20 Cdo 3327/2025 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Český inkasní kapitál, a. s., se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Václavské nám. 808/66, identifikační číslo osoby 27646751, zastoupené JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1326/5, proti povinnému M. M., zastoupenému Mgr. Pavlem Vízdalem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1151/55, pro 87 114,42 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Patrika Steinera, Exekutorský úřad Praha-východ, pod sp. zn. 236 EX 00341/07 (původně pod sp. zn. 081 EX 00341/07), o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. června 2025, č. j. 24 Co 883/2025, takto: Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. června 2025, č. j. 24 Co 883/2025, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1/ Ve shora specifikované věci Krajský soud v Českých Budějovicích (dále též „odvolací soud“) výrokem I usnesení ze dne 23. 6. 2025, č. j. 24 Co 883/2025, potvrdil k odvolání povinného usnesení Mgr. Jany Vyhnalové, zástupkyně soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala, Exekutorský úřad Praha-východ (dále „exekutor“), ze dne 24. 4. 2025, č. j. 081 EX 00341/07-571, jímž exekutor zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 14. 4. 2025; současně odvolací soud výrokem II rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 2/ Exekutor v usnesení citoval ustanovení § 55 odst. 7, odst. 8 a odst. 11 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), načež uzavřel, že oprávněná uhrazením zálohy ve výši 500 Kč na náklady exekuce dne 31. 1. 2025 (poté, co k výzvě exekutora vyjádřila nesouhlas se zastavením exekuce) prodloužila exekuci o další tři roky. 3/ Odvolací soud si po obdržení vyjádření oprávněné k odvolání povinného vyžádal od exekutora doložení přehledu vymoženého plnění, včetně toho, jak s ním bylo naloženo. Z předloženého přehledu zjistil, že dosud byla vymožena částka ve výši 13 102 Kč, přičemž k poslednímu plnění v částce 123 Kč došlo dne 4. 10. 2022. Zde šlo o přímou platbu povinného na účet oprávněné, takže se doba bezvýslednosti exekuce nepočítá od vyznačení doložky provedení exekuce, nýbrž od posledního vymoženého plnění (viz shora). 4/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, v němž předpoklad přípustnosti podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), vymezil tvrzením, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek, zda je možné posuzovat návrh na zastavení exekuce explicitně podaný ve smyslu § 55 odst. 11 ex. řádu, tj. po uplynutí lhůty dvanácti let bezvýsledné exekuce, jako návrh podaný ve smyslu § 55 odst. 7, resp. zda lze tento nedostatek zhojit rozhodnutím odvolacího soudu, které nereflektuje rozhodnutí exekutora (fakticky jej supluje), a zda se považuje platba provedená jakoukoliv osobou v jakékoliv výši bez vědomí povinného, připsaná v rámci exekučního řízení přímo na účet oprávněné, za vymožené plnění způsobilé k započetí běhu nové dvanáctileté lhůty ve smyslu § 55 odst. 11 ex. řádu. Odvolací soud se při svém rozhodování nijak nevypořádal se skutečností, že platba ve výši 123 Kč nikdy předtím ve spisu nebyla evidována (ve verzi poskytnuté dovolateli do té doby), jakož i s tím, zda taková platba byla skutečně uhrazena povinným. Vzhledem k těmto skutečnostem měl odvolací soud nařídit jednání, což neučinil. 5/ Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že návrh na zastavení exekuce byl exekutorem i odvolacím soudem zamítnut zcela v souladu s právními předpisy. Z opatrnosti namítla opožděnost dovolání. 6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (§ 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. (neboť ve lhůtě stanovené výzvou exekutora předložil dovolání sepsané advokátem), dospěl k závěru, že dovolání je v otázce zastavení tzv. bezvýsledné exekuce či dalšího vedení exekuce přípustné (splňující náležitosti ve smyslu § 237 o. s. ř.), zároveň je i opodstatněné. 7/ Podle § 219 o. s. ř. odvolací soud rozhodnutí (soudu prvního stupně) potvrdí, je-li ve výroku věcně správné. Věcnou správností se přitom rozumí správnost skutkových zjištění a správnost právního posouzení. Rozhodnutí soudu má být nejen věcně správné, ale také pro účastníky řízení objektivně předvídatelné. Hodlá-li soud vycházet z jiné právní úpravy či z jiných skutkových zjištění, než mohou účastníci řízení předvídat vzhledem k dosavadnímu průběhu řízení, je nezbytné, aby o tom účastníky poučil. Opačný postup je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který zaručuje spravedlivý proces (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. dubna 2016, sp. zn. I. ÚS 2315/15). Postup, kdy odvolací soud potvrdí rozhodnutí soudu prvního stupně (exekutora), přičemž k závěru o věcné správnosti výroku (§ 219 o. s. ř.) dospěje na základě odlišného právního posouzení věci, s nímž však účastníky vůbec neseznámí a nedá jim příležitost se k němu vyjádřit, je odepřením práva účastníka být před soudem slyšen ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2017, sp. zn. II. ÚS 2724/16). 8/ Potvrdil-li odvolací soud usnesení exekutora z jiného důvodu (tedy že se doba bezvýslednosti exekuce počítá od posledního vymoženého plnění), než byl důvod pro zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce exekutorem (založený na oprávněnou uhrazené záloze na další vedení exekuce), aniž by před vydáním potvrzujícího usnesení seznámil účastníky řízení se svým právním názorem odlišným od právního názoru exekutora a umožnil jim se k němu vyjádřit, zasáhl do ústavně chráněných práv účastníka řízení na soudní ochranu a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Jinými slovy jde o překvapivé rozhodnutí odůvodněné právním závěrem, jehož správnost nelze přezkoumat v důsledku absence skutkových zjištění, na nichž je založen, a které tak vedlo k porušení ústavně garantovaných práv účastníka řízení (srov. dále např. nálezy Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2003, sp. zn. II. ÚS 523/02, či ze dne 31. července 2008, sp. zn. I. ÚS 777/07, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2005, sp. zn. 22 Cdo 1135/2005). 9/ Ze shora označených judikaturních rozhodnutí vyplývá, že usnesení odvolacího soudu (prozatím) nemůže obstát (není správné). V souvislosti s tímto závěrem bude odvolací soud, jemuž je věc vrácena k dalšímu řízení, povinen odstranit vadu řízení, ke které Nejvyšší soud přihlíží ve smyslu § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., tudíž za účelem zjištění pro rozhodnutí podstatné skutečnosti (zde platby 123 Kč, kterou dovolatel zpochybňuje) nařídí ústní jednání, při němž bude námitce týkající se rozporované platby věnovat patřičnou pozornost i s ohledem na snahy oprávněných vyhnout se účinkům spojeným s marným uplynutím zákonné lhůty signalizující bezvýslednost exekuce (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 9. dubna 2025, č. j. 14 Kse 1/2023, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. října 2025, č. j. 17 Co 425/2025, či aktuálně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2026, sp. zn. 20 Cdo 3329/2025). 10/ Vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 věta první část za středníkem ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). 11/ V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich rozhodne exekutor ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). 12/ Protože dovolací soud rozhodl o dovolání v Ústavním soudem zdůrazněné přiměřené lhůtě (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16), nezabýval se již návrhem dovolatele na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu, které z důvodu zrušení pozbylo veškerých vlastností existujícího rozhodnutí, včetně právní moci. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. 5. 2026 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu