20 Cdo 1066/2026-55 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., ve věci oprávněné Apston Capital Ltd., se sídlem v Dublinu 2, 4. Floor, Hanover Building, Windmill Lane, Irská republika, registrační číslo 00408579, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 259/55, proti povinným 1) J. H., a 2) J. H., o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 80/2024, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2026, č. j. 2 Co 29/2025-32, takto: Řízení o dovolání se zastavuje. Odůvodnění: 1. Vrchní soud v Praze (dále též „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil výrok I. usnesení ze dne 13. 3. 2025, č. j. 16 C 80/2024-10, kterým Krajský soud v Hradci Králové odmítl žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení podanou povinnými proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2024, č. j. 3 Co 54/2024-551. Odvolací soud dále zrušil výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení, neboť o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu. Povinní žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení podali proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, v níž byly odmítnuty jejich předchozí žaloby pro zmatečnost a na obnovu řízení. 2. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali povinní včasné dovolání. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. 3. Dovolacímu soudu je z jeho činnosti známo a plyne to i z obsahu spisu, že povinní dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům již Nejvyšší soud dospěl např. v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 4138/2019, ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 26 Cdo 3181/2022, ze dne 23. 12. 2022, sp. zn. 29 Cdo 3516/2022, ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 29 Cdo 458/2023, ze dne 29. 1. 2024, sp. zn. 24 Cdo 138/2024, ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 20 Cdo 2047/2024, ze dne 27. 8. 2024, sp. zn. 20 Cdo 2296/2024, ze dne 5. 8. 2025, sp. zn. 20 Cdo 1735/2025, ze dne 3. 2. 2026, sp. zn. 20 Cdo 170/2026, a mnoha dalších). 4. Není pochyb, že záměrem počínání povinných není sledování ochrany tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží. Takový zneužívající procesní postup povinných však ve shodě s § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Odborná literatura i judikatura shodně dovozují, že má-li zneužití práva ze strany účastníka podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k úkonu podle ustanovení § 41 odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží [viz LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9–10, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016]. 5. Dovolatelé nejsou pro dovolací řízení zastoupeni advokátem a netvrdili ani nedoložili, že mají právnické vzdělání. Ačkoli povinní nebyli soudem prvního stupně vyzváni, aby si pro podání dovolání zvolili zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podali řádné dovolání, dovolací soud konstatuje, že povinní si musejí být vědomi nutnosti kvalifikovaného zastoupení v dovolacím řízení, a to přinejmenším z řady dřívějších řízení. Absencí další výzvy soudu k odstranění vady proto nemohla být ohrožena jejich procesní práva, neboť poučení o náležitém zastoupení v dovolacím řízení se povinným (dříve) opakovaně dostalo (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13). 6. Jelikož povinní neodstranili nedostatek povinného zastoupení, ač k realizaci této procesní povinnosti měli celkově dostatečný časový prostor, Nejvyšší soud řízení o jejich dovolání zastavil (srov. § 243c odst. 3 věta třetí ve spojení s § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.). 7. Dovolatelé neuhradili ani soudní poplatek z dovolání. Přestože si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012 (uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce, čímž opět dlouhodobě zneužívají práva na soudní ochranu. 8. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé spolu s dovoláním vznesli námitku podjatosti soudců senátu 2 Co Vrchního soudu v Praze, kteří rozhodovali o jejich odvolání, a posléze taktéž námitku podjatosti soudců senátu 20 Cdo Nejvyššího soudu. Protože je z obsahu námitek zřejmé, že soudcům vytýkají jejich postup v řízení o projednávané věci a jiných řízeních, vyhodnotil Nejvyšší soud bez dalšího takovou námitku podjatosti, včetně navazujícího návrhu na přikázání věci jinému soudu, jednak jako nedůvodnou (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.), jednak opět jako obstrukční postup, který s přihlédnutím k ustanovení § 2 o. s. ř. rovněž nepožívá právní ochrany (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 2/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2018, sen. zn. 29 NSCR 104/2017). 9. Povinní současně navrhli, aby dovolací soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného usnesení. Jsou-li však splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení (§ 243c o. s. ř.), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16). Nejvyšší soud se tedy návrhem na odklad vykonatelnosti nezabýval. 10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 8. 6. 2026 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu