20 Cdo 1067/2026-50 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v exekuční věci oprávněné CASPER CONSULTING a. s., se sídlem v Praze 6, náměstí Borise Němcova č. 510/3, identifikační číslo osoby 63980401, zastoupené Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště č. 259/55, proti povinným 1) QUADRO spol. s r.o., se sídlem v Praze 1, Rybná č. 716/24, identifikační číslo osoby 49810618, a 2) M. M., o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 6/2024, o dovolání povinného 2) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. ledna 2026, č. j. 4 Cmo 18/2026-40, takto: I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 13. srpna 2025, č. j. 16 C 6/2024-32, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost z důvodu nezaplacení soudního poplatku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Usnesení odvolacího soudu napadl povinný 2) dovoláním, řízení o něm však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, zastavil, neboť dovolání nebylo sepsáno a podepsáno advokátem. Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, přitom představuje zvláštní a obligatorní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejího splnění nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku představuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, (jen) je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání. Z dovolání nevyplývá, že by dovolatel byl právně zastoupen. Povinný 2) neprokázal, ba ani netvrdil, že je zastoupen advokátem nebo že sám má právnické vzdělání. Z uvedeného je zřejmé, že v poměrech projednávané věci nebyla splněna zákonem stanovená podmínka povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí ve spojení s ustanovením § 243c odst. 3 věta druhá o. s. ř. a dovolací řízení zastavil (ve smyslu ustanovení § 241b odst. 3 věta třetí o. s. ř.). Ačkoli dovolatel nebyl podle obsahu spisu soudem prvního stupně vyzván k tomu, aby si pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že dovolatel podává větší počet návrhů (jen před Nejvyšším soudem vystupuje jako účastník několika desítek řízení), přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto dovolatelova dlouhodobého počínání je pak mj. i to, že si dovolatel musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl opakovaně k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván. Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. srpna 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem [resp. jiným soudem nižšího stupně] v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“ Přestože si je dovolací soud rovněž vědom toho, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známý postoj dovolatele, který zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti a opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Soud pak nepřihlížel k opakovaným žádostem o osvobození od soudních poplatků, neboť ve vztahu k povinnému 2) bylo pro zjevně bezúspěšné uplatňování práva rozhodnuto o tom, že se mu osvobození od soudních poplatků nepřiznává, a to usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. června 2020, č. j.16 C 16/2020-69, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 6. října 2020, č. j. 4 Co 182/2020-74, a dále usnesením soudu prvního stupně ze dne 6. června 2024, č. j. 16 C 6/2024-9, ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 6. února 2025, č. j. 4 Cmo 15/2025-17. Bylo-li tak pravomocně rozhodnuto, že dovolatel nesplňuje z důvodu zjevně bezúspěšného uplatňování či bránění práva předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, je tím bez dalšího zřejmé, že ani blíže nespecifikovaná pozdější změna jeho osobních či majetkových poměrů nemůže být pojmově důvodem pro reparaci dříve přijatých rozhodnutí. Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud dovolatele již znovu nevyzýval k doložení jeho poměrů a nerozhodoval o zjevně neopodstatněných návrzích na osvobození od soudních poplatků či o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Povinný 2) si musí být z dřívějšího postupu soudů vědom podmínky povinného zastoupení. Nejvyšší soud proto vychází z toho, že nebyla splněna podmínka povinného zastoupení, a to aniž by bylo třeba (z výše uvedených důvodů) rozhodovat o zjevně bezdůvodných žádostech o ustanovení zástupce. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 12. 5. 2026 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu