11 Tdo 422/2026-798 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 26. 11. 2025, č. j. 14 To 219/2025-733, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 116/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ch. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 4. 6. 2025, č. j. 3 T 116/2024-684, byl obviněný J. Ch. (dále jen „dovolatel“ nebo „obviněný“) uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v délce 21 měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 36 měsíců. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného J. J. a právnické osoby Montpellier Reality, s. r. o. 2. Podle skutkových zjištění prvostupňového soudu se přečinu dopustil zkráceně řečeno tím, že J. J. od 11. 2. 2014 do 26. 5. 2023 v postavení jediného jednatele a společníka společnosti AZ Bydlení, s. r. o. (nyní Montpellier Reality s. r. o.) jako jediná odpovědná osoba za veškerou činnost této společnosti, společně s dovolatelem, jako zaměstnancem společnosti Palcát services, s. r. o. (nyní Gastro Partners I., s. r. o.), a právnická osoba Montpellier Reality, s. r. o. (do 23. 12. 2021 pod názvem AZ Bydlení, s. r. o.), J. J., v postavení jediného jednatele, který v rozhodné míře určoval postup společnosti AZ Bydlení, s. r. o. (nyní Montpellier Reality, s. r. o.) vůči orgánům finanční správy, v rámci její podnikatelské činnosti a ve prospěch této společnosti, v úmyslu vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty (dále jen "DPH") podal za tuto společnost daňové přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce srpna roku 2021, v němž vykázal na vstupu nadměrný odpočet DPH ve výši 946 671 Kč, přičemž podstatná část tohoto odpočtu byla uplatněna na základě faktury č. 210100184, základ daně 4 500 000 Kč, DUZP 31. 8. 2021, z toho DPH ve výši 945 000 Kč, vystavené společností Palcát services, s. r. o. (nyní Gastro Partners I., s. r. o.) za služby spojené se zprostředkováním prodeje bytů v bytových domech v Táboře, Maredův vrch č. p. 3104 a č. p. 3105, avšak společnost Palcát services, s. r. o. (nyní Gastro Partners I., s. r. o.) takové služby společnosti AZ Bydlení, s. r. o. (nyní Montpellier Reality, s. r. o.) v deklarovaném rozsahu neposkytla, vyjma prodeje 5 bytů (z celkem 53 bytů), u kterých skutečně zprostředkoval prodej dovolatel, který poskytl faktické služby v hodnotě pouze 307 170 Kč, z toho DPH ve výši 64 505,70 Kč, přičemž prodej 48 zbývajících bytů zajistila sama společnost AZ Bydlení, s. r. o. (nyní Montpellier Reality, s. r. o.) cestou spolupracujících subjektů, tedy odpočet DPH ve výši 880 494 Kč byl uplatněn neoprávněně na základě částečně fiktivního zdanitelného plnění, přičemž pro tato fiktivní zdanitelná plnění potřebné doklady vyhotovoval dovolatel, jenž vytvořil fiktivní seznam prodaných bytů, na základě kterého vydal pokyn účetní k vystavení faktury č. 210100184, jenž obě uváděné společnosti zavedly do účetnictví a zejména výkazů pro potřeby DPH, přičemž neoprávněně uplatněný nadměrný odpočet DPH ve výši 880 494 Kč nebyl vyplacen pouze v důsledku kontrolní činnosti správce daně – Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště Tábor. 3. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře usnesením ze dne 26. 11. 2025, č. j. 14 To 219/2025-733, zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které směřoval proti výroku o vině i o trestu. Uplatnil dovolací důvod zakotvený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž slovně vyjádřil, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [tedy dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], případně je u nich extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. 5. V podrobnostech dovolatel namítal, že výrok o vině byl založen pouze na dvou důkazech, a to na výpovědi spoluobviněného J. s „bezprostředním procesním zájmem“, který je sám stíhán v obdobné věci, a na výpovědi svědkyně M. S., která při výslechu u policie deklarovala psychické obtíže a léčbu, čímž je snížena její věrohodnost. Svědkyně S. navíc nepostavila svojí výpovědí na jisto, že to byl dovolatel, kdo jí dal pokyn k vystavení předmětné faktury. Soud prvního stupně při svém hodnocení důkazů uvedl, že se svědkyně S. odchýlila od své původní výpovědi v přípravném řízení (čímž důkaz porovnával s důkazem, který v hlavním líčení proveden nebyl). Takovéto porovnání důkazu s důkazem procesně nepoužitelným je nepřípustné a zásadně zpochybňuje zákonnost hodnocení důkazů. 6. Soud prvního stupně hodnotil jednání dovolatele z pozice zaměstnance společnosti Palcát services, s. r. o. (nyní Gastro Partners I., s. r. o.). Dovolatel ovšem nikdy zaměstnancem této společnosti nebyl. Odvolací soud se touto námitkou nezabýval. Přetrvávající absence jakýchkoliv jiných přímých či nepřímých důkazů, které by jednoznačně propojily dovolatele se skutkem a s rozhodovacími pravomocemi ve společnosti, pak činí závěry soudů nižších stupňů extrémně disproporčními a v rozporu se zásadou materiální pravdy a zásadou in dubio pro reo. 7. Obhajoba předkládala vlastní důkazní návrhy, které nebyly bez relevantního odůvodnění provedeny. Soud měl připustit navrženou výpověď pana T. K., neboť – byť je jeho řízení jiným skutkem – i on má zdokumentovaná nepravdivá tvrzení obou svědků, a to J. J. a M. S. 8. Ani v rovině zavinění nebylo prokázáno, že by dovolatel vůbec tušil, znal či mohl ovlivnit obsah daňových přiznání a příslušných rozhodnutí společnosti. Rozhodující skutková zjištění absentují i ohledně individuálního úmyslu, který je pro vinu podle § 240 tr. zákoníku obligatorní (§ 15 tr. zákoníku). Z pouhého poskytnutí kontaktů není možné dovozovat, že by dovolatel věděl, že bude spoluobviněný J. chtít krátit daň. 9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, sp. zn. 14 To 219/2025, jakož i rozsudek Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 3 T 116/2024, v celém rozsahu, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 10. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Upozornil, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují námitky obviněného, kterými nesouhlasí s rozhodnými skutkovými zjištěními. Těmito námitkami obviněný ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor těchto skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale prezentoval jen pro něj příznivější verze skutkového děje. 11. Pokud jde o námitky obviněného, že se soudy nezabývaly věrohodností svědkyně M. S. a spoluobviněného J. J., z provedeného dokazování nevyplynuly žádné pochybnosti o věrohodnosti svědkyně či spoluobviněného. Je třeba rozlišovat mezi tzv. obecnou a specifickou věrohodností svědecké výpovědi. I osoba dříve trestaná či spoluobviněná (tzn. osoba s potenciálně sníženou obecnou věrohodností) může v konkrétním případě vypovídat v souladu s ostatními provedenými důkazy (specifická věrohodnost). Sama skutečnost, že jde o výpověď spoluobviněného, proto nemůže být bez dalšího považována za důvod, který snižuje jeho věrohodnost v této trestní věci. Pokud jde o výslech jmenované svědkyně, v řízení před soudem mimo jiné vypověděla, že pokyn k vystavení zájmové faktury jí dal někdo z vedení (tj. obviněný nebo svědek J. K.). Její vyjádření není v příkrém rozporu s tím, co uvedla na úřední záznam o podaném vysvětlení v přípravném řízení, totiž že pokyn k vystavení předmětné faktury jí dal dovolatel. Pokud v této souvislosti soud prvního stupně jen okrajově zmínil obsah předmětného vysvětlení, učinil tak pouze z důvodu posouzení věrohodnosti výpovědi jmenované svědkyně, kterou podala v řízení před soudem a z které také vycházel jako z procesně použitelného důkazního prostředku. 12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (v jeho třetí alternativě) nenaplňuje ani námitka obviněného, kterou odvolacímu soudu vytkl, že neakceptoval návrh na provedení výslechu svědka T. K. Jak totiž vyplývá z odůvodnění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, tento soud dostatečně odůvodnil, proč nevyhověl návrhu obviněného na doplnění dokazování. Podle státního zástupce tak v posuzované věci nedošlo k tomu, že soudy by opomněly provést důkazní prostředek navržený některou ze stran trestního řízení a že neprovedení takového důkazního prostředku by nebylo odůvodněno. 13. Dále se státní zástupce zabýval námitkami obviněného, které lze formálně – byť s notnou mírou benevolence – podřadit pod uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný byl osobou, která v rozhodném období fakticky jednala za obchodní společnost Palcát services, s. r. o. (nyní Gastro Partners I., s. r. o.). O vystavení předmětné fiktivní faktury obviněný věděl s ohledem na své postavení v označené právnické osobě. Rozhodná skutková zjištění svědčí o tom, že obviněný jednal úmyslně, neboť v rámci svého postavení v předmětné obchodní společnosti vystavil fiktivní fakturu pro účely DPH, resp. vylákání nadměrného odpočtu na tomto druhu daně. Přitom volní složka úmyslného zavinění pachatele trestného činu podle § 240 tr. zákoníku může vyplývat též z postavení pachatele jako osoby oprávněné jednat za poplatníka daně. Popsané jednání obviněného bylo chtěné, neboť lze z něho vysledovat záměr způsobit porušení fiskálních zájmů státu ve větším rozsahu. Složka vědění u úmyslného zavinění pak může u citovaného trestného činu spočívat ve znalosti rozsahu jednotlivých účetních operací a jejich hodnot (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 5 Tdo 1003/2013), o čemž nelze mít v této věci důvodné pochybnosti. Nešlo ani o případ, kdy obviněný by vůbec nic nevěděl o vnitřních poměrech právnické osoby, za kterou fakticky vystupoval. Naopak obviněný byl alespoň rámcově seznámen s její činností, věděl o jejích aktivitách a byl osobou, která měla dlouhodobé zkušenosti s podnikáním. Ostatně na existenci trestní odpovědnosti (resp. úmyslného zavinění) dovolatele lze usuzovat i z jeho kroků, které následovaly po ukončení žalovaného jednání a kterými se snažil před správcem daně zakrýt daňový delikt. 14. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. III. Přípustnost dovolání 15. Dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání splňuje obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).IV. Důvodnost dovolání 16. V prvé řadě nutno zmínit, že dovolací výhrady jsou opakováním argumentace vznášené již v dřívějším řízení. Oba soudy na ně patřičně reagovaly, vypořádaly se s nimi a obviněnému poskytly náležité vysvětlení, proč jim nedaly za pravdu. Na argumentaci obou soudů lze proto v mnohém odkázat i z hlediska nyní uplatněných dovolacích důvodů. V tomto ohledu lze připomenout např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2025, sp. zn. 3 Tdo 464/2025, či rozhodnutí ze dne 11. 6. 2025, sp. zn. 3 Tdo 447/2025, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jedná se v tomto rozsahu zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 17. Obviněný fakticky založil své dovolání na tvrzení o naplnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) [byť tento uplatnil pouze slovně] tr. ř. Dovolací soud se proto primárně zaměřil na vyhodnocení toho, zda obviněným vznesené námitky obsahově odpovídají uplatněným důvodům dovolání a poté na posouzení toho, zda jim lze přiznat důvodnost a zda jsou tudíž způsobilé odůvodnit požadovanou kasaci napadeného rozhodnutí. 18. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným označených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, když - rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], a - rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.]. IV. 1 K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 19. Znění tohoto dovolacího důvodu nemění nic na způsobu rozhodování dovolacího soudu, neboť v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku (dovolání) se i nadále neuplatňuje tzv. revizní princip. Z toho plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22 (nověji např. usnesení ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. III. ÚS 1866/24, odkazující na prvně uvedené), podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání.“. Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. 20. S prvou alternativou předmětného dovolacího důvodu se námitky obviněného míjejí, neboť představují pouze prostou polemiku s hodnotícími úvahami prvostupňového a následně odvolacího soudu. Obviněný totiž na provedené důkazy nazírá selektivně a jednotlivě, nikoli též v jejich vzájemném souhrnu. Upřednostňuje a zveličuje význam obsahu těch důkazů, které vyhovují jeho představám. A naopak upozaďuje či opomíjí ty důkazy, které se mu nehodí. Naproti tomu hodnotící úvahy nižších soudů jsou dostatečně podrobné, přesvědčivé a vyváženě se zaobírají provedenými důkazy nejen jednotlivě, ale i v jejich vzájemné provázanosti. Neponechávají stranou pozornosti žádný prvek provedeného dokazování, nevykazují žádnou logickou trhlinu a vypořádávají se právě i s důkazy, které dovolatel vyzdvihuje. Úvahy zmíněných kvalit nelze označit za nedostačující jen proto, že obviněný s nimi není spokojen. 21. V obecné rovině přitom platí, že o zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění i) postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nebo ii) nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo iii) jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). 22. Dovolatel sporoval věrohodnost svědeckých výpovědí spoluobviněného J., který měl být ovlivněn svými vlastními zájmy, a svědkyně M. S., která měla být ovlivněna psychickými obtížemi. Z výpovědi jmenované svědkyně navíc na jisto nevyplynulo, že to byl dovolatel, kdo jí dal pokyn k vystavení předmětné faktury. 23. Připomeňme nejprve, že spoluobviněný J. J. u hlavního líčení konaného dne 4. 2. 2025 (č. l. 572 a násl. spisu) prohlásil vinu a byl uznán vinným přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen peněžitý trest v celkové výši 459 000 Kč. Eventuální výhody svědka tedy jednak byly prověřeny v soudním řízení, a jednak z něho svědek nevyšel nikterak „vítězně“, neboť sám prohlásil svou vinu konstatovaným přečinem a byl mu za něj uložen citelný peněžitý trest. Z uvedeného se tedy podává, že pakliže spoluobviněný prohlásil spáchání skutku uvedeného v obžalobě, nebyl motivován k tomu, aby uváděl nepravdivé informace. Navíc obviněný nikterak nenaznačuje, co by spoluobviněný J. měl získal lživou výpovědí, tím méně pak takovou, jíž by vinu nesvaloval na jiného, ale kterou by sám sebe usvědčoval. A spoluobviněný J. potvrdil, že faktura na 4,5 mil. Kč byla skutečně vydána na základě prodeje pouhých 5 bytů, což znamená, že ve zbytku se jednalo o fiktivní plnění. 24. Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní posuzované trestní věci oba soudy nižších instancí důsledně vážily nutnost zvláště pečlivého posouzení svědecké výpovědi osoby podílející se na trestné činnosti. Oba soudy neměly důvod pochybovat o případné motivaci spoluobviněného J., nadto konkrétní obsah jeho výpovědi tvoří logický celek s dalšími ve věci provedenými důkazy. V případě jmenovaného spoluobviněného zde není prostor pro jakékoliv pochybnosti o jeho věrohodnosti. 25. Svědkyně M. S. u hlavního líčení konaného dne 13. 5. 2025 (č. l. 670 a násl. spisu) potvrdila, že dovolatel v obchodní společnosti Palcát services, s. r. o., vykonával funkci jednatele a musel i dávat pokyny k vystavování faktur. Na dotaz, kdo jí dal pokyn k vystavení faktury na 4,5 mil. Kč, odpověděla, že neví, jestli to byl dovolatel nebo pan K., ale musel to být někdo z vedení. Ale asi spíš jí dal pokyn k vystavení pan Ch., tj. dovolatel. 26. V návaznosti na to je vhodné zmínit výpověď J. K. (č. l. 679 verte a násl. spisu), který jednoznačně uvedl, že v roce 2021 se nijak nepodílel na fungování obchodní společnosti Palcát services, s. r. o. V roce 2019 podepsal plnou moc dovolateli. V souladu s těmito výpověďmi je rovněž vyjádření J. J., který u hlavního líčení konaného dne 4. 2. 2025 (č. l. 572 a násl. spisu) mj. uvedl, že dovolatel byl oprávněn dávat pokyny paní účetní a rovněž byl oprávněn k tomu, aby např. vystavila fakturu. Pokud byl dotázán, zda jí dovolatel dal pokyn, aby vystavila spol. Palcát services, s. r. o., fakturu na 4,5 mil. Kč, přepokládá, že ano, protože tu věc měl na starosti. Spoluobviněný J. rovněž uvedl, že těch 5 bytů, které byly podkladem pro tu fakturu na 4,5 mil. Kč, se prodalo. Co se týče dalších bytů, dali přednost zájemcům ze strany spol. AZ bydlení s. r. o. 27. Ačkoliv tedy svědkyně S. u hlavního líčení jednoznačně nepotvrdila, že pokyn k vystavení faktury č. 210100184 jí dal dovolatel, její vyjádření je dobudováno a podpořeno dalšími svědeckými výpověďmi a výsledky šetření příslušného správce daně, které vyplynuly z provedeného daňové řízení, v němž dovolatel velmi angažovaně vystupoval, a z něhož správce daně předložil důkazní prostředky shromážděné v průběhu daňových řízení realizovaných ve společnostech AZ Bydlení, s. r. o. (nyní Montpellier Reality, s. r. o.), Gastro Partners I., s. r. o. (dříve Palcát services, s. r. o.) a Support 7, s. r. o. (nyní EPG Letiště, s. r. o.). Vina dovolatele byla jednoznačně prokázána souborem provedených a na sebe navazujících důkazů, mezi nimiž nevznikají žádné mezery ani nelogičnosti. 28. Důvěryhodnost svědkyně S. nadto není nijak snižovaná ani odkazem dovolatele na protokol o výslechu svědka ze dne 16. 7. 2025 (č. l. 696 a násl. spisu), kde k dotazu obhájce dovolatele svědkyně potvrdila, že se léčila s psychickými problémy a plnila pokyny bez vzdoru. Takto učiněné obecné prohlášení nemůže zpochybnit v této trestní věci posuzované vystavení faktury na 4,5 mil. Kč a její následné zanesení do účetnictví obchodních společností AZ Bydlení, s. r. o., a Palcát services, s. r. o., na základě dovolatelova pokynu. Psychické potíže nejsou v současné společnosti ničím neobvyklým a s výjimkou těžkých atak většinou patrných navenek postiženého jedince zpravidla významně nelimitují v běžném občanském, pracovním a rodinném životě. Jinak řečeno, to, že někdo trpí či trpěl psychickými problémy, jej automaticky, permanentně a doživotně nediskvalifikuje ze standardních lidských aktivit a participací, vč. schopnosti prožitky vnímat, uchovat je v paměti a následně je reprodukovat. Dovolatelem vyzdvihovaná výpověď, v níž zaznělo, že svědkyně se léčila s psychickými problémy, se navíc týkala jiné trestní věci – podání žádostí o státní dotaci z programů „COVID-Nájemné“ a „COVID-adventní trhy“. V její výpovědi ve věci nyní řešené nebyla patrná žádná indicie, která by nasvědčovala, že svědkyně není orientována místem, časem a dalšími kvalitami, že by si vybájila něco, co se neodehrálo, anebo že by fabulovala jevy, které nevnímala. Není tedy možné dovodit, že by její sdělení o psychických problémech, týkající se navíc jiné trestné činnosti, bylo způsobilé jakkoliv snížit její věrohodnost v nynější trestní věci. 29. Naprosto nepřípadná je rovněž námitka dovolatele o procesní nepoužitelnosti porovnání svědecké výpovědi S. učiněné v hlavním líčení s úředním záznamem o podání vysvětlení (viz protokol zažurnalizovaný na č. l. 149, zejména 151 spisu). Ze slovního vyjádření soudu prvního stupně „Byť byla svědkyně M. S. oproti svému vyjádření v přípravném řízení poněkud méně kategorická ohledně toho, kdo jí dal pokyn vystavit fakturu č. 210100184 …“ nelze dovodit prakticky žádné, natož procesně nepoužitelné porovnání. Soud prvního stupně z úředního záznamu sepsaného se svědkyní S. při hodnocení důkazů a z nich vyplývajících skutkových zjištění vůbec nevycházel, naopak se zabýval pouze její procesně použitelnou výpovědí učiněnou v hlavním líčení. 30. Navíc to, že z úředních záznamů o podání vysvětlení pořízených zákonně a řádně nelze činit skutková zjištění, neznamená, že by tato vyjádření měla být zcela přehlížena. Jestliže totiž úřední záznam má sloužit k posouzení, zda osobu vytěženou na úřední záznam je namístě volat jako svědka (srov. § 158 odst. 6 tr. ř.), pak při takovém posuzování musí justiční orgán nutně z povahy věci vnímat obsah sdělovaných údajů, neboť pouze ty mohou osobu vypovídající na úřední záznam transformovat do pozice osoby potřebné vyslechnout ji jako svědka. Jinak řečeno, obsah sdělení na úřední záznam určuje budoucí status takové osoby, totiž zda je namístě slyšet ji jako svědka, anebo zda její svědecká výpověď zapotřebí není. Líčí-li pak tato osoba v pozici svědka zmíněné údaje jinak, nelze pro posouzení věrohodnosti svědka nad takovou odlišností zavírat oči a předstírat, že odlišnost neexistuje a nemá vliv na svědkovu věrohodnost (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2016, sp. zn. 5 Tdo 974/2016, popř. nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. III.ÚS 2042/08). V projednávaném případě však nalézací soud s informacemi z úředního záznamu nijak nepracoval, neposuzoval jejich optikou věrohodnost údajů sdělených svědkyní v její procesně plně použitelné výpovědi z hlavního líčení, a vycházel výlučně z těchto údajů, které bral v potaz v souhrnu s dalšími procesně použitelnými důkazy. Jeho zmínka o nižší míře kategoričnosti její výpovědi z hlavního líčení tak byla v zásadě nadbytečným konstatováním jevu, který při budování konstrukce skutkových zjištění nehrál žádnou roli. 31. Nejvyšší soud nemůže dát za pravdu dovolateli ani v tom, že nikdy nebyl zaměstnancem obchodní společnosti Palcát services, s. r. o. (nyní Gastro Partners I., s. r. o.). Na č. l. 380 spisu je zažurnalizována pracovní smlouva ze dne 14. 12. 2020 uzavřená mezi zaměstnavatelem Palcát services, s. r. o., a zaměstnancem J. Ch. Pracovní pozice je popsána jako administrativní práce – uzavírání pracovních smluv se zaměstnanci a dodavateli, obchodní jednání se zástupci firem. Tatáž smlouva s datací 20. 10. 2021 je zažurnalizována na č. l. 378 spisu. Obviněnému byla udělena plná moc a byla s ním uzavřena Rámcová dohoda o provizi ze dne 5. 1. 2018 (viz č. l. 383 a násl. spisu). Podle úplného výpisu z obchodního rejstříku obchodní firmy Palcát services s. r. o., poté Gastro Partners I. s. r. o., působil v této obchodní společnosti dovolatel jako jednatel od 29. 7. 2022 do 5. 4. 2023 (srov. č. l. 413 a násl. spisu). Nevznikají tedy pochybnosti o tom, v jakém postavení a z jaké pozice dovolatel jednal. 32. I námitky obviněného uplatněné k třetí alternativě dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se s ní míjejí, neboť svědeckou výpověď T. K. nelze považovat za podstatný důkaz. I kdyby jeho svědectví potvrdilo, že J. J. a M. S. v jiné věci měli lhát, neměnilo by to nic na ostatními důkazy prokázaném jednání dovolatele a současně by tím nebylo ani prokázáno, že v nyní projednávané trestní věci také lhali, případně že by tím měla být snížena jejich věrohodnost. 33. Obviněný se zde de facto domáhá jiného hodnocení důkazů, než k jakému přistoupily soudy nižších stupňů a opomíjí ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. ukládající justičním orgánům povinnost provést dokazování v takovém rozsahu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Jestliže soudy dovodily, že z mj. výpovědí svědků J. a S., u nichž neshledaly žádné důvody k nevěrohodnosti, lze spolehlivě zjistit, jak ze strany obviněného probíhalo hospodaření v obchodní společnosti Palcát services, s. r. o. (nyní Gastro Partners I. s. r. o.), pak od dalšího dokazování nebylo možno očekávat žádný informační přínos. To platí i přesto, že obviněný tvrdí, že z výpovědi jím navrhovaného svědka by měl vyplynout opak toho, co vzaly za zjištěné soudy nižších stupňů. Měla-li by platit konstrukce obviněného, pak by se dokazování k jakékoliv otázce stalo v podstatě bezbřehým, neboť takřka vždy by bylo možno namítat, že existuje důkaz, který má prokazovat opak. Informativní přínos navrhovaného důkazu musí orgán činný v trestním řízení vždy náležitě vážit a vyhodnocovat, zda případná zjištění, jež mají z nabízeného důkazu vyplývat, jsou schopna zpochybnit spolehlivost zjištění učiněných již z důkazů provedených. 34. V projednávaném případě soudy nižších stupňů tento proces vyhodnocení informačního potenciálu nabízeného důkazu provedly a dovodily, že tento důkaz takovým přínosem pro objasnění řešené kauzy neoplývá. Ani takový postup však nekoliduje se zásadou materiální pravdy (jak namítá dovolatel), respektive s povinností soudu zjistit úplně a správně skutkový stav věci bez důvodných pochybností v rozsahu nutném pro jeho rozhodnutí. 35. U veřejného zasedání konaného dne 26. 11. 2025 (č. l. 728 a násl. spisu) předseda senátu konstatoval, že pokud se týká navrhovaného výslechu svědka T. K., tento důkaz odvolací soud provádět nebude, jelikož se evidentně jedná o věc, která je čerstvě předmětem určitého sporu, kde budou proti sobě stát jednotlivá tvrzení a bude dlouho trvat, než se prokáže, kde je pravda. Je tam navrhováno dokonce znalecké zkoumání z oboru písmoznalectví, tedy otázka podpisů pod určitými smlouvami, které měly být uzavřeny. Ani odvolací soud není aktuálně schopen říci, zda má některá z osob sporu pravdu (srov. rovněž body 9 a 18 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). 36. Zcela na závěr Nejvyšší soud považuje za potřebné připomenout, že z obviněným vzpomínané zásady in dubio pro reo se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Obviněný ale přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti (spočívající ovšem v prosazování vlastní verze skutkového stavu věci, odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů skutkový stav zjištěn soudy nižších stupňů), ve vztahu k otázce jeho viny nepanovaly. Jestliže totiž soud prvního stupně i soud odvolací nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný se dopustil jednání popsaného výše, pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod. IV. 2 K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 37. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na „nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). 38. Pod uvedený dovolací důvod formálně spadají výhrady obviněného proti závěru o jeho úmyslném zavinění. Jde však o námitky spíše obecné, obsahově prázdné a omezující se toliko na deklaraci vnitřního přesvědčení, že subjektivní stránka trestného činu prokázána nebyla. Obviněný totiž neuvádí zhola nic, co by mělo nějakým způsobem devalvovat vědomostní anebo volní složku jeho vnitřního vztahu ke stíhanému jednání. 39. V prvé řadě nutno vyzdvihnout, že ke spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku se nevyžaduje žádné zvláštní postavení či funkce pachatele, nýbrž postačuje jeho faktické jednání jménem daňového subjektu. Obviněný v této souvislosti sporuje své postavení zaměstnance obchodní společnosti Palcát services, s. r. o. (nyní Gastro Partners I., s. r. o.), ale je nerozhodné, zda fiktivní dokument iniciovala určitá osoba z té či oné pozice (statutární orgán, jeho člen, zmocněná osoba, zaměstnanec, osoba fakticky daňový subjekt ovládající atd). 40. Složka vědění úmyslného zavinění u citovaného trestného činu spočívá ve znalosti rozsahu jednotlivých účetních operací a jejich hodnot, jakož i z výše získaných finančních částek, s nimiž v rámci svého postavení mohl nakládat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 5 Tdo 1003/2013). V projednávané věci pak pramení především z informovanosti obviněného o rozporu mezi reálným rozsahem uskutečněných zdanitelných plnění na straně jedné a jejich účetně předstíraným objemem na straně druhé. To vše při vědomí, že takto fingovaná uskutečněná zdanitelná plnění v jím ovládané obchodní společnosti Palcát services, s. r. o. (nyní Gastro Partners I., s. r. o.) se budou zrcadlově promítat jako přijatá zdanitelná plnění v navazujícím daňovém subjektu, jemuž nechal vystavit inkriminovanou fakturu – totiž v obchodní společnosti Montpellier Reality, s. r. o. (dříve AZ Bydlení, s. r. o.). Jinak řečeno, obviněný si nemohl myslet, že předmětná faktura naprosto nelogicky a nesmyslně skončí svou existenci v jím ovládané firmě Palcát services s. r. o. (nyní Gastro Partners I., s. r. o.), neboť nelze nalézt žádný (natož rozumný) důvod, proč by faktura coby dokument osvědčující dvoustranný dodavatelsko-odběratelský vztah měla zůstat aktivní pouze u jedné jeho strany. Obviněný tedy byl obeznámen o vnitřních poměrech dodavatelské společnosti, věděl o jejích (ne)aktivitách a byl osobou, která měla dlouhodobé zkušenosti s podnikáním. Uváděná obchodní společnost prostřednictvím účetní S. na jeho pokyn zavedla do svého účetnictví fiktivní fakturu, která byla uplatněna v daňovém přiznání k DPH odběratelské obchodní společnosti Montpellier Reality, s. r. o. (dříve AZ Bydlení, s. r. o.), a to za účelem vylákání nadměrného odpočtu na DPH. Dovolatelovo tvrzení, že nemohl znát či ovlivnit obsah daňových přiznání a příslušných rozhodnutí odběratelské společnosti, je naprosto umělé a neživotné, protože v reálném ekonomickém světě si nelze představit poctivou podnikatelskou praktiku, při níž by fakturační protistrana jí vystavenou fakturu zatajila a nezavedla do svého účetnictví. Obviněný proto musel vědět, že předmětná faktura se promítne do sumy DPH na vstupu v odběratelské firmě, kde sníží její daňovou povinnost, popř. přeroste v nadměrný odpočet DPH. 41. Volní složka úmyslného zavinění tkví v tom, že obviněný učinil aktivní kroky jednak k vytvoření účetní virtuální reality, která měla jediný účel – neoprávněný daňový profit – a jednak k jejímu udržení před správcem daně. Provázanost a důslednost jeho jednotlivých počinů opodstatněně nasvědčují tomu, že obviněný se k nim uchýlil proto, že tak činil chtěl. IV. 3 Další námitky obviněného 42. Nejvyšší soud se nezabýval námitkami, jimiž obviněný (navíc bez odkazu na konkrétní dovolací důvod) shledal rovněž vadným výrok o trestu, které však nepodložil jakoukoliv bližší argumentací. V této souvislosti je třeba připomenout, že Nejvyššímu soudu nepřísluší domýšlet směr, jímž měl dovolatel v úmyslu námitky uplatnit, a takové námitky tedy pro svou neurčitost vyvolávají jejich nepřezkoumatelnost (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, a ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). V. Způsob rozhodnutí 43. Z uvedeného hodnocení dovolání obviněného plyne, že ten v něm vznesl dílem námitky, které se s uplatněnými dovolacími důvody věcně rozešly, a dílem výhrady, které se s dovolacími důvody sice nemíjejí, avšak jsou zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle něhož dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. 44. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 17. 6. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu Vypracoval: Mgr. Ondřej Vítůsoudce