20 Cdo 3095/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Venerati group s. r. o., se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 1349/2, identifikační číslo osoby 06000193, zastoupené JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3c, proti povinnému P. V., pro 78 647,08 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené soudním exekutorem Mgr. Svatoplukem Šůstkem, Exekutorský úřad Olomouc, pod sp. zn. 185 Ex 566/25, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. července 2025, č. j. 95 Co 257/2025-45, takto: I. Dovolání oprávněné se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Soudní exekutor Mgr. Svatopluk Šůstek, Exekutorský úřad Olomouc, usnesením ze dne 15. května 2025, č. j. 185 Ex 566/25-16, zamítl exekuční návrh ze dne 11. dubna 2025 v části, v níž se oprávněná domáhala vymožení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 78 647,08 Kč ode dne 8. února 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 19 661,77 Kč. Soudní exekutor návrh zamítl na základě pokynu exekučního soudu, který jej odůvodnil tím, že v případě smluvních pokut a úroku z prodlení uznal povinný dluh nesplatný a neexistující, neboť v době uznání nemohly vzniknout pohledávky oprávněné na zaplacení úroku z prodlení a smluvních pokut zajišťujících splnění povinnosti zaplatit dluh povinného se splatností po sepsání notářského zápisu. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. července 2025, č. j. 95 Co 257/2025-45, usnesení soudního exekutora potvrdil. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekučním titulem je notářský zápis ze dne 27. srpna 2024, sp. zn. NZ 3037/2024, N 3053/2024, sepsaný Mgr. Viktorem Semanikem, notářem se sídlem v Sokolově [zápis o právním jednání podle § 71a odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění účinném od 1. ledna 2024]. Povinný v notářském zápisu prohlásil, že téhož dne byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru mezi oprávněnou jako úvěrující a povinným jako úvěrovaným, na základě které oprávněná již poskytla povinnému úvěr ve výši 73 000 Kč. Povinný se zavázal peněžní prostředky oprávněné vrátit a platit z nich úroky v pravidelných týdenních paušálních splátkách ve výši 1 034,83 Kč splatných vždy k poslednímu pracovnímu dni příslušného kalendářního týdne od 6. září 2024 do 3. července 2026. Při prodlení povinného s úhradou některé z paušálních splátek jistiny úvěru a úroku nebo některé ze splátek poplatku za správu úvěru nebo jejich části byl povinný zavázán zaplatit oprávněné smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky, s jejímž splacením je v prodlení a k níž se smluvní pokuta váže, a dále zaplatit oprávněné roční zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, s jejímž splacením je povinný v prodlení. Při prodlení povinného s úhradou některé z paušálních splátek jistiny úvěru a úroku nebo některé ze splátek poplatku za správu úvěru nebo jejich části delším 13 dnů po termínu, který byl dohodnut, se stal splatným celý dluh, a to k 14. dni následujícímu po splatnosti příslušné neuhrazené splátky jistiny úvěru a úroku nebo některé ze splátek poplatku za správu úvěru nebo jejich části a povinný byl povinen zaplatit oprávněné smluvní pokutu ve výši 25 % ze splatného celého dluhu, splatnou třetího dne následujícího po dni, kdy se stal splatným celý dluh. Povinný prohlásil, že uznává svůj dluh vůči oprávněné určený co do důvodu a výše v notářském zápise a zavázal se jej uhradit ve lhůtě a způsobem uvedeným v notářském zápisu. Současně svolil pro případ, že nesplní řádně a včas svůj závazek specifikovaný v notářském zápisu, aby podle něj byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) ohledně všech pohledávek oprávněné za povinným a aby byl tento notářský zápis exekučním titulem. Odvolací soud s odkazem na judikaturu týkající se uznání dluhu uzavřel, že pohledávka na zaplacení smluvních pokut a úroků z prodlení ke dni sepsání notářského zápisu neexistovala, a proto ji povinný nemohl jednostranným prohlášením uznat. Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním, přičemž přípustnost dovolání spatřuje v tom, že se odvolací soud při řešení některých otázek odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu a že některé otázky nebyly dosud v praxi dovolacího soudu vyřešeny. Konkrétně podle oprávněné nebyly řešeny otázky: a) Je materiálně vykonatelný notářský zápis sepsaný podle § 71a odst. 2 notářského řádu, pokud jde o zákonný úrok z prodlení navázaný na prodlení dlužníka v situaci, kdy v době sepisu notářského zápisu, a tedy i uznání dluhu, ještě prodlení dlužníka, v důsledku kterého nárok věřitele na zákonný úrok z prodlení a na úhradu smluvní pokuty vznikne, nenastalo? b) Lze ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, uznat i příslušenství pohledávky, na které dosud nevznikl nárok, neboť dlužník se nedostal do prodlení s touto pohledávkou (jistinou)? c) Je materiálně vykonatelný notářský zápis sepsaný podle § 71a odst. 2 notářského řádu, pokud jde o smluvní pokutu navázanou na prodlení dlužníka v situaci, kdy v době sepisu notářského zápisu, a tedy i uznání dluhu, ještě prodlení dlužníka, v důsledku kterého nárok věřitele na zákonný úrok z prodlení a na úhradu smluvní pokuty vznikne, nenastalo? d) Lze ve smyslu § 2053 o. z. uznat i smluvní pokutu sjednanou pro případ prodlení dlužníka s úhradou pohledávky, na kterou dosud věřiteli nevnikl nárok, neboť se dlužník nedostal do prodlení s touto pohledávkou (jistinou)? Dovolatelka zastává názor, že lze platně uznat i pohledávku na zaplacení smluvních pokut sjednaných pro případ prodlení dlužníka a pohledávku na zaplacení zákonného úroku z prodlení a svolit k přímé vykonatelnosti notářského zápisu sepsaného podle § 71a odst. 2 notářského řádu i v situaci, kdy v době sepisu notářského zápisu o uznání dluhu se ještě dlužník do prodlení nedostal. Dodala, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 1091/2022-II (ústavní stížnost proti tomu rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 26. dubna 2023, sp. zn. III 3590/22), na které odvolací soud odkazuje, řeší odlišnou věc, kdy účastnici uzavřeli smlouvu o zápůjčce a k uznání dluhu formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti došlo ještě před předáním peněz. V nyní řešeném případě se jedná o smlouvu o úvěru, přičemž před uznáním dluhu byl úvěr povinnému poskytnut, smlouva byla platným právním jednáním a závazkový vztah vznikl. Dovolatelka poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2019, sp. zn. 20 Cdo 3387/2018, v němž se Nejvyšší soud také zabýval vykonatelností notářského zápisu sepsaného podle § 71a odst. 2 notářského řádu, podle něhož povinní uznávají svůj dluh co do důvodu a výše vyplývající z uzavřené smlouvy o zápůjčce, v níž si účastníci smlouvy rovněž sjednali smluvní pokutu a úrok z prodlení pro případ prodlení dlužníka. Podle dovolatelky je rozhodnutí odvolacího soudu s tímto rozhodnutím v rozporu. Rovněž má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, ze dne 23. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 593/2000, ze dne 26. října 2005, sp. zn. 20 Cdo 1941/2005 a ze dne 23. září 2010, sp. zn. 20 Cdo 4888/2008). Dále dovolatelka zmínila usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. září 2014, sp. zn. 21 Cdo 494/2014, v němž Nejvyšší soud aproboval závěr odvolacího soudu, že u smluvní pokuty vzniklé v budoucnu stačí vyčíslit pevnou sazbu z každé jistiny za každý den prodlení s tím, že se povinný zaváže takto vzniklou pokutu platit vždy jednou měsíčně do posledního dne každého kalendářního měsíce. I s tímto rozhodnutím je podle dovolatelky usnesení odvolacího soudu v rozporu. Analogicky lze podle ní rovněž použít závěry rozsudku (správně usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 5. března 2024, sp. zn. 20 Cdo 421/2024. Dovolatelka poukázala i na další rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, že nenalezla žádnou judikaturu, která by se týkala v dovolání nastíněných otázek. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2022 (srov. část první čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podle § 71a odst. 2 notářského řádu notářský zápis o právním jednání, kterým je uznání peněžitého dluhu, může obsahovat svolení zavázaného účastníka, aby podle tohoto zápisu byl nařízen a proveden výkon rozhodnutí (vedena exekuce) a aby byl takový notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Obsahem právního jednání, o kterém je takový notářský zápis, musí být vedle výše dluhu, označení právního důvodu dluhu a osoby věřitele také lhůta pro zaplacení dluhu a povinnost účastníka zaplatit dluh ve lhůtě. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Podle § 548 odst. 1 o. z. vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu nemohou vznikat pochybnosti v tom směru, že notářský zápis je exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů [viz rovněž § 274 písm. e) o. s. ř.], jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních jednáních v § 71a až 71c notářského řádu, v nichž jsou přesně individualizovány oprávněná a povinná osoba a vyznačen právní důvod plnění, předmět plnění (přesný obsah a rozsah plnění) a doba plnění (přesně a určitě určena doba, do které se povinná osoba zavazuje předmět plnění poskytnout oprávněné osobě), a jestliže osoba povinná v něm svolila k vykonatelnosti. Právním důvodem plnění se rozumí rozhodné skutečnosti, na nichž se plnění zakládá; tyto skutečnosti nemusí být v dohodě vylíčeny do všech podrobností, ale postačuje takové vyznačení právního důvodu plnění, z něhož je zřejmé, na čem se plnění zakládá (tj. proč má povinná osoba poskytnout oprávněné osobě stanovené plnění). Svolením k vykonatelnosti se pak rozumí takové prohlášení (projev vůle) povinné osoby, z něhož vyplývá, že povinná osoba souhlasí s tím, aby notářský zápis byl (v případě, že v určené době neposkytne osobě oprávněné řádně a včas stanovený předmět plnění) bez dalšího titulem pro výkon rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2707/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2016, sp. zn. 20 Cdo 4357/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 3968/2016, proti němž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 13. února 2018, sp. zn. I. ÚS 65/18, odmítl). Jde-li o povahu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vysvětlil, že právní jednání obsažené v notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti již existujícího závazku nemá hmotněprávní povahu. Představuje toliko jednu z náležitostí, kterou musí notářský zápis se svolením k vykonatelnosti obsahovat, aby byl z materiálního hlediska vykonatelný. Byť notářský zápis se svolením k vykonatelnosti slouží (má sloužit) jako titul pro nařízení exekuce, není rozhodnutím (nemá účinky, které zákon s rozhodnutím spojuje) a není sám o sobě samostatným zavazovacím důvodem (z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2005, sp. zn. 20 Cdo 2618/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. srpna 2004, sp. zn. 20 Cdo 1232/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 2881/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2011, sp. zn. 20 Cdo 5068/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. května 2018, sp. zn. 20 Cdo 1149/2018, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2019, sp. zn. 20 Cdo 3009/2019). Uznání dluhu je samostatným utvrzovacím institutem; utvrzovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. Prohlášení o uznání dluhu podle ustanovení § 2053 o. z. představuje jednostranné právní jednání dlužníka adresované věřiteli; to však nebrání tomu, aby prohlášení o uznání dluhu bylo učiněno ve smlouvě uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2020, sp. zn. 21 Cdo 4606/2018). Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 27. července 2011, sp. zn. 33 Cdo 2536/2009, dospěl k závěru, že uznání dluhu podle § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. prosince 2013, je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl (dále srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sp. zn. 33 Cdo 1814/2011). Dovolací soud rovněž dovodil, že je vyloučeno, aby před předáním peněz (před vznikem závazkového právního vztahu) žalovaný dluh z půjčky uznával (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 33 Cdo 475/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2018, sp. zn. 20 Cdo 3609/2018). Uznávaný dluh musí být jednoznačně nezaměnitelně identifikován (co do důvodu i výše). Dlužník samostatně neuznává dobu pro splnění dluhu, proto lhůta pro zaplacení dluhu (doba plnění) a povinnost zaplatit dluh ve lhůtě nemusí odpovídat době plnění uvedené v právním důvodu dluhu. Lhůta pro zaplacení dluhu, která je povinnou náležitostí notářského zápisu, však musí být uvedena právě z důvodu jeho vykonatelnosti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 1091/2022, proti němž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 26. dubna 2023, sp. zn. III. ÚS 3590/22, odmítl jako zjevně neopodstatněnou). Odkazuje-li dovolatelka na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2019, sp. zn. 20 Cdo 3387/2018, v tomto rozhodnutí se dovolací soud zabýval materiální vykonatelností exekučního titulu, konkrétně posuzoval, zda ujednaní o stanovení splatnosti a doby plnění smluvní pokuty jsou zcela určité a srozumitelné, přičemž otázku možnosti uznání budoucího dluhu s ohledem na obsah dovolání neřešil. Stejně i judikatura Nejvyššího soudu, na níž dovolatelka rovněž odkazuje, se otázkou uznání budoucích dluhů nezabývá. Současně lze mít za nerozhodné, zda notářským zápisem uznaný dluh bude dluhem na jistině zcela samostatným (smluvní pokutou) či jeho příslušenstvím (zde úroky z prodlení), bylo-li již ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu dostatečně vysvětleno, že byť jsou úroky z prodlení příslušenstvím pohledávky, neznamená to, že jsou neoddělitelně spjaty s pohledávkou. Jsou samostatným hmotněprávním nárokem, samostatně uplatnitelným a disponovatelným, ve vztahu k pohledávce jsou nárokem akcesorickým. Není proto správný názor, podle něhož má-li se právní úkon týkat úroků, musí se týkat pohledávky, jejímž jsou příslušenstvím. Úroky lze samostatně uznat a započíst, aniž by zároveň musela být uznána a započtena jistina, a mohou být i smluvně převedeny na jiného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. srpna 2009, sp. zn. 32 Cdo 2421/2009, uveřejněný pod číslem 102/2010 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2021, sp. zn. 22 Cdo 2957/2020, uveřejněný pod číslem 92/2021 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. října 2018, sp. zn. 29 Cdo 5274/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2022, sp. zn. 20 Cdo 2323/2022). V posuzované věci je skutkově nepochybné (nebylo ani rozporováno) a pro řešení právních otázek bylo naprosto podstatné, že povinný jednostranně formou notářského zápisu uznal dluh z titulu úvěrové smlouvy k okamžiku, kdy byl uvedený dluh dosud nesplatný, tj. kdy povinný nemohl být v prodlení (se všemi sankčními nebo reparačními hmotněprávními důsledky), a současně uznal na uvedený nesplatný dluh pro případ budoucího prodlení s jeho plněním zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu, vždy se svolením k vykonatelnosti notářského zápisu. Z toho je zřejmé, že ke dni sepisu uznávacího prohlášení - zde v podobě notářského zápisu, který jinak splňoval zákonné formální požadavky - dovolatelčina práva na zaplacení úroku z prodlení a smluvní pokuty vázané na porušení povinnosti dlužníka plnit jistinu nevznikla (u nesplatné jistiny vzniknout nemohla), a tudíž uvedená práva neexistovala. Na základě shora vylíčené rozhodovací praxe dovolacího soudu lze tudíž v souhrnu uzavřít, že rovněž formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti nelze uznat závazek, který k okamžiku pořízení notářského zápisu neexistoval, na čemž nic nemění skutečnost, že by šlo o uznání (sankčního) příslušenství v době uznání nesplatné jistiny či závazku ve vztahu k plnění jistiny akcesorického (zde smluvní pokuty). Dospěl-li proto odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že požadovaný úrok z prodlení a smluvní pokutu nelze podle notářského zápisu vykonat, je řešení této rozhodné otázky správné, zcela korespondující s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dovolatelkou zvolený předpoklad přípustnosti (založený na otázce dovolacím soudem neřešené) tak nemůže obstát. Jestliže k některým dílčím námitkám oprávněná (přesto) označila rozhodnutí Nejvyššího soudu (viz shora), jsou tyto odkazy pro nyní řešenou věc nepřípadné, resp. nepřiléhavé (v nyní posuzované věci nebyla řešena otázka notářským zápisem uznaných budoucích a zatím nesplatných závazků, ale závazků ke dni uznání neexistujících). Z výše uvedeného je zřejmé, že dovolatelkou předložené otázky přípustnost dovolání založit nemohly. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. l o. s. ř. a dovolání odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. 5. 2026 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu