20 Cdo 274/2026-223 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci žalobce J. Š., zastoupeného Mgr. Petrem Pulcerem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 3117/61, proti žalovanému I. K., zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Vítkova 247/7, o vyloučení majetku z exekuce, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. srpna 2025. č. j. 70 Co 212/2025-189, takto: 1. Dovolání se odmítá. 2. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího řízení 3 327,50 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 1 (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 3. 2025, č. j. 22 C 291/2023-140, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal vyloučení majetku z exekuce vedené Mgr. Pavlem Dolanským, Exekutorský úřad Beroun, pod sp. zn.015 EX 47/23, ve prospěch žalovaného, a to koně – jméno: Dr. House H, nar. 2012, pohlaví: valach, barva: hnědá, životní číslo: DE441410522612, plemeno: WESTF (výrok I). Žalobci dále uložil zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení 20 872,50 Kč (výrok II). 2. Obvodní soud na základě provedených důkazů uzavřel, že v exekuci vedené proti A. C. k vymožení povinnosti zaplatit 678 210 Kč vydal soudní exekutor příkaz prodejem movitých věcí, mimo jiné i prodejem koně Dr. House H.; návrh na vyškrtnutí koně ze soupisu věcí byl odmítnut s tím, že žalobce neprokázal, že je jeho vlastníkem. Dále uzavřel, že kupní smlouva na téhož koně ze dne 28. 8. 2022, uzavřená mezi žalobcem a povinnou, je disimulovaným jednáním, které bylo učiněno zřejmě ex post za účelem jeho vyloučení z exekučního soupisu. Soud k tomuto závěru dospěl po porovnání obsahu výpovědi svědků a žalobce, kteří shodně tvrdili, že k prodeji koně došlo z důvodu nutnosti uhradit náhradu škody poškozeným v rámci trestního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 15 T 104/2022. Z obsahu trestního spisu však takové skutečnosti nevyplynuly a jsou s nimi v přímém rozporu. Povinná A. C. jako obžalovaná v rámci hlavního líčení konaného dne 2. 11. 2022 uvedla, že koně Dr. House H aktuálně inzeruje a že prodala další tři koně, což doložila kupními smlouvami ze dne 29. 10. 2021. Soud považoval za nelogické, že A. C. nepředložila zároveň smlouvu na koně Dr. House H, jestliže k jeho prodeji mělo dojít v srpnu 2022. Současně dostatečně nevysvětlila, proč nedošlo v době prodeje k přepisu majitele v registru koní, její výpověď jako svědkyně se současně rozcházela s žalobcovou výpovědí, kde mělo dojít k předání finanční částky. 3. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že mu ke koni Dr. House H náleží právo ve smyslu § 267 odst. l zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a proto žalobu zamítl. 4. Městský soud v Praze (dále jen též „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I) a žalobci uložil zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 6 655 Kč k rukám jeho zástupce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). Ztotožnil se s hodnocením důkazu – protokolu o hlavním líčení v trestní věci vedené proti povinné. Dodal, že považuje výpověď povinné za autentickou a věrohodnou, a to i proto, že byla učiněna před zahájením exekuce. Ani další důkazy nejsou se závěrem, že dne 28. 8. 2022 k podpisu kupní smlouvy nedošlo, v rozporu. K námitce žalobce, že jej soud prvního stupně nepoučil o tom, že nemá za prokázané jeho vlastnické právo k uvedenému koni, odvolací soud dodal, že byl řádně poučen o tom, že musí tvrzené uzavření kupní smlouvy prokázat. Ani v rámci odvolání neuvedl žalobce nic, z čeho by vyplývalo, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav nesprávně. 5. Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním a namítal, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného a procesního práva odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak, a to podle jeho popsaných dovolacích důvodů. Uvedl, že odvolací soud považoval protokol z hlavního líčení ze dne 2. 11. 2022 za zásadní důkaz, hodnotil ho ale mnohem obšírněji, než učinil obvodní soud, aniž by tento důkaz zopakoval (důkaz provedl pouze usnesením Policie České republiky ze dne 19. 6. 2025, č. j: KRPS-120851-82/TČ-2024-011481-OND a protokolem o výslechu A. C. jako obviněné). 6. V souvislosti s vyhodnocením výpovědi povinné A. C. jako nevěrohodné, považuje žalobce za nepřijatelné, aby existovaly tři skutkové verze (závěry) ohledně uzavření kupní smlouvy, kdy žalobce a orgány činné v trestním řízení, tvrdí, že smlouva uzavřena byla, žalovaný tvrdí, že uzavřena nebyla, a obvodní soud dovodil, že smlouva uzavřena byla, ale že se jedná o disimulované právní jednání. Navrhl proto k důkazu obžalobu Okresního státního zastupitelství Praha-východ ze dne 17. 10. 2025, č. j.: ZT 158/2025-48, z níž je patrno, že okresní státní zastupitelství má za prokázané, že došlo k uzavření kupní smlouvy dne 22. 8. 2022, a to i za situace, kdy mu bylo známo rozhodnutí obvodního soudu i napadené rozhodnutí odvolacího soudu. 7. Dodal, že pokud měl odvolací soud vědomost o skutku vymezeném v usnesení Police České republiky ze dne 19. 6. 2025, že kupní smlouva byla uzavřena, nemohl bez dalšího dokazování potvrdit rozsudek soudu prvního stupně, neboť obecně závěr o skutkovém stavu věci nemůže vycházet z rozporných skutkových zjištění (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2683/2013). Jestliže současně s tím odvolací soud nepoučil žalobce o tom, že stále neprokazuje svá žalobní tvrzení, zkrátil ho na jeho právech na spravedlivý proces. Žalobce rovněž namítal, že obvodní soud dospěl k závěru, že kupní smlouva je disimulovaným právním jednáním, kdežto odvolací soud v odst. 15 svého rozhodnutí uvádí fakticky závěry k simulaci právního jednání, aniž by však zopakoval dokazování. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1929/2021. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolací soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 8. Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání je nepřípustné, neboť z jeho obsahu je patrná argumentační nouze k vymezené přípustnosti dovolání. Žalobce pouze polemizuje se skutkovými závěry a hodnocením důkazů. Žalovaný nikdy netvrdil, že nebyla uzavřena žádná kupní smlouva, pouze namítal, že se jedná o disimulované právní jednání. Smlouva byla uzavřena písemně, je však patrné, že k jejímu uzavření došlo někdy po 22. 9. 2023, kdy byli koně pojati do soupisu movitých věcí provedeným soudním exekutorem Mgr. Pavlem Dolanským, a to v rámci exekuce vedené proti dlužnici A. C. Ani z obžaloby nevyplývá, že by státní zástupce potvrzoval, že žalobce a A. C. uzavřeli kupní smlouvu dne 28. 8. 20222, ale naopak uvádí, že jde jen o dataci k tomuto dni, nikoli reálné datum uzavření. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl. 9. Nejvyšší soud dovolání oprávněného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř., odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., když především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. 10. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje ani pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod, přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, a ze dne 31. 10. 2013, sen. zn. 29 NSCR 97/2013). 12. Z dovolání je zřejmé, že žalobce žádnou otázku procesního či hmotného práva, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která dosud neměla být v rozhodování dovolacího soudu vyřešena, nevymezil. 13. Namítal-li žalobce, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu týkající se rozporných skutkových zjištění, ve skutečnosti odvolacímu soudu vytýká, že řízení zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Navrhuje-li navíc provést k rozdílným skutkovým závěrům, k nímž měly dospět civilní soudy a orgány činné v trestním řízení týkajících se uzavření kupní smlouvy ze dne 22. 8. 2022, důkaz obžalobou okresního státního zastupitelství Praha –východ, opomíjí, že v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (§ 241a odst. 6 o. s. ř.). Tvrdí-li dále, že soud prvního stupně dospěl k jinému závěru než soud odvolací, a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2023, sp. zn. 21 Cdo 1929/2021, přehlíží, že odvolací soud se přihlásil k závěru soudu prvního stupně již v odst. 13 svého odůvodnění a v souvislosti s tím je třeba vykládat i závěr vyjádřený v odst. 15. 14. Směřuje-li žalobcova námitka proti postupu odvolacího soudu, který jej neměl poučit o jeho povinnosti prokázat tvrzení o nabytí vlastnictví ke koni Dr. House H, opět namítá vadu řízení; odvolací soud však již v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce byl poučen (viz č. l. 175 p. v. spisu obvodního soudu). 15. Protože dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, postupoval dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl. 16. Výrok o nákladech řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 2 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 4. 2026 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu