20 Cdo 1064/2026-82 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné České republiky – Krajského soudu v Českých Budějovicích, se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábř. č. 10/2, identifikační číslo osoby 00215686, proti povinnému I. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, zastoupenému JUDr. Štěpánem Maškem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Komenského č. 939/21a, pro 237 718,82 Kč, 102 631 Kč, 13 000 Kč a 10 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 21 EXE 1802/2022, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. května 2024, č. j. 30 Co 187/2024-36, takto: Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. května 2024, č. j. 30 Co 187/2024-36, a usnesení Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 12. března 2024, č. j. 21 EXE 1802/2022-21, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Jablonci nad Nisou usnesením ze dne 12. března 2024, č. j. 21 EXE 1802/2022-21, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Povinný se domáhal zastavení exekuce s tím, že není pro své poměry schopen uhradit exekvovanou pohledávku, protože je zcela nemajetný, nachází se ve výkonu trestu odnětí svobody, kde není ani přes své opakované žádosti pracovně zařazen. Soud k tomu uvedl, že ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), se uplatní tehdy, je-li v rámci prováděné exekuce zjevné, že výtěžek, kterého bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí nákladů exekuce, a že vlastní pohledávka oprávněného nebude ani částečně uspokojena. Konstantní judikatura nabádá při aplikaci uvedeného ustanovení ke zdrženlivosti. V posuzovaném případě podle soudu nelze dospět k závěru o bezvýslednosti exekuce, neboť povinný žádá o pracovní zařazení ve výkonu trestu, přičemž není vyloučeno, že v budoucnu pracovně zařazen bude. Nelze proto učinit závěr, že v jeho případě není dána reálná perspektiva, že bude v budoucnu dosahovat postižitelného příjmu. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. května 2024, č. j. 30 Co 187/2024-36, k odvolání povinného usnesení soud prvního stupně potvrdil, neboť přisvědčil jeho názoru, že nic nevylučuje budoucí možnost pracovního zařazení povinného ve výkonu trestu. Podle judikatury Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 29. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016) by nadto opačný závěr povinného nespravedlivě zbavoval jeho břemene k plnění závazků přiznaných exekučním titulem. Odvolací soud proto uzavřel, že i když exekuční řízení nemůže trvat po neomezenou dobu, nelze pominout fakt, že povinný je a ještě dlouho bude v produktivním věku. Povinný sice doložil, že se mu do jisté míry zhoršil zrak, tato skutečnost však podle odvolacího soudu neznamená definitivní a permanentní diskvalifikaci z možného pracovního zařazení. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž uvedl, že odvolací soud se v otázce aplikace ustanovení § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od usnesení ze dne 8. dubna 2015, sp. zn. 26 Cdo 807/2015), podle níž by exekuce neměla být neomezeně protahována, pokud aktuální majetková situace povinného neumožňuje pokrýt ani náklady exekuce. Neexistuje-li ani v dosažitelné budoucnosti reálná perspektiva nabytí majetku, z něhož by bylo možné náklady exekuce a alespoň část vymáhaného plnění uspokojit, je namístě exekuci zastavit. Podle názoru dovolatele jsou v nyní řešené věci tyto podmínky splněny, neboť ve výkonu trestu se povinný nachází od 21. března 2020, výstup má vyznačen ke dni 21. března 2038. Po celou dobu není pracovně zařazen, navíc se mu výrazně zhoršil zrak. Nemá žádný majetek. Doposud nebylo nic vymoženo. Má dvě vyživovací povinnosti s přednostními pohledávkami na výživném nezletilých dětí a další přednostní srážku z hypotetického příjmu představují náklady státu za výkon trestu odnětí svobody. Aktuální majetková situace povinného tak vylučuje úhradu nákladů exekuce a ani do budoucna není dána žádná reálná perspektiva jakékoliv změny. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř. [neboť v otázce předpokladů aplikace § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu], přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně vysvětlil, že podá-li povinný řádný návrh na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., soud se jím musí zabývat a pro tento účel si vyžádá zprávu exekutora pověřeného provedením exekuce o tom, jaký majetek povinného zjistil, jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Teprve na základě takového vyjádření může soud náležitě posoudit, zda důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je či není dán; exekuci pak lze zastavit, jestliže po provedení úkonů směřujících ke zjištění majetku povinného není žádný majetek zjištěn, eventuálně jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačuje. Rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 20 Cdo 3442/2011, ze dne 27. října 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, ze dne 26. března 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, ze dne 17. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 3156/2014, ze dne 25. května 2016, sp. zn. 20 Cdo 1491/2016, ze dne 28. ledna 2020, sp. zn. 20 Cdo 4265/2019, či ze dne 14. června 2023, sp. zn. 20 Cdo 1656/2023). V nyní řešené věci se soudní exekutor k návrhu povinného na zastavení exekuce vyjádřil jedinou větou v předkládací zprávě ze dne 24. června 2022, č. j. 149 Ex 914/22-23 (č. listu 13), vztahující se k předchozímu návrhu povinného na zastavení exekuce, v níž soudu prvního stupně sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí, neboť od jejího zahájení uplynula velmi krátká doba. V předkládací zprávě ze dne 5. prosince 2023, č. j. 149 Ex 914/22-40 (č. listu 20), vztahující se k nyní projednávanému návrhu povinného na zastavení exekuce, potom soudní exekutor opět velmi stručně sdělil, že podle jeho názoru nemůže být pouhé nezařazení povinného do pracovního procesu ve výkonu trestu důvodem k zastavení exekuce. Je zřejmé, že tato sdělení nekorespondují s judikatorním požadavkem ohledně údajů, které by zpráva soudního exekutora měla zahrnovat, aby tvořila dostatečný důkazní základ pro posuzování dalších perspektiv vedení exekuce. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně ani ze samotného spisu se nepodává, že by soud prvního stupně či odvolací soud vyžádaly od soudního exekutora jakékoliv další relevantní informace. Protože právní posouzení věci odvolacím soudem je z výše uvedeného důvodu neúplné, a tedy nesprávné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro usnesení soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a podle ustanovení § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne soudní exekutor ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 4. 5. 2026 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu