20 Cdo 2680/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Venerati group s. r. o., se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 1349/2, identifikační číslo osoby 06000193, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3c, proti povinnému V. J., za účasti manželky povinného E J., pro 129 283,6 Kč s příslušenstvím a pro smluvní pokutu, vedené soudním exekutorem Mgr. Svatoplukem Šůstkem, Exekutorský úřad Olomouc, pod sp. zn. 185 EX 391/25, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. května 2025, č. j. 95 Co 183/2025-33 takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 5. 2025, č. j. 95 Co 183/2025-33, potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Svatopluka Šůstka, Exekutorský úřad Olomouc (dále „soudní exekutor“) ze dne 19. 3. 2025, č. j. 185 EX 391/25-11, jímž soudní exekutor, na základě pokynu Okresního soudu v Ústí nad Labem (dále „exekuční soud“) ze dne 14. 3. 2025, č. j. 76 EXE 23/2025-16, zamítl exekuční návrh ze dne 10. 3. 2025 v části, v níž se oprávněná domáhala vymožení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 129 283,6 Kč ode dne 11. 1. 2025 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,05 % denně z částky 129 283,6 Kč de dne 11. 1. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 32 320,9 Kč (výrok I), a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). 2/ Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce je vedena na základě notářského zápisu sepsaného dne 1. 8. 2024 pod č. j. NZ 2698/2024, N 2785/2024, notářem v Sokolově Mgr. Viktorem Semanikem (dále „notářský zápis“ nebo „exekuční titul“) jakožto zápisu o právním jednání podle § 71a odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále „notářský řád“), v němž povinný prohlásil, že téhož dne (1. 8. 2024) uzavřel s oprávněnou smlouvu o podnikatelském úvěru, podle které se oprávněná zavázala poskytnout povinnému úvěr ve výši 120 000 Kč a povinný se zavázal peněžní prostředky oprávněné vrátit a platit z ní úroky v pravidelných týdenních paušálních splátkách ve výši 1 701,1 Kč splatných vždy k poslednímu pracovnímu dni příslušného kalendářního týdne od 9. 8. 2024 do 5. 6. 2026, a to spolu s měsíčním poplatkem za správu úvěru ve výši 1 500 Kč. Při prodlení povinného s úhradou některé z paušálních částek jistiny úvěru a úroku nebo její části vzniká dlužníku povinnost uhradit oprávněné smluvní pokutu ve výši 250 Kč, při prodlení s úhradou některé ze splátek poplatku za správu úvěru nebo její části smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Při prodlení s úhradou některé z paušálních splátek jistiny úvěru a úroku nebo některé ze splátek poplatku za správu úvěru nebo jejich části se povinný zavázal zaplatit oprávněné smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky, s jejímž splacením je v prodlení a k níž se smluvní pokuta váže, a dále zaplatit oprávněné roční zákonný úrok z prodlení. Povinný prohlásil, že uznává svůj dluh vůči oprávněné určený co do důvodu a výše v notářském zápisu a zavázal se jej uhradit ve lhůtě a způsobem uvedeným v notářském zápisu. Současně svolil pro případ, že nesplní řádně a včas svůj závazek specifikovaný v notářském zápisu, aby podle něj byla nařízena a vedena exekuce ohledně všech pohledávek oprávněné za povinným, a aby byl tento notářský zápis exekučním titulem. 3/ Odvolací soud dospěl ve shodě se soudním exekutorem (a exekučním soudem) k závěru, že exekuci je namístě nařídit a provést pouze pro pohledávku ve výši 129 283,60 Kč, jakož i pro náklady oprávněné a náklady exekuce. Ve zbylém rozsahu notářský zápis není materiálně vykonatelný a nemůže být podle něj vedena exekuce, nelze-li uznat dluh na zaplacení smluvní pokuty a úroku z prodlení, jejichž vznik je vázán na existenci prodlení, tj. na podmínku, že se uznávající v budoucnu dostane do prodlení. Jelikož jmenované pohledávky ke dni sepsání exekučního titulu neexistovaly, povinný tento svůj dluh nemohl (jednostranným prohlášením) uznat s podmínkou, že vznikne. 4/ Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), vymezila otázkami dosud v rozhodování dovolacího soudu neřešenými, konkrétně: a/ zda je materiálně vykonatelný notářský zápis sepsaný podle § 71a odst. 2 notářského řádu, pokud jde o zákonný úrok z prodlení navázaný na prodlení dlužníka v situaci, kdy v době sepisu notářského zápisu, a tedy i uznání dluhu, ještě prodlení dlužníka, v důsledku kterého nárok věřitele na zákonný úrok z prodlení a na úhradu smluvní pokuty vznikne, nenastalo; b/ zda lze ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uznat i příslušenství pohledávky, na které dosud nevznikl nárok, neboť dlužník se nedostal do prodlení s touto pohledávkou (jistinou); c/ zda je materiálně vykonatelný notářský zápis sepsaný podle § 71a odst. 2 notářského řádu, pokud jde o smluvní pokutu navázanou na prodlení dlužníka v situaci, kdy v době sepisu notářského zápisu, a tedy i uznání dluhu, ještě prodlení dlužníka, v důsledku kterého nárok věřitele na zákonný úrok z prodlení a na úhradu smluvní pokuty vznikne, nenastalo; d/ zda lze ve smyslu § 2053 o. z. uznat i smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení dlužníka s úhradou pohledávky, na kterou dosud věřiteli nevnikl nárok, neboť se dlužník nedostal do prodlení s touto pohledávkou (jistinou). 5/ V podrobnostech dovolatelka k předestřeným otázkám uvedla, že lze platně uznat i pohledávku na zaplacení smluvních pokut sjednaných pro případ prodlení dlužníka a pohledávku na zaplacení zákonného úroku z prodlení a svolit k přímé vykonatelnosti notářského zápisu sepsaného podle § 71a odst. 2 notářského řádu i v situaci, kdy v době sepisu notářského zápisu o uznání dluhu se ještě dlužník do prodlení nedostal. Odvolacím soudem nedůsledně citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 1091/2022-II, řeší odlišnou věc, kdy účastnici uzavřeli smlouvu o zápůjčce a k uznání dluhu formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti došlo ještě před předáním peněž. V daném případě se však jedná o smlouvu o úvěru, přičemž před uznáním dluhu byl úvěr povinnému poskytnut, smlouva byla platným právním jednáním a závazkový vztah vznikl. Poukázala na usnesení ze dne 23. ledna 2019, sp. zn. 20 Cdo 3387/2018, v němž se Nejvyšší soud zabýval vykonatelností notářského zápisu sepsaného podle § 71a odst. 2 notářského řádu a s nímž je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu (dále i v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000, ze dne 26. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 1941/2005 a ze dne 23. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 4888/2008). Připomněla dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. září 2014, sp. zn. 21 Cdo 494/2014, od kterého se odvolací soud odchýlil a v němž dovolací soud aproboval závěr odvolacího soudu, že u smluvní pokuty vzniklé v budoucnu stačí vyčíslit pevnou sazbu z každé jistiny za každý den prodlení s tím, že se povinný zaváže takto vzniklou pokutu platit vždy jednou měsíčně do posledního dne každého kalendářního měsíce. Analogicky lze podle názoru dovolatelky použít též závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. března 2024, sp. zn. 20 Cdo 421/2024. 6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání oprávněné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není výkladem § 237 o. s. ř. a contrario přípustné, případně není pro neodstraněné vady dovolání projednatelné (§ 241b odst. 3 ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř.). 7/ Podle § 71a odst. 2 notářského řádu notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být vedle výše dluhu, označení právního důvodu dluhu a osoby věřitele také lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě. 8/ Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 9/ Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 10/ Podle § 548 odst. 1 o. z. vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. 11/ Z rozhodovací praxe dovolacího soudu nemohou vznikat pochybnosti v tom směru, že notářský zápis je exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. d) ex. řádu (viz rovněž § 274 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.), jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních jednáních v § 71a až 71c notářského řádu, v nichž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačen právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti. Právním důvodem plnění se rozumí rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá; tyto skutečnosti nemusí být v dohodě vylíčeny do všech podrobností, ale postačuje takové vyznačení právního důvodu plnění, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá (tj. proč má povinná osoba poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění). Svolením k vykonatelnosti se pak rozumí takové prohlášení (projev vůle) povinné osoby, z něhož vyplývá, že povinná osoba souhlasí s tím, aby notářský zápis byl (v případě, že v určené době neposkytne osobě oprávněné řádně a včas stanovený předmět plnění) bez dalšího titulem pro výkon rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2016, sp. zn. 20 Cdo 4357/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 3968/2016, proti němž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 13. února 2018, sp. zn. I. ÚS 65/18, odmítl). 12/ Jde-li o povahu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že právní jednání obsažené v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti již existujícího závazku nemá hmotněprávní povahu (s důrazem na „již existujícího závazku“). Představuje toliko jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl z materiálního hlediska vykonatelný. Byť notářský zápis se svolením k vykonatelnosti slouží (má sloužit) jako titul pro nařízení exekuce, není rozhodnutím (nemá účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje) a není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem (z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 2881/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2019, sp. zn. 20 Cdo 3009/2019). 13/ Uznání dluhu je samostatným utvrzovacím institutem; utvrzovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Prohlášení o uznání dluhu podle ustanovení § 2053 o. z. představuje jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli; to však nebrání tomu, aby prohlášení o uznání dluhu bylo učiněno ve smlouvě uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018). 14/ Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. července 2011, sp. zn. 33 Cdo 2536/2009, dospěl k závěru, že uznání dluhu podle § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl (dále srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 33 Cdo 1814/2011). Dovolací soud rovněž dovodil, že je vyloučeno, aby před předáním peněz (před vznikem závazkového právního vztahu) žalovaný dluh z půjčky uznával (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 33 Cdo 475/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 3609/2018). Uznávaný dluh musí být jednoznačně nezaměnitelně identifikován (co do důvodu i výše). Dlužník samostatně neuznává dobu pro splnění dluhu, proto lhůta pro zaplacení dluhu (doba plnění) a povinnost zaplatit dluh ve lhůtě nemusí odpovídat době plnění uvedené v právním důvodu dluhu. Lhůta pro zaplacení dluhu, která je povinnou náležitostí notářského zápisu, však musí být uvedena právě z důvodu jeho vykonatelnosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 1091/2022, proti němž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 26. dubna 2023, sp. zn. III. ÚS 3590/22, odmítl jako zjevně neopodstatněnou). 15/ Odkazuje-li dovolatelka na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2019, sp. zn. 20 Cdo 3387/2018, pak v tomto rozhodnutí se dovolací soud zabýval materiální vykonatelností exekučního titulu, konkrétně posuzoval, zda ujednaní o stanovení splatnosti a doby plnění smluvní pokuty jsou zcela určité a srozumitelné, přičemž otázku možnosti uznání budoucího dluhu s ohledem na obsah dovolání neřešil. Stejně i judikatura Nejvyššího soudu, na níž dovolatelka rovněž odkazuje, se otázkou uznání budoucích dluhů nezabývá. 16/ Současně lze mít za nerozhodné, zda notářským zápisem uznaný dluh bude dluhem na jistině zcela samostatným (smluvní pokutou) či jeho příslušenstvím (zde úroky z prodlení), bylo-li již ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu dostatečně vysvětleno, že byť jsou úroky z prodlení příslušenstvím pohledávky, neznamená to, že jsou neoddělitelně spjaty s pohledávkou. Jsou samostatným hmotněprávním nárokem, samostatně uplatnitelným a disponovatelným, ve vztahu k pohledávce jsou nárokem akcesorickým. Není proto správný názor, podle něhož má-li se právní úkon týkat úroků, musí se týkat pohledávky, jejímž jsou příslušenstvím. Úroky lze samostatně uznat a započíst, aniž by zároveň musela být uznána a započtena jistina, a mohou být i smluvně převedeny na jiného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, uveřejněný pod číslem 102/2010 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2021, sp. zn. 22 Cdo 2957/2020, uveřejněný pod číslem 92/2021 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2018, sp. zn. 29 Cdo 5274/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 2323/202). 17/ V posuzované věci je skutkově nepochybné (nebylo ani rozporováno) a pro řešení právní otázky (právních otázek) bylo naprosto podstatné, že povinný jednostranně formou notářského zápisu uznal dluh z titulu úvěrové smlouvy k okamžiku, kdy byl uvedený dluh dosud nesplatný, tj. kdy povinný nemohl být v prodlení (se všemi sankčními nebo reparačními hmotněprávními důsledky), a současně uznal na uvedený nesplatný dluh pro případ budoucího prodlení s jeho plněním zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu, vždy se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu. Z toho je zřejmé, že ke dni sepisu uznávacího prohlášení - zde v podobě notářského zápisu, který jinak splňoval zákonné formální požadavky - dovolatelčina práva na zaplacení úroků z prodlení a smluvní pokuty vázané na porušení povinnosti dlužníka plnit jistinu nevznikla (u nesplatné jistiny vzniknout nemohla), a tudíž uvedená práva neexistovala. 18/ Na základě shora vylíčené rozhodovací praxe dovolacího soudu lze tudíž v souhrnu uzavřít, že rovněž formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti nelze uznat závazek, který k okamžiku pořízení notářského zápisu neexistoval, na čemž nic nemění skutečnost, že by šlo o uznání (sankčního) příslušenství v době uznání nesplatné jistiny či závazku ve vztahu k plnění jistiny akcesorického (zde smluvní pokuty). 19/ Dospěl-li proto odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že požadované úroky z prodlení a smluvní pokutu nelze podle notářského zápisu vykonat, je řešení této rozhodné otázky správné, zcela korespondující s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Zároveň z téhož plyne, že dovolatelkou zvolený předpoklad přípustnosti (založený na otázce dovolacím soudem neřešené) nemůže obstát. Jestliže k některým dílčím námitkám oprávněná (přesto) označila rozhodnutí Nejvyššího soudu (viz shora), jsou tyto odkazy pro předmětnou věc nepřípadné, resp. nepřiléhavé (v nyní posuzované věci nebyla řešena otázka notářským zápisem uznaných budoucích a zatím nesplatných závazků, ale závazků ke dni uznání neexistujících). 20/ Nejvyšší soud proto dovolání oprávněné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 21/ Výrok o nákladech řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu