20 Cdo 427/2026-259 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné LEMACO, s. r. o., se sídlem ve Vestci, U Strouhy 527, identifikační číslo osoby 25856006, zastoupené JUDr. Josefem Sedláčkem ml., advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, proti povinnému P. K., zastoupenému Mgr. Bohdanem Haltmarem, LL.M., advokátem se sídlem v Zábřehu, Masarykovo náměstí 19/18, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 EXE 112/2021, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2025, č. j. 20 Co 270, 271/2025-216, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1/ Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 26. 8. 2025, č. j. 20 Co 270, 271/2025-216, v části výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 29. 4. 2025, č. j. 38 EXE 112/2021-178, o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce, odmítá podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., především neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. 2/ Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 3/ Dovolatel je povinen v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v § 237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž musí být zřejmé, které otázky hmotného či procesního práva se taková přípustnost týká (z řady rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč.). 4/ Ač zastoupen advokátem, dovolatel výše uvedenému zákonnému požadavku nedostál, namítal-li v dovolání, že „vyřešená právní otázka by měla být dovolacím soudem posouzena jinak“, avšak konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva, která má být takto dovolacím soudem posouzena, neformuloval. Způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, předpokládá uvedení údajů, z nichž vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit; současně je dovolatel povinen alespoň stručně uvést, z jakých důvodů by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena odlišně (srov. již shora uvedená usnesení Nejvyššího soudu, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. července 2018, sp. zn. 33 Cdo 2375/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu dne 21. května 2019, sp. zn. 23 Cdo 1669/2019). Povinný v této souvislosti rovněž neupřesnil judikaturu Nejvyššího soudu (alespoň v rovině citace právních závěrů), která by měla být dovolacím soudem překonána. Uvedený nedostatek již nelze odstranit, poněvadž lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř.), uplynula. Jde přitom o vadu dovolání, která brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze předpoklad přípustnosti dovolání vůbec posoudit. 5/ O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (srov. § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 5. 3. 2026 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu