20 Cdo 80/2026-164 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné MAXELL Reality s. r. o., se sídlem v Pardubicích, Štrossova 510, identifikační číslo osoby 27489159, zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti povinnému P. K., zastoupenému JUDr. Vojtěchem Mihalíkem, advokátem se sídlem v Mikulově, Bezručova 1896/90, o prodeji společné věci a rozdělení výtěžku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 97/2025, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2025, č. j. 14 Co 244/2025-106, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Oprávněná je povinna zaplatit povinnému k rukám jeho právního zástupce JUDr. Vojtěcha Mihalíka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na nákladech dovolacího řízení 7 332,60 Kč. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 9. 6. 2025, č. j. 48 EXE 97/2025-37, zamítl návrh povinného ze dne 17. 2. 2025 na zastavení exekuce. 2. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se exekuce zastavuje (výrok I), oprávněné uložil zaplatit povinnému náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 88 269,50 Kč k rukám jeho zástupce do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II) a současně jí uložil zaplatit soudnímu exekutorovi Mgr. Tomáši Voborníkovi ve stejné lhůtě náklady exekuce 2 420 Kč (výrok III). 3. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, že exekučním titulem je v souzené věci usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 9. 2023, č. j. 11 C 263/2021-144, jímž byl pod výrokem I schválen smír účastníků o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitosti v bodě 1 uvedené a byl nařízen prodej uvedené nemovitosti s tím, že výtěžek zpeněžení bude mezi oprávněnou a povinného rozdělen rovným dílem (bod 2). Usnesení nabylo ve vykonávaném výroku I, bodu 2 právní moci 4. 10. 2023. Současně je mezi účastníky nesporné, že ještě před vydáním exekučního titulu uzavřeli dohodu o narovnání, podle níž se v bodě II.1.i. dohodli, že navrhnou schválení soudního smíru v probíhajícím řízení u Okresního soudu v Břeclavi sp. zn. 11 C 263/2021, podle kterého bude zrušené jejich spoluvlastnictví k předmětným nemovitým věcem, bude nařízen jejich prodej a výtěžek bude rozdělen mezi účastníky rovným dílem. V bodu II.1.ii. sjednali, že oprávněná se zavazuje provést vyklizení nemovitosti. V bodu II.1.iii. sjednali, že náklady na vyklizení ponesou rovným dílem. V bodu II.1.iv. si dále sjednali, že nemovitost bude ze strany oprávněné nabídnuta k veřejnému prodeji prostřednictvím preferované realitní kanceláře pověřené výhradní smlouvou o zprostředkování, nemovitost bude zcizena nejlepší nabídce dostupné na trhu v daném místě a čase a výtěžek bude mezi účastníky rozdělen rovným dílem. V bodě II.1.v. sjednali, že účastníci jsou povinni si v souladu s bodem II.1.iv. poskytnout veškerou potřebnou součinnost (č. l. 82 spisu obvodního soudu). 4. Na rozdíl od obvodního soudu dospěl odvolací soud k závěru, že je dán důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Předně připomněl, že si účastníci mohou před nebo po vydání exekučního titulu dohodnout konkrétní podmínky realizace vzájemných práv a povinností vyplývajících z exekučního titulu, mohou se tak dohodnout, že jejich práva budou realizována jiným způsobem než podáním exekučního návrhu (např. prodejem prostřednictvím realitní kanceláře). 5. K námitce oprávněné o neúčinnosti dohody podle § 1903 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), odvolací soud uvedl, že pouze ujednání II.1.i se týká věcného práva (vlastnického práva) zapisovaného do veřejného seznamu, tedy pouze vůči tomuto ujednání by bylo možno uplatnit § 1903 odst. 1 věta druhá o. z. Podílové spoluvlastnictví však bylo zrušeno a vypořádáno soudním smírem, nikoliv dohodou o narovnání. Námitkou neplatnosti dohody o narovnání z důvodu neplatnosti ujednání o vyklizení nemovitosti se nezabýval, neboť se netýká sporné záležitosti v tomto exekučním řízení. 6. Dále odvolací soud hodnotil, zda účastníci jednali o realitním prodeji nemovitosti, resp. zda povinný porušil svou povinnost součinnosti podle bodu II.1.v. dohody. Na základě mailové korespondence, která byla oprávněnou předložena, dovodil, že se týká jiné exekuce (na vyklizení), která probíhala u soudního exekutora Mgr. Voborníka v roce 2024 proti jiné povinné osobě, neboť exekuční návrh v nynější věci byl podán až 16. 1. 2025. Jestliže byla uzavřena dohoda o narovnání týkající se způsobu prodeje nemovitosti, a přesto oprávněná podala exekuční návrh, aniž by svůj závazek z dohody splnila, jedná se o rušivou okolnost při provádění exekuce, je tak dán důvod k zastavení exekuce. 7. Oprávněná v dovolání namítá, že se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu tím, že přezkoumával věcnou správnost exekučního titulu. V usnesení, jímž byl schválen smír, není žádné ujednání, které by nařízení exekuce podmiňovalo předchozím jednáním stran či jiným specifickým způsobem (bod 22 dovolání). Dohoda o narovnání představovala pouze přípravný dokument, jehož obsah se strany rozhodly do exekučního titulu nepromítnout. Obě strany byly zastoupeny advokáty, takže lze legitimně předpokládat, že si byly vědomy důsledků uzavírání smíru. Obsah smíru se přitom od dohody o narovnání podstatně liší. Oprávněná považuje za nevhodný odkaz odvolacího soudu na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4289/2013, neboť v něm řešená situace vychází z dohody, kdy se oprávněný v dohodě zavázal před podáním exekučního návrhu svůj záměr povinnému oznámit a projednat s ním důvody. Jednalo se navíc o jiný předmět řízení (povinnosti zdržet se prodeje konkrétního zboží). Nelze připustit stav, kdy by dohodou uzavřenou před vydáním exekučního titulu (jako v této věci) byl měněn obsah budoucího exekučního titulu tak, že by ten ztrácel v rozporu s § 161 za použití § 167 o. s. ř. vykonatelnost a ani reálně by nebyl vyřešen původní spor (bod 26 dovolání). 8. Dále uvedla že v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004 byla řešena jiná situace. V tomto případě byla dohoda o privativní novaci uzavřena až po právní moci exekučního titulu. Z uvedených důvodů oprávněná setrvává na názoru, že dohoda o narovnání nemůže představovat důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 9. Současně oprávněná vytýká odvolacímu soudu, že se odmítl zabývat její námitkou neplatnosti dohody z důvodu neplatnosti ujednání o vyklizení nemovitosti (II.1.ii a iii.). Posouzení této otázky je přitom nezbytné pro jakýkoliv další závěr o relevanci či irelevanci namítané neplatnosti části i celé dohody o narovnání. V tomto směru odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. 26 Odo 822/2006. Části dohody o prodeji nemovitosti a část dohody o jejím vyklizení spolu mohou úzce souviset a být vzájemně podmíněny. Jestliže se odvolací soud uplatněnou námitkou odmítl zabývat, je jeho právní posouzení neúplné (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 20 Cdo 1276/2011). Oprávněná zastává názor, že z důvodu nemožnosti plnění je postižena neplatností celá dohoda. 10. Oprávněná rovněž upozornila i na nesprávný výrok o nákladech řízení, kdy měl odvolací soud při výpočtu ceny nemovitosti vycházet z náhradní tarifní hodnoty, jestliže cena nemovitosti nebyla v řízení prokázána (důkaz znaleckým posudkem nebyl proveden); současně chybně stanovil tarifní hodnotu pro výpočet odměny advokáta z celé nemovitosti, a to v rozporu s § 8 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. V tomto směru byla podána ústavní stížnost. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. 11. Povinný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu s tím, že v dohodě o narovnání si účastníci ujednali konkrétní mechanismus zpeněžení nemovitosti. Dohoda přitom nepůsobí jako důkaz v nalézacím řízení, nýbrž jako závazek účastníků, který určuje pravidla postupu, jimiž se účastníci při realizaci prodeje měli řídit. K námitce neúčinnosti dohody podle § 1903 o. z. dodal, že v exekučním řízení předmětem posouzení nebyla „komplexní“ platnost všech ujednání dohody, nýbrž existence rušivé okolnosti ve vztahu k provedení exekuce prodejem nemovitosti. I možná existence sporných ujednání nevyvrací závěr, že mechanismus prodeje nemovitosti byl stanoven jednoznačně. Ujednání o prodeji je třeba chápat jako závazkový rámec postupu a součinnosti, nikoliv jako dispozici s věcným právem vyžadující k účinnosti zápis do katastru nemovitostí. Pokud oprávněná v doplnění dovolání odkazuje na usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 11. 2025, č. j. 20 Co 617/2025-46, v němž měl soud ve skutkově a právně totožné věci dovodit opačný názor, povinný připomněl, že se nejedná o rozhodnutí dovolacího soudu, a nemůže proto představovat ustálenou rozhodovací praxi. Navrhl proto, aby bylo dovolání oprávněné odmítnuto, popř. zamítnuto. 12. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen o. s. ř., a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. 13. Oprávněná spojuje přípustnost dovolání s otázkou věcného přezkumu exekučního titulu. Tato otázku však přípustnost dovolání založit nemůže. 14. Z odůvodnění usnesení je zřejmé, že odvolací soud samotný exekuční titul nepřezkoumával, pouze posuzoval, zda v souvislosti s exekučním titulem existovala mezi účastníky dohoda, která by práva a povinnosti z exekučního titulu nějakým způsobem modifikovala. 15. Judikatura Nejvyššího soudu přitom připouští, jak již konstatoval odvolací soud, možnost účastníků řízení dohodnout si před vydáním či po vydání exekučního titulu konkrétní podmínky realizace vzájemných práv a povinností vyplývajících z exekučního titulu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4289/2013, usnesení ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004). 16. Účastníci v souzené věci uzavřeli dohodu o narovnání, v rámci níž měli shodně navrhnout, aby Okresní soud v Břeclavi schválil soudní smír ve znění v dohodě uvedené a označené jako II.1.i. V souladu s touto dohodou následně okresní soud navržený soudní smír schválil. I podle dovolacího soudu je ze struktury dohody o narovnání zřejmé, že předmětem smíru mělo být ujednání jen pod bodem II.1.i, nikoliv další ujednání, o čemž mimo jiné svědčí i navrhovaný výrok o nákladech řízení. Dospěl-li proto odvolací soud k závěru, že způsob prodeje nemovitosti byl v dohodě ujednán, postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, umožňující dohodnout si i mimo exekuční titul vzájemná práva či povinnosti s výkonem exekučního titulu související, když ani důkaz mailovou korespondencí k jinému závěru nevedl. 17. Namítá-li dále oprávněná, že se odvolací soud nezabýval její námitkou neplatnosti dohody o narovnání, namítá vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; k ní však dovolací soud přihlédne jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nadto je třeba poznamenat, že odvolací soud vysvětlil, proč se uvedenou námitkou nezabýval. 18. Nejvyšší soud proto postupoval podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání oprávněné odmítl. 19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pro stanovení mimosmluvní hodnoty advokáta vycházel z tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. 3. 2026 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu