11 Tdo 57/2026-3686 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2026 dovolání obviněného M. Z., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2025, č. j. 15 To 47/2025-3545, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 18/2024, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 46 T 18/2024, byl obviněný M. Z. (dále též jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byl soudem prvního stupně odsouzen podle § 283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 70 odst. 1 a odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci v podobě mobilního telefonu se SIM kartou. 2. Výše citovaný rozsudek Městského soudu v Praze byl v zákonné lhůtě napaden odvoláním obviněného, který tak učinil proti výroku o vině i výroku o trestu. O tomto řádném opravném prostředku následně rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 12. 9. 2025, sp. zn. 15 To 47/2025, a to tak, že napadené rozhodnutí městského soudu z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil toliko ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Nato odvolací soud za splnění podmínek podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku nově zařadil k výkonu trestu odnětí svobody uloženého rozsudkem soudu prvního stupně do věznice s ostrahou. Naproti tomu v ostatních výrocích zůstal odvoláním napadený rozsudek Městského soudu v Praze nedotčen. 3. Podle skutkových zjištění Městského soudu v Praze se obviněný M. Z. shora uvedené trestné činnosti dopustil v podstatě tím, že: ačkoliv nedisponoval nezbytným povolením a v rozporu s § 4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách v platném znění, přičemž kokain je zařazen mezi omamné látky podle Seznamu I. Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uveden v příloze č. 1 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a konopí je uvedeno jako omamná látka v příloze č. 3 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných a psychotropních látkách, a jeho účinná látka – delta-9-tetrahydrocannabinol je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž omamná látka konopí je tedy uvedena v příloze č. 3 a psychotropní látka delta-9-tetrahydrocannabinol je uvedena v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamu návykových látek ve smyslu § 44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a o změně některých dalších zákonů stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, 1) ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, která byla soustředěna kolem již pravomocně odsouzených P. S. a S. S. jakožto organizátorů, a dále byla tvořena mimo jiné již pravomocně odsouzenými H. F. a B. N., přičemž činnost uvedené skupiny byla zaměřena na výrobu a vývoz marihuany obsahující účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol, domluvil a zprostředkoval vývoz marihuany z České republiky do Spolkové republiky Německo prostřednictvím organizátora P. S a kurýra B. N. ve dnech 26. 2. 2020 až 27. 2. 2020, když se jednalo o marihuanu o celkové hmotnosti 3.512,4 gramů obsahující 403,9 gramů účinné látky delta-9-tetrahydrocannabinolu, a to konkrétně tak, že obviněný M. Z. (užívající uživatelské ID: XY) po předchozí dohodě s P. S. prostřednictvím šifrovací aplikace Sky ECC a následné domluvě přes šifrovací aplikaci Sky ECC mezi M. Z. a dosud neustanoveným mužem ve Spolkové republice Německo, užívajícím ID šifrovacího programu Sky ECC: XY, který stanovil místo prodeje na adrese XY, XY, Spolková republika Německo, přičemž P. S. přesně nezjištěným způsobem dne 27. 2. 2020 v době od 09:20 do 09:45 hodin na adrese XY, okres XY, uložil do speciálně vytvořené tajné schránky opatřené elektromagnetickým zámkem v zavazadlovém prostoru vozidla tov. zn. Hyundai IX 35, RZ: XY, 8 plastových vakuově balených pytlů obsahujících celkem 3.512,4 gramů sušiny marihuany, s kterým následně přijel na adresu XY, kde zaparkoval a odešel do provozovny XY, zde se sešel se S. S., v 11:28 hodin za nimi po předchozí telefonické domluvě dorazil B. N., v 11:55 hodin P. S., S. S. a B. N. z provozovny odešli k vozidlu tov. zn. Hyundai IX 35, RZ: XY, posléze B. N. odjel tímto vozidlem obsahujícím marihuanu z Prahy po dálnici XY přes hraniční přechod XY, přičemž dne 27. 2. 2020 v 13:55 hodin byl zadržen Grenzpolizeiinspektion Waidhaus na adrese XY, XY. XY - XY km, v důsledku čehož nedošlo k realizaci prodeje marihuany zprostředkovaného a domluveného obviněným M. Z., 2) a) dne 13. 7. 2020 v 18:40 hodin na blíže nezjištěném místě poblíž restaurace XY na adrese XY, Praha XY, po předchozí vzájemné domluvě s J. A., prostřednictvím šifrovacího komunikačního programu Sky ECC, předal neznámé osobě nejméně 100 gramů kokainu určených pro J. A., za přesně nezjištěnou částku, nejméně však za 3.600 eur (přibližně 82.000 Kč), b) na dosud přesně nezjištěném místě v Amsterdamu, Nizozemské království, v blíže nezjištěné době kolem dne 3. 9. 2020, si obviněný od dosud neustanovených osob opatřil a za účelem distribuce dalším osobám, minimálně pro J. A., a neustanoveného muže užívajícího v komunikační aplikaci Sky ECC pin XY, přechovával nejméně 10 kg kokainu o celkové hodnotě nejméně 350.000 eur (přibližně 8.000.000 Kč), přičemž dne 11. 9. 2020 dovezl na území České republiky nejméně 2 kg omamné látky kokain z výše uvedených 10 kg látky, které dne 13. 9. 2020 po předchozí vzájemné domluvě prostřednictvím šifrovacího komunikačního programu Sky ECC, na dosud nezjištěném místě v Praze prodal prostřednictvím neznámé osoby nejméně za částku 74.000 eur (přibližně 1.700.000 Kč) J. A. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2025, sp. zn. 15 To 47/2025, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 46 T 18/2024, napadl obviněný M. Z. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., neboť podle jeho mínění jsou skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zároveň pak podle jeho přesvědčení napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Obviněný v úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítl, že se spáchání jemu přičítaného trestného činu nedopustil a neusvědčuje jej žádný přímý důkaz či ucelený okruh nepřímých důkazů. Soud prvního stupně v dané věci neprovedl hodnocení důkazů v souladu se zásadou zakotvenou v § 2 odst. 6 tr. ř., když z provedených důkazů vyvozoval skutečnosti, které z nich však vyvodit nešly, případně některé důkazy a skutečnosti z nich vyplývající zcela ignoroval. 6. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1) obviněný konkrétně namítl, že závěr o jeho vině je fakticky založen výlučně na procesně nepoužitelné komunikaci vedené prostřednictvím šifrovacího komunikačního programu Sky ECC (dále též jen „komunikace Sky ECC“). Svědek P. S. totiž nevypověděl k jeho osobě ničeho usvědčujícího a výpovědi svědka H. F. byly nekonzistentní, když se tento svědek v rámci přípravného řízení a v hlavním líčení vyjadřoval odlišně k tomu, zda obviněného zná a co ví o jeho trestné činnosti. Z výsledků sledování osob a věcí bylo podle dovolatele prokázáno pouze jeho setkání s P. S. v cukrárně, které nemůže prokazovat trestnou činnost. Obviněný poukazuje na to, že se doznal k tomu, že se v jednom jediném případě pokusil zprostředkovat po domluvě s P. S. prodej marihuany v Německu, avšak ne jako člen organizované skupiny nebo ve spojení s organizovanou skupinou. Podle něj přitom nebylo možno stran jednání uvedeného pod bodem 1) dovodit jeho vinu nade vší pochybnost, vyjma toho, co sám doznal. I pokud by ovšem toto jednání bylo prokázáno, mělo by být posuzováno podle novely trestního zákoníku účinné od 1. 1. 2026, jež přináší novou a mírnější úpravu trestných činů souvisejících s nakládáním s marihuanou. Ve světle této novely pak obviněný namítl nepřiměřenost uloženého trestu odnětí svobody. 7. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) dovolatel konkrétně namítl, že závěr o jeho vině je založen výlučně na procesně nepoužitelné komunikaci Sky ECC a výpovědi svědka J. A. Tento svědek ovšem komunikaci s obviněným související s obchodem s drogami v hlavním líčení konaném dne 20. 2. 2025 popřel a uvedl, že přístroj, z něhož byla vedena komunikace pomocí platformy Sky ECC, si půjčovalo vícero osob. Podle obviněného je s ohledem na možnost půjčování přístroje prakticky nemožné nade vší pochybnost prokázat, která konkrétní osoba psala jednotlivé zprávy zaslané prostřednictvím platformy Sky ECC. Ani skutečnost, že komunikace obsahovala fotografii pasu s jménem jeho osoby totiž nemůže bez dalšího prokázat, že zprávy psal skutečně on. 8. Obviněný své další námitky směřoval proti procesní použitelnosti komunikace Sky ECC coby důkazu, když podle něj tato komunikace nebyla získána zákonným způsobem. Absentuje totiž odůvodnění příkazu k zajištění komunikace, kde měly být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti vztahující se k jeho osobě, které vydání příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňovaly; resp. prvotní příkaz k zajištění splňující požadavky § 88 odst. 2 tr. ř. mu nebyl nikdy předložen. Z tohoto důvodu mu tak bylo odepřeno právo na spravedlivý proces, když se k této věci nemohl účinně vyjádřit. V této souvislosti obviněný dále uvedl, že v jeho případě neexistovalo důvodné podezření ze páchání trestné činnosti před získáním záznamů komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC. O tom svědčí to, že sám v době, kdy byli členové organizované skupiny kolem P. S. zadrženi, odlétal z pražského letiště a nebyl zadržen ani zařazen na seznam hledaných osob. Dále zajištěná komunikace neobsahuje protokoly s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedených záznamů a o orgánu, který záznamy pořídil, což je však podmínkou zakotvenou v § 88 odst. 6 tr. ř., aby mohly být tyto záznamy použity jako důkaz. 9. Obviněný následně namítl, že ohledně zajištění komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy Sky ECC mu byly odepřeny základní informace v důsledku extrémního utajení technického postupu vlastního procesu sběru dat. Informace obsažené v této komunikaci tak mají, a to s ohledem na jejich získání na základě dosud nedostatečně prozkoumaných technických postupů, nízkou informační hodnotu a není možné posoudit jejich pravost a integritu. Tím došlo k zásadnímu porušení práva na spravedlivý proces jak podle práva českého, tak evropského. V této souvislosti obviněný poukázal na rozsudek Zemského soudu v Berlíně ze dne 19. 12. 2024, sp. zn. 525 KLs 8/22, s tím, že je přesvědčen o tom, že toto rozhodnutí správně dospělo k závěru, že užití zajištěných záznamů komunikace uskutečněné prostřednictvím platformy EncroChat (tj. obdoby programu Sky ECC) není v trestním řízení možné. Zároveň dovolatel poukazuje na to, že otázka procesní použitelnosti komunikace Sky ECC nebyla dosud relevantním způsobem Nejvyšším soudem řešena a jedná se tak o novou problematiku. 10. K vlastnímu obsahu komunikace Sky ECC obviněný namítl, že předloženy byly pouze excelové tabulky, které obsahují zcela zásadní nepřesnosti v obsahu, jakož i po vizuální stránce, které mohou potencionálně naznačovat manipulaci s daty. V těchto tabulkách je zahrnuta rovněž konverzace, v níž je J. A. oslovován jiným jménem a je ověřováno, zda je komunikováno s jeho osobou. Pokud však PINy nemohly být měněny, pak by každý účastník komunikace Sky ECC měl vědět, s kým si píše, bez ohledu na to, jaké uživatelské ID a přezdívku jednotlivé osoby používají. Zároveň obviněný poukazuje na skutečnost, že v rámci komunikace mu měl svědek J. A. napsat „To je Srb? Náš?“. Podle obviněného by ovšem svědek J. A. jako Albánec o Srbovi neřekl, že je „náš“. Touto námitkou se však soudy nižších stupňů odmítly zabývat, stejně tak jako výše uvedenými nelogičnostmi, byť z nich lze dovodit, že mobilní telefony s programem Sky ECC se půjčovaly, přičemž jednoznačně připsat autorství jednotlivých zpráv zaslaných prostřednictvím tohoto programu konkrétní osobě není bez jiných důkazů možné. 11. Obviněný konečně namítl předpojatost odvolacího soudu, která mohla mít vliv i na jeho rozhodnutí. K danému poukazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a v něm obsažené hodnocení jeho motivace a osobních poměrů. Podle obviněného není zřejmé, jak k těmto závěrům odvolací soud dospěl, když měl možnost jej vidět jen v rámci jednoho veřejného zasedání. Z tohoto hodnocení je zjevná silná antipatie, v něm obsažené závěry nebyly prokázány provedeným dokazováním a jedná se pouze o domněnky. Stejně tak neopodstatněné jsou podle obviněného i závěry odvolacího soudu ohledně jeho finanční situace. 12. Z výše uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2025, sp. zn. 15 To 47/2025, stejně jako jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 46 T 18/2024, a následně věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 13. K dovolání obviněného zaslal své písemné stanovisko ze dne 2. 2. 2026, sp. zn. 1 NZO 1044/2025-19, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který předně konstatuje, že totožně formulované námitky uplatňoval dovolatel již v rámci řízení před soudy obou stupňů, přičemž ty se s těmito námitkami dostatečně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí je vypořádaly. Ke skutkovým námitkám, jež obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce konkrétně uvádí, že představují pouze předkládání vlastního hodnocení provedených důkazů a polemiku s obsahem odůvodnění soudních rozhodnutí, pročež je nelze podřadit pod žádný ze zákonem vymezených dovolacích důvodů. Z tohoto důvodu státní zástupce považuje za dostatečné poukázat na úvahy soudů nižších stupňů obsažené v odůvodnění jejich rozhodnutí. 14. K námitce, jíž obviněný brojí proti procesní použitelnosti komunikace probíhající prostřednictvím aplikace Sky ECC, státní zástupce uvádí, že tuto námitku lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně se jedná o námitku neopodstatněnou. Státní zástupce se totiž ztotožňuje se závěry Vrchního soudu v Praze a s ohledem na podrobnost odůvodnění napadeného rozsudku nad jeho rámec již nemá, co by k uvedené problematice dodal, neboť by jen opakoval argumentaci odvolacího soudu. Pouze proto dodává, že dovolatel vůči uvedeným závěrům fakticky neoponuje a na závěry odvolacího vrchního soudu argumentačně nereaguje, nýbrž pouze setrvává na svých již dříve vyslovených výhradách s tím, že s vrchním soudem nesouhlasí. Zároveň státní zástupce upozornil, že s obviněným lze souhlasit pouze v tom, že otázka procesní použitelnosti komunikace Sky ECC k důkazu dosud nebyla řešena Nejvyšším soudem. Pokud ovšem obviněný ve svém dovolání učinil poukaz na rozsudek Zemského soudu v Berlíně v obdobné věci týkající se užití zajištěné komunikace z jiné aplikace, pak poukázal na rozhodnutí, které bylo zrušeno rozhodnutím Spolkového soudního dvora ze dne 17. 12. 2025, sp. zn. 5 StR 413/25. Z dostupných informací podle státního zástupce vyplývá, že poukazovaná věc byla dokonce přikázána k novému projednání a rozhodnutí zemskému soudu v jiném složení senátu. 15. K námitkám obviněného opírajícím se o tvrzení předpojatosti vrchního soudu, státní zástupce konstatuje, že obviněný touto námitkou zjevně nezamýšlí namítat existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., ten ostatně ani neuplatnil a rovněž obsahově mu formulace těchto jeho výhrad nikterak neodpovídá. Podle názoru státního zástupce je uvedená výhrada jen formálně nepřípustnou polemikou s konkrétní formulací odůvodnění napadeného rozsudku. Oproti obviněnému má státní zástupce za to, že formulace obsažená v odůvodnění napadeného rozsudku je zcela přiléhavá a nikterak nevybočuje z rámce činnosti odvolacího soudu. 16. Podle státního zástupce zároveň žádná z obviněným vznesených námitek neodpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný totiž nesprávnost právního posouzení odvíjí až sekundárně od své výhrady proti skutkovým zjištěním. Poukazuje-li pak obviněný též na znění trestního zákoníku účinné od 1. 1. 2026 na podkladě novely provedené zákonem č. 270/2025 Sb., nelze mu přitakat již proto, že napadené rozhodnutí bylo učiněno za účinnosti předchozí právní úpravy. Námitka nepřiměřenosti trestu uloženého v délce deseti let přitom podle státního zástupce postrádá opodstatnění i z hlediska věcného, neboť podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2026 by byl obviněný i nadále ohrožen nejméně trestní sazbou s horní hranicí ve výši dvanáct let. Uvedená námitka tak nejenže neodpovídá žádnému ze zákonných dovolacích důvodů, ale nemá ani potenciál jakkoli zpochybnit správnost výroku o trestu. 17. Státní zástupce tedy shrnuje, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky. Ve věci tak nelze shledat žádný, natož zjevný, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Skutková zjištění soudů jsou přitom založena na procesně použitelných důkazech, a nedošlo ani k narušení práv obviněného vyplývajících z principů spravedlivého procesu. Takto řádně zjištěný skutkový stav následně soudy obou stupňů i odpovídajícím způsobem právně posoudily, což vznesené námitky obviněného nebyly způsobilé relevantně zpochybnit. 18. Závěrem svého vyjádření pak s ohledem na výše uvedené státní zástupce shrnul, že dovolací námitky obviněného M. Z., pokud je vůbec lze obsahově podřadit pod deklarované dovolací důvody, jsou zjevně neopodstatněné. Za tohoto stavu proto navrhl, aby takto podané dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. 19. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně soudem prvního stupně zasláno obhájci obviněného k případné replice. V návaznosti na to obviněný prostřednictvím svého obhájce zaslal své vyjádření ze dne 22. 2. 2026, v rámci kterého sdělil svůj nesouhlas s výše uvedenými závěry státního zástupce. Konkrétně pak dovolatel setrval na svém přesvědčení, že v dané věci soudy nižších stupňů nesprávně posoudily použitelnost důkazu komunikací Sky ECC, nevypořádaly zásadní právní otázky a je dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, jež zakládá porušení zásady in dubio pro reo. Nad rámec zopakování jádra svých dovolacích námitek pak zopakoval a zdůraznil zejména to, že na posouzení trestnosti činu podle § 2 odst. 1 tr. zákoníku použije pozdější zákon, jestliže je to pro pachatele příznivější. Jelikož dne 1. 1. 2026 nabyla účinnosti novela trestního zákoníku stanovující pro trestné činy v souvislosti s obchodováním s marihuanou trestní sazbu trestu odnětí svobody v rozpětí od dvou do osmi let, přičemž obviněnému byl uložen trest ve výměře deseti let, je uložený trest s touto novou právní úpravou ve zjevném nepoměru. III. Přípustnost dovolání 20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. ř. 21. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, to znamená, že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání. IV. Důvodnost dovolání 22. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným M. Z. uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. 23. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami Nejvyšší soud připomíná, že jím namítaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Ve smyslu tohoto dovolacího důvodu tak lze za relevantní dovolací námitku považovat správnost a úplnost rozhodných skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, dále úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování, jakož i správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. 24. Tento dovolací důvod přitom umožňuje nápravu toliko v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních a věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních. Těmi jsou jednak případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), dále případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.), a konečně případ vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém (tj. v důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno, přičemž se jedná o důkaz, který je z pohledu skutkových zjištění, jež jsou určující pro naplnění zákonných znaků přisouzeného trestného činu, podstatný). Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu (s účinností ode dne 1. 1. 2022) naopak nedošlo k nikterak obecnému (plošnému či automatickému) rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na jakékoli otázky skutkového charakteru, neboť – jak již bylo konstatováno výše – umožňuje nápravu jen v těch nejzávažnějších případech, kdy došlo k zásadním vadám v rozhodných skutkových zjištěních. 25. Obviněný ve svém podání odkázal též na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu přitom nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). 26. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). V. K meritu věci 27. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného M. Z. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů. Po prostudování jeho obsahu a připojeného spisového materiálu přitom dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky jsou jen částečně věcně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř, a to v rozsahu, jímž obviněný brojí proti procesní použitelnosti důkazu, na němž jsou založena rozhodná skutková zjištění. Obviněný naopak v jím podaném mimořádném opravném prostředku, a to navzdory uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nevznáší jedinou námitku směřující proti právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení, když prostřednictvím podstatné části svých námitek pouze polemizuje s hodnocením provedených důkazů a usiluje o přijetí jím předkládané verze skutkového stavu. Nad rámec toho pak již pouze odmítá jemu pravomocně uložený trest odnětí svobody jako nepřiměřený. 28. Jde-li o obviněným namítaný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je z obsahu podaného dovolání patrno, že byl uplatněn v jeho první a druhé alternativě. Nejvyšší soud přitom v této souvislosti dospěl k závěru, že z hlediska jejich podřazení pod shora uvedený dovolací důvod jsou relevantní pouze výhrady, jimiž dovolatel s odkazem na druhou alternativu citovaného dovolacího důvodu brojí proti procesní použitelnosti komunikace z platformy Sky ECC coby důkazu, nicméně tyto shledal neopodstatněnými. 29. V návaznosti na výše uvedené je třeba úvodem konstatovat, že Nejvyšší soud nepovažuje s ohledem na formulaci námitek obviněného a z důvodu procesní ekonomie za potřebné detailně rekapitulovat hodnocení provedené řádně a zcela vyčerpávajícím a komplexním způsobem Vrchním soudem v Praze, kterak je obsaženo v bodech 22. až 122. odůvodnění jeho rozhodnutí na více než osmnácti stranách. Nejvyšší soud se s výsledky jeho hodnocení v plné míře ztotožňuje, pročež považuje za dostatečné rekapitulovat pouze jeho stěžejní závěry a v podrobnostech na něj v plné míře odkázat. 30. V této souvislosti Vrchní soud v Praze předně konstatoval, že komunikace uskutečněná prostřednictvím platformy Sky ECC představuje v nyní projednávané věci ve vztahu k jednání popsanému pod body 1) i 2) podstatný důkaz, jenž osvětluje v bezprostřední perspektivě trestnou činnost obviněného. Nejedná se ovšem o jediný přímý důkaz. Za stěžejní pro vypořádání otázky procesní použitelnosti této komunikace coby důkazu přitom označil rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (dále též jen „SDEU“) ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22, který se vyjadřoval k použitelnosti komunikací získaných obdobným způsobem nabouráním serveru služeb „EncroChat“ v rámci stíhání osob při páchání trestných činů souvisejících taktéž zejména s nedovoleným obchodem s omamnými látkami. Ve světle jeho závěrů, zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/41/EU ze dne 3. 4. 2014 (dále jen „směrnice“) přitom Vrchní soud v Praze shledal, že komunikace Sky ECC byla tuzemskými orgány činnými v trestním řízení získána na základě státním zástupcem řádně vydaného evropského vyšetřovacího příkazu. K danému zdůraznil zejména to, že již v době jeho vydání existovaly konkrétní indicie o spáchání závažných trestných činů nyní již odsouzeným P. S. a tehdy ještě blíže neznámou skupinou pachatelů, do níž patřil i obviněný M. Z. Ve světle judikatury SDEU a Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) dále vrchní soud konstatoval, že použití tohoto důkazu nemá bez dalšího za následek porušení článku 6 Listiny základních práv Evropské unie a práva obviněného na spravedlivý proces. Rozhodné je totiž to, zda je trestní řízení spravedlivé jako celek a zda jsou obviněnému poskytnuty záruky práv obhajoby, zejména zda se mohl účinně vyjádřit k těmto informacím a důkazům. V daném případě přitom obviněný mohl k důkazu v podobě komunikace Sky ECC uplatnit veškeré připomínky, přičemž tato komunikace nepředstavuje jediný usvědčující důkaz a její obsah byl podpořen dalšími provedenými důkazy. 31. Rovněž s odkazem na judikaturu ESLP a SDEU vrchní soud následně konstatoval, že infiltrace koncových zařízení za účelem získání provozních, komunikačních a lokalizačních údajů, resp. provádění de facto hromadného odposlechu, není vyloučeno, pokud byl takový odposlech provázen účinnými zárukami proti riziku jeho zneužití, a tedy pokud byl nařízen nezávislým orgánem a odůvodněn, a to zejména povahou trestných činů, ohledně nichž existuje důvodné podezření stran jejich spáchání. Současně musí být vymezena kategorie osob, které mohou být odposlouchávány, a dále omezena doba trvání odposlechů. Posouzení zákonnosti, a tedy procesní využitelnosti těchto důkazů, pak přísluší vnitrostátním soudům. Vrchní soud dále zdůraznil, že v souladu s mezinárodní zásadou nepřezkoumatelnosti by se mělo vycházet z toho, že důkazy shromážděné v zahraničí jsou shromážděny v souladu se základními právy Evropské unie, ledaže by byly sneseny přesvědčivé argumenty pro závěr, že tomu tak v konkrétním případě nebylo. Jelikož v daném případě nebyla rozhodnutí francouzských soudů schvalujících odposlech a záznam telekomunikačního provozu nikdy shledána za odporující francouzskému právu, a to ani nejvyššími soudními autoritami Francouzské republiky, lze si podle vrchního soudu stěží představit možnost, že by v procesu povolování a realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve věci Sky ECC došlo k rozporu s českým právem, které implementovalo, stejně jako právo francouzské, příslušné směrnice Evropské unie. Ačkoli se v daném případě jednalo o odposlech telefonické komunikace blízký svou povahou hromadnému odposlechu, nejednalo se podle Vrchního soudu v Praze o necílený masivní odposlech a zásadní zásah do soukromí odposlouchávaných osob. Předmětem komunikace vedené prostřednictvím služby Sky ECC byly totiž převážně otázky týkající se v širším slova smyslu obchodu s drogami rozličné povahy, tímto odposlechem byla zasažena cílená skupina osob, která tuto veřejně nedostupnou službu upravenou speciálně pro potřeby pachatelů závažné trestné činnosti získala na doporučení stávajícího uživatele, pročež tato služba umožňovala anonymní komunikaci pouze v této uzavřené komunitě. Současně nelze přehlédnout, že cena této služby, nastavená v řádech tisíců eur ročně, a neveřejnost její nabídky, byly prakticky prohibitivní pro běžné uživatele. Veškeré skutečnosti zjištěné o podmínkách a způsobu provozu služby Sky ECC ještě před vydáním příkazu francouzskými soudy a zajištění jejích dat tedy nasvědčovaly tomu, že byla fakticky využívána exkluzivně jako nástroj páchání závažné trestné činnosti. Tomu také byly na míru uzpůsobeny její funkce jako např. vzdálené vymazání obsahu zařízení či podmínky jejího využívání, mezi něž se řadilo např. i znemožnění připojení telefonu k běžným mobilním sítím a vypnutí GPS, mikrofonu a kamery pro zabránění zjištění lokace zařízení a maximální utajení identity uživatele. 32. V první ze svých námitek směřující proti použitelnosti komunikace Sky ECC k důkazu poukazuje obviněný na to, že mu nikdy nebyl předložen příkaz, který by směřoval k jeho osobě a splňoval požadavky stanovené v § 88 odst. 2 tr. ř. V souvislosti s tuzemskou úpravou odposlechů současně namítá, že zajištěná komunikace neobsahuje protokoly s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedených záznamů a o orgánu, který záznamy pořídil, což je však podmínkou pro jejich užití coby důkazu podle § 88 odst. 6 tr. ř. 33. K daným námitkám je na prvním místě třeba konstatovat, že již soud prvního stupně upozornil na skutečnost, že se ve spise nachází kompletní povolovací dokumentace od Obecného soudu v Paříži, které předchází rozsáhlé zprávy z vyšetřování policejního orgánu, ze kterých plyne důvodné podezření na páchání rozsáhlé trestné činnosti drogového charakteru s mezinárodním přesahem. Obviněný tedy měl možnost se s tímto podkladovým materiálem zahrnujícím příkaz, na jehož základě byla zajištěna komunikace Sky ECC, seznámit a vznést proti němu konkrétní věcné námitky. 34. Pokud se pak jedná o skutečnost, že tento příkaz není odůvodněn individuálně ve vztahu k osobě obviněného, pak tímto poukazem dovolatel nerozporuje žádný ze závěrů odvolacího soudu. Obviněný totiž svou námitku stran nenaplnění požadavků zakotvených v § 88 odst. 2 tr. ř. v případě příkazu, na jehož základě byla zajištěna komunikace Sky ECC, vystavěl na opětovném vyjádření svého přesvědčení o nutnosti vztáhnout odůvodnění tohoto příkazu konkrétně k jeho osobě, a tedy na naprostém ignorování závěrů Vrchního soudu v Praze. Ten se procesní použitelností komunikace Sky ECC coby důkazu nezabýval konkrétně z toho důvodu, že se jedná o důkaz získaný na základě mezinárodní justiční spolupráce ze zahraničí, ale zejména proto, že se jednalo úkon, který byl svojí povahou blízký cílenému hromadnému odposlechu zaměřenému na veškeré uživatele této služby, kteří ji využívali fakticky výlučně jako nástroje závažné trestné činnosti. Procesem nařízení odposlechu francouzskými orgány se totiž odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí zabýval komplexně, když na podkladě jeho zevrubného hodnocení ve světle četné judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu, SDEU a ESLP uzavřel, že prováděný odposlech obviněného (a celé řady dalších osob zabývajících se tou nejzávažnější trestnou činností) není a priori nepoužitelný pro porušení čl. 6 směrnice, přičemž tento splňoval srovnatelné podmínky s ustanovením § 88 tr. ř. Jak totiž plyne ze zaslaných materiálů francouzské strany, bylo ve Francii vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání mj. zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, a to uživateli uzavřené šifrované platformy, mezi něž bylo možno vstoupit pouze na doporučení a její užívání bylo spojeno s vysokým poplatkem v řádech tisíců eur ročně. Současně bylo možno důvodně předpokládat, že tímto odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a evidentně nebylo možno sledovaného účelu dosáhnout jinak, resp. by to bylo podstatně ztížené, jak uvádí § 88 odst. 1 tr. ř. Nejednalo se přitom o klasický odposlech telefonické komunikace, pročež bylo nabourání serverů zajišťujících funkci služby Sky ECC možno posuzovat pouze analogicky optikou požadavků zakotvených v § 88 tr. ř., a to i pokud jde o požadavek individuálního určení odposlouchávaných osob. 35. Nejvyšší soud se přitom – jak již bylo poukázáno výše – s výsledky hodnocení provedeného vrchním soudem v plné míře ztotožňuje, přičemž k danému zdůrazňuje, že odvolací soud neopomenul zohlednit rovněž to, že k použitelnosti důkazů pocházejících z odposlechu provedeného v zahraničí se Nejvyšší soud již vyjadřoval ve svém rozhodnutí ze dne 13. 4. 2007, sp. zn. 11 Tz 129/2006. Podle závěrů zde obsažených je nezbytné, aby odposlech realizovaný zahraničními orgány byl proveden způsobem srovnatelným se zákonnými podmínkami vymezenými českým právem a poskytoval tedy srovnatelnou míru ochrany ústavním právům osob, na něž cílí. Rozhodné tedy je, že příkaz k realizaci „odposlechu“ vztahující se k trestné činnosti skupiny osob užívajících služeb platformy Sky ECC byl odůvodněn skutečnostmi, jež naplňují požadavky srovnatelné s požadavky trestního řádu, a naopak je irelevantní, že v prvotním příkazu k zajištění této komunikace nebyl obviněný jmenovitě označen společně s uvedením konkrétních skutkových poznatků vztahujících se k jeho osobě. Požadavek na naplnění podmínek srovnatelných s § 88 tr. ř. totiž nelze zaměňovat s požadavkem na splnění podmínek identických, přičemž stěžejním je zejména to, že zjištění zahraničních orgánů činných v trestním řízení odůvodňovala časově omezený zásah státních orgánů do tajemství zpráv podávaných telefonem nebo jiným podobným zařízením u konkrétně vymezeného okruhu osob, a to za přísného respektování zásady subsidiarity, kdy bylo zřejmé, že dojde pouze k minimálnímu zásahu do soukromé korespondence nesouvisející s trestnou činností, přičemž jiné prostředky se z pohledu dosažení účelu trestního řízení a ochrany společnosti před pachateli závažných trestných činů ukázaly jako nedostatečné. Způsob zajištění komunikace Sky ECC byl totiž predeterminován technologickými parametry provozu této sofistikovaně šifrované služby, jež vylučovala možnost zacílit „odposlech“ na komunikaci vedenou konkrétní osobou či osobami. S ohledem na anonymní charakter služby totiž ani sama společnost, která tuto službu provozovala, neměla žádný způsob, jak přiřadit jednotlivé komunikace ke konkrétním osobám. Za této situace pro orgány činné v trestním řízení neexistovala jiná, cílenější a méně invazivní možnost prověření poznatků o závažné trestné činnosti, než jakou bylo zajištění šifrovaného obsahu veškeré komunikace realizované prostřednictvím této služby, její následné dešifrování a vyhledání indicií umožňující určení osob komunikujících pod konkrétními uživatelskými ID. 36. Ve vztahu k dovolatelem namítanému nesplnění požadavků vyjádřených v § 88 odst. 6 tr. ř. v důsledku absence protokolů s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedených záznamů a o orgánu, který záznamy pořídil, Nejvyšší soud poukazuje na skutečnost, že již ve svém usnesení ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 11 Tdo 338/2025, a to ve shodě se závěry SDEU vyjádřenými v jeho rozhodnutí ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. C-670/22, konstatoval, že zajištěná komunikace Sky ECC sice svojí povahou odpovídá charakteru odposlechů, avšak tato skutečnost neznamená, že záznam komunikace pořízený v zahraničí se předáním tuzemským orgánům činným v trestním řízení stává automaticky ve všech ohledech odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, tj. odposlechem realizovaným na základě rozhodnutí příslušného soudce orgány Policie České republiky v rámci trestního řízení vedeného na území České republiky. Nelze tedy požadovat, aby tento záznam komunikace získaný od zahraničních orgánů činných v trestním řízení splňoval veškeré procesní požadavky kladené trestním řádem na obsah a formu záznamů telekomunikačního provozu, resp. protokolů k nim připojených. Za situace, kdy orgánům činným v trestním řízení nejsou spolu s daty pořízenými v zahraničí obsahujícími přepisy odposlechů, fotografie či zvukové záznamy, poskytnuty jakékoli protokoly, je na místě vycházet z § 89 odst. 2 tr. ř., podle něhož může za důkaz sloužit vše, co může přispět k objasnění věci. 37. K námitce brojící proti nemožnosti ověřit integritu a pravost komunikace Sky ECC s ohledem na utajení technického postupu jejího získání Nejvyšší soud konstatuje, že rovněž touto námitkou se zabýval již vrchní soud, a to v bodech 96. a 97. a dále 104. až 122. Odvolací soud přitom zdůraznil zejména to, že obviněnému neplyne žádné legitimní právo na to být seznámen s konkrétním technickým postupem, jakým byla data získána ze serverů společnosti provozující službu Sky ECC, jak probíhalo jejich dešifrování či nabourání. Takto totiž nejsou obviněným zprostředkovávána ani data o tom, jak probíhají odposlechy či jiné postupy policejních orgánů, jak jsou zajišťovány po technické stránce a s využitím jakých konkrétních prostředků a postupů. Ve vztahu k integritě dat přitom platí princip důvěry mezi státy Evropské unie, přičemž vlastní obsah komunikace byl podrobně hodnocen v kontextu provedených důkazu při jeho provedení v hlavním líčení a obviněný měl možnost se k tomuto vyjádřit a uplatnit své připomínky či námitky. Právo se účinně vyjádřit bylo tedy obviněnému zachováno a nebyla mu odepřena možnost seznámit se s tímto důkazem od počátku řízení, namítat způsob jeho opatření či jeho použitelnost v trestní věci. Obviněný tak ostatně sám učinil, když k části komunikace předložil vlastní výklad jejího obsahu a upozornil na grafické nedostatky v tabulkách, v nichž byla tato komunikace obsažena. Těmito jeho námitkami se přitom soudy nižších stupňů řádně zabývaly. Obviněnému pak nic nebránilo v tom, aby dále podrobněji brojil proti pravosti komunikace Sky ECC a relevantním způsobem namítal nekonzistenci jednotlivých v ní zaslaných zpráv či např. navrhl jejich podrobení znaleckému zkoumání. Přístup k informacím o procesu získání dat přitom nebyl obviněnému odepřen bezdůvodně, nýbrž jeho odepření bylo odůvodněno legitimními cíli v podobě utajení účinných prostředků boje proti té nejzávažnější trestné činnosti. S vývojem informačních technologií a rozšířením jejich využití při páchání trestné činnosti se stále větší část vyšetřování sestává ze snahy orgánů činných v trestním řízení překonat inovativní technologické bariéry, kterými se obzvláště pachatelé závažné trestné činnosti organizovaného charakteru snaží zamezit svému odhalení a dopadení. Z tohoto důvodu lze za opodstatněné označit utajení postupů a technologií použitých francouzskými orgány činnými v trestním řízení k překonání těchto překážek, a to s ohledem na možnost zneužití znalostí těchto postupů a technologií k vývoji ochrany před prostředky, které mají orgány činné v trestním řízení k dispozici za účelem vyšetřování závažné trestné činnosti. 38. Konečně pak Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že na výše uvedených závěrech ničeho nemění ani obviněným učiněný zcela obecný poukaz na rozsudek Zemského soudu v Berlíně ze dne 19. 12. 2024, sp. zn. 525 KLs 8/22, který shledal nepoužitelnost důkazu v podobě komunikace „EncroChat“ získané obdobným způsobem, tedy nabouráním serveru těchto služeb. Rovněž s tímto poukazem obviněného se totiž již plně vypořádal Vrchní soud v Praze, který správně poukázal, že obecný soud České republiky není nikterak vázán rozhodnutím soudu jiného státu, byť se jedná o stát Evropské unie. Obviněný přitom tento závěr nikterak nerozporuje, když učinil pouze opětovný plošný poukaz na existenci tohoto rozhodnutí, který doplnil toliko o vyjádření svého přesvědčení stran toho, že je opřeno o správné a logické závěry. Tímto postupem se obviněný fakticky dožaduje toho, aby se Nejvyšší soud vypořádal s celým odůvodněním poukazovaného rozsudku a v jeho světle komplexně přezkoumal napadená rozhodnutí městského a vrchního soudu. Takto formulovanou námitku je však v dovolacím řízení nutno označit za zcela irelevantní za situace, kdy obviněný nepředložil jakoukoli vlastní argumentaci, kterou by, a to při zohlednění okolností nyní projednávané věci, společně s poukazem na konkrétní úvahy obsažené v citovaném rozhodnutí rozporoval konkrétní závěry soudů nižších stupňů. K tomuto stavu Nejvyšší soud ve své judikatuře již mnohokrát zdůraznil, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, není dovolací soud povinen je za něho jakkoli domýšlet (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 452/07). Pro doplnění lze uvést, že závěry obsažené v obviněným poukazovaném rozhodnutí Zemského soudu v Berlíně nebyly přijaty ani tamními výše postavenými soudy, jelikož jeho rozhodnutí bylo podle veřejně dostupných informací v rámci řádného přezkumu zrušeno a věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí zemskému soudu v jiném složení senátu. 39. Jde-li o námitky, jejichž prostřednictvím obviněný poukazuje na jím tvrzené nelogičnosti v obsahu částí komunikace Sky ECC provedených k důkazu, pak Nejvyšší soud k této polemice s hodnocením předmětného důkazu odkazuje na níže provedené vypořádání skutkových námitek obviněného. 40. Zbylou část své dovolací argumentace pak obviněný založil převážně na námitkách skutkového charakteru. K první z obviněným namítané alternativ dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v existenci zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů tak Nejvyšší soud znovu odkazuje na výše uvedená teoretická východiska, podle kterých je dovolání ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř. mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Jak již bylo konstatováno výše, těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně, a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. Za případ extrémního (zjevného) nesouladu přitom nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů nižších stupňů, splňující požadavky formulované v § 2 odst. 6 tr. ř., ústí do skutkových a na ně navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněného, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám formální logiky ani požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. 41. V této souvislosti Nejvyšší soud dále připomíná, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), když platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tudíž zjevné, že toto pravidlo má ryze procesní charakter, týká se jen otázek skutkových a jako takové tak není způsobilé naplnit obviněným zvolený (ale ani žádný jiný) dovolací důvod. Nejvyšší soud v rámci své konstantní rozhodovací praxe doposud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury lze v tomto směru poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, usnesení ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, usnesení ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, podle nichž ani porušení zásady in dubio pro reo „…pokud nevygraduje až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, nezakládá onu mimořádnou přezkumnou povinnost skutkových zjištění učiněných nižšími soudy Nejvyšším soudem“. 42. Ze shora popsaných důvodů je tak z pohledu dovolacího řízení nutno považovat za irelevantní ty ze zbylých dovolacích námitek, jejichž prostřednictvím obviněný nikterak věcně nebrojí proti v dané věci učiněným skutkovým závěrům s tím, že by soudem prvního stupně přijaté závěry měly nasvědčovat jakémukoli extrémnímu (resp. zjevnému) rozporu mezi skutkovými zjištěními a skutečným stavem plynoucím z výsledků provedeného dokazování, tedy proti tomu, že by rozhodná skutková zjištění městského soudu neměla mít vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo že by rozhodná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývala, nebo byla dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Skutkové námitky vznesené obviněným v jeho dovolání se totiž opírají pouze o předložení vlastního hodnocení provedených důkazů. Na základě toho pak obviněný předkládá tvrzení, že s ohledem na jeho doznání bylo prokázáno pouze jednání popsané pod bodem I., a to při vypuštění skutkových zjištění opodstatňujících závěr o jeho vědomém jednání ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Takovéto námitky vyjadřující nespokojenost dovolatele s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů však nelze podřadit pod žádný dovolací důvod taxativně uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř. a jako takové tedy nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. 43. Nad rámec shora uvedeného konstatování o irelevantnosti předmětných námitek [jak z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tak dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] Nejvyšší soud toliko v obecné rovině konstatuje, že Městský soud v Praze v dané věci postupoval v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a jak vyplývá i z dalších skutečností popsaných především v odůvodnění jeho rozsudku, je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Z odůvodnění rozsudku městského soudu zároveň nelze nikterak vyvodit, že by se v nyní posuzovaném případě tento soud dopustil jakéhokoliv svévolného hodnocení důkazů v neprospěch obviněného. Jeho závěry jsou tedy zcela v souladu se zákonnými požadavky uvedenými v § 125 odst. 1 tr. ř. a nikterak neodporují principům formální logiky. Svým povinnostem následně dostál též Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal. Taktéž odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí opětovně podrobně, přesvědčivě a logicky zdůvodnil, z jakých důvodů ani on neuvěřil obhajobě prezentované obviněným. Tuto skutečnost ovšem dovolatel ponechal bez povšimnutí a ve svém mimořádném opravném prostředku pouze zopakoval své předchozí odvolací námitky mající ryze skutkový charakter, aniž by se jakkoli věcně pokusil závěry odvolacího soudu relevantním způsobem rozporovat. 44. V nyní posuzovaném případě se tedy oba soudy nižších stupňů obhajobou dovolatele řádně zabývaly. Zejména Městský soud v Praze ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1) v tomto ohledu poukázal na skutečnost, že obviněný je usvědčován zejména svojí vlastní výpovědí učiněnou v rámci hlavního líčení. Obviněný přitom ve svém dovolání nikterak nerozporuje, že sám v hlavním líčení vypověděl, že se jej již dříve odsouzený B. N. dotázal, zda neví o někom, kdo by chtěl zakoupit marihuanu. Na to mu dovolatel nabídl, že dokáže zprostředkovat obchod s marihuanou s kupcem v Německu. Následně mu B. N. představil již dříve odsouzeného P. S. jako osobu, která potřebuje zajistit odbyt pro marihuanu z České republiky. Za účelem komunikace stran obchodu s marihuanou následně P. S. obviněnému poskytl šifrovaný telefonní přístroj. Ve světle tohoto faktického doznání obviněného je tedy zcela irelevantní, pokud ve svém dovolání poukazuje na svědeckou výpověď P. S., který jeho zapojení do obchodu s drogami v hlavním líčení popřel, či pokud zpochybňuje hodnocení výpovědi svědka H. F. a výsledků sledování osob a věcí. Obviněný totiž nikterak nereflektuje a nerozporuje skutečnost, že v hlavním líčení fakticky doznal, že věděl, že se minimálně B. N. a P. S. zabývají obchodem s marihuanou, přičemž jim nabídl svoji pomoc s činností s mezinárodním přesahem, a to v roli zprostředkovatele prodeje pěti kilogramů marihuany v Německu. Z prostorových odposlechů současně k danému vyplynulo, že obviněný komunikoval ohledně prodeje marihuany též se S. S., který svému otci P. S. sdělil, že obviněný by chtěl vyjednat za drogu nižší cenu. Podle výsledků sledování osob a věcí se obviněný se S. S., B. N. a P. S. všichni společně potkali v XY v Praze poté, co P. S. uložil drogy do utajené schránky osobního motorového vozidla a toto vozidlo přistavil do blízkosti předmětné cukrárny, načež po tomto setkání s vozidlem obsahujícím skrytě uložené tři a půl kilogramy marihuany odjel B. N. do Německa, kde byl zadržen policií. Z komunikace z platformy Sky ECC pak vyplynulo, že obviněný byl o plánu na převoz drogy, včetně zapojení B. N. jakožto osoby určené k převozu drogy do Německa, detailně informován. Veškerá skutková zjištění soudu prvního stupně tedy mají oporu primárně v doznání obviněného a dále i ve výše jmenovaných podpůrných důkazech. Obviněným rozporovaná výpověď svědka H. F., v níž tento svědek v hlavním líčení pouze uvedl, že ví o tom, že obviněný obchoduje s P. S., přičemž tyto obchody se mají týkat kokainu, je z tohoto důvodu ryze podpůrná. Prostým vyjádřením nesouhlasu se způsobem, jakým soudy nižších stupňů hodnotily věrohodnost výpovědí jmenovaného svědka a P. S. tedy obviněný nemohl relevantním způsobem odůvodnit své tvrzení o existenci extrémního nesouladu mezi těmito důkazy a rozhodnými skutkovými zjištěními, na jejichž základě byl ustálen skutkový stav popsaný pod bodem 1). 45. Dále je třeba zdůraznit, že popírá-li obviněný prokázání jednání popsaných pod bodem 2) výroku o vině, jedná se rovněž v tomto ohledu o opakování jeho obhajoby spočívající na vlastním hodnocení svědecké výpovědi J. A. a vlastní interpretaci několika vět z rozsáhlé komunikace Sky ECC pokrývající období více než půl roku. Oba soudy nižších stupňů se přitom hodnocení obsahu výpovědi jmenovaného svědka z hlavního líčení a komunikace Sky ECC vedené s jeho osobou podrobně věnovaly, a to zejména Vrchní soud v Praze v bodech 132. až 143. odůvodnění svého rozsudku. K danému lze proto shrnout, že ačkoli se svědek J. A. v hlavním líčení pokusil relativizovat svoji usvědčující výpověď z přípravného řízení, po předestření obsahu této jeho předchozí výpovědi uvedl, že si již vše úplně nepamatuje, přičemž si identitou osoby, s níž si psal, nemohl být zcela jistý a nevyloučil tedy, že by se jednalo o obviněného. Zároveň jmenovaný svědek uvedl, že při převzetí kokainu od třetí osoby mu tato osoba sdělila, že se jedná o kokain od obviněného. Pokud jde o komunikaci Sky ECC, pak komplexní hodnocení jejího obsahu učiněné soudy nižších stupňů nemůže obviněný jakkoli zpochybnit poukazem na nepřesnosti v obsahu či jím subjektivně vnímanou nelogičnost odůvodněnou např. zcela obecným poukazem na etnické vztahy Albánců a Srbů či poukazem na dotaz směřující k ověření totožnosti komunikující osoby. K danému lze v souladu se závěry soudů nižších stupňů dodat, že veškeré grafické vady v komunikaci lze překonat logickým výkladem, přičemž tyto nedostatky v žádném ohledu nezkreslují obsah tohoto usvědčujícího důkazu, v němž je zachycena podrobná komunikace obviněného s dalšími uživateli této aplikace ohledně obou jednání zahrnutých ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Již z pohledu elementární logiky je z obsahu komunikace vedené na platformě Sky ECC zřejmé, že v ní pod uživatelským ID: GNKQ0D v rozhodné době vystupovala pouze jedna osoba, jelikož obě strany naprosté většiny vedených konverzací vždy věděly, s kým hovoří, aniž by se musely běžně jakkoli vzájemně identifikovat. Na uvedeném ničeho nemění ani to, pokud se v ojedinělých případech některá ze stran musela ujistit o identitě osoby, s níž komunikovala, jelikož jiný způsob jejího ověření pro anonymitu služby neexistoval. Podle zjištění soudu prvního stupně měl přitom obviněný v kontaktech sto deset osob, s nimiž si vyměnil v období čtrnácti měsíců více než sto tisíc zpráv. Tyto kontakty byly označeny pouze neměnnými uživatelskými ID složenými z písmen a číslic, které si v takovémto množství jen stěží mohl zapamatovat, a dále přezdívkami, které se mohly měnit. Obviněného pak bylo jako osobu komunikující pod tímto uživatelským ID přezdívkou možno jednoznačně identifikovat, jelikož v rámci této komunikace zasílal v únoru a březnu 2020 rovněž audiozprávy, na nichž je zachycen jeho hlas. Dále v rámci komunikace Sky ECC zaslal v říjnu 2020, a to v souvislosti s domluvou o obchodu s kokainem s J. A., tomuto svědkovi fotografii svého cestovního pasu, a to za účelem vypracování fiktivní pracovní smlouvy pro překonání překážek při cestování v době covidových restrikcí. Následně se rovněž v říjnu 2020 představil novému kontaktu svým jménem, přičemž veškeré tyto skutečnosti vylučují, že by pod ID: XY vedla komunikaci Sky ECC, kterážto byla v nyní posuzované věci provedena k důkazu, jakákoli jiná blíže neurčená osoba, která by byla odlišná od obviněného. 46. Jelikož mají skutkové závěry soudu prvního stupně podle zjištění Nejvyššího soudu oporu v provedeném dokazování, nelze se ztotožnit ani s tvrzeními obviněného o tom, že jsou fakticky projevem antipatií k jeho osobě a předpojatosti soudů nižších stupňů. Toto tvrzení přitom obviněný opřel pouze o vyjádření svého rozhořčení nad tím, že odvolací soud v rámci svých úvah hodnotil jeho motivaci a finanční poměry, přičemž dovolatel jeho závěry subjektivně vnímá jako kritizující a povrchní. Z tohoto důvodu se tato námitka obviněného již na první pohled jeví pouze jako projev jeho snahy podpořit jeho zbylé (z pohledu dovolacího řízení plané) námitky ryze skutkového charakteru. Obviněný totiž ve svém dovolání nevznesl námitku podjatosti členů senátu odvolacího soudu a ani konkrétně nenaznačil, jak by se hodnocení jeho motivace či jeho majetkových poměrů mělo projevit ve správnosti závěrů, v jejichž rámci se odvolací soud pouze ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně a nad rámec toho pak již jen přistoupil ve prospěch obviněného ke zmírnění způsobu výkonu dříve uloženého trestu odnětí svobody. Nad rámec uvedeného lze pouze doplnit, že z provedených důkazů vyplynula zjištění o možném širším a dlouhodobějším zapojení obviněného do mezinárodního obchodu s drogami. Bez důvodných pochybností pak bylo prokázáno, že se obviněný dopouštěl rozsáhlé a závažné trestné činnosti v úzké spolupráci s organizovanou skupinou, přičemž tak činil ze ziskuchtivosti. Pojmenování finančního motivu a označení osoby obviněného jako „podnikatele“ v oblasti mezinárodního drogového obchodu tedy nelze ze strany odvolacího soudu označit za vadné či nepodložené. Za projev předpojatosti pak v žádném případně nelze, kterak namítá obviněný, bez dalšího považovat ani konstatování odvolacího soudu o tom, že finanční situace obviněného byla podle zjištění plynoucích z provedených důkazů dobrá. Pokud se totiž obviněný snažil sám sebe před soudy nižších stupňů vykreslit jako nemajetnou osobu, která si jednorázovým zapojením do obchodu s marihuanou pokusila obstarat peněžní prostředky k zajištění péče o svého nemocného otce, považuje Nejvyšší soud za relevantní, pokud odvolací soud v rámci hodnocení jeho osoby a osobních poměrů poukázal na skutečnosti, které stran finančního zajištění obviněného a způsobu života vyplynuly z provedených důkazů a vyvracely jeho tvrzení. 47. Za dané situace tak lze ke zjištěnému skutkovému stavu v souladu s výše uvedeným souhrnně konstatovat, že soud prvního stupně posuzoval věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil shora uvedené skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny a § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nejvyšší soud tedy s ohledem na výše uvedené v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry městského soudu neměly oporu v provedených důkazech, přičemž k identickému závěru dospěl v dovoláním napadeném rozhodnutí rovněž soud odvolací. V nyní posuzované věci se nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo. Toliko odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění předložená obviněným v rámci jeho mimořádného opravného prostředku či jím plošně učiněné odmítnutí většiny skutkových zjištění jakožto nepodložených přitom nemají procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, s nimiž se zcela ztotožnil i soud odvolací, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. 48. Jde-li o námitku stran nepřiměřenosti obviněnému uloženého trestu odnětí svobody uplatněnou s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pak je z obsahu podaného dovolání zjevné, že tuto námitku obviněný opřel výlučně o jím deklarovanou nutnost aplikace zákona č. 270/2025 Sb., kterým došlo s účinností od 1. 1. 2026 k novelizaci trestního zákoníku. Takto formulovanou námitku ovšem neshledal Nejvyšší soud za podřaditelnou pod kterýkoli ze zákonných dovolacích důvodů. 49. Nejvyšší soud totiž ve své judikatuře již dříve mnohokrát uvedl, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit toliko v rámci zákonného důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., tedy jen za podmínek, kdy byl obviněnému uložen trest takového druhu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Naopak jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu nebo výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až 39 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu vymezeného v § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno dovoláním napadené rozhodnutí, je ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. možno považovat – jde-li o výrok o trestu – toliko jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). 50. Současně je třeba připustit, že uvedené zásady neplatí bezvýjimečně, neboť pokud by bylo zjištěno, že uložený trest je v natolik extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe, implikovalo by to zásah Nejvyššího soudu v dané věci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. 51. V nyní projednávané věci obviněný nenamítá, že by jemu uložený trest byl v rozporu s hmotným právem v tom smyslu, že by byla porušena ustanovení o ukládání trestu odnětí svobody za stávající právní úpravy, pokud jde o vymezení zákonných hranic příslušné trestní sazby. Trest odnětí svobody byl totiž obviněnému vyměřen v délce deseti let, jak důvodně a správně uvádí soud prvního stupně, tzn. že mu byl uložen ve výměře odpovídající samé dolní hranici zákonné trestní sazby zakotvené v § 283 odst. 4 tr. zákoníku, ve znění účinném ke dni jeho rozhodování. V této souvislosti je namístě připomenout obecné pravidlo pro posouzení časové působnosti hmotně právních předpisů, podle něhož je soud povinen trest ukládat podle zákona účinného v době, kdy je o trestném činu, a tedy i o uložení trestu, rozhodováno (§ 3 odst. 1 tr. zákoníku), tzn. že i zákonnost takového trestu se posuzuje podle právní normy účinné v době, kdy daný rozsudek, jímž byl trest pachateli uložen, nabývá právní moci, a nikoliv podle zákona byť již platného, avšak v době rozhodování o trestu dosud neúčinného. Pouze pro doplnění lze uvést, že obviněný sám ostatně ani nikterak nenamítá, že by jemu uložený trest neodpovídal v tomto smyslu zákonné úpravě účinné až od 1. 1. 2026, jelikož se nedožaduje aplikace této právní úpravy na skutkový stav v podobě, v jaké byl ustálen soudem prvního stupně. Dovolatel se totiž ve svém mimořádném opravném prostředku omezil toliko na prostý odkaz na trestní sazbu zakotvenou v § 283a tr. zákoníku ve znění výše označené novely a možnost její aplikace pouze na jednání popsané pod bodem 1). Záměrně tedy přechází skutečnost, že v rámci jednání popsaného pod bodem 2) bylo prokázáno jeho neoprávněné nakládání s kokainem, pročež s ohledem na tuto skutečnost by mu nemohl být ani v případě, že by v této věci soudy nižších stupňů rozhodovaly o jím spáchaném jednání až po dni 1. 1. 2026, ukládán trest pouze za výše označenou novelou trestního zákoníku nově zakotvený trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s konopím podle § 283a tr. zákoníku. 52. Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že k porušení hmotného práva ze strany soudu prvního stupně při ukládání trestu odnětí svobody, resp. ze strany odvolacího soudu při jeho následném přezkumu, v žádném ohledu nedošlo. VI. Závěr 53. V souvislosti s uplatněnou argumentací dovolatele je třeba opětovně zdůraznit, že obviněný M. Z. podstatnou část svých dovolacích námitek uplatnil již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů již řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek obviněného považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. 54. Současně je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněného na spravedlivý proces. Současně byl projednávaný skutek obviněného, podrobně popsaný pod body 1) a 2) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, správně právně kvalifikován, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněn. 55. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2025, sp. zn. 15 To 47/2025, jakož i jemu předcházejícího postupu v rozsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci obviněného M. Z. nedošlo k porušení zákona ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., ale ani žádného jiného z důvodů dovolání, kterak jsou v zákoně taxativně zakotveny. Jelikož bylo dovolání obviněného z výše rozvedených důvodů shledáno zjevně neopodstatněným, postupoval Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz § 265n tr. ř.). V Brně dne 31. 3. 2026 JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu