11 Tdo 517/2026-2340 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 7. 2026 o dovolání obviněného P. Z., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Znojmo, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2025, č. j. 6 To 87/2025-2253, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 8/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Z. odmítá. Odůvodnění:I.Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 10. 10. 2025, č. j. 54 T 8/2025-2174, byla podle § 314r odst. 4 tr. ř. (mimo jiné) schválena dohoda o vině a trestu uzavřená dne 19. 9. 2025 mezi státním zástupcem Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci, JUDr. Jindřichem Pazderou a obviněným P. Z. (dále jen „obviněný“). Obviněný byl tímto rozsudkem uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025). Za tento zločin mu soud prvního stupně podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 3 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně mu rovněž podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, resp. věcí podrobně specifikovaných ve výroku o tomto trestu. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, který svůj řádný opravný prostředek směřoval do všech výroků napadeného rozsudku. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným usnesením odvolání obviněného podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl. II.Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Martina Bugaje, advokáta, dovolání, a to s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a m) tr. ř. 4. Obviněný má předně za to, že nebylo možné o jeho odvolání rozhodnout v neveřejném zasedání a nesouhlasí s tím, že neveřejné zasedání proběhlo v jeho nepřítomnosti. Je přesvědčen, že tímto procesním pochybením byl zkrácen na svých právech a jeho neúčast měla dopady i do způsobu rozhodnutí odvolacího soudu, neboť odvolání podal s námitkou ústavněprávně relevantního pochybení soudu prvního stupně a až v zasedání o odvolání hodlal vylíčit podstatné skutečnosti ohledně jeho odvolání. 5. Tento závěr obviněný podporuje poukazem na usnesení odvolacího soudu, který se jeho odvoláním zabýval pouze povrchně, patřičně na něj nereagoval a pouze mechanicky dospěl k závěru, že obviněný nebyl oprávněn rozsudek soudu prvního stupně napadnout opravným prostředkem, byť odůvodnil, že přezkumnou pozornost věnoval také tomu, zda nedošlo k závažnému porušení práv obviněného při sjednávání dohody o vině a trestu nebo v řízení o jejím schválení. 6. První daný dovolací důvod je podle obviněného naplněním jeho ústavního práva vyjádřit se. Podle článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle § 12 odst. 6 tr. ř. je obviněný jednou z nejdůležitějších stran trestního řízení. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem. 7. Z těchto důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 12. 2025, č. j. 6 To 87/2025-2253, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Michal Basík (dále jen „státní zástupce“). Státní zástupce se nejprve věnuje přípustnosti podaného dovolání. Dochází přitom k závěru, že pokud obviněný namítl pochybení v procesu sjednávání či schvalování dohody o vině a trestu, je taková námitka způsobilá k odvolacímu přezkumu a lze obecně připustit v tomto omezeném rozsahu i dovolací přezkum. Státní zástupce tudíž uzavírá, že i předkládané dovolání proto nelze považovat a limine za nepřípustné. 9. Samotné dovolací námitky obviněného však podle státního zástupce neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. V tomto směru podrobně přibližuje podstatu uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a dodává, že odvolací soud o odvolání rozhodl v neveřejném zasedání, tudíž taková námitka neodpovídá tomuto dovolacímu důvodu. Současně konstatuje, že ve shodě s odvolacím soudem neshledává v procesu sjednávání a schvalování dohody o vině a trestu žádné vady. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. pak státní zástupce doplňuje, že k němu obviněný nepřikládá žádnou konkrétní argumentaci. Proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. 10. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice. Tu však do dne vydání tohoto usnesení neobdržel. III.Přípustnost dovolání 11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné, zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. a zda splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. ř. 12. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Z uvedeného vymezení základních podmínek přípustnosti dovolání dovodila rozhodovací praxe Nejvyššího soudu pravidlo, podle kterého může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle § 254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, uveřejněné pod č. 20/2004 Sb. rozh. tr.]. 13. Podle § 245 věty druhé tr. ř. lze proti rozsudku, kterým soud schválil dohodu o vině a trestu, podat odvolání pouze v případě, že takový rozsudek není v souladu s dohodou o vině a trestu, jejíž schválení státní zástupce soudu navrhl. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího soudu lze nicméně dovodit, že stranou odvolacího přezkumu nemůže zůstat, i přes jeho zákonné zúžení, závažné porušení práv obviněného při sjednání některého z konsensuálních způsobů řešení trestních věcí (např. dohody o vině a trestu) nebo v řízení o jeho schválení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2020, sp. zn. I. ÚS 1860/19, dále přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 7. 2024, sp. zn. II. ÚS 2138/23; přiměřeně též srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2022, sp. zn. 8 Tdo 722/2022, uveřejněné pod č. 13/2023 Sb. rozh. tr.; dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 5 Tdo 963/2024, uveřejněné pod č. 58/2025 Sb. rozh. tr.). V tomto ohledu lze též odkázat na znění § 245 odst. 2 tr. ř. ve znění novely trestního řádu provedené zákonem č. 270/2025 Sb., účinného od 1. 1. 2027, které v tomto ohledu oproti platné a účinné právní úpravě výslovně rozšiřuje přípustnost odvolání také z těchto důvodů. 14. Pokud tedy obviněný ve svém odvolání namítne závažné porušení svých práv při sjednání dohody o vině a trestu nebo v řízení o jejím schválení, lze takovou námitku považovat za přípustnou jak v odvolacím řízení, tak v řízení o dovolání. Z uvedených důvodů shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného přípustným, neboť splňuje shora uvedené zákonné náležitosti. 15. Protože dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý ze zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Obviněný přitom ve svém dovolání uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a m) tr. ř. 16. Z logiky věci se Nejvyšší soud dále zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa). 17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Obecně platí, že tento dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání, nýbrž pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (viz v případě hlavního líčení § 202 odst. 2 až 5 tr. ř. a v případě veřejného zasedání § 263 tr. ř.). Podle článku 38 odst. 2 Listiny má obviněný právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Toto právo je v soudním stadiu trestního řízení zabezpečeno právě povinností soudu obviněného předvolat k hlavnímu líčení a předvolat nebo vyrozumět jej i ohledně konaného veřejného zasedání (§ 198, § 233 tr. ř.). Porušení těchto ustanovení přitom může založit právě dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. 18. I při respektování shora uvedeného pak Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). IV.Důvodnost dovolání 19. Nejvyšší soud se seznámil s obsahem napadených rozhodnutí, jakož i s řízením jim předcházejícím, a dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněného neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. K samotnému dovolání pak – v souladu s dikcí § 265i odst. 2 tr. ř. – uvádí stručně následující. 20. Z dovolací argumentace obviněného je zřejmé, že nesouhlasí s tím, že odvolací soud rozhodl v neveřejném zasedání ani s tím, že neveřejné zasedání proběhlo v jeho nepřítomnosti, čímž se měl odvolací soud dopustit pochybení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. 21. Nejvyšší soud k této argumentaci obviněného uvádí, že neodpovídá žádnému zákonnému dovolacímu důvodu. Je tomu tak proto, že citovaný dovolací důvod se vztahuje na přítomnost obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání. Ze spisového materiálu je přitom zřejmé, že odvolací soud rozhodoval v neveřejném zasedání, které se podle § 242 tr. ř. koná pouze za účasti všech členů senátu a zapisovatele. Odvolací soud přitom byl podle § 263 odst. 1 písm. a) tr. ř. oprávněn rozhodnout v neveřejném zasedání, neboť odvolání obviněného podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl. Jelikož odvolací soud nerozhodoval ve veřejném zasedání, nemohl být uvedený dovolací důvod naplněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 6 Tdo 1064/2010). 22. Nejvyšší soud rovněž neshledal, že by obviněnému bylo odňato právo uplatnit ústavněprávní argumentaci. V průběhu řízení prostor k uplatnění takové argumentace měl, nicméně tak neučinil. Byť uvádí, že by takovou argumentaci mohl uplatnit, pokud by k tomu dostal ve veřejném zasedání prostor, neuvádí ji ani nyní v dovolacím řízení. Nejvyšší soud přitom dodává, že mu jako soudu dovolacímu zásadně nepřísluší jakkoliv domýšlet, či dokonce dotvářet dovolací argumentaci obviněného (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Nejvyšší soud přitom dodává, že odvolací soud nerezignoval na svou přezkumnou činnost, když posoudil, zda při sjednávání dohody o vině a trestu nebo v řízení o jejím schválení nedošlo k závažnému porušení práv obviněného, a dospěl k závěru, že taková situace nenastala (srov. body 6 až 11 jeho usnesení). V takovém postupu Nejvyšší soud neshledává žádné vady a se závěrem odvolacího soudu se ztotožňuje a ve zbytku odkazuje na uvedené body jeho usnesení. 23. Nejvyšší soud rovněž dodává, že neshledal ani vadu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první variantě. Obviněný navíc tuto namítanou vadu nedoprovází žádnou konkrétní argumentací odpovídající tomuto dovolacímu důvodu. Pokud jde o druhou variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., pak je s ohledem na výše uvedené zřejmé, že není naplněn, neboť jiný důvod dovolání [uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.] v řízení předcházejícím rozhodnutí o jeho odvolání nebyl dán.V.Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu 24. Nejvyšší soud tak uzavírá, že dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům (a ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání). Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 1. 7. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu