s ním ztotožnit. Zajištění takové (nespecifikované) elektroniky nemohlo mít důkazní význam ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť ten se týká jen důkazů podstatných pro rozhodná skutková zjištění. Závěrům obviněného přitom není možno přisvědčit ani z hlediska věcného, neboť skutkové okolnosti případu č. C-548/21 byly zásadně odlišné. V nyní předkládané věci byla totiž obviněnému i podle jeho vlastního tvrzení dotčená elektronika zajištěna v rámci domovní prohlídky. Již z toho nutně vyplývá, že se tak stalo na podkladě odůvodněného příkazu soudce, tj. v mezích vyplývajících z uvedeného rozhodnutí Soudního dvora EU. Ostatně k tomu lze podpůrně odkázat i na nynější právní úpravu v § 113a odst. 5 písm. b) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2026, jež výslovně z požadavku na odůvodněný příkaz soudce k průniku do elektronického zařízení vylučuje zařízení zajištěná právě při domovní prohlídce. Uvedená námitka tak neodpovídá hypotéze uplatněného dovolacího důvodu, a i kdyby tomu tak – ryze hypoteticky – bylo, jednalo by se o námitku zjevně neopodstatněnou. 32. Ne zcela logicky obviněný řadí pod hmotněprávní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ryze procesní námitku poukazující na údajnou absenci zahájení trestního stíhání ve vztahu k dílčím částem jednání. Ani tato námitka totiž citovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá, stejně jako neodpovídá ani jinému zákonnému důvodu dovolání. Zároveň i zde jde o námitku opakovanou, jíž se přitom zcela příkladně zabýval odvolací vrchní soud, který na podkladě velmi pečlivého rozboru dosavadní judikatury zcela správně dovodil, že pro jednání, které je částí trvajícího skutku, pro který již bylo trestní stíhání zákonným způsobem zahájeno, již není namístě postupovat podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř. V zájmu zachování práv obviněného praxe dovodila pro takové případy postup spočívající v tzv. upozornění na změnu skutkových okolností za přiměřeného použití § 160 odst. 6 tr. ř. 33. K dovolání obviněného P. P. státní zástupce uvedl, že jeho námitky odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, odvíjí je však od vlastního výkladu znaku „organizované skupiny“. Ze skutkových zjištění je patrné, že obviněný P. P. měl náležitou představu o vztazích v rámci skupiny, včetně jejího přeshraničního charakteru. Lze se přitom ztotožnit s poznámkou odvolacího vrchního soudu, že obdobná odvolací námitka obviněného směřuje spíše ke zpochybnění odlišného znaku „organizovaná zločinecká skupina“ ve smyslu § 129 trestního zákoníku, což se však obviněného nijak netýká (srov. bod 274. odůvodnění napadeného rozsudku). 34. Poukazuje-li tento obviněný na existenci Evropské unie jakožto prostoru svobody pohybu osob, z čehož dovozuje nutnost přehodnotit stávající výklad znaku ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech v případech drogových obchodů mezi členskými státy, nelze se s ním ztotožnit. K tomu lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010. Není-li za současného právního rámce zcela sjednoceno potírání drogové trestné činnosti mezi členskými státy a jednotlivé národní orgány nemohou účinně proti takové drogové trestné činnosti zasahovat i na území jiných členských států, má dosavadní výklad přeshraničního charakteru uvedeného znaku zjevnou logiku. 35. K dovolání obviněného O. P. státní zástupce poznamenal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatnil tento dovolatel nesprávně, neboť z výroku napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací vrchní soud řádně projednal odvolání tohoto obviněného, přičemž na jeho podkladě přezkoumal všechny napadené výroky a přikročil i k modifikaci výroku o trestu. Pakliže odvolání obviněného nezamítl, není dán předpoklad pro uplatnění uvedeného dovolacího důvodu. Tato formální nesprávnost podaného dovolání však nemá vliv na posouzení jeho obsahu. Zpochybňuje-li obviněný svou vědomost o přeshraničním charakteru jím páchané trestné činnosti, jedná se o námitku opakovanou, s níž se již zcela vyčerpávajícím způsobem vypořádal odvolací vrchní soud. 36. Pakliže dovolatel namítal, že při přijetí závěrů odvolacího vrchního soudu by bylo nutno znak ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech dovozovat v každém případě distribuce drogy prokazatelně zahraničního původu, jakou je právě kokain, je na místě konstatovat, že takový zobecňující závěr odvolací vrchní soud neučinil. 37. Za formálně odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat zmínku obviněného, že byl opomenut jeho důkazní návrh na vyhodnocení komunikace mezi ním a spoluobviněným P. P. Obviněný uvedený důkazní návrh relevantně nevznesl, jak na to přiléhavě odvolací vrchní soud poukázal, sám se potom s uvedeným návrhem dostatečným způsobem vypořádal. Za opomenutý důkaz ve smyslu práva obviněného na spravedlivý proces či z hlediska uplatněného dovolacího důvodu se tak nejednalo. 38. Dovolání obviněných D. M. a F. H. podle názoru státního zástupce obsahově nenaplňují žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Oproti tomu dovolání obviněných P. P. a O. P. státní zástupce v tom rozsahu, v jakém odpovídají některým z uplatněných dovolacích důvodů, hodnotí jako zjevně neopodstatněná. Po zvážení shora uvedených skutečností proto státní zástupce navrhl, aby takto formulovaná dovolání Nejvyšší soud odmítl v případě obviněných D. M. a F. H. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a v případě obviněných P. P. a O. P. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. III. Přípustnost dovolání 39. Dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňují obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 40. V prvé řadě je nutno zmínit, že dovolací výhrady jsou z podstatné části opakováním námitek vznášených již v odvolacím řízení, stejně jako v řízení před soudem prvního stupně. Druhostupňový soud na ně dostatečně reagoval, vypořádal se s nimi a obviněným poskytl náležité vysvětlení, proč jim nedal za pravdu. Na jeho argumentaci lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se – jde-li vůbec o námitky podřaditelné pod některý z dovolacích důvodů – zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné. 41. Obvinění založili svá dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení, zda vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání, zda jim lze přiznat opodstatněnost a zda jsou tudíž způsobilé vyústit v požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněnými označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] a · bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. , aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písmenech a) až l) tr. ř. [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.]. IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 42. Současné znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. 43. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě nelze podřadit žádnou z námitek obviněných M., H. ani P. (obviněný P. skutkové námitky nevznášel). Jakkoli lze v rámci uvedeného dovolacího důvodu uplatnit námitky skutkové povahy, Nejvyšší soud jako soud dovolací není jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu. Dovolání je určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů, ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). 44. V obecné rovině přitom platí, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění i) postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nebo ii) nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo iii) jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). 45. Dovolatelé M., H. a P. však ve svém mimořádném opravném prostředku v podstatě pouze polemizují s hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů. Jejich výhrady fakticky představují pouhé subjektivní stesky nad tím, že soudy důkazy vyhodnotily jinak, než by si oni představovali či přáli. Dovolatelé tuto polemiku budují metodou separace jednotlivostí, nezřídka i zcela marginálních, které vyzdvihují a ze sebemenší (ačkoli pochopitelné a logicky vysvětlitelné) odchylky v detailu dovozují dalekosáhlé závěry, jimiž se pokouší zpochybnit nosné informace pramenící z provedeného dokazování. Soudy vyčerpávajícím způsobem hodnotily provedené důkazy, kdy širokospektrálně posuzovaly všechny jejich aspekty jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemném souhrnu. Na tyto informace přitom nenahlížely pouze izolovaně či jednotlivě, ale komplexně vyhodnocovaly veškeré zjištěné okolnosti, které posuzovaly i v jejich vzájemné provázanosti. Právě, a především takový komplexní náhled, jim pak umožnil složit mozaiku do sebe navzájem zapadajících informací, které by jinak při separátním náhledu na ně mohly umožňovat více výkladových variant. Takové oddělené optiky se nesprávně domáhají obvinění, kteří se upínáním na teoreticky možné eventuality určité jednotlivosti snaží vyvolat dojem masivních nesrovnalostí v celku. Obviněným tak nelze přitakat v námitce o nedostatečnosti či selektivnosti hodnotících úvah soudů, natož pak v tom, že by označovali rozpor (tím méně zjevný) mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. 46. Obviněný M. se takto domáhá jiného závěru o množství jím distribuovaného pervitinu, než jaký učinily soudy nižších stupňů. Činí tak budováním konstrukce o tom, že v obstaravatelském řetězci jak jeho dodavatel H., tak on sám nějaké (jím ani nespecifikované) množství drogy sami spotřebovali, než přistoupili k její distribuci. Soudy však tuto konstrukci odmítly jako nepřesvědčivou a přiléhavě poukázaly jak na to, že M. H. není náruživý konzument drogy, tak na skutečnost, že spolupráce M. H. s dovolatelem M. byla dlouhodobá, intenzivní a cílící na výdělek. Odmítly proto nelogickou verzi, že by jeden či druhý tento záměr torpédovali tím, že by umenšovali množství zobchodovatelného zboží jeho „projídáním“. Dovolatel se tedy mýlí, tvrdí-li, že absentují důkazy o jím distribuovaném množství, neboť o ty soudy opřely svá skutková zjištění (viz body 16. až 18. odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu a body 159. až 161. odůvodnění rozsudku soudu odvolacího). Naopak, pokud nějaké důkazy absentují, tak jsou to pouze hypotetické či eventuální důkazy o potencionální, nepodložené a dovolatelem ani konkrétněji netvrzené samokonzumaci. 47. Obviněný H. popsanou metodou polemizuje jednak s hodnocením věrohodnosti svědka A. S. – poukazem na to, že fakticky je A. S. spolupachatelem, dále že změnil svou účastnickou výpověď (v pozici obviněného v samostatném řízení) oproti výpovědi svědecké v nynější trestní věci i následně oproti svému čestnému prohlášení, a konečně že měl-li A. S. dodat 400 g pervitinu, pak není prokázán zdroj, z něhož by mohl takovou dodávku uspokojit, když najisto je prokázán pouze odběr 200g drogy od B. Ž. pod bodem I/12 rozsudku prvostupňového soudu – a jednak se závěrem, že nedistribuoval marihuanu s obsahem CBD, ale s účinnou látkou THC. Se všemi těmito okruhy se však soudy nižších stupňů vyrovnaly a dovolatel pouze požaduje, aby jejich hodnocení bylo jiné. 48. Odvolací soud konkrétně v bodech 212. a 214. odůvodnění rozsudku odkázal na závěry soudu prvního stupně, které potvrdil a navázal uvedením, že obhajoba navrhla provést opětovný výslech svědka A. S., pro takový postup ale odvolací soud neshledal opodstatnění. Svědek byl v řízení před soudem vyslechnut v hlavním líčení. Jelikož využil práva nevypovídat, byla čtena jeho procesně použitelná výpověď z přípravného řízení, o jejíž hodnověrnosti není důvod pochybovat. Obhajoba sice souběžně s uvedeným důkazním návrhem předložila i čestné prohlášení svědka, který v něm zpochybnil svou shora zmíněnou výpověď s odkazem na okolnosti, za nichž vznikla. Toto prohlášení odvolací soud vyhodnotil jako zjevně účelové jak proto, že vzniklo po setkání svědka (který byl propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody) s obviněným (což obviněný připustil při své výpovědi v odvolacím řízení), tak proto, že svědek v něm uvedl stran svého výslechu informace, které vyznívají velmi nepřesvědčivě, respektive jsou přímo v rozporu s obsahem spisu. 49. S ohledem na nutnost verifikovat svědeckou výpověď spolupracujího obviněného nebo svědka, který je spolupachatelem trestné činnosti, ke které vypovídá, odkázal dovolatel na rozsudek ESLP ve věci „Adamčo proti Slovenské republice“, stížnost č. 45084/14, ze dne 12. 11. 2019, a rozsudek ESLP ve věci „Vasaráb a Paulus proti Slovenské republice“, stížnost č. 28081/19 a 29664/19, ze dne 15. 12. 2022. 50. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné připomenout závěry rozsudku ESLP ze dne 12. 11. 2019, ve věci „Adamčo proti Slovensku“, č. 45084/14, v němž stěžovatel namítal, že jeho odsouzení se v podstatné míře zakládalo na důkazu poskytnutém svědkem, který byl podle stěžovatelova názoru falešně motivován, aby svědčil proti stěžovateli (změnil výpověď a stěžovatele označil jako pachatele vraždy) výměnou za jeho beztrestnost. ESLP ve výše citovaném rozhodnutí v obecné rovině konstatoval, že „použití výpovědí, které svědci poskytli výměnou za jejich beztrestnost nebo jiné výhody, může zpochybnit spravedlivost řízení proti obviněnému a může vyvolat závažné otázky v tom ohledu, že takové výpovědi jsou již ze samotné jejich podstaty manipulovatelné a mohou být poskytnuty výlučně s cílem získat výhody za ně nabízené anebo s cílem osobní pomsty. Riziko, že osoba může být obviněna a odsouzena na základě neověřených tvrzení, která můžou být učiněna ze zištných důvodů, nesmí být podceňováno“ (srov. bod 59. citovaného rozsudku). V případě daného stěžovatele pak ESLP shledal, že závěr vnitrostátních soudů, že svědek nezískal žádnou výhodu, byl v rozporu s následným vývojem v podobě zrušení rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, podle kterého měl spáchat trestný čin křivé výpovědi, a zastavení jeho trestního stíhání pro trestný čin vraždy osoby, jímž byl uznán vinným stěžovatel, k čemuž došlo výlučně výměnou za jeho svědectví. Dále poznamenal, že „intenzita přezkumu vyžadovaného ve vztahu k důkazu poskytnutému spolupachatelem je přímo úměrná významu výhody, kterou tento spolupachatel získal výměnou za důkaz, který poskytne“ a shledal, že v posuzovaném případě výhoda, kterou svědek získal, přesáhla snížení trestu anebo finanční výhodu, jelikož prakticky představovala beztrestnost za zločin vraždy. Současně dodal, že nadto všechna rozhodnutí týkající se trestního stíhání svědka, byla přijata výlučně v rámci pravomoci státního zastupitelství bez jakékoliv soudní kontroly (srov. body 12. a 13. citovaného rozsudku ESLP). 51. Ve věci „Vasaráb a Paulus proti Slovenské republice“, č. stížnosti 28081/19, 29664/19 ESLP taktéž zdůraznil potřebu prověřování výpovědí svědků, kteří jsou sami podezřelí ze spáchání trestné činnosti a svědeckou výpověď poskytují výměnou za beztrestnost či jiné výhody. 52. Parametry prvého citovaného rozsudku ESLP se však od případu A. S. liší. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. 6. 2024, č. j. 2 T 94/2024-249, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 7. 8. 2024, č. j. 14 To 188/2024-279, byl A. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a odsouzen mimo jiné k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců se zařazením pro výkon uloženého trestu do věznice s ostrahou. Skutek, jímž byl uznán vinným, měl spočívat stručně v tom, že v období nejméně od konce února 2022 do svého zadržení dne 11. 3. 2024 si opakovaně nelegálně opatřoval od F. H. přesně nezjištěné množství látky metamfetamin a dále z neustanoveného zdroje si nelegálně opatřil přesně nezjištěné množství sušené rostlinné hmoty konopí a tyto látky na různých místech v XY zdarma či za úplatu opakovaně poskytoval ke zneužívání dalším osobám, ač věděl, že nakládá s omamnou a psychotropní látkou protiprávně, když tento čin spáchal ve značném rozsahu (viz str. 34 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Eventuální výhody svědka tedy jednak byly prověřeny v soudním řízení, a jednak z něho svědek nevyšel nikterak „vítězně“ – byla uznána jeho vina zvlášť závažným zločinem a inkasoval nikoli nevýznamný trest zasahující bezprostředně jeho osobní svobodu. 53. Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní posuzované trestní věci oba soudy nižších instancí dostály požadavkům vyjádřeným ve shora citovaných rozhodnutích ESLP ve vztahu k nutnosti zvláště pečlivého posouzení svědecké výpovědi osoby podílející se na trestné činnosti. Oba soudy ji důsledně hodnotily v tom smyslu, že se zabývaly případnou motivací svědka A. S., jakož i tím, zda její konkrétní obsah tvoří logický celek s dalšími ve věci provedenými důkazy. Přesvědčivě se vyrovnaly i s odlišností údajů sdělených A. S. v pozici obviněného na straně jedné a v pozici svědka na straně druhé. Soudy poté dospěly ke správnému závěru o věrohodnosti výpovědi tohoto svědka. 54. Tu nezpochybňuje ani dovolatelova námitka o jakémsi zásobovacím manku, díky němuž by nebyl schopen pokrýt dodávku 400g pervitinu A. S. Drogové obchody zpravidla neoplývají průkazným účetnictvím, které by umožňovalo v každém okamžiku stanovit stav skladových zásob, jejich původ a další jejich vlastnosti. Drogové transakce se odehrávají většinou skrytě, takže ne vždy se zdaří odhalit zdroj obchodovaných komodit. Ten si navíc jednotlivé distribuční stupně nezřídka chrání tak, aby předešly svému obcházení navazujícím článkem řetězce a tím pádem ztrátě klientely. To však neznamená, že bez odhalení výrobce nelze postihovat jednotlivé dodavatelsko-odběratelské etapy. Jinak řečeno, že se nezdařilo zjistit, odkud obviněný H. zazdrojoval všechny dodávky A. S., nijak nezpochybňuje výpověď tohoto svědka, že k dodávkám v jím uváděném rozsahu došlo. 55. Pouhou polemikou s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů jsou také H. námitky, že prodával konopí s obsahem CBD, nikoli s účinnou látkou THC. Soudy vyložily, proč tuto alternativu vyloučily, jejich úvahy jsou vyčerpávající a obviněný ani netvrdí, že jejich závěry nejsou logické, ale poptává jen, aby důkazy hodnotily jinak a přiznaly váhu věrohodnosti jím prosazované verzi. 56. Totéž platí i o námitkách obviněného P., který sporuje zapojení obviněného P., dále prosazuje svůj náhled na věrohodnost své i P. výpovědi z hlavního líčení, a naopak na nevěrohodnost těchto výpovědí z přípravného řízení, a rovněž toliko obecně vznáší výhrady k popisu skutku. 57. Pod druhou alternativu dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřazovat námitky obviněného H. k nezákonnosti zkoumání zajištěné elektroniky. Tento dovolatel ani netvrdí, jaký z toho zdroje vzešel důkaz a k jakým rozhodným skutkovým zjištěním se vztahuje. Naopak sám uvedl, že předmětná elektronika mu byla vrácena již v průběhu přípravného řízení, neboť neměla vztah k trestné činnosti. S nadsázkou řečeno, tedy zastává názor (námitka nezákonného podstatného důkazu k rozhodným skutkovým zjištěním), který sám vyvrací (elektronika neobsahovala žádnou – tím méně podstatnou – informaci, která se tedy coby neexistující element nemohla vztahovat k žádným a tím méně rozhodným skutkovým zjištěním). Jak navíc upozornil intervenující státní zástupce, namítaná elektronika byla zajištěna v rámci domovní prohlídky (viz č. l. 597 a násl. spisu), tedy na podkladě odůvodněného příkazu soudce (viz č. l. 594 a násl. spisu), tj. v mezích vyplývajících z rozhodnutí Soudního dvora EU (viz věc C-548/21). Přiléhavý je i odkaz státního zástupce na aktuální právní úpravu v § 113a odst. 5 písm. b) tr. ř. účinnou od 1. 1. 2026, jež výslovně z požadavku na odůvodněný příkaz soudce k průniku do elektronického zařízení vylučuje zařízení zajištěná právě při domovní prohlídce. Uvedená námitka tedy neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu. 58. Pod třetí variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadá výtka obviněného P., že soudy nižších stupňů neprovedly vyhodnocení obsahu komunikace mezi ním a obviněným P., kdy konkrétní návrh na provedení tohoto důkazu byl podán již dne 11. 3. 2025. Tato námitka je formulována veskrze obecně, dovolatel ani netvrdí, v čem by onen důkaz měl být podstatný a jak se pojí k rozhodným skutkovým zjištěním. Neosvědčuje tedy prvé dvě premisy, které musejí být kumulativně naplněny, aby o této alternativě uvedeného dovolacího důvodu vůbec mohlo být uvažováno. Těmi se naopak zabývaly soudy nižších stupňů (viz zejména bod 266 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), včetně přesvědčivé argumentace o tom, že absence zájmové komunikace v elektronickém zařízení neznamená, že taková komunikace neproběhla. V důsledku toho soudy vyložily, že poptávaný důkaz není s to vnést do věci nové světlo, a navíc byl již prvostupňovým soudem proveden. Nadbytečnost tohoto důkazu (ať už proto, že by šlo o duplicitní provedení, tak proto, že neoplývá žádným informačním přínosem) tak vylučuje, aby se jednalo o tzv. opomenutý důkaz (k tomu srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 733/01 a další). Nerespektování práva na spravedlivý proces garantovaného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je totiž založeno až situací, kdy by neprovedení obviněným navrženého důkazu představovalo závažný deficit z hlediska plnění zákonné povinnosti soudu stran zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti, k čemuž však v nyní posuzované věci nedošlo. 59. Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že soud prvního stupně posuzoval věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry. Při respektování principu presumpce neviny a ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nejvyšší soud tak s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry soudu prvního stupně neměly oporu v provedených důkazech, přičemž v zásadě k identickému závěru dospěl v dovoláním napadeném rozhodnutí rovněž soud odvolací. V nyní posuzované věci se přitom nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Pouhá odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění předložená obviněnými v rámci jejich mimořádných opravných prostředků nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a soudem odvolacím, a to při plném respektování práva obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. IV./2. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 60. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na „nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). 61. Tomuto dovolacímu důvodu odpovídají námitky obviněného P., který zpochybňoval naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“, s argumentací, že neměl vědomost o ostatních osobách působících v její struktuře a nebyl na ní hlouběji napojen, tedy nevěděl ani o jejím přesahu za hranice České republiky. Obdobně lze pod tento uplatněný dovolací důvod zařadit výhrady obviněného P., který namítal, že sám působil pouze jako kurýr, který se pohyboval výlučně na území České republiky, a nemohl být srozuměn s tím, že B. Ž. přijížděl ze Slovenska. Jejich argumentace se sice do jisté míry prolíná se skutkovými námitkami, její podstata však je podřaditelná pod tento dovolací důvod, protože dovolatelé nezpochybňují jevy patrné ve vnějším světě (předávky drog), ale brojí proti tomu, že tyto dostatečně a spolehlivě zjištěné skutečnosti nebyly právně náležitě posouzeny. Jde však o námitky zjevně neopodstatněné. 62. Soudy nižších stupňů upozornily na všechny relevantní aspekty, které ústí v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny pachatelů na území České republiky s přesahem na Slovenskou republiku, vč. vědomosti obou dovolatelů o těchto parametrech a o jejich vůli na takovém podniku participovat. V tomto ohledu lze odkázat na naprosto vyčerpávající výklad zejména odvolacího soudu, který v bodech 121 až 125 odůvodnění svého rozsudku rozvedl jak teoretické vymezení napadaných právních pojmů, tak následně v bodech 274. až 280. odůvodnění svého rozsudku i konkrétní prvky a momenty jednání obviněných P. a P., které tyto pojmy naplňují. 63. Oba dovolatelé toliko paušálně odmítají úvahy soudů a budují umělou a neživotnou konstrukci, dle níž by k vnímání určitého fenoménu (cizozemský přesah drogových dovozů) mohlo dojít jen při jeho explicitním vyjádření. Jinak řečeno, chtějí tvrdit, že jedinec orientující se v reálném světě bere v potaz pouze to, co mu je výslovně sděleno, aniž by směl čerpat z veškerých jiných dostupných smyslových vjemů a podrobovat je kritickému uvažování na základě své intelektové a osobnostní výbavy a při využití svých kapacit získaných vzděláním, věkem a z toho pramenících životních zkušeností. To však realitě neodpovídá. Obvinění P. ani P. nežijí v informačním vakuu a není žádný důvod pochybovat o nějakém deficitu jejich schopností vyhodnocovat děje odehrávající se kolem nich, tím méně těch, jejichž jsou součástí. Z tohoto hlediska a při aplikaci evolučně osvědčeného principu Occamovy břitvy (nejjednodušší vysvětlení bývá nejčastěji správné) je jev kumulativně spočívající v tom, že – i) drogu přivezl slovensky hovořící muž, ii) vozidly se slovenskou registrační značkou, iii) který obviněnému P. poskytl svůj telefonní kontakt se slovenskou předvolbou a iv) v aranžmá telefonátu, v němž obviněný P. referoval o dlouhodobě probíhající spolupráci se Slováky (viz bod 27. odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu) – nejlépe vysvětlitelný působením onoho muže na Slovensku, než spřádáním více či méně překombinovaných variant o jiném důvodu výskytu slovenského prvku. Právě to vyjádřil velmi trefně odvolací soud poukazem na to, že vědomost o příjezdu spoluobviněného Ž. ze Slovenska je podstatně reálnější a pravděpodobnější variantou, než že drogy přivezl odněkud z tuzemska (viz bod 278. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). 64. Zjevně neopodstatněnou je i zmínka obviněného P., že se naskýtá otázka, zda v rámci spojené Evropy není přesun mezi jednotlivými evropskými státy, které jsou součástí Evropské unie, příliš extenzivním výkladem znaku skutkové podstaty uvedené v § 283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. V tomto ohledu Nejvyšší soud souzní s intervenujícím státním zástupcem, který ve svém vyjádření velmi přiléhavě odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010. Z něho plyne odmítnutí pochybností o naplnění zákonného znaku působení organizované skupiny ve více státech s ohledem na členství obou států, v nichž měla organizovaná skupina působit, v Evropské unii, v důsledku čehož se jednalo o státy s bezcelním režimem a režimem volného pohybu osob. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud upozornil, že Evropská unie není sjednoceným územím bez hranic mezi členskými státy, jak dokládá Smlouva o Evropské unii, z jejíhož obsahu se mimo jiné podává, že Unie respektuje základní funkce státu, zejména ty, které souvisejí se zajištěním územní celistvosti, udržením veřejného pořádku a ochranou národní bezpečnosti (Článek 4 odst. 2.). Proto závěr, že byl čin spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, nemůže relevantně ovlivnit zjištění, že se tak stalo ve státech, jež jsou členskými státy Evropské unie. 65. Naopak pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nespadá námitka obviněného M., že nebyl naplněn znak „značného rozsahu“ ve smyslu § 283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Dovolatel totiž tuto námitku staví na alternativních skutkových zjištěních, která prosazuje na podkladě jiného hodnocení důkazů, než jaké učinily soudy nižších stupňů. 66. Uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani žádnému jinému, neodpovídá výhrada obviněného M. stran nepřiměřenosti uloženého trestu. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) v dovolání úspěšně uplatnit toliko v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno dovoláním napadené rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat toliko jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva (než jsou otázky druhu a výměry trestu), jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiná pochybení soudu (spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu) nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto, ale ani žádného jiného dovolacího důvodu vymezeného v § 265b odst. 1 tr. ř. 67. Tyto zásady je možné prolomit jen, jestliže nebyly dodrženy základní požadavky spravedlivého procesu [srov. článek 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva) a články 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“)], neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). 68. Výhrady, které obviněný ve vztahu k výroku o trestu vznesl, spočívaly v tom, že jemu uložený trest odnětí svobody ve spojitosti s nařízeným zbytkem trestu odnětí svobody, z něhož byl původně podmíněně propuštěn, je v extrémním rozporu se zásadou přiměřenosti a humánnosti trestních sankcí (§ 38 tr. zákoníku) a odvolacímu soudu vyčetl, že ač mu snížil trest odnětí svobody na 4 roky, dostatečně nezohlednil kumulativní dopad dalších rozhodnutí. 69. Tuto výtku je v prvé řadě nutno striktně odmítnout, protože odvolací soud rozhodoval v době (4. 9. 2025), kdy rozhodnutí o nařízení výkonu zbytku trestu ještě vůbec nebylo učiněno (stalo se tak až 7. 1. 2026). Obviněný navíc neuvedl žádné skutečnosti, které by toto jeho tvrzení měly potvrzovat. Dovolateli byl odvolacím soudem uložen přípustný druh trestu a v rámci zákonné trestní sazby, dokonce v pouhé jedné čtvrtině jejího rozmezí (dovolatel byl s ohledem na § 283 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody na dvě léta až deset let, přičemž odvolací soud jej odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků). Výrok o trestu odvolací soud dostatečně odůvodnil (viz body 165. - 169. odůvodnění napadeného rozsudku). 70. Nejde o exemplární trest anebo o trest nespravedlivý, protože je odrazem jednání obviněného, na které bylo třeba působit právě zvolenou sankcí. Extrémní přísnost, zjevnou nespravedlivost či nepřiměřenost anebo zásah do dovolatelových ústavně zaručených práv nelze dovozovat ani při zohlednění kumulace trestů v důsledku nařízení výkonu zbytku dříve uloženého trestu. Předně je výkon tohoto zbytku trestu důsledkem jednání obviněného. Ten věděl o riziku jeho nařízení v případě vedení nikoli řádného života během soudem stanovené zkušební doby, přesto si však počínal hrubě protiprávně a stesky na tyto následky tak může adresovat jen sobě samému. Navíc oním usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. 1. 2026, č. j. 0 PP 29/2022-300, byl nařízen zbytek trestu ve výměře 2 let a tří měsíců, takže i kumulovaný trest je nejen v trestní sazbě nyní řešeného zločinu, ale nachází se pouhé tři měsíce nad její polovinou. Zásah do ústavně zaručených práv obviněného pak nepředstavuje ani zdůrazňované kumulování trestů, jež nepředstavuje „neproporcionální“ potrestání obviněného, které by překračovalo ústavní hranice a vyžadovalo tak kasační zásah dovolacího soudu. IV./3. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 71. K uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který uplatnil obviněný P., pak je třeba akcentovat, že jednou ze základních podmínek jeho naplnění je zamítavé nebo odmítavé rozhodnutí o řádném opravném prostředku. V posuzované věci ovšem právě tento předpoklad splněn nebyl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemělo daný charakter. Odvolací soud přezkoumal všechny výroky týkající se dovolatele P., jak plyne nejen z rozsahové deklarace přezkumu (bod 86. rozsudku odvolacího soudu), ale i z podrobné věcné argumentace k tomuto obviněnému. Formálně pak šlo o rozhodnutí, jímž bylo, byť třeba jen částečně, vyhověno jeho odvolání, neboť napadený rozsudek soudu prvního stupně byl z podnětu jeho odvolání zrušen ve výroku o trestu. IV./4. K ostatním námitkám 72. Obviněný H. zařadil pod hmotněprávní dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. procesní námitku, v níž dovodil absenci zahájení trestního stíhání ve vztahu k dílčím částem jeho jednání. Tato námitka však uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá, přičemž neodpovídá ani jinému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. I s touto námitkou se již vypořádal odvolací soud (v podrobnostech srov. body 200. – 204. odůvodnění jeho rozsudku), který vyšel jak z teoretického podkladu, tak i z ustálené judikatury, a zcela správně dovodil, že pro jednání, které je částí trvajícího skutku, pro který již bylo trestní stíhání zákonným způsobem zahájeno, není namístě postupovat podle § 160 odst. 1, 5 tr. ř. V takovém případě postačí tzv. upozornění na změnu skutkových okolností za přiměřeného použití § 160 odst. 6 tr. ř. Státní zástupce a posléze i soudy nižších stupňů tedy postupovaly v souladu se zákonem a ustálenou rozhodovací praxí. 73. Pod žádnou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit další námitku obviněného H., který považuje za rozporný se zásadou kontradiktornosti a rovnosti zbraní postup soudu prvního stupně, který obstaral na poslední chvíli lékařské potvrzení, ze kterého vyplývá, že průměrný kuřák marihuany pozná, zda se jedná o marihuanu s obsahem THC či CBD, a jež procesním stranám předložil na posledním hlavním líčení. Podle dovolatele soud sice může obstarat a provést důkaz, který strana nenavrhla, ale toliko v případě, aby rozhodl spornou situaci. Není však přípustné, aby soud obstarával a prováděl důkaz, na který obžaloba vůbec nepoukazovala. V rozporu s tímto tvrzením dovolatele je obsah předloženého spisového materiálu, kdy u hlavního líčení konaného dne 12. 3. 2025 (č. l. 4914 a násl. spisu), po uskutečněném výslechu svědka L. S., obhájkyně dovolatele uvedla, že navrhuje zajistit k důkazu odborné vyjádření stran účinků THC a CBD marihuany s ohledem na dnešní výpověď svědka (viz. č. l. 4928 spisu). U hlavního líčení konaného dne 17. 3. 2025 (č. l. 4964 a násl. spisu) bylo odborné vyjádření z oboru toxikologie ze dne 14. 3. 2025 (zažurnalizované na č. l. 4949 spisu) postupem podle § 213 odst. 1 tr. ř. předloženo stranám k nahlédnutí. V daném případě tedy rozhodně nedošlo k porušení zásady kontradiktornosti a rovnosti zbraní, a v případě dovolatele tak nebylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. V. Způsob rozhodnutí 74. Dovolání obviněného P. P. sice odpovídalo jím uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak Nejvyšší soud je shledal zjevně neopodstatněným. Z hodnocení dovolání obviněného O. P. plyne, že ten vznesl dílem námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně míjely, a dílem námitky, které se s nimi sice nerozešly, jsou však zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o dovoláních těchto dvou dovolatelů rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. 75. Dovolání obviněných D. M. F. H. Nejvyšší soud naopak vyhodnotil tak, že žádnému z jimi uplatněných, ale ani jiných zákonných dovolacích důvodů neodpovídala. Proto je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, je-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 76. Takto Nejvyšší soud rozhodl v situaci, kdy nezjistil, že by postupem soudů nižších stupňů došlo k nepřípustnému zásahu do některého z dotčených základních práv či svobod zaručených obviněným Listinou či Úmluvou, popřípadě jinými lidskoprávními dokumenty. 77. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o těchto mimořádných opravných prostředcích v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, lze odkázat na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265 tr. ř.). V Brně dne 27. 5. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítů soudce