6 5 20 Cdo 372/2026 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, identifikační číslo osoby 45317054, proti povinnému J. Č., zastoupenému Mgr. Jakubem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech, Kpt. Jaroše 94, pro 2 731 511,80 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Michala Suchánka, LL.M., Exekutorský úřad Praha 9, pod sp. zn. 220 EX 2334/23, za účasti vydražitele A. K., o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 7. 2025, č. j. 64 Co 338/2025, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Soudní exekutor Mgr. Michal Suchánek usnesením ze dne 29. 4. 2025, č. j. 220 EX 2334/23-454, ve znění opravného usnesení ze dne 7. 5. 2025, č. j. 220 EX 2334/23-464, udělil vydražiteli na vydražených nemovitostech blíže vymezených ve výroku I zapsaných na listu vlastnictví XY, kat. území XY, okres XY. Dále stanovil vydražiteli lhůtu k zaplacení nejvyššího podání, povinnému stanovil lhůtu k vyklizení vydražených nemovitostí, stanovil předražek ve výši 7 141 666,25 Kč a vyzval ve smyslu § 336k odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), věřitele, aby ve stanovené lhůtě přihlásili své pohledávky (výrok II až V). 2. Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora potvrdil. Mimo jiné dospěl k závěru, že provedení dražby nebránilo ani insolvenční řízení. Povinný sice podal 19. 3. 2025 insolvenční návrh spojený s oddlužením, ten však vzal zpět 25. 3. 2025 zpět a Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 28. 3. 2025, č. j. KSPL 65 INS 5449/2025-A-7, insolvenční řízení zastavil. Vrchní soud v Praze následně usnesením z 16. 6. 2025, č. j. 4 VSPH 731/2025-A-16, rozhodnutí insolvenčního soudu potvrdil. Pokud byla dražba nařízena dražební vyhláškou z 27. 3. 2025 na 29. 4. 2025, soudní exekutor neporušil § 109 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. 3. Povinný v dovolání namítá, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí závisí na posouzení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Podle jeho názoru je nesprávný závěr, že lze vydat dražební vyhlášku ve chvíli, kdy ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o skončení insolvenčního řízení. Insolvenční zákon sice neřeší, odkdy je možné po skončení insolvenčního řízení v exekuci opět pokračovat, ale rozhodovací praxe se ustálila na závěru, že tak lze činit až po pravomocném zastavení insolvenčního řízení. 4. Současně dodal, že exekuční řízení probíhalo nestandardně s úmyslem co nejrychleji připravit povinného o jeho nemovitý majetek. Povinný se snažil s oprávněnou jednat o způsobu úhrady svého dluhu, ale oprávněná s ním odmítla komunikovat a sdělit mu podmínky pro doplacení dluhu. Oprávněná rovněž blokovala vyplacení pojistky povinného svou vinkulací pojistného plnění, aniž o jeho vyplacení pojišťovnu požádala. S odkazem na uvedené skutečnosti a obsah exekučního spisu povinný navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 5. Oprávněná ve vyjádření k dovolání s poukazem na § 146 odst. 1 insolvenčního zákona uvedla, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikají okamžikem vydání rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení, ledaže insolvenční soud výslovně stanoví, že účinky zanikají až právní moci rozhodnutí. V projednávané věci takové odchylné určení učiněno nebylo. Navrhla, aby dovolací soud dovolání povinnému odmítl a ji přiznal náklady dovolacího řízení ve výši 300 Kč. 6. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“ a dospěl závěru, že dovolání není přípustné. 7. Podle § 142 insolvenčního zákona ve znění účinném od 1. 1. 2014 jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo zjevnou bezdůvodnost, b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu a c) zamítnutí insolvenčního návrhu. 8. Podle § 146 odst. 1 insolvenčního zákona účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření. Odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí. 9. Podle § 109 odst. 1 písm. c) věty první insolvenčního zákona se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. 10. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 21. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2515/2014, vysvětlil, že cílem § 109 insolvenčního zákona je zabránit, aby po zahájení insolvenčního řízení docházelo ke zmenšení majetkové podstaty úpadce jinak než podle insolvenčního zákona. Proto jsou rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení v zásadě účinná okamžikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku (srov. § 89 odst. 1 insolvenčního zákona). Zároveň ale platí, že nelze trvat na účincích spojených se zahájením insolvenčního řízení, ukáže-li se, že pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost musel být insolvenční návrh odmítnut, že pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu muselo být řízení zastaveno, nebo že insolvenční návrh byl zamítnut, případně byl zamítnut pro nedostatek majetku dlužníka (srov. § 142 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. 12. 2013). V takovém případě účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení zanikají (smyslem právní úpravy je totiž „pouze“ zabránit zmaření výsledku insolvenčního řízení). Jedině odůvodňují-li to okolnosti případu, může insolvenční soud určit, že účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření zaniknou až právní mocí rozhodnutí. K tomu však insolvenční soud v nyní projednávané věci nepřikročil (viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 311/2015, uveřejněné pod číslem 50/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní). 11. Prosazuje-li dovolatel názor, že zánik účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení v projednávané věci měl nastat až nabytím právní moci, nikoli již zveřejněním usnesení o zastavení insolvenčního řízení, pomíjí dlouhodobě ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3595/2017, usnesení ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5372/2017, přičemž ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost usnesením Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2018, sp. zn. IV. ÚS 911/18, dále též usnesení ze dne 11. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 5786/2017, nebo ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 20 Cdo 868/2024). 12. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). 13. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. 4. 2026 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu