20 Cdo 1417/2026-327 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného M. Š., zastoupeného Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kaplická č. 1037/12, proti povinné I. B., zastoupené JUDr. Denisem Kašicynem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská č. 1722/16, pro 3 000 000 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu 1 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 78 EXE 6275/2018, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2026, č. j. 12 Co 346/2025-290, takto: I. Dovolání oprávněného se odmítá. II. Oprávněný je povinen zaplatit povinné na náhradě nákladů dovolacího řízení 24 750 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Denise Kašicyna, advokáta se sídlem v Praze 3, Kolínská č. 1722/16. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Nejvyšší soud dovolání oprávněného proti shora označenému usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť v něm byly uplatněny jiné dovolací důvody než ten, který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000). Oprávněný ve svém dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, přičemž přípustnost dovolání spatřuje v tom, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, při jejichž řešení se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a Ústavního soudu. Ve skutečnosti však brojí proti hodnocení důkazů provedeného odvolacím soudem a zpochybňuje jeho skutkové závěry, když uvádí, že v řízení o návrhu na zastavení exekuce nebylo prokázáno, že povinná exekuční titul (notářský zápis) nepodepsala. Podle jeho tvrzení odvolací soud v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2019, sp. zn. 33 Cdo 2597/2018, nevzal v potaz důkazní sílu notářského zápisu jako veřejné listiny, které svědčí vyvratitelná domněnka pravdivosti jejího obsahu, dokud není prokázán opak, a své závěry vystavěl pouze na úvaze, která se mu jevila jako logická (ačkoliv existovala i jiná logická vysvětlení, k nimž ovšem nepřihlédl), nikoliv na důkazech prokazujících opak. Takovým způsobem však nelze bez dalšího založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 2125/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Samotné hodnocení důkazů nelze se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů, zakotvené v § 132 o. s. ř., úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 25 Cdo 4250/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. května. 2016, sp. zn. 21 Cdo 664/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. února 2015, sp. zn. 25 Cdo 4293/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2017, sp. zn. 23 Cdo 2948/2017). Dovolací soud přitom nezjistil žádný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy odvolacího soudu (resp. soudu prvního stupně, které odvolací soud aproboval). Hodnocení důkazů nevykazuje žádné znaky libovůle, odvolací soud skutková zjištění dostatečným a logickým způsobem odůvodnil (zejména vysvětlil, z jakých důvodů měl za prokázané, že exekuční titul uzavřela neznámá třetí osoba s padělaným pasem, nikoliv povinná). Neopomněl se ani vypořádat s tím, proč shledal účastnický výslech povinné nadbytečným. V dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Dovolací soud o náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl podle ustanovení § 243c odst. 3, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř. Povinná měla v dovolacím řízení vůči oprávněnému plný úspěch, a má proto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. právo, aby jí oprávněný nahradil náklady, které účelně vynaložila k uplatňování svého práva, v celkové výši 24 750 Kč. Tato částka zahrnuje jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu při tarifní hodnotě 4 000 000 Kč [§ 8 odst. 1 advokátního tarifu], tedy 24 300 Kč a paušální částku náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tedy 450 Kč. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. 6. 2026 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu