20 Cdo 806/2026-95 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Glaz Bridge s. r. o., se sídlem v Praze 1 - Malé Straně, Říční 456/10, identifikační číslo osoby 17351961, zastoupené Mgr. Martinou Schützovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Boudníkova 2538/13, proti povinnému Š. S., zastoupenému JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, pro 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 54 EXE 272/2025, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2026, č. j. 39 Co 302/2025-41, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1/ Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 14. 1. 2026, č. j. 39 Co 302/2025-41, potvrdil k odvolání povinného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“ či „obvodní soud“) ze dne 8. 7. 2025, č. j. 54 EXE 272/2025-31, jímž obvodní soud zamítl návrh povinného ze dne 14. 7. 2025 na zastavení exekuce vedené pověřeným soudním exekutorem Mgr. Janem Benešem, Exekutorský úřad Praha-západ (dále „soudní exekutor“), pod sp. zn. 191 EX 614/25, pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 500 000 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku obvodního soudu ze dne 27. 3. 2025, č. j. 16 C 53/2024-26 (dále „exekuční titul“). 2/ Odvolací soud dospěl ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že označený exekuční titul, jakož i všechny významné písemnosti v rámci řízení o jeho vydání, byly povinnému (coby žalovanému) řádně doručeny do jeho datové schránky fyzické osoby a ve všech případech došlo k doručení 10. dnem ode dne, kdy byl dokument do datové schránky dodán s pomocí fikce doručení. Povinný byl v žalobním návrhu identifikován jako nepodnikající fyzická osoba a z celého obsahu spisu vedeného v nalézacím řízení není nikde označován jakožto fyzická osoba podnikající (identifikačním číslem osoby a sídlem). Nebyl dán důvod, aby nalézací soud zasílal exekuční titul do datové schránky povinného jako podnikající fyzické osoby. Exekuční titul je i nadále vykonatelný a není namístě exekuci zastavit podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“). 3/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost s odkazem na ustanovení § 237 o. s. ř. vymezil otázkami: a/ „účinnosti doručení písemnosti do datové schránky účastníka, má-li účastník - fyzická osoba zřízeno více datových schránek, a posouzení důsledků doručení do oborově nesprávné datové schránky, pakliže se do ní účastník včas nepřihlásí“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od stanoviska pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, Plsn 1/2015, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. října 2022 (pozn. správně ze dne 30. června 2022), sp. zn. 23 Cdo 3878/2020, a od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. 20 Cdo 1585/2017, ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 3887/2017, a ze dne 15. listopadu 2023, sp. zn. 26 Cdo 2864/2023, a b/ „vyhodnocení správnosti a úplnosti podání účastníka a postup soudu, je-li identifikace účastníka řízení v podání nesprávná, neurčitá nebo nesrozumitelná“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2024, sp. zn. 27 Cdo 1715/2023, či od usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. června 2023, sp. zn. 21 Cdo 1740/2022. 4/ V podrobnostech dovolatel k předestřeným otázkám uvedl, že k doručení exekučního titulu došlo až poté, co se přihlásil do své datové schránky zřízené pro podnikající fyzickou osobu; jím podané odvolání proti exekučnímu titulu proto bylo včasné, takže exekuční titul dosud nenabyl právní moci ani vykonatelnosti. Již z formulací vyjádřených oprávněnou v žalobě bylo možno seznat, že povinný jako renomovaný umělec vytváří umělecká díla soustavně a za účelem dosažení zisku. Soud musí vždy doručovat písemnosti podle objektivního předmětu sporu. Nalézací soud v rozporu s judikaturou nevyzval žalobkyni podle § 43 odst. 1 o. s. ř. k doplnění žalobního návrhu pro jeho nesrozumitelnost nebo neurčitost, a neodstranil tak nejasnou identifikaci žalovaného. 5/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz § 10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz § 36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§ 237 o. s. ř. a contrario), resp. není pro vady obsahu „projednatelné“ (§ 241b odst. 3 ve spojení s § 243c odst. 1 o. s. ř.). 6/ V otázkách týkajících se doručování do datové schránky podle § 17 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o elektronických úkonech“), se rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustálila v závěru, že má-li fyzická osoba zřízeno více datových schránek (např. datovou schránku fyzické osoby a datovou schránku podnikající fyzické osoby), je třeba jí doručovat písemné vyhotovení rozhodnutí, jiných úkonů a další písemnosti do té datové schránky, která odpovídá povaze doručované písemnosti. Účinnost doručení písemnosti do datové schránky účastníka, která mu byla zřízena pro jinou činnost, než v rámci jaké vystupuje v daném řízení před soudem, nastane v okamžiku, kdy se do datové schránky přihlásí oprávněná osoba. Fikce doručení podle § 17 odst. 4 zákona o elektronických úkonech nepřichází v případě doručování písemnosti do „nepříslušné“ datové schránky v úvahu (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015, uveřejněné pod číslem 1/2017 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sp. zn. 23 Cdo 3878/2020, a dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. 23 Cdo 1850/2015, ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. 20 Cdo 1585/2017, ze dne 24. dubna 2018, sp. zn. 20 Cdo 3887/2017, a ze dne 15. 11. 2023, sp. zn. 26 Cdo 2864/2023). 7/ V poměrech projednávané věci nebyly obsahem dovolání zpochybněny názory obvodního i odvolacího soudu, podle nichž neexistoval žádný důvod pro doručování exekučního titulu do datové schránky podnikající fyzické osoby povinného, který byl v žalobě označen jako fyzická osoba nepodnikající, a takto byl tudíž žalobkyní (oprávněnou) v nalézacím řízení o jejím nároku kvalifikován. Současně všechny významné dokumenty byly povinnému za řízení rovněž doručovány do datové schránky fyzické osoby (nepodnikající) a ani v podkladové smlouvě o dílo a poskytnutí licence (bez bližších údajů, nicméně coby právnímu důvodu, o který oprávněná svůj nárok opírala) nebyl povinný označen identifikačním číslem osoby a sídlem (místem) podnikatele. Povinný po celou dobu nalézacího řízení zůstával pasivní a datovou schránku fyzické osoby neměl podle svých slov „důvod kontrolovat“, ačkoli šlo o datovou schránku funkční (aktivní). 8/ Dovolatel ve své argumentaci pomíjí, že výše citované judikaturní závěry, na něž při podpoře zvoleného předpokladu přípustnosti poukázal, byly vysloveny při nepochybném průkazu doručení písemnosti soudu do nepříslušné datové schránky (např. za stavu, kdy soud účastníku doručoval písemnosti do datové schránky advokáta, ačkoli účastník v řízení jako advokát nevystupoval, a dokonce advokátní profesi již několik let nevykonával - viz opět usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. 23 Cdo 1850/2015). Nebylo-li však z obsahu nalézacího spisu možno dovodit, a to i s ohledem na absolutní pasivitu povinného, že žalovaná pohledávka souvisí s (údajným) podnikáním povinného, odvolací soud nepochybil, pakliže vyhodnotil doručení povinnému do datové schránky nepodnikající fyzické osoby během nalézacího řízení jako řádné. Rozhodnutí odvolacího soudu proto dovolatelem odkazované rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, jde-li o doručování do „oborově příslušné datové schránky“, plně odpovídá, neboť nebylo prokázáno, že by exekuční titul byl vydán ohledně závazku povinného vzniklého z jeho podnikatelské činnosti. Tvrzení dovolatele, že oprávněná při vlastní formulaci žaloby (povinný byl vystavujícím a renomovaným umělcem, umění vytvářel i za účelem zisku, jeho umělecká díla se prodávají za vysoké částky) mohla sama seznat, že povinný je podnikající osobou (a má k tomu zřízenou datovou schránku), je založeno na spekulativní úvaze, která pro řešení otázky soudem prováděného doručování exekučního titulu nemá význam. 9/ V souvislosti s otázkou ad b/ spočívající v kritice postupu nalézacího soudu, který oprávněnou podle názoru dovolatele měl vyzvat (a nevyzval) k doplnění žaloby pro její údajnou nesrozumitelnost nebo neurčitost, Nejvyšší soud opakovaně zdůrazňuje, že vady předcházejícího (nalézacího) řízení, byť by existovaly, se do exekučního řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2006, sp. zn. 20 Cdo 1558/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 20 Cdo 3547/2006). Podstata otázky ad b/ nepředstavuje vymezení důvodu dovolání (prostřednictvím právního posouzení věci - viz § 241a odst. 3 o. s. ř.), ale označuje právě a jen vadu předcházejícího řízení, k jejíž nápravě mohly a měly sloužit jiné procesní prostředky (nikoli námitky vznesené až v průběhu exekučního řízení). Ostatně i Ústavní soud již ve svém usnesení ze dne 10. listopadu 2006, sp. zn. IV. ÚS 530/06, připomněl, že „právě exekuční řízení je řízením formálním, jelikož sleduje jiný cíl než řízení nalézací, a to nucenou realizaci v nalézacím řízení již stanovených práv a povinností, a že tudíž v něm vady nalézacího řízení zkoumat a odstraňovat není přípustné“. 10/ Nejvyšší soud proto dovolání povinného v souladu s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 11/ Návrhem dovolatele na odklad právní moci napadeného usnesení odvolacího soudu se Nejvyšší soud nezabýval se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, který vyslovil, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o návrh akcesorický. Nejvyšší soud nadto odmítl dovolání povinného v Ústavním soudem znamenané přiměřené lhůtě (srov. tentýž nález Ústavního soudu). 12/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. ex. řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 19. 5. 2026 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu