20 Cdo 2682/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Mayfair Consulting Central Europe s. r. o., se sídlem v Praze, Staré Město, Veleslavínova 93/10, identifikační číslo osoby 06804101, proti povinným 1) I. H., zastoupené Mgr. Markem Matulou, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 156/2, a 2) P. H., zastoupenému Mgr. Markem Matulou, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 156/2, pro 3 239 538,08 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Karla Urbana, Exekutorský úřad Brno – město, pod sp. zn. 97 EX 6896/15, o dovolaní povinných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2025, č. j. 26 Co 929/2024-393, takto: Dovolání povinných se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Brně (dále též jen “odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 24. 10. 2024, č. j. 97 EX 6896/15-369, kterým soudní exekutor JUDr. Karel Urban, Exekutorský úřad Brno - město, v exekuční věci vedené na základě pověření Okresního soudu Brno - venkov ze dne 10. 11. 2015, č. j. 19 EXE 3245/2015-19, rozhodl, že do řízení vstupuje na místo oprávněné Provisto Invest a. s., identifikační číslo osoby 09437355, její nástupkyně Mayfair Consulting Central Europe s. r. o., identifikační číslo osoby 06804101. 2. Podle odvolacího soudu není pochyb o tom, že návrh na vstup do řízení namísto dosavadní oprávněné datovaný dne 23. 10. 2024 učinila právě dosavadní oprávněná. K návrhu přiložila souhlas společnosti Mayfair Consulting Central Europe s. r. o. jako subjektu, který má vstoupit do řízení na místo oprávněné Provisto Invest a. s. Právní skutečností, s níž oprávněná spojuje převod práva, je smlouva o postoupení pohledávky z 24. 9. 2024 uzavřená mezi oprávněnou (jako postupitelem) a společností Mayfair Consulting Central Europe s. r. o. (jako postupníkem), která v článku 1.1 odkazuje, pokud jde o postupovanou pohledávku, na smlouvu o úvěru ze dne 29. 6. 2007 uzavřenou mezi povinnými a společností Česká spořitelna, a. s. Zároveň smlouva o postoupení pohledávky odkazuje na smlouvu o postoupení pohledávky z 25. 6. 2019 uzavřenou mezi Českou spořitelnou, a. s. a společností INTERPAX Central Europe, s. r. o., jakož i na smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou mezi společností INTERPAX Central Europe, s. r. o. a společností FLAGITEX EUROPE a. s. ze dne 25. 6. 2019 a na smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou dne 8. 4. 2021 mezi společností FLAGITEX EUROPE a. s. a Provisto Invest a. s. Z obsahu spisu rovněž dovodil, že v exekučním řízení je vymáhána pohledávka, jak je označena v exekutorském zápise soudního exekutora JUDr. Jana Fendrycha ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 132 EZ 5661/11. Označenou smlouvu o postoupení pohledávky tak odvolací soud považoval za dostačující pro prokázání tvrzení, že na oprávněnou přešlo ve smyslu ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, dále jen „exekuční řád“, právo z exekučního titulu. Neměl pochyb ani o tom, že smlouva o postoupení pohledávky byla předložena v zákonem předpokládané formě. Námitky povinných, že existují zvláštní právní skutečnosti, na jejichž základě oprávněná není v řízení aktivně legitimována, které však nevyplývají ze samotné listiny o postoupení pohledávky, se vztahují k úvěrové smlouvě ze dne 29. 6. 2007 a mohou být efektivně uplatněny jen k návrhu na zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále též jen „o. s. ř.“ 3. Proti výše uvedenému usnesení podali povinní dovolání. Mají za to, že odvolací soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci. Napadené rozhodnutí dle nich závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popř. je rozhodována rozdílně, a to otázky: a) zda lze v exekučním řízení připustit procesní nástupnictví na straně oprávněného, jestliže postupitel (původní oprávněný) neměl právo pohledávku postoupit, neboť mu to bránila zákonná či smluvní překážka; b) zda vědomost postupníka o neoprávněnosti postoupení pohledávky způsobuje neplatnost pro rozpor s dobrými mravy; c) zda je soud povinen přihlédnout k tvrzením dlužníka (žalovaného) o neplatnosti postoupení pohledávky při rozhodování o procesním nástupnictví na straně povinného (žalobce). 4. Dovolatelé se také domnívají, že je odvolací řízení zatíženo procesní vadou, neboť se krajský soud zodpovědně nezabýval všemi uplatněnými odvolacímu námitkami, a dospěl proto k nesprávným právním závěrům (k tomu odkazují na čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod a nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 183/03 a ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 2568/07). 5. Namítají nedostatek aktivní věcné legitimace nástupce oprávněné z důvodu nemožnosti dosavadní a předchozí oprávněné postoupit pohledávku za povinnými, vyplývající ze smluvního ujednání uvedeného v čl. X. a obchodních podmínek, jež tvoří nedílnou součást úvěrové smlouvy. Mezi Českou spořitelnou, a. s. a povinnými bylo ujednáno, že Česká spořitelna, a. s. je oprávněna postoupit pohledávku z úvěrové smlouvy na jinou banku; Česká spořitelna, a. s. však postoupila svou pohledávku vůči povinným v rozporu se smluvními ujednáními na společnost INTERPAX EUROPE a. s. a ta následně na Provisto Invest a. s. Jako účelové považují postoupení pohledávky na společnost Mayfair Consulting Central Europe s. r. o., která je opět ovládaná stejnou osobou, tj. jednatelem JUDr. Tomášem Dvořákem, MBA. Povinní mají za to, že postoupení pohledávky je neplatné, neboť dosavadně vedená oprávněná nebyla oprávněna k postoupení pohledávky, neboť jí chybí jakékoli dispoziční oprávnění, nebyla oprávněným vlastníkem pohledávky, kterou z důvodu neplatnosti postoupení nikdy nenabyla, přičemž společnost Mayfair Consulting Central Europe s. r. o. nemůže být v dobré víře, že společnost Provisto Invest a. s. byla oprávněna pohledávku postoupit, když za všechny společnosti v řetězci jednal tentýž jednatel. Nové oprávněné nesvědčí hmotné právo, nemůže tedy vystupovat ani procesně v exekučním řízení. V postoupení pohledávky spatřují zjevně nepoctivý úmysl na straně oprávněného, který neoprávněným a účelovým postupováním pohledávky obstruuje řízení o zastavení exekuce a uměle navyšuje náklady k tíži povinných. 6. Povinní zjevně jednali v omylu a úvěrová smlouva je ve smyslu § 583 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, z tohoto důvodu neplatná. Nikdy by totiž neuzavřeli úvěrovou smlouvu, pokud by v ní nebylo sjednáno omezení postoupení pohledávky pouze na bankovní instituci. Dodávají, že Česká spořitelna, a. s., se připojovala k tzv. milostivému létu a deklarovala, že po částečném doplacení dluhu bude ze strany oprávněné podán návrh na zastavení exekuce. Namísto toho však pohledávku překvapivě postoupila v rozporu se smluvním ujednáním. Odvolací soud se s namítanými okolnostmi ohledně neoprávněnosti postoupení pohledávky a dalšími s tím souvisejícími skutečnostmi nevypořádal. Citují nálezy Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. III. ÚS 2482/14, ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 2242/15, ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. III. ÚS 2889/12, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, ze dne 29. 1. 2019, sp. zn. 32 Cdo 3064/2018, ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4973/2015. Jestliže odvolací soud posoudil otázku způsobem, že není podstatné, zda v daném případě jsou okolnosti vedoucí ke zpochybnění platnosti postoupení pohledávky, odchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Postup odvolacího soudu, který se nevypořádal s odvolacími námitkami dovolatelů, považují za ryze formalistický. 7. Vzhledem k výše uvedenému dovolatelé navrhují, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř., a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. 9. Nejvyšší soud z exekučního spisu zjistil, že dne 10. 11. 2015 pověřil Okresní soud Brno-venkov pod č. j. 19 EXE 3245/2015-19 na návrh oprávněné České spořitelny a. s., soudního exekutora JUDr. Karla Urbana, Exekutorský úřad Brno-město, k vymožení peněžité pohledávky ve výši 3 376 317,71 Kč s příslušenstvím. 10. Dne 25. 6. 2019 původní oprávněná postoupila pohledávku na INTERPAX Central Europe, s. r. o., a tak soudní exekutor rozhodl usnesením ze dne 16. 7. 2019, č. j. 97 EX 6896/15-81, že vstupuje do exekučního řízení na místo původní oprávněné. Ta poté pohledávku postoupila na FLAGITEX EUROPE, a. s., o jejímž vstupu do řízení rozhodl soudní exekutor usnesením ze dne 11. 10. 2019, č. j. 97 EX 6896/15-89. Pohledávka byla opětovně postoupena, a to na Provisto Invest a. s., o jejímž vstupu do řízení rozhodl soudní exekutor usnesením ze dne 26. 5. 2021, č. j. 97 EX 6896/15-148. Tato společnost pohledávku postoupila na Mayfair Consulting Central Europe s. r. o., o jejímž vstupu do řízení rozhodl soudní exekutor usnesením ze dne 24. 10. 2024, č. j. 97 EX 6896/15-369. 11. Otázkou aplikace ustanovení § 107a o. s. ř. v exekučním řízení se Nejvyšší soud zabýval ve svém stanovisku ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V bodě X. tohoto stanoviska Nejvyšší soud dospěl k závěru, že o procesním nástupnictví v exekučním řízení se rozhoduje ve smyslu standardů občanského soudního řádu. Následně Nejvyšší soud v usnesení ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 29 Cdo 943/2012, vysvětlil, že přiměřená aplikace § 107a o. s. ř. se při procesním nástupnictví na straně oprávněného uplatní pro exekuční řízení potud, že o takovém procesním nástupnictví musí exekuční soud rozhodnout (usnesením), že osobou legitimovanou k podání návrhu na vydání takového usnesení je pouze původní oprávněný a že vydání takového usnesení je podmíněno souhlasem toho, kdo má vstoupit do exekučního řízení namísto dosavadního oprávněného. Předpokladem pro vydání usnesení, jímž soud v exekučním řízení připustí, aby do řízení namísto dosavadního oprávněného (jenž nezanikl) vstoupil jeho právní nástupce z titulu universální nebo singulární sukcese, je nejen to, že po zahájení exekučního řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva oprávněného, o něž v exekučním řízení jde, nýbrž i to, že je prokázáno, že právo z exekučního titulu skutečně přešlo či bylo převedeno na osobu, která se má stát novým oprávněným a že průkaz této skutečnosti byl podán způsobem předjímaným § 36 odst. 4 exekučního řádu. 12. V souladu s výše uvedeným odvolací soud dospěl k závěru, že mezi oprávněnou (jako postupitelem) a společností Mayfair Consulting Central Europe s. r. o. (jako postupníkem) byla uzavřena dne 24. 9. 2024 smlouva o postoupení pohledávky, která, co se týče specifikace pohledávky, odkazovala na smlouvu o úvěru ze dne 29. 6. 2007 uzavřenou mezi povinnými a společností Česká spořitelna, a. s. Za dostatečnou považoval také formu smlouvy o postoupení pohledávky a rozhodnutí soudního exekutora, kterým vyhověl návrhu oprávněné, aby do řízení vstoupila společnost Mayfair Consulting Central Europe s. r. o., vyhodnotil jako správné. 13. Pokud jde o dovolací námitky povinných, že k postoupení pohledávek došlo v rozporu se smlouvou o úvěru ze dne 29. 6. 2007, kterou uzavřeli s původní oprávněnou Českou spořitelnou a. s., Nejvyšší soud v usnesení ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 31 Cdo 4427/2016, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 145/2018, uzavřel, že námitka povinného, že existují zvláštní právní skutečnosti, na jejichž základě oprávněný není v řízení aktivně legitimován, které však nevyplývají ze samotné listiny o postoupení pohledávky (povinný tvrdí, že k postoupení pohledávek došlo v rozporu se smlouvou o úvěru, kterou uzavřel s původní oprávněnou), může být efektivně uplatněna až k návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Smlouva o úvěru mezi původní oprávněnou a povinným totiž není listinou, která by byla prvotním podkladem pro posouzení, zda pohledávky z exekučního titulu přešly na jiného (srov. rovněž např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 20 Cdo 815/2024). Poukazují-li povinní usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 4973/2015, pak proti jeho závěrům o potřebě provést dokazování, se právě vymezuje zmíněné usnesení sp. zn. 31 Cdo 4427/2016. 14. Poukazují-li povinní dále na nálezy Ústavního soudu týkající se možného zneužití procesního nástupnictví, pak opakované postoupení pohledávky nemusí o tomto zneužití svědčit, přičemž z obsahu dovolání není zřejmé, proč povinní nepodali návrh na zastavení exekuce, popř. proč o něm nebylo rozhodnuto. V souvislosti s možným navyšováním nákladů oprávněného nutno připomenout, že oprávněný má ve smyslu § 87 odst. 2 exekučního řádu právo na náhradu nákladů účelně vynaložených k vymáhání nároku; soudní exekutor, popř. exekuční soud je povinen výši nákladů řádně odůvodnit. 15. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dovolání povinných podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. 16. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 4. 2026 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu