11 Tdo 9/2026-233 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání obviněného R. T. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 9. 2025, č. j. 3 To 276/2025-165, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 20/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. T. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 6. 2025, č. j. 8 T 20/2025-117, uznal obviněného R. T. (dále jen „obviněný“) vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025). Za uvedený přečin mu uložil podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání třinácti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Soud prvního stupně poškozenou obchodní společnost Lidl Česká republika s.r.o., IČO 26178541, podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Přisouzeného přečinu se přitom obviněný dopustil (stručně řečeno) tím, že přestože byl předchozím rozsudkem téhož soudu ze dne 4. 11. 2024, č. j. 8 T 59/2024-181, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 1. 2025, č. j. 3 To 367/2024-221, dne 10. 1. 2025, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025), dne 3. 2. 2025 v Ostravě v prodejně Action odcizil zboží v celkové hodnotě 837 Kč (vonné vločky) a dne 29. 3. 2025 v Ostravě v prodejně Lidl odcizil zboží v hodnotě 1 481 Kč (krůtí a hovězí maso). 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 4. 9. 2025, č. j. 3 To 276/2025–165, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Veroniky Navrátilové, advokátky, dovolání, a to z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť jemu uložený trest shledává zcela nepřiměřeným charakteru své trestné činnosti a má za to, že účelu trestu lze dosáhnout i kratším trestem. 5. Obviněný vytýká oběma soudům, že nedostatečně zohlednily jeho prohlášení viny, dále povahu, závažnost a následek jeho trestného činu a rovněž povahu odcizeného zboží a účelnost trestu ve vztahu k jeho předchozímu trestu; oproti tomu přecenily jeho trestní minulost. Proto považuje jemu uložený trest za nepřiměřeně přísný a navrhuje kasaci napadeného usnesení odvolacího soudu (případně i rozsudku soudu prvního stupně) a vrácení věci odvolacímu soudu (případně soudu prvního stupně) k novému projednání a rozhodnutí. 6. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Michal Basík (dále jen „státní zástupce“). Předně uvádí, že obviněný měl ve svém dovolání správně uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. K námitkám obviněného stran nepřiměřeně přísného trestu odnětí svobody konstatuje, že je nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod pro nesplnění hypotézy (což podrobně zdůvodňuje) a ani pod žádný jiný ze zákonných dovolacích důvodů, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. 7. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněného k případné replice, kterou obdržel dne 23. 1. 2026. V ní se obhájkyně obviněného primárně věnuje tomu, zda měl být dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v dovolání uplatněn či nikoliv. K námitce státního zástupce ohledně nenaplnění hypotézy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. uvádí, že neexistuje jiný zákonný dovolací důvod, jímž by obviněný mohl napadnout jemu uložený trest. Má za to, že v jeho případě je tento dovolací důvod naplněn a lze jím odůvodnit mimořádný zásah Nejvyššího soudu. Obviněný proto trvá na svém dovolání. III. Přípustnost dovolání 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř. v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. a zda splňuje i obligatorní obsahové náležitosti upravené v § 265f tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje shora uvedené zákonné náležitosti. 9. Dále musel Nejvyšší soud posoudit, zda argumentaci obviněného lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. a lze v něm vysledovat i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 10. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa). Jestliže v posuzované věci odvolací soud podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že uvedený dovolací důvod přichází v úvahu pouze v té variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. 11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., je dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští (první alternativa), nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným (druhá alternativa). Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z trestů uvedených v § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu (blíže srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004). Druhá z uvedených alternativ se týká jen těch odstupňovaných druhů trestů, které mají sazbu vymezenou přesně definovaným rozpětím. Trest je přitom uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i při nezákonném prolomení její dolní hranice (včetně nesprávného užití § 58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody). 12. I při respektování shora uvedeného pak Nejvyšší soud interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). IV. Důvodnost dovolání 13. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem rozhodnutí obou soudů a s průběhem řízení jim předcházejícím, předně shledal, že dovolací argumentace obviněného neodpovídá jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. K této argumentaci (v souladu s § 265i odst. 2 tr. ř.) uvádí Nejvyšší soud následující. 14. Obviněný ve svém dovolání brojí pouze proti jemu uloženému trestu odnětí svobody, který shledává nepřiměřeně přísným, a prezentuje okolnosti, které podle něj soudy buď hodnotily nedostatečně, nebo naopak přecenily. 15. Nejvyšší soud takové argumentaci nemohl přisvědčit. Námitku nepřiměřené přísnosti nebo mírnosti uloženého trestu totiž nelze v dovolání vznášet prostřednictvím žádného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34 in fine, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015]. I přesto Nejvyšší soud v minulosti výjimečně přistoupil k přezkoumání přiměřenosti uloženého trestu, a to tehdy, pokud se tento jevil extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, či ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 785/2019). Nejvyšší soud však neshledal, že tomu tak je v projednávané věci. 16. Obviněnému byl totiž uložen jak druh trestu, který je v případě přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025) přípustný, tak ve výměře v rámci zákonné sazby stanovené v uvedeném ustanovení, která v tomto případě činila šest měsíců až tři léta. Vzhledem ke konkrétní výměře uloženého trestu odnětí svobody, která u obviněného činí třináct měsíců, Nejvyšší soud uzavírá, že takový trest rozhodně není extrémně přísný, zjevně nespravedlivý ani nepřiměřený. Soud prvního stupně přitom uložený trest adekvátně odůvodnil (srov. body 5 a 6 jeho rozsudku) a jeho závěry aproboval i odvolací soud (srov. body 17 až 19 jeho usnesení). Proto nelze v postupu soudů shledat žádného pochybení. Jelikož dovolací argumentace obviněného neodpovídala žádnému z dovolacích důvodů, nemohlo dojít ani k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v té variantě, které předpokládá spojení s jiným dovolacím důvodem. V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu 17. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného R. T. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když jeho dovolací argumentace neodpovídala jím uplatněnému dovolacímu důvodu (a ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání). Jelikož na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 28. 1. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu