20 Cdo 439/2026-694 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné QI investiční společnosti, a. s., se sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, identifikační číslo osoby 27911497, na účet: Druhý otevřený podílový fond kvalifikovaných investorů, zastoupené Mgr. Tomášem Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kubelíkova č. 1548/27, proti povinné O. T., státní příslušnici XY, zastoupené JUDr. Michalem Pacovským, advokátem se sídlem v Praze 2, Čelakovského sady č. 433/10, pro 20 000 160 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 39 EXE 1579/2013, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2025, č. j. 18 Co 424/2017-631, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2025, č. j. 18 Co 424/2017-642, t a k t o : Právní moc usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2025, č. j. 18 Co 424/2017-631, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. října 2025, č. j. 18 Co 424/2017-642, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání oprávněné podanému proti tomuto usnesení. O d ů v o d n ě n í: Ve shora označené věci podala oprávněná dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze (dále též jen „odvolací soud“) ze dne 29. srpna 2025, č. j. 18 Co 424/2017-631, ve znění opravného usnesení odvolacího soudu ze dne 14. října 2025, č. j. 18 Co 424/2017-642, jímž odvolací soud změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. října 2017, č. j. 39 EXE 1579/2013-30, o zamítnutí návrhu povinné na zastavení a odklad exekuce, tak, že exekuci zastavil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů exekuce (výrok II), nákladů exekučního řízení před soudem prvního stupně (výrok III) a nákladů odvolacího řízení (výrok IV.). V dovolání oprávněná navrhla, aby dovolací soud odložil právní moc výroku I napadeného rozhodnutí a vykonatelnost výroku II, III a IV napadeného rozhodnutí. Uvedla, že proti povinné uplatňují své vykonatelné pohledávky další věřitelé (např. L. K.). Pokud nebude odložena právní moc výroku I napadeného rozhodnutí, kterým byla exekuce zastavena, je závažným způsobem ohrožena možnost dovolatelky uspokojit se z majetku povinné, neboť může přijít o své pořadí (nyní je tato exekuce na majetek povinné vedena jako první v pořadí). Povinná s návrhem oprávněné nesouhlasila. Namítla, že pohledávka věřitelky L. K. byla v incidenčním sporu pravomocně popřena. Není proto pravděpodobné, že by byla schopna takovou pohledávku v exekuci úspěšně vymoci. Naopak pokračováním exekuce, jež má být zastavena, hrozí závažná újma povinné. Nejvyšší soud o návrhu oprávněné rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“. V souladu s § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Nejvyšší soud shledal, aniž by předjímal výsledek dovolacího řízení, že jsou splněny podmínky pro odklad právní moci usnesení odvolacího soudu, jelikož jím je oprávněná závažně ohrožena ve svých právech (ztráta pořadí a v důsledku toho ztížená možnost uspokojení vymáhané pohledávky na majetku povinné), přičemž odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Z těchto důvodů dovolací soud odložil právní moc napadeného usnesení do okamžiku pravomocného rozhodnutí Nejvyššího soudu o oprávněnou podaném dovolání. Oprávněná dále navrhla, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí v části, v níž odvolací soud rozhodoval o nákladech řízení. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Rozhodnutí o nákladech řízení (nárok na náhradu nákladů řízení) je totiž jako procesní nárok zpravidla závislé na rozhodnutí ve věci samé; v takovém případě pak platí, že nenabude-li rozhodnutí ve věci samé právní moci, nelze hovořit ani o vzniku práva na náhradu nákladů řízení. Proto pohledávka z titulu práva na náhradu nákladů řízení před soudem zpravidla vzniká (na rozdíl od hlavního závazku, jenž byl předmětem soudního řízení) po právní moci rozhodnutí ve věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2020, sp. zn. 29 Cdo 3752/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009, uveřejněné pod číslem 146/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2019, sp. zn. 29 Cdo 4318/2017). Ze shora uvedeného vyplývá, že ve vztahu k výrokům II, III a IV napadeného rozhodnutí, jimiž byla oprávněné uložena povinnost k náhradě nákladů exekuce a exekučního řízení, je pojmově vyloučeno, aby bylo přistoupeno k výkonu rozhodnutí či provedení exekuce u těch povinností uložených pravomocným soudním rozhodnutím, u kterých je běh pariční lhůty odvislý od nabytí právní moci, jejíž účinky by mohly být odloženy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2023, sp. zn. 22 Cdo 536/2023, ze dne 9. srpna 2023, sp. zn. 28 Cdo 2280/2023, a ze dne 24. května 2022, sp. zn. 28 Cdo 1360/2022). Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud vyhověl návrhu oprávněné na odklad právní moci výroku napadeného rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o věci samé (zastavení exekuce), pozbyly nákladové výroky napadeného rozhodnutí vykonatelnosti, neboť ta je odvislá od právní moci rozhodnutí ve věci samé (§ 151 odst. 6 o. s. ř.). Za situace, kdy negativní dopady vykonatelných nákladových výroků napadeného rozhodnutí do právní sféry oprávněné jsou plně odstraněny odkladem právní moci, stává se návrh oprávněné na odklad vykonatelnosti nákladových výroků bezpředmětným, jelikož odkladem vykonatelnosti nákladových výroků oprávněná nemůže docílit lepšího výsledku, než výsledku nastanuvšího v důsledku odkladu právní moci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, dále též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2023, sp. zn. 29 Cdo 866/2023, jakož i v něm citovanou judikaturu). Za této situace Nejvyšší soud o návrhu oprávněné na odklad vykonatelnosti výroku II, III a IV napadeného rozhodnutí pro bezpředmětnost nerozhodoval. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 25. 3. 2026 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu