11 Tdo 920/2025-I.-265 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 3. 2026 o dovolání obviněné H. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, č. j. 11 To 18/2024-2043, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 22 T 12/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné H. S. odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 8. 1. 2024, č. j. 22 T 12/2023-106, byla obviněná H. S. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025). Za tento zvlášť závažný zločin jí soud prvního stupně uložil podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. 2. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 29. 4. 2024, č. j. 11 To 18/2024–2043, (mimo jiné) tak, že z podnětu odvolání obviněné napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak znovu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou účastenstvím ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025). Za tuto trestnou činnost jí podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon ji podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. 3. Uvedené trestné činnosti se obviněná podle rozsudku odvolacího soudu dopustila (stručně řečeno) tím, že neoprávněně a s vědomím toho, že metamfetamin je psychotropní látka, v období nejméně od prosince 2020 do 4. 9. 2021 se jako členka organizované skupiny působící v Libereckém a Středočeském kraji a v Praze podílela na nelegální výrobě metamfetaminu a jeho distribuci. Nejméně ve čtyřech případech převzala a pro skupinu opatřila celkem minimálně 8 kg tablet léku Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, z nichž bylo možné vyrobit nejméně 1 467 g čistého metamfetaminu, a tyto tablety (s vědomím, že právě k tomuto účelu budou využity) dopravila do místa výroby ve XY, kde je spoluobvinění zpracovali a vyrobenou drogu dále sami užili nebo distribuovali dalším osobám. Tohoto jednání se dopustila, přestože byla již dříve odsouzena za trestný čin podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a nacházela se ve zkušební době podmíněného odsouzení. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněné z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť napadeným rozsudkem byl obviněné uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Nejvyšší státní zástupkyně podáním ze dne 9. 3. 2026 vzala dovolání zpět. Předseda senátu Nejvyššího soudu toto zpětvzetí vzal na vědomí usnesením ze dne 18. 3. 2026. 5. Proti rozsudku odvolacího soudu podává nyní obviněná prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Simony Štruncové, LL.M., advokátky, dovolání s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 6. Obviněná trvá na tom, že se trestné činnosti nedopustila, skutkové závěry považuje za chybné a jejich právní hodnocení za nesprávné. Z provedeného dokazování podle ní nelze dovodit, že by se dopustila přisouzeného protiprávního jednání. Vytýká oběma soudům, že provedené důkazy nehodnotily v souladu s § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Skutková zjištění o její trestné činnosti podle ní nemají absolutně žádnou oporu v provedeném dokazování, a proto nelze nade vši pochybnost konstatovat její vinu. Oba soudy navíc dovozují, že předmětné tablety obviněná získala od spoluobviněného M. K., přestože tento nebyl v době podání dovolání odsouzen, a proto nemůže být sama odsouzena za jednání, kterého se měla údajně dopustit s tímto spoluobviněným. 7. Obviněná je přesvědčena, že její trestnou činnost prokazuje pouze výpověď svědka J. B. (dále jen „svědek“), který v rámci svého trestního řízení vystupoval v roli spolupracujícího obviněného. Jeho výpověď je však osamocená a nevěrohodná. Následně zpochybňuje věrohodnost výpovědi svědka s ohledem na jeho závislost na hazardních hrách a motivaci ochránit své rodinné příslušníky (matku a partnerku). Je přesvědčena, že výpověď svědka nepodporují ani další důkazy (výsledky sledování osob a věcí). Soudy navíc nezohlednily ostatní výpovědi, které tvrzení svědka vyvrací, v tomto směru poukazuje na výpovědi L. L., P. J. a M. K., kteří účast obviněné na trestné činnosti popřeli. V takovém postupu spatřuje porušení zásady in dubio pro reo. 8. Obviněná opětovně konstatuje, že pokud měla přebrat tablety od spoluobviněného K., pak tento nebyl za uvedené jednání odsouzen. Rovněž nebylo prokázáno, jaký byl obsah batohu, který měla vnášet do prostor varny. Pokud jím skutečně byly léky Cirrus, pak z toho nevyplývá, že o tom věděla. Její vinu přitom nelze dovozovat ani z výsledků sledování osob a věcí. Nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že osoba na motocyklu, od které převzala batoh, není spoluobviněný L. a trvá na svém tvrzení, že dne 1. 6. 2021 se sešla se spoluobviněným L., od něj si vzala batoh, vešla s ním do objektu a následně mu jej vrátila. Konstatuje, že v daném objektu bydlela a přebírala věci související s běžným chodem domácnosti, spoluobviněný L. byl navíc její kamarád, který jí pomáhal s nákupy, vozil ji k lékaři apod. Rovněž dodává, že před výpovědí svědka nebyla v postavení podezřelé a touto se stala až v návaznosti na uvedenou výpověď svědka. Je přesvědčena, že je odsouzena za to, že žila v prostředí, v němž její druh a známí byli uživateli a výrobci drog. 9. Obviněná považuje závěry odvolacího soudu týkající se její subjektivní stránky za zcela liché. Do výrobního procesu drog se totiž nezapojila, nemohla tudíž seznat, jaké množství léků je třeba k jejich výrobě. Opakuje, že nebylo prokázáno, že by znala obsah batohu, který do budovy přinesla a že v něm skutečně byly tablety pro výrobu drogy. Není jí zřejmé, jak si měla dovodit rozsah jí přičítané trestné činnosti. Nebylo ani prokázáno její zapojení do organizované skupiny; soudy jej dovozují pouze z výpovědi svědka. Ve věci jsou proto dány pochybnosti o tom, zda je skutečně vinna. 10. Obviněná se dále věnuje jí uloženému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, který považuje za nepřiměřeně přísný a neodpovídající jejím osobním, rodinným a majetkovým poměrům. Soud podle ní nezohlednil ani její dosavadní způsob života a možnost její nápravy. Žila v drogovém prostředí, z něhož se chtěla vymanit, což ale nebylo možné vzhledem k postoji jejího partnera, na němž byla finančně závislá. Dále konstatuje, že není důvod jí ukládat trest v trestní sazbě podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025), protože jí takový rozsah trestné činnosti nebyl prokázán. V tomto směru dále poukazuje na zásadu přiměřenosti trestních sankcí a na obecné principy spravedlnosti a humánnosti trestněprávních sankcí. 11. Obviněná z výše uvedených důvodů navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 4. 2024, č. j. 11 T 18/2024-2043, v rozsahu ve výroku o vině a trestu obviněné podle § 265k odst. 1 tr. ř. a sám rozhodl tak, že obviněná se podle § 265m odst. 1 ve spojení s § 226 tr. ř. zprošťuje obžaloby. 12. K dovolání obviněné se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství JUDr. Jakub Chromý, Ph.D. (dále jen „státní zástupce“), který konstatuje, že formálně vzato obviněná nerozlišila, jaké námitky spadají pod příslušný dovolací důvod a dovolací výhrady zčásti uplatnila blokovým způsobem. 13. Státní zástupce je přesvědčen, že argumentace obviněné, v níž usiluje o snížení významu svého podílu na trestné činnosti, zejména pokud kritizuje výpověď svědka Bystřického a zpochybňuje jeho věrohodnost, nepřesahuje meze běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů. Neshledává žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dané věci rozhodoval odvolací soud již podruhé, přičemž s jeho finálními závěry je možné se ztotožnit, s výjimkou mimořádného snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby pro obviněnou. 14. Státní zástupce připouští klíčovou roli výpovědi svědka, jelikož popsal aktivitu obviněné, při níž přinejmenším ve čtyřech případech přinesla zásilky obsahující tablety s pseudoefedrinem do prostoru varny. Věrohodností této výpovědi se soud zabýval a neshledal žádnou motivaci zkreslit jím sdělované informace v neprospěch obviněné, a to i s ohledem na udávané důvody provozování hazardu a rodinnou sounáležitost. S popisovaným zapojením obviněné korespondují také výsledky sledování osob a věcí, které dokumentují její osobní a místní angažmá při dopravě s pseudoefedrinem osobám provádějícím výrobu metamfetaminu. Pokud jde o zmiňované postavení spoluobviněného K., je pravdou, že odvolací soud opětovně zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně v souvislosti s objasňováním jeho participace na výrobě metamfetaminu. Vada skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně spočívá v tom, že navzdory předtím deklarované výluky zapojení jiných než obviněných osob, předvídá další neustanovenou osobu, prostřednictvím které měl M. K. předávat v některých případech léky s pseudoefedrinem obviněné. Ve vztahu k obviněné však není určující rozlišení, zda zásilky přebírala od M. K. či prostřednictvím jiné osoby. 15. Státní zástupce uvádí, že pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ještě lze podřadit námitky obviněné týkající se nedostatku subjektivní stránky jí přisouzené trestné činnosti, nelze jim však přiznat opodstatnění. Na straně obviněné se správně dovozuje zavinění ve formě přímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obviněná byla družkou P. J. (hlavního organizátora drogové trestné činnosti), přičemž s ním i žila v objektu, kde probíhala výroba metamfetaminu. Léky s obsahem pseudoefedrinu, jejichž dopravu na místo určení měla na starost právě ona, představovaly základní vstupní suroviny pro výrobu drogy. Její pomoc byla jednou z podmínek, které umožnily spáchání trestné činnosti hlavních pachatelů. Počínání obviněné nebylo ani ojedinělé či nahodilé, neboť dopravu zásilek zabezpečovala opakovaně. 16. Státní zástupce připomíná, že část dovolací argumentace obviněné směřuje vůči uloženému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, a dodává, že dovolání neslouží ke korekcím uložených trestů z hlediska jejich přiměřenosti, ale slouží k nápravě jen těch nejzávažnějších pochybení v této oblasti. Určité námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit v rámci důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., který obviněná ani neuplatnila. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až § 39 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Námitky obviněné, jimiž se dožaduje příznivější výměry trestu odnětí svobody, vyznívají tímto směrem, neboť usiluje o přehodnocení významu a rozsahu vlivu okolností definujících její osobní a rodinné poměry. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., lze, jde-li o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. 17. Státní zástupce dodává, že trestání obviněné nevykazuje ani ústavněprávní deficity, které by zcela výjimečný zásah Nejvyššího soudu odůvodňovaly v případě, že byl uložen trest extrémně přísný, exemplární, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. V posuzované věci se totiž odvolací soud adresně zabýval soudní individualizací trestu ve vztahu k obviněné a jejímu případu účastenství ve formě pomoci, přičemž přistoupil dokonce k aplikaci mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku. V tomto směru státní zástupce odkazuje na dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněné, které však nejvyšší státní zástupkyně vzala zpět dne 9. 3. 2026, což vzal předseda senátu Nejvyššího soudu dne 18. 3. 2026 usnesením na vědomí. 18. Státní zástupce s ohledem na výše uvedené navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 19. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněné k její případné replice, kterou ale do dne vydání tohoto usnesení neobdržel. III. Přípustnost dovolání 20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněné přípustné, zda bylo podáno v souladu s § 265a odst. 1, 2 tr. ř., v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s § 265e odst. 1, 3 tr. ř., jakož i oprávněnou osobou ve smyslu § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. a zda splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v § 265f tr. ř. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněné splňuje shora uvedené zákonné náležitosti. 21. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnou uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Obviněná ve svém dovolání uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 22. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů (první varianta) nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech (druhá varianta) nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (třetí varianta). V této souvislosti je vhodné připomenout, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám ve skutkových zjištěních, přičemž věcně upravuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno. 23. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (první alternativa) nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení (druhá alternativa). V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí. 24. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). IV. Důvodnost dovolání 25. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem rozsudků obou soudů a s průběhem řízení jim předcházejícím, předně shledal, že námitky obviněné zčásti ještě odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť jimi brojí proti právnímu posouzení subjektivní stránky jí přisouzeného trestného činu, tyto námitky jsou však zjevně neopodstatněné. Zbylá část dovolací argumentace obviněné pak neodpovídá jí uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, neboť je založena výlučně na nesouhlasu se skutkovými zjištěními obou soudů a na vlastním hodnocení výpovědi svědka, kterou shledává nevěrohodnou. Takto koncipovanou dovolací argumentací, jíž napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci (§ 2 odst. 5 a 6 tr. ř.), obviněná primárně zpochybňuje správnost učiněných skutkových zjištění, že ve čtyřech případech převzala a pro skupinu opatřila minimálně 8 kg tablet léku Cirrus. V tomto směru její námitky spočívají především na vlastním hodnocení provedených důkazů a popěrném stanovisku k uvedenému skutku. Konečně obviněná brojí proti jí uloženému trestu, který shledává nepřiměřeně přísným; taková argumentace však jí uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům neodpovídá. K jednotlivým dovolacím námitkám (v souladu s § 265i odst. 2 tr. ř.) uvádí Nejvyšší soud následující. 26. Obviněná ve svém dovolání setrvale namítá, že trestná činnost, jíž se měla dopustit, nebyla dostatečně prokázána, neboť skutkové závěry obou soudů jsou založeny pouze na nevěrohodné výpovědi svědka, přičemž tuto nepodporují žádné další důkazy nebo ji další důkazy vyvrací. 27. Nad rámec výše uvedeného konstatování o irelevantnosti předmětných námitek z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první variantě, Nejvyšší soud uvádí, že v dané věci neshledává žádné vady, jež by založily existenci zjevného rozporu mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu totiž vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud věnoval náležitou pozornost hodnocení provedených důkazů a řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil. Podrobně přitom zdůvodnil, proč hodnotil výpověď tohoto svědka jako věrohodnou (srov. body 120 až 124 rozsudku odvolacího soudu). Dospěl přitom k závěru, že výpověď svědka je věrohodná a potvrzují ji i další ve věci provedené důkazy, především záznam o sledování osob a věcí. 28. Se závěry odvolacího soudu v uvedených bodech se přitom ztotožňuje i Nejvyšší soud. Konstatuje, že odvolací soud dostatečným způsobem zhodnotil, proč výpověď svědka považoval za věrohodnou, přičemž se velmi pečlivě vypořádal s námitkami obviněné stran této výpovědi. Pokud obviněná ve svém dovolání nyní brojí proti předmětné výpovědi a porovnává ji s výpověďmi dalších svědků či jinými důkazy, provádí toliko vlastní hodnocení daných důkazů a vyjadřuje nespokojenost se způsobem jejich hodnocení soudy. Nejvyšší soud však na tomto místě dodává, že nemůže odvolacímu soudu ničeho vytknout, neboť uvedený soud pečlivě přezkoumal skutková zjištění a sám je stabilizoval do takové míry, že nevzbuzují žádnou pochybnost. 29. Obviněná ve svém dovolání rovněž uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V tomto směru především namítá, že v jejím případě není naplněna subjektivní stránka ve vztahu k trestné činnosti jí přičítané, především pak k rozsahu této trestné činnosti. 30. Nejvyšší soud na tomto místě konstatuje, že byť daná námitka ještě spadá pod uvedený dovolací důvod, je zjevně neopodstatněná. Obviněná totiž jejím prostřednictvím brojí proti nesprávnému právnímu posouzení skutku, nicméně jak Nejvyšší soud zjistil, obdobné námitky uplatnila obviněná již ve svém odvolání a odvolací soud se jimi zabýval a řádně je vypořádal (viz body 127 až 139 rozsudku odvolacího soudu). V tomto směru poukázal na skutkové závěry, které vyplynuly z provedeného dokazování, a konstatoval, že obviněná si byla vědoma smyslu a účelu dopravy uvedených léků na místo určení, tedy že mají sloužit jako vstupní surovina pro výrobu drogy, což odpovídalo i cíli jejího jednání. Takového jednání se přitom dopustila v přímém úmyslu jako pomocník na trestném činu podle § 283 tr. zákoníku (srov. bod 134 rozsudku odvolacího soudu). Uvedený soud se současně věnoval i posouzení naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty podle § 283 odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku (srov. body 135 až 138 rozsudku odvolacího soudu, v nichž tento soud velmi pečlivě vypořádal i subjektivní stránku ve vztahu k uvedeným okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby). 31. Pokud tedy obviněná v dovolání namítá, že odvolací soud nesprávně dovodil subjektivní stránku, a tvrdí, že neměla reálnou možnost seznat, jaké množství léků je třeba k výrobě drogy, pomíjí, že tyto námitky odvolací soud ve svém rozsudku vypořádává. Svou argumentaci rovněž staví především na vlastních skutkových zjištěních odlišných od těch, k nimž dospěl odvolací soud. Opakovaně totiž uvádí, že si nebyla vědoma, co je obsahem batohu, který ve čtyřech případech přinesla do objektu varny, ačkoliv tuto okolnost má odvolací soud za prokázanou (srov. bod 127 jeho rozsudku). Dále prezentuje závěr, že není prokázáno její zapojení do organizované skupiny, přestože odvolací soud tuto vazbu jednoznačně a přesvědčivě zdůvodnil v bodě 135 svého rozsudku. Z těchto důvodů nemohl Nejvyšší soud námitkám obviněné vyhovět. Odvolací soud se totiž její odvolací argumentací pečlivě zabýval, řádně ji přezkoumal a vypořádal s tím, že podrobně zdůvodnil, proč jí nepřisvědčil. Nejvyšší soud na tomto místě nemá, co by odvolacímu soudu vytkl, neboť tento se velmi podrobně věnoval otázce subjektivní stránky daného trestného činu, a s jeho závěrem se Nejvyšší soud ztotožňuje. 32. Obviněná ve svém dovolání brojí též proti výměře jí uloženého trestu odnětí svobody. Vytýká odvolacímu soudu, že jí uložený trest odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců je nepřiměřeně přísný a neodpovídá jejím osobním, rodinným ani majetkovým poměrům. Tento soud podle ní navíc nezohlednil její dosavadní způsob života ani možnost její nápravy. 33. Ani tato argumentace obviněné neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Námitku nepřiměřené přísnosti nebo mírnosti uloženého trestu totiž nelze v dovolání vznášet prostřednictvím žádného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, bod 34 in fine, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1586/2015]. I přesto Nejvyšší soud v minulosti výjimečně přistoupil k přezkoumání přiměřenosti uloženého trestu, a to tehdy, pokud se tento jevil extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016, či ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 8 Tdo 785/2019). V projednávané věci však Nejvyšší soud takový závěr neučinil. 34. Obviněné byl totiž uložen jak druh trestu, který je v případě zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném do 31. 12. 2025) přípustný, tak navíc ve výměře pod spodní hranicí zákonné sazby stanovené v uvedeném ustanovení, která v tomto případě činila osm až dvanáct let. Vzhledem ke konkrétní výměře uloženého trestu odnětí svobody, která u obviněné činí tři roky a šest měsíců, a skutečnosti, že tento trest byl ukládán pod dolní hranicí trestní sazby za použití § 58 odst. 6 tr. zákoníku, Nejvyšší soud uzavírá, že takový trest rozhodně není extrémně přísný, zjevně nespravedlivý ani nepřiměřený. Odvolací soud přitom uložený trest adekvátně odůvodnil (srov. body 142 a 153 až 158 jeho rozsudku) a v jeho postupu neshledává Nejvyšší soud žádné pochybení. V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu 35. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněné H. S. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněné zčásti neodpovídala jí uplatněným dovolacím důvodům (a ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání) a zčásti byla zjevně neopodstatněná. Jelikož na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněné na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.). V Brně dne 18. 3. 2026 JUDr. Petr Škvain, Ph.D. předseda senátu