20 Cdo 77/2026-72 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému O. H., zastoupenému Mgr. Tomášem Kubíčkem, advokátem se sídlem v Praze, Na zábradlí 205/1, pro 72 908 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Daniela Vlčka, Exekutorský úřad Praha 7, pod sp. zn. 101 EX 00839/10, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2025, č. j. 62 Co 8/2025-47, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“ či „městský soud“) výrokem I usnesení ze dne 28. 1. 2025, č. j. 62 Co 8/2025-47, potvrdil k odvolání povinného a České republiky - Obvodního soudu pro Prahu 5 usnesení pověřeného soudního exekutora Mgr. Daniela Vlčka, Exekutorský úřad Praha 7 (dále „soudní exekutor“), ze dne 7. 11. 2024, č. j. 101 EX 00839/10-039, jímž soudní exekutor zamítl návrh povinného ze dne 11. 7. 2024, doplněný dne 15. 8. 2024, na zastavení exekuce, vedené jím pod sp. zn. 101 EX 00839/10 (výrok I) a rozhodl o povinnosti České republiky - Obvodního soudu pro Prahu 5 uhradit soudnímu exekutorovi paušální náhradu hotových výdajů (výrok II); odvolací soud současně výrokem II uvedený nákladový výrok zrušil. 2/ Odvolací soud dospěl ve shodě se soudním exekutorem k závěru, že exekuci nelze zastavit podle ustanovení § 55 odst. 7 až 13 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 9. 2022 (dále „ex. řád“), byla-li exekučně postižena nemovitá věc ve vlastnictví povinného (stavba bez č. p./ č. e. na pozemku parc. č. XY, zapsaná v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, obec XY), a to exekučním příkazem vydaným soudním exekutorem dne 27. 10. 2014, č. j. 101 EX 00839/10-008, s právní mocí ke dni 14. 10. 2013, jehož vydání užití § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu vylučuje, případně jím došlo ke stavení lhůty podle § 55 odst. 7 a odst. 11 ex. řádu. 3/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), vymezil otázkou „stavení lhůty v odst. 11. díky přechodným ustanovením zavedeným § 10 odst. 1 zákona č. 214/2022 Sb., v situaci, kdy je v exekučním řízení postižena nemovitá věc, která je bezcenná a zcela zjevně neprodejná, takže je její postižení a stavení zmíněné lhůty pouze formální a k vymáhání nemůže reálně přispět “, která dosud nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu vyřešena. 4/ V podrobnostech dovolatel v dovolání uvedl, že nemovitá věc je dražbou dotčena v celkem 23 exekucích (kde vystupuje jako povinný), z nichž většina trvá rovněž více než 12 let. Ani v jedné z těchto exekucí se nemovitost za celou dobu nepodařilo prodat, což již samo o sobě její bezcennost a neprodejnost potvrzuje. Příjmy povinného byly za posledních 15 a více let zanedbatelné, teprve druhým rokem pobírá starobní důchod, jehož výše se pohybuje na hranici nezabavitelné částky, přičemž výpočet důchodu je jen o pár set korun vyšší než nezabavitelné minimum; vše, co nezabavitelné minimum přesahuje, je již exekučně postiženo. 5/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (a contrario § 237 o. s. ř.). 6/ Závěr odvolacího soudu, že zvláštní postup předznamenaný v § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu (vč. aplikace tam ustanovených lhůt) nepřipadá v úvahu tehdy, je-li exekučně postižena (jakákoli) nemovitá věc, vyplývá z jasného a žádné výkladové obtíže nepřipouštějícího znění § 55 odst. 7 věty první ex. řádu, podle kterého nedošlo-li po dobu posledních 6 let počítaných po vyznačení doložky provedení exekuce ani k částečnému uspokojení vymáhané povinnosti a není-li exekucí postižena nemovitá věc, vyzve exekutor oprávněného, aby ve lhůtě 30 dnů sdělil, zda souhlasí se zastavením exekuce nebo, aby ve stejné lhůtě sdělil, že se zastavením exekuce nesouhlasí. Následné odstavce téhož ustanovení potom na citovanou zákonnou větu přímo navazují. Na základě jednoznačné dikce zákona tedy není možné pochybovat o tom, že po dobu trvání účinků exekučního příkazu k provedení exekuce postižením nemovité věci nelze exekuci podle § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu zastavit. 7/ Nejvyšší soud proto dovolání povinného v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 8/ Jakožto obiter dictum považuje Nejvyšší soud pro posuzovanou věc za účelné poznamenat, že v případě (dovolatelem namítaných či ze spisu plynoucích) okolností přisvědčujících bezvýslednosti exekuce či nemajetnosti povinného za situace, kdy zákon aplikaci § 55 odst. 7 až 13 ex. řádu (z různých důvodů) neumožňuje, by exekuční soud (soudní exekutor) měl zvážit relevanci důvodů ve smyslu § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. a poté případně i bez návrhu exekuci zastavit (viz dále § 269 odst. 1 o. s. ř. a § 52 odst. 1 ex. řádu). K námitce povinného založené na kritice postižení nemovité věci v mnoha exekucích je rovněž namístě odkázat na ustanovení § 333m o. s. ř., které možnost neúspěšných dražebních jednání limituje (tak, že nepodaří-li se nemovitost prodat ani při pátém dražebním jednání, soud řízení zastaví - § 336m odst. 3 o. s. ř.). 9/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. 4. 2026 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu