20 Cdo 3310/2025-90 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného Bytového družstva B., zastoupeného Mgr. Liborem Hronkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Slánská 1678/20, proti povinné E. J., zastoupené Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, pro 62 862 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 206 EXE 5149/2024, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2025, č. j. 17 Co 236/2025-48, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 4. 2. 2025, č. j. 206 EXE 5149/2024-26, kterým okresní soud zamítl návrh povinné ze dne 5. 6. 2024 na zastavení exekuce. Odvolací soud připomněl, že exekuční řízení je ovládáno zásadou, podle níž v exekučním řízení není možné přezkoumávat věcnou správnost vykonávaného exekučního titulu vydaného soudem v nalézacím řízení (elektronický platební rozkaz vydaný Okresním soudem Praha-západ ze dne 15. 12. 2023, č. j. EPR 304202/2023-6), neboť exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv pro autoritativní nalézání práva. Tato zásada může být prolomena pouze ve vskutku výjimečných případech, a to v situacích, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl v rozporu s principy právního státu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2131/2008, 20 Cdo 1394/2012, 20 Cdo 1394/2012, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2456/16, II. ÚS 2230/16, II. ÚS 3194/18, I. ÚS 1486/20). Uvedené výjimky je třeba vykládat maximálně restriktivně, neboť zasahují do nejzákladnějších zásad právního státu (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2915/22, I. ÚS 2076/24). Podle odvolacího soudu nelze žádnou z dovozených „výjimek“ na situaci povinné vztáhnout. Odvolací soud se zabýval rovněž tím, nakolik byly podmínky pro vydání exekučního titulu splněny. Uzavřel, že samotná tvrzení oprávněné v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu byla dostatečně podrobná, aby na jejich podkladě bylo možné provést právní kvalifikaci jednotlivých nároků, a posoudit tak jejich důvodnost, a to bez potřeby jejich doplnění nahlédnutím do přiložených listin. Požadavek uplatněný v petitu tomuto skutkovému vylíčení zcela odpovídal a přisouzené plnění zcela odráželo žalobní požadavek. Ani v tomto směru tedy nelze dovodit nezákonnost postupu nalézacího soudu, a tím rozpor s principy právního státu, jichž se povinná dovolává. 2. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Namítá, že rozhodnutí spočívá na řešení právní otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena, a že odvolací soud postupoval v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu (konkrétně usnesením ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 20 Cdo 410/2021). Soudy podle ní nesprávně posoudily mimořádné okolnosti dané věci jako pouhé odlišné líčení věci po skutkové stránce a nepřihlédly k zjevné nespravedlnosti a rozporu s principy právního státu ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu (viz např. nález sp. zn. II. ÚS 3194/18). Tyto spatřuje v okolnosti, že jsou po ní vymáhány dluhy, které s ní žádným způsobem nesouvisí, nepřešly na ni a není za ně nijak odpovědná. Exekuční titul tak trpí zásadními vadami, protože nároky s povinnou nesouvisí. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 7. 2022, č. j. 32 D 504/2022-47, plyne, že řízení o pozůstalosti J. S. bylo zastaveno a povinné byl pouze vydán zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty. Dědicem se nikdy nestala a nemohly na ni přejít žádné dluhy ani povinnosti pana S., jak byla též notářem ujištěna. Oprávněný se jako vlastník a pronajímatel bytové jednotky domáhá náhrady za užívání bytu, jehož nájemcem byl až do své smrti zůstavitel, a to za období od 1. 5. 2022 do 30. 11. 2022, dále nedoplatku z vyúčtování služeb za rok 2021 a 2022 a náhrady za vyklizení bytu. Jde ale o závazky J. S. a výkon rozhodnutí vůči povinné, která je nucena hradit dluh ze svého důchodu, je tak zjevně nespravedlivý a rozporný s principy právního státu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. 3. Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že podkladový exekuční titul (elektronický platební rozkaz) byl povinné řádně doručen a mohla proti němu podat odpor. Taktéž byly splněny podmínky pro jeho vydání. Vymáhaná pohledávka nepředstavuje dluhy zůstavitele ke dni jeho smrti, nejedná se o pasiva pozůstalosti. Ve věci je podstatné to, že povinná v pozůstalostním řízení nabyla bytové zařízení do dvou místností bytu užívaného zůstavitelem. Na věc nelze aplikovat rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 410/2021. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, popřípadě zamítl. 4. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné. 5. Povinná prosazuje, že exekuci je třeba zastavit (§ 268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.) pro existenci mimořádných okolností, jež spatřuje v tom, že ač nebyla dědičkou po svém bratrovi J. S., zemřelém XY (pouze převzala jeho majetek nepatrné hodnoty včetně bytového zařízení do dvou místností bytu užívaného zůstavitelem), je nyní nucena ze svého plnit závazky zůstavitele, které na ni nemohly přejít. 6. Judikatura Ústavního soudu i Nejvyššího soudu připouští, že zcela výjimečně může dojít k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i v případě soudního rozhodnutí, jestliže by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu. Prostor pro zastavení exekuce se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění z přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17, bod 16, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 52/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2162/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3478/2020, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 806/2020, ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 20 Cdo 881/2021, ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2179/2021, ze dne 6. 8. 2024, sp. zn. 20 Cdo 1953/2024). 7. Zastavení exekuce (částečné zastavení exekuce) v takovém případě přichází v úvahu naprosto výjimečně, totiž obstojí-li zároveň vedle požadavku na zachování principu právního státu a respektu k vykonatelným rozhodnutím nalézacích soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 8 2022, sp. zn. 20 Cdo 1596/2022, ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. 20 Cdo 3648/2022, ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 20 Cdo 104/2022, či ze dne 7. 6. 2022, sp. zn. 20 Cdo 1418/2022, proti němuž podaná stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. III. ÚS 395/23). 8. Nyní řešená věc však žádné srovnatelné mimořádné okolnosti nevykazuje. Odvolací soud správně zdůraznil, že v souzené věci je exekučním titulem elektronický platební rozkaz Okresního soudu Praha-západ ze dne 15. 12. 2023, č. j. EPR 304202/2023-6, který nezavazuje zemřelého bratra, ale přímo povinnou, a to k úhradě částky představující náhradu za užívání bytu po zemřelém za období od 1. 5. 2022 do 30. 11. 2022, dále nedoplatky z vyúčtování služeb za rok 2021 a 2022, splatné po úmrtí bratra, a náhradu nákladů na vyklizení bytu. Nárok vycházel z pravomocného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. 7. 2022, č. j. 32 D 504/2022-47, vydaného v pozůstalostním řízení, podle něhož bylo nynější povinné vydáno (jako majetek nepatrné hodnoty) bytové zařízení do dvou místností bytu užívaného zůstavitelem jako nájemcem. Oprávněnému byl vyklizený byt protokolárně předán dne 30. 11. 2022. Závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 20 Cdo 410/2021, na něž dovolatelka poukazuje, nelze použít; dovolatelka zcela přehlíží, že v projednávané věci z její strany reálně došlo k nabytí zařízení bytu po zůstaviteli. 9. Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 2. 3. 2026 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu